Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.


Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)


- 2. 8. 2019 - Nové video na YT: Těžkopádní pro lidské - bonusová kapitola
- 18. 8. 2019 - Nové video na YT: Těžkopádní pro lidské - 6. kapitola
- 5. 9. 2019 - Nové video na YT: Těžkopádní pro lidské - 7. kapitola
- 19. 9. 2019 - Nové video na YT: Těžkopádní pro lidské - 8. kapitola

sobota 4. července 2015

Nejen absinthová nejen víla - 14. část

Čtrnáctá část.
Přibyla další postava a společně s ní i zajímavá informace! Vlastně... více postav! Ale ty zatím nedostanou tolik prostoru jako později ve speciálech.
Přeji příjemnou četbu. Děkuji komentujícím.

NEJEN ABSINTHOVÁ NEJEN VÍLA
Spolupráce se Seiriel


- 14. část -

Papouch seděl u pultu a sledoval svého milence, který zrovna obsluhoval. Začínal si pomalu na jeho omlazení a změnu šatníku zvykat, ovšem pohled to byl stále krásný.
Tadashi přinesl Satanovi jeho objednávku a jemně se na něj pousmál. Poté se hned vydal k dalšímu stolu se sklenicí latté a nakonec k Morimu s jeho v pořadí druhým čajem s mlékem.
Ve dveřích se objevil Asmondeus v doprovodu bělovlasého démona, co v kavárně snad ještě nebyl. “Tak se s tím prostě smiř, že Tadashi je můj - stejně si ho předtím neznal,” široce se usmál fialovovlasý a mávl na Satana, že se připojí k němu, když tu je.
“Taky chci někoho pro sebe,” přivřel oči druhý. Mezitím došli ke stolu a posadili se.
Papouch zvedl trochu oči v sloup, když rudovlasý démon plácl jeho milence po zadku. Zvyknout si na to, že s takovými věcmi nemohl nic dělat bylo o něco těžší, rozčilovalo ho to. Uvědomoval si, že to Satan dělal i předtím, ovšem měl pocit, že se to stupňuje.
“Zdravím... Co ty tady, Leviatane?” rudovlasý muž věnoval jednomu z příchozích démonů tázavý pohled.
“Celý den se se mnou hádá,” postěžoval si Asmondeus a objal svého bratra na přivítanou, daroval mu polibek na tvář, pak se vedle něj posadil.
Bělovlasý se podíval na sklenici Satana a sklonil se, aby mohl přičichnout. “To chci taky pít,” přivřel oči a sedl si. Rozhlédl se. A na všechny se podíval stejně závistivě. “Všechno tady,” šeptl. Ale nakonec si podal jídelní lístek. “Skvělý papír, ten by se mi hodil.”
Satan zvedl oči v sloup při pohledu na bělovlasého démona. “Pořád mu jde o tu věc s Tadashim?” zeptal se fialovovlasého. “Nevím, jestli bylo nejlepší ho zvát sem...”
“Já ho sem nezval, šel jsem si na horké maliny,” ohlédl se po Tadashim a spokojeně si ho prohlédl. “Ale je to úžasné, že?” zhodnotil svou kněžku a spokojeně si poplácal na rameno, aby světu ukázal, že je na sebe náležitě pyšný.
Bělovlasý démon se podíval stejným směrem, ale pak ho zaujalo něco jiného. Zamával na Papoucha a naznačil mu, aby k nim šel.
Blonďák se na něj chvíli nechápavě díval. Naklonil hlavu na stranu a zaváhal, jestli to opravdu je na něj. Trochu ho děsilo, nakolik se najednou o něj začali ti démoni zajímat. Vstal, aby se k nim pomalu vydal.
“Je to krása...” odpověděl mezitím rudovlasý svému bratrovi při pohledu na obsluhujícího majitele kavárny.
Tadashi raději také zamířil ke stolu, kam jeho přítel. Tušil, že když se sešli tři ze sedmi, něco to znamená. Došel k nim ve stejnou chvíli jako Papouch, ledabyle jej vzal jednou rukou kolem pasu, jako kdyby si měl potřebu chránit svůj majetek. “Vybrali jste si?”
“Horké maliny, krásko,” zašeptal Asmondeus se svůdně přivřenýma očima.
“Tohle... tohle a tohle,” ukázal bělovlasý rychle ty nejvíce lákavé věci, co ostatním záviděl. “A jeho,” skončil u Papoucha, “když Asmondeus má Tadashiho, já si beru trojčata!” Ukázal, ať se světlovlasý přiblíží. “Pojď, pojď, dám ti svůj znak, neboj, úplně všichni ti ho budou závidět.”
Haku se zarazil a okamžik mu trvalo, než odpověděl, “ne, to, počkat, ne...” rozhlédl se bezradně po osazenstvu stolu, potom skončil pohledem u svého milence. “Co se děje? To bude nějaké nedorozumění...”
Černovlasý se tázavě zadíval na Asmondea. “Také si nejsem jistý, co tohle znamená,” zamračil se.
“Znamená to to, že si vezmu k sobě své potomky,” prohlásil Leviathan a zatvářil se neústupně. “Kohaku, Setsuna i Sora právem náleží mně.”
“Tak to teda ne!” rudovlasý rozčileně bouchl pěstí do stolu, “co si myslíš, že děláš? Setsu mám v rodině já!” zamračil se.
Blonďák vypadal ještě ztraceněji, než před chvíli. “Vážně nějaké nedorozumění...” pokusil se a znovu se rozhlédl po osazenstvu stolu, “moje máma není démon...” bezradně ustoupil o krok dozadu.
“Tadashi, dones nám objednávku, my to tady mezitím vyřešíme - slibuji, že se tvému hezkému příteli nic nestane,” Asmondeus se mile usmál a doplnil to o popohánějící gesto. Černovlasý zaváhal, ale nakonec jen Hakua políbil na tvář a vydal se k baru. “O Setsunu si můžete zahrát,” navrhl pak fialovlasý bratrům. “A ty si k nám sedni,” obrátil se na Papoucha, “nemusíš se ničeho bát.”
“Nebudu o nikoho hrát, vyhrál jsem tak jako tak...” Satan se zamračil. “Nikomu ho nedám...”
Blonďák se podíval z jednoho na druhého a nakonec se opatrně posadil ke stolu.
“Závidím ti tvou zabedněnost, bratře,” utrousil Leviatan. “Vždyť Setsuna je mým potomkem! A nemusí mít značku, aby jím byl - koluje mu v žilách krev vodního draka.” Mávl rukou a obrátil se na Papoucha. Naklonil se k němu. “Ale stejně tady Kohaku má z nich nejvíce mé krve... pověz, máš rád vodu?”
“No... mám...” odpověděl tázaný nejistě popravdě. “Vodního draka?” zeptal se.
“Kromě toho, že někteří říkají, že jsem závistivý, tak jsem vodní démon - kraluji veškerému vodstvu,” přisunul se k němu blíž a vyhrnul mu tričko. “Vidíš, tadyhle mne máš,” ukazoval na chobotnici. “Akorát já jsem nepředstavitelných rozměrů - to je, závidíš, že?”
“No...” světlovlasý pomalu pokýval hlavou a raději si stáhl tričko zase dolů. Nechtěl ani vědět, jak se ten muž dozvídal všechny ty věci o něm. Jména by ještě chápal, ta tetování zase tak často neukazoval. “Vážně to není nedorozumění?”
“Nejsi rád?” zamračil se bělovlasý, ale pak mávl rukou. “Jistě, že jsi, Tadashi taky byl, když dostal cejch... a můžeš mi říkat otče, nebo možná raději papá.”
