Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




pondělí 13. listopadu 2017

Morrigan EU tour 2017 - 7.11. Mnichov, 8.11. Praha a 10.11. Varšava

... aneb Říká se "do třetice všeho dobrého", ale tohle měla být přinejmenším šestice a přinejlepším Aryu/moje ženušice navždy u mě, svého muže, doma.


[zde bude vtipné video z cest, až ho sestřihám]

Vlastně vůbec nevím, jak tenhle report pojmout, protože je to pět dní zážitků, které si asi už těžko všechny vybavím a některé z nich možná špatně časově zařadím (navíc jsem unavená a do psaní se mi nechce). Nicméně se pro své potěšení (až si ho budu číst a vzpomínat při něm) pokusím to vystihnout co nejpřesněji. :)

Kde to všechno začalo? Když Morrigan vyvstali z popela Xibalby a objevili se na internetu jako nová skupinka, která zněla, jak zněla, ale klip přímo udeřil na můj smysl pro krásu, když jsem uviděla Aryu? A já nevím, kde se stalo, že jsem mu začala ze žertu říkat "moje žena" ("Znáte moji ženu? Hezká, co?" [viz. RRRrrr!] Asi někde kolem přípravy přednášek na advík)... a že mne mrzelo, že se jmenuje Aryu a ne Setsuna (že se osud netrefil a je to jméno jejich bubeníka xD), protože je úplně jako Xanxův Setsu z Víly... Ale nakonec se to všechno tak zažilo. (A víte, jak já moc potřebuji mít pocit, že ty literární věci, o nichž píšu, jsou skutečné... že realita není tak chudá, jak se většinu času zdá.)
Byla jsem ráda - vnitřně jsem to nějak předpokládala -, když Aryu vyhlásil (prostě se rozhodl, a pak se to muselo zařídit, protože ženuška se rozhodla a přes to nejede vlak! xD), že pojede do Evropy (celý jeho insta byl podřízen touhou jet do Evropy od samého začátku dle mého)... ale bylo to stále částečně jen kvůli tomu folklóru, že je má žena; toužila jsem ho vidět, ale rozhodně umírněněji, než se mohlo zdát, jako příležitost, ne jako nutnost šílené fangirly.... ale těchto pět dní úplně přetvořilo můj vztah k němu.

Nákup tří VIP lístků byl částečně vyhecovaný. Asi nebylo potřeba jet na tři koncerty, ale když už jsme předtím byli několikrát na dvou, a když se jednalo o koncert "mé ženy", tak prostě jsme si řekli, že dáme tři. "Nejsme přece máčky" a "to jsme ještě nedělali" byl náš (mě a Nexus) hecující se způsob, i když jsme dost sadisticky kvůli tomu museli vyždímat své peněženky.




Cestování do Mnichova

Morrigan týdenní výlet začal už v neděli, protože jsem nám na cestu pekla pizzu - s bryndzou a čabajkou, protože jsme letos nejeli na More//than//fest, abychom si takovou unikátně skvělou pizzu dali tam. :)

Má moc velké okraje, protože jsem bryndzu udělala moc hustou, ale dobrá byla!

Pondělí pak bylo velmi zvláštní, protože na jednu stranu se člověk měl chystat, na druhou stranu je tak moc zvyklý, že na koncert i do zahraničí stačí vlastně lístek, jízdenka, občanka a peníze, že vůbec neví, co si zabalit. A popravdě se mi už ve tři hodiny chtělo spát (a nevím, zda za ten týden vůbec přestalo kdy chtít).

Moje batožní matrijoška xD

Dárek pro Aryu a můj pekelný mobil :)

Odjížděla jsem do Prahy něco před pátou, v Praze jsme se zbavili částí věcí u Ruukiho, který nám o své dobrotě nabídl na středu sprchu a možnost tam přenocovat. Tohle bylo opravdu hezké! Nikdy bych si nemyslela, že se vůbec někdo přihlásí, že můžeme zneužít jeho sprchu v ranních hodinách a nakonec takovým pražských přátel bylo povíc. :)
Do Mnichova jsme jeli před půlnocí z Florence flixbusem - naše první cesta tímto dopravcem a částečně jsme se kvůli tomu stresovali, protože nemají "místenky"... ale nakonec to bylo dobré, protože jsme mohli zaujmou každý dvojsedačku a pohodlně spát.
Nevím, kolik z šesti hodin jízdy člověk reálně prospí, ale nakonec to asi "stačilo". Na nádraží v Mnichově jsme chtěli chvíli okupovat záchodky (umýt se, vyčistit si zuby a převléct se), ale byli otevřené jen takové venkovní, v nichž byla zima a studená voda, že jsme se odtamtud stáhli v domnění, že najdeme nějakou kavárničku, v níž bude toaleta v teple. xD
A tak jsme se vydali ke klubu pěšky - protože to bylo nějakých 30 minut chůze, a co jsme jiného měli dělat takhle po ránu před sedmou, že?
Po cestě a ani nikde kolem klubu žádná kavárnička se záchodem nebyla... kousek od klubu je toitoika, která k ničemu není, když si člověk chce vyčistit zuby. Je tam pekárna s posezením, ale bez záchodu. A pak milion dalších podobných podniků... Ale vážně - Němci, kam chodíte na záchod?

