Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




úterý 26. září 2017

ComicsSalón2017; S!N - 23. 9. 2017 Praha

... aneb S velkou a malou prdelkou (xD Sorry jako... fakt mne nic schůdnějšího nenapadlo.) 

Původně jsem nechtěla do tohoto reportu přidávat nic navíc, ale bude sám o sobě krátký a já se musím někde pochválit... a vypsat se trochu ze svých pocitů. 



- Comics Salón 2017 Bratislava -



Jsem internetový ignorant (vlastně mám pocit, že poslední dobou jsem ještě více mimo a ještě prázdnější, než jsem byla kdykoliv předtím... asi procházím nějakým stádiem "letní" hibernace...), a proto jsem si nevšimla, že se na Comics Salónu objeví "Bořivoj" (zde něco o něm z mého pera). Zvláštní, že jsem si všimla, že je ve Vídni, ale Slovensko mi uniklo.
Do Vídně se mi nechtělo, protože jsem to zjistila taky nějak v den, ale zároveň to bylo "daleko" s tím, že jak už tolik necosplayuje Erwina (a má nějaké tumblrové názory), tak ho tolik nevyhledávám.
Takže to vypadalo asi tak, že na začátku týdne jsem tak náhodně narazila na fotku, kde byl nápis Comics Salón Bratislava... a poslala Nex zoufalou zprávu: "Huh. Bořivoj bude přes víkend v Bratislavě T.T" a ten pláč kvůli tomu, že já pátek-neděle brigádničím a peču pizzu. (Takový nesociální člověk jako já si řekne, že přes víkendy stejně nikam nechodí... a bum, najednou zjistí, že vlastně chodí dost často.)
Tu noc jsem nespala, než jsem zosnovala plán a nakonec se mi podařila domluvit "spanilá jízda" na Comics Salón. Spanilá tak, že jsem vyrážela do Bratislavy v sobotu ráno, abych tam pobyla nějakých pět hodin a jela zpátky do práce (zkrácené; a tak úplně nepotřebné, že jsem za hodinu a půl, co jsem v ní byla, upekla jednu pizzu T.T). Reálně tedy jsem delší dobu jela tam a zpátky, než v té Bratislavě byla. (Protože zpáteční spoj byl o hodinu a půl delší než spoj tam, ale já blbec jsem řekla, že v práci budu před osmou. T.T)
A protože my s Nex už vůbec nehledáme žádné cesty a nepoužíváme mapy, tak se nás musel ujmout nějaký neznámý mladík, aby nás na místo, kde se konal Comics Salón dovedl. Tedy malé zdržení tam a zpátky (opravdu to byla "spanilá jízda"). Ale díky za jeho ochotu!
Nicméně jsem se setkala s Bořivojem, nejlepším cosplayerem Erwina Smitha, jakého jsem kdy viděla! I když mne znáte, jak já mám problém mluvit s lidmi, které jen trochu znám... a anglicky už vůbec nemám snahu to prolomit. (Česky se mi to taky nedaří, tak anglicky už je to úplně nemožné.) Ale poslouchalo se ho dobře. Bořivoj je fakt skvělý. Překvapilo mne, že byl teda celkově "drobnější", než jsem si ho představovala. Ale o to úžasnější!
Hned jak jsem se mu představila, tak mne objal! Pamatoval si mne z dřívějšího komentování na FB (a že mi několikrát popřál na narozeniny, i když tento rok už ne). Úplně měl podobný humor jako my s Nex. A i jeho rady ke cosplayi, co dával na přednášce, kterou jsem stihla, byly super. Furt ho vidím, jak předvádí, jak by žena měla správně pózovat na fotkách. xD (Takže až na můj problém s mluvením - ale co s tím, že? - opravdu skvělý zážitek!)