Asmondeus si zakryl ústa, aby se nezačal smát - Leviathanova závist ho přiváděla do vtipných situací (pro ty ostatní, sám si to ve své zaslepenosti neuvědomoval).
Satan se rozčileně zamračil a raději se natáhl pro svoji sklenici, aby několik nehezkých poznámek na účet bělovlasého zapil.
“Proč vůbec bych měl ten cejch dostávat?” nadhodil.
“Dostávat?” naklonil bělovlasý hlavu na stranu, pak ji narovnal a zakroutil jí: “Už ho máš.” Pohladil ho po vlasech a zadíval se na Satana, “taky bych se už napil.”  
“Cože?” Papouch skoro poskočil v křesle, “kde?” začal se obhlížet.
Asmondeus si poklepal na místo pod uchem, jak mu ukazoval kde. “Hodí se k tvému pirátskému vzhledu,” mrkl na něj.
Bělovlasý kývl. “To jsem přesně chtěl říct,” nadhodil rychle, protože se mu ta myšlenka líbila a chtěl, aby ho napadla prvního. “Musíš ho ukázat svým bratrům, začnou závidět... ale řekni jim, že si pro něj také mohou přijít.”
“Jo...” blonďák kývl, pak se s povzdechem zadíval na Asmondea, protože mu z trojice připadal nejrozumnější, jako by se ptal, jak se dostat pryč.
“Ne, ne...” Satan zakroutil hlavou, “Setsu raději ani nic neříkej, ještě by ho napadlo za tím závistivcem vážně jít...”
“Leviathan - těžko se to přiznává - má pravdu, Setsu je jeho potomek a už od začátku je to vztah mezi tvým synem a Leviathanovým potomkem...” poznamenal Asmondeus k Satanovi, “vlastně je teď mezi vámi další rodinné pouto.”
“A mezi námi skoro také,” zasmál se bělovlasý, “tvá kněžka a můj potomek.”
Rudovlasý se nespokojeně zadíval na bělovloasého muže, pak se jen ušklíbl. “Nevím, jestli z našeho nového pouta mám radost...” neodpustil si s povzdechem.
Papouch přivřel oči. “A vůbec, co že tak z ničeho nic...” napadlo ho. “Doteď by si tu o mě nikdo ani kolo neopřel a najednou jsem ocejchovaný...” svraštil čelo. “Zajímalo by mě, kde berete všechny ty věci o nás...” dodal.
“Jak kolo neopřel?” pozvedl obočí Asmondeus.
“Ty máš kolo? To bych taky chtěl.”
Fialovlasý démon poznámku Leviathana ignoroval. “Minule, když jsme tu byli se Satanem, jsme se ti věnovali, a předtím jsme také chtěli - ovšem dokud si nevěděl, o koho jde, nemohli jsme tě děsit přece, to by nám náš hezounký Tadashi neodpustil.” Natáhl se, aby pohladil Papoucha po vlasech. “Máš štěstí, že sis našel někoho, koho my démoni máme tolik v lásce...” sjel prsty na jeho bradu, “a nemysli si, že se všechno děje náhodou - tvá krev tě poslala na tuto cestu, kdy ses jako ztracené dítě znovu vrátil k rodičům.”
“To všechno jsem chtěl říct já,” zamračil se bělovlasý démon na fialovovlasého a plácl ho po ruce. “Nesahej mi na něj.”
Tadashi se mezitím vrátil k jejich stolu. “To bych mohl říct také... vám všem,” poznamenal. Rozdal objednávku a sedl si na Papouchův klín, aby tak vytvořil mezi démony a ním ochranou zeď. “Co z toho cejchu bude mít?”
“Každý není tolik štědrý jako já, Tadashi.”
“Ale nejsem Mamon, abych mu nic nedal,” ohradil se Leviathan. “Zesílilo mu to krev, získal nějaké schopnosti vodního draka.” Ohlédl se po Satanovi. “Vidíš, teď mám syna jako ty!”
Papouch si muže skepticky prohlédl, přičemž si raději přitáhl svého milence pevněji k sobě. Vysíleně se opřel bradou o jeho rameno, “pořád nevím, kde zjišťujete všechny ty věci o nás...” poznamenal, “možná ani nechci...” dodal pak. “Myslím, že si o tomhle budu muset vážně promluvit s mámou...”
Rudovlasý mezitím dopil sklenici, kterou měl před sebou a natáhl se pod stůl pro láhev, ze které si sám dolil.
“Víme spoustu informací o spoustě lidí,” pokrčil rameny Asmondeus a natáhl se, aby mohl Tadashimu přejet dlaní přes stehno, zastavil se na jeho koleni, pak zvedl pohled. “A třeba to, co se děje s vaším kamarádem - jak jste mu říkali? - drakem, se nám vůbec nelíbí.” Otočil se na Satana. “A jemu asi také ne.”
Leviathan se natáhl, že si také šáhne, ale fialovlasý jej zastavil a stejně jako on předtím ho plácl po ruce.
Tadashi se jen opřel do hrudi svého milence za sebou a raději nekomentoval, že ho chtějí skupinově ošahávat démoni.
Papouch se sám majetnicky dlaní přesunul na jeho stehno. “Drak se tady neukázal od té věci s obojkem...” poznamenal a podíval se na fialovovlasého, “stalo se mu ještě něco?” zajímal se starostlivě. Ne, že by toho hnědovlasý mladík už tak neměl dost.
Satan zavrčel. “Někdo by tomu vypelichanému imbecilovi měl ukázat, kdo je na zemi teď pán...” znovu se napil. “Nejraději bych ho na místě roztrhal jak hada...”
“To by bylo nejlepší,” kývl Asmondeus - co se týkalo čehokoliv spojeného s anděli, cítil snad stejný hněv jako Satan. “Ta pokroucená nebeská kreatura...”
“... si z něj dělá své cvičené zvířátko,” dokončil Leviatan, protože nejspíše záviděl druhému, že mluví. Ochutnal horké maliny a přestože byly ty samé, jako měl fialovovlasý, pokukoval po jeho skleničce. Stejné to bylo i se Satanovým pitím.
Tadashi si povzdechl. “Nezní to vůbec dobře.”
“Ale vy ani my proti tomu nic nezmůžeme, ledaže bychom rozpoutali válku, ale jen o jednu duši...” nechal to vyznít do ztracena a pokrčil rameny Leviathan. “Taky bych chtěl mít zvířátko.”
“Některé války se vedly o milenky,” poznamenal Asmondeus, “a zemřelo v nich spoustu nevinných.” Hrdě zvedl bradu, že je to jeho práce.
“Klidně bych o něj vedl válku, kdybych mohl pak těm mrchám pořádně nakopat zadek...” Satan rázně pokývl hlavou. “Stejně už je klid moc dlouho... bojí se i vystrčit čumáky z toho svého nebe, aby se jim něco nestalo...” zvedl oči v sloup.
Blonďák si povzdechl. “Tohle si Drak ničím nezasloužil...”
“Válka může začít jen, když souhlasí náš všech sedm, nezapomínej na to, Satane,” otočil se Asmondeus na svého bratra. “Už slyším Mammona, jak říká, že vedení války je moc drahé... a Belfegora, že se mu vůbec nechce...” Zakroutil hlavou a povzdechl si.
“Já bych i válčil, andělé mají spoustu věcí, co chci!”
Tadashi se otočil na Papoucha a políbil ho, poté vstal. “Musím se vrátit k obsluhování,” vysvětlil, “a stejně nemám, co bych řekl k démonsko-andělské válce. Jen je mi líto Draka, kam se dostal svým nezřízeným životem.” Podíval se na Leviathana. “Můžu si odtáhnout svého přítele?”
Bělovlasý se zamračil, pak ovšem kývl. “Nezapomeň o tom říct bratrům, nebo si je najdu sám,” připomenul přímo blonďákovi.


