Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




neděle 30. listopadu 2014

Zvířetem z klece - kapitola šestnáctá

Šestnáctá kapitola ff na SnK, crossover Grimma.
Přeji příjemnou četbu!
Vztah mezi Erwinem a Levim se nám už přiostřuje. Bertolt s Reinerem si počkají do příští kapitoly.
Ovšem u ní si nejsem jistá, kdy bude, protože se nepřiostřují jen vztahy, ale blíží se zkouškové a ve všech předmětech vyskakují zápočty. A protože celý semestr nic nedělám, tak mám nakupené práce, co musím udělat. Takže... příští kapitola asi nebude v čas, snad ji stihnu do Vánoc. (Všimla jsem si celkově, že teď na internetu moc není co číst, asi mají všichni práci.)
Chválím komentující Seiriel, Kroketu, Lexxie,  JaMi, Vlarisu a Usagi. ;)


ZVÍŘETEM Z KLECE
"A opravdu, když jeho žena umřela, objevila se čarodějnice a dítě si odnesla pryč." 
(Bratři Grimmové – Locika)

16. kapitola - Mast


Světlovlasý muž si šel ještě na chvíli lehnout poté, co posnídal společně se svým přítelem a ten se pak vydal do práce. Vlastně nemusel každý den vstávat tak brzy, ale chtěl se ráno s Levim pozdravit a vypít si kávu, i když pak stejně většinou skončil znovu v posteli a ještě chvíli lenošil u knihy – co také jako mrzák mohl jiného dělat? –, než se šel umýt a trénovat svou zručnost v holení se levou rukou. Zrovna ten den dobrovolně zůstával neoholený, protože se nechtěl zase rozčílit a jeho černovlasý vždy zarostlý parťák mu nebude určitě neupravenost vyčítat.
Smith byl neschopný v čemkoliv, co se dělalo levou rukou. Ale vzal si k srdci, že by s tím měl něco udělat. Matka mu navrhla – spíše to byl příkaz –, že by měl začít trénovat i psaní, protože bylo důležité být schopen se podepsat. S tím se ovšem také nechtěl v dopoledních hodinách rozčilovat. Dost na tom, že v pátek mu s tím vším ruply nervy, nepotřeboval si kazit i zbytek víkendu. Stávkoval.
Proto volil napjaté lenošení, dokud nezazvoní domovní zvonek.
Dok přišel až kolem desáté. Pracoval přesčas, byla neděle a on by za jiných okolností, než byl nový a závažný případ, svou rodinu ten den neopouštěl. Při příchodu na Erwina významně pomrkl –snad jako dodatek k jejich telefonickému rozhovoru –, poté zvedl tašku, v které nesl plastovou krabičku s jídlem. „Maruška vám posílá buchty,“ vysvětlil. Poté se rozhlédl, nejspíše jak očekával, že se odněkud zjeví černovlasý vyhryzí trpaslík.
„Levi je v práci,“ všiml si toho pohledu Erwin a vzal si tašku s jídlem. „Je hodná a milá jako vždy,“ konstatoval ohledně Nilovy ženy, když ten za sebou zavřel dveře a začal se vyzouvat, „Jen na mne nemusela posílat mou matku…“ nadhodil pak. Tenhle povahový rys Marie opravdu nesnášel, její mateřství a ženství bylo v tomhle ohledu nesnesitelné – hlavně protože se proti němu nedalo bojovat zdravým rozumem.
„Jó, o tom jsem slyšel!“ zasmál se bujaře černovlasý a potvrdil, že nejupřímnější smích je výsměch. „Prý vás načapala.“
„Zase tak si to nepředstavuj,“ zarazil ho hned Erwin a ukázal mu na gauč, aby se tam posadil, když z chodby přešli do obývacího pokoje. „Přišla ráno, zjistila, že Levi nespává na gauči a udělala mi několik přednášek na téma vnoučata. Popravdě jsem si představoval, že až se dozví, bude její reakce mnohem horší,“ přiznal nakonec. Opravdu to na své poměry jeho matka vzala mnohem lépe, než se dalo čekat.
