Koncert MUCC 2015 - Krakow

aneb Krakow vaří!

(pozn. "vaří" je z téhle písně)

"F#CK THE PAST F#CK THE FUTURE" se stane mým heslem, protože to přesně

vystihuje... vesměs všechno. A odteď to mám na tričku!!!

Tak... Kde začít? Asi zase nějaké to slovo úvodem. Původně jsem měla jet na koncert úplně s jinými lidmi a pamatuji se, jak jsem zrovna seděla v typografii, kdy se mi objevila na FB možnost získat si lístek a místo v autě u někoho jiného a já měla morální dilema, zda zradit ty, s nimiž jsem byla na půl domluvená nebo ne. Nu, nakonec to nebyla zrada jako taková, protože jsem jako jediná nejspíše opravdu na MUCC chtěla - takže budiž požehnána prozřetelnost, která mi řekla, že musím jednat, jinak bych stejně jako u letos u Dir en grey ani na MUCC nejela.

A samozřejmě největší vděk patří lidem, kteří mne tak hezky vyzvedli skoro doma, ubytovali u sebe, odvezli do Krakowa a dovezli zase téměř domů. Protože to bylo velice pohodlné oproti spaní na nádražích a jiným pokoncertovým zážitkům.

(Jen se tak přišlo o téměř všechno, co bych mohla říct mimo koncert a report se tím zkrátí.) Nicméně jsem si sebou přibalila - nevěděla jsem, jak to bude s časem, nakonec nebyl, ale to vůbec nevadí, protože jsem ji znovuobjevila a úplně mne potěšila - svou j-rock hru. Musím někdy uspořádat nějaké setkání, kde se bude hrát j-rock hra, protože jsem teď nadšená jen z její existence - bude to super! Pokud najdu lidi, co si ji se mnou zahrají. A také jsem velice ráda poznal dva kočičí pány, kteří byli opravdu slušní gentlemani oproti našim kočičím divochům.

Do Krakowa jsme dojeli - já myslím, že celou dobu nad námi byla nějaká vyšší moc, protože se nám všechno tak hezky povedlo, až to není skoro možné - před třetí a podařilo se nám zaparkovat pár minut chůze od místa, kde byl koncert. Jen jsme přešli most a byli jsme v takové průmyslovější části města, kde mezi dílnami byl náš klub. Protože pršelo nedalo se moc chodit po městě a také Poláci moc nebyli rozhodnutí, že na MUCC budou čekat v dešti, takže tam už dávno nebyla dlouhá fronta. Ne skutečně - když si představím, jak to vypadávalo dříve, když někdo přišel ve tři a v šest se pouštělo, nebyl tam vesměs skoro nikdo.

Ale asi už teď celkově není trend (když nekempují Maďaři dny dopředu) na j-rock koncerty čekat hodiny před klubem. Trochu mi to chybí - podle mně to k tomu patřilo. Ale na druhou stranu - už asi nenajdu nikoho k sobě, kdo by chtěl stát deset hodin na dešti a držet si svou pozici vepředu. Čím dál tím více mých známých jdou na koncert už s úmyslem postavit se dozadu.

Také jsme tam od těch tří nečekali a šli jsme do obchodního centra, pod kterým jsme parkovali. Popravdě - já osobně si vyberu raději stát v dešti před klubem, než chodit po obchoďáku (čemuž se vyhýbám i v normální situaci seč můžu). Ale že jsem byla jen takový trochu vetřelec, co se vetřel a vlastně vůbec nic nezařizoval, přizpůsobila jsem se.

Měli jsme starost o lístky, protože do zahraničí je neposílali a vyzvedávání bylo trochu nejasné. Ale nakonec po šesté, kdy jsme se dostali do klubu a to i přes naše nečekání na dešti jako jedni z prvními, jsme dokonce dostali hmotné lístky. Opravdu půvabné jsou (kdybych měla mobil, tak bych vám je vyfotila)!

Malá poznámka: přijde mi divné nemluvit s Poláky česky, když jsme Slované a to docela blízcí.

