[ff KnB] Kolísání 1/2

Fandom: Kuroko no Basket

Postavy: Aomine Daiki, Kise Ryota
Omezení: -
Poznámka: Citace z 38. dílu anime (chtěla jsem vám najít audio té scény, ale zaboha to nemůžu najít, i když před týdnem to bylo všude T.T). Je toho jen půlka, protože čekám, jak dopadne zápas. xD

Volně návazné na jiná má [AoKise].

Světlo lampičky dopadalo na papíry rozložené po desce stolu. Notebook byl otevřený, ale měl vyplou obrazovku a jen občas bliklo zapínání, jak čekal, až bude oživen. Tužky s komínkem učebnic a jiných pomůcek vrhaly stín mezi znaky.
Ozvalo se krátké zaklepání na dveře, než dovnitř nahlédl světlovlasý mladík. Jeho přítel ležel na posteli, díval se do stropu a jednou rukou byl ustrnutý v pohybu, kdy si prohrabával své modré vlasy. Druhý mladík proklouzl dovnitř a zavřel za sebou dveře. "Tvá máma říkala, že se učíš," poznamenal a přešel k posteli, aby si sedl vedle něj.
"Hmm," zavrčel rozmrzele. Zhluboka se nadechl a trochu odvrátil od Kiseho tvář. "Proč jsi mi to nezvedal?" zeptal se tiše.
"Byl jsem zrovna v ordinaci u doktora," odpověděl mu Kise a pohladil ho něžně po tváři. "A odtamtud jsem šel hned za tebou, tak jsem ti nezavolal nazpátek." Pravda, že cesta trvala více než hodinu.
Aomine se posadil a sáhl mu na čelo. "Jsi nemocný?" zeptal se starostlivě a zadíval se mu v přítmí do tváře.
"Ne," zasmál se, ale uhnul pohledem, "byla to jen preventivní prohlídka."
Modrovlasý si ho prohlédl. Řekl bys mi, kdybys byl, že ano? Ovšem druhý ho znovu pohladil po tváři a natáhl se pro polibek. Aomine si ho stáhl na sebe, když si znovu lehal a pevně ho objal. Pokud předtím neměl myšlenky na učení kvůli tomu, že se světlovlasý neozval a típl mu to; teď neměl myšlenky na učení, protože byl Kise s ním.
"Dai..." snažil se o protest světlovlasý, ovšem vůbec nebyl úspěšný, protože sám nechtěl o hřejivou blízkost svého přítele přijít. Odtáhl se až ve chvíli, kdy se druhý zahákl prstem o jeho ponožku a snažil se ji tak svléct. Popravdě skutečně potřeboval, aby v každém jejich mazlení měly nějakou roli nohy.
A toho se Kise bál, protože nebyla tak úplně pravda, že není nemocný a byl u lékaře kvůli prevenci. Musel jít na kožní, protože nejspíše v nějakých sprchách v šatnách po zápase chytil mykózu. Šel tam brzo, dostal na to účinnou mast. Avšak i tak byl v koncích, protože věděl, že dvou až čtyřtýdenní léčba je moc dlouhá, než aby před Aominem skryl, že něco není v pořádku. A zároveň se bál, že když mu takhle na začátku jejich vztahu, který sexuálně na jeho nohách hodně závisí (protože nemá prsa, kdyby je měl, o nohy by tolik nešlo), řekne, že má plíseň nohou – ztratí nejen všechnu atraktivitu, ale nakonec se ho dokonce bude Aomine štítit.
"Neměl by ses učit?" zeptal se.
Modrovlasý si všiml, že je druhý trochu nervózní a vůbec se mu nelíbilo, jak se od něj odtahuje. "Hmm... umím to," odpověděl mu a přetočil jejich pozice tak, aby druhého měl pod sebou. Chytil mu ruce, aby se nemohl bránit a znovu ho začal líbat. Nezdálo se mu, že by to dělal proti Kiseho vůli, když se tolik vášnivě zapojoval. "Je to matika."