A taky mne potěšilo, že asi pět minut po tom, co jsem vešla, na mne nějací mladíci "mudamudamuda", protože jsem měla jojo-čapku (má jojo-čapka už procestovala kus Evropy a chudák se rozpadá, musím ji dodat nové komponenty T.T), takže jsem udělala "oraoraora" a vyfotila jsem se s nimi, když chtěli. Protože JJBA asi všichni tolik milujeme, že stačí Jotarova čapka, aby člověk byl cool a hodný k focení. xD A pak mne, myslím, ještě někdo zastavil v průběhu běhání po Comics Salónu a rozdávání náborových letáčků. Byla to ta cosplayerka, co mi dala růži? Asi.
Jak tak nedokážu mluvit s málo známými, tak oslovovat úplně neznámé a nutit jim letáčky do naší FB skupiny s koncertem Morrigan, to mi jde. Nevím jestli jde - jakože jestli to k něčemu je -, ale dělám to a mluvím u toho. xD (Vlastně jsem v rámci toho i trochu propagovala Bořivoje, hlavně, když měl někdo SnK cosplay.)
A teda můžu říct, že začínám nemít ráda emo-působící mládež a příliš vyfiflené k-pop fanynky, protože tohle jsou sorty mládeže, kterým by člověk dal pěstí místo toho, aby jim dal letáček!!!

Když už jsem ten plakátek dělala, tak jsem si ho dala i sem na blog.

Ještě propagace na kreslící stěnu. xD



- koncert S!Na Praha

Byl to těžký týden mezi setkáním se s Bořivojem (spíše od zjištění, že se "nemůžu" setkat s Bořivojem a vším tím stresem ohledně nákupu vipek na Morrigan, což jsem musela dělat v pátek z práce, taky docela nezvyklá stresující situace :/) a sobotním koncertem S!Na.
Myslela jsem si, že jsem na tom "psychicky" vcelku dobře; vlastně jsem se cítila dost dobře s ohledem na to, jak málo se mi daří... a pak bum, nějaký ten příznak tady nějaký tam, všechny jako jednotlivosti vcelku zvládnutelné pomoci jógy a meditace... ale nakonec působící najednou společně s nějakými "fyzickými" problémy. Huh. Ne. Není to za mnou, není to dobré. Bude někdy?
A to byl stav, v kterém jsem na S!Na jela. A to ještě čistě, abych podpořila komunitu a koncerty v ČR. Protože S!N je malá "nicka" (=začínající ne moc známý japonský hudebník) a na internetu jde si poslechnout jen jedna písnička, která sice není špatná, ale ani není můj styl.
Nechtělo se mi. Vážně opravdu moc se mi nechtělo. (Vylézt z postele, cestovat, setkat se s lidmi, dělat cokoliv pro komunitu.) Ale je to nejspíše nějaký divný smysl pro povinnost alespoň trochu držet své přežívání na nějaké úrovni, který mi zabraňuje s tím vším seknout, přestože často je to všechno úplně k ničemu a jen uměle důležité, aby mne to drželo v představě, že něco dělám. A chci pořád seknout se vším, protože bych nejraději neexistovala.
Přemohla jsem se a jela. Vlastně mám hodně ráda cestování vlakem nebo i autobusem. Někde jsem o tom už psala, ale nevím, zda veřejně... že když člověk cestuje, tak vlastně se v žádnou chvíli nevyskytuje na žádném určitém místě a jistým způsobem neexistuje. Je v tom nekonečná svoboda - když člověk cestuje, není omezen tím, kým je na místě odkud vyjel, nebo kým bude na místě, kam dojede; jistým způsobem se ho netýká realita vlastního života. Mám ráda ten pocit, kdy na nic nemyslím a pouze pozoruji ubíhající krajinu za oknem.
Znáte to, když si uvědomujete, že na něco reagujete přehnaně kvůli své náladě, ale nemůžete zastavit to, jak se cítíte? A přestože se snažíte, občas to na vás jde poznat. Na očích. Na tom, že se vám zadrhne hlas. Nebo nejste schopni dát dohromady větu? Rozčiluje mne, jak se Němky chytli organizování fan projektů pro Morrigan, protože to ubíjí můj dříve vymyšlený český fan projekt.
Do Prahy jsme s Nex dorazili trochu dříve, protože jsme měli nějaké vyřizování předem, a tak jsme alespoň koupili nějaký dárek. Docela jsme navíc byli v "špatné náladě", protože jsme se báli, že koncert bude o ničem kvůli malému počtu lidí. (Co taky může S!Nek chtít, když je v době, kdy se kupují lístky na OOR a Morrigan?!)
Jako vždy jsme to zakempili nahoře v Chapeau Rouge.
Na jeden report už tu je dost přeškrtaného. Takže se už nebudeme vracet k mému problému s mluvením s málo známými lidmi... jen roste, čím více mám zájem se s tím člověkem bavit, to je o to víc na nic a deprimující.

