Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




úterý 13. ledna 2015

Zvířetem z klece - kapitola dvacátá

Dvacátá kapitola ff na SnK, crossover Grimma.
Přeji příjemnou četbu!
Jak se vám čte na novém vzhledu?
S kapkou zpoždění, ale snažím se seč můžu a zkouškové mi dovolí. Nicméně ta poslední scéna mi dala zabrat. Četla jsem to a přepisovala tolikrát, že už chyby nevidím.
Snad příští díl bude v neděli.
Chválím komentující Seiriel, Vlarisu, Kroketu, Usagi a JaMi. ;)

ZVÍŘETEM Z KLECE
"A opravdu, když jeho žena umřela, objevila se čarodějnice a dítě si odnesla pryč." 
(Bratři Grimmové – Locika)

20. kapitola - Nečekané


Na Farlana se v tomto ohledu dalo rozhodně spolehnout, kdykoliv někdo z jejich známých potřeboval peníze, byl schopen vymyslet způsob, jak je získat, třebaže se jednalo téměř vždy o způsob nelegální. Nikdo nemohl říct, že by ve městě bylo tak málo práce, ale kdokoliv se již na Farlana obrátil, většinou ty peníze potřeboval naléhavě a rychlovýdělná práce byla všude nedostatkovým zbožím. Churchovi z toho plynul podíl, plus jakýsi dluh a spousta dalších známostí. Dokázal díky tomu obstarat téměř vše a vždy měl alibi, pokud by se policie ptala. Naopak – když peníze potřeboval Farlan, protože mu nějaký kšeft nevyšel – byl tu Levi, který měl vrozené schopnosti jako málokdo. Vždy si pomáhali navzájem a bez zbytečných řečí.
Černovlasý se Smithem nejspíše nemohl pocítit chudobu a nouzi, co se týkalo materiálního bohatství, ale jeho hrdost strádala, protože si žil nad své poměry a to bez svého přičinění. Nepřipadalo mu to správné a nechtěl být vydržovaný. Dokud dostával výplatu za hlídání a prodávání v supermarketu, nepřipouštěl si to tolik, protože chodil na nákupy a většinou platil za jídlo ze svého – uměl nakupovat levně a vařit z toho chutně. Ale hned jakmile ho vyhodili – za což si mohl sám, že již předtím nahlížel na možnosti zábavnější práce a na svou slušnou nebral ohledy – pocítil ponížení. Vlastně si nedokázal představit tu situaci, že by přišel za Smithem a požádal ho o peníze – blondýn by to nejspíše ani nezaregistroval, ale Levi by to nepřenesl přes srdce snad do konce života. Byl zvyklý si za své útraty platit sám, i většina pěstounů ho v dětství držela zkrátka a kapesné se nekonalo.
Věděl, že mu bude trvat nějakou dobu, než si najde něco dalšího stálého – i když by mnohem raději dělal cokoliv různého od prodavačky – a po tu dobu se rozhodl Smithovi nic neříct. Možná ho vytáčela představa výchovného pohledu, který by mu věnoval za to, že ztratil práci kvůli nezřízenému opíjení se. Nebo jednoduše jen nechtěl přidělávat starosti a zvykl si na svou roli – „pracuji, abych uživil svou nemocnou (velkou) ženu (se širokým obočím)“.
Samozřejmě, že mu docházelo, jaké problémy by přineslo, kdyby se Erwin dověděl, že se vrátil ke kšeftaření, ale věřil sobě a Farlanovi, že budou dostatečně opatrní. Tentokrát. Dařilo se jim být několik let, jedno neštěstí a výjimka se nemohly opakovat za týden, dva, co bude stírat rosu na starých kolejích. Spořádaný život byl fádní a nenaplňující – to byl jeho hlavní problém pro dobrodruhy – a Levi věděl, že bez Erwina by se k němu po téhle zkoušce jeho trpělivosti s poddanskou prací nevracel.
Navíc bylo příjemnější po dny, kdy si hledal další stálou práci, trávit den činností, než se vyloženě poflakovat. Jakákoliv kreativní činnost se cenila, nebo ne?
Kapsář byl opravdu dobrý a měl i oko na to, koho má smysl pokoušet se okrást. Ovšem méně se dalo již omluvit, když Erwinovi zalhal o noční inventuře a místo toho s Farlenem vykradli jeden byt. Padal níž, než zamýšlel. Přinášelo mu to pocit zadostiučinění a potřebnou dávku vzrušení, když přerozděloval bohatství. Svět byl nespravedlivý a on jeho chyb využíval, aby ho měnil ve svůj prospěch – možná… nebo si své činy neomlouval ničím a jen si užíval adrenalin z nich plynoucí.
Až nad ránem, když se vracel za Erwinem do bytu, se ozval hlas svědomí. Schoval si peníze, chvíli pobyl v koupelně, než se potichu v ložnici svlékl do spodního prádla a ještě na chvíli se vnutil svému příteli do náručí, než i s ním – i když celou noc probděl – vstane, aby mu připravil snídani.
Na jednu stranu, když se za ním vracel znovu tak nesprávný a zločinný, se cítil spokojený, na druhou ho až přímo bolely výčitky a strach z odhalení. To semínko slušného člověka, které zaléval za celou dobu Leviho života jen Smith, upřednostňovalo pelešení před zlodušením; ale zbytek Ackermana se zase tak dobře nedokázal smířit s normálním životem. Potřeboval celkově víc, více stimulace a podnětů. Chápal Farlana, proč s tím nikdy neskončil, jako se tomu stalo u Leviho kvůli Erwinovi.
Přestával. Nutil se přestat. Ale částečně to pro něj byla droga a on se s tím sám nedokázal úplně vyrovnat.
Blondýn si ho k sobě blíže přitáhl, jako kdyby dokázal zachytit jeho zvláštně neukojenou náladu a potřebu být znovu přesvědčen, že se má stát už navždy slušný. Objal ho kolem pasu a políbil do vlasů. Levi spočíval obličejem zabořený mezi Erwinovými prsy, protože ho to uklidňovalo a mohl si plně užívat vůni druhého.
„Až se vyspíš, mám pro tebe návrh,“ zašeptal starší, začal se probouzet hned, jak se Levi vrátil domů a díky tomu věděl, že nespí.
Ackerman k němu vzhlédl. „Návrh?“ zeptal se s trochou strachu, který ovšem hned zahnal – kdyby Smith věděl o čemkoliv, co se v posledních dnech stalo, nedíval by se na něj tak hezky. Natáhl se, aby ho mohl políbit na rty. „Dobré ráno,“ zavrněl, když se od něj vzdaloval rty, ale pak si to rozmyslel a znovu se do nich vpil. Zatahal ho hravě za ten spodní a více se na muže přitiskl. Byl to jeden ze způsobů, jak nemít čas na výčitky.
„Jsi den ode dne nadrženější,“ konstatoval blondýn a pohladil ho po tváři. Levi se hlavně unavený rád mazlil, jakoby neměl sílu držet se role protivy a necity.
Mladší se opřel do doteku jeho ruky. „S tím by se mělo něco dělat,“ prohodil. Vlastně to u nich bylo naopak – vždy si našli důvod, proč se do ničeho nepouštět. Třeba v této chvíli to byl fakt, že Levi celou noc probděl nad prací.
Stalo se to jakýmsi prokletím. Neskočili na sebe v prvním okamžiku, kdy se potkali – tedy vlastně skočili, ale vůbec ne za tím správným účelem – a nyní se poprvé stalo jakýmsi obřadem, který je nutno provést tak či onak, rozhodně ve správnou chvíli, na správném místě a ve správném rozpoložení. Zdálo se, že jim díky tomu bylo navždy zapovězeno. Nikdy hvězdy nebyly ve správné konstelaci.
A tak se jen mazlili nebo si vypomohli, i když je to roztoužilo ještě víc.
„Tak co to byl za návrh?“ zeptal se nakonec mladší zvědavě, když se dostatečně nasytil Erwinových rtů. Znovu se jen čelem opřel o jeho hruď a pro sebe se spokojeně usmál, jak příjemné bylo usínat v jeho náručí.
Blondýn mu prohrábl vlasy zdravou rukou. Vlastně zatím to pouze zvažoval a možná on sám potřeboval čas do večera, aby si to plně promyslel. Proto chtěl počkat, až se Levi vyspí. Nicméně nedat mu odpověď nechtěl. „Mohl bys nám pomoct v případu… jako Grimm.“

