Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




neděle 11. října 2015

Pekelné zkrocení - 1. část

"Před-dějový" speciál k Nejen absintové nejen víle (cca před 10 lety) - první část.
Jak jste rozhodli - u poslední kapitoly "víly" - začínáme vydávat tento speciál. (Přesto nejspíše není nutné mít přečtenou Nejen absinthovou nejen vílu.) Přeji příjemnou četbu.
Xanxus a Setsuna (Squalo) "nedokonale propůjčení" z KHR.

PEKELNÉ ZKROCENÍ
spolupráce se Seiriel

1.část



Mladík s krátkými bílými vlasy se opíral o zadní stěnu zastávky, která stála docela osaměle kousek od moře, a kouřil. Stmívalo se, ale jemu to vyhovovalo, protože byl sám. Nechtěl se vidět vůbec s nikým, koho znal, protože na ně všechny byl nahněvaný. Na některé sice úplně neprávem, ale celkově měl chuť dělat problémy, být zlý, hádavý a kousavý, protože někteří z nich si to zasloužili. Hlavně jeho matka se mu stále snažila řídit život - dala mu výprask kvůli takové hlouposti jako bylo ostřihání vlasů, protože se jednou chtěl cítit jako obyčejný kluk -, přestože v jeho věku měla už téměř dvouleté synky a tedy neměla sebemenší právo mu nic vyčítat. Ačkoliv bylo léto, takhle večer už se ochladilo, takže na sobě měl lacláče po kolena, tílko s kostěným hrudníkem a černý huňatý o poznaní větší svetr, než potřeboval. Přes svou snahu i s krátkými vlasy působil stále dost dívčím dojmem, protože měl velmi půvabný obličej a ne nijak přehnaně vypracovanou - i když docela vytáhlou - postavu. Opíral se o stěnu kromě zad ještě jednou nohou v nadkotníkové botě s pevnou podrážkou.  
Po chvilce přímo před ním zastavila černá limuzína. Naprosto se nehodila k vesnické zastávce a celé okolí plné moře a přírody jen umocňovalo, že sem na první pohled nepatřila. Její dveře se otevřely a z nich na mladíka vykoukl docela mladě působící černovlasý muž, který ovšem pro popáleniny na tváři musel působit docela děsivě - i když by bez nich byl jistě velmi pohledný. Byl oblečený do černých kalhot od saka, a bílé košile. Vrchní knoflík u límečku měl rozepnutý. Pokynul chlapci, aby se přiblížil.
Mladší si ho prohlédl a nejspíše na truc všem, které znal, se k autu vydal. Přivřel oči. “Nešlapu,” oznámil mu hned, “jedno, kolik mi nabídnete,” prohlédl si trochu pohrdavě auto, které bylo na světě jen proto, aby upozornilo, že muž v něm je bohatý (a má malý penis).
“Neříkám, že šlapeš,” zareagoval na to druhý a prohlédl si ho. “Nechceš mi dělat chvíli společnost?”
Bělovlasý mladík zakroutil hlavou, ale pak si vzpomněl, jak se pohádal s matkou a že mimo to se chytil i se svými bratry. Dělal jim to na truc, protože věděl, že kdyby se o tom dozvěděli, báli by se o něj. Zahodil cigaretu a zašlápl ji, “můžu,” souhlasil. Navíc si chtěl dokázat, že je dost silný a soběstačný, aby zvládl nebezpečí - uvědomoval si, jak bylo hloupé nasedat do auta za cizím chlapem, i kdyby to nebyl od pohledu mafián a neseděl v limuzíně; mohl ho odvést kamkoliv a tam s ním dělat cokoliv.
Starší za ním zavřel dveře, když nasedl a posadil se naproti němu, přičemž se sám pohodlně opřel a zkoumavě si druhého prohlédl. “Nebojíš se nasedat k cizím do auta?” pozvedl jedno obočí, protože si sám uvědomoval, že nejspíš nepůsobil dvakrát přívětivě.
Mladší si přehodil nohu přes nohu, i když to nebylo zrovna chlapecké gesto. “Tak proč jste se mne ptal, zda vám nechci dělat společnost, když jste si myslel, že se budu bát nasednout?” neodpověděl mu na jeho otázku. Vlastně stačilo, aby mu druhý začal říkat cokoliv o tom, co vše by se mu mohlo stát, když k němu nasedl, aby se Setsuna opravdu bát začal, protože by bylo jasné, že nasedl k nějakému sadistickému úchylovi. Také si ho prohlédl, zdálo se, že jej popálení druhého nechává zcela klidným.
Druhý muž jen lehce pokrčil rameny, “zeptáním jsem nic neriskoval,” odpověděl mu jednoduše. Nepřestával ho sledovat, jako by ho mladík něčím naprosto fascinoval. Byla pravda, že ho u zastávky neviděl poprvé. “Jmenuji se Xanxus,” natáhl k němu potom ruku.
Bělovlasý ji přijal - i když si nemyslel, že mu řekl své pravé jméno - a také se představil: “Setsuna.” Poté se znovu odtáhl a rozhlédl se po interiéru limuzíny. Nehodlal se snažit udržovat rozhovor, protože to on byl pozvaný.  
Starší naklonil hlavu na stranu, “rozčílil tě někdo?” napadlo ho, protože mladík vypadal, že je s něčím nespokojený a ani se nezdálo, že by to bylo nástupem do auta.
“Zajímají vás problémy středoškoláka?” Setsuna se u toho trochu ušklíbl, poté si ovšem povzdechl a založil si ruce na hrudi. Ani se mu příliš nechtělo být protivný, když se druhý o něj zajímal. “Rodině vadí, že jsem se ostřihal.”
“Zajímají mě tvé problémy,” odpověděl mu na to druhý a na okamžik se odmlčel, jako by něco zvažoval. “I já musím uznat, že dlouhé vlasy ti opravdu slušely,” poznamenal. Natáhl se do přihrádky v limuzíně a nalil si do sklenky, která tam byla nachystaná. “Přece to ale není důvod k rozepřím v rodině?” znovu na něj pohlédl. Podle toho, co druhého viděl - kromě faktu, že s dlouhými vlasy byl opravdu půvabný a okouzlující, což mu ovšem zůstalo - s jeho dvěma bratry na sobě opravdu viseli.
Mladší si nejprve prohlédl sklenici s alkoholem, ani nevěděl, proč mu to přijde v ten okamžik tolik nepříjemné, že si druhý nalil. Nestihl ovšem ten pocit nijak blíže prozkoumat, protože mu došlo, co druhý řekl. “S-sledujete mne?” zeptal se a znělo to mnohem více vystrašeně, než chtěl, protože ho potvrzení špatného rozhodnutí přistihlo nepřipraveného. Jak si vůbec předtím mohl myslet, že by takovou situaci byl schopen zvládnout?!