S!Nek tweetující o vlajce, co dělala Nex.

Na koncert jsem měla vipko, přestože netrpím nějakou potřebou svou orčí náturu fotit vedle malých Japonečků. xD Ale s ohledem na to, kolik mne stojí cesta do Prahy, si už to vip kupuji, abych nedala více ČD než hudebníkovi.
Focení se S!Nkem bylo docela vtipné, i když takové neotrkané. Nex ho potkala ještě před koncertem nahoře nad schody (a to byla druhá verze S!Nka, protože předtím Aurelie přišla s jiným Japoncem - později zvaným "podržtaška"-, který jako S!N nevypadal, ale co máme vědět, jak silný je u něj fotošop xD), a když ho pozdravila, tak se k ní otočil zády a snažil se vypadat, že si něco čte. Takže jsme z toho chytili podezření, že je to namyšlená mrška; nebo se evropských fanoušků bojí. Proto naše focení bylo takové méně "dovolující si" - bože, když třeba s Mikaru jsme schopni dělat JJBA pózy, jiné alespoň vezmeme kolem pasu (říkala jsem, že jsem asi reflexivně měla ruku trošičku na Bořivojově zadku? xD)...
A tentokrát, když se tak začalo nějak předtím s tím, že Nexie je "vůdce" naší FB skupiny, tak šla se první fotit ona (dost často asi chodím já, jak je mi to jedno a Nexie mne tam nastrčí)... takže jsem s Verčou vedla vtipy na to, že "vůdce zavelel fotit se s peace prsty" a že my musíme tady také.
S!N mne trochu překvapil, když se mne zeptal, odkud jsem. Ale odpověděla jsem mu snad slušně, i když mi hlavou proběhlo něco jako WTF? Koncertuješ v Česku, to sis mohl zjistit. (Ok, když nemám dobrou náladu, nebývám zrovna nejmilejší.) Neobjala jsem ho a myslím, že jsem se fotila s dost velkým odstupem... protože jsem se celkově na focení necítila.
A málem jsem zapomněla. Jak se fotil s Nexie, tak zjistil, že se bude fotit s bleskem... a byl z toho celý zoufalý, že "podržtaškovi" říkal, jak to nejde, že se nemůže fotit s bleskem, že bude vypadat hrozně a že ty fotky musí zkontrolovat. xD
Při naší kontrole jsem mávla rukou, protože to dobře nikdy vypadat nebude (Nevím, kolik fotek už mám třeba s Mikaru, ale žádná není vhodná na profilovku, protože já jsem odborník ve vypadání hrozně na podobných fotkách. Však mne vidíte s Bořivojem... T.T A těším se na ty tři vip fotky s Aryu, jak taky ani jedna nebude zveřejnitelná.) Naštěstí se výsledek focení se S!Nem asi ještě neví. Vlastně to fakt nechci vidět.
Po focení bylo vcelku dost času, než začal koncert. Byla to docela zábava, i když nás na koncert nepřišlo moc. Nějakých 25 platících nebo tak... (Otázka je, kolik by tam přišlo lidí, nebýt naší FB skupiny? A občas trochy toho nucení koncertů i takových "nicek".)
K tomu se ještě váže, že jsme tam potkali nějaké úplně neznámé fanynky j-rocku, kde jedna říkala, že nejela na koncert gazette, protože neměla s kým... a přesně proto je tu naše skupina, protože chceme sjednocovat české a slovenské fanoušky, informovat/poradit, nahánět sem j-rockery (protože Morrigan jsme sem dostali my naším organizovaným komentováním xD); a tedy i - aby když někdo chce jet na koncert, tak měl kde si najít někoho, kdo pojede s ním. :)
Asi to celé není tak na nic, jak se to zdá, ale víte, co s myslí člověka udělá deprese.