Konstantin Springer se vlastně díky Reinerovi více sblížil i s Isabel – byla to milá dívka a zdálo se, že jejich vztahu z nějakého důvodu fandí a hodlá je podporovat. Však to byla ona, kdo je kryl a poskytoval Braunovi dívčí – sama se nabídla, že Brauna bude doprovázet na místa setkání s Kosťou, aby rodiče nepojali podezření – alibi. Oba jí byli zavázáni – nedalo se určit, který z nich víc –, a když si Konstantin uvědomil, že ve třídě se dívka moc s nikým nebaví a vlastně je mimo všechny skupiny kvůli časté absenci, tak ji nejen začal zdravit, ale si i hned druhý týden školy bezostyšně sedl vedle ní a zůstal tam.
Nakonec spolu chodili kouřit za školu. A když bylo potřeba, dělili se o taháky na písemkách. Vlastně se stávali dobrými přáteli a bylo zvláštní, že roky, co spolu chodili do třídy předtím, si jeden druhého nevšimli. Až společné tajemství je sblížilo.
Springer ji navíc tahal nahoru, co se týkalo známek v některých předmětech. Uměl matiku a s trochou snahy i ostatní přírodní vědy, byl schopen je dívce vysvětlit, a protože měl rodiče, kteří ho nechávali si dělat, co chce do určité míry – dokud měl obstojné známky a jeho chování neřešila policie, nezmrazili mu kapesné a ani jinak jej neomezovali – a vedli ho, aby určitě šel na střední, i Isabel se dostala znovu do období, kdy nesabotovala školu. Její adoptivní rodiče na to byli zvyklí, že střídala dobré a špatné výsledky, ale nevěděli si rady, jak ji ustálit v píli a snaze. Bylo do očí bijící, že kdyby chtěla, měla na víc než jen na základní vzdělání – jen by se jí muselo chtít.
Pro Kosťu ovšem měla – zcela jiný, ale přece – ten nejdůležitější půvab, proč ji velice rychle začal brát za dobrou kamarádku: mohl s ní mluvit o svém vztahu a zdálo se, že právě to potřebuje nejvíce. S Reinerem to vypadalo, že když všechno vyjde, budou se scházet jednou za dva týdny v sobotu, což bylo dle Konstantina neskutečně málo. Potřeboval si někomu postěžovat, že mu jeho voják chybí.
Vlastně z toho byl sám zmatený. Neznali se dlouho a snad ani nešlo, aby se od sebe lišili více, ale Kosťa měl Reinera od prvního společného večera opravdu hodně rád. Nikdy předtím se mu nestalo, že by někomu tolik propadl. A nenacházel důvod, proč se topil zrovna v tomhle světlovlasém chlapci, proč mu tolik imponoval a nemohl ho vyhnat z hlavy. Stýskalo se mu po něm již v pondělí. Měl ho plnou hlavu – cítil se zároveň šťastný, že existuje, a smutný z toho, že je tak daleko.
Psával mu každé ráno něco hezkého k probuzení, i když občas měl problém se včas dostat z postele. A večer si s ním před spánkem chvíli povídal. Reiner nepatřil k těm, co by v psaném projevu byli upovídanější než v reále – zůstával spíše mlčenlivý, ale Kosťa byl rád za každou jeho odpověď. Nejvíce ho mrzelo, že s ním nechce volat. A měl z něj často pocit, že jeho zájem ochabuje. Jako kdyby se o slovo hlásilo, že si mimo postel nemají, co říct.
Ani Isabel to nepřiznal, ale nelíbilo se mu, že by měl být jen kamarád na sex. Skutečně se bál, že Reiner pozná – nebo již dokonce zná – někoho, s kým si bude více rozumět, zamiluje se do něj a Konstantina opustí. Nejvíce podezíral toho vysokého chlapce, který s nimi byl na hřišti.
Ptal se na něj Isabel a její rozpaky se mu vůbec nelíbili. „Reiner říkal, že jsou kamarádi od dětství,“ začal znovu, když ji podával cigaretu na jejich místě u školy, kam chodili kouřit, než šli domů.
„To jsou, ještě s Annie,“ odpověděla na ni netečně a povzdechla si. Viděla, jak mu na tom záleží, ale vlastně toho sama příliš nevěděla a bylo zbytečné, aby si Kosťa domýšlel, co nemuselo být pravdou. „Tak já ti to povím,“ poddala se nakonec, kdy si popotáhla a cigaretu mu vracela. „Jednou jsem je viděla, jak se objímali. Od té doby jsem měla podezření. Ale já nevím, to ví jen oni dva a ta Annie asi.“
Konstantin si skousl ret. Jeho děsivé představy se stávaly hmatatelnější.
„A myslím si,“ dodala po chvíli, nevěděla, jestli ta informace něco zlepší nebo z horší, „že Reiner měl problémy s rodiči kvůli němu… nějak… nevím jak. Však se mu Bertolt omlouval, když jsme byli tehdá na hřišti.“
Chlapec jen zatřásl hlavou, típl cigaretu a donutil se k úsměvu. „Jsi kámoška, žes mi to řekla,“ myslel to upřímně. Braun se o incidentu se svými rodiči bavit nechtěl a o Bertoltu Fubarovi už vůbec ne.  
Spolužáci naneštěstí – nebo bohužel – nechápali, co se mezi Isabel a Konstantinem děje a začali si myslet, že to spolu táhnou. Čas, co spolu trávili, významné pohledy a tajnůstkářství… Což o to, ničemu by to nevadilo, kdyby Isabel ještě o prázdninách se netočila okolo jednoho kluka z vedlejší třídy.
Kosťa ho znal dobře, v lásce se neměli vůbec. A tohle se stalo pomyslnou špičkou ledovce, který měl základy v aféře před skoro rokem, kdy si přebírali zákazníky na prodej marihuany. Sám trávu kouřil jen výjimečně, ale měl dobré místo na pěstování a zásoboval jí kluky z party pod cenou. Toho se chytli i jiní, ke kterým se to dostalo, a on se stal konkurencí pro nyní již bývalého kluka Isabel. 
Chvíli potom, co vyšli ze své skrýše a na rozdíl od jiných dnů se vydali stejným směrem – Levi pozval Isabel do cukrárny, jak toužil své nečisté peníze investovat do čistého účelu a ulevit tak svědomí – se střetli se čtyřmi kluky z vedlejší třídy. Jeden se postaral o Isabel, aby se nemohla zapojovat, držel její vzpouzející se tělo a vysmíval se marné snaze. Tři zbylí se rozhodli vyrovnat účty s Konstantitem. Vybrali si místo, kde nikdo nebyl a tam mu to nasázeli.
Přestože chlapec byl zvyklý se občas poprat, těm třem by se možná tak ubránil Reiner, ale on sám si nakonec jen kryl obličej, když do něj kopali.
Vlastně už byli hotoví a spokojení, když se objevil Levi, který šel Isabel naproti. Nepřišel tedy jako zachránce, ale až s křížkem po funuse.
Ackerman měl svou pověst – černovlasý ďábel se chladným pohledem, kterému občas přeskočilo v bedně a byl schopen pak i člověka utlouct – a oni se v moment stihli vytratit. Nebyl pro ně důvod si zadělávat na problémy, když si účty vyřídili. Pomstili se, nedalo se říct, že by bývalý přítel od Isabel ji chtěl zpátky a toto byl důkaz, jen potřeboval ucítit zadostiučení ze zmlácení zmrda, co mu ji přebral, a připravil o několik tisíc svým prodejem.
Isabel pomohla Kosťovi se zvednout ze země. „V pořádku?“ starala se. Byla trochu vylekaná, ale přítomnost jejího staršího bráchy ji uklidnila – byla v bezpečí, Levi by nenechal, aby jí kdokoliv ublížil.
Konstantin odstrčil její ruku. „Jsem v pohodě,“ prohodil a pokusil se o úsměv. Věděl, že to musí brát sportovně, i když ho každá z těch ran bolela. I od jízdy na skatu a předtím na ledních bruslích byl zvyklý na zranění. Nejvíce utrpěla jeho hrdost, ale o tom nikomu přece nebude vyprávět. „Pár odřenin.“ Snažil se působit silný a jako kdyby se ho to vlastně netýkalo.
Levi si ovšem něčeho všiml, a přestože se dlouho snažil s tím bojovat, tak bezmyšlenkovitě zaujal obranou pozici a štěkl: „Běž od toho!“
Mezi ním a Konstantinem došlo k něčemu, co nemohla Isabel pochopit – moment, kdy Grimm poznal Wesena a naopak. Springer se sesbíral a chystal se k útěku – nehledě na celý svět a jakoukoliv svou pověst – ovšem dívka ho o to pevněji chytla za ruku. „Co-co se děje?“ zeptala se. „Tohle je Kosťa, můj kamarád, ti parchanti jsou už všichni pryč,“ řekla klidně, i když na Levim dokázala poznat, že se o něj znovu pokouší záchvat. V takové momenty byl nebezpečný – jeho pověst nelhala.
Černovlasý přivřel oči a jako dravec si prohlížel tvář chlapce, která porostla zrzavo-béžovou srstí, zářivé zlato-hnědé oči a špičaté liščí uši, které byly vidět celé, díky jeho krátce střiženým vlasům. Fuchsbau.
Zhluboka se nadechl, jak se snažil potlačit všechno agresivní, co se v něm probudilo na ochranu. Je to kamarád Isabel. Se Smithem se už dávno bavili o tomhle druhu Wesena, když probírali ty psovité. Nebyl nijak výrazně silný ani agresivní – Levi neměl důvod se ho bát ani mu ubližovat, pokud se neprojeví vzteklý. „Znáš… to dobře?“
Isabel se na Leviho nevěřícně podívala, protože nerozuměla tomu označení. „Je to můj spolužák a posledních několik týdnů i dobrý kamarád,“ řekla klidně, jak chtěla dosáhnout uklidnění i u Leviho. Trochu špulila rty a krčila čelo.
Černovlasý pomalu kývl. Zhluboka se nadechl. „Neublížím ti.“
„Jsi Grimm,“ Konstantinův hlas se zatřásl. Pro Weseny byli Grimmové to nejhorší zlo, kterým se jako malé děti strašili. Zastupovali klekánice, polednice a všechny ostatní děsivé příšery pro obyčejné lidské děti. Na rozdíl od nich ovšem byli skuteční – i když velmi vzácní.
Levi spustil ruce a nechal je volně podél těla, snažil se působit klidný, i když také to úplně nedokázal. „Říkám, že ti neublížím, když mi k tomu nedáš důvod.“
„Já… Musím jít,“ nedal se přesvědčit Konstantin a konečně se vyškubl Isabel, která pochopila, že je zbytečné ho tam držet.
Ohlédla se po něm. „Zavolám ti. Omlouvám se za něj, on občas… má divnou náladu,“ snažila se nepřijít o svého kamaráda, přičemž jí ovšem docházelo, že to asi nebylo tak jednoduché mezi Levim a Konstantinem, když používali slova, kterým ona nerozuměla a oni ano.
Když chlapec odběhl pryč, zapíchla Levimu do hrudi prst. „Co to kurva zase děláš?!“ už nedokázala skrýt, že je naštvaná. Věděla i z předchozích Ackermanových záchvatů, že ačkoliv je úplně mimo, proti ní se neobrátí. Tedy když odešel ten, kdo ho tolik rozrušil, tak si už nemusí dávat pozor.
Černovlasý si domyslel, že i kdyby jí nakrásno popsal, co viděl, neuvěřila by mu to. Tak si ji jen prohlédl. „Omlouvám se,“ utrousil neupřímně, „jen se mi něco zdálo.“ Protřel si spánky a na chvilku zavřel oči. Bylo to těžké.
„Myslel jsem, že bereš prášky.“
Ackerman si skousl ret. Cítil se tolik zklamaný, že mu nikdy neuvěřila. On nežil jako Erwin mezi přáteli, kteří věděli všechno. „Ty… s tím klukem chodíš?“ pokusil se raději změnit téma.
Magnolia ho bouchla do ramene. „Zatraceně, kdybych chodila, tak bys mi to teď fakt posral,“ obořila se na něj a vlepila mu pohlavek, „naštěstí nechodím. Je to kámoš – kolikrát to mám opakovat. Ale je fajn. A není žádný to.“ Vlepila mu další pohlavek. Začínala si možná dovolovat i proto, že se o něco vytáhla a už se blížila Leviho výšce.
Starší se podíval směrem, kterým zmizel. „A ti kluci, co ho zmlátili?“
„Můj bejvalý,“ povzdechla si. „Asi má stejně blbej úsudek jako ty.“ Vztek jí rychle přecházel. Byla už taková. „Budeš mi muset koupit velký kus dortu v cukrárně za tohle představení!“