Zaujali jsme místo napravo asi v čtvrté/páté (víte, jak těžko se ty řady počítají) řadě a chvíli to vypadalo, že nás bude na koncertu celkově málo, ale nakonec se to docela zaplnilo. Měla jsem vesměs úžasné místo, kdy jsem viděla na všechny, ačkoliv se mohlo zdát, že neuvidím, protože přede mnou byl tak o více jak hlavu vyšší chlap, ale i za toho jsem byla ráda, protože úplně dobře pařil (no, pak se potil, ale tak nebyl v tom sám, s tím se musí počítat, že na koncertech máte svůj i cizí pot na sobě xD).

Chvilku před koncertem se mi začaly vybavovat vzpomínky z koncertu MUCC 2011, které jsem myslela, že už vlastně ani nemám v hlavě (to je důvod, proč si píšu reporty, abych měla něco, o co se opřít, až si nebudu vzpomínat) a příjemně mne to naladilo. Nicméně si teď nejsem jistá, jak ty vzpomínky mám v hlavě společně s těmi nynějšími, co se stalo o tomto koncertě.

Začnu jedinou negativní věcí, protože je jediná, a pak bude už jen čistý štít, a to je: znovu jsem nechytila trsátko od Yukkeho, které mi prostě právem náleží z koncertu 2011. Hrozné tohle!

Koncert samotný se bude popisovat asi opravdu těžko. Když už jste na nějaké kapele podruhé, už vás tolik nepřekvapí, co muzikanti dělají, a pokud je to hlavně o tom, že si to opravdu užijete a nestane se nic zásadního, pak moc není o čem psát, protože jste si to jen zatraceně moc užili!

Nicméně jsem se opravdu přesvědčila, že jet na MUCC je to nejlepší, co člověk může udělat (a stejně tak jet i na jiné koncerty jen tak mimochodem xD). MUCC jsou všeobecně strašně sympatičtí. A opravdu se mi líbilo být mezi Poláky, protože ať už skandování názvu kapely nebo jednotlivých členů, tak celý ten koncert měl takovou mnohem živější atmosféru, než mají koncerty ve Vídni a také v německých městech. (Vídeň bývá naprosto mrtvá a já prostě nemám ráda, když se na mně někdo divně dívá, že si dovoluji pařepěnkovat na koncertě!)

Stoupla jsem si trochu špatně, když se to tak vezme, protože pokud jsem chtěla hlavně vidět Yukkeho, měla jsem jít na druhou stranu. Stála jsem mezi Tatsurem a Miyou. Že zrovna Miyu jsem chtěla vidět nejméně, i když mi přišel příjemně známý se svým kloboukem, japonským bradkatým vzhledem, a říkala jsem si, že vůbec nevypadá tak bojácně, jak se projevil minule, když jako jediný nešel po koncertě za fanoušky, když se nám podařilo osamět s tour busem MUCC a dostat objetí od Yukkeho.

Ale nakonec jsem viděla na Yukkeho opravdu dobře, protože narozdíl od směru, kterým byl Miya, mi tam nestál ten muž, co jsem o něm psala výše. (Ok, já nevím, proč zrovna na Yukkeho, ale zase se usmívám jako měsíček na hnoji a mám chuť mu říkat "sluníčko" - takže jsem totální fangirla; prostě se to do mne vepsalo z té Budapeště!)

Začnu od Satochiho, protože ten se moc neukázal. Mám rozhodně pocit, že minule jsem si ho užila mnohem víc, ale to je možná jen pocit, protože jak se reálně užívá bubeník? Měla jsem kupodivu i teď na něj dobrý výhled a několik okamžiků jsem mu věnovala, ne že ne, ale před ním, úplně skoro přímo nade mnou, stál Tatsurou... a Tatsurou...

Je to neuvěřitelná bytost!

O to více naprosto uchvacující, že tentokrát - ač shodil své dlouhé vlasy - vypadá mnohem víc způsobem, jakým ho znám. Tím starším, visuálnějším, s výrazným makeupem... opravdu jako z dob, kdy ještě řádili s Psycho le cemu. Je neskutečný! Přijde si a nejen, že má všechno pozornost, ale ještě pak začne pařit a užívat si... a člověk si pak užívá a pařepěnkuje s tím. Opravdu bych si někdy chtěla jít s ním někam zatrsat, protože málokdo z j-rockerů vyzařuje jako on, že by to bylo prostě neskutečně fajn. Líbí se mi, jak mění výrazy. Je floutek, publiku se nikdy úplně nedá, i když ho svádí; trochu šílený se všemi výrazy, co umí; občas připomíná "dark and evil" žábu... a pak najednou se z něj stane štěně a jeden se sebe ptá, jak je to vůbec možné. Takové rozkošné veselé štěně pohazující hlavou!