V pekárně na snídani




Vyřešili jsme to nakonec tak, že jsme se "vloupali" na nějakou polikliniku. Ale to byla fakt poslední možnost, která nás osvítila, jinak nevím, kam až bychom museli zajet, abychom si vyčistili zuby (a já se svou hrozně špatnou pletí si umyla ksicht a namazala se).
Další protivnou věcí v Mnichově bylo, že začalo pršet. Sice jen tak mírně, ale stát v tom od sedmi od rána nebylo nejlepší. Tak jsme se schovali ve fotobudce, co stála u klubu. xD
A to jsme ještě nevěděli, že stojíme u špatného klubu, protože sice měl stejný název, ale jiné dveře v tom komplexu. Naštěstí jsme to zjistili dost brzo, abychom byli "jen" za Němkami, které u klubu čekaly od nějaké půlnoci?

Tohle čekání s Němci už nebylo tolik zábavné. Protože Němci... A hlavně, že jich před námi byl nějaký počet a bylo jasné, že se nevlezeme do první řady. :/ A pořád ještě nikde nebyli jiné záchody, než ta jedna blbá toitoika... a bylo zima a vlhko. A my jsme si za poslední roky asi vážně odvykli takhle kempit před koncerty.
Nicméně už někdy kolem dvanácté přijel tourbus. Zdůrazňuji - tourbus! Víte, jak dlouho jsem nebyla na kapele, která na tour jezdí tourbusem? Ne nějakým vanem nebo čím, ale velkým dvoupatrovým tourbusem s přívěsem k tomu? Huh. Překvapení!

Hleďte, tourbus!

Všimla jsem si, že někdo z vrchního úplně nejzadnějšího zatemněného okýnka na nás mával. Tak jsem zamávala nazpět. A jak jsem tak měla možnost ty čtyři poznat, určitě to byl Aryu. Tedy to bylo mé první "blízké setkání". xD
Tourbus se chvíli snažil napasovat na dvorek u klubu, což jsme trochu pobaveně pozorovali. Nakonec se jim to povedlo, ale kapela se moc k vycházení ven neměla. První se odhodlal - určitě se mu chtělo na záchod xD - Setsuna.
Dojem moc neudělal. Byl podstatně menší, než by ho člověk čekal, i když hezky mužně rostlý, ale to by všechno bylo jedno, kdyby nebyl taková netykavka. Vypadal tak nepřístupně, jako kdyby vůbec na tom tour nechtěl být a s evropskými fanoušky se stýkat.
Nakonec po dvorku začali chodit i ostatní. Aryu měl svůj černý klobouček a brýle, toho se mi reálně moc zahlédnout nepodařilo. Kuloe vypadal jako Die. A Pittyho si reálně vůbec nevybavím... :/
Čekání se vleklo a moc lidí nepřibývalo. Huh. Přijela na tour nějaká japonská cosplayerka Setsuny - do teď nevím, co to bylo za pohlaví, protože člověk tomu vůbec nechtěl věřit, že je to žena (což je u japonského přesně naopak, než je jeden zvyklý). V Mnichově mne strašně iritovala. Postupně přes Prahu a Varšavu se to pak už úplně zmírnilo, až vymizelo asi úplně do nezájmu a ignorace. xD
Protože jsme s Julií - "velitel" těch, co tam čekali od půlnoci a Aryu šílená fangirla, co létá na koncerty Morrigan do Japonska i třeba dvakrát během dvou týdnů - známí (podobný vztah k Aryu má i k Mikaru, takže ji známe velmi dobře) a ona toho vrámci německé fanprojektové iniciativity hodně organizovala, tak nakonec se jí podařilo všechny zlajnovat tak, že když jsme šli do klubu, nikdo nepředbíhal. Takže ty místa v druhé řadě přímo před Aryu byla naše. 

Zahřívání v pekárně


Mnichovský koncert

Organizátoři přišli s příjemnou inovací, když se mělo fotit na VIP, tak nás postavili do asi tří řad, které šly po jednom postupně. Celkově musím pochválit organizátory, protože nejen, že se nám snažili vyjít vstříc, ale i se s nimi dalo domluvit. Byl tam nějaký problém s předbíháním, ale oni na to hleděli a udělali pořádek. Což bylo vážně milé.
A člověk pak - to jejich požádání, abychom příliš na kapelu nesahali - si vzal k srdci. Protože rozhodně nechtěl takovým nadějným organizátorům ukázat j-rock fanoušky ve špatném světle. Bylo by hezké, kdyby dále vozili japonské skupiny do Evropy, no ne?
První VIP focení pro mne bylo velmi odfláknuté. Protože skupina stála blbě rozložená - Aryu byl na kraji, ne uprostřed - a člověk se ocitl mezi nepřístupným Setsunou a Kuloem. :/ Navíc jsem nevěděla, co si můžu dovolit nebo ne, a věděla jsem, že chlapci jsou na tom s angličtinou bídně. Tak jsem se vyfotila a šla.... a jen koutkem oka postřehla, jak moje žena (=Aryu) je celá smutná, že jsem jí nevěnovala pozornost. Vypadal jako štěňátko, co se chce mazlit.
Pro ně to totiž byl taky první "reálný" koncert v Evropě (Lucca byla na konu a ještě se moc nevyvedla). A tak určitě byl celý natěšený... a pak stál vně a nedostal plnou pozornost, co si zasloužil.
A že Aryu si vždycky zaslouží tu nejplnější pozornost, jakou člověk má!
Z prvního focení fakt nejsem šťastná. Úplně promeškaná příležitost při předraženém vipku. :/