Světlovlasý policista velmi často přemýšlel, co vlastně otec od Ymira Karzaje dělá, že mohl svému synovi s jeho mladou ženou koupit takový hezký malý dům ve vesnici mimo město. To umístění samo o sobě bylo velmi nepříjemné, protože Smith se tam mohl jen těžko dostávat, ale chápal, že se mladá paní Karzajová těžko mohla vyznat v divokém městském životě a tedy udělali rodiče jen dobře, že je oba odsunuli na venkov.
Dům – zrekonstruované prosté stavení – měl velkou zahradu, která se táhla dozadu od hlavní cesty. Vypadala prostě a stále ne úplně upraveně – možná proto, aby Krista měla o práci postaráno. Trávník působil jako louka, na zeleninovém záhonu toho příliš nebylo, několik nerovnoměrně vysázených jabloní dávalo své plody. Ale přes kamennou zídku, kterou zahrada končila, byl hezký výhled do polí. Podzimní úroda a sklizeň. Smithovi se opravdu ten pohled líbil.
Sousedé působili milí, i když to vesměs byli starousedlíci. Na mladý pár čekající dítě pohlíželi s kapkou lítosti, protože hlava budoucí rodiny byla slepá, nicméně jinak se zdálo, že je hezky přijali a byli ochotni jim pomoci. Mladá paní se vždy nesměle usmívala, když se s nimi bavila a snad hlavně to je okouzlilo. Jinak by se na cizokrajně vypadajícího mladíka mohli dívat skrz prsty.
Dokonce Erwin zjistil, že nejbližší soused byl připravený paní Karzajovou odvést do porodnice, kdyby si dítě začalo nečekaně žádat pozornost, ačkoliv ještě několik týdnů zbývalo.
Když se policista procházel po vesnici a mezi řečí se vyptával, nikdo si nevšiml ničeho, proč by byla jeho přítomnost potřebná. Ale on sám potřeboval zaměstnat, procházky po venkově mu dělaly lépe, než snaha běhat ve městě, tak se jednou za několik dnů vždy na několik hodin za mladou rodinkou nechal zavést.
Mladá paní Karzajová jeho přítomnost vítala a jejím muž jí to toleroval. Přestože Smith nic takového nezamýšlel – a vlastně to ani nebylo chtěné – zdálo se, že si Krista k němu vypěstovala vztah. Stačilo, že jí přinášel pocit bezpečí a nevzdával to s ní, přestože stále nechtěla příliš mluvit o své únoskyni. Dok tolik trpělivosti neměl – Smith by snad také ne, ale měl o tolik víc času, že si nemohl stěžovat.
Vracel se z procházky k lesu na oběd. Pozoroval okolí a snažil se všimnout čehokoliv podezřelého, ale neměl dojem, že by cokoliv na tom místě mělo vyvolávat v mladičké ženě pocit úzkosti a strachu. Vše mu připadalo až idylické. Opravdu to bylo hezké místo na trávení léta a brzkého podzimu.
Poprvé, když u Karzajových jedl, manžel se k němu naklonil a omluvně pronesl, že Krista se teprve vařit učí. Přestože si občas na něco postěžoval, nevypadal, že by litoval jejich sňatku. Působili šťastně a Erwin mu snad i byl ochoten se omluvit, že pokládal jeho sex s Kristou za zneužití. Bylo na něm vidět, že ji opravdu má rád a nikdy by jí neublížil. Smith doufal, že jim to vydrží.
Nicméně to neměnilo nic na tom, že skutečně se na oběd nebylo proč těšit, i když se postupně zlepšovala – vlastně neměla co jiného na práci, než se starat o domácnost. Smith se skutečně musel zamýšlet o tom, odkud na svůj rodinný život berou finance, i když mu po tom vlastně vůbec nic nebylo.
Vyšetřoval pachatele únosu, ne jeho oběť.
Mladá paní chystala na stůl, když vešel do domu. Nesměle se na něj podívala a ohlédla se na svého muže, který byl v obývacím pokoji a poslouchal hudbu ze sluchátek. „Pomohlo… pomohlo by vám, kdybych se podívala na ty fotky?“ zeptala se tence. Bála se toho – na jednu stranu nechtěla přijít o život, jaký teď měla a toužila po bezpečí, na druhou nikdy nesouhlasila s tím, že svou únoskyni popíše policii nebo si projde fotografie podezřelých. Zdálo se, že Smithovi se ji nakonec podařilo zpracovat.
Kývl. „Jinak ji asi nikdy nenajdeme.“
Světlovlasá žena si povzdechla. „Nechci, abyste ji našli,“ řekla popravdě jako dítě. „Ale… bojím se,“ přiznala. Nemohla se zbavit pocitu, že únoskyně je blízko. Jakoby jen čekala na vhodnou příležitost.
Policista se jí na chvíli zadíval do očí. „Dokud bude na svobodě, vždy se bude čeho bát.“
Mladá paní jen lehce pokývla, jako kdyby s tím nechtěla plně souhlasit. Nakonec se od stolu vydala pro svého muže, aby mu oznámila, že už mohou jít jíst. Smithovi to nevadilo, stejně ten den u sebe neměl fotky podezřelých, aby jí je ukázal.
Případ byl vleklý a Erwin si uvědomoval, že už nedokáže být nadšený z nové stopy – žádná stopa nikdy nikam nevedla, otupělo to jeho vnímání a zamezilo jakýmkoliv nadějím.