Vždycky dříve, když jsem ho viděla, tak jsem si říkala, že je to taková obludka, ne ošklivý, ale stylem prostě obludka. A pak má nějaké fotky, kde je naprosto uchvacující (většinou, když má ty dlouhé vlasy). Ovšem na koncertě, na živo... vypadá jinak, ale velmi pohledně a já prostě naprosto zbožňuji jeho styl. Už jsem si dokonce koupila harémové kalhoty!

Asi bych měla vypíchnout - protože to jde reálně alespoň slovy popsat -, že obtoulával sebe a tyčku od mikrofónu, takovým tím Atsushi Sakurai způsobem. Na to si z minulého koncertu nevzpomínám, ale v tomhle koncertu to bylo opravdu "wow".

Přesvědčili jsme se o tom, že má opravdu hezkou angličtinu a já úplně s potěšením si od něj - i když angličtinu normálně fakt nemusím -  poslechnu, jak moc "awesome" jsem. Byla jsem už na nějakých koncertech, ale Tatsurou opravdu patří k tomu vrcholu j-rockerů, kteří umí publikum pořádně dostat do varu. Hudba MUCC je na živo mnohem tvrdší a Tatsurou prostě chce, abychom ze sebe vypařepěnkovali duši.

Trochu mne mrzí, že z Crossfaith mám opravu odpor k moshům a nemohla jsem jeho přání vyplnit. Skákání dobré, mlácení hlavou taky, dělání blbostí určitě, ale do moshů se prostě nepustím - nejen kvůli ztrátě pozice na koncertě, ale prostě... huh...

Teď jsem trochu ztratila nit, takže Yukke. Snad to dělají ty světlé vlasy a sestřih, ale Yukke působí docela sešle a opuchle, když ho člověk tak vidí. Narozdíl od Tatsura nemá tak hezký japonsko-démonský obličej. Nicméně má skvělé vystupování a tvářívá se tak mile a potěšeně... ah~ Yukke-sluníčko!

U celé skupiny jsem měla pocit, že se na mně několikrát podívali, ale to bylo tím, že přede mnou stál ten chlápek, který tahal jejich pozornost stoprocentně a také zaslouženě, protože opravdu skvěle pařil. Nicméně u Yukkeho mne trochu mrzí, že nebyl více můj. To zní teď vážně přehnaně jako fangirlismus, co?

Takže trochu jinak - minule na koncertě jsme byli my se scope ti, co pařili nejvíce a proto jsme měli jeho pozornost (a málem trsátko! T.T). A teď mi prostě chybělo, že jsem nebyla schopna s ním navázat nějaké interakce. Ráda se na sebe s j-rockery směju a jsem pochválena tím za to, jak pařepěnkuju.

Nicméně Yukke byl stále naprosto úžasný. MUCC jsou prostě sympaťáci. A Yukke ke všemu, kdykoliv když mluví k publiku, udělá něco rozkošného. Třeba tentokrát, když říkal, že chodil po Krakowě, tak to předváděl prsty. Jedinečné!

Satochi se snažil mluvit Polsky o něco víc, než ostatní členové. (A i když to není má řeč, oceňuji, jak se MUCC vždy alespoň něco "místního" naučí.) Miya zase příliš nemluvil, ale dělal takovou tu věc s povzbuzováním jako minule. 

Právě to se mi líbí na MUCC, že oni - ačkoliv jsou opravdu slavná skupina - stále mají komunikaci s publikem, jako si představuji, že by visual-kei skupina měla mít. A oni jsou podle mne stále hodně visual-kei. Hrají si s námi! Není to vůbec z jejich strany chladné. A přijde mi, že si to opravdu užívají stejně jako my.

Jsem koneckonců člověk, co má neskutečně rád staré visual-kei a MUCC se stále projevují, že do toho stylu patří a tím mne tolik dostávají do kolen. Protože staré visual-kei se nedá srovnávat s tím, co se nám dnes pod pojmem visual-kei dostává a málo skupin, které pod něj spadali, se stále ještě dokáží chovat, jak se chovávali (viz. např Dir en grey - jsou dechberoucí, ale už vůbec ne "rozkošných/nevážným" způsobem.)

