Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




úterý 28. května 2013

Koncert MUCC 2011 – Budapešť

leden 2011

...aneb Moc příjemné, opravdu moc příjemné...

*D má dnes extrémně chlubivou, protože se také má čím chlubit a je stoprocentně v rozněžněné náladě* Přestože MUCC jsem poslouchala spíše dříve a je tomu jen několik měsíců, co jsem zvýšila počet CD z jednoho - což jsem měla od začátku toho, co poslouchám j-rock - na více než jedno. Tudíž jsem zpívat moc nezpívala, ale... řvát jsem mohla ;)


Tento koncert byl jeden z těch, z nichž jsem měla největší strach. Nešlo mi tak o to, že bych se bála cesty (se Student Agency jsem již do Maďarska jela), ani ubytování (Scope zařídila dobrý nocleh), ale posledních více něž čtrnáct dní mám problémy se zdravím a minulý týden jsem brala antibiotika, tudíž nemám cvičit - skákání na koncertě přece není cvičení! - a při přílišné námaze se rozkašlu.
Nejlépe to popisuje rozhovor, co jsem vedla s kamarádkou:
Kamarádka: Těšíš se na koncert?
Já: Trochu se bojím, že to neudýchám
Kamarádka: Myslíš, že tě budou vytahovat
Já: Toho doufám, že se nedožiju
(aneb trocha černého humoru xD)
Ovšem na to, že jsem se ho bála dopadl naprosto úžasně. Možná i více, než-li úžasně. Prostě dokonale!
Se Scope jsme tedy přijely do Maďarska Studentem a šly jsme se ubytovat. Nachystaly jsme si minimum věcí sebou na samotný koncert a mohly jsme jít čekat, tudíž jsme před Diesel klubem byly od nějaké půl třetí až to těch sedmi, co otevírali. Heh. Nejprve bylo zamračeno, pak kapalo, pak byla zima, pak zase kapalo... ale... počasí nám přálo v tom, že jsme úplně úžasně byly dostatečně vepředu! *spokojená* Sice jsme tam s naší "českou živočišností (fanoušků Diru)" byly mezi klidnými Maďary příliš rozpohybovaní - aby nám nemrzly části těla -, ale alespoň jsme se rozehřály na samotný koncert.
Je úžasné, že pod Diesel klubem je cosi, kam třeba chodí i malé děti - nebo celkově přes ten park, ve kterém to je - a naše přirovnávání Yukkeho k dítěti se neobešlo bez toho, abych si nedělaly srandu, že... xD... na MUCC půjde určitě mateřská školka Yukkeho kamarádů.
Hold, těch několik hodin stání si vybralo i dávku vtípků a jakéhokoliv zabavování se po tu dobu. Popravdě nevšimla jsem si, že by tam byli nějací jiní cizinci, kromě tedy dvou asi Němců. Ovšem, jak jsme byly ve předu, těžko se poznávalo, zda tam je někdo cizí i mimo nás...
Nemohu říct, že by čekání ubíhalo rychle, naše teorie o tom, že MUCC schválně zkoušejí tak dlouho, protože VĚDÍ, že venku je hnusně, VĚDÍ, že tam mrzneme, a prostě se tím BAVÍ, byla trefná: MUCC jsou totiž floutci! Avšak nakonec kolem sedmé hodiny se začalo pouštět. Hned jsme byly na schodech, hned jsme byly vevnitř a o trochu později jsme si uložily kabáty, abychom se dostaly - a teď to úplně nejskvělejší! - do třetí řady. Byly jsme na stupínku, kam se vždy v Diesel klubu snažím dostat. Před námi jen dvě řady holek, když to ještě nebylo zmáčklé... a za námi trocha prostoru pro nebezpečné vlasy Scope! ;)
Skutečně - tohle místo je dostačující, člověk nemusí být v první lajně...
Tudíž jsme tentokrát nemusely bojovat v "pekle" o místo a snažit se dostat dopředu, protože jsme byly vpředstupínku nebe! A odtud jsme viděly opravdu na vše! Já jsem stála přímo před Tatsurouem, Scope po mé levici. *spokojeně, že Scope je dobrý partner do davu na koncertě ;)*