Jako předkapela na všech třech koncertech byli Švédští Bataar. No, co k nim můžu říct? V Mnichově mi jich opravdu bylo líto, protože Němci se k nim postavili velmi chladně. A já ne, že bych se cítila nějak "hřejivěji", ale prostě má profesionální fangirla z toho byla nesvá. I když určitě nebyli a ani se nestali šálkem mé kávy...
Naštěstí skončili, a pak nějakou dobu trvalo, než se nachystaly hlavně bicí pro Setsunu, který se musel schovávat za plachetkou, protože bychom ho asi jinak okoukali. xD

Teď přichází hlavní problém, že se mi všechny tři koncerty Morrigan slušně slily do jednoho.
Z počátku jsem byla velmi skeptická k furitsuke, protože mi přijde jako velmi omezující, protože si ráda pařepěnkuji podle sebe. Takže společně s tím, jak Němci nejsou tolik slovansky živelní, mne trochu mrzelo, že se skupina před začátkem nevyvolávala. Samozřejmě přišla nějaká předehra, a pak v nacvičeném vytleskávání postupně jednotliví členové.
Ono se teď velmi těžko popisuje, jak na mne napoprvé působili, protože napotřetí, když přicházel Setsuna - zatímco všichni ječeli - já ze sebe dostala jen přátelské "ahoj, Setsu"... xD Takže asi ano, asi jsem taky v Mnichově ječela a byla nadšená. Možná o to víc, že jsem chtěla dorovnat žádné vyvolávání kapely předtím.
Nicméně protože Setsuna byl takový nepřístupný, o Kuloem doteď moc nevím, co si myslet, a Pittyho příliš nemám ráda, tak všechno pompézní a úžasné sálalo z Aryu! Protože i když jsem se před koncertem postupně připravila na to, že vlastně je z celé skupiny nejmužnější... tak asi jsem pořád nebyla připravená na realitu Aryu.
Dělali jsme si z toho srandu, že buď sem nahodím několik stránek popisu, který nebude nikdy dostačující, nebo prostě řeknu, že Aryu je dokonalý! A on prostě je. Ani nevím, kde mám začít, a co z toho je vlastně vjem z Mnichova, a co se k tomu přidalo na dalších koncertech.
Co jeden očekával bylo, že Aryu bude krásný, místy tím pádem erotický... ale to, co jej dělá opravdu výjimečným, je, že částečně vypadá jako takový rarach. Nakráčel si tam jako přenádherná královna všech pekel, ale přitom měl na rtech takový šibalský úšklebek; částečně pobavený, částečně vyjadřující něco jako "padněte mi k nohám, kam patříte".
A co pak ještě chvíli trvalo, než se projevilo, že Aryu je docela dost svalnatý. Vážně mužný. A má velkou hlavu. xD Ne, úplně zbožňuji jeho velkou hlavu! Protože kromě těch svých trochu veverčích zubů a šibalských rtíků, má ještě takové kulaté tvářičky, což na přesvícených videech nejde zaboha vidět. Nevím, jak může být zároveň tak přitažlivý, panovačný, šílený a žertovně rozkošný. Nevím, jak vám to mám popsat. Prostě Aryu?
Takže když jsem tu tak zklamala v popisu prvního dojmu z Aryu, teď se zkusím věnovat koncertu. xD
Rozhodně jsem nečekala, že to bude až takhle divoké. Protože u furitsuke jsem si nikdy nepředstavila, že by mohlo takové být. Ale tohle byli Morrigan a Aryu, který sice moc neumí zpívat - nebudeme si lhát, pokud jsou tři koncerty špatně nazvučené, už to má nějaký věcný důvod - ale Morrigan prostě dotáhli do konce myšlenku, že na koncertech stejně jeden nemůže pořádně slyšet... a tak se tam děje spousta jiného. A je to neuvěřitelná pařba.
Seli má asi pravdu, že Aryu místy trochu připomíná Kya. Prostě je velmi živelný, rád se různě svíjí a nabízí velmi poutavé divadlo. Moc nezpívá a vůbec to nevadí, raději když dělá divné pazvuky, křičí nebo komunikuje s publikem. Prostě k tomu, jaký ten koncert byl, to patřilo. A nemohla bych si ho užít více. (Mohla bych s ho užít více, ale spíše to myslím tak, že bych nic neměnila na "druhu" koncertu a jeho náplni.)
Hráli docela dost písniček - nějakých šestnáct je přece dost vysoké číslo. A měli tam zařazené mé oblíbené písně, které jsem chtěla slyšet (Devil parade!), a pak několik, které se staly oblíbenými právě kvůli koncertu. :)
Mnichovský koncert jsem věnovala veškerou svou pozornost Aryu, ani se nebudu tvářit, že tomu tak nebylo. Vlastně mne dost rozčílilo, když jednou Pitty přešel doprostřed. Protože co jsem k sakru měla dělat zrovna s Pitty?
Aryu dělal několik nezapomenutelných věcí. Na každém koncertu něco přidal, takže nakonec asi budu popisovat jen to. xD
Měl na své hubince umělou krev a chvílemi si sáhl do pusy, rozetřel umělou krev a jak to tak měl na prstech, někomu to otřel buď do vlasů nebo do tváře. xD Celkově první řadu používal občas jako opěrky, rukou se zapíral o hlavu před sebou, když se natahoval dál do davu a vůbec si nelámal svou hloupoučkou velkou hlavinku s tím, že to asi není nejpříjemnější. Také vůbec neřešil, jak moc má natisknutý rozkrok na něčím obličeji. Prostě chtěl hodně podávat ruce a věnovat své šílené pohledy i těm vzadu...
