Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Protože mne blog.cz donutil k činu, tak teď probíhá velké rozmýšlení se, jestli se tady nakonec zveřejní povídky z archivního blogu. A tedy se původní oprašování rychlostí blížící se k nule buď zrychlí a nebo úplně zastaví.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.


Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)



-

neděle 15. února 2015

Potřebuji čas...

... aneb Obalím svou kostru masem a budu předstírat, že jsem člověk // osobní

Asi po všech citových bouřích v týdnu a páteční migréně, jsem ze všeho nejvíce unavená. Hmm. Unavená... Třeba naberu sílu. A získám motivaci. Poté se tu něco objeví. Je zbytečné se snažit určit kdy.



Má vůbec cenu se snažit pokoušet vysvětlit, v jakém jsem rozpoložení? Má cenu mluvit?
Nedaří se mi, jsem na sebe naštvaná - nejméně dva záchvaty agrese jsem měla - a ještě více se mi zdvihla sebenenávist.
Ačkoliv mám hotových všech pět zkoušek, tak mám zastoupenou celou škálu známek a nejsem na sebe hrdá. Co hrdá? Opovrhuji sebou. Hlavně, protože z toho nejlehčího předmětu mám tu nejhorší. A celkově... jedno z jáder mého špatného rozpoložení.
Nevadí mi, že zítra začíná nový semestr. Vím, že jsem si užila volna na začátku ledna, tak teď nejsem nijak rozmrzelá z toho, že poslední zkoušku jsem měla v pátek... Vlastně si říkám, že možná mi pomůže trochu změnit prostředí. Ačkoliv - kdo se přes týden bude starat o smečku a topit mamce? To jediné mne trápí.
Ale kdyby bylo jen toto - pravda, nejspíše bych byla v podobném rozpoložení.
Jen se mi k tomu poslední dobou nic nedaří. Poslední doba je několik let, že?
Měla jsem o víkendu babině péct dort... a nepovedl se. Už ani tohodle nejsem schopná. Neměla jsem z něho žádné potěšení. Měl to byl hrnec se zlaťáky. Povedlo se mi upéct korpus, ale náplň se nenašlehala, jak měla, marcipán nebylo tím pádem čím podmazat... a karamelové penízky,co dělal můj bratr, se roztekly. Vůbec se nepovedlo. A možná byl dobrý, ale už původně jsem ho dělala oříškovo-karamelový, tedy z něčeho, co mi nechutná a je příliš sladké, abych nemohla si vzít více než trochu... a nedokážu posoudit, jaký byl. Po pátku jsem dnes ani včera nechtěla mít druhou migrénu. Stačila jedna. Ale babička z něj nebyla příliš nadšená - tak co... nedaří se mi.
A celkově... dnešní den.
Dlouhodobě se snažím o různé věci. O psaní a blogování nemluvme. Ale začala jsem chodit pařepěnkovat. Ale místo toho, abych poznávala nové lidi, setkávám se jen s pohrdáním a nebo ignorací. Já nedokážu zářit. Už tak dlouho nedokážu zářit.
A abych se snažila nějak vypadat, investovala do cesty a tak... a nakonec se bavila s Nex a Sei, s nimiž můžu bez toho všeho. To je zbytečné.
Ale víte, co mne poslední dny láme ze všeho nejvíc - po vší té snaze - že promluvím a nikdo si toho nevšimne a někdo začne mluvit v půlce mé věty. Je jedno jestli je to v rodině, na Clubbers nebo ve škole. To už není o nezáření. To je o nicotnosti.
Nedokážu s tím nic udělat. Tady na blogu nemám nové čtenáře, při pařepěnkování nejsem schopna si sehnat nové známé a baví se konec konců se mnou jen ti, co musí (a ti, co mne znají dlouho). Přes mou snahu...
Prostě tehdy někdy kdysi dávno jsem zářila, ale od té doby... naprosté nic. Tak co ještě dělám? Proč?
A s takovou... nevím, jak to přesně popsat. Byla bych ráda, kdybych zmizela. Ne kvůli okolí, ale kvůli sobě. Když nezářím...
A nejvíce je hořké, že když člověk sedí a nemluví, nikomu nechybí jeho slova. Jen aby žil...
___
Takže sečteno a podtrženo - tohle vše - nemám žádnou hodnotu. Nejsem dostatečně schopná a inteligentní, abych dostávala dobré známky a tak plnila své přesvědčení. Mé myšlenky a názory nikoho nezajímají. Nemám charisma a tím pádem nedokážu zářit. S absencí krásy jsem dávno smířená. A někdo takový nemůže být ani dobrým spisovatelem.
Chci jen ve své nicotnosti nebýt.
A tak nemám chuť se projevovat. Nějakou dobu tady. A nejspíše přestanu dělat to vše, kde jsem se snažila...


6 komentářů:

  1. Huh, mně chybí tvoje slova... a nejenom psaní a tak, ale tak celkově... huh...

    OdpovědětVymazat
  2. Záříš ani nevíš jak. Jenže málokdo dokáže vnímat cizí auru. Krása je relativní a člověk nedokáže sám sebe objektivně posoudit. Pro plno lidí jsi krásná, třeba pro mě. Tvoje mysl je, aspoň zdánlivě, těžko dosažitelná. Tady se částečně obnažuje a co se v ní skrývá je úžasné. Už mlčím.

    Angee the Invisible

    OdpovědětVymazat
  3. mno jo, to vypada na depku.. :( Dý, nic si z toho nedelej, vzdy je takhle cloveku jednou za cas.. ber to jako hospodarske cykly, jednou jsi nahore a pak dole.... ja sama mam jen par lidi se kterymi jsem v kontaktu a tak nejak jsem se s tim smirila a nakonec mi to vyhovuje, protoze nejsem zadny zivel abych sama oslovovala a bavila se s lidmi ktere neznam.. jsem takovej straspytlik :D co se tyce ctenaru, s tim se neda nic delat, jen cekat a doufat ze si te nekdo najde (tak jako ja x) )

    a co ja? ja v globalnim meritku nejsem nikdo, nestudovala jsem zadny zajimavy obor se kterym bych ve svete zazarila, nebo neco zmenila.... ale jsem smirena sama se sebou :D

    OdpovědětVymazat
  4. Dej si oraz, odpočiň si, najdi se. Nezapomeň dýchat a na dobrý čaj.
    Pařapěnkování a lidi... nah. Pokud na to nemáš náladu, nech to být a věnuj se smečce, a až budeš mít chuť teprv se vrať. Gackt ví že sama nejsem zajímavá společnost. Jen si prosím pamatuj, že ti staří známí tě vidí rádi.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji všem za jejich komentáře a že se mnou sdíleli svůj názor.

    OdpovědětVymazat