"Daiki..." zaprotestoval Kise slabě a chvíli se snažil vyprostit. Popravdě se mu tahle nekompromisnost modrovlasého líbila. Kdyby jen nebyl nemocný. "Já s tebou nechci dneska spát," vyhrkl.
Aomine se podíval do jeho tváře skoro až ublíženě. "A proč si teda chodil?" zeptal se a vyznělo to hůř, než chtěl. Ovšem nehodlal se omlouvat. To jeho přítel se choval divně a měl by se omluvit!
Kise se z pod něj uraženě vysoukal. Představa, že by modrovlasý měl jen na sex, se mu nelíbila. To byl přístup přesně toho neřáda Aomineho, s kterým nechtěl chodit. Chtěl svého bručounského medvěda, co byl starostlivý, zamilovaný a občas neskutečně roztomilý. Možná toužil po nějaké iluzi a sebeklamu. "Předtím jsme nemuseli pokaždé..."
"Hmm," zabručel druhý, ani ho to nenechal doříct. Copak se ti to se mnou nelíbí? Nejsem dobrý?
Světlovlasý se k němu přitiskl a objal ho kolem pasu, poté ho políbil na rameno. Byl by s ním rád – jen potřeboval chvíli než vymyslí, jak zakryje svou nemoc. Měl jsem říct, že jsem nachlazený. I když si nebyl jistý, zda by s jeho povahou si i přes tohle sex nevynucoval. "Navíc... nebojíš se, že přijde tvá máma?" zašeptal a zabořil hlavu do Aomineho trička, jak se snažil nepřijít o jeho blízkost, přestože ji sám odmítal.
"Je mi to jedno," řekl nespokojeně modrovlasý a povzdechl si. Chvíli mu to trvalo, než si to přiznal, ale skutečně by mu nevadilo, kdyby někdo o nich věděl.
Kise se odmlčel, protože ho to docela zarazilo. "Tobě by nevadilo, kdyby okolí vědělo, že máš rád kluky?" Myslel si, že se všemi Aomineho projevy proti homosexuálům, to rozhodně nebude nikdy chtít přiznat, když i on sám s tím měl problémy a raději si to nechával pro sebe. Vlastně – co komu bylo do jeho orientace?!
"Nemám rád kluky," skoro to zavrčel modrovlasý. "Mám...ehm... rád tebe."
Kise se k němu přitiskl. "Daiki-cchi," protáhl, "já tě naprosto zbožňuju."
"Takže sex?"
Světlovlasý se zamračil a našpulil rty. "Řekl jsi to kvůli tomu?"
Aomine protočil oči v sloup a povzdechl si. "Tak co teda chceš jiného dělat?" zeptal se nakonec rezignovaně a dostal za to polibek na spánek, že je takový hodný. Poté se podíval na učení a vstal. "Ale o tobě jsem slyšel, že matika není tvá silná stránka." Trest za celibát – úplně mu to zazářilo v očích.


Kise se posadil do kavárny, která byla v blízkosti ateliéru, kde dokončil před několika minutami focení a objednal si kávu. Mast, co mu dal doktor, byla skutečně úžasná – užíval ji teprve první den, ale už ho chodidla tolik nesvědila. Byl rád, že to zabírá, protože se stále ještě nerozhodl, jak to Aominemu řekne. Včerejší sex sice zažehnal, ale... on sám toužil.
Poděkoval servírce a zamíchal obsah bílého hrníčku, poté upil a opřel se do židle, než vytáhl mobil.
"Tak jak jsi dopadl?" zeptal se svého milence, hned jak to zvedl.
Modrovlasý zabručel. "Moc dobře ne, a je to tvá vina!" obvinil ho.