Už nějakou chvíli jsem neviděla, aby někdo plival vodu do publika... až teď zase u Aryu. A možná to někomu bude připadat nechutné, ale já myslím, že je to super. (Stále vzpomínám, jak tohle plivání od Kya byl důvod, proč jsem v Praze na Diru ten koncert ustála.)
A málem jsem zapomněla napsat, že tedy kromě jeho gest, kdy ukazuje, že si podřezává hrdlo. Tak ještě zrovna v Mnichově a nikdy jinde kousal do medvídka a pak s ním naznačoval něco jako honění? Fakt nevím, jak jinak to popsat. Že si sahal do rozkroku, že sahal po svém těle, ok... ale to natřepávání toho medvídka, to jsem si říkala - "wtf, co děláš, ženo?" Ne, že by to nebylo jistým způsobem zvráceně erotické... xD (Celý Aryu je. ;))
Já jsem asi v tom Mnichově musela mít trvale trochu nevěřícný výraz, čeho jsem svědkem. A to si uvědomte, kdo jsem a čeho všeho už jsem svědkem byla (třeba Kya, co se škrdil kabelem od mikrofónu). Ale něco až takhle intenzivního jsem nečekala.
Možná vážně kvůli tomu, že Morrigan beru jako takovou "malou" skupinku a Aryu jako svou hloupou ženušku, co lavískuje Tsuzuku. Přitom hrají (ač předtím jako Xibalba) nějakých 8 let a - protože Mejibray fanda nejsem a nikdy jsem nebyla, tak vůbec nevím, jak to vypadá u nich na koncertech - Aryu prostě má neuvěřitelně silný projev na pódiu absolutně vzdálený od nějakého fanboye Tsuzuku.
(A to neříká nějaká žárlivost na Tzku, já jsem smířená, že Tzk je manžel mé ženy. xD)
Morrigan mají jednu píseň, na kterou jsou vážně divocí. Vypadá to asi tak, že zatímco publikum střídavě skanduje a naráží do první řady (která si lehá na pódium), tak ani hází do publika plišové medvědy... hází ve smyslu, že je vážně švihají na lidi. A ti medvědi se pak vrací, a opakuje se to. A v japonském koncertovém vydání to ještě vypadá nějak slušně (protože Aryu se většinou vrhne do publika, kde je dost místa a prostě pak tam dělá blbosti, podle toho, co jsem viděla na DVD, ale Japonky jsou povětšinou slušné a ostýchavé)... ale na evropské tour to vypadalo tak, že kdykoliv si první řada - případně druhá a třetí... - měla lehnout, tak Aryu prostě ty lidi hází směrem ke svým nohám.
To se pak jeden hned velmi rychle naučí tuhle "choreografii", když vás někdo prohodí mezi svýma nohama, abyste u nich zůstali ležet na zemi. Vzpomínám si, jak jsem tohle "bytí" mezi nohama Aryu Julii, za kterou jsem stála, vážně záviděla. xD (Ten smajlík pochopíte později.) Ale zase mi takovéhle chvíle daly možnost, abych se Aryu více dotkla, protože se tím pádem ocitl u mě.
Jak jsem se vážně snažila nesahat, protože jsem nevěděla, zda můžu a tak. Tak jsem se dotkla párkrát jen jeho ruky, případně nohy a bříška, když ho zrovna na mne špulil.
No a nakonec si nechávám úplně vrchol celého Mnichovského koncertu, kdy se Aryu rozhodl, že se mi hodí do náručí. Takže to nebylo jen celou dobu, kdy se mi nabízel tou či onou částí těla, ale hodil se po mně celý... a že jsem byla asi jediná schopná ho udržet, tak jsem ho měla v náručí, a pak ze své náručí tahala nahoru zpět na pódium. (Toť k tomu, jak jsem se vážně snažila na něj nesahat, ale nešlo to. xD)
Asi to dám už sem, protože částečně nechci vypadat, jako že si o sobě moc myslím a nebo mám zatměnou mysl fangirly, ale reálně si nemyslím, že Aryu mi věnoval moc pozornosti. Vlastně chvílemi jsem byla i smutná, že si otírá krev do vlasů všech kromě mě, a že se o ně opírá, a že si je hází mezi nohy a že se na ně více dívá... a tak. Protože víte jak vypadám, není se tady na co dívat... a mrzelo mne to, protože jsem s jinými "j-rockery" měla při jiných koncertech pocit většího zájmu z jejich strany - že dobře pařím, že jsou rádi z mého zájmu. A u Aryu jsem si přišla odstrčeně, ale hlavně to asi tím, jak moc jsem zrovna po té jeho pozornosti toužila.
Nehledě na to, koncert jsem si vážně užila. Protože se bylo na co dívat - Aryu je vážně dokonalý a pohled na něj je velmi uspokojující -, dalo se opravdu divoce pařepěnkovat a celkově... ani to furitsuke není tak špatné, když je na Morrigan.
Mrzí mne, že jsem nechytila paličku od Setsuny. Protože - řeknu to už teď - tu paličku jsem měla málem na všech třech koncertech a mám trochu dojem, že mi chtěla být hozena. (Ve Varšavě mne skoro stála prsty.)