Maďaři nejsou tak "živočišní" jako my. Tudíž do toho šumu se ozývaly naše výkřiky se Scope. Já jsem se tedy soustředila hlavně na Satochiho a Yukkeho (přičemž D má hlas jako ta největší fangirl, co je hysterická až hrůza xD), Scope na Tatsuroua a Miyu. Huh. Celkově... jsme celou dobu ukazovaly, jak jsme živí. Když se skákalo, byly jsme to my, kdo začal jako první; když se rozkolébával dav, zase my... mno... a když se křičelo - mám dar, že vždy zakřičím mimo hluk. Takže... Satochi musel mít radost, jakého šíleného fanouška tam má. *smích - D to bavilo (až na to, že jí to dráždilo kašel)*
A pak - po osmé hodině - začal koncert. Přišel Satochi.
Den předtím jsem si nemohla vybavit, jak se poslední člen, bubeník, jmenuje. Ráno jsem si našla fotku (starou, co jsem měla z doby, kdy jsem se o MUCC zajímala) a tam byl... ne moc hezký. Ale když pak přišel na pódium s delšími světlými, vlnitými vlasy, já jsem nevěřila... a byla tak oněměná, že jsem to své "Satochi~" nezařvala.
Celý koncert jsem měla Satochiho více méně schovaného za Tatsurouem, i když jsem se na něj snažila, co nejvíce dívat. Byl úchvatný, stejně jako všichni. Prostě: "Satochi~!!!"
Pak nastoupil Yukke a Miya, opravdu hodně rychle, že jsem nestačila zase nic zařvat. Měli na sobě šedo-modré sako a kalhoty s nízkým sedem, tudíž vypadali úchvatně. Hlavně zářivý Yukke, ač byl unavený ve tváři. Ovšem i Miya se svým namalováním "ala monokl", byl úchvatný!
Nakonec nakráčel Tatsurou a začala naprosto dokonalá show!
Jak jsem již řekla, Tatsurou byl přímo naproti mně. Viděla jsem všechno, mohla jsem prozkoumat, jak má udělaný účes s umělými copánky. Viděla jsem namalování v jeho tváři, společně i s páskou, co měl na začátku na oku. Viděla jsem každý jeho úšklebek a úsměv. Viděla jsem dokonalé oblečení, co na sobě měl. Viděla jsem papuče s lebkami, co měl na nohou. A viděla jsem i jeho kotníky *silný footfetish mód* a "náramky", co na nich měl. O těch nohách by se dalo dlouze vykládat. Hodně dlouze...
Jediné, co se mi nepovedlo, bylo pořádně zachytit jeho pohled, protože první řady zanedbával. Jedině, když zvedal hlavu z jeho úchvatných gest, tak občas - na malý moment - se naše oči střetly. Ale bylo to jen jednou nebo dvakrát na krátký okamžik.
Ovšem je to děvka, tedy - mými slovy - floutek. To, jak on si s námi hraje a žertuje, jak řekla Scope, za to by si zasloužil naplácat! Avšak bylo to dokonalé. Jeho pohyby. Skutečně bych si s ním chtěla jít někam "zatrsat", je radost se dívat na jeho rozpohybované tělo v žertovných kreacích, nebo těch, co působí přespříliš provokativně. Prostě floutek, žertovný floutek. A takové je celé MUCC. Naplácat jim! Hlavně tedy, když se otočí svými pozadími... to by se plácalo s chutí! xD
Dále má Tatsurou úžasné ruce. Ať, co se týká prstů, tak i dlaní. On celkově své údy umí ovládat a vyzdvihovat. *zakření se* Tentokrát - jak jsem byla před Tatsurouem - tak mi pohled (když klesal na nohy) spadl i do klína. A... něco by se tam našlo. Už jsem zmiňovala, že měl úžasné oblečení?!
Dost bylo chvály Tatsuroua. Přece jen... není možné popsat, jak skvěle se choval. Byl to on, přesně takový, jaký má být a jaký je nejúchvatnější. Ač tedy nebyl bosky, i tak... prostě Tatsurou.
Bylo vcelku úsměvné, že jsme si se Scope stouply tak, že já se natahovala přes ni na Yukkeho, ona přes mne na Miyu. Ovšem na Miyu jsem z prostředka měla také skvělý výhled. Popravdě ho neznám vůbec. Jen, co mi o něm vyprávěla Scope. Mno... pozdrav z Finska (podprsenka) a jeho pohledy na fanynky v Budapešti! Měly jsme mu také něco hodit. Ale... nebyl žádný zajímavý kus oblečení, co bychom mu mohly nabídnout. xD