"Cože?!" Vydechl naspokojeně druhý a narovnal se. "Vždyť jsme se celé dvě hodiny, co jsem u vás byl, učili." Samotný si to vůbec neužíval, protože ani v matice nebyl lepší než jeho přítel a ten se mu – se svým obvyklým znuděným výrazem – víceméně chvílemi jen vysmíval a mstil. Dokázal být tak nepříjemný, když chtěl. Kise to zažil mnohokrát. Stejně jako jeho druhou tvář – naprosto zrozenou k zbožňování... jen si k ní najít cestu nebo lépe řečeno, donutit Aomineho, aby ji ukázal.
"No, právě..." povzdechl si modrovlasý. "Momoi mi říkala, že někde četla, že sex před písemkama pomáhá, a pak člověk má lepší výsledky. A... tys nechtěl, takže je to tvoje vina."
"Aha," Kise se zasmál.
"Hele, já to myslím vážně." Odmlčel se. "Příjdeš dneska? Nebo mám přijít já?"
Světlovlasý si skousl na okamžik ret. "Ne-nemůžu," odpověděl na to, "mám práci," znělo to chabě, sám si toho byl vědom.
"Ok. Tak na zítřejší test se ani nemá cenu začínat učit," s tím mu Aomine zavěsil.
Kise smutně odložil telefon na stůl a dlouze si povzdechl. Takhle to dlouho nepůjde. Ovšem i nadále se prostě jen bál, že říci cokoliv by bylo horší, než neříct nic. Přitáhl si k sobě hrníček s kávou a začal v něm míchat lžičkou, přičemž pozoroval hladinu.
Alespoň týden mu bude tvrdit, že má nějaký důležitý projekt, na kterém musí pracovat, a za tu dobu už něco vymyslí - rozhodl se nakonec.
Bylo to tolik nefér, že poprvé v životě musel chytnout zrovna takovou chorobu hned jen několik málo dní potom, kdy se jejich vztah stal plnohodnotným a úžasným. Konečně si začali rozumět a tolerovat se. A teď to všechno šlo do háje, protože si nevzal do sprchy boty.


Stává se to věčně, zrovna když nechcete někoho potkat, tak se objeví přímo před vámi a tohle byl ten případ. Kise procházel nákupním střediskem a díval se po něčem novém, co by si mohl koupit, když ze sportovních potřeb vyšel Aomine se Satsuki. A světlovlasému cosi jen moment předtím říkalo, ať raději volí jinou cestu. Problém a nechtěné setkání to bylo z důvodu, že Kise oficiálně právě teď pracoval na domnělém projektu a velice zaujatě – že ani na SMSky nemohl odpovídat – ho dokončoval s nějakými spolužáky.
Modrovlasý na okamžik ztuhl, ale dříve než byl schopen cokoliv udělat, už ho Satsuki zatáhla za Kisem a zdravila se s ním. "Musela jsem ho už vytáhnout na nákupy, podívej se v čem chodí, to se teď vůbec nenosí," kroutila hlavou, "a on mne stejně donutí jít do sportovních potřeb." Máchla rukou, že je modrovlasý dávno ztracený případ. "Co ty tu děláš?"
"Také jsem se po něčem díval," odpověděl bezmyšlenkovitě Kise a raději se vyhýbal pohledu svého přítele.
"Tak můžeme jít spolu," rozhodla se dívka a oba je vlekla do obchodu, který jí připadal pro pánskou módu nejlepší. Trvalo jen chvíli, než vyslala dosti nepřátelsky se tvářícího Aomine – už jen z nutnosti chodit na nákupy – si vyzkoušet svetr a kalhoty do kabinky. A když tam byl, zavedla Kiseho stranou. "Myslím, že má holku," prozradila mu, "tak se ho snažím trochu obléct, aby mu hned neutekla – zdá se mi... šťastnější."
Světlovlasý kývl a sám pro sebe se usmál. Takže holku? Jen ty prsa mu chyběly. Byl rád, že na modrovlasém bylo poznat, že je mu ve vztahu dobře, i když teď spolu pět dní vůbec nebyli. Ohlédl se na kabinku a jen, aby řeč nestála, se zeptal: "A jaká má prsa?"