Druhý se napil a znovu sklenici odložil, než mu odpověděl. V Setsunově obličeji bylo na první pohled znát, co přesně se v něm odehrává, oči se mu zaleskly strachem. “Párkrát jsem tě už viděl,” řekl neurčitě, “sám musíš vědět, jak poutáš pozornost nejen svým půvabem.”
Na mladším bylo poznat, že mu příliš nevěří. “Párkrát jste mě viděl… a pak zcela náhodou jel tudy, když jsem tu byl, i když tady moc aut nejezdí…?” potřeboval znát jeho motivace, i kdyby ho to mělo zděsit ještě víc. Chtěl vědět, na čem je.
“Přece by sis mě všiml, kdybych tě sledoval dlouho,” upozornil ho Xanxus, jako by se tím vyhýbal odpovědi. Byla pravda, že sám byl nejspíše docela nápadný a vesnice opravdu nebyla moc velká. Ovšem věděl o chlapci asi o dost více, než by věděl jen z pár vidění.
Bělovlasý zakroutil hlavou - pokud byl mafián, určitě věděl, jak sledovat, aby si Setsuna nevšiml. “Proč?” zeptal se jednoduše. “Co… po mně… chcete?”
“Neublížím ti,” reagoval na jeho slova starší, “kde je všechna ta odvaha, co v tobě ještě před chvílí byla?” neodpustil si a věnoval mu jeden ze svých ojedinělých úsměvů, i když pro popáleniny na jeho tváři možná působil spíš děsivě. “Jsi půvabný a poutáš pozornost, jak už jsem říkal,” odpověděl mu potom. “A chci jen, abys mi chvíli dělal společnost, jako jsem taky řekl už na začátku.”
“Takže kdybych chtěl odejít, můžu?” ujistil se.
Černovlasý pokývl. Opravdu mu nehodlal nic provádět, nechtěl ho přece vyděsit a odradit od jakékoliv interakce.
Mladší si ho prohlédl. Vlastně neměl jinou možnost, jak vyzkoušet, zda mluví pravdu, než odejít. Na druhou stranu by to byl zbabělý útěk. A stejně jako teď, tak i později byla stejná pravděpodobnost, že ho pustí. Odmlčel se, jak přemýšlel, co by měl udělat. “Dostal jsem výprask za ty vlasy… tak asi je to dostatečný důvod k rozepři v rodině,” odpověděl mu na otázku, kterou mu druhý předtím položil. “Navíc… bratrům vadí, že jsem se chtěl odlišit. Ale mně to už nebaví,” možná si potřeboval promluvit víc, než se bál, “chci… občas být sám za sebe.”
“Přece to není konec světa, vlasy ti zase narostou,” na okamžik pohlédl z okna, “i když já se se svým otcem také často hádám o naprosto triviálních věcech,” prohodil to jako by úplně mimoděk, i když to byla pravda. Často se nemohli ani vystát. “Nejsi se svými bratry rád?” podivil se ovšem potom.
“Jsem,” zdálo se, že takové nařčení mladšího vyděsilo víc, než rozmluva předtím. Zakroutil hlavou, jak něco takového mohlo jeho společníka vůbec napadnout. Poté si ovšem povzdychl. “Jen… někdy bych chtěl být normální. Být brán jako kluk, sám o sobě, ne jako trojhlavá démonská příšera… nemám ani tři hlavy, ani tři těla… každý jsme jiný, unikátní...”
“Ale patříte k sobě,” vydedukoval si starší nejen z jeho slov. “Nikdo přece nikdy neřekl, že unikátní nejste,” stejně jako sedmihlavá saň měla každou hlavu unikátní. To si ovšem nechal raději pro sebe, jak mu nepřišel druhý v rozpoložení, kdy by takové přirovnání slyšel rád. “Bere vás snad někdo jako tříhlavého démona?”
“Všichni tady nás nikdy neměli rádi, když jsme byli děti, házeli na nás dokonce kameny,” odpověděl mu mladší a odmlčel se. “Neříkám, že pokud teď nás nemají rádi, nemůžu za to,” trochu se pousmál, “ale předtím jsme byli jen děti…”
“Lidé nikdy nemají rádi, co je od nich odlišné,” odpověděl mu druhý a na chvíli se zadíval z okna. Nad mořem už začínalo zapadat slunce. Potom druhému ovšem oplatil úsměv, “důležité je, naučit se to využít ve svůj prospěch,” dodal.
Bělovlasý se odmlčel. “Myslím, že dokážu dostat, co chci,” poznamenal sebevědomě. Občas se mu stávalo, že to trochu nedomyslel, ale jinak se mu dařilo docela slušně manipulovat přinejmenším se stejně starými kluky.
“Bezpochyby…” starší pokývl a zadíval se na něj. “Co bys chtěl teď?” neodpustil si.
Mladší se mu podíval do očí a usmál se. Věděl, že se druhému líbí. A jemu samotnému bylo příjemné, když s ním druhý flirtoval. Dokud si mohl vybrat a odejít, neměl problém se s někým takovým zaplést. Xanxus byl i s jizvami - nebo částečně i pro ně - opravdu přitažlivý. Když Setsunovi došlo, jak moc sexuální je tahle chvíle, přerývaně se nadechl a bezděky si olízl rty. Poté ovšem sklonil pohled - připadal by si, že se prodal, když by s druhým něco měl právě teď v limuzíně. “Nevím,” šeptl nakonec tiše, pokořeně, že to on couvá.
Černovlasý se pousmál. Taková odpověď a celkově reakce druhého stačila na to, aby si mohl být jistý, že si mladší nejméně pohrává s myšlenkou něco s ním mít. Natáhl se a pohladil ho po tváři, “nemusíš to vědět hned,” odpověděl mu.
Mladší k němu znovu zvedl pohled a skousl si ret. “Měl bych jít domů,” řekl pak, protože měl pocit, že situaci příliš nezvládá.
Xanxus pokývl a znovu se odtáhl, “pokud chceš,” odpověděl, protože mu přece jen slíbil, že může jít, kdykoliv si zamane. “Chceš dovést?”
Bělovlasý zakroutil hlavou. “Projdu se,” řekl pak. Navíc nestál o to, aby se ho matka ke všemu, co mu měla za zlé, ptala, kde sehnal limuzínu, aby ho odvezla a co s jejím majitelem dělal. Poté se ovšem sám k němu naklonil a nejspíše drze mu vtiskl pusinku do koutku úst, kam až sahalo popálení. Poté spěšně vystoupil z vozu.