Mám ráda koncerty v Česku.
Před nějakými dny/týdny měla nějaká členka (dnes již bývalá) naší FB skupiny pocit, že musí všem tam sdělit svůj názor, že by nechodila na české koncerty, protože se prý Češi neumí chovat a že lituje ty hudebníky, co sem jezdí. Chápete, proč je asi bývala, že? Ne, že bychom nesnesli kritiku, ale tenhle člověk vyloženě mezi nás nepatřil (a to máme pravidlo, že dokud nebudeme mít více členů, tak se všichni máme rádi, nehejtíme se a nevyhazujeme. xD)
Ale za sebe musím říct, že čeští fanoušci jsou skvělí. Možná trošku raději mám ty polské, asi protože je tam větší základna, plnější koncerty. Ale ve své podstatě to, co mám ráda, je, jak moc dokážeme na pódiu toho hudebníka podpořit - jak Češi, tak Poláci. Narozdíl od neživých a namyšlených Němců (kteří si mimochodem stěžují, že mají koncert Morrigan v Mnichově... :/ a to hlavně asi proto, že jen těm z Mnichova nebylo líno napsat komentáře pod statusy KineticVibe.)
I s více méně malým počtem lidí dokážeme velké divy. A to úplně přirozeně, synchronizovaně a tak, že to hudebníka potěší a neruší.
Na S!Novi to bylo vidět, jak nadšený z nás byl. Děkoval nám - doslova - za všechno naše řvaní, tleskání, skákání, skandování... Úplně vypadal překvapený, s jakou láskou jsme ho přijali, přestože není (vůbec) známý.
Co se týká nás - taky jsme byli překvapení z něho. Jak se ze začátku zdál jako taková netykavka a puťka, tak se ukázalo, že vůbec nebyl. Přestože anglicky moc neuměl (ok, po Mikaru je těžké se vrátit k tradičnímu umění anglicky u Japonců xD), tak se opravdu snažil s námi komunikovat a dokonce i vtipkovat.
Nevzpomenu si asi na všechno. (A doufám, že si nevymýšlím. Občas mne paměť mate.) Ale myslím, že začal tím, jak si vzal místo mikrofonu flašku s vodou a chtěl do ní zpívat. xD A pak vykládal o tom, jak teda moc neumí anglicky, ale že umí japonsky, takže je génius. xD Zopakovali jsme po něm tři japonská slova a on na nás, že jsme také geniální. xD Prostě takovým správným způsobem tydýt. Trefil se mi vkusu svým humorem. Rozkošný byl.
Co se týká hudby - ani ta mne nezklamala. Byla na živo mnohem tvrdší. (O tvrdosti ještě za chvilku.) Ale hlavně - přestože to nebyl příliš můj styl hudby - se mi líbilo, jak celou dobu vypadal, že nám opravdu nutně musí sdělit to, o čem zpívá. Jakože vážně chce, abychom to vstřebali. Taková mladická naléhavost v tom byla, která se mi na jeho projevu vážně líbila.
A teď o té tvrdosti. S!N je taková malá a rozkošná malá prdelka. Bude pravděpodobně mladší než já (sice nejsem nejmladší, ale j-rockeři, které potkávám, bývají většinou přece jen alespoň trochu starší)... a je na něm vidět, jaký je to mladíček. Vzhledově mi v obličeji místy připomínal nějakou malou japonskou holčičku, co jsem kdysi viděla v nějakém filmu nebo seriálu, úplně přesně ji vidím... a on úplně přesně měl takový obličejík. A zároveň vypadal jako mladík, nebyl to takový ten "žensky" půvabný Japonec, ale vážně japonský mladík; s opravdu delikátní (tohle slovo jsem si poslední dobou oblíbila při psaní, až jednou ty povídky vydám, tak to bude samý delikátní obličej) krásou - měl tak jemně červeně namalované oči a fakt byl pohledný. Konečně k té tvrdosti tedy (nebojte, není to tvrdost mého přirození, co hodlám řešit), když začal zpívat více násilně a tvrdě, tak dokázal působit jako japonský muž. Přestože se tahle proměna mezi holčičkou, mladíkem a mužem může zdát nesourodá; právě že u něj byla tak přirozená a ladná, až nedokážu vážně najít jiný pojem než "prdelka", co vlastně byl. (Prdelka je pojem pro tyhle typy, co máme s Nex, ale je těžké ho nahradit něčím méně oplzlým, co by ostatní chápali lépe. xD)
Takže jak po stránce hudební i po stránce vzhledové se snad nemůže najít nikdo, kdo by nebyl koncertem nadšený. Opravdu příjemný zážitek. Zapařepěnkovali jsme si, zatrsali a občas i poházeli vlasy. xD
A doufám - tedy jsem si téměř úplně jistá -, že se i S!Novi ten koncert líbil. Vypadal opravdu nadšený. Vždycky se nám uklonil až k zemi (a byly tak patrné jeho tenké záda pod tričkem).
A abych nezapomněla, když mu Nexie podala vlajku... a on pochopil, co to je xD... tak se na encore s ní vrátil úplně nadšený. Napřed jí měl přes ramena přehozenou vzhůru nohama, takže si ji obrátil a zopakoval svůj návrat na pódium už se správně přehozenou. Vypadal opravdu hodně nadšený! (A jak si ji dával na twitter, tak prý komentovaly Japonky, jak je skvělé, že jsme mu to tam napsali japonsky.)
Takže opravdu doufám, že byl stejně potěšený jako my. A my jsme byli opravdu hodně.
Snad se vrátí i s kapelou, o které nám vyprávěl... Protože takové koncerty (třebaže ne úplně hudebně a stylově dle mého vkusu) jsou skvělé a člověka opravdu potěší!