Nejvíce mne Miya dostal tím, když zpíval s Tatsurouem *neřeknu jakou písničku, protože poznám jen ty na tom jednom CD, co mám od začátku* a měl u toho úžasné grimasy. On celkově se tvářil dokonale.
Mno... a Yukke...
*teď má ten správný záchvat náctileté fanynka* Yukke byl úžasný. Sice neměl sestřih podle hrnce, ale... ty jeho světlé vlasy a to, jak dokázal být úchvatně potěšený, i přes svou unavenou tvář a přímo zářit, to je tak charakteristické, že pro mne je to "sluníčko"!
A sluníčko zářilo pro mne. Kdykoliv se na mne podíval *a teď si nevymýšlí*, tak na mne mrkl a nádherně se usmál! Nemohla jsem se na něj nedívat, protože... to bylo tak příjemné. Sice není tak intenzivní jako Tatsurou a neměla jsem ho před sebou, ale je to sluníčko, které to hraní prostě baví a mne bavilo se na něj dívat. Hlavně, když se díval i občas on na mne. *široký zasněný úsměv*
Ovšem všichni "muccaři" jsou děvky/floutci. Oni lákají a lákají hodně, ale po Toshiyovském způsobu nic nedají. Žádný dotek, nic... A to se dostanou tak blízko, ale mají to přesně vypočítané, abychom se k nim nedostali. Až mne - i v jiné variaci Scope - donutili zařvat "Ty děvko" na Tatsuroua. Samozřejmě to nebylo myšleno nijak urážlivě, spíše jako pochvala. ;)
Po odehrání několika písní, které byly úžasné, i když se jen v málo chvílích dalo si pořádně zaskákat. A já jsem i některé trávila tak, že jsem se opírala o dívku přede mnou, bradu opřenou o vlastní zápěstí a jen zbožně se koukala na Tatsuroua, jak to krásně zpívá, měli přestávku.
Maďaři skutečně nejsou vůbec aktivní. Málo dávají najevo, kolik je chtějí... To my se Scope, huh, jsme si to užívaly "živočišně". I když tento koncert skutečně pro mne byl nejméně náročný ze všech, ani jsem se moc nezpotila, a když jsem vycházela z klubu, měla jsem ten samý účes jako když jsem tam vcházela.
Po přestávce přišli s muccáckými tričky a rozpovídali se. Tatsurou má prý velice hezkou angličtinu - ovšem já angličtině moc neholduji. Myslím, že to ale bylo někdy předtím, kdy se pokoušel mluvit maďarsky, přičemž četl z papíru přepis do znaků. To bylo milé. Jak vždy udělal "pššt" a něco řekl. Sice je to pro nás cizí jazyk, ale... i tak to bylo milé. A také nás učil říct něco japonsky. *kýve si hlavou, že si s nimi povídali hodně*
Poté mluvil Yukke. Poté, co se představil a vystřídal fráze typu: "Jak se máte?" a "Kolik vám je let?" - na což já jsem mu málem ukázala, že je mi osm *popravdě hleděla si na prsty a snažila se přijít na to, jak má ukázat, že jí je osmnáct* a přidala se tedy do jeho téměřškolkových přátel xD - na něj zaútočil kouř. Yukke komentující kouř. Yaay!
Poté následoval Miya, který než začal mluvit, tak prostě zařval. Tak jsme zařvali také... Avšak... já si nějak nemůžu vybavit, co říkal *D má problémy s jazyky, ona rozuměla, ale je pro ni těžší si to zapamatovat*, stejně tak Satochi.
Mno, ukončil to Tatsurou s rozkazem, ať si sedneme. Heh. Asi si dokážete představit, jak se dav pod tímto rozkazem zatvářil. Ale nakonec si skutečně všichni - kromě první řady - posedali. A měli jsme vyskočit, když Satochi začal bubnovat. *kýve hlavou* Hold si nás omotali kolem prstu.
Po dlouhé chvíli s mluvením, která byla příjemná a zábavná, přišla píseň (Saishuu Ressha- pokud si mé smysly dobře pamatují *D je s názvy na tom jako vždy bídně*) z toho alba, které znám od začátku. A tu jedinou jsem si mohla zazpívat celou... hmm~ úžasné!