Smith zaklepal na dveře do koupelny. „Už jsi hotový?“ zeptal se netrpělivě a jen si povzdechl, když se ozvalo Leviho nesouhlasné zamručení. „Jsi tam více jak půl hodiny,“ upozornil ho nakonec, než se vydal čekat na gauč. Byl rád, že to nechali až po večeři, protože pokud by tak dlouho měl čekat hladový – neuspokojený po obědu vařeném mladou paní Karzajovou –, rozhodně by to v něm spokojenost nevyvolalo, ať by byl výsledek jakýkoliv.
Opřel se zády a zaklonil hlavu. Spokojeně trávil a popíral nedočkavost. Kočka mu skočila do klína a lísala se. Hladil ji zdravou rukou a přivíral oči, jak ho to vlastně vždy uspávalo. Neznal nic lepšího na zkrácení si dlouhé chvíle.
Ze skoro dřímání ho probudilo, až když se ozvalo klapnutí dveří od koupelny. Nechal na chvíli oči zavřené, než si Levi odkašlal, aby na sebe upozornil. „Je to… dost…“ snažil se mladší zplodit otázku, ale nakonec ani nevěděl, co by měla za smysl.
Jaký by měl být, aby byl vyhovující?
Smith si ho s pobaveným – třebaže trochu rozespalým – úsměvem prohlédl. „Vypadáš jako malý Drákula.“
Černovlasý se zamračil, poté shlédl na své tělo – viděl jen ne tolik pobuřující oděv. Měl na sobě černé kalhoty, tílko a košili, jak se nedokázal donutit, aby na sebe oblékl cokoliv síťovaného, okovaného nebo se spoustou zipů – navíc mu takové módní kousky, které by na sebe znovu nevzal, přišlo zbytečné kupovat a že ceny nebyly zrovna malé (mohla za to určitě přirážka za možnost po použití prodat do železa). Nicméně – to hlavní – přesvědčil Isabel, aby mu půjčila svůj make up, černou tužku a stíny. Tvář měl od přírody bledou, kruhy kolem očí ještě prohloubil a udělal si linky, ač na několikátý pokus a stejně křivé. Vlasy zčesal dozadu a použil na ně Erwinův gel, protože s prameny do obličeje si připomínal emo a to nepředpokládal, že se tak úplně hodí – kdyby ne k tomu, co představoval, tak rozhodně k němu samotnému. Nehodlal si nic nechat líbit a tak se hodlal i prezentovat.
„Myslím, že nikdo nebude mít podezření, že k nim nepatříš,“ uznal nakonec Erwin a sjel svého přítele ještě jednou pohledem od hlavy až k patě, než se postavil a vydal k němu. Až teď blondýna napadlo, že Levi se svou výškou a stále ještě ne úplně dospělými – vlastně hodně chlapeckými – mužskými rysy v obličeji trochu připomíná dívku – nejspíše to podnítilo hlavně to namalování. Vesměs lidé stylizující se do upírství působili androgynně nebo alespoň Smithovi to tak přišlo, když si prohlížel fotky obětí a podklady, které nakonec předložil i Levimu. „Dobré, dobré…“ uznal, když si detailně prohlédl jeho tvář, a zazubil se. Díky tomu make-upu to působilo, jako kdyby byl jeho přítel z porcelánu – v mysli formuloval poznámku, kterou by na to upozornil.
„Takže… maškary stačilo?“ vzhlédl k němu mladší. Necítil se takhle dobře – nejvíce času v koupelně mu zabralo, aby se před Smithem vůbec ukázal. Čekal výsměch a teď se k němu schylovalo.
„Budeme ti muset ještě koupit nějaké vhodné boty, teniskami bys je neokouzlil,“ neodpověděl mu starší a sklonil se pro polibek. „Stejně jsem si všiml, že nemáš žádné pořádné na zimu.“
„Kdo tvrdí, že tu budu na zimu…?“ černovlasý ohrnul horní ret, jak se mu nelíbilo, že se Smith staví do role jeho opatrovníka. Boty si mohl koupit sám, kdyby to považoval za důležité.
Blondýn se narovnal. „Zimní obuv bys nepotřeboval jedině ve chvíli, kdy bys měl jisté, že celou zimu budeš moct ležet v posteli a nevytáhneš paty z domu,“ sdělil mu svůj názor a přejel palcem po jeho bledých rtech. „Pojď se se mnou okoupat, nebo tě nechám takhle, dokud nebudu hotový.“
Černovlasý přivřel oči, jak chtěl vzdorovat čistě proto, že se ho Smith pokoušel vydírat. Starší se chtěl škádlit a Levi spolupracoval. „Vlastně se mi líbí…“
„A se mnou ve vaně se ti nelíbí?“ Smitovy oči prozrazovaly, že se dobře baví. Pohladil něžně prsty mladíkovu tvář a krk, poté mu stáhl z ramena košili, aby jej mohl na nově odhalené místo políbit. Levi měl rád takové mazlivé, decentní doteky a když cítil úsměv staršího na své kůži mezi polibky. Věděl, že Erwin je potěšený a to mu dávalo pocit domova.
Nakonec nechal košili úplně sklouznout ze svých ramen a spadnout na zem, než objal staršího kolem krku a našel jeho rty, aby se do nich vpil. „Jsi ten nejhorší,“ zavrčel do polibku. Uvědomoval si, že je plně v moci Erwinových doteků a nelíbilo se mu to – alespoň z malé části… Přitáhl se k muži blíž, až se nakonec vyhoupl do jeho náručí a pevně ho objal stehny kolem boků. „Do ložnice,“ přikázal a pohlédl do modrých očí svého přítele, které vůbec nebyly chladné a ani odcizené, i když to napovídala jejich barva.
„Můj malý Drákula touží po krvi?“
Černovlasý ho kousl do krku, aby si příště rozmyslel mu tak říkat, poté jazykem vyjel až k jeho uchu. „Kdyby po krvi,“ zavrněl a začal mu žmoulat lalůček.
Erwin ho položil na postel, přičemž se svou zdravou rukou o ni opřel, aby získal alespoň trochu stability. Bylo to úplně proti všem Leviho zásadám, aby si lehali do postele oblečení. A zdálo se, že to chce velmi rychle napravit, protože začal svého přítele zbavovat trička a hned po něm mu i částečně stáhl kalhoty.
Smith musel sebrat všechno sebeovládání, aby si klekl a dostal se z úplné blízkosti svého milence. „Takhle to nepůjde, Levi, nemáme…“
Ackerman se za ním vytáhl do sedu a umlčel ho polibkem. „Chci to,“ zašeptal rozhodně, když se od něj trochu odtáhl. Bylo na něm vidět, jak rozrušeně dýchá. Stačila mu chvíle, aby se zcela ztratil v Erwinových dotecích a polibcích. Poprvé, když přešli do intimnější roviny, se necítil ani z poloviny tolik roztoužený jako teď – nejen, že si zvykl, ale i sám začal cítit potřebu tělesně interagovat se svým přítelem. Nikdy dřív neprožíval ani záchvěv podobných pocitů.
Protáhl se kolem staršího a vstal. Ze skrýše v komínku svého oblečení, které měl již umístěné ve vestavěné skříni, jak byl zabydlený, vytáhl krabičku kondomů a lubrikant. Ještě více tím utvrdil, že jednal podle jakéhosi dlouhodobého cíle a plánu jeho dosažení. Položil věci vedle Erwina, který se zatím stačil posadit na okraj postele, jako obětiny na oltář bohu a klekl si před něj, aby mu stáhl úplně kalhoty a zbavil ho ponožek. I tohle si užíval.
Rád se o staršího staral – těšilo ho, že mu může pomáhat a snad ho ani nikdy nenapadlo, že by ho to mohlo obtěžovat. Věděl, že Smith pro něj udělal také vše, co mohl, a Levi tedy zastával, co druhý muž nezvládal. Nejednalo se jen o jeho ruku, i předtím se snažil postarat o spoustu věcí, v kterých byl Erwin líný lajdák. Tím, že o něj pečoval, se nestavěl do role ženušky z televize, ale dával mu najevo, jak moc ho miluje.
Nicméně – se zcela jinou motivací než byla pomoc nemohoucímu – stahování Smithových kalhot mu přišlo prostě rajcovní. Vysvlékal si ho pro sebe, aby si mohl užít ten pohled a dotek.
