Pierot

únor 2012

Anotace: Takto vypadají skutečné střípky.

Pierot

Stisknu ostří srpu a pošlapané květiny sesbírám ze země,

každému okvětnímu lístky přidělím jednu slzu...

co jiného, když pláč nepřichází?

Zabarvím i bílé kvítky vlastní krví,

svět i tak zůstane bezbarvý.

Nerozumíte mému šepotu, nešeptám.

Neslyšíte křik, nekřičím.

Jen kosti o sebe zůstaly skřípat v kloubech bez vaziva.

Slunce proniká hluboko, a přesto z ran slízávám led.

Pachuť samoty ulpívá na špičce jazyka.

Projdu mezi vámi, žádná ruka se mne nepokusí zachytit.

Zavřete oči, abyste neviděli.

Lhostejné tóny pohřebního pochodu,

zapomenutá monumentálnost rázných kroků.

Na co stavět palác pro sebe?

Zakřičím v touze po svém jménu a budu se dívat.

Nikdo nevytáhl oponu, přestože dávno hraji.