Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




úterý 28. května 2013

Koncert Anli Pollicino a ACE 2012 – Praha

červenec 2012

...aneb Moudří praví, že je lepší dát hlavu pod gilotinu, než se snažit výkyvat si ji headbangem pro potěšení bubeníka. XD


Přiznám se předem k několika věcem: za prvé se mi vůbec na ty dva koncerty nechtělo, protože ve mně vzrostla nechuť k lidské společnosti a k Praze (čím blíž jí studijně jsem), za druhé mi nebylo dobře ve společnosti, v jaké jsem tam byla, protože jsem se cítila vzdálená (a nikdo mne nebral - možná to bylo i tím, že jsem byla osamělý jezdec), za třetí jsem neznala moc členy a hudbu a za čtvrté ty dva koncerty - jak byly po sobě - mi splývají.

V prvním odstavci jsem tedy nějak naznačila, jak probíhalo čekání. Přijela jsem brzy ráno, protože raději cestuji v noci, aby se dobře spalo. Čekání... bylo takové jako vždy - prostě se čeká a nakonec se člověk dočká - jsem tak smířená se vším, až to bolí. Vtipné bylo, když měla přijet kapela a holkám se chtělo na záchod, říkala jsem jim, že sotva půjdou, kapela přijede a skutečně, zašli na záchod a kapela přijela - naštěstí ke špatné bráně, takže se stihli vrátit. Anli Pollicino tedy přijeli, ale ACE originálně došli pěšky. xD
Držela jsem si odstup, protože v pravdě jsem je neznala, tak jsem neměla důvod být moc blízko a navíc - čím déle jezdím na koncerty, tím více kapele nechávám uctivého prostoru. Co by ze mě taky měli, že?
První na řadu šli Anli Pollicino, stála jsem mezi zpěvákem a kytaristou v první řadě. Hezké to místo, i když mne trochu mrzí, že tam nebylo místo ještě pro Veru a ta musela být za mnou.
Nex ještě před koncertem zhodnotila, že skoro všichni v první řadě jsou sexy - no nic, jasná narážka na Durcenwe, že není... tak nejsem, ale ono by mi nepomohlo ani x vrstev make-upu, protože hezká nejsem, nebudu a navíc se s tím necítím dobře. Důvod, proč si už nemám chuť barvit vlasy, nosit něco jiného než volná trika (pozor na mně, mám své ustálené koncertové oblečení, které neměním a všichni si toho všímají :/) a vůbec - pokud něco dělám, je to trhání obočí, abych ho neměla srostlé v jednu chlupatou tlustou čáru od jednoho koutku vlasů k druhému. Tak co? Já chodím na j-rockery, ne j-rockeři na mě, a když se jim nelíbím? Tak prostě nereagují na mé fanouškovství... a mně to mrzí, ale - vždy je spousta hezkých, kteří je potěší víc.
Anli Pollicino byli skvělí. Opravdu mi to trochu splývá, ale rozhodně zpěvák Shindy nezklamal a byl stejně hezká koketa jako na fotkách a ve videích. Strašně mě potěšilo, že hráli od Dead or alive You Spin Me Round