Blondýn ho zdravou rukou pohladil po nezvykle načesaných vlasech. „Jako kdyby tě něco posedlo v tomhle oděvu,“ pronesl tiše – nedůvěřivě.
Levi kývl – posedlo ho mnoho chtíče. Spíše na něj jiný vzhled působil jako maska, za níž schovaný se nikdo nebojí odhalit své touhy a přání. „Mám se jít umýt?“ zeptal se nervózně nakonec. S jistým bolestným ponížením si uvědomil, že se právě projevil, jako kdyby si ho Smith koupil. Nicméně ho napadlo hned několik důvodů, proč by měl jít před jejich poprvé do sprchy. Potřeboval se cítit sám sebou – ne zmalovaným panáčkem –, chtěl, aby Erwin viděl jen jeho, a být čistý – také hlavně kvůli své spokojenosti se sebou samým. „Půjdu,“ podruhé kývl a vstal. Sklonil se k Erwinovi, aby ho mohl políbit. „Počkáš tu na mně,“ částečně to navrhoval, částečně přikazoval. „Bude to jen chvilka,“ slíbil, než se vydal pryč.
Smith si povzdechl a podíval se na svou nemohoucí ruku. I když po mladším opravdu toužil, čím blíž byli skutečnému sexu, nějak se mu nedařilo se vyrovnat, že stále není v pořádku a úplný. Nedokázal si dost dobře představit, že to bude proveditelné. Ačkoliv si užíval vše sexuální, co mezi sebou měli, tak na tom nesnášel, že všechno odedře jeho milenec, protože on sám není schopný se plnohodnotně zapojovat. I když dříve měl milence, s kterými byl v pasivní roli, nikdy nebyl úplně nečinný a nechávající se obskakovat.
Vstal z postele. Měl na sobě stále spodní prádlo, tudíž mu nepřipadalo tolik perverzní, když vytáhl z kapsy kalhot mobil a vytočil Nilovo číslo. Ještě nebylo tak pozdě, aby si myslel, že ho bude rušit. A třeba se najde cokoliv neodkladného, co mu dá možnost Leviho odmítnout.
Muž to brzy zvedl. „Děje se něco?“
Blondýn se ohlédl po dveřích, zda je jeho přítel zavřený v koupelně. Udělal několik kroků tím směrem, než uslyšel téct sprchu. Pak se vrátil zpátky do ložnice. „Ohledně Kristy… nemohl bys mi přivést zbytek složek, co máš u sebe? Chtěl bych to nachystat, když hodlá spolupracovat.“
„Zítra ráno jsem s nimi u tebe.“
„A dnes bys…“
„Nemohl – to máš pravdu, dnes bych už skutečně nemohl,“ Nile působil, že už s Erwinem přestává mít trpělivost. „Já vím, že se mne snažíš donutit, abych se přimluvil u šéfa o tvém návratu a tohle je tvůj způsob, ale nech toho. Neplatí to na mě. Teď zavěsím, stavím se zítra dřív, když chceš, ale až zítra.“
„Počkej!“ zaspílal Erwin. „Chtěl jsem ti ještě říct, že Levi teda už je připravený, aby šel do toho klubu. Zapadne tam.“
Nile něco nesrozumitelně zabručel, než zavěsil. Zdálo se, že nemá vůbec na svého parťáka náladu. Smith se posadil na postel a povzdechl si. Zvažoval, jestli zkusí štěstí ještě u Mika. Avšak u něj ho vůbec nenapadlo, co by po něm mohl chtít. Tak odložil mobil a zadíval se na svou ruku.
Uvolnil ji z šátku a položil vedle těla. Dokázal hýbat ramenem bez problémů a s obtížemi prsty, ovšem loket nedokázal ohnout a zápěstí reagovalo tak v jednom z deseti případů. Odvrátil pohled a zakroutil hlavou – možná bylo lepší, kdyby mu ji ustřelili nebo amputovali, takhle jen překážela. Ačkoliv si s ní Levi většinu času, když se na něj chtěl tisknout, nedělal starosti.
Černovlasý se za chvíli vrátil. Měl na sobě jen Erwinův župan. „Děje se něco?“ zeptal se, protože viděl, že Erwin má u sebe mobil a ruku podél těla.
„Volal Nile ohledně případu…“
„Pokud pro tebe chce přijet, nikam tě nepustím,“ vyhrkl hned Levi, ani se nezamýšlel nad Smithovým tónem. Sice už nebyl tolik rozvášněný, jako když ho opouštěl, ale za to pevně odhodlaný a připravený.
Erwin k němu vzhlédl a znovu si povzdechl. „Nikam nepůjdu,“ nepodařilo se mu potlačit, že to vůbec neznělo nadšeně. Pochopil, že si druhý tentokrát všiml a viděl jeho zaváhání. „Je to na nic, když ti visí úd při sexu,“ odklonil od něj pohled – nechtěl to říct tak tragicky, proto volil dvojsmysl. „Prostě…“ protřel si obličej. „Takhle to nepůjde.“ Cukl ramenem poraněné ruky.
Černovlasý si ho prohlédl – něco takového nečekal. Vůbec mu nedocházelo, že by v tomhle mohl být u Erwina problém, myslel si, že tím, kdo jejich poprvé zdržuje, je on svou pomalu se loučící asexualitou. Přešel k němu a prohrábl mu vlasy. „Proč by nešlo?“ zeptal se jen a ani nechtěl slyšet odpověď. „Dokud ti nevisí jiný úd…“ šeptl a chytl ho za bradu, aby ho donutil k němu vzhlédnout. „Nechci čekat. Je to pro mě nové – cítit takovou touhu. Potřebuji… chci… s tebou…“ ztrácel nit, jak o takových pocitech nebyl zvyklý mluvit, když je dříve necítil.
Smith toho využil. „A myslíš, že ti takhle budu stačit?“
Levi se sklonil, aby ho políbil. „Nikdo kromě tebe mne nepřitahuje, jak bys mi pak mohl nestačit?“
„S jednou rukou…“ Erwin si opřel hlavu o jeho břiško a povzdechl si. Překvapilo ho, jak uklidňující to samo o sobě bylo.
Mladší se rozhodl, že použije silnější naléhání. Shodil ze svých ramen župan, aby zůstal před svým přítelem stát úplně nahý. Nemyslel si o sobě, že má nějaké neodolatelné tělo, ale věděl, jak na něj druhý reaguje. Stejně jako on sám si opravdu rád prohlížel Erwina, když se převléká, koupe nebo z jiného důvodu se odhaluje v rouše Adamově.
Smith se nosem otřel o kůži na jeho bříšku a zavřel na chvíli oči, než přece jen neodolal a zdravou rukou přejel po Leviho zádní straně stehna od kolene až po hýždě. Poté k němu vzhlédl. „Opravdu to chceš?“
Černovlasý kývl a znovu mu prohrábl vlasy. „V tuhle chvíli nejvíce ze všeho,“ přiznal potichu, jako kdyby ani nechtěl, aby ho druhý slyšel.
Erwin se začal polibky mazlit s jeho bříškem, užíval si chuť i vůni, Levi nikdy nepoužíval příliš parfémované sprchové gely. Měl znovu zavřené oči, aby mohl vnímat jen svého přítele. Dlaní se usídlil na místě, kde přecházely hýždě ve stehna a prsty se bezostyšně přibližoval k vstupu do jeho těla, jak zpracovával jednu jeho půlku.
Otevřel oči až ve chvíli, kdy se mu druhý vybídl a zhoupl se nedočkavě na špičky. Odtál se a naslinil si prsty, aby zatím jen provokativně mohl přejet prstem po vstupu do Levi těla. Mladík se zachvěl, jak to skutečně s Erwinem bylo úplně jiné, než jaké si pamatoval z toho mála svých zkušeností. Sevřel pevně jeho světlé vlasy ve dlani a rozrušeně vydechl. Najednou si již nebyl tak jistý, jak se chovat.
Starší se vydal polibky níž po Leviho podbřišku. Přestal jej prsty dráždit na tak dlouho, aby si nakonec mohl jeho penis přidržet, když ho bral do úst.
Černovlasý si nestěžoval, i když si domyslel, že by to probíhalo jinak, kdyby měl Smith obě ruce zdravé. Sám se nakonec váhavě ujal jakéhosi nabízení své chlouby, druhou rukou zůstával ve světlých vlasech a nebyl schopen přestat staršího pozorovat.
Tiše přerývaně dýchal a vnímal, jak v něm roste vzrušení. Erwin rozhodně věděl, co má dělat. A Levi vůbec nepřemýšlel, když plnil jeho pobídnutí, aby se přesunul na postel na všechny čtyři. Až v takové poloze se bezradně ohlédl a hledal obhajobu, proč se začal stydět až před Erwinem, když byl schopen své tělo předtím několikrát prodat.