“Dívej, dívej!” Haku nadšeně vyběhl z koupelny do ložnice, aby svému milenci ukázal menší kouli vody, která okolo něj levitovala.
Tadashi se tomu pousmál. “Hlavně ať to tu nerozliješ,” řekl a rozpustil si vlasy. Stáhl si sukni a vstal, aby mohl jít do koupelny. Měl na sobě jen dlouhé tričko a spodní prádlo. “Ale je to hezké, koupím ti nějaké živé květiny a ty se budeš trénovat tím, že je takhle budeš zalévat,” mrkl na něj.
Blonďák se tomu zasmál a následoval ho, přičemž si dával pozor, aby koulí z vody do ničeho nenarazil a nakonec ji vážně nerozlil. “Je to sranda...” zazubil se a rozdělil kouli na dvě, “zajímalo by mě, co všechno teď můžu dělat...” nechal vodu raději spadnout do vany. “Měnit se v něco, ovládat počasí...” teatrálně zamával rukou ve vzduchu.
“Umýt svému příteli záda,” dodal Tadashi a přesunul se tak, aby Papoucha zezadu objal. “Udělat z normální vany bublinkovou lázeň.” Políbil ho na krk a zajel dlaněmi pod tričko na jeho bříško. “Nebo vynechat všechnu vodu a přehnout si svého přítele přes vanu...”
Blonďák se na svého milence otočil a vpil se do jeho rtů, “líbí se mi ta poslední možnost...” zavrněl a dlaněmi sklouzl na jeho hýždě, halené jen krajkovou látkou spodního prádla. Přitáhl si ho víc k sobě a rty se přesunul na jeho krk.
“Myslel jsem si, že se ti bude líbit,” zašeptal Tadashi a vybídl se dotekům svého milence, i když je hned vzápětí musel přerušit, protože mu stahoval tričko, aby měl lepší přístup k holé kůži. “Ale aspoň sprcha by nebyla špatná,” dodal - byl umolousaný z práce.
“Dostaneme se k tomu...” blonďák se znovu vpil do jeho rtu a donutil ho zacouvat k okraji vany, aby ho na ni posadil. “Pořád je to trochu nezvyk...” přiznal, když se dlaněmi vydal po jeho stehnech.
“Mám si tě přehnout já?” zeptal se Tadashi a dlaní sjel po jeho bříšku k lemu kalhot, za který ho zatahal.
“Hmm...” Papouch vystoupal bříšky prstů po jeho nohách až k lemu spodního prádla, pod který vklouzl. “Chtěl bys?” otřel se nosem o linii jeho spodní čelisti, než začal jeho kůži obdarovávat polibky.
“Pokud by ti to pomohlo si zvyknout,” odpověděl škádlivě Tadashi a rozepnul kalhoty svého přítele, hned je i stáhl. Ovšem spodní prádlo mu zatím nechával a jen prsty obkresloval jeho lemy.
“Spíš si někdy připadám...” druhý se na okamžik zamyslel, “jako bych tě trochu podváděl s tebou...” dokončil a zbavil i druhého jeho trička, takže už byl i tmavovlasý jen ve spodním prádle. Jednou dlaní si dál užíval jeho stehno, druhou se vydal po hrudi svého milence.
“Dovoluji ti mě podvádět se mnou,” zavrněl Tadashi a natáhl se, aby se mohl vášnivě vpít do Hakuových rtů. Trochu kousal, přičemž se na něj přitiskl svým dokonale tvarovaným tělem.
Světlovlasý si ho k sobě pevně přitáhl a majetnicky stiskl jeho hýždě, pak se prsty jedné ruky provokativně vydal do úžlabiny mezi nimi.
Tadashi se mu vybídl a kousavými polibky sklouzl na jeho dolní čelist. “Takže ses rozmyslel, že budu tvá milenka,” šeptl, přičemž přejel dlaní přes jeho rozkrok. “Připrav se ovšem na to, že si tě pak, jako tvůj přítel, poddám,” nadnesl laškovně, “že máš milenku.”
“Nepočítám s tím, že bychom to po prvním kole vzdali...” zavrněl Haku a vyšel vstříc jeho doteku. Spokojeně si užíval doteky, které mu jeho milenec věnoval, a sám se jednou rukou vydal k jeho bradavce.
Tmavovlasý se pousmál. “Dobře,” souhlasil a nedočkavě se zachvěl. Otřel se jedním stehnem o druhého a aby naznačil, že by si i pospíšil, stáhl mu spodní prádlo. Znovu přejel po jeho rozkroku, tentokrát mnohem víc cíleně.
Papouch horce vydechl a přesunul se prsty z jeho hrudi výš. Dvěma pronikl mezi rty svého milence, aby ho nechal je naslinit, přičemž sám se jednou dlaní vydal pod lem krajkového spodního prádla.
Tadashiho jazyk se dal do práce, možná i proto tolik náruživě, že chvíli předtím přemýšlel, zda se nemá vrhnout na přítelův rozkrok raději pusou, než rukou.
Blonďák si chvíli hrál prsty s jeho jazykem, zatímco polibky se vydal krášlit jeho štíhlé rameno. Tmavovlasý byl sice stejně vysoký, ovšem znatelně drobnější, než před tím, co se stal kněžkou. Okamžik si užíval chuť jeho kůže, než se odtáhl a vysvobodil vlastní prsty z jeho úst. Otočil ho k sobě zády a labužnicky přejel dlaní po jeho hýždích, než mu stáhl spodní prádlo tak, aby se prsty dostal ke vstupu do jeho těla.
Jeho milenec se opřel dlaněmi o okraj vany a trochu se prohnul v zádech, jak se mu vybídl. Spokojeně přivřel oči a skousl si ret, viděl sebe i Hakua v zrcadle před sebou. Musel uznat - s trochou narcismu -, že se sobě v tomhle věku líbí a je se sebou naprosto spokojený. Stejně tak byl Haku za jeho zády opravdu kus. Málokdo měl možnost vidět naživo porno s tak dokonalými aktéry, jen ten pohled ho vzrušoval - nemluvě o Hakuových prstech dobývajících se do jeho těla.
Světlovlasý docela rychle přidal k prvnímu prstu i druhý a začal si ho roztahovat. Spokojeně si ho prohlížel před sebou i v zrcadle a volnou rukou přejížděl po štíhlém boku.
Tadashi nepatrně přirážel proti jeho prstům, přičemž zvedl pohled, aby se mohl zadívat do očí svého milence. Olízl si rty, když tak na sebe upoutal jeho pozornost. Byl dokonalou kněžkou démona smilstva.
Papouch přidal další prst a natáhl se druhou rukou, aby si otočil tmavovlasého za bradu na sebe. Vpil se do jeho úst a chvíli je divoce plenil. Pak se přesunul na jeho krk, aby ho kousl a vsál jeho kůži mezi rty, jak po sobě chtěl zanechat stopu. Odtáhl se, když dokončil přípravu, a okamžik si jen druhého spokojeně prohlížel.
Tmavovlasý se na něj vyzývavě podíval. “Najednou ses rozhodl, že už mě nechceš?” Více se narovnal a opřel se jedním kolenem o okraj vany. “Potom, co sis mě označil, aby mě ti neukradli,” přejel prstem po rýsujícím se cucfleku, “si ztratil zájem, když už mne máš jistého?”
“Kochám se..:” zavrněl jeho milenec a přejel dlaní po jeho boku, než ho pevně chytil a pronikl docela prudce do jeho těla.
Tadashi trochu sykl, jak to bylo prudké a ohlédl se na svého milence, poté ovšem jednu ruku dal dozadu, aby si její dlaň mohl položit na Hakuův bok a naznačit, že by si ho byl i přitáhl blíž. Zatnul do něj nehty ve stejný okamžik, jako se mu vybídl, aby začal s přírazy.
Světlovlasý přivřel oči a začal s přírazy, přičemž jednou dlaní ho stále držel pevně za bok. Druhou se vydal na jeho hruď, aby se mohl věnovat jedné z jeho bradavek. Přitiskl se vlastní hrudí na jeho záda a pokračoval rty a zuby v plenění jeho kůže.
Druhý si to spokojeně užíval a vycházel mu vstříc - s mladším tělem měl i mnohem více energie. Zakláněl hlavu a nestaral se o to, jak hlasitě sténá.
Blonďák si užíval to dokonalé tělo pod sebou, jeho chuť i steny, které v druhém svým počínáním vyvolával. Polibky se přesunul k jeho oušku a dlaní zabloudil k Tadashiho vzrušení.
Tadashi se ho chytl i druhou rukou, tentokrát dozadu za rameno a jediný stabilní bod, který měl, kromě svého milence, bylo koleno, jímž se opíral o vanu. Líbilo se mu tohle naprosté odevzdání a vždy ho vzrušovalo být celý do poslední buňky využit. Natočil hlavu a vyžádal si od druhého divoký polibek.
Haku mu dopřál kousavý polibek, přičemž ještě zintenzivnil tempo, v jakém pronikal do jeho těla. Majetnicky si ho k sobě přitahoval a užíval si všechnu slast, kterou mu tmavovlasý nabízel. Uvědomoval si, že nemá moc daleko k vrcholu.
Staršímu stačilo několik dalších přírazů, než se zachvěl pod vlnou slasti - přesně tohle potřeboval po namáhavém dni v kavárně, takhle úžasně se odreagovat.
Světlovlasý ještě několikrát přirazil do jeho těla, než i on vyvrcholil. Spokojeně se na něj natiskl a vynutil si na jeho rtech poslední polibek, než se odtáhl a vyšel z něj.
Tadashi se spokojeně protáhl a vlezl si do vany, poté se na něj otočil. “Čas na sprchu,” šeptl s úsměvem a natáhl ke svému příteli jednu ruku. “Aby si mi nevyschlo, ty moje vodní dráče,” zazubil se.
Papouch si za ním vlezl, “nebude to bublinková koupel?” nadhodil.
“Chci být už v posteli,” zavrněl černovlasý, když se na něj přitiskl a pustil vodu, “abych tam mohl ztrestat svého nevěrného přítele.” Políbil ho do koutku úst a spokojeně objal.