Nile pokrčil rameny. Sice o tom začal sám, ale zrovna o Erwinově vztahu k mužům se mu příliš nechtělo bavit. Ne, že by se s tím nevyrovnal, ale vždy byl rád, že jeho kamarád není ten typ gaye, co by svou orientaci každému cpal pod nos, před oči a celkově nebyl schopen pochopit, že pokud nechce být souzen, musí dovolit ostatním lidem, aby jim to bylo prostě úplně jedno. „Tak aspoň, že tak,“ řekl nakonec obecně.
Světlovlasý položil tašku s krabičkou na kuchyňský stůl a vrátil se. Poté se posadil naproti svému parťákovi na křeslo. „Tak co pro mne neseš?“ zeptal se. „Ani si nedokážeš představit, jak jsem se potřeboval vrátit do práce.“
„Erwine, ty se nevracíš do práce, pořád jsi na nemocenské a měl by sis toho být vědom,“ upozornil ho Dok, protože věděl, že je důležité stanovit hranice, dokud ještě do případu nebyl zasvěcen. Nemyslel si, že by jeho nemocný parťák měl jít do terénu, ale jak Smitha znal, bude o to usilovat za každou cenu. „Chci po tobě jen informace, budeš pomáhat z domu, nic víc. Jasné?!“
„Pokud se to týká Wesenů, měl bych se zapojit i v terénu,“ oponoval mu blondýn. „Ty je nevidíš.“
„Že jsem kdy volal…“
Erwinovy prolétlo hlavou, že by zase nebyla taková škoda, kdyby nezavolal, protože by si pak mohl užívat jiného vzrušení, než jaké zažívá při vyšetřování případu. Ale když se už jednou stalo, nehodlal si nechat uniknout možnost znovu dělat něco prospěšného. Skutečně ho tohle domácí nic nedělání připravovalo o rozum. Potřeboval vypadnout z bytu a být ve společnosti někoho jiného než královny Anny a zdí.
„Ale tak nemám pravdu, že je lepší mít u sebe někoho, kdo je vidí, když se jich to týká?“ usměrnil ho Smith a poposedl. „Tak ukaž, co máš. Chápu, že jednoruký Grimm není zrovna výhra, ale máš lepšího?“ mrkl na něj. Nepřipouštěl si, že by ho Levi mohl zastoupit.
Nile vytáhl z kapsy telefon. „Zatím ještě není zpráva z pitevny, ale nafotil jsem rány na tělech, abys je viděl,“ podal mu ho. „Našli jsme za městem masový hrob. Specialisti dávají dohromady ostatky starších těl, tak zatím nevíme, kolik lidí tam vlastně bylo pochováno, ale tyhle tři nejčerstvější na sobě měli takové rány.“
Smith se zamračil, jak ovládat chytrý telefon levým palcem pro něj nebylo zrovna jednoduché a rozčílilo ho to stejně jako každá jiná jeho neschopnost. Nakonec se ovšem podíval blíž na rány na krcích obětí. A se zpožděním vstřebal, co mu Nile řekl.  „Je to podobné kousanci.“
„Někdo ze stanice reagoval, že máme případ upíra,“ pokývl Dok a povzdechl si. „Ale teda upíra s takhle nepravidelným chrupem fakt nechci vidět.“
Otisk nejspíše zubů měl spíše kruhovitý tvar, i když některé ranky byly hodně odchýleny od okraje a tím zavdávaly na pochybnosti o tom, že to byl skutečně kousanec. Na druhou stranu, co jiného to mohlo být? Aby někdo měl nějakou ozubenou trubku, kterou oběti zaútočil na krk nebo ústa – k tomu se snad nedal najít žádný důvod, proč zabíjet tak složitě.
Blondýn vrátil Nilovi mobil a vstal. Vytáhl krabici, co měl v bytě s některými vybranými deníky jeho předků o Wesenech, aby mohl polovinu z nich podat Dokovi, druhou se začal probírat sám. Jiný způsob, jak zjistil, zda odpovědi ležely ve vědomostech Grimmů, nebyl.
Bohužel se jim nepodařilo nic najít.
„Vezmeš mně do skladiště,“ rozhodl nakonec Erwin. „Půjdeš domů za rodinou a já se mezitím podívám na zbytek knížek.“   

