Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




sobota 28. února 2015

Sběr č. 7

... aneb Vymýšlet název osobním článkům je těžké // od všeho trochu


(Kdykoliv potkám tuhle lišku, pomyslím si, jaká je skvělá.)

Asi si chci popovídat - to je důvod, proč píšu tenhle osobní článek.

Ono celkově - jak mi bylo řečeno -, kdybych sem dávala cokoliv z nějakého informačního hlediska, tak je spoustu jiných míst, které to obsahují. Tak se rozhodně nebudu snažit vypadat, že co sem dávám, jinde nenaleznete. I když já přece jen vždy spíše preferovala blogy, kde společně s informacemi byl vlastní názor, než ty čistě informační, třebaže lépe informační.



- Dir en grey - 

Diru se nám nafotili.

 
 A k tomu mne tak napadá, zatím to vypadá, že i když jsou tento rok v Evropě, nepojedu na ně... a když to tak vypadá zatím, tak to nejspíše tak bude. Asi mi v tom brání nějaké přesvědčení - co po nich vlastně chci? Aby dojeli blíž? Kam blíž by mohli? Opakuje se situace, co byla minule, když tu byli, že je to jeden z příznaků mého zhroucení, že nejedu na Diru a zastírám to jakousi nechutí? Uvidíme. Vlastně nevím, jak je na tom prodej lístků, třeba už není možnost jet, že...


 Speciálně sem ty fotky dávám kvůli Kaoru. Zaujalo mne, jaké má stíny. Byli jsme zvyklí na namalovaného Kaoru, ale teď s tím knírkem a bradkou... já nevím, prostě je to takové nové, stále ještě ne úplně zažité.


 Die vypadá dobře, ale mám pocit, že v tomhle se už někdy fotil. A... tak jsem si u toho hodila nepěknou poznámku, že určitě všechno prochlastal a už nemá na nové oblečení. Ale... nic proti Dieovi. Já to vlastně myslela jen jako žert. Die máme rádi, no ne?


U Kya stále přemýšlím, zda se snaží vypadat s tímhle stylem jako z porna. Ne, že by mi na tom stylu cokoliv vadilo, že? To by bylo pokrytecké zrovna ode mne.


Shinya... hmm... Čekala jsem, s tím, jak se poslední dobou projevoval, od něj něco více ženského (třeba podobně ženského jako má Kaoru ;)).


A Toshiyátor pokračuje ve svém gladiátorském stylu. A říkám si - v kontrastu s Kaoru a s ostatními -, že má pózu: "Neukážu vám, jak mne zmalovali."

Ale popravdě tenhle úsměv toho i po tolika letech dokáže hodně. 

I když jsem přemýšlela, že už to není vlastně - s tím, že si nechal spravit zuby - úsměv naší Toshinky, který jsme měli tolik rádi, že byl takový ošklivý a křivý, ale už je to úsměv toho Toshiyi.

Celkově - možná se mi vzdaluje Diru tím, jak už o nich nepíšu (jak jsem teď nedávno říkala, že nejlépe se člověk sblíží s věcmi, které si propíše) a celkově málo mluvím. Tak třeba když začnu mluvit víc, pojedu s Nex do toho Berlína.

Bylo skvělé tehdy s partou na Diru v Budapešti!


- Dada -

Nehledě na to, jak se cítím, jediné, co dokáže ke mně proniknout kdykoliv, je Dadův hlas. Probouzí mne zpátky k životu. Asi jsem to sem již psala. Ale připomínám to, protože až takovou má sílu.


A teď se bojím, že si mne má sexuální bohyně zablokuje na FB, protože co já vím, jestli jsem ho nějak neurazila. Není to výčitka směrem k němu, je to Dada a chová se přesně jako Dada. Ale jen strach, že přijdu o svůj životabudič. (Stalo se známé, že si ji blokl, ačkoliv ona to nemyslela zle, co mu napsala za koment.)