“Fajn,” Setsuna pohodil hlavou, i když už neměl dlouhé vlasy, aby tomu dodaly správný šmrnc. Když s ním Kohaku nechtěl jít tancovat a pořád na něj byl uražený, tak se ho doprošovat nebude. Vzal si svou skleničku, v které měl vodku s džusem - což by mu v jeho věku nikdo neměl nalít - a vydal se pryč od stolu.
Trvalo to jen chvíli, než si všiml, že v klubu je i Xanxus. Počkal si, než se jejich pohledy střetnou, pak se usmál. Udělal dva pomalé kroky dozadu, jak se mu snažil naznačit, že má jít za ním. Poté se vydal na místo, kde byl větší klid. Doufal, že tam za ním druhý přijde.
Černovlasý to pochopil a světlovlasého následoval. Musel se usmát tomu, jak se mladší ještě nedávno v autě rozčiloval, že chce působit jako normální kluk, když teď už spíše zase působil jako svůdná koketa a chlapectví se mu vyhýbalo obloukem, jedno, že na sobě měl velké pánské tričko - spíše na něm vypadalo jako šaty. Ze všech tří bratrů působil jako chlapec nejméně a nepomohlo mu ani stříhání vlasů. Xanxus s tím očividně ovšem neměl nejmenší problém.
Bělovlasý se mezitím opřel o stěnu a dopíjel brčkem své pití.
“Zdravím,” černovlasý se na něj pousmál a prohlédl si ho teď z blízka. “Sluší ti to,” poznamenal a natáhl se, aby ho pohladil po tváři, jak měl potřebu se ho dotknout. “Stále problémy s bratry?” neodpustil si zajímat se, čeho si všiml.
Mladší kývl. “Ještě mi nebylo odpuštěno,” odpověděl pak. Odložil sklenici do nedalekého výklenku. Poté vzal Xanxuse za ruce a znovu se opřel zády o stěnu, přičemž si ho tak k sobě přiblížil a vzhlédl k němu.
Černovlasý na okamžik pozvedl jedno obočí, ovšem nebránil se mu. “To už asi nebude jen kvůli vlasům, ne?” nadhodil, než ho ovšem nechal odpovědět, jednou rukou se vrátil na jeho tvář. Přidržel si ji, přičemž se sklonil, aby se vpil do jeho rtů.
Setsuna mu obtočil obě paže kolem krku a plně se oddal jeho polibku, snažil se mu být co nejblíž. “Nevím,” šeptl odpověď, když přerušili polibek. “A… proč jsi tu ty?” připadalo mu přirozené začít druhému tykat, když se s ním líbal.
Starší sklouzl dlaněmi na jeho boky a zadíval se mu do očí, “nenapadá mě jiný důvod, proč bych tu mohl být, než ty…” odpověděl mu popravdě, i když tím nejspíše zase o něco více prozrazoval, nakolik se o něj doopravdy zajímá - když věděl, kde tráví které večery.
Mladší se nepatrně zachvěl vzrušením, jak pro dotek druhého, tak pro jeho slova. Odhodlal se a natáhl pro další polibek. Cítil se úplně ztracený. Chtěl mnohem víc, než se mu dostávalo. Vlastně nikdy předtím po nikom takhle netoužil.
Xanxus se pousmál do jeho rtů, i když chlapcova nedočkavost a roztouženost se dala dost dobře svést hlavně na alkohol, který už měl v sobě - nebo alespoň to, že už se úplně přestal bát. Přece jen byl docela mladý a štíhlý a nejspíš nepotřeboval moc. “Jsi si jistý, že mě tu chceš svést?” neodpustil si, když se polibky na chvíli přesunul na jeho krk.
“Není to důvod, proč si mne oslovil? To co ty chceš?” neodpověděl mu mladší, jen uklonil hlavu na stanu, aby mu udělal prostor. Bylo to o hodně jiné, než co zažíval se svými milenci doposud. Zkušenější, panovačnější a nekompromisnější.
“To nesouvisí s tím, jestli to chceš ty,” dlaněmi se přesunul pod látku trička na jeho holou kůži. Prsty obkreslil lem kraťasů a usídlil se znovu na bocích. “Ne jen jako špatnost na truc bratrům, ale doopravdy…” dodal.
“I jako špatnost na truc bratrům bych to chtěl doopravdy,” utrousil mladší, přičemž se nepatrně vybídl jeho dotykům. “Je to příjemné,” zavrněl pak a svépomoci se dostal do Xanxovy náruče, takže měl nohy obtočené kolem jeho boků. Vlastně měl pocit, že by se v té chvíli klidně nechal odnést kamkoliv. “Ale jsem trochu opilý...” přiznal.
“Všiml jsem si…” starší si ho pevně chytil a jednou dlaní se vydal po jeho stehnu. Popravdě s ním v tomhle stavu nehodlal dělat nic, co by mu později mohl Setsuna vyčítat jako zneužití jeho opilosti. Ovšem líbilo se mu, jak byl celý přítulný. “Vezmu tě na chvíli na vzduch,” prohodil.
“Sám jsem ti to plánoval nabídnout,” souhlasil Setsuna, “ale...” začal a podíval se mu do očí, “máme problém. Líbí se mi takhle, ale ven bys mě takhle nosit neměl, protože by zase měli řeči...” Povzdechl si a opřel se o jeho rameno čelem. Nerozuměl tomu, proč se s druhým cítí tak příjemně.
Starší ho pohladil po zádech a políbil ho pod ouško, kde ho i mírně kousl. “Venku si tě zase vezmu k sobě,” slíbil mu, potom mu naznačil, aby seskočil, protože začínal mít pocit, že Setsuna mu chce v náručí i usnout.
Setsuna se po chvíli znovu postavil. Vzal staršího za ruku a vedl si ho ven, přičemž se neopomínal na něj co chvíli natočit a pousmát, jako kdyby se měl potřebu ujistit, že ho následuje, přestože druhý nejspíše ani neměl jinou možnost.
Už byli skoro u dveří, když k nim dospěchalo i blonďaté z trojčat, “odcházíš někam, Setsu?” zajímalo se s nespokojeným výrazem ve tváři, přičemž si podezřívavě prohlíželo muže, kterého si nejstarší z bratrů vedl za ruku.
Xanxus pouze pozvedl jedno obočí a zastavil se, jak se do jejich sourozeneckých sporů nechtěl plést.
Setsunovi se zalesklo v očích, jak měl nutkání udělat nějakou podlost na truc druhému, ale nakonec si to rozmyslel. Sám už měl dost toho, jak se s bratrem hádali. “Jen na vzduch,” odpověděl mu a znovu se usmál na Xanxuse.
Blonďák zaváhal, nakonec se ale natáhl a pohladil staršího smířlivě po rameni, “nechoď hlavně nikam daleko…” znovu věnoval nedůvěřivý pohled černovlasému. “Dneska půjdeme domů všichni spolu,” zdál se pro to pevně rozhodnutý.
“Když to říkáš, Pápěnko,” zazubil se na něj bělovlasý. “Pak si mě najděte, budu tu někde ve společnosti tady… pána,” prohodil rozverně a mrkl na svého bratra, poté znovu začal táhnout Xanxe ven.