Zrzek se přivítal se svým milencem u vchodu do doupěte hlídačů a vešel. Trávil tady teď hodně času, jak k normálním školním povinnostem přibylo ještě učení tady. Většinou sem chodil přímo po škole a vracel se do svého bytu přes noc nebo vůbec.
Hiyoru mu kývl a vydal se dlouhou chodbou dál do svého domova. Předpokládal, že ho Sora bude následovat. Popravdě s příchodem dětí na základnu byl o něco nevrlejší - hlavně, protože se předpokládalo, že jako nejmladší k nim má nejblíž.
“Děje se něco?” starší si změny v jeho chování všiml a podle toho, jak dlouho už trvala, pochopil, že to asi bude kvůli dětem, ale dnes vypadal ještě nevrlejší. Doběhl ho tak, aby šel vedle něj a prohlédl si ho pořádně.
Pouze zakroutil hlavou a na okamžik přivřel oči. “Máš hlad?” zeptal se pak a rozhlédl se, jak hledal, kde se před ním děti schovaly.
“No, docela jo...” přiznal zrzek a pokývl hlavou. Celý den byl ve škole a moc toho nesnědl - na něco, co by mu mohl připravit jeho milenec, se docela těšil.
Hiyoru se prudce pohnul a vylovil ze skříňky zrzavé dítě, které se tam schovávalo. Zpacifikoval ho a vzal ho pod paži. “Jde se jíst,” řekl mu chladně a zamířil do kuchyně. “Zrovna tam večeříme, představím tě,” podíval se na Soru - skutečně se mu slyšitelně měnil tón, když na něj mluvil. Byl jemnější, nebudil tolik hrůzy a neprozrazoval násilné sklony.
Zrzek se na dítě usmál, když ho jeho milenec vytáhl. Cítil se trochu, jako by se o něj měl postarat, když už mu bylo koupeno, ale moc se k tomu nedostával a raději neriskoval namítat něco proti Hiyoruově způsobu výchovy. Poznámka o tom, že budou jíst s ostatními, ho trochu zarazila. Pokud to pochopil správně, bude to poprvé, co se pořádně uvidí s dalšími dvěma hlídači. “Dobře...” odpověděl na to.
Mladší ho zavedl do kuchyně, kde všichni seděli u stolu. Postavil dítě na zem, ale stále ho držel za zadní lem trička, aby mu neutekl. “Půjdeš si sednou, dostaneš najíst - nepůjdeš si sednou, nedostaneš, umřeš,” vysvětlil mu, přičemž se k němu naklonil, poté ho pustil.
Dítě se otočilo na Soru a vyděšeně se k němu přitisklo, objalo ho kolem pasu a nevypadalo, že se kdy pustí.
Zrzek dítě pohladil po vlasech, “pojď se najíst...” pobídl ho jemným hlasem, i když sám trochu váhal se přiblížit ke stolu, kde již čtyři místa byla obsazena. Byl tam Karasu, vedle kterého se vystrašeně krčilo černovlasé dítě, které si koupil. Sora raději ani nechtěl vědět k čemu. Potom dva muži, které viděl poprvé.
“Ah~” jeden z nich zvedl hlavu od jídla, i když mu do tváře ani tak příliš nebylo vidět přes kapuci. Jen dlouhé světlé vlasy mu padaly okolo tváří na potetovanou hruď, která byla pro rozepnutou mikinu odhalená. “Koťátko se za námi přišlo podívat...” vyplázl jazyk a docela šíleně se zazubil, pak si olízl rty. “Přišlo se nám starat o fracky...” zavrněl a zaklonil hlavu, čímž byly vidět i přivřené oči.
“Baku, zdrž se...!” zavrčel na blondýna Hiyoru. “Sedněte si vedle Karasu,” pobídl Soru potom, ovšem neopomněl udělat na dítě, které ho neposlechlo přísný výraz. Poté se vydal k pekáči s masem, zeleninou a brambory, aby nandal Sorovi. Do misky pak dal krupici pro dítě.
Poslední muž je pozoroval a vydával při tom jen nějakou směsici funění a vrčení.
Hlídač s kapucí se jen ušklíbl, “koťátko by si mělo sednout tady, blíž ke mně...” ukázal na volné místo vedle sebe, “taky bych si ho chtěl pořádně osahat...” znova vyplázl na Soru dlouhý jazyk a zahýbal s ním ve vzduchu, zvládal se u toho pořád zubit, “pohrát si s ním a tak... vrátil bych ho skoro neporušené, když ho máš tak rád...” vzhlédl k Hiyoru. “Skoro...”
Zrzek se opatrně posadil vedle bělovlasého muže v kněžském, který už mu najednou vůbec nepřipadal tak nesympatický, a zadíval se raději do desky stolu. Pohladil chlapce, který si za ním přisedl a přisunul se těsně k němu.
Karasu si povzdechl, “nech toho...” vzhlédl k provokujícímu blonďákovi a majetnicky přejel dlaní po zádech černovlasého dítěte, které sedělo vedle něj. “Přes noc máte obchůzku vy, něco si najdeš...”
Hiyoru položil talířek před svého přítele, potom misku před dítě a sám si přetáhl své jídlo za Bakuem. Posadil se vedle něj, naproti Sorovi a pousmál se na něj. “Tohle je Baku, snaž se s ním nikdy nezůstat o samotě,” poučil ho, “a vedle Ro - je němý, při prvním souboji mu zničil protivník hrtan a tak teď nemůže nic jiného, než chrčet... asi měl nějaké normální jméno, ale nikdo ho nezná.” Dal se do jídla. “Oni tě znají.”
Sora se odvážil si dvojici zblízka prohlédnout. Blonďák na něj stále dělal oplzlé posunky, ale už se tolik neprojevoval. Přišlo mu trošku smutné, že tmavovlasý hlídač dostal jméno takovým způsobem. Raději se na ně nedíval moc dlouho, aby to nebylo nějak zle pochopeno, a dal se do jídla.
Dítě chvíli počkalo, než se podívalo do misky.
Největší z mužů bouchl do stolu a s “r-r-ró” ukázal na misku. Natáhl se, vzal ji dítěti a nabral si z ní prsty. Poté žduchl do Bakua, aby také ochutnal. Hiyoru jim misku vytrhl a vrátil ji dítěti. “Je tam toho ještě celý hrnec, vem si ho, když chceš.” Poté se naklonil přes stůl. “A ty jez! Musíš si zvykat, vždy se najde někdo, kdo tě bude chtít připravit o to, co je tvoje. Ro ti dal ponaučení, měl bys mu poděkovat.”
Chlapec si vzal misku do náručí a začal z ní spěšně jíst. Hiyoru se spokojeně posadil. Ro mezitím vstal a šel si pro krupici.
Blonďák se naklonil přes stůl k zrzavému dítěti. “Poděkovat...” zopakoval po Hiyoru.
Sora k němu vzhlédl, “je vyděšený...” bránil chlapce a ochranitelsky ho vzal paží okolo ramen. Přemýšlel o tom, že by si ho aspoň na chvíli vzal k sobě, ale sám ve svém bytě skoro nebyl.
“Tsk...” Baku se ušklíbl. “Kdyby koťátko nemělo za zadkem Hiyoru, aby ho pořád chránil, taky by tu nevydrželo ani půl hodiny...”
Zrzek mu na to neměl co říct, protože moc dobře věděl, že je to pravda.
Bělovlasý mladík stáhl Bakua za rameno zpátky do sedu. “Jez, nebo taky o jídlo přijdeš,” upozornil ho a podíval se na Soru - tohle byl důvod, proč s představováním této dvojice otálel. Věděl, jak to bude vypadat. “Tak mu to řekni ty, ať poděkuje,” znělo to pouze jako návrh, nerozkazoval mu.
Zrzek se sklonil k chlapci, “asi bys měl poděkovat...” pobídl ho jemně a pohladil ho po vlasech, “měl bys pořádně jíst a neotálet s tím, taky bych nechtěl, abys tu padl hlady, Hibiki...”
Dítko schovalo na chvíli hlavu pod paži Sory, než to pod ní vykouklo. “D-děk..ji,” dostalo ze sebe, poté si přitáhlo znovu misku a dalo se do jídla. Velký muž na to reagoval jen zachrčením.
Hiyoru uklidil zbytky jídla do lednice a zadíval se na špinavé nádobí. “Umíš umývat nádobí?” podíval se dítě a podal si židli, aby ji mohl přistavit ke dřezu. “To by mělo stačit, tak...” Dal napouštět vodu. “A to druhé děcko, kde je?”
Sora přešel i s chlapcem ke dřezu. “Myslím, že toho si odvedl Karasu, když odcházel...” oznámil mu.
Bělovlasý kývl a podíval se na chlapce. “Příště ti bude pomáhat - musíte pracovat...” Dítě se na něj zůstalo vyděšeně dívat. “Vůbec mne nebere. Řekni mu to ty, Soro,” vzdal to Hiyoru a natáhl se pro mycí prostředek, aby ho dal do vody.