Bertolt vůbec nevěděl, jak se má zachovat. Ještě nikdy svou matku neviděl tolik rozčílenou, jako byla těch několik hodin potom, co Reiner odešel. Snažila se vyrovnat s tím, co jí světlovlasý chlapec řekl, ale vůbec se jí to nedařilo. Její syn očekával, že se ho bude ptát, bude po něm chtít, aby ji ujistil, že se něco takového nestalo, ale ona ho vůbec nebrala na vědomí. K večeru začala působit, že se z toho všeho zhroutí.
O to překvapivější byl další den ráno, kdy se zdála znovu jako dřív, v pořádku, jako kdyby nikdy neslyšela nic o tajemství jejich rodiny. Nachystala snídani i pro svého přítele, který se ráno vrátil z noční směny – bral si je jen proto, aby přes den mohl být s Bertoltem. Chovala se k němu úplně stejně jako vždy.
Hnědovlasý pochopil, že tím je to vše vyřešené. Nevěřila Reinerovi ani slovo z toho, co jí řekl, a bylo dobře, že se Bertolt za něj nepostavil, protože by nevěřila ani jemu.
Právě toho se vždy bál, že by se něco takového stalo, kdyby ho obvinil. Věděl o své matce, že nedokáže žít sama a je fixovaná na muže. Částečně to plynulo i z jejího původu a výchovy. Přestože byla dost silná a schopná, potřebovala mít ve své rodině muže, kterým Bertolt jednoznačně ještě nebyl.
Slyšel ji, jak telefonuje Braunovým, ale věděl, že v té chvíli, kdy jim řekla o Reinerovi, že je gay, už bylo zbytečné se za něj postavit. Nejzbytečnější by bylo říct, že mluvil pravdu. Bertolt byl rád, že pro něj situace nedopadla hůře a jeho matka to přešla. Navíc nevěřil tomu, že by taková pomsta mohla jeho kamaráda ohrozit, protože si hnědovlasý – zaslepen vlastní představou o homosexuálech, kterým posluhoval – nikdy nevšiml, jak pravdivé to prohlášení je.
Reiner ho přece nemohl milovat!
Smířil se s tím, jak se jeho život bude vyvíjet, protože neměl jinou možnost. Matka s jejím přítelem ho dál střežili v bytě, aby se jim znovu nepokusil utéct a on to ani neplánoval. Bylo jasné, že muž nepřestane s tím, co mu dělá, protože matka se před ním ani slovem o incidentu s Reinerem nezmínila.
Vypadalo to, že Bertolt zůstane další rok doma a bude si přivydělávat na brigádách, protože se blížil konec prázdnin a žádná ze středních škol, v kterých se jeho matka mu snažila získat místo, ho nechtěla. Takže sice měl teplo domova, ale jeho život se nepodařilo vrátit do kolejí obyčejného dítěte, co chodí do školy a školní výsledky jsou jeho jedinou pracovní starostí.
S tím, že se znovu přestal kamarádit s Reinerem a Annie už byl dávno smířený, protože ti dva nastupovali na vojenskou školu s internátem, tudíž se stejně nemohli stýkat, i kdyby žil stále na ulici. Tam si to jen nepřipouštěl, protože nechtěl být znovu sám dříve, než bylo nutné.
A tak jen přijímal, co každý den přinášel, přičemž se mu čím dál tím víc zhoršovala nálada, protože z takto nahlodané duše muselo začít prosakovat, čím byla pošpiněna. Nebylo tak lehké zapomenout na vraždu, když vás již nikdo nepřesvědčoval, že jste skutečně jen udělali to, co jste museli.
Betrolt konec konců skutečně své přátele potřeboval.