Mladší z trojčat se za nimi dívalo, dokud nevyšli ze dveří, přičemž si nespokojeně povzdechlo. Nelíbilo se mu, že si bělovlasý začal s někým takovým, protože to byla nejspíš úplně jiná liga, než na jaké byli oba zvyklí, a kdyby se pokusil o cokoliv, co by se Setsunovi nelíbilo, ani společně by mu v tom nemuseli zvládnout zabránit. Na druhou stranu se starší tvářil nadmíru spokojený, takže si nakonec rozmyslel jít je ven sledovat.
Černovlasý muž se opřel o zeď venku a přitáhl si Setsunu k sobě možná i proto, jak stále působil vratce. “Nejspíš nebudu oblíbencem tvého bratra,” poznamenal věcně.
“Chtěl bys být jeho oblíbencem?” zajímal se mladší, přičemž ke svému společníkovi vzhlédl a trochu rozmrzele našpulil pusu. Vlastně mu nikdy nedělalo problémy se dělit o své kluky se svými bratry, ale Xanxe - i kdyby si s ním měl jen povídat - chtěl jen pro sebe. Našel si ho a nechtěl ho s nikým sdílet.
Druhý sklouzl dlaněmi na jeho hýždě a s lehkostí si ho vysadil znovu do náruče. “Je pravda, že jsem se nikdy nesnažil být něčím oblíbencem,” reagoval na to nepřímo. “Nestačí mi být oblíbený mezi více,” dodal potom, aby byl přesný.
Setsuna si ho prohlédl, jak si nebyl jistý, jestli správně pochopil to, co mu druhý řekl. Ovšem nedělal si s tím hlavu, protože se znovu dostal do pozice, která se mu líbila. Objal svého společníka kolem krku pažemi a jen hravě se otřel rty o ty jeho. “Oba mí bratři mají stále dlouhé vlasy… a jinak vypadají jako já...” poznamenal, “nemusíš se spokojit se mnou.”
Starší se sklonil a políbil ho kousavě pod ouško, “byl bys nejkrásnější, i kdyby sis oholil hlavu,” odpověděl mu možná i trochu pobaveně. Ovšem byla pravda, že i když i vzhledově se pro svoji bělost a zdánlivou křehkost a čistotu Xanxovi líbil nejvíce, neimponoval mu u něj jen vzhled. “Nechci tě vyměnit za jednoho z tvých bratrů.”
Bělovlasý se spokojeně usmál a více se k druhému přitulil. “Můžeš si i někde sednout,” poznamenal pak, ale místo toho, aby se rozhlédl, zavřel oči a opřel si hlavu o rameno druhého.
Černovlasý se tomu musel pousmát, “chceš, abych měl obě ruce volné?” napadlo ho k tomu a přesunul se kousek dál od vchodu do klubu, kde stoupala ze země nízká zídka jako ohraničení schodů do vedlejšího domu.
“To je také zlepšení situace,” zavrněl Setsuna, “ale spíš jsem myslel, abych neztěžknul...” dodal pak. Trochu se od staršího odtáhl, aby si ho mohl prohlédnout a pousmál se. Zajiskřilo mu v očích - což bylo jediné, co zkazilo dojem, že se zcela nevině hodlal více uhnízdit na klíně druhého, díky čemuž se docela provokativně zhoupl v bocích.
Starší ho na oplátku kousl do ramene a sám se dlaněmi vrátil na holou kůži jeho boků. “Pokoušíš mě,” zašeptal do jeho kůže, i když mu nijak v jeho provokacích nebránil.
Setsuna naklonil hlavu na stranu. “Trošku,” zavrněl hravě. Stále spíše testoval, co si může dovolit, ale rozhodně se mu líbilo, jak se jejich blízkost vyvíjela. I když si neuvědomoval, že nejspíše vysílá signály, které by si druhý mohl brát příliš vážně a závazně, zatímco bělovlasý se jen bavil a předpokládal, že to samé chce i jeho mafiánský společník.
“Abych to nepochopil tak, že si tě můžu někam odvést, když se mi tu tak nabízíš…” neodpustil si, protože to bylo přesně to, co by nejraději udělal. Nejlépe, aby se na bělovlasého nikdo jiný nemohl ani podívat, jak ho chtěl mít alespoň chvíli pro sebe s tím, jak se jím cítil učarovaný.
Bělovlasý si ho prohlédl a olízl si rty. “Musím zůstat tady, kdyby bratři už chtěli jít,” řekl mu, nijak se nevyjadřoval k tomu, zda by sám chtěl dostat víc. “Kam by sis mě odvezl?”
“Někam, kde bych tě měl celého jen pro sebe,” odpověděl mu neurčitě, potom se vpil do jeho rtů, když ho tak hezky sváděli.
Setsuna si užíval jeho polibek, přičemž prsty jedné ruky zajel do jeho vlasů a začal se jimi probírat. Vlastně ho docela překvapilo, jak příjemné byly na dotek - Xanxus nevypadal jako typ, co by se o ně nějak speciálně staral. “A co bys se mnou dělal, kdybys mě měl celého pro sebe?” zeptal se pak.
“Užil bych si tě…” druhý dlaněmi sjel na jeho hýždě a znovu si ho k sobě přitáhl. “Celého bych se tě zmocnil,” rty se znovu vpil do jeho ramene. Neměl potřebu se držet zpátky více, než bylo nutné místem, kde seděli, a lidmi okolo, když se mu mladší tak hezky sám dával.
Bělovlasý se trochu zachvěl, jak mu to přišlo neskutečně sexy, když tohle druhý říkal. Navíc udělal tu chybu, že si to představil, i když si byl vědom, že nemá dost zkušeností, aby to přesně vystihl. Jeho společník mu svým chováním a slovy dával znát, že sex s ním by byl daleko pubertálních úletů, jakým se mladší oddával. A Setsuna to všechno až příliš chtěl vyzkoušet - vlastně se docela bál toho jak moc. Opatrně se od staršího odtáhl. “Měl bych jít najít bratry,” šeptl. Potřeboval odejít, aby se uklidnil a získal si znovu vedoucí pozici.
Xanxus se přesunul kousavějšími polibky na jeho krk a potom k oušku, přičemž ho ještě chvíli ze svého sevření nepouštěl. “Vůbec se mi nechce tě pouštět,” šeptl, než ho nakonec nechal, aby se odtáhl, “měl bych tě doprovodit?” nadhodil potom docela jiným tónem a narážel spíš na to, jestli bude Setsuna v pohodě, když ho nechá jít zpátky samotného, pokud by chtěl.
“Nejsem opilý, jen se rád opile chovám,” mrkl na něj Setsuna hravě, poté z něj vstal. Ledabyle se upravil. “Zvládnu to sám,” usmál se. Poté se ovšem sklonil a políbil ho do koutku úst. “Uvidíme se,” rozloučil se s ním.
I starší vstal a nakonec si ho přitáhl ještě k sobě, “vezmu tě zítra někam na oběd,” rozhodl.
“Budu se těšit,” usmál se na něj Setsuna.