Zrzek vyzvedl dítě na stoličku a stoupl si za něj. “Uděláme to tentokrát my spolu,” počechral ho ve vlasech, “musíte pracovat... možná tu nejsou nejmilejší, ale pořád tu spíte a jíte...” sklonil se, aby se na něj povzbudivě usmál. “Bude to lepší, až si trochu zvyknete...” ujistil ho.
Hiyoru zastavil vodu a sám se posadil na linku vedle odkapávače, aby dobře na zrzka viděl a mohl ho při práci sledovat.
Starší mu pohled oplatil, “máte to tu dost divoké...” zkonstatoval - dalo se to očekávat. Pak se sklonil k chlapci před sebou, “zvládneš to se mnou?” zeptal se a natáhl se pro houbičku a první kousek nádobí.
Dítko kupodivu nevypadalo že to dělá poprvé. I když se mu třásly ruce.
“Baku se předváděl - bývá o něco klidnější... a Ro - je těžký na pochopení, ale většinou o něm člověk ani neví, když vytěsní ten zvuk, co dělá,” okomentoval to Hiyoru a pousmál se. “Nemusíš se jich bát, nedovolím jim, aby se tě třeba jen špičkou prstu dotkli.”
“A Hibiki?” zrzek se na svého milence na okamžik podíval, i když dál kontroloval chlapce. Pomáhal mu, aby se neporanil s tím, jak byl roztřesený a vyděšený, kdyby třeba něco nechtěně rozbil, a umýval větší a těžší věci. “Já chápu, že tu máte svoje pravidla a svoje zákony, podle kterých by se tu mělo všechno řídit, a já jsem tu jen příživník a měl bych se podle nich taky řídit...” povzdechl si. “Ale nechci, aby tu trpěl víc, než bude muset, pořád za něj cítím odpovědnost, když se z něj má stát můj asistent...”
“Ani jemu se nic nestane,” řekl po odmlce Hiyoru, i když si to bude muset vzít na sebe stejně jako bezpečnost Sory, “pokud se bude chovat podle pravidel a poslouchat mě. Nechci, aby se mu něco stalo, to chápeš, že ano? Chci, aby rostl do síly, i když nemá na to být hlídačem.”
Zrzek se na něj usmál a natáhl se, aby ho mohl políbit na tvář. “Třeba vám tu uděláme k linii hlídačů i linii doktorů...” prohodil, aby trochu odlehčil situaci. “Jaký je plán na po večeři?” napadlo ho. Hiyoru ho už nechal nejdřív s pomocí a jednou i samotného extrahovat kusy démona, na kterém začínal, a několik dalších různých démonů už se k nim taky dostalo a Sora je mohl zkoumat.
“Pokud Baku a Ro nic nepřinesou, nemáme co pitvat,” poznamenal Hiyoru. Podíval se na dítě, jako kdyby uvažoval o jeho pitvě, i když to tak vůbec nemyslel. To se jen více stáhlo k Sorovi.
Nejstarší se k dítěti znovu sklonil. “Nemusíš se Hiyoru bát, i když vypadá trochu děsivě...” šeptl a usmál se. “Neublíží ti, sám to říkal...” ujistil ho. “A nic jiného k udělání není?” vrátil pozornost ke svému milenci. Nádobí už měli skoro hotové a většinou už to byly jen menší kousky, se kterými věřil chlapci.
“Asi ne,” zamyslel se. “Začal jsem pro tebe dělat další deník, protože do toho prvního už se nic nevleze,” přiznal se po chvíli, “můžu ti ho ukázat, i když zatím mám jen rozkreslené obrázky. Je více anatomický - můžeš si tam vlastně zapisovat i ty sám,” nadhodil nakonec.
Sora dokončil umývání nádobí a natáhl se pro utěrku a osušil si ruce, pak ji dal chlapci před sebou. “Podívám se na něj...” usmál se na bělovlasého a natáhl se pro další letmý polibek. “Napadlo mě, že i Hibiki by se měl naučit číst a psát...” nepředpokládal, že k něčemu takovému by se chlapec dostal. Vypadal, že by chodil teprve tak do první nebo druhé třídy, kdyby měl možnost.
Nazrzlý chlapec si po vzoru toho hodného utřel ruce, ale nevěděl, co s utěrkou dál dělat. Hiyoru mu ji vzal a pověsil ji, potom seskočil z linky. “Asi by měl,” pokývl - sám byl jediný z hlídačů, který čtení a psaní praktikoval (a nebyl si jistý, jak moc to ostatní umí). “Budeš ho učit?” zeptal se hned - věděl o sobě, že pro tohle by měl ještě menší vlohy, než pro usměrňování toho dítěte.
Zrzek pokýval hlavou, “jo...” pomohl chlapci raději ze stoličky a sám ji uklidil. “Mohli bychom začít dnes, ukážeš mi nový deník a pak začnem...”
Hiyoru si ho prohlédl. Přišlo mu, že od toho, co spolu měli sex Sora už tolik nedorážel, jakoby zkusil, co mu bělovlasý může nabídnout a nelíbilo se mu to. Ne, že by mladší toužil s ním spát, ale byla to změna - cítil se kvůli tomu zvláštně; trochu měl pocit, že udělal chybu, když se na něj přece jen vrhl (ačkoliv byl pod vlivem látky, která ovlivňovala jeho chování). “V pokoji asi bude Karasu s tím druhým klukem,” řekl nakonec. “Vezmeme tam věci a asi se vrátíme sem.”
Sora típl cigaretu do popelníku na stole, pak se protáhl a zvedl pohled od knihy. Popravdě na jeho samotného trochu doléhal nedostatek kontaktu, ale příležitostí bylo mnohem méně teď, když trávil většinu času v doupěti a málokdy dostatečně dlouho o samotě se svým přítelem. Sundal si jednu botu, aby se mohl nohou pod stolem vydat k té jeho.
Dítě se vyděsilo, když Hiyoru překvapeně trochu knikl, ale raději hned sklonilo hlavu, jak nechtělo staršího provokovat. Ovšem ten se zůstal dívat na Soru - chtěl mu na to něco říct, ale nakonec se k tomu ani nenadechl. Pouze se trochu pousmál.
Starší nahlédl přes rameno k chlapci, kterého naučil zatím několik prvních písmen abecedy a nechal ho, aby je psal a opakoval si je. Vypadalo to na běh na dlouhou trať, než se vůbec dostanou ke znakům. Vrátil se pohledem ke svému milenci a olízl si rty, přičemž špičkou nohy se vydal k jeho koleni. Trochu ho rozčilovala látka, která mezi nimi byla.
Bělovlasý nepatrně zakroutil hlavou. “Nechej toho, teď na to není vhodná chvíle,” šeptl a sám si vzal čistý papír, aby na něm jen tužkou začal skicovat v deníku nezachycené kreatury.
Sora našpulil dotčeně rty. “Osprchuješ se potom se mnou?” navrhl svému příteli a nohu stáhl.
Hiyoru si uvědomoval, že pokud souhlasí, bude to souhlas i se sexem - více či méně doslovný. Chvíli zaváhal, než kývl. Kupodivu Karasu poslední dobou měl docela snesitelné poznámky.
Zrzek se usmál a natáhl se, aby ho pohladil po ruce, než se sklonil k chlapci, který mezitím dopsal písmenka. “Myslíš, že se můžeme pustit do dalších, nebo to ještě předtím víc procvičíme?” zeptal se ho. Popravdě byl trochu ztracený v tom, jak ho měl učit.
Hiyoru uzamkl koupelnu, aby jim tam nikdo nevletěl, protože měl tušení, že kdyby se to dohmátl Baku, určitě by jen z recese tam vběhl a měl spoustu oplzlých poznámek... vlastně i u Karasu hrozilo, že by se šel podívat. Hibiki už byl ve svém pokoji, který byl raději na kód, co druhá dvojice neznala.
Přešel k věšákům naproti sprchám a začal se svlékat.
Zrzek počkal, až si svlékne tílko, přičemž sám se zbavil trička, které měl na sobě, a přiblížil se k němu zezadu, aby ho objal okolo pasu. Rty se spokojeně přisál k jeho rameni. “Je toho nějak hodně teď...” postěžoval si do bledé kůže, “a moc lidí okolo...”
“Ale práce málo,” řekl druhý - už dlouho nedělal něco skutečně hlídačského, býval hodně na základně, částečně i kvůli Sorovi. Přivřel oči a položil si ruce na jeho, přičemž s nimi propletl prsty, byla to příjemná blízkost. A už ho ani neměla proč tolik děsit, když spolu překonali i poslední metu.
“Není to tak zlé, ne?” zrzek ho hravě kousl. “Aspoň je klid...” trochu pokrčil rameny. Pak jednu ruku - s prsty stále propletetenými s těmi svého milence - vystoupal k jeho krku a lehce se dotkl obvazů. “Už mi to můžeš ukázat?” zeptal se.