Po koncertě bylo focení cheki. Jsme posedlí JJBA, takže se ho Nex zeptala, jestli zná JJBA... a jestli s ní nafotí nějakou JJBA pózu. Na to odpověděl, že zná (samozřejmě!), ale pózy jsou příliš těžké. (Pravda! To víme všichni... a určitě hlavně Araki! xD) Ale nakonec na cheki má podle mne slušnou Jotaro pózu. xD
Podpisovka byla miloučká. Každému napsal jeho jméno na podpisovaný předmět. xD Takže u mého "Durcenwe" bylo řečeno, že je to super těžké. Je. No co... nebudu si tam dávat občanské jméno, a ta Akuma by se taky nehodila pro takovou prdelku. A dokonce se "Durcenwe" pokusil i vyslovit! xD

Schválně jsem to chtěla na tuhle fotku se zakrytou pusou. xD
Po koncertě jsme docela dlouho čekali, než se pán rozhodně vyjít z klubu. Trochu pršelo, vypadali jsme pod kapucemi celí v černé jako sekta. Už při čekání na koncert vzniklo pár hlášek, třeba jako: "Vy neaktivní lůzři, na co vůbec žijete, když nechodíte na koncerty." xD (Nejsme takoví, je to schválně přehnané, i když občas nás přístup některých lidí rozčiluje.)
A při čekání se přidaly další. Možná je dobře, že jsem na začátek psala o tom Comics Salónu, protože jsme si tam (a nejenom tam, popravdě vždycky, když tak chodím za lidmi a říkám něco jako: "Ahoj, máte chvilku? Posloucháte j-rock? ...") připadali jako jehovisti. Takže vznikla hláška, že jsme "j-hovisti"... xD
Přitom ještě Nexie chodila pořád hlídat na roh, jestli S!N nevychází z druhého vchodu. Takže byla titulována na "strážnou věž". xD (Podobnými vtipy jsme se bavili ještě hodně dlouho. xD)

Až nakonec S!N vyšel a úplně jako miloučká prdelka nám všem, co jsme tam byli, podal ruce (obě, reálně nás svýma dvěma rukama chytl za naše dvě ruky), dokonce se ptal, jestli nám není zima a tak hezky se loučil...
Nakonec nám zamával, popřál dobrou noc a vydal se pěšky(!) s doprovodem pryč.
A my jsme měli stejnou cestu... takže jsme se snažili nebýt děsiví stalkeři a nechat ho nadběhnout, a kdykoliv jsme ho uviděli, že ještě před námi je, tak jsme zastavili, abychom ho nedošli. Nakonec se nám ho podařilo nevyděsit a jít se najíst. xD

Spala jsem s Nex u mého bratra, pořád jsme se při tom bavili, jak nám v listopadu na spanilé jízdě na Morrigan umrznou prdele a že bychom měli začít trénovat. Běh blátem, spaní na lavičce v dešti, apod. xD To nám vydrželo i po cestě domů.

Žádné komentáře:

Okomentovat