Kohaku, který byl ve sprše jako poslední, vyklouzl do postele za svými bratry a spokojeně se s nimi stulil. I když se stále cítil docela ukřivděný tím, že Setsuna se chtěl odlišit, byl rád, že se hlavně nepouštěl do žádných naschválů. “Setsu,” oslovil ho, jak i zkoumal, jestli už spí.
“Mmm?” reagoval na to starší a přelezl Soru, aby byl z druhé strany Papoucha. Stejně to jeho blonďatý bratr měl takhle nejraději, když mohl spát mezi nimi. “Copak, Pápěnko?” také byl rád, že už se nehádají.
“Kdo to byl?” blonďák se na něj natočil a zamžoural, jak ve tmě pokoje už nebylo moc vidět. Zajímalo ho, koho si to bělovlasý našel, o kom jim ani neřekl, i když se zdálo, že si večer s ním tak užívá.
Zrzavé z dvojčat zamručelo a opřelo se o Papoucha, aby také na ostříhané trojče vidělo, i když se zdálo už polospící. “Taky by mě to zajímalo,” zívlo, “jak jsem vás viděl, když jsem si šel zapálit…”
“Potkal jsem ho kromě dneška ještě před pár dny,” odpověděl jim Setsuna. “Chvilku jsme se bavili u něj v autě, říkal mi, že se mu líbím… vypadá trochu děsivě, že? A asi je trochu mafián, má limuzínu… ale vypadá, že je mladý… a nechce mi ublížit.”
Haku se nespokojeně zamračil, “byls s ním v autě?” zdál se tím trochu polekaný, “co kdyby ti něco provedl,” pohlédl na Soru, jak hledal podporu, “nemůžeš si být jistý, že ti nechce ublížit,” svraštil obočí.
“Zdá se docela děsivý,” potvrdil zrzek a zívl. “A někteří úchyláci si dávají na čas… víš, kolik mu je?”
“Kolem dvaceti nejspíš,” pokrčil Setsuna rameny. “Vidíš, to na mafiána jezdícího v limuzíně je moc mladý, asi to je jen bohatý synek, co se mu stalo nějaké neštěstí… ale ty jizvy jsou svým způsobe sexy, ne?” Vlastně by ho Setsuna docela rád probral se svými bratry, aby zjistil, jestli i jim přijde tak neodolatelný. “Zatím vždycky, když jsem chtěl jít, neměl jediný problém s tím mne nechat… nemám pocit, že by mi chtěl ublížit. Jen se mu líbím.” Povzdechl si. “Chce se mnou jen spát… ale jde na to mnohem více hezky a s úctou, než většina kluků ze školy.”
Blonďák se mu zadíval do tváře, “jen jestli tě jen nechce oblbnout… možná je svým způsobem přitažlivý, ale mě se vůbec nelíbí… jak se dívá a tak… nedivil bych se, kdyby měl prsty v něčem nelegálním, úplně se tváří jako takový typ,” už si začínal představovat, co všechno by mohl černovlasý provádět, jako by byli v nějakém akčním filmu.
“Je pravda, že jsem ho tady po okolí nikdy dřív neviděl,” zamručel Sora, možná trochu mimo téma, “ale stejně by sis neměl s někým o moc starším něco začínat… takoví berou věci moc vážně…”
“Je tu podle mě jen dočasně, já myslím, že nebude chtít nic vážného… taky po Méďovi nechci teď nic takového, chci se bavit,” odpověděl jim oběma najednou. “Zjistím o něm víc dneska na obědě, abych vám mohl dát více informací...”
“No Chika to bral vážně,” neodpustil si Papouch, potom ovšem zbystřil, “jdeš s ním na oběd? Myslíš, že by tě zval na oběd, kdyby hledal jen povyražení?”
“Já jsem chtěl taky,” utrousil Setsuna trochu smutněji, “ale Méďa je takové ucho, nemohl jsem si pomoct, i když ho mám taky strašně rád... ” povzdechl si. Na jednu stranu byl s Motochikou opravdu šťastný a líbilo se mu, jak druhý pro něj udělá první poslední, na tu druhou mu ten vztah nepřinášel tolik vzrušení, kolik chtěl. Připadal si jako princezna v naivní pohádce - to mu nesedělo. “Myslím, že ten oběd… že tak se to dělá, když má někdo dospělejší zájem, než tě zatáhnout někam do sena… a může za to taky Méďa, že mne přestal bavit styl zdejších kluků, kteří mě berou jak nějaký druh ďáblovy děvky.”
Papouch si povzdechl. “Toho že jsme divní se tady nezbavíme už jedno, jak bychom vypadali,” narážel na stříhání vlasů, kterého ho pokaždé trochu zabolelo. “Ale to, že svádíš koho můžeš, je věc, pro kterou ses rozhodl sám,” nevyčítal mu to, jen konstatoval a narážel na to, že i kdyby byli odjakživa úplně normální, asi by ho neměl rád nikdo z těch, koho svedl a odkopl nebo jim svedl partnera.
Sora znovu zívl. Obrátil Papoucha více na bok a zezadu se k němu stulil jako kotě, protože už byl opravdu unavený, “nehádejte se zase…” šeptl jen, protože se znovu dostávali k tématu, které bylo teď docela ožehavé.
Setsuna nahlas vydechl, ale také se nechtěl hádat. “Pokud ti vadí, s kým mám jít zítra na oběd, tak to zruším,” řekl pak, “i když bych se s ním chtěl vyspat...”
Papouch si ještě jednou dlouze povzdechl, jak dával najevo svoji celkovou nespokojenost se stavem věcí, “a jsi si opravdu jistý, že ti od něj nic nehrozí?” zeptal se pak, i když by to Setsunovi nejspíše stejně nevěřil ani, kdyby ho přesvěčoval sebevíc. “Já opravdu jen nechci, aby se něco stalo…” šeptl pak a přitáhl si bělovlasého k sobě. Byl to stále nezvyk, který mu vůbec nebyl příjemný, že už se nemohl mazlivě probírat bílými vlasy.
“Opravdu si myslím, že mi neplánuje ublížit,” odpověděl mu Setsuna. “Já vím, Pápěnko… já vás oba mám také rád a nechci, aby vám někdo ublížil.” Natáhl se, aby dosáhl i na Soru, když je objímal.
“Slíbíš mi, že kdyby se stalo cokoliv, co by vypadalo, že není takový, jakého ho vidíš, hned ho necháš být?” zeptal se ještě prostřední z bratrů.
“Vždyť víš, Pápěnko, že nejsem typ, co by si nechal ubližovat,” bělovlasý se na něj usmál a pohladil ho po tváři. “Slibuji,” dodal pak, pro klid svého bratra.