Několik dalších písní a konec.
Házeli... ano, házeli. A zde přichází trpkost. Ne, že bych zase nic nechytila, jako vždy. Ale... začneme od začátku. Tatsurou nic neházel, bohužel. Miya házel po mé pravici jen, takže se nedalo nic chytit. A Satochiho paličky letěly nejblíže za mne. Ale Yukke! Zatraceně Yukke. Yukke si stoupl, ukázal na mne, usmál se mi do obličeje a hodil mi (skutečně MNĚ!!!) trsátko. A co já? Já jsem ho nechytila, protože, jak to bylo obloučkem, se to dobře chytalo těm asi osmi rukám přede mnou! To jsem použila hodně sprostých nadávek.
Protože jsem si myslela, že tenkrát jsem nechytila a ani se nedotkla. A navíc bylo MOJE! *pořád ji to mrzí*
Koncert bohužel skončil. Šlo se pro věci, koupit trička a ven. Čekat u jejich tourbusu.
A teprve tehdy začíná sci-fi. Protože jsme tam sice čekali hodně dlouho, ale... dočkali jsme se. To bylo nejlepší, že odešli dokonce ti velcí chlapi, co v Dieselu se starají o dav a i spousta dívek to nevydržela, takže nás tam bylo jen třináct - z toho několik Japonek a my dvě Češky. Všechno další promrzání a umrzání skutečně stálo zato!
Bylo to šílené, já osobně jsem čekala, že když se k nám přiblížili ti Japonci, že budou chtít, abychom ustoupili tourbusu, ale ne... mezi ně vešel Tatsurou. A teď... co dělat?! Jít dál, můžeme jít dál?
Mohli jsme. Tatsurou měl rozpuštěné vlasy, roušku přes obličej a byl hezky vysoký. A podepisoval, takže... mám podpis od Tatsuroua, přičemž jak to nechávala Scope podepisovat, strkala mne za Yukkem. Abych mu dala dárek... a já jsem mu ho dala. Svůj přívěšek náboje.
Yukke to vzal do dlaně, podíval se na to, a když zjistil, že je to náboj (pochopte, že nic lepšího jsou sebou neměla), tak udělal něco jako: "och!", do čeho se zasmál. Vzal ho do prstů a s "beng" mne zastřelil. *začne se smát* Takže... pokud jsem teď střelená, tak za to může Yukke. ;)
Pak mu Scope dávala podepisovat dva papírky... a já jsem mu celou dobu stála u ruky a koukala se přes rameno. *pokračuje ve smíchu* Bylo to neuvěřitelně příjemné, moci být tak blízko nich a nebýt omezen žádnou čekací řadou nebo něčím takovým.
Poté jsme si zašli pro podpis Satochiho. A toho jsme poté i objaly. To bylo také zábavné, protože Scope se ho tedy zeptala, zda můžeme... on svolil. Objala ho. A pak já jsem už jen udělala gesto, jako že se chci objímat. A on se jen zasmál a tak jsme se objímali.
Poslední loučení s MUCC bylo znovu s Yukkem, kterého jsme si přece nemohly odpustit obejmout. *široký úsměv* Scope ho políbila na krk. A já jsem... jsem zjistila, že má úžasnou bundu. To objetí bylo úžasné v tom, že nikam nebyl spěch a chvilku si nás tam přidrželi (možná tedy jen o to, že se nás nesnažili odstrčit).
A s tím odešli do tourbusu, Miya se neukázal.
A já jsem tam zůstala stát rozklepaná, jako jsem nikdy nebyla a asi dlouho nebudu. Zamávaly jsme jim a šly spokojeně do hotelu spát. Další den skutečně nebylo jiné téma, než koncert a ona jedinečná možnost, která se nám naskytla, být jim skutečně blízko...
*pokud něco opomněla říci,
tak ji potkejte osobně a ona vám to třeba i desetkrát převypráví úplně se vším xDDD*

Chci zpátky Yukkeho, projet mu jeho nekastrolově střiženými vlasy a vidět na něm (zda si ho kdy vezme *protože mám pocit, že to není jeho styl*) svůj přívěšek. I když mi stačí, že odteď je Yukke pro mne v každém pohledu na slunce...

A nějaké mobilové fotky od Scope:












Žádné komentáře:

Okomentovat