Hiyoru zaváhal, ale nakonec kývl. Rozpletl jejich prsty, aby mohl začít rozmotávat obvaz. Brzy se objevil na jeho krku kovový implantát, kolem něhož byla zjizvená kůže.
Starší se opatrně dotkl implantátu a okamžik si ho prohlížel, “co se všechno děje, než ten výcvik končí?”
“Je to složitý proces a nebudu ti ho celý popisovat, vlastně bych ani nemohl...” řekl místo odpovědi Hiyoru a otočil se na něj. “Ale tohle... není to jen účelové, je to i památka,” sám si na něj sáhl. “Uchovává se v něm DNA kadeta, který zemřel při výběru.”
“Tohle dostanou i ti kluci, co jste si je vybrali?” nelitoval je, věděl, že by to stejně nemělo cenu. Nebo se o to alespoň snažil. Svého milence také nelitoval pro to, že si prošel výcvikem nebo čím se stal, když ho zvládl.
“Pokud se oba dožijí finálního zápasu, dostane to ten, který přežije a toho druhého DNA se tam vloží na památku,” vysvětlil mu Hiyoru a stáhl si úplně obvaz, poté si začal rozepínat kalhoty.
Sora si ho k sobě přitáhl, čímž mu i zamezil ve svlékání. Jednou dlaní se pak vydal k jeho poklopci. Chtěl si ho svléknout sám. “Projevuje se to potom nějak...?” zajímal se ještě. Popravdě ho to i docela fascinovalo a chtěl vědět, co se s nimi děje, když se z obyčejných dětí stávaly stroje na zabíjení. Mnohdy pološílené.
“Má to spíše psychický dopad, než-li fyzický,” odpověděl bělovlasý. “Nechceš se sprchovat?” zeptal se, protože druhý mu zamezil ve svlékání a sám byl také ještě částečně oblečený.
“Přišlo mi to divné u takové debaty...” zrzek našpulil rty a už rozepnuté kalhoty mu trochu stáhl, prsty obtáhl jejich okraj. “slyšíš hlasy?” napadlo ho.
“Zabít Soru,” napodobil robota a pousmál se pobaveně. Nebyly to hlasy, co ho vedly, spíše nutkání a vyhrocená pudovost - stával se krvežíznivým zvířetem, když zabíjel. Hlasy by nedokázali tolik ovlivnit jeho mysl a udělat z něj chladnokrevného zabijáka. “Nechme toho, už tak víš o hlídačích víc, než by jsi měl, když nejsi jeden z nich.”
Sora ho kousl do brady a na chvíli dotčeně našpulil rty, ovšem popravdě čekal, že druhý utne rozhovor mnohem dřív. “Stejně by mě zajímalo...” prohodil pak ještě, “kde jste se tu vzali, když si to teď dědíte z hlídače na hlídače...?” nadhodil ještě a dokončil svlékání jeho kalhot. Vzal jeho dlaně do svých a zavedl je k vlastnímu pásku.
Hiyoru mu ho rozepnul. “Rozhodli o našem vzniku na jednom koncilu v prvním mírovém období, tisíce let zpátky... nejprve jsme spadali pod radu, poté se oddělili a získali vlastní samosprávu... a tím i tento zvyk být zaučen.” Pokračoval v dobývání do jeho kalhot knoflík po knoflíku, než se daly stáhnout. Vzal je rovnou se spodním prádlem.
“Složité, tyhle démonské věci...” prohodil starší a přitáhl si ho k polibku. Dlaněmi sjel po jeho bocích a spokojeně se usídlil nad kyčelními kostmi, než i s ním začal couvat ke sprše.
“Možná pro tebe, já neznám nic jiného,” poznamenal, když se na chvíli jejich polibek rozpojil. Pohladil ho po vlasech, dokud nebyly mokré a přivoněl k nim. Poté se přiblížil i ke kůži jeho krku a otřel o ni rty, aby uvolnil i její vůni.
“I ty lidské jsou složité...” poznamenal k tomu zrzek a přivřel oči. Užíval si jeho péči a sám bezcílně bloudil prsty po jeho těle.
Ještě chvíli se o něj otíral rty, nosem a tváří, než pustil vodu. “Možná bychom si měli i promluvit o tom, co se stalo mezi námi,” zašeptal a zaklonil hlavu, aby tvář nastavil proudu vody.
“Ano?” druhý mu věnoval tázavý pohled, nebyl si moc jistý, jak to jeho milenec myslí.
“Nebylo správné, jak se to stalo,” šeptl.
Sora se mazlivě otřel nosem o jeho bradu a přitáhl si ho k sobě, “tak to napravíme...” zavrněl a políbil ho pod ouško, kde už byla kůže od implantátu trochu zjizvená.
Mladší ho pohladil po mokrých zádech. “A je to vůbec správné?” šeptl potom. Nebyl si stále těmito věcmi jistý, i když měl za sebou několik zážitků spojených se Sorou. Bylo příliš rychlé, jak po letech sledování se všechno v několika měsících úplně změnilo.
“Nelíbí se ti to?” druhý se trochu odtáhl a vjel prsty do mokrých bílých vlasů. Hiyoru míval vlasy většinou docela rozčepýřené, vypadal zvláštně, když byl najednou takový zplihlý. Bylo to zvláštně milé.
“Nedokážu popsat... své pocity...” zašeptal. “Rád se tě dotýkám, ale... ale můžu? Takhle... má modla...” zdál se být zmatený. Bylo zvláštní klanět se božstvu, a pak s ním mít sex.
Sora sjel dlaněmi po jeho hrudi a usmál se. “Můžeš...” zavrněl a natáhl se, aby ho jemně kousl do brady. “Jsem taky rád, když se mě dotýkáš...” pokračoval a rty se přesunul na jeho krk. “A chci, aby ses mě dotýkal,” šeptal do jeho kůže.
Mladší si ho k sobě přitáhl za boky ještě blíž a sjel mu dlaněmi na hýždě. Byla pravda, že teď by již žárlil, kdyby se Sora oddával sexu s někým jiným. Našel jeho rty, aby je mohl spojit se svými a něžně se do nich vpít.
Zrzek se do polibku usmál, pak ho prohloubil ve vášnivější spojení a jednou dlaní se přesunul na zátylek svého milence. Otřel se rozkrokem o ten jeho a volnou paží ho objal okolo pasu.
Mladší vydal svůj obvyklý kníkavý sten, jako vždy, když ho něco erotického překvapilo nebo na to nebyl připravený. Cítil, jak se mu polovina krve nahnala do slabin, druhá do tváře. Bylo to jiné, když nebyl pod účinkem drogy.
Sora ho kousl do spodního rtu. Musel se usmívat jeho reakcím, bylo to fascinující, nakolik se bělovlasý měnil v takových situacích od toho nebezpečného a hrůzu pouštějícího zabijáka. Zopakoval pohyb a jednou dlaní sám zkusmo sjel na hýždě druhého.
Hiyoru ho nechal, věděl, že je zkušenější, tak se oddával jeho vedení, jak byl zvyklý. “Neměli bychom se umýt?” zeptal se. Chtěl se mazlit s tělem druhého, ale pod proudem vody už tolik nevonělo.
Zrzek se odtáhl, aby mu viděl do tváře, “chceš se umýt a pak to dokončit někde za sucha?” zeptal se, jestli ho správně pochopil. Samotnému mu voda nevadila, byl v ní rád i za takovýchto okolností.
Bělovlasý si ho prohlédl. Tak to nemyslel, spíše se jen snažil zachránit před rozpolcením z čehokoliv sexuálního mezi nimi. “Je to na tobě,” špitl. Myslel si, že Sora ví, že potřebuje zaučit napříč tím vším a bude nějakou dobu trvat, než se bude cítit natolik zkušený, aby mohl rozhodovat.
Starší ho pohladil po tváři a putoval prsty do jeho vlasů. “Vzal bych tě do postele, ale jediné dva pokoje, co jsou mi přístupné, jsou obsazené...” prohodil šeptem a něžně ho políbil. “A nehodlám se tím nechat o tebe připravit...” zavrněl do jeho rtů. Jednou dlaní sklouzl do mladíkova rozkroku, druhou rukou se natáhl pro mýdlo.
Hiyoru si skousl ret a kývl. Pohladil staršího po tváři.
Sora ještě několikrát přejel dlaní po jeho mužství. Otočil se a trochu ztlumil vodu, pak si obě ruce namydlil, aby se jimi mohl vydat po jeho těle. Užíval si dotek toho pevného těla, přičemž přejížděl od jeho mužství přes hruď až ke krku a zpět. Zastavoval se u jeho bradavek, aby i s těmi si pohrál. Rty se naklonil k jeho oušku, “otoč se,” pobídl ho.
Bělovlasý nejprve spojil jejich rty, než to udělal. Byl viditelně vzrušený. Mýdlo vonělo celým prostorem koupelny, když mu ho po kapkách z těla smývala voda.