"Už i ty?!" Momoi ho bouchla do ramene. "Vlastně ne moc velká."
Kise se zarazil v předstírání, jak moc ho to rameno začalo bolet. "Ty ji znáš?" v ten moment se mu začalo všechno hroutit a více a více to padalo společně s dalšími jejími slovy.
"Je to holka od nás ze školy, Daiki-chan učí jejího mladšího brášku hrát basket a úplně ho to strašně baví," zasmála se růžovovlasá, "já myslím, že jednoho dne bude skvělý táta."
Světlovlasý potřeboval chvíli, aby to vydýchal a byl schopný alespoň nějaké reakce. Ještě víc, než že ho Aomine podvádí s nějakou holkou, ho zabolela poznámka o otcovství. S ním by nikdy nemohl být...
Satsuki se vydala k modrovlasému, když vyšel z kabinky, aby se jí ukázal, ale Kise zůstal na místě, kde předtím stáli. Aominemu to neskutečně slušelo, vypadal ve všem dobře, ale v tomhle ještě lépe, i když to úplně nebyl jeho styl. Možná aby jakási prozřetelnost ukázala světlovlasému, o co přichází.
Cítil, jak se mu do očí vlívají slzy. Nechtěl svého přítele ztratit, ale věděl, že proti tomu, co se děje, vůbec nic nezmůže. Pokud si raději vybral nějakou....
Aomine vůbec neposlouchal, co mu dívka říkala, jen se díval, jak Kise "nepozorovaně" odchází.


-Stalo se něco?- Modrovlasý se musel přímo přemáhat, aby mu napsal, protože byl naštvaný, že lhal a místo projektu chodil po obchodech. Ale říkal si, jestli tam třeba nebyl kvůli práci modela a nebo ho dokonce napadlo, zda s tím vším, jak divně se choval, pro něj nakonec nechystá nějaké dokonalé překvapení. (Občas měl s Kisem pocit, že začíná věřit romantickým komediím, jejichž znalost netušil, kde získal.)
Avšak nakonec mu hlavně napsal, protože si na blog hodil na něj opravdu hodně smutnou píseň. Třeba se dělo něco, o čem s Aominem nechtěl mluvit. Ani netušil, jak blízko je pravdě, když mu tohle krátce prolítlo hlavou.
-Když se mnou nechceš být, tak nebuď!- Přišla mu po asi půlhodině odpověď, přestože byl Kise celou dobu on-line. A hned nato se odhlásil.
Modrovlasý se podrbal ve vlasech. Co to sakra mělo být?! Nakonec zaklapl notebook a šel ven. Rozhodně to byl Kise, kdo s ním nechtěl být a vyhýbal se mu. Občas mu připadal horší, než všechny dívky a rozmazlené princezny světa dohromady. A kdyby to nebyl jeho Kise, vyběhl by s ním už dávno, protože ženskou náladovost nesnášel.
Natáhl si mikinu, obul boty a zamířil na hřiště – stejně slíbil, že tam bude. Učit toho malého kluka basket ho bavilo – měl radost z toho, jak se zlepšuje a jak chce slyšet, co mu radí. Připomínal mu trochu jeho samotného, když začínal. A také Kiseho, když spolu ještě hrávali.
Sestra chlapce byla milá – uvědomoval si, že by s ní dávno začal chodit a dávno se i rozešel, kdyby neměl svého přítele. Vlastně už k tomu měl nakročené tehdy po jejich prvním nevydařeném sexu, kdy to vypadalo, že všechny naděje ohledně světlovlasého vzaly za své. Pak bylo přirozené, že pokud ten s ním teď nechtěl být, vyskytoval se v její přítomnosti.
Nikdo mu to nemohl vyčítat – to si myslel.