, protože jednoduše k tomu vedla jistá cesta a já tuhle píseň mám ráda. A znala jsem ji a Shindy při ní hezky trsá. Měl dobré boty, i když mne vcelku zarazilo, že tak celkově měli spíše zimní boty. Abych si spravila reputaci, tak se Shindym jsem si zpívala docela dost. Zábavné bylo, jak mu trčel pramínek umělých vlasů. Ovšem - fakt se mi zdál hezký a byl takový, že bych mu věřila, že pobíhá při svém oblíbeném vaření po kuchyni a prozpěvuje si s vařečkou místo mikrofonu. Je sympatický. Měl dobré oblečení, to síťované tričko s jedním rukávem bylo fakt dobré. Sáhla jsem si myslím na jeho bříško, ale nejsem si jistá, zda jsem si s ním vyměnila pohled.
To s kytaristou na mé straně jsem si několik pohledů vyměnila. Byl takový malý pornoherec - oni ti mladí Japonci mi často připomínají někoho z porno snímků, ale bylo to pěkné, jaký byl živý a dělal ksichtíky na nás, vyplazoval jazyk a tak.
Pak Masatoshi měl - kromě hezké barvy vlasů (možná to bylo osvětlením, ale zdála se mi narudlá, hezky do kaštanova) - úžasnou kachní pusu (pokud znáte narážky z 9gagu a tak na kachny, tak tak to rozhodně nemyslím, myslím hezkou žabokachní pusu - je to chvála), byl to hezký pohled, jak si to užíval a hýbal hlavou do rytmu - připomínal mi rty a úsměvem Kaoru z Diru a pohyby hlavy zase Toshiyu, tak jsem byla doma a potěšená.
Ty dva kytaristy si pletu, toho druhého jsem tedy buď moc neviděla - jen jak tam nadšeně pobíhal - a nebo ho nerozeznala. I když pravda - asi rozeznala, protože kytarista u nás měl strakaté tričko pod "ustřiženou" košilí. Dobře, přiznávám se, má paměť je na nic normálně, ještě hůře u skupin, co neznám.
Bylo krásné, jak na nás mluvili česky, opravdu to pobavilo - je na nich vidět, že jezdí do největších "prdelí" Evropy a jsou rádi, že tam jsou a můžou si pohrát s natěšeným publikem. Hezky jim to mluvilo. Všichni česky pozdravili, řekli, jak se jmenují a ještě něco dalšího, třeba počítání do deseti bylo hezké. Šlo na tom poznat, jak některá čísla mají pro Japonce úplně cizokrajnou stavbu a jiná se mu vysloví lépe.
Vcelku dost jsem si s Shindym zazpívala, což mne samotou překvapilo a taky jsem si hezky zaskákala a zatrsala a tak. Bylo to všeobecně příjemné.
Ještě jsem zapomněla, že pro nás měli - když se bubeník a zpěvák vyměnili - písničku. Opravdu mám ráda takové skupiny, u kterých je koncert plný oboustranného potěšení a hraní si. Ráda se učím tanečky, i když mi věčně nejdou - ale tenhle celkem jo, se musím pochválit xD.
Jak jsem byla v první řadě, tak jsem si sáhla samozřejmě, ale zjišťuji, že ono to sahání v první řadě už nemá takový půvab, jako když se k tomu člověk musí probít. Navíc si připadám, že je znásilňuji, protože mám příležitost, jak jsou blízko a tak vždy čekám na projev, že oni opravdu chtějí - nebo rádi nechají - na sebe sáhnout. A tak jsem trochu nesvá.
Nevím jestli Anli Pollicino začnu poslouchat, ale byli tak milí! Možná čas od času na ně kouknu - první z malých skupin, která se mi pozdávala na tolik, abych přemýšlela o jejich budoucím sledování. ;)

Mezi prvním a druhým koncertem byla vcelku dlouhá mezera, protože se museli vyměnit nástroje. Jasně, kytary se odnesou, ale takové bicí... doprovodný bubeník ACE tam byl dlouho a měl s tím hodně zařizování. Ale... s ním začalo mé totální ztrapňování se.
Říkám si, že ho podpořím, získala jsem od Nex jeho jméno a snad v chvíli, kdy se to hodilo, jsem chtěla ho zavolat. Jasně! Nadechnu se, ukážu na něj, pak se na trapně dlouho zamyslím, než mi najede: "Shunji". Viděl to - nechápal, co jsem za debila.
I tak je on důvod, proč mne setsakramensky bolí za krkem. Protože byl úžasný. Je to trochu ironie, že jsem si nejvíce z celého koncertu užila podpůrného bubeníka, ale... je to tak. Nevypadal jako kapitán pirátů, spíše jako jen obyčejný pirát - měl košili, vestu a 3/4ťáky. Účes měl trochu ptačí do špicí, trochu chuligánský z Gokusenu (xD), namalovaný byl tak, aby vypadal "dark and cool", ale... přitom se celou dobu, co tam byl sám, po nás zpoza bubnů díval stylem: "Bojím se, ale budu předstírat, jak neskutečně drsný jsem." Skutečně měl hodně zvláštní pohled, i když se přiznám, že právě ten pohled byl to, co mne na něm dostalo úplně. Jeho tělo bylo hezky tvarované - však víte, bubeníci. A celkově... nemůžu říct, že jsem se přímo zamilovala nebo propadla fangirlismu, ale zaujal jako nikdy nikdo předtím - bylo to specifickým způsobem, bylo v něm spoustu věcí, co mi připomínal a spojoval to ten pohled, co se těžko luštil.
Nicméně v průběhu koncertu jsem tedy se dívala výhradně na něj. Ono pravda je, že hudba ACE, ať byla tvrdší, než na nahrávkách, mi prostě nesedí. Zpěvák má zvláštní kulaté oči a byl špatně oholený, jsem to viděla docela jasně xD. Jeho hlas mi nesedí vůbec.
Scope a Nex tam byli kvůli houslistovi, ale ani ten si mne nezískal. A Toshi byl příjemný, ale na druhé straně a ne tolik zajímavý jako bubeník.
Dokonce jsem se ve své bubenické posedlosti dostala k tomu, že ač se mi tam houslista vcelku nabízel (Nimo méně a Toshi jen, když přišel) - ne mně přímo, ale myslím to tak, že byl docela dost blízko - tak mně vadilo, že mi zaclání ve výhledu a že mne "nutí" na něj sahat. To samé, když mi Nimo přeběhl přes výhled.
Protože s bubeníkem byla fakt sranda. Zprvu jsem nevěděla - i teď bych bohužel na to ruku nedala do ohně, protože ty oči měl opravdu takové zvláštní - jestli mě z poza bubnů vidí, registruje, nevím... ale pak se mi začalo pozdávat, že kdykoliv se díval mým směrem a já jsem se na něj zazubila, tak začal dělat "cool věci" za bubny a více se do toho opřel. Nepamatuji si, že by byl bubeník, kterého bych tolik sledovala. Fakt naprosto úžasný - jak točil s paličkami, nebo se u toho tvářil, prostě si to užíval. Ke konci se mi zdálo, že když já se zakřením na něj, on se zakření naoplátku a vždy se na několik okamžiků zastaví u mě pohledem. A těší ho to, že strhl něčí pozornost.
Ale jako je pravda, že hned vedle mne byla krásná Sumiko, takže možná ta pozornost patřila jí. :/ Ovšem já jsem si na něj pohled užila.
Ostatní fakt u mne nemá cenu, abych popisovala, protože pro mne byl jen bubeník. I když co mne pobavilo bylo, že všichni z ACE na sobě měli šátky na břišní tance a Fidler s nimi dokonce do rytmu boky cinkal (a bylo to slyšet, pokud jsem si ten zvuk jen nedomyslela).
Prý jsme si vysloužili dvojité encore. Hezké. Kdyby mi byla jejich pirátská hudba bližší, byli by skvělí, protože já mám ráda piráty, ale bohužel - nezaujali mne.