Zachariáš neučesaný a neoholený jako vždy se spokojeně usmál na svou snoubenku, když vešel do jejího obchůdku s přírodními léčivy. Jako Wesen věděl, že v mnohých rostlinách je kouzlo a byl rád, že i obyčejní lidé jsou schopni ho částečně využít na pomoc proti neduhům.
Nanaba zrovna měla u pokladny zákaznici a musela se jí věnovat, tak Mike jen procházel kolem poliček a prohlížel si jednotlivá léčiva. Neprodávala jen své výrobky, ale měla zboží i z jiných zdrojů – to byl nejspíše i důvod, proč obchod nebyl ztrátový. Měl záštitu možná méně důvěryhodných, přesto známějších firem s větší reklamou.
Černovlasý mladík se zpozdil ani ne o pět minut, když sám spěšně vletěl do obchodu a vypadal celý uřícený. Popravdě v posledních dnech stále něco nestíhal.
Zachariáš si ho trochu nervózně prohlédl – přece jen to byl Grimm a on si nemohl být jistý jeho chováním. Sice ho měl Erwin rád, to ovšem neznamenalo, že Ackerman k Wesenům je stejný jako on. A Mike si vyzkoušel, jaké je to dostat od Leviho ránu – nechtěl to zažít znovu. Ke všemu to zase nebylo tak dávno.
Nanaba si je oba prohlédla, když zákaznice spokojená s nákupen odešla. Zvedla obočí, jak chtěla vědět, proč se sešli zrovna u ní. O Levim slyšela jen z doslechu, ale nějakým šestým smyslem jí došlo, že asi Mike nezná desítky výškově malých delikventů s černými vlasy a divokým pohledem, přesně takových jakého si podle popisu představila chlapce, který nyní bydlí s Erwinem.
Černovlasý pozdravil a vydal se k ní, přičemž se ohlédl po Mikeovi. Iritovalo ho, že je ještě vyšší než Smith – tedy se nad Levim tyčí jako hora. „Mám tady ten recept.“
„Nestihl jsem jí o tom říct,“ prohodil opatrně vysoký muž. Mladší nemohl předpokládat, že mu ráno zavolá a večer už bude všechno domluvené. Poté za nimi došel a obrátil se na svou snoubenku. „Našli jsme recept na mast, co by mohla Erwinovi pomoct.“
Žena si dala ruce v pas a podívala se na Mika jako na neposlušného psa – Levi se musel pousmát té výstižnosti, kterou to v souvislosti s Blutbadem mělo. „Aha, tak až takhle ti chybí vychování,“ napomenula ho, přesto nakonec natáhla ruku.
„Kdybyste byla tak hodná,“ pokusil se Levi to zformulovat lépe a podal jí papír, na který opsal vše ohledně bylinné masti, kterou našel v jedné z knih.
Zachariáš se cítil zahanbeně, že někomu jako byl černovlasý, jde slušná prosba lépe, než jemu samotnému. Přesto přidal i svůj prosebný pohled. Skutečně působil jako velké chlupaté psisko. Naštěstí nepršelo, takže stejně i nesmrděl.
Světlovlasá si zběžně přečetla, co bylo napsané na papíře. Podivilo ji, jak upravené a čitelné měl mladík písmo, když se o něm od Mika dozvěděla, že má problémy s chováním a dokonce ani jeho psychika na tom není nejlépe. „Bude to několik dní trvat, ale pokusím se,“ souhlasila.
Černovlasý kývl a podíval se na Mika. Vlastně se s ním sešel jen proto, že mu přišlo zvláštní jít žádat o laskavost někoho, koho vůbec neznal. Nebylo ho prakticky potřeba od chvíle, kdy mu v telefonu řekl, že sám to není schopen připravit, ale naštěstí Nanaba by mohla, byl tedy jen doprovod.
„Ale mohla bych ti,“ nešlo jí přes rty, aby někomu jako Levi vykala, „dát nějakou mast na prozatím.“
Ackerman si ji prohlédl. Nevěřil příliš přírodní medicíně. Nepotřeboval si kupovat nějakou náhražku skutečných léků. Mast z deníků Grimmů byla něco úplně jiného, ale to nevěděl, jak jí vysvětlit a odmítnout, když ona nejspíše o Wesenech a Grimmech neměla vůbec ponětí. „Asi… spíše ne,“ zakroutil hlavou.
„Mám na mysli jednu konkrétní mast, zmírňuje bolest a má v sobě skoro všechny bylinky, co jsou tady napsané…“ nedala se odbít světlovlasá – zdálo se, že skutečně chce pomoct. Hned se vydala dozadu, aby přinesla, o čem mluvila, přičemž si papírek s receptem vzala s sebou, aby si ho tam položila na stůl, kde masti připravovala.
Mike si Leviho po očku prohlédl, než si odkašlal a zeptal se: „Jak na tom Erwin je?“ Bylo něco jiného ptát se světlovlasého samotného a někoho, kdo s ním byl, ale nemusel se tvářit, že všechno je v pořádku. Nebyl si ovšem jistý, zda zrovna mladší mu toho příliš řekne.
„Kdyby to bylo dobré, tak bych nemusel shánět nějaké mastičky,“ utrousil nevrle mladší. Zachariáše opravdu nemohl vystát – důvodů k tomu měl povíc: byl Blutbad, nejspíše bývalý Erwinův přítel a ještě vysoký urostlý chlap.
Muž s ofinou přes oči kývl. Na krátký okamžik se odmlčel. „Jsem rád, že se o něj staráš, vím, jaký Erwin umí být na sebe zapomínající workoholik. Bez práce musí šílet.“
Ackerman si po tomhle výroku byl ještě jistější než předtím, že skutečně ti dva bývali milenci. Měl chuť staršímu do tváře vmést, že je teď Erwin s ním a on už u něj nemá nejmenší šanci, naštěstí dříve se vrátila světlovlasá žena a možnost, že by se Levi ztrapnil, se rozplynula.
„Tady to je… prozatím, než vyrobím tu mast, co jsi chtěl,“ usmála se na něj a podala mu malý flakónek s olejovitým obsahem. „Když nic jiného, hezky to voní, pomáhá od bolesti a určitě neuškodí,“ dodala.
„Děkuju, kolik to bude stát?“
Světlovlasá se zasmála. „Erwin mně párkrát pozval na drink, tohle vůbec nemusíme řešit,“ mávla pak rukou. „Hlavně, pokud se bude cítit lépe.“
Nejmladší z nich byl překvapený její odpovědí, myslel si, že mu chce vnutit něco jiného právě proto, aby z něj dostala už teď nějaké peníze – jak tomu u obchodníků bylo vždy. Nabízeli své zboží, i když si pro ně zákazník nepřišel.
Levi si prohlédl obsah lahvičky a přemýšlel, zda na Smitha bude fungovat placebo.
Zachariášovi začal zvonit mobil. „My o vlku…“ prohodil, i když to bylo dosti zavádějící s jeho Blutbadím původem. „Co potřebuješ, Erwine?“