Starší si dal ruku zpátky do šátku s ponížením ve tváři, poté ovšem pohladil Leviho po zádech a všechno nepříjemné zmizelo pod tím pohledem, co mu druhý věnoval. Byl plný touhy a očekávání, ale také čehosi zmateného. Přehnul se přes něj, aby ho mohl políbit pod ouško. „Chybí mi tvá chuť,“ zavrněl. Vydal se polibky na jeho záda a níž na hýždě, do kterých ho trochu škádlivě několikrát kousl, než mu roztáhl půlky od sebe, co mu to dovolovala jeho nemohoucnost. Poté přejel jazykem po vstupu do jeho těla.
Levi se překvapeně nadechl a znovu se na něj natočil. „Tohle…“ šeptl a skousl si spodní ret. Něco takového si nikdy ani nepředstavoval. Byl rád, že se pečlivě umyl. I tak se cítil v prvních okamžicích zvláštně – na jednu stranu toužil, aby starší přestal, ale na tu druhou se přes všechno roztoužené rozechvění nezmohl na protest.
„Dej sem ruce…“ pobídl ho s úsměvem starší, vlastně byl jeho reakcí potěšený. Dařilo se mu ho léčit z asexuality. „A uvolni se,“ dodal ještě. Jazykem se přesunul na hráz.
Černovlasý se zachvěl vzrušením, postupně začal ignorovat stud a přestal si přát druhého zastavit. Zcela zničeně zabořil hlavu do polštáře a opřel se o rameno, jak si podle Erwinovy pobídky začal roztahovat půlky od sebe. Více se prohnul v zádech a posunul kolena blíže k tělu, aby to pro něj bylo pohodlnější.
Vybízel se mužově jazyku a prstům, naprosto zoufalý z toho, že stále nedostává víc. Něco tak intenzivního zažíval poprvé a věděl, že to je jen začátek, co mu může druhý nabídnout. Naléhal na Erwina svým sténáním, které tlumil v povlečení.
Starší si ho ještě chvíli užíval. Poté mu naznačil, aby se otočil.
Levi si ne zcela ladně lehl na záda a vzhlédl k Erwinovi. Přesunul nohy tak, aby mu mezi nimi druhý klečel a stáhl si ho k sobě. Vyšel proti jeho tělu svým, jak se o něj otíral. Poté sjel dlaněmi po jeho zádech až na hýždě, za které si ho přitáhl ještě blíž.
„Nedočkavý…?“ zavrněl blondýn.
Mladší tiše zavrčel a kousl ho do brady. Nicméně se neostýchal potvrdit Erwinovu domněnku, když mu stáhl spodní prádlo a hned se natáhl k věcem, co tam před nějakou dobou položil a teď na ně přišla řada.
„Kondom nebude potřeba, co říkáš?“
Levi si skousl ret. S nikým jiným by v tomhle nesouhlasil – nejen kvůli nemocem –, ale staršímu naprosto věřil a o sobě věděl, že je zdravý – neohrozil by Erwina. „S tebou ne,“ zašeptal a podal jen lubrikant.
Erwin se mezitím stáhl znovu do kleku. Ovšem mladší, jako kdyby ho u sebe potřeboval, se hned také posadil. Chtivě k němu vzhlížel a nastavoval rty k polibkům, přičemž si do dlaní nanesl lubrikant a začal ho jimi vzrušovat.
Smith mu vjel do vlasů, aby mu mohl více zaklonit hlavu a začít ho líbat. Po chvíli se nechal znovu stáhnout na něj a neprotestoval, že to byl Levi, kdo se ujal iniciativity, protože v téhle poloze neměl použitelnou ruku, aby se mohl zavést do jeho tělo. Ovšem nechtěl se vzdávat možnosti ho líbat a užívat si, že mu mezi polibky viděl do tváře.
Černovlasý se k němu pevně přimkl, jako kdyby Erwina nikdy už od sebe nechtěl nechat vzdálit, když do něj pronikl až po kořen. Znovu se vpil do jeho rtů a vášnivě je plenil.
Starší chvíli počkal, než začal s přírazy. Až teď mu plně došlo, o kolik je vlastně jeho přítel menší a že toho za sebou skutečně příliš nemá. Zatmívalo se mu před očima, jak to byl příjemný pocit, když do jeho těla přirážel a Levi se mu krotce chvěl v náručí. Nikdy si ho nedokázal představit tak povolného, i když občas kousl a držel si ho u sebe, působil, že jej nechá dělat snad vše. Erwin se opíral o loket, protože výš mu ani nebylo dovoleno jít a prsty se jemně probíral černými vlasy, když z počátku přirážel spíše opatrně a pomalu, jak druhému nechtěl ublížit. Tělo mladíka se proti němu krásně prohýbalo a vycházelo mu chtivě vstříc. Až skutečně teď na něm vlastně bylo poznat, jak je mladý… se svými kostnatými koleny skoro ještě dítě. Smith se přistihl, že na to příliš často zapomíná. Musel chránit to křehké v něm, aby ho jen nevyužíval jako starý chlípník.
Když se rozhodl být trochu prudší, na Levim bylo poznat, jak se snaží udržet na uzdě své projevy. Přestože každý jeho pohyb dychtil dostat víc, výraz jeho tváře byl plný sebezapření, jak se snažil zůstat klidný. Blondýn se nejspíše naschvál trochu odtáhl, aby se mu mohl podívat do jeho tmavých očí a pokochat se tím, co s ním dokáže. „Nikomu neřeknu, že se ti to tolik líbí,“ poškádlil ho, sám byl trochu udýchaný, i když se držel ve formě a cvičil.
Mladší se zamračil. „Tolik si ne-… ah-věř,“ uvědomil si až pozdě, že není schopen mluvit a už vůbec ne klidně, když to bylo Smithovo tělo, které rozhodovalo o jeho požitcích. Nebylo to poprvé, ale nečekaně naschvál, co do něj druhý přirazil tak hluboko a pod úhlem, aby svou agresi směřoval na ten správný bod.
Vzdal tedy pokus mu srazit hřebínek tím, že mu něco kyselého řekne a místo toho se natáhl a kousl ho znovu po několikáté do brady. Vlastně to shledával samo o sobě dostatečně uspokojující. I s tím potěšením, že každý uvidí, že Smith už není k mání, se přesunul na jeho krk a doufal, že si druhý znovu nevzpomene na malého Drákulu.
Blondýnovi rozhodně taková péče nepřišla jako trestající – spíše litoval toho, že je to s jeho špatnou rukou tolik nepohodlné pro oba a on se nemůže pořádně zapojit –, i přesto si ji plně užíval. Měl rád, když ho Levi kousal. Připomínal divokou černou kočku – přestože škrábal, nakonec vrněl, když se s ním člověk dlouho mazlil.
Těžko se mu to přiznávalo, ale tahle poloha pro něj teď byla dost náročná. Navíc se nemohl věnovat rozkroku mladšího, protože jeho jediná ruka byla zabrána do držení balance. „Přeskupíme se,“ navrhl a narovnal se do kleku.
Levi si zčesal zpocené rozcuchané vlasy dozadu a skousl si ret. Dvakrát se zhluboka nadechl, jak se snažil uklidnit, ale vypadal díky tomu ještě více pohlcený v rozkoši. „Dobře,“ šeptl. „Mám jít zpátky na kolena?“ navrhl, když z jeho těla starší vyklouzl. Stáhl nohy k sobě, trochu se mu třásly, hlavně když se přesunoval na všechny čtyři. Přišlo mu, že tahle poloha je dobrá, protože nezatěžovala Erwinovu ruku a přece mu nechávala vůdcovství. Černovlasý si vlastně užíval, že v posteli nebyl pánem – další pro něj zcela nový pocit.
Starší labužnicky přejel dlaní po jeho hýždích, když se před ním Levi složil do vyzývavé pózy. Chápal, že druhý vůbec nerozumí tomu, jak moc je tohle úchvatný pohled. Opřel si pot z čela a znovu se do něj navedl. Přejel po zádech mladšího, než ho chytil za bok a hned začal s prudkými přírazy.
Okamžik měl pocit, že to možná přehnal, protože černovlasému dělalo problém ovládnout své tiché sténání. Ovšem to už jen zcela ztratil svůj předstíraný klid. Začal přirážet proti Smithovi a sám jednou dlaní sjel do svého rozkroku.