Po koncertu byla podpisovka, to byl důvod, proč jsem si koupila od každé skupiny jen fotoset. Bývala bych si koupila i trička, ale neměla jsem na obě a nemohla jsem se rozhodnout - tričko ACE se mi líbilo vzhledově, Anli Pollicino mi byli zase bližší... a stejně jsem nechtěla utratit všechny peníze, co jsem tam měla.
Tak ale mám podpisy od všech. Anli Pollicino byli milý, jak podávali ruce a zdáli se opravdu přístupní - jen já jsem ten, kdo se zmůže pouze na přihlouplý úsměv a hlubokou úklonu. Bylo hezké, že jak šli na podpisovku, tak šli přímo klubem - někteří spíše poskakovali, než šli xD - a neřešili, že by měli být nekontaktní. Opravdu hezké. Milí hoši.
Dokonce po podpisovce jsem potkala Shindyho, jak šel na záchod. Hehe. (Na oplátku, když jsem šla já předtím na záchod, potkala mne Dasty a Nocturne xDDD - bylo to milé, jen jsem trochu rozpačitě nevěděla, co říct) Tak si prošel kolem nás, já mu nechala uctivý prostor, i když mne úplně svádělo ho odchytnou a nechat si s ním udělat fotku. Hned by mi stouplo sebevědomí, že jsem na fotce s tak krásným chlapem... ale... stejně bych pak se děsila toho, jak tam vypadám já - jak jsem rozlehlá a ošklivá; takže jsem raději šla ven.
Podpisovka u ACE byla smutná, protože tam nebyl bubeník. :( Proč by tam taky byl, že? Ale Fidlera jsem dostala svým japonským děkuju a jako nemůžu upřít, že je milý, ale...
Po podpisovce jsme stáli blízko u jejich aut, takže jsme mohli s nimi ještě pokoncertově "komunikovat". Anli Pollicino odjeli dřív s popřáním dobré noci. ACE se zdrželi, ještě si povídali a taky bylo obtížné všechny dovnitř nacpat xD. Scope a Nex se objali s Fidlerem, to bylo hezké. Já sledovala svého bubeníka z poza nich a Scope mi od něj sehnala podpis - tak ho mám a můžu si ho uschovat a mít vzpomínku, i když pochybuji, že se kdy s ním setkám, přece jen - nebyl člen skupiny. :/

Koncerty to byly příjemné.
Cesta k bratrovi pak byla vtipná - aneb Durcenwe bloudí noční Prahou a poslouchá šestý smysl a dostane se náhodou tam, kam chtěla. Jsem fakt poslední dobou flegmatická, furt jsem si říkala, že nesmím začít stresovat, ale očekávala jsem stres jen kvůli tomu, že ostatní by ho asi měli. No nic, řekla jsem snad vše.

Žádné komentáře:

Okomentovat