Erwin seděl u stolu v kuchyni s kočkou na klíně a měl před sebou otevřenou knihu s Wesenem, o kterého si myslel, že v Nilově novém případu půjde. Jakmile ho našel v knize podle nakresleného otisku zubů, tak věděl, že s největší pravděpodobností není potřeba dál hledat. Zběžně prošel další knihy a až poté zavolal Mikeovi, aby pro něj do skladu přišel. Schválně nevolal Dokovi, protože skutečně nechtěl narušovat jeho neděli s rodinou – do pondělí to určitě mohlo počkat. Ale pak mu zbýval už jen Zachariáš, který teprve rodinu zakládal.
Překvapilo ho, když společně s Blutbadem si pro něj přijel i Levi. Rozhodně by nikdy nečekal, že zrovna tyhle dva uvidí sedět dobrovolně v jednom autě. Ovšem nestihl se zeptat, proč tomu tak je, jak ho Mike začal bombardovat zvědavými otázkami, co se zase děje. Bral si případy s Weseny docela osobně – snad se bál, že takoví špatní jedinci přesvědčí i Erwina, že i všichni ostatní jsou zlí a z něj se také stane Grimm-postrach.
A poté se důvod jejich společné cesty autem úplně zamluvil a Smith na něj neměl pomyšlení ani, když už byli zpátky na bytě a Levi začal vařit večeři. Popravdě po celém dni, kdy jen se snídaní v žaludku byl zavřený ve skladu a probíral se knihami, což bylo vždy neočekávatelně náročné, mu vyhládlo. Dvě buchty od Marušky na svačinku před večeří ho nenasytily a jen rozlobily Leviho.
Černovlasý po jídle umýval nádobí a vypadal ztracený ve svých vlastních myšlenkách. Přestože přímo spolu neinteragovali, většinou i tak trávili čas v jednom pokoji. Občas si vyměnili pohledy nebo jeden druhého tiše sledoval.
Nakonec si mladší utřel mokré ruce do utěrky a opřel se o stůl vedle Erwinovy knihy. „Věděl jsi o tom, že Nanaba má obchod s přírodními léčivy?“ nadhodil a shlédl na blondýna. Ten jen zakroutil hlavou. Druhý zaváhal, než pokračoval: „Nechali jsme ji s Mikem vyrobit mast.“
„Od kdy se bavíš s Mikem?“ Konečně se k tomu dostali. I když mladšímu nejednou říkal, že s hodinářem nikdy nic neměl, nezdálo se mu, že by tomu skutečně uvěřil. „Nebo tě láká trojka?“ uklouzlo blondýnovi. Ta představa pro něj byla dost zajímavá. Oproti Levimu byli oba dva velcí, navíc trojka mezi dvěma Grimmy a Blutbadem by určitě patřila k tvrdému pornu. Trochu se tou myšlenkou nechal unést, takže nechráněn schytal zásah mokrou utěrkou do obličeje. „No co… nech mi mé představy.“
Levi se zamračil. „I kdyby si něco s Mikem měl, nemyslím si, že když jsem tu já a je tu jeho snoubenka, riskovali byste, že vás zabijeme,“ vysvětlil mu své stanovisko, kupodivu bez sarkasmu. „Ale pokud máš chuť na trojky, asi jsem se mýlil.“
Blondýn zaklapl knihu a natáhl k němu ruku, aby se dotkl jeho dlaně. Pohladil ho po ní. „Jedině s tebou,“ mrkl na něj a schytal zásah podruhé, tentokrát se před ním ovšem aspoň přikrčil.
Černovlasý si ho nicméně chvíli tiše prohlížel s hlubokou vráskou mezi obočím, než ho suše pobídl: „Pojď se mnou.“ Sám se vydal do obývacího pokoje. Nechal Erwina, aby si sedl a mezitím vytáhl olej od Nanaby z baťohu, který nosil do práce.
„A k čemu to má být?“ skepticky se na něj podíval. Mohl být Grimm a vidět spoustu nadpřirozeného, ale aby věřil v zázračné účinky nějaké masti, na to byl příliš racionálně zaměřený. Pokud nedokázali lékaři nic s jeho zraněním udělat, nevěřil, že by léčitelé mohli.