Kise zrovna neměl žádnou práci jako model, takže společně s návštěvami u Aomineho mu odpadly dvě činnosti, které kromě školy a basketu tvořily jeho den. Trochu dorovnal spánkový deficit, většinou, když se rozbrečel, po chvíli i usnul. Ale zase tolik spát nepotřeboval. Místo toho vysedával na počítači.
Všude na posteli kolem notebooku měl rozhozené učení, kterému se věnoval, kromě chvílí, kdy ucítil nutkavou potřebu zkontrolovat, zda mu náhodou Aomine nenapsal. Střídavě se přihlašoval a odhlašoval z chatu, přes který společně s modrovlasým mluvili. Když tam nebylo nic nového, šel na email.
Nakonec zamířil na blog, zda mu tam nenechal komentář... a tak zabíjel čas a upadal do stále větší deprese.
Jeho nohy už nejevily žádné viditelné známky onemocnění, tak nafotil nějaké fotky v botách na podpatku – pak je vydezinfikoval speciálním sprejem –, aby si je mohl dát na blog, avšak od Aomineho se tam neobjevil komentář ani po dvou dnech. Cítil se ublížený a věděl, že je konec – vždycky komentoval, ať se dělo, co se dělo –, ale... nechtěl mu to znovu psát, nechtěl se s ním vůbec bavit.
Chtěl, aby Aomine přišel za ním. Omluvil se a všechno bylo jako předtím.
Všiml si, že má zase v očích slzy a rozrušeně si je utřel hřbetem ruky. Zabořil hlavu do povlečení a chvíli tak jen ležel, než zvedl hlavu a zaklapl notebook, aby už jej nerozptyloval. Vůbec nevěděl, co si počne – vlastně věděl, že v téhle chvíli už nic nezmůže. Nebylo to jako předtím, kdy mohl říct „chceme se, buďme spolu“, teď jen on toužil a Aomine měl holku.
Ztratil ho.
Převalil se na záda a chvíli pozoroval strop. Nebudu se dál ponižovat.


Přišli, jak si je Akashi svolal, a už chvíli tam na něj čekali.
Byli tam všichni: Aomine, Kise, Murasakibara, Midorima, Kuroko (společně s chlapcem, kterého nikdo neznal jménem).
Modrovlasý si schválně sedl tak, aby se na svého bývalého přítele nemusel dívat. I když pohled na ládujícího se Murasakibaru, arogantního Midorimu a Kuroka, který společně se Satsuki měl v plánu ho změnit, mu také nebyl příjemný. Ale situace s Kisem jej rozčilovala ze všeho nejvíc – neřekli si, že se spolu rozcházejí, ale naprosto spolu přerušili kontakt. Proč by také Aomine měl za ním dolézat jako pes a podbízet se, když Kise neměl zájem?!
Ozvalo se krátké zazvonění telefonu.
„To zvonění je otravné, Kise,“ neodpustil si modrovlasý a vůbec si neuvědomil, jak podezřelé to vlastně je, že pozná zvuk mobilu svého bývalého spoluhráče, s kterým se oficiálně již chvíli nestýkal. „Akashi?“
Kise se zarazil, že vůbec na něj druhý promluvil. „Je to...“ rozhodl se, že se mu pomstí. Věděl, že vždy na Aomineho platilo, když mu ukázal, kolik dívek o něj stojí – i když on o ně neměl zájem – a o modrovlasého – toužícího po ňadrech – si nikdo nechce ani neopřít kolo, „mail od fanynky.“
„Chcípni!“
Kdyby nečekali na Akashiho zvedl by se a odešel pryč, na tohle skutečně neměl náladu.


Aomine se šel převléct na zápas, když jen v koutku oka zahlédl dobře známou světlovlasou hlavu, a když se otočil, zjistil, že Kiseho doprovází menší černovlasý chlapec. Společně mířili na pánské záchody.
Tohle nemyslí vážně!
Nevěděl, zda ho více rozrušilo to, co předpokládal, že tam budou dělat, nebo skutečnost, že to tam budou dělat zrovna v době, když on bude hrát. (I když popravdě tak dlouho jim sex asi nepotrvá, budou mít číslo za sebou, než vůbec hra začne.)