Xanxus vzal světlovlasému mladíkovi bundičku, kterou měl na sobě, aby ji pověsil na věšák, potom se také svlékl a vzal ho ke stolu, který měli rezervovaný v restauraci ve městě. Nezdála se nijak přehnaně drahá nebo nóbl, protože si nebyl jistý, jak by na to mladík zareagoval, byla ovšem příjemná a čistá a zdála se docela na úrovni. Odsunul pro bělovlasého židli, aby si mohl sednout.
Setsuna se na něj usmál a tiše poděkoval, i když si nebyl jistý, zda to bylo to správné chování - nikdy předtím ho nikdo na místo neusazoval. Počkal, až si i jeho společník sedne, poté si ho prohlédl a znovu se usmál. Nevěděl proč, ale cítil se s druhým jednoduše dobře.
Černovlasý mu úsměv a poděkování oplatil letmým polibkem na tvář ještě, než se posadil, potom se usídlil a mírně se k němu naklonil. “Nebudeš z toho mít doma zase problémy, že s nimi v neděli nejsi doma na oběd?” napadlo ho.
“Pravda, že se máma moc netvářila,” pokývl Setsuna a povzdychl si, “ale třeba to přejde… a bratrům vím, že to vadit nebude, protože jsem s nimi o tom mluvil.” Vzal si jídelní lístek a začal si ho prohlížet. “Ale mohli bychom se nebavit o mně, ale o tobě - neřekl jsi mi o sobě téměř nic,” postěžoval si.
Druhý pozvedl obočí, “nechal sis mě schválit?” zdál se tím trochu pobavený. Byla pravda, že by bylo jen těžké si představit, že by trojčata mezi sebou o všem nedebatovala a řádně to mezi sebou neprobírala, když držela tak pospolu. “Co bys chtěl vědět?” zajímal se ovšem potom, když si tedy chtěl bělovlasý povídat o něm.
“Něco… co jim můžu říct, aby mi tě schválili, protože se moc netváří,” utrousil světlovlasý a udělal při tom grimasu, na které bylo poznat, že jen žertuje a že si nedělá nic z toho, že jeho bratři nemají na Xanxuse stejný názor. Tiše se zasmál, poté se podíval na příchozího číšníka, který přišel, aby si od nich vzal objednávku na nápoje. Poručil si tropický džus a jemně perlivou vodu.
“To nevím, co by rádi slyšeli,” i starší si objednal vodu, k tomu ovšem i sklenku alkoholu. “Jsem tady v okolí pracovně…” pokrčil potom rameny, “a v práci trávím hodně času…” jako by se tím omlouval za to, že nemá moc co o sobě říct, i když pravda byla spíše taková, že chlapce nechtěl povídáním o sobě vyděsit. Bylo toho nejspíš jen opravdu málo, co mu mohl popravdě říct.
Setsuna naklonil hlavu na stranu a trochu se zamračil, protože mu toho o sobě stejně moc neřekl. “Budu se ptát,” oznámil mu pak, “předpokládám, že ty věci, na které se budu ptát, už o mně víš, kdyby ne… klidně ti je zodpovím,” dodal, aby to bylo fér. “Kolik ti je let?” začal. “A kde pracuješ?”
“Dvacet dva a pracuju v rodinné firmě,” neříkal mu o své práci sice pravdu, ale v podstatě mu ani nelhal. “Většinu času jsem kvůli tomu v Itálii,” dodal k tomu ještě.
“Myslel jsem, že jsi mladší,” utrousil Setsuna. Nechal si před sebe položit číšníkem pití. Pak si objednal jídlo a počkal, až po Xanxově objednávce číšník znovu odejde. Vyprovodil ho pohledem. Byl docela pohledný. “Itálii?” pokračoval pak v konverzaci. “To je daleko...” na jeho výrazu bylo poznat, že ho to trochu mrzí, že až odsud druhý odjede, nebude někde blíž. “Jak dlouho tady ještě budeš?”
Černovlasý si ho chvíli prohlížel, potom i on se nespokojeně ohlédl směrem, kterým odešel číšník. “To záleží…” odpověděl potom, “ani sám to nevím… ale ještě tu budu nějaký čas…” i kdyby měl zůstávat jen kvůli bělovlasému, měl ještě chvíli, kdy ho v Itálii tak nutně nebylo potřeba.
Setsuna se natáhl, aby upil svého džusu. Lépe, kdyby věděl, kolik přesně času má, aby si svůj flirt mohl lépe naplánovat. Nechtěl spěchat, ale byl by na sebe naštvaný, kdyby o něco přišel. “Není brzo na skleničku?” zajímal se pak, protože se mu příliš takové denní opíjení nelíbilo. Několikrát se mu stalo, že po něm pokřikovali opilci a on se od takových chtěl držet dál. Opilý mafián pravda musel být o dost méně předvídatelný a o dost více násilnický.
Starší pohlédl na sklenici s alkoholem, “vadí ti to?” napadlo ho, protože mu to přišlo tak nějak přirozené. Byl zvyklý pít celý den, protože tam, odkud pocházel, takové věci nikdo příliš neřešil. “Chutná mi to,” pokrčil potom jen rameny, “není to o opíjení, mám pocit, že alkohol na mě ani nemá vliv,” byla to pravda. Jen málokdy se opravdu opil a nikdy z takového pití.
Bělovlasý naklonil hlavu na stranu a přisně sevřel rty, ale nic k tomu neřekl. Chvíli se odmlčel. “Máš nějakého sourozence?” vlastně to pro něj byla hodně zajímavá informace, protože sám žil se svými bratry a nedal na ně dopustit. “Mluvil jsi jen o otci...”
Starší zakroutil hlavou. “Mám jen otce, ale, jak už jsem říkal, je to složité…” natáhl se pro sklenici, jako by jen mluvení o něm musel zapít. “Vyrůstal jsem bez něj, staral se o mě někdo jiný… a později můj děda,” nebyl s ním doopravdy spřízněn, ale více méně ho bral jako pokrevní rodinu.
Setsuna kývl a natáhl se, aby mohl přejet prsty po hřbetu ruky druhého. Vlastně mu docela vadilo, že s ním není v kontaktu. “Já mám jen mámu a bratry,” řekl mu pak, “měla nás ve čtrnácti a nikdy nám neřekla s kým, ani s jinou rodinou nás neseznámila,” svěřil mu, poté se ovšem usmál. “Když jsme byli malí, občas to bylo dost těžké… sice nevěřím, že jsme zplozenci nějakého temného rituálu, ale čertiska jsme pořádná,” zasmál se.