„Když nic jiného, zmírní to bolesti, co v ní míváš,“ odpověděl mu Levi. Nechtěl mu přiznávat, že tohle není přesně ta mast, kterou pro něj chtěl. Částečně proto, aby nemusel slyšet jeho pochybnosti, se mu rozkročmo posadil na kolena. Tušil, že tím ho určitě umlčí. Všiml si, jak se stupňuje Erwinovo naléhání v sexuální oblasti. Natáhl se, aby jej něžně políbil na rty, poté mu odvázal nehybnou ruku a položil ji mezi ně. Nanesl si na prsty olej, který skutečně hezky až afrodiziakálně voněl, a začal ji vmasírovávat do kůže Erwinovy paže po celé délce, od ramenního kloubu, opatrně přes hojící se zranění, až ke konečkům prstů.
Blondýn pozoroval soustředěný výraz v jeho tváři a to, jak blízko mu byl, přičemž doslova žíznil po tom, aby se sebe více dotýkali. Bylo příjemné, že spolu spávali v jedné posteli, protože Levi ve spánku se na něj nekompromisně tiskl; mohl ho pozorovat, když ho probudila bolest a už to nebylo tak hrozné, jako když se probouzel do prázdné temné ložnice; nebo si s ním povídat, když ta bolest byla na hranici snesitelnosti a on si potřeboval vzít prášek; avšak zároveň to bylo i frustrující, protože Erwin z toho všeho doteku, toužil samozřejmě získat víc. Vlastně stále pro něj – i když spolu už přes týden bydleli a měli za sebou dvě rande – zůstávalo záhadou Leviho úplně nahé tělo, nikdy před ním nebyl úplně svlečený.
Viděl ho se jen převlékat. Všechno na něm se mu líbilo. Levi, i když nebyl vysoký, měl pevné tělo pokryté protáhlým svalstvem, zůstával štíhlý a byl téměř ještě chlapec, přesto působil silně a jako Grimm skutečně byl, možná až nadmíru k tomu, co by od něj Erwin čekal. Stále nejvíce mu z něj učarovala kolena – nevěděl proč a nikdy dříve na ně nijak zatížen nebyl –, ale Levi je docela často ukazoval, byla kostnatá, nevelká, ale vyloženě chlapecká, stejně jako jeho lýtka, štíhlá od časté a dlouhé chůze až po kostnaté kotníky. Blondýn začínal pociťovat, že by se nohy mohly stát jeho fetišem na Leviho těle.
Z jeho představ ho vytrhla otázka pronesená neurčitým tónem: „Na co myslíš?“
„Na tebe.“
„To jsem rád, že tě nevzrušují například malé děti,“ utrousil mladší a Erwin si až v té chvíli uvědomil, že možná neodpověděl nejlépe a už vůbec neměl nechat své myšlenky se tolik projevit tělesně. Nadechl se, aby na to reagoval, ale nevěděl jak. Považoval takové projevy za přirozené, když se mu líbil jeho přítel a on po něm toužil, navíc mu v té chvíli téměř seděl v klíně – nehodlal se omlouvat.
„No, k malým dětem máš blíž, než k starým bábám,“ mrkl na něj nakonec a hned vzápětí litoval, protože Levi se z jeho klína zvedl a odešel do koupelny. Nejspíše si šel umýt ruce.
Erwin zaklonil hlavu a dlouze si povzdechl, poté vrátil pravou ruku do šátku, v níž ji nosil, a snažil se myslet na cokoliv jiného, než byl Levi a nahé části jeho těla. Vrátil se v myšlenkách k případu a Nilovi. Muž od doby, co Erwin pochopil, že není pro něj, byl docela fungující zabiják jakéhokoliv blondýnova libida.
Černovlasý mladík se po chvíli vrátil. Odešel schovat olej k lékům, poté se postavil nad Erwina a shlédl k němu – dělal to opravdu rád. Sjel pohledem k jeho rozkroku a nakonec se posadil zpátky na stehna svého přítele. „Ale ty máš k staříkovi dost blízko,“ vrátil se k předchozímu rozhovoru. „Tak jsem předpokládal, že takové touhy tě opustily… a jen o tom mluvíš, aby ses cítil lépe… jako muž…“ byl to způsob, jak se pomstít a zároveň provokovat. Ani nevěděl, kde se to v něm bere.