Modrovlasému trvalo, než si uvědomil, kdo chlapec je – Kiseho senpai, o kterém světlovlasý několikrát pronesl, jak je hodný. A také ten dotyčný, kdo mu pomáhal na nohy, když tenkrát po jejich společném zápase nemohl vstát, protože se příliš snažil Aomineho porazit a vyrovnat se každému jeho pohybu, takže se stoprocentně vyčerpal.
To Aomineho namíchlo ještě víc!
Měl dost času, než začne zápas. Obrátil se a vydal za nimi na záchod.
Rozhodně ho nehodlal nenechat, aby si to s ním Kise rozdal, i kdyby každého z nich měl přivázat v jiné kabince k záchodové míse jejich vlastníma tkaničkami od bot! Avšak spíš měl blíže k tomu, že se s černovlasým popere o svého přítele a toho pak donutí, aby mu byl nadosmrti věrný, i kdyby ho měl unést.
Kise sebou celý cukl, když modrovlasý rozrazil dveře – a všechny jeho rozzlobené myšlenky kolem něj zářily jako děsivá aura. Světlovlasý si teprve rozepínal si poklopec, zatímco druhý chlapec ještě u pisoáru ani nebyl.
Aomine už nedokázal v tom momentu couvnout. Chytil svého přítele za zápěstí a zatáhl ho do jedné kabinky, aby přece jen úplně nebyli na očích Kasamatsuovi.
Světlovlasý k němu vzhlédl, když se společně s ním ocitl v úzkém prostoru kabinky a vůbec netušil, jak na něco takového reagovat. Sevření prstů druhého kolem jeho zápěstí bylo až bolestivé, a když se mu pokusil vysmeknout, Aomine chytl i jeho druhé zápěstí. „Co si myslíš, že děláš?!“ obořil se na něj pološeptem.
Kise zamrkal – netušil, na co naráží a rád by se zeptal na totéž.
„Proč...“ Aomine nevěděl, jak zformulovat, co mu vrtalo hlavou od chvíle, kdy spolu přestali mluvit, „...už se mnou nejsi?“ dostal ze sebe nakonec.
Světlovlasý sklopil pohled a přestal se bránit. „Nechci se o tebe dělit s nějakou holkou,“ odpověděl mu pevně.
Aomine pustil jeho zápěstí, aby mu mohl zvednout bradu a viděl do jeho nádherných kočičích očí. „Jakou holkou?“
„Momoicchi říkala...“
„Nemám žádnou holku,“ přerušil ho Aomine a konečně měl pocit, že alespoň trochu pochopil, co se děje. Když se tak díval do krásné tváře svého přítele nějak mu vůbec nepřipadalo, že má ještě důvod být na něj rozzlobený. Naklonil se a políbil ho. „Takže všechno v pořádku? S tím... tam venku nic nemáš?“
Kise zakroutil hlavou. „Jak tě na padlo, že bych se senpaiem...?!“ Usmál se. Žárlíš!
„Takže se večer sejdeme?“
Světlovlasý kývl, ale potom se zhluboka nadechl. „Musím ti něco říct,“ šeptl.
Aomine se podíval na hodinky. „Nepočká to do večera, musím se jít převléct,“ přerušil ho, a když ho Kise nezastavil, políbil ho a sáhl po otevírání dveří, aby mohl odejít.
Světlovlasý ho ovšem nakonec ještě objal a přitiskl se k němu. „Miluji tě,“ šeptl a spojil jejich rty, než ho skutečně pustil, aby se mohl jít připravit na zápas.
Ten den nemohlo nic zkazit! Ani zděšení, jaké Kise měl, když vyšel z kabinky celý šťastně uslzený a u umyvadel stále byl Kasamatsu, který možná všechno neslyšel, ale i tak věděl, že společně s Aominem byli několik minut v jedné kabince.