Starší se o něj zezadu otřel celým tělem a políbil ho na krk, než se znovu natáhl pro mýdlo, aby si více namydlil ruce. Sjel po jeho zádech a bocích a chvíli jen laskal prsty jeho kůži, než sjel i na hýždě.
“Chystáš se...?” položil nejistě Hiyoru otázku a raději se jednou rukou opřel o kachličky před sebou.
Jeho milenec se k němu znovu přitiskl a dlaněmi se přesunul na jeho podbřišek. Provokativně si prsty pohrával s chloupky v jeho rozkroku. “Ještě chvíli tě chci jen mazlit...” šeptl a vzal mezi zuby lalůček jeho ouška.
Mladší tiše knikl, jak jím projelo vzrušení. Zavřel oči. “Dobře,” šeptl.
Druhý několik okamžiků jen obdarovával jeho kůži polibky a smyslně se o něj otíral, přičemž prsty kreslil na jeho bocích a hrudi nesmyslné obrazce. “Ozvi se, kdyby se ti něco nelíbilo,” upozornil ho a znovu ho laškovně kousl, než si potřetí podal mýdlo. “Půjdu pomalu...”
Hiyoru kývl a raději se opřel i druhou rukou. Přesně věděl, o co půjde, ale nebyl si jistý, zda je to něco, co chce. Ovšem pokud to bylo Sorovo přání...
Zrzek pomalu pronikl prostředníčkem do jeho těla, přičemž druhou rukou se přesunul k jeho vzrušení, aby se mu mohl začít věnovat. Popravdě si nebyl jistý, jestli si hodlá mladšího hned napoprvé vzít.
Mladší si skousl spodní ret a opřel se čelem o své ruce. Byl to zvláštní pocit. Ne tolik nepříjemný. Ale ani tak si nebyl jistý, proč vlastně si tohle Sora se svými dřívějšími milenci tolik užíval a tak často to vyhledával.
Rudovlasý několikrát jen pronikl do jeho těla a vyšel prstem ven, aby si mladší trochu zvykl. Našel jeho prostatu, přičemž se nepřestával věnovat i jeho mužství.
Hiyoru tiše zasténal a ohlédl se po něm.
Jeho milenec se pousmál a natáhl se, aby ho políbil na tvář. Mazlivě se o ni otřel nosem, “copak?” zeptal se šeptem a opatrně přidal další prst.
Mladší neodpověděl, jen se znovu otočil k svým rukám. Nevěděl, jak popsat ten pocit. A byl si vědom, že Sora přesně ví, co dělá a teď ho jen škádlí pro jeho nezkušenost.
Zrzek ho políbil nad lopatku a usmál se do jeho kůže. Zkusmo roztáhl prsty od sebe, i když se nesnažil nijak spěchat. Dlaní, kterou se věnoval jeho penisu, se přesunul k bradavce. “Přestanu, kdyby ti to bylo nepříjemné...” šeptl, i když Hiyoru nevypadal, že by měl potřebu se bránit.
“Vím,” šeptl druhý. Nepříjemné to přímo nebylo - jen zvláštní, když ne zrovna příjemné. Raději by se ovšem i on měl možnost svého přítele dotýkat, aby si nepřipadal tak divně, že jen stojí a nechává ho tohle dělat.
Sora se rty přesunul znovu na krk a něžně ho kousl do místa kousek nad kovovým implantátem, pod vlasy. Potom z něj prsty pomalu vyšel.
Mladší se trochu zachvěl, když ho druhý kousl, to místo na jeho těle bylo skutečně citlivé. Znovu se na zrzavého mladíka podíval. Chtěl vědět, zda bude pokračovat.
Druhý si ho na sebe otočil a vyměnil jejich pozice, takže byl teď on zády ke zdi. Přitáhl si ho k sobě a vpil se do jeho rtů, “nebudeme spěchat...” šeptl do nich a podal mu mýdlo, aby si druhý namydlil prsty.
Hiyoru to udělal, přičemž se naklonil, aby mohl Soru políbit. Dlaněmi se vydal po jeho těle,  když se mu příliš nelíbila představa že bude vonět mýdlem, nikoliv sebou samotným, až ze sprchy vyjde. “Asi tu budeš přes noc, že?” napadlo ho najednou. Už bylo dost pozdě - podle toho, jak na tom byl s prací nebo jak moc byl Karasu posměvačný ho někdy i takhle pozdě domů vodil.
“Budu...” odpověděl mu starší a našel jednu jeho dlaň, aby ji navedl ke vlastnímu vstupu. Nedočkavě se o něj otřel a vybídl se mu.
Mladší sjel prstem do úžlabiny mezi hýžděmi svého přítele a začal se opatrně tlačit dovnitř. Více se na Soru přitiskl, takže se jejich rozkroky o sebe otíraly a začal mu krášlit kůži polibky. Druhou rukou přejížděl po jeho zádech.
Jeho milenec tlumeně zasténal a vyšel jeho prstu vstříc. Jednou paží se ho držel okolo krku a sám se na něj chtivě tiskl, prsty druhé ruky přejížděl po jeho boku.
Hiyoru se líbily zrzkovy reakce. Chvíli do něj pronikal jedním prstem, než přidal druhý. Zajímalo ho, jak najít to místo, které předtím u něj dráždil Sora, ovšem nechtěl se ptát.
Sora si skousl ret a spokojeně zavřel oči. Prohnul se a trochu zaklonil hlavu. “Tam...” šeptl po chvíli a doplnil to o rozechvělý sten.
Mladší se pousmál do jeho kůže a zopakoval stejný pohyb jako předtím.
Druhý znova rozechvěle zasténal a vybídl se mu. “Napínáš mě...” broukl hraně dotčeně a přejel rty po linii jeho spodní čelisti. Prsty se vydal k tomu místu na jeho krku, jehož polibky předtím mladšího rozechvěly, přičemž rty našel ty jeho.
“Chceš abych...?” zeptal se druhý do jeho rtů.
“Hmm...” zrzek souhlasně zamručel a lehce kývl, přičemž se jemně usmál a mazlivě se nosem otřel o ten jeho.
Hiyoru z něj vyndal prsty. Oběma dlaněmi se přesunul na jeho hýždě a zvedl si ho do náručí, přičemž jej opřel o kachličkovou stěnu za ním. Byl silnější, než vypadal (a to nevypadal vůbec slabý). Navedl se do jeho těla a začal do něj pomalu pronikat - bál se, že si ho nepřipravil dostatečně.  
Sora zaklonil hlavu a lehce si skousl ret. Pevně ho objal rukama okolo krku a stehny okolo pasu, a užíval si, co mu mladší dával.
“Hej!” ozvalo se zabouchání na zamčené dveře, než hlas Baku pokračoval, “vypotřebováváte moc vody!”
Bělovlasý se ohlédl po dveřích - doufal, že je Baku nevyrazí. Poté se zadíval do tváře svého milence - kde bylo jasně znát, že nechce přestat - a zareagoval se vším klidem, když vypnul vodu a vpil se do jeho rtů. “V pořádku?” zeptal se, jestli i v téhle situaci má pokračovat.
Starší v odpověď pokýval hlavou a lehce se pousmál, než si silněji skousl ret, když jeho milenec pokračoval v pohybech. Nebyl si jistý, jestli zrovna u blonďatého hlídače chce, aby ho u toho slyšel.
“A pohněte...” Baku na ně ještě jednou zabouchal, “máme pro koťátko dárek, aby se tu takhle nenudilo...”
Hiyoru se přesunul rty na ty svého milence, aby je mohl spojit v polibku, přičemž si sám užíval Sorovo úzké tělo. Pořád mu přišlo, že v jejich sexu něco chybí, aby tím uctil svou modlu - možná to bylo situací a prostředím, někdy by si ho chtěl skutečně v klidu položit, pomazlit se s ním. Teď se jen mohl snažit, aby to rychle měli za sebou, než jim tam Baku skutečně vlítne. Zrychlil tempo svých přírazů, i když tak k druhému nebyl nejšetrnější.
Rudovlasý zatínal prsty do kůže svého milence, trochu jako kočka, a užíval si každý pohyb. Snažil se blonďáka ignorovat a věnovat všechnu svou pozornost Hiyoru.
Mladší se na něj více natiskl a trochu mu od sebe roztahoval půlky, jak si ho za něj držel, takže měl lepší přístup a mohl tak přirážet hlouběji do jeho těla. Tolik rozkoše popravdě nevydržel přijímat dlouho, brzy do Sorova těla vyvrcholil.
Druhý sjel jednou dlaní k vlastnímu vzrušení a sám se udělal mezi jejich těla jen okamžik po svém milenci. Nechal se pustit, ovšem stále ho objímal okolo ramen. Vpil se do jeho rtů v líném polibku.
Bělovlasý pustil znovu vodu, aby se opláchli, i když se od něj nevzdaloval.
Sora se natáhl pro mýdlo, aby mohli dokončit své umývání. Spokojeně si mladšího přitáhl blíž a políbil ho pod ouško.
“Budete mít zakázanou teplou vodu,” ozvalo se zpoza dveří, než se podle zvuku kroků v těžkých botách Baku vydal pryč.