Vlastně se ujal iniciativy v momentě, kdy už byl dost blízko, protože téměř okamžitě vyvrcholil. Z jakési oddané povinnosti se potom zapřel oběma rukama o postel a držel, dokud ho druhý nenásledoval. Nebylo to dlouho po něm, protože udělalo své, že Erwin cítil, jak Levi na několik okamžiků zatnul všechny svaly a stal se nedobytným.

13 komentářů:

  1. Dobrá nový vzhled, dobrý... a větší písmenka znamenají, že si to na čtení nemusím zvětšovat!! xDD
    „pracuji, abych uživil svou nemocnou (velkou) ženu (se širokým obočím)“ - zabil xDDDD
    Oh, lištička, ty jsou fajn... Mám Kosťu ráda! :)
    (mohla za to určitě přirážka za možnost po použití prodat do železa) - Leviho poznámky v závorkách jsou skvělé! xDD
    A pěkná sex scéna - příprava jazykem je dobrá! - celkově líbivá... xDD Mám ráda Eruri... :) Akorát mi na konci příjde taková useklá, měli by si ještě chvíli pak povídat, než hned usnou... :) Ale to si představím... ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, říkala jsem si, že je třeba, aby to bylo čitelnější. A chtěla jsem použít bezpatkové písmo (protože na internetu se s ním lépe prý čte), ale mám ráda timesy, navíc jsem si nebyla jistá, zda by jiné písmo podporovalo češtinu - je to problém s češtinou.