“Vaše máma je celkově dost zvláštní osobnost,” poznamenal k tomu černovlasý. Svým způsobem tu ženu dost obdivoval za to, co vše zvládla a jak žila. “Hlavní je, pokud mezi sebou se máte dobře,” prohodil a propletl s ním prsty, když si chlapec tak hrál s jeho rukou.
“Máme,” pokývl s úsměvem Setsuna. Mohl mít ze svých bratrů nejvíce zlobivou - pro někoho až zlou a zákeřnou - povahu, ale na svou rodinu nedal dopustit, protože ji skutečně miloval. Prohlédl si svého společníka a zaváhal. “A… ty jizvy?” zeptal se tiše a znatelně opatrněji, než na cokoliv jiného.
“Mám je téměř od narození,” odpověděl mu starší a zamyslel se, přičemž se na chvíli zadíval stranou. Nemohl bělovlasému říct, jak k nim doopravdy přišel, protože mu muselo příliš informací zůstat utajeno. “Hořel nám dům,” zalhal nakonec, “byla to nehoda,” zalesklo se mu nespokojeně v očích, jako by ta poslední slova potřeboval nalhat i sobě. Sám si to ani nemohl pamatovat, ale podle toho, co slyšel, nedokázal uvěřit, že jizvy na jeho těle byly výsledkem nehody. Kdyby jen proto, kolik let ze svého dětství téměř ani nespatřil vlastního otce. “Je to možná zvláštní, ale i tak mám oheň rád,” pousmál se ovšem nakonec a znovu pohlédl na mladšího.
Setsuna vstal, aby k němu přešel a mohl ho políbit. “Líbíš se mi,” zavrněl a bylo na něm poznat, že má potřebu to říct, nikoliv však, protože by ho litoval, jen snad chtěl vypíchnout, že druhý má unikátní a pro něj přitažlivý zevnějšek. “Omluv mě na chvilku, zajdu si na záchod,” oznámil mu pak, “a doufám, že až se vrátím, bude tu jídlo, protože skoro hlady omdlévám.” Ještě jednou ho políbil, než se vydal svým směrem.
Černovlasý podržel svému společníkovi dveře od auta, aby mohl pohodlně nasednout, než se přesunul za ním. “Budeš chtít hned domů nebo mi budeš ještě chvíli dělat společnost?” zeptal se, přičemž se natáhl, jak ho hřbety prstů chtěl pohladit po tváři. Opravdu byl půvabný.
Mladší se spokojeně opřel do jeho doteku. “Záleží na tom, co bychom dělali,” prohodil a shodil si z ramen bundičku, protože bylo v autě teplo. Poté se přesunul blíž za druhým a zaváhal, než si mu rozkročmo sedl na stehna. “Mám trochu nepraktické kalhoty,” utrousil pobaveně tím, jak to vypadalo, když mu v harémových kalhotách seděl na klíně.  
“Příště alespoň budeš vědět, že je třeba vzít si jiné,” neodpustil si starší a sklouzl dlaněmi na jeho hýždě. Přitáhl si ho k sobě a vpil se do jeho rtů, “vezmu tě někam, kde se ti bude určitě líbit…” prohodil potom a zaklepal třikrát na malé okýnko k řidiči - potom se auto rozjelo.
“Máš vycvičeného řidiče nebo dávno naplánované, co dnes budeme dělat,” utrousil Setsuna, přičemž se sám vpil do jeho rtů. “Nelíbí se ti, co mám na sobě?” zeptal se pak.
“Oboje,” odpověděl mu nejprve na první otázku, než se pousmál do jeho rtů a otřel se jimi mazlivě o jeho čelist. “Líbíš se mi úplně ve všem, i když musím uznat, že tě mám raději v kratších věcech a sukních…” přiznal potom.
Setsuna si ho trochu panovačně prohlédl, než slezl z jeho klína. Poté si ovšem sundal boty a svlékl kalhoty, než se zase posadil na stehna druhého. “Lepší?” Přijal výzvu a musel ji pokořit.
Černovlasý pozvedl možná až udiveně obočí a dlaněmi se vydal po holé kůži jeho bledých stehen. Druhý opravdu byl celý nádherný a jemný a úplně k olíbání. “Nemůžu si stěžovat,” sklonil se a vpil do jeho rtů, “abychom vůbec někam dojeli,” škádlivě si ho k sobě více přitáhl, i když Setsuna opravdu nebyl někým, s kým si poprvé představoval jako sex v autě. Chtěl si ho vychutnat, až dostane tu možnost.
Bělovlasý se rty přesunul k jeho oušku. “Myslím,” zavrněl, “že jsem to já, kdo určuje, jak daleko tě pustím,” řekl mu a doufal, že nepřestřelil. I když asi byla pravda, že pokud se tohle druhý nepokusí popřít a nerozhodne se ho začít do něčeho nutit, tak si Setsuna mohl být jistý, že ani později mu od něj nic nehrozí.
Xanxus se pousmál do jeho kůže, “neplánuju ti tu dělat nic, co by se ti nelíbilo…” odpověděl, i když to možná bylo svým způsobem trochu vyhýbavé. Byla pravda, že v žádném případě nechtěl Setsunovi ubližovat nebo ho do něčeho nutit, ovšem toužil po tom zmocnit se ho po svém. Prsty obtáhl lem jeho spodního prádla.
Setsuna si ho prohlédl a trochu se zarazil, když si uvědomil, že vlastně neví, co by měl udělat nebo říct, přestože si byl vědom, že to ze strany druhého nebyl souhlas s jeho výrokem. Zhluboka se nadechl a i když nic neřekl, ani se se neodtáhl, stejně přestal působit tolik vřele a mazlivě.
Starší ho pohladil po tváři a políbil ho smířlivě na čelo, jak si toho všiml, “nechci ti ubližovat nebo tě do čehokoliv nutit, Setsu,” zašeptal, co si předtím jen myslel, a bylo znát, že je to upřímné. “Přece bych se něčím takovým o tebe nepřipravil…”
“Nechci neznamená nebudu,” šeptl světlovlasý. “Asi bych přece jen měl jet domů,” dodal pak a slezl z jeho klína, aby se posadil naproti němu.
Druhý nejprve nechal řidiče, aby zastavil auto. “Nehodlám ti v tom bránit,” odpověděl mu nejprve, potom se ovšem přesunul na zem před něj a vzal ho za ruce. “Ale ani nebudu… už jsi mě příliš očaroval na to, abych pro tebe neudělal první poslední,” nelhal mu.
Setsuna si ho prohlédl. Bylo to zvláštní, příliš intenzivní gesto, co druhý udělal, ale jemu se líbilo. Nejistě se pousmál a sklonil se pro polibek, i když si by vědom, že musí jít, protože jinak by se ukázal jako někdo, kdo se snadno nechá přemluvit a odpouští. “Zítra večer po škole se můžeme sejít u vody,” nabídl mu.
Černovlasý se usmál, “vyzvednu tě,” prohodil.