Sice nejsem u Aryu, ale žena má potřebu si stejně strhat šaty;
docela obstojné foto.



Cestování do Prahy

Museli jsme odcházet z klubu někdy kolem jedenácté, abychom stihli dojít zpátky na nádraží a odjet zase flixbusem zpátky do Prahy. Huh. Původní plán byl, že si koupíme nějaký merch, co by se mohl vyprodat, což bychom bývali nestihli, kdyby nám ho nekoupila Julie, která stála na začátku fronty... a i to bylo vážně taktak. Zaplatila asi v 23.05, dala nám trička a my jsme šli.
Byla to vcelku sranda, jak moc jsme ještě měli energie. Vlastně už někdy tehdy jsem se začala přehřívat. xD Takže naše svévolná automatická chůze (co používáme po koncertech a je velmi praktická, protože reálně nespotřebovává energii a dá se s ní jít i několik hodin xD) byla docela rychlá a zvládli jsme cestu zpátky ještě rychleji, než cestu tam.
Naštěstí jsme se rozcvičili, než jsme šli do autobusu, protože vážně s tím, jak koncert byl divoký a že polovinu času člověk máchal hlavou buď jedním, druhým nebo třetím způsobem, ten krk to prostě chtěl. Jinak by při spánku v autobuse fakt hrozně ztuhl.
Tentokrát cesta nebyla tak příjemná, protože nějaký Čech se svou z něj úplně zoufalou přítelkyní tam byl dost asi sjetý a agresivní. Takže jsem vcelku byla ráda, když si někdy v dalším městě ke mně přisedl nějaký člověk a tím pomyslně dělal hradbu před jeho případným útokem. Lépe se mi spalo, i když on asi reálně možná nebyl tolik nebezpečný, jen velmi hlučný a agresivně vyhledávající spory...
Ale úplně jsem viděla, jak se prostě čistě jen tak rozhodne, že někoho v autobuse pobodá. Huh. Nemám vůbec důvěru v lidi.

Tahle fotka u Ruukiho je super, doufám, že mne Nexus za zveřejnění nezabije.

Do Prahy jsme dorazili po dalším minimu spánku někdy před šestou. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme se dostali k Ruukimu, abychom se tam osprchovali a převlékli se. Vážně je strašně hodný, že nám tohle umožnil.
Chvíli to trvalo, než jsme byli schopni zase jít. Ale i kdybychom více spěchali, u klubu stejně už dávno čekali (asi od půl páté) Němci. Sice podstatně méně než předtím, ale stejně... Ovšem tentokrát nám bylo přislíbeno místo v první řadě mezi Aryu a Kuloem. Asi abychom se postarali o to, že všichni v Praze budou tenhle řád respektovat.
A tak začalo naše druhé čekání v dešti na Morrigan. Zima byla možná větší než ten den předtím, nebo my už jsme byli dost nevyspalí a promrzlí, že nám to tak přišlo.
A byla to vcelku ostuda, že tam byli Němci a jedna Polka (co známe taky z Mikaru), a reálně velmi dlouho žádný Čech. Než přišel Domča a úplně zkrášlil veškeré čekání, protože Domča je super! ;) Alespoň ten čas pak rychleji ubíhal.
Chodili jsme se ohřívat různě do obchodů okolo nebo si kupovali vietnamskou polívku s sebou. A lidé se na nás divně dívali, jak jsme tam kempili jako největší bezďáci pod dekou a s horkou polívkou.
Ale kupodivu byli docela milí. Nějaký cestář jedoucí v autě poznal, jaký jsme reálně "trash", tak na nás mával a posílal nám vzdušný polibek. Pak nás chtěl zamést zametač chodníku. A nějaká individua se ptala, proč čekáme, ale když jsme řekli, že na koncert, okomentovali to více méně pozitivně, že si to mysleli. Což bylo hezké (mezi těmi všemi příběhy o tom, jak někdo byl souzen za svůj vzhled, co pořád čtu a nikdy se mi nestaly).
Napsali jsme dopisek pro Aryu, abych mu nějak vysvětlila, proč mu dávám postavičku démonka a že jsem ji sama pro něj vyrobila. Samotné psaní dopisu bylo velmi zábavné, protože věci, co bych mu mohla říct byly něco jako: "Připomínáš mi mou kočku, proto tě mám tak ráda." a "Jsi má pekelná královna." Ale při představě, že bych ho nazvala "neko" (což se v japonštině používá i jako výraz pro buzeranta) a "queen"... no, vysloužila bych si jistě pěstí. xD Což nakonec by bylo vtipné, protože pak bych mohla sbírat zářezy j-rockerů, co mi dali pěstí: Aryu kvůli tomuhle, Hiro až mu nasadím tu jojo-čapku... xD
Nex bylo zima, tak si šla do vedlejšího obchodu koupit ponožky a rukavice. Velmi dobře umístěný obchod! A nakonec jsem šla i pro mne a Domču koupit ponožky. A zrovna, když jsem to prováděla - takové růžové skvělé ohavy - tak před obchodem zaparkoval tourbus... takže jsem si tak šťastně nesla růžové chlupaté ohavy, a pokud mne kapela při tom (nebo při obouvání) viděla, tak doufám, že je to pobavilo.
S Domčou jsme se stali ponožkoví bratři, protože jsme si oba páry rozdělili po jedné. A to je taky super! xD

Naše bratrské ponožky xD

Tentokrát doufám, že mne Domča nezabije za fotku s Pittyho lízátkem.

