Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Protože mne blog.cz donutil k činu, tak teď probíhá velké rozmýšlení se, jestli se tady nakonec zveřejní povídky z archivního blogu. A tedy se původní oprašování rychlostí blížící se k nule buď zrychlí a nebo úplně zastaví.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.


Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)



-

neděle 9. února 2014

[ff SnK] Jen abys...

Fandom: Shingeki no Kyojin
Postavy: Erwin Smith, Levi (Rivaille)
Omezení: 15+
Poznámka: Alternativní vesmír.



Ztracený mezi hvězdami. Putující zpátky na zem.
A tělo světlovlasého muže tisknoucí se na jeho zpocená záda. Horké výdechy čechrající vlasy na zátylku. Třes paží podpírajíc tělo. A váha toho okamžiku na jeho bedrech.
Propadl se do pekla, možná hlouběji a přijal chladivou náruč povlečení. Unavený, spokojený a přece stále ztracený cestovatel. Tak rychle podřimující při společném zvuku dvou dechů. S přáním, aby se země přestala točit, na rtech.
Avšak nakonec přece jen teplo druhého těla se vzdálilo. Zůstal sám, ležíc na břichu ve špíně vlastní rozkoše a neschopen usnout. Všechny hvězdy vyhasly a vesmír se stal temné, chladné a nehostinné místo.
Odtáhl se, přehl přes okraj postele a v propasti nekonečné reality našel krabičku cigaret. Navrátil zapalovačem na nebe jednu hvězdu a ležíc na zádech, lepíc se k povlečení svým zpoceným tělem, vydechl kouř jako mračno, v němž se skryje měsíc.
"Neměl bys... v tvém věku," ozvalo se ode dveří z koupelny a v pokoji začalo svítat, přesto ještě neodbyla půlnoc. Zlaté vlasy jako slunce nad nebesky modrýma očima a tolik přívětivý výraz. Kdyby natáhl ruce, aby se dotknul ztělesnění úspěchu a krásných dnů, jako každého nočního tvora by jej paprsky spálily, ač se zdají sebeněžnější.
Přesto se vzdal hořkosti a svou hvězdu odkázal v černou díru popelníku.
Prostor se zvlnil a dvě těla k sobě znovu našla cestu. Prsty ve vlasech a dlaň na téměř dětské tváři. Musel zadržet dech, aby se neutopil v moři pocitů. Položil ruce na ty mužovy, pro chvíli – už jej nenechá nikdy odejít.
Odcizí své. Nikomu ho nevrátí.
Jen kdyby se to odhodlání nezbořilo pod zemětřesením, které vyvolaly neodbytné vibrace zvonícího telefonu.
"Jdu se umýt," utrousil. U rozhovoru s tou ženou nemusel být.
Poslední kapky slasti stékající po jeho stehnu. Patříci jemu. Patříci světlovlasému muži. To jejich jediné společné. Vždy se přistihne, že by raději smýval pod sprchou krev, než se vzdával konečných chvil jejich blízkosti.
Odvážně vzpřímený, stojíc zády k děsivé představě, že když se vrátí do pokoje, muž v něm již nebude.
Ale světlovlasý je příliš dobrý, aby odešel. Zůstane. Neodepře pohled na svá záda, jak mizí za dveřmi nestabilního domečku z karet.
Jednostranná nahota přesvědčila přesýpací hodiny, že snům vítr odvál písek a zahalil hotelový pokoj chaosem, jímž končí milování. Jen kolem poslední zlaté cennosti ležící na nočním stolku se svět otáčí.
"Obleč se, vezmu tě domů."
Jsem doma... s tebou.
"Nehodí se, aby mne večer vozilo domů auto pana učitele."
Odehnal ho rázně a ani mu nemusel věnovat pohled. A jako pomstu si světlovlasý nasadil prsten, aby ukázal, komu patří.
"Nechci, aby se ti něco stalo."
Zahalil se do oblečení a postavil kolem sebe mnohametrovou zeď. Avšak muž byl o tolik vyšší, že i přes ni se k němu dostal. Znovu ho chlácholil teplými dlaněmi, jen zlatý kroužek na mužově prsteníčku posílal střípky ledu jako ze zrcadla k chlapcově srdci.
"Slib mi, že zítra příjdeš do školy."
Proč je každý den jen bolestivý, když ty modré oči jsou tak krásné? Upírají se s dobrou vůli na studenty, s něhou na vlastní děti a s láskou na ženu. Jak se díváš na mne? Chtěl by všechno...
...nebo alespoň něco.
Pro něj.
"Příjdu."
Slíbil by, že začne milovat svět, kdyby si to světlovlasý přál. Slíbil by všechno nad jeho síly, jen kdyby za to dostal to poslední sladké políbení.
Pak pouze sledoval, jak se dveře zabouchly s třeskem, jakým se od sebe rozpínají dva neslučitelné vesmíry.


11 komentářů:

  1. Pani cekala jsem to trochu delsi.. musela jsem si to precist 2x a stejnak jsem se moc neorientovala kdo je kdo x) ale i tak se mi to libilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co do délky - je to takové spíše koštování, zkoušení, jak mi sedí, a zvažování, zda je správné o nich psát. Co do neorientování se - je to "střípek", přiznávám se, že u těch se moc o pochopitelnost/orientaci nestarám, píšu, co slina na jazyk přinese a přesně tak, jak to přinese, někde mezi lyrikou a epikou.
      Ale jsem ráda, že i tak se to líbilo ;).

      Vymazat
  2. Pravdou je, že je to kratší.. ale možná právě díky tomu je to tak.. skvělé. Vyloženě. Moc se mi to líbilo. Bylo mi jedno kdo je kdo, protože ten osobitý styl psaní mě doslova pohltil. Opravdu. :))

    OdpovědětVymazat
  3. "ve špíně vlastní rozkoše" hehe, to se mi z nějakého důvodu hrozně líbí... :)
    Avšak muž byl o tolik vyšší, že i přes ni se k němu dostal... mi asociovalo Titána... xD

    Ale huh, smutné to bylo úplně z toho mám slzy v očích... ale krásné... (Učitel-žák Eruri je skvělé...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, nejlepší je učitel-žák eruri, kde se pamatují z minulého života.

      Vymazat
    2. Jooo! A to je dobré i v basaře, když se pamatují... (Ale u EruRi... teda nečtu pořád tu mangu, ale nepamatovali by si spíš ti teď, jak byli žák a učitel? xD)

      Vymazat
    3. No, mám za to, že se spíše všeobecně myslí, že tohle je nějaká utajovaná historie nebo alternativní historie, než že je to budoucnost. I podle Eruri-žák-učitel, co jsem četla, to byly vzpomínky na minulý život.

      Vymazat
    4. Oh... alternativní historie, u toho je jedno, jestli je to minulost nebo budoucnost... xD

      Vymazat
  4. Moc hezké. Smutné.
    Profesor

    OdpovědětVymazat
  5. Miluju ty slovní hříčky x) <3 eruri je nejlepší paring :D
    Vlarisa

    OdpovědětVymazat