Vlastně... v jistých ohledech se také dost chovám jako Dada.

- Co nového u mě -

Měla jsem teď být pařepěnkující. Nejsem.
V pondělí jsem měla silnou depresi, a když se mi tedy v pátek podařilo z ní dostat, dostala jsem kopnutí od jisté osoby zpátky na dno. A pak nemám končit s 30-60% denního přijmu energie, chozením z jedné strany pokoje na druhou v pláči a pořezanou nohou. Hmm. Jaro je prostě náročné.

Přemýšlela jsem o tom proč... a jediné, co mne napadlo je, že chci zemřít v zimě a na jaře mne vždy děsí, že budu muset počkat další skoro rok.  I když reálně - všichni víme, že mé vnitřní sebevražedné dítě je potlačováno mužem, kterým jsem, který ví, že stále je tu několik bytostí, o které se musí postarat. A proto tu je a bude.

A také - když jsme u toho, proč jaro je tak těžké - je to tím, když si odmyslím, že nemám ráda léto, že člověk jede přes zimu na rezervy a na jaře už nemá z čeho jet. A také jsem se ještě úplně nevyrovnala s tím, že musím každý týden opouštět svou smečku.

Koupila jsem si korzet. Kvalitní, hodně stahovací a drahý (na mé poměry).
Vždy když mám dobrou náladu, udělám něco takového, říkám si: "jo, to půjde!", a pak to nejde. Ale ono to půjde! Možná ne dnes... ale určitě jednoho dne. Protože - když už jsem si ten korzet koupila, tak (třebaže sama) bych v něm měla někam chodit. Jinak jsem ty peníze měla nechat na novou pračku nebo na dalších x-věcí, co je potřeba nebo co bych si mohla pořídit (třeba lístky na Diru, že?).

Takže... počkejme, až jaro přejde.


- Psaní -

(Tak si říkám, že sekce na které dělím své osobní články jsou stále stejné a mají ve své podstatě stejný obsah. Ovšem dnes si nebudu stěžovat na nečtenost ani na jiné spisovatelské problémy.)

Dnešní pasáž o psaní bude plná fotek, protože jsem tak procházela http://russian-boys.tumblr.com/  a našla jsem asi věrnou podobu staršího Kosti ze Zvířetem z klece.

A tak se na něj koukám a říkám si: "Kosťo, Kosťo, Kosťo..." :) (A je zde vidět, že jeden vlastně nemusí být ani můj typ, abych se s ním sblížila díky psaní.)





Nicméně, když jsme tak u toho, chci vám ještě někoho ukázat. Vůbec jsme se ještě nebavili o tom, co chci přinést za novou povídku. Asi to bude docela hřebík do rakve mého internetového spisovatelství, ale už jste si všimli, že já dělám jednoduše, co chci, i když vím, že by to nemuselo dopadnout dobře.
Věděla jsem, že nebudete úplně spokojeni s koncem Zvířetem z klece, přece jsem takový konec použila. A mám důvod se domnívat, že speciál s Reinerem také nepotěší. A přestože vím, že nová povídka by nemusela být dobře přijata. Tak stejně... si dělám, co chci.
Je na vás, abyste to přijali.
Ono by mi stejně neslušelo, abych psala o módních tématech líbivým způsobem, protože by to nevycházelo ze mně a asi by mi to vůbec nešlo.

A tak nová povídka. Chcete o ní něco slyšet, nebo raději se nechat překvapit? Ti, kdož jsou zvědaví, nechť pokračují ve čtení článku!

Všimli jste si, že střídám ff s originální povídkou? Tak teď je čas tedy na něco originálního. A když se chopíme nápovědy z dříve zmíněného tumblru. Bude to povídka s ruskými "chlapci". Představuji vám tedy předlohu - většinou si předlohy nehledám, ale tumblr je zlo - k hlavní postavě jménem Jurij Gromov.