A tady s tourbusem

Protože klub neměl zadní dveře, tak kapela chodila kolem nás. Myslím, že znovu byl jediný, kdo nám zamával Aryu. Protože on je takový milučký a chce se mazlit. ;) Udělali jsme jim prostor, aby mohli vše nanést dovnitř... a několikrát pozorovali jednoho či druhého, jak kouří.
Což vlastně bylo dosti vtipné, že když se začala dělat řada, tak Kuloe kouřil na konci řady. Chudák. Protože za jiným rohem zase na něj pršelo, když tam stál.
Pitty už tehdy mírně projevoval, že je sice malý, ale je muž a silák, takže pomáhal všechno nosit...
No a Aryu tedy ještě několikrát vyšel, a to zrovna ve chvíli, kdy jsem něco jedla. (Alespoň ví, proč jsem tak tlustá... xD)
Úplně, když si to srovnám s tím, jací jsme byli na koncertech dříve, tak bychom určitě napjatě je pozorovali, ale teď už máme takový "klidnější" a "uvolněnější" přístup.
Navíc nám opravdu u těch pořadatelů šlo o to, aby měli dobrý pocit z celého tourné. A že jim zrovna čeští fanouškové hodně dluží, protože nám snížili cenu vstupenek na polovinu! Sice pak byl trochu problém, že málem neprodávali merch, protože si mysleli, že musí snižovat i jeho cenu, a to by se jim nevyplatilo. Ale nakonec se s námi (přesněji Nex) pobavili a zjistili, že na ceny merche jsme zvyklí úplně stejné jako jinde. Takže se prodával!

Když jsme tedy už začali dělat finální lajnu, tak v jakékoliv organizaci začali trochu zavazet Maďaři, kteří schválně vypadali, že nerozumí. Což je od nich pěkně hnusné (ale zase chápu, že po některých Češích, kteří jim dělali to samé při organizaci např. koncertu Gackta v Budapešti, tak mají asi trochu právo). Nicméně jsme to nakonec nějak vyřešili, i když z více než mírně stresovanou Nexus.
Jistá hanba na české fanoušky! Protože na koncert si nakoupilo vipka opravdu hodně Němců a jiných cizinců... a to to byl český koncert. :/
(Mnohokrát jsme si říkali, že kdybychom se my s Nex potkali s námi s Nex dříve, tak bychom se neměli rádi. Ale prostě po vší snaze a energii, co věnuji do české komunity, a po všech koncertech, co jsem navštívila, prostě už občas mám co říct a nějaké standardy chování. Takže mne třeba mějte za "krávu", ale trochu páry upustit teď musím.)
Protože reálně mne naštvali někteří lidé už ve chvíli, kdy jim bylo líno se zúčastnit fan-projektu. Šlo o poslání jedné blbé fotky, když si každý nafotí milion selfie týdně a zbytek bychom stejně odedřeli my s Nexus (jako i dělání vlajky)... ale ne, účastnit se fan-projektu je asi trapárna, nebo co. :/
Takže glorifikuji všechny české a slovenské fanoušky, co měli VIP vstupenku! Protože to chvílemi vypadalo, že to reálně vážně bude samý Němec.

Pouštění dovnitř mělo zpoždění. Což reálně bylo na každém koncertě, ale samotná show vždy začala v čas. Úplně to dobře vymysleli, protože nám dávali tentokrát náramky s čísly, takže se nikdo nemusel bát, že ztratí své místo.
A vlastně byla dobrá i ta inovace, že jsme čekali v místnosti s šatnou a mohli si odložit věci přímo, i když nadmíru stresovala Nexus.



Pražský koncert

Tentokrát jsme se šli fotit na vip fotku společně s Nexus. (A Aryu stál uprostřed!!! {úplně mi teď zaznělo v hlavě to rozkošné "jéééj", co dělá Aryu})
Protože Nexus nebyla moc k použití, tak jsem vytáhla angličtinu (vlastně jsem celkově hodně tento celý výlet mluvila s lidmi anglicky, asi jak jsem byla unavená a všechno mi bylo jedno) a Aryu nejprve dala svého démonka, z něhož byl celý nadšený.
Pak jsme se s nimi vyfotili. Vracím se k tomu, jak je Aryu reálně mazlivý, protože mne vzal kolem pasu (a já jeho, když se to tak nabídlo) a opřel si o mě svou hlavinku. Ten pocit, když si o vás Aryu opírá hlavinku je k nezaplacení. (Všechny ti tisíce, co jsme dali za Morrigan, stáli za jedno opření jeho hlavinky. xD)
Protože to byly reálně dvě fota, tak na to druhé jsem se přesunula za Kuloem nebo Setsunou... wtf já?! Fakt nevím, kdo to byl, protože jsem ještě byla celá uvytržení z hlavinky Aryu! A i ten se na mne vcelku lepil.
Asi nakonec byli všichni členové rádi, že jsou v Evropě.
Po focení jsme jim dali zbytek dárků. Protože jako pivo-nepijící člověk jsem vždy ten, co dává sixpack kapele, tak tentokrát jsem i těch šest kozlů dávala Aryu. Byl nadšený skoro tak moc jako Hiro. (Už předtím si házel na instagram, že si koupil kozla, a pak ještě hell energeťák.) A co můžu dodat teď jako novější zprávu - v sobotu v Berlíně se fotil u nějaké zdi a má v ruce asi jednoho z těch našich kozlů, takže je fakt pije!
Pitty dostal od Nexus lízátko a vypadal, že ji kvůli tomu praští. Protože fakt asi není rád za svou tělesnou stavbu a že musí být ten roztomilý v kapele. (A zase mohu dodat, že na twitteru je videjko z Varšavy, jak si dává páku s holohlavým bubeníkem Bataaar... a úplně jde vidět, jak je zklamán, že nevyhrál, protože si chtěl dokázat mužnost. xD A chudák holohlavý se úplně stydí, že ho nenechal vyhrát. xD Pořád se tomu musím smát!)
A ještě jsme tedy Aryu koupili čepičku s českou vlajkou, protože v Itálii měl čepičku s Italskou... ale ta se mu asi taky tolik nelíbila. No nic.