A tak tu máme prostě MUCC! A jsme šťastní! (Protože popravdě období, kdy jsem začínala s j-rockem je právě spojeno s těmito kapelami a já ho mám opravdu ráda... a nejraději bych se tam vrátila)

Zase jsme si sedali a ze sednutí jsme vyskakovali - tohle mi přišlo skvělé i minule! To je ta komunikace. Prostě - ať si s námi dělají, co chtějí... A ať nás učí japonsky říct, že jsme bůh ví co, což podle jejich výrazu muselo být opravdu něco velmi směšného. Já klidně budu bůh ví co, protože to je přesně, co chci dělat na koncertě. Užít si pařepěnkování, užít si kapelu... protože co se týče hudby, slyšet je na živo je fajn, ale přece jen uši brzo odejdou z řevu publika a skutečně ten poslech není to hlavní.

Bavili jsme se s Kvičkou, že nechápeme, proč někdo chodí na koncerty tak, že to vypadá, že si přišel natočit záznam a podívat se na to doma. Že koupit DVD je mnohem lepší, než celý koncert odestát s mobilem v ruce a natáčet místo toho, abych se díval.

Co se týče písní, co jsem chtěla slyšet, dostala jsem obě dvě. Fuzz, která prostě musí zaznít. A mou srdcovou Saishuu Ressha.

Aspoň doufám - protože co se týče druhé zmíněné, tu jsem si tak moc užila minule, že si teď vůbec nejsem jistá, zda se mi to neplete. Celkově fakt to mám celé smíchané dohromady. Takže report je ještě méně důvěryhodný než většinou. T.T

Házeli toho strašně moc. O to víc mne mrzí to trsátko! Hlavně mi přišlo, že Satochi opravdu chtěl rozdat své paličky. No. Nevadí. Třeba příště. Kolik jsem čekala na příště minule - čtyři roky? Jejda, proč nejsem mladší?!

Po koncertě jsem si koupila třičko, protože na mikinu mi chybělo 20 zlotých, ale věřím, že ta mikina musí vydržet všechno! Protože i to minulé třičko a tohle třičko působí, že vydrží úplně všechno válení se kdekoliv! Dobrý kus oblečení! (Protože určitě MUCC předpokládají, že se v něm budou dělat vylomeniny a pařepěnkovat.) 

A pak ještě plakát, aby mi moc zlotých nezbylo. A protože je krásný! Nemám, kde si ho vyvěsit a není podepsaný (pravda, že podpisy mám doma od minule), ale to vůbec nevadí. Nemohla jsem to tam nechat a na co by mi byly zloté?

Nicméně - do Polska na koncert bych ráda jela znovu, opravdu se mi tam líbilo a s takovou dopravou autem to rozhodně bylo nejlepší, co mohlo být.

Trochu jsme zazdili jakékoliv pokoncertování, když jsme kolem desáté odešli z klubu (říkám si, co když třeba zase se s nimi dalo setkat, když odjížděli, což ale není reálné, ale stejně... co když by štěstí přálo?! Říkala jsem vám, že to byl Yukke, kdo mne naučil se objímat?) a brzy na to se vydali na cestu zpátky do Frenštátu.

Ještě jednou moc děkuji mé drahé společnosti, která se o mne tak hezky postarala, a vší prozřetelnosti, že se to tak krásně celé povedlo! Opravdu mne to přivedlo do nadšeného stavu! (Kdybyste slyšeli, jakým tónem si to teď po sobě čtu a jak u toho gestikuluji, viděli byste vší energii, kterou mne to nabilo!) Doufám, že vydrží... poslední dobou - jak jsem už psala - to se mnou není jinak moc dobré.

Nicméně, abych nezapomněla, ráno po koncertě jsem poslala pro mne velice důležitou sms. Protože opravdu tu jakýsi melancholický vzpomínkový pocit byl zrozen. Prostě staré dobré časy se starým dobrým visual-kei!

A úplně nakonec - doufám, že si MUCC užili svůj poslední koncert v evropské tour 2015 stejně jako já! Protože Krakow vaří~ xD

správné velké tričko!