___
Nové postavy:


Leviathan (původna: Salo-mon, Wand of fortune)
zdroj: http://www.zerochan.net/987797
Hatsu Baku a Roo (původně: Gunji a Kiriwar, Togainu no Chi)
zdroj: http://www.zerochan.net/220694

8 komentářů:

  1. nádhera , báječný díl, díky Leviathanovi jsem byla mrtvá smíchy, je skvělý i když on to myslí vážně tak to byly úžasné hlášky které dával , Haku byl chudáček docela mimo a není se co divit tolik pozorností od nejvyšších zástupců démonu to je kompliment a o hubu zároveň a ještě ke všemu nádherný Tadashi , zato Sora to nemá jednoduché Baku je celkem divoký ale říká se že pes který štěká nekouše , děkuji za naději pro draka a moc a moc děkuji za skvělý díl

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Leviathan je všem pro smích... děláváme si o něm se Sei srandu i v běžném životě. Ale také nevím, jak bych se cítila, kdyby se zjistilo, že jsem zrovna Leviathanův potomek. xD Tadashi je nejkrásnější ;) Třeba tě Baku nakonec překvapí.

      Vymazat
  2. Hezké, Leviathan byl obzvlášť vtipný :D A rodinka hlídačů - mám z toho trochu strach abych řekl pravdu, ale to se asi dalo čekat. Každopádně Hiyori x Sora teď asi patří mezi mé nejoblíbenější páry z této povídky.
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rády píšeme Hiyoru se Sorou, jsou skvělí... hlavně, když se Hiyoru rozhodně, že budou mít rodinu a začne pořizovat roztodivnější děti než Hibikiho. xD

      Vymazat
  3. Baku <3 při čtení si říkám "mmm vídím ho jako šileneho blonďáka z Togainu no Chi" a podívejme!
    Karasu má rád lolitky? mmmm, nemůžu se dočkat dalšího dílu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si říkala, že Seiriel Baku psala dost v charakteru... :)
      Bohužel o Karasu a lolitkách tam toho příliš nebude.

      Vymazat
  4. super dalsi postava x) tak to je zajimave, trojcata jsou potomci vodniho demona *-* Hiyori je zlaticko x) i kdyz by mohl mit malililinkatou empatii k tem detem.. to jsem zvedava co Baku ma jako darek pro Kotatko :D vibrator? a konecne vime co ma Hiyori pod obvazem... zajimave s tim implantatem s DNA protivnika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že hlídačí nevědí, co je to vibrátor, ale jinak by to na něj sedělo. ;)

      Vymazat