      Už asi vím, jak to nakonec s Kosťou, Reinerem a Bertoltem dopadne... i když já prostě nezvládnu udělat všech - sebe, ty tři a čtenáře - šťastné. Huh. :/
      No, bojím se, aby se kvůli tomu šrotu nějaký gothic neurazil. Je hrozné, jak si z nich furt děláme srandu. xD
      No, snad jsem se nedostala moc mimo charaktery při sexu. Ale chudák levi, takový je vysazený na čistotu... a pak dělá Erwin takové věci. xD
      Jsou to chlapi! Vyvrcholí a hned usnou. XD A teda Levi se náměsíčně jde osprchovat. xD

      Vymazat
    2. Já mám na blogu bezpatkové... myslím... xDD
      Bude to tu nějaká zlá sekta ne? Ti upíři... xD
      xDD Náměsíčné sprchování na Leviho sedí...

      Vymazat
  2. I já chválím nový vzhled, je to opravdu víc čitelné. :) Tentokrát nebyl žádný Bertl .(. I ty ostatní postavy ale ujdou, třeba Isabel mi je teď sympatická ;)
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ty jsi má noční můra, co mne straší ve snech, kdykoliv přemýšlím o ne úplně dobrém konci Reibert... xD Nicméně v příštím díle by se měl Bertolt určitě ukázat.

      Vymazat
  3. To je jako droga... víííc... vííííc ... ^^

    OdpovědětVymazat
  4. Zamilovaný Kosťa a ještě k tomu Wesen? Yesssss.. :D
    Drakula s velkou ženou úžasně! Už aby měl Erwin cit v ruce!! :D je mě ho hrozně lito, když mívá ty svý depresivní myšlenky..
    A s tou poznámkou ala, že Erwin byl i v pasivni roli.. mmm.. :D žeby se časem Levi chtěl prohodit? :D
    Těším se na další dil!!
    Usagi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líščí Wesen, hehe ;)
      Vesměs nemám ráda pasivního Erwina s Levim (vždy k tomu mám poznámky o ratlíkovi sousedů a labradorce, co občas uteče jiným sousedům), ale teď jsem potkala několik inspirativních obrázků...

      Vymazat
  5. pekne, všetko :) mám rada fialovo - sivú kombináciu ;) ja tejto kapitole nemám čo vytknúť....snáď len sa už "veľkej žene" zdravý tá ruka :) JaMi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já mám hlavně ráda všechny odstíny fialové... popravdě si často kupuji věci, protože jsou fialové. Třeba i ústní vodu, když mne okouzlí, jak je fialová. xD
      Potřebuje ještě čas, ale aspoň nějaký cit se mu do ní již vrátil. Třeba, když jí bude hodně hladit Leviho, tak se mu spíše uzdraví. ;)

      Vymazat
  6. myslím, ze jejich poprve bylo krasne... i bez ruky x) krasny dil....
    Takze Kosta je wesen jo, to je zajimave, jse zvedava jakou dulezitost ted postava nabrala a co se s ni stane *-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, přepisovala jsem ho několikrát, tak jsem ráda, že nakonec se líbilo ;)
      Kosťa je lištička, hehe, kdyby mne neděsil pan Kroketa, já bych mu dala i dva Reinery... pro Kosťu všechno... xD

      Vymazat