10 komentářů:

  1. jaaaaáj vrnim blahom :D nadherny zaciatok. Xanxus je presne taky noblesny ako som si ho vzdy predstavovala.
    JaMi

    OdpovědětVymazat
  2. celá nadšená čtu , takové nádherné namlouvání , jen abych pravdu řekla medvídka mi je trochu líto ale zas už vím že taky bude mít svou lišku , děkuji a těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Namlouvání mi připomnělo, že Xanxusovi chybí jediné - roztáhnout svůj krásně vybarvený paví ocas! xD Pokud nemá, měl by si ho koupit. xD
      Jak říká Pap, Setsu by Chiku zničil, dobře, že spolu nezůstali.

      Vymazat
  3. Krásné :D Rozplávám se nad romantickým Xanxusem a zlobivým Setsunou :D A taky závidím ten krásný vztah trojčat. To člověk jen tak nezíská...
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
  4. Nádhera,to se tak krásně četlo a já to všechno viděla :) Taková kouzelná koketa ten Setsu. Xanxus ví jak na něj, jak ho získat a nevyplašit. Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Konečně někdo pochválil i Setsu! Je kouzelná koketa ( a velká mrcha)... ;)

      Vymazat
  5. Tak takhle se poznali? :D (myslela jsem te to bude vice "akcnejsi" ale i tak je to hezke ) x) trosku nechapu rodino rozepri (nebo spis s mamou) kvuli ostrihani :X treba vztah s mamkou bude vic popsany.. "Mozna v pristim dile" :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Akčnější? Setsuna by asi na cokoliv akčnějšího moc dobře nereagoval... má se rád a je dost dominantní. Bude to ještě trochu problematické mezi nimi...

      Vymazat