Fešák, že? Sice nemá úplně ruské rysy, ale stejně je to fešák.

A proč ta povídka vlastně bude taková nechtěná, když má za hlavního hrdinu fešáka? Začala jsem ji psát a teprve se vybarvuje, ale bude hodně rudá. Možná ne zrovna vhodná do politického prostředí, v kterém teď jsme a které se snažím veřejně co nejméně komentovat.

Pohrála jsem si s historií, technickým vývojem a přidala kapku nadpřirozena. Uvidíme, jak se mi směs, co z toho vznikla, bude dařit využít. A jak se vám bude líbit. Snad to dopadne co nejlépe.

Víte, já bych asi měla začít psát bakalářku nebo dokončit Daéovu krev... ale... stejně by to reálně vypadalo tak, že zde by bylo mrtvo a já bych nedělala ani jedno z toho. Tak aspoň se nutím procvičovat psaní, když nic jiného, tím, že pro vás píšu povídky na pokračování.
Třeba až se konečně vrátím k Daéově krvi, budu jí schopna dát podobu, jakou si zaslouží a já si nejsem jistá, že teď jsem schopna ji tak napsat.


- Seriály -

Nějak mne přestalo bavit se dívat na anime, jen se mi kupí na ploše a pokud se podívám na jeden díl něčeho za týden, je to docela hodně. Prostě nemám chuť. Vlastně jsem začala reálně dělat věci do školy průběžně, abych nějak zaplnila čas, který mám volný.

Nicméně na obyčejné seriály, to se podívám při snídani nebo při večeři.

Opravdu se mi líbí tahle série The 100 - je lepší, než první, taková mi přijde opravdovější. Autoři se nebáli zabít jednu z hlavních postav. A celkově líčí život dostatečně tvrdě, jak by to mělo být v post-apokalyptickém seriále.

Pak sleduju Sleepy Hollow, i když námět "jak Americká válka za nezávislost byla ve skutečnosti válkou dobra a zla, zabráněním konce světa a příchodu Molocha na zem, kde Američané jsou ti dobří" je opravdu velmi úsměvný a naprosto proti mému názoru na Američany. Ale seriál je to více méně dobrý - narozdíl od jiných věcí, co se dají sehnat - a jim odpustím, že jsou Američané, mají tam dobré postavy, hlášky a docela i nadpřirozený děj.

Black sails mne v posledním díle naprosto dostalo. Od začátku série jsou tam fleshbacky o jedné z hlavních postav a teď vyústily v homosexuální lásku. Dívám se na to pro piráty a dostane se mi příběhu, jaký bych snad i napsala. Skutečně mne to rozesmálo. Ale celkově - mám ráda špinavé piráty a jejich děvky. Dávala jsem vám tu před časem tu jednu děvku, která se mi líbila - pořád tam je, všemi manipuluje a je to správná "Chousokabeská čarodějnice". Prostě - je tam spousta sympatických postav a děj se mi líbí.

Pak mne napadá, že se dívám ještě na 12 monkeys - možná znáte film, je to seriál podle něj (stejně jako Sleepy Hollow) a tedy myslím, že i knihy. Nicméně znovu dobrý seriál. Akorát mám pořád tendenci s tím skákáním v čase a příběhem Cola a Ramsyho je spolu dávat dohromady. Budu si asi muset napsat nějakou alespoň jednorázovku na téma "po apokalypse bojujeme o přežití a přitom se milujeme".

Nakonec nám nedávno začalo Vikings. Očekávám, že to bude stejné dobré, jako předchozí série.

Asi se dívám i na něco jiného (např. Walking dead), ale o tom není moc co říct. Nebo řeknu někdy příště.
Půjdu získat Kuroko no basket, Tokyo Ghoul a Death Parade - snad se na to někdy podívám.

2 komentáře:

  1. 12 opic, to už tak dávno co jsem to viděla, úplně jsi mě navnadila...

    OdpovědětVymazat