Čekání na koncert před pódiem byla zábava. Jak jsem dříve trochu kritizovala některé české fanoušky, tak pak naopak teď musím říct, jak strašně ráda jsem byla, že jsem "doma". Protože mám opravdu ráda ty lidi, s kterými se z komunity bavím, a jejich přítomnost a možnost jim vyprávět zážitky z Mnichova, mi fakt zpříjemnila čekání.
Dokonce jsem byla tak názorná v popisu svých zážitků, že i Ukrajinka stojící za mnou se tomu smála... až jsme s Nex úplně zapomínali, že nám reálně příliš nerozumí.
Trochu byly problémy s podepisováním vlajky, protože venku na dešti se to nedalo a vevnitř to bylo dosti zmatečné, ale i tak... to čekání uběhlo vcelku rychle.

Pak přišli Bataar. A tedy v ČR měli větší podporu. Takže mi jich nebylo tolik líto... doufám, že si to užili jak oni, tak ti co na ně přišli.
Nechápu, proč ten fialovovlasý se mi pořád snažil tak nabízet... ale vážně?! Proč?! Pokud jsem něco při koncertu Bataar chtěla, byl to klid a nemuset se nijak zapojovat.

A teď zase ta těžká část na popis - koncert Morrigan.
Hned na začátek se Kuloemu povedlo, na co nebylo v Mnichově místo. Přišel schovaný za svou černou rakví - blbeček jeden, věděli jsme, že tam je! - a dramaticky ji shodil, když měl přicházet. Sice říkám blbeček, ale chápejte, bylo to cool a rozkošné zároveň.
Celkově se mi zdálo, že si Kuloe tenhle pražský koncert více užíval než Mnichovský. (Měl prý od příjezdu do Evropy nějaké problémy s jídlem, tak možná proto byl takový bručoun, protože jinak vypadá jako docela skvělý tydýt.)
A to jsem zapomněla u VIP setkání z Mnichova, že tam k nám předem Kuloe promlouval. Což bylo neocenitelné, protože promlouval typicky Kuloe vtipně-tvrďácky a Aryu to jako vždycky absolutně pobavilo. Takový rozkošný okamžik tohle!
Nicméně zpátky k Praze.
Tenhle koncert byl pro mne asi nejlepší ze všech tří. Sice jsem neměla místo úplně u Aryu, ale mám takovou teorii, že si Aryu pamatoval, že jsem mu dala toho démonka a rozhodl se tedy mi nějak "odvděčit", takže se mnou hodně interagoval.
Odrovnalo mne vlastně, když už přišel. Protože měl založené ruce (stejně si je zakládá, když mlátí hlavou v jistých pasážích), na tváři ten svůj sexy-rarach-a-šibal úsměv a měřil si nás všechny spokojeným pohledem. Pravda, že české publikum (i když s tolika Němci :/) bylo mnohem živější, než to v Mnichově a šlo to slyšet už od začátku.
Celá kapela vypadala velmi potěšeně z tohoto faktu. Protože my jsme vypadali, že je vážně chceme. Což samozřejmě byla pravda.
Teď skutečně nebudu schopna popsat nic chronologicky. Takže jen co se mi vybaví. Ze začátku jsem se cítila trochu odstrčeně kvůli svému místu na stranu od Aryu, protože Aryu se zdržoval uprostřed u Julie... a já jsem - přiznávám bez mučení - žárlila. Tak mocinky!
Ale začalo to asi tím, že si mne všiml, když na mne prskl vodu. A pak ještě několikrát se přímo díval chvíli na mě. A mezitím rozjel tak divokou a erotickou jízdu, že Mnichov vůči tomu nebyl vůbec nic.
Takže jak jsem si před chvílí stěžovala, že mi Patrik (? fialovovlasý z Bataar) nabízel, co jsem nechtěla (a většinou byla na vinně Nex, protože mu sáhla několikrát na nohu), tak Aryu dělal úplně to samé. Akorát to jsem chtěla! xD
A tak si Aryu přirážel pět centimetrů od mého obličeje... a můj obličej si na to už asi začíná zvykat, napřed Hiro, teď Aryu. xD Konečně mou hlavu taky používal jako podpěru. xD V jedné chvíli na mne přímo ležel hrudí a já tak byla pod ním a říkám si: "Velmi nepohodlné, ženo." A stále ještě při tomhle všem jsem na něj sahala jen decentně, možná ještě decentněji než v Mnichově.
Už od začátku měl problém, že je vůbec oblečený. xD Začal ze sebe napřed strhávat rukavice, manžety a nakonec celý kabát. Bylo rozkošné, jak vždycky se šel pak upravovat do zrcadla, jestli má korzet a krajku správně. Jako kdyby snad mohl nevypadat dokonale, že? xD