Smith se natáhl pro polibek a pousmál se. „Mezi těmi všemi prášky, co beru, by se viagra ztratila, pokud máš dojem, že bych ti nestačil.“ Všiml si změny v Leviho obličeji – jak většinu času převládala lhostejnost, teď v jeho očích byl živý lesk pramenící v hravosti. Působil díky tomu mladší a bezstarostnější.
„Jestli by ti jedna tabletka stačila,“ pokračoval druhý v provokaci a sám sobě se divil, že skutečně se takhle zvrhává. Nebyl na něco takového zvyklý, ale s tím, co občas Pervín říkal, se nakonec naučil mu odpovídat.
Přisunul se blíž, paže mu obtočil kolem krku a zhoupl se v bocích. Snad nikdy předtím neměl skutečnou potřebu to udělat, ale teď mu to přinášelo potěšení – zatím ne fyzické, ale psychické z blondýnových reakcí. Líbilo se mu, jak ho jeho velká, hřejivá dlaň chytila za hýždě a navedla ho, aby ten pochyb zopakoval. Rád to udělal. Jednou, dvakrát, dokud zespodu nepřišla hmatatelná odezva.
Podíval se druhému muži přímo do očí a odtáhl se, aby si mohl stáhnout tričko, jemu začal rozepínat polokošili. Chtěl vidět a cítit na tom svém jeho vypracovaný hrudník. Nadzvedl se do kleku, aby mu mohl rozvázat a o něco stáhnout domácí kalhoty, poté s tichým zavrčením vstal, sundal ze sebe zbytek oblečení a Erwinovy kalhoty stáhl ještě níž, až ke kolenům.
Vrátil se za ním a tentokrát se kůže na kůži otřel svým počínajícím vzrušením o jeho. Věnoval mu krátký pohled lesklých očí, než se k němu přitiskl, jednou paží ho objal okolo krku a olízl mu ouško, když tou druhou zamířil mezi jejich těla.
Smith pevně sevřel jeho hýždě prsty zdravé ruky, jako kdyby si ho k sobě chtěl více přitáhnout a vyhledal svými jeho rty, aby se do nich mohl vpít. Uvědomoval si Leviho pružné tělo, jak se houpalo v úzkých, chlapeckých bocích v rytmu, který doplňoval pohyby dlaně. Erwin nevydržel jen u jeho rtů, dostal příležitost ochutnat vonící a příjemně slanou kůži, tak nemohl jinak, než se polibky vydat na jeho krk, ohryzek, klíční kosti a ramena. Uvědomil si, jakou spoušť za sebou nechává, až pod jedním z kousnutí Levi sykl. Ovšem neodtáhl se a ani nepřerušil své pohyby, naopak jej to jakoby povzbudilo, samotného více roztoužilo.
Nebyla to otázka ani půl hodiny, kdy se od nevinné hry dopracovali k orgasmu.
Levi se vyčerpaně zhroutil na svého přítele a věnoval mu dlouhý, líný polibek. Čas příjemně a pomalu plynul, když ve společné blízkosti odpočívali. Dosáhli, čeho chtěli, více v té chvíli nepotřebovali. Bez zbytečných slov nebo doteků si užívali, co si navzájem poskytli.
I v případě mladšího sprcha mohla počkat a teplý letní večer jim dával příležitost spolu být do sytosti, protože je nevyháněl chlad. Levi tiše částečně podřimoval opřený hlavou o Erwinovo rameno a měl mysl prostou jakékoliv myšlenky. Stalo se a ani jediná buňka v jeho těle by to neoznačila podobné jeho předchozím zážitkům, i když se to ničím faktickým nelišilo.
Bylo to opravdu poprvé, co něco takového dělal a cítil při tom skutečnou touhu. Blondýn byl v Leviho očích jiný než všichni ostatní, výjimečný… 


13 komentářů:

  1. K zabíjení složitě se dycky najde důvod... xD O tom je každá druhá detektivka s psychopaty... xD Třeba to byla posvátná trubka... xDD
    Huh... ale úplně mě iritují scény s Bertem, už ať se to vyřeší... xD
    Oh, ježiš... úplně bych si dala buchtu~
    Ale huh, hrozné, jak nevěří přírodní medicíně... To jsou lektvary, lektvary! xDD Hexenbiest taky umí všelijaké takové věci, ne? xDD
    Hezké, hehe... Mohl by být Levi seme, když má tak problémy se sexem... xDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Posvátná trubka xD
      No, pravda, Bertl je dost naštvávací.
      Jop, hexenbiest jsou hrozné v tom, co vše dokáží udělat lektvary!
      Jak by mu semeovství pomohlo od problémů se sexem?

      Vymazat
  2. v tomhle dile byly hezky napsany "jednotlive pribehy"... jasne to vidim jako v serialu - streh a dej se odehrava v obchode s prirodnimi lecivy, kde se odehraje jedna scena a dalsi streh kde sedi Erwin v archivu a listuje knihou svou neohrabanou rukou - atd.. x) Levi se zacina lepsit se svym chovanim.. ON rekl prosim :D Erwin ma na nej dobry vliv x) jak je na konci videt ]:)
    Jsem zvedava co za wesena to bude, asi nejaky vampirohumani typ :D

    A oprava puvodne jsem myslela ze tu byly zmineny vsechny postavy, nejak jsem zapomnela na pribeh Reinera... jo ten to taky nema jednoduchy, ale Bert? boze jeho matka je tak..... nevim zadne nejlepsi prizvisko pro ni... neco hozsiho nez zaslemena, "dobrovola" nebo spis "skorovedomne" nechava sveho syna delat to co mu dela jeji ***** pritel? zvracela bych z toho, no proste OMG |-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, že Grimm je seriál (teda comix samotný já nečtu) a ten střih se scénou na probírání knih tam bývá docela často.
      Jen aby vám nakonec nezačalo vadit, až se příběh začne více zajímat o Bertolta s Reinerem...

      Vymazat
    2. na serial se zatim nekoukam x) a to s tim B&R mozna trochu... :D

      Vymazat
  3. Mňa ten Levi fakt baví ako postaví do pozoru všetkých a všetko :D a Bertolt s Reinerem no chudáci proste, musia nájsť vnútornú silu a postaviť sa svojim strašiakom v skrini .....
    JaMi

    OdpovědětVymazat
  4. Eruri je výborné, myslím, že se ti ho daří psát opravdu kvalitně. Je vtipné jak každého druhého muže popisuješ jako: špinavého, zarostlého... :D No a Bert s Reinerem - drama, jak je zvykem. Jsem zvědavý jak ten jejich vztah vyřešíš, protože už teď mi přijde, že ve skutečném životě by to přes všechny ty komplikace snad ani nešlo... ale to je na tom právě to krásné...
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi mám sama problém s tím, že všichni muži jsou špinaví a zarostlí. xD
      Drama musí být - bez teatrálnosti by to asi nebyla ani moje povídka xD
      No, vlastně se mi do nich nově připletla další komplikace a sama začínám váhat, jak se to vyřeší. :/

      Vymazat
  5. Skoda, ze to Bertlova matka presla s tim, ze se nic nedeje, ze tomu nevěří :-( co by delala, kdyby je nachytala? Rekla, ok, nic se nedeje? Nemam ji rada :-D :-D
    Haaaa! Prirodni oleje delaji zázraky :-D nejen, ze Pervinovi, doufam, casem pomohou s citlivosti ruky, ale rozvazuji i nespoutane touhy.. hihi :-) :-D I like it :-D
    Tesim se na dalsi dil, snad bude co nejdrive.. :-) Ikdyz chapu, že pred zapoctama neni cas skoro vubec na nic :-\
    Usagi

    OdpovědětVymazat
  6. Eruri těší. Bertlova matka sere, věřím ale ve vývoj situace a její mateřské instinkty.
    Manami

    OdpovědětVymazat