To mu ovšem nebránilo v tom, aby předvedl tak erotické představení, že jsem asi nikdy nic žhavějšího neviděla. Nejprve tedy byl vprostřed - a já tam žhnula žárlivostí jak Xanxus -: asi kdybych nebyla tolik zběhlá v psaní yaoi, tak vám tuhle show ani nepopíšu. Takže milá Ájinka se tak rozjela, že si před nás klekala a rvala si nás na sebe, přitom se ošahávala a valila očiska.
Pak někdy v průběhu šel na všechny čtyři a chvíli mlátil hlavou, přičemž se prohýbal v zádech, pak se dostal na břicho a tak koketně zahoupal nohama. V téhle chvíli si představte ódu na jeho holá záda a ramena tak na sto řádků. Celkově - Aryu má úžasné tělo. V Mnichově jsem poznala, jak má trvdé předloktí a vážně hezky vypracované paže, Praha mi přinesla skvělý pohled na jeho kulatá mužná ramena a vážně sexy (upocená) záda. A dokonalá skoro bara prsiska.
Jeden by, jak se tak před ním kroutil, úplně ho kousl za krk. Úplně si o to říkal a strašně by se mu to líbilo (možná až kdybych vypadala jako Xanxus, ale je to něco, co určitě chtěl).
A tímhle plazivým a polonahým způsobem se nejprve dostal k Julii a vyplazoval na ni jazyk - a já jsem tam hořela žárlivostí a závistí -, ale nakonec to ještě zopakoval, když se plazil ke mně. Tohle byl fakt silný zážitek a úplně mi plesalo srdce, že si pro něj vybrala ženuška mě!
A když pak tak u mně klečel, tak jsem měla položenou ruku na jeho stehnu a úplně jsem se ostýchala mu sahat přímo na zadek (což je důležité v rámci Varšavského koncertu). Ovšem i tak to byl úžasný pocit, když vaše pekelná královna před vámi klečí, celá rozdivočelá a rozvášněná z vší pozornosti.
Pak už méně erotický, ale takový velmi milý zážitek, byl, když Aryu nechal svěšenou u nás ruku, a nejprve ji vzala do své Nexus, pak ji pustila... a on počkal, až mu ji jemně stisknu i já a až potom se přesunul dál. To bylo velmi milučké.
Poslední věc, co zmíním z divočení mé ženy, byla chvíle, když Nexie vzal za bradu a pohlédl ji přímo do očí.
A vlastně to není poslední věc! Protože v té pasáži s leháním si na pódiu a házením medvědů, si mne - konečně! - prohodil mezi nohama. A já tak pod ním pak ležím na pódiu mezi jeho nohama, můj výhled je přesně na jeho rozkrok zespodu... a fakt mne takhle píseň strašně baví! xD
V rámci ní a vlastně celkově - protože Aryu věnoval pozornost na všechny strany - jsem měla možnost věnovat se i Kuloemu. Který opravdu vypadal, že se baví (dělal takové špulení rtíků, když schvaloval, že někdo dobře pařepěnkuje ;) )... a u jeho nohou jsem tedy taky ležela.
Protože ono to "házení" na pódium vás prostě naučí si pokorně lehnout k nohám kapely. Jak já skutečně nemám žádné masochistické sklony a jsem dosti hrdá, tak tady to šlo stranou... prostě, když mám ležet u noh kapely, tak pokorně ležím a ještě se mi to líbí.
A možná by se Kuloe ani nebránil, kdybychom na něj více sáhli... protože ve Varšavě myslím, že se osahávat nechal... a v Praze měl vždy takový náběh, že přišel fakt až úplně k nám. Ale já jsem si pořád říkala, že když nás žádali organizátoři, abychom je neděsili tím, že se jich budeme chtít příliš dotýkat, tak jsem to prostě nedělala, i když ruce nenechavky měly jiný názor na věc.
Nicméně jsem tedy držela Kuloe za nohu, když jsem u ní tak ležela.
Měla jsem i více času věnovat se Setsunovi. I on vypadal, že si to více užívá než Mnichov. (Jak si pak na twitřík psal "czech good" z toho jsme nemohli... xD) Vždycky, když on zachytil, že se na něj dívám, tak spokojeně kývl. A to od něj bylo hezké. Vážně si to velmi užíval a částečně i komunikoval s lidmi, kteří na něj viděli.
To je asi ten důvod, proč si myslím, že mi chtěl tu paličku hodit. Nicméně jsem ji nechytila, ani jednou ze tří... ale Nexus dostala od něj zbytek své vody. Asi vypadala polomrtvě.
Úplně jsem zapomněla poznamenat, že další vtipná část koncertu kromě házení medvědů je, když si celé publikum dřepne a hází v podřepu hlavou. Takže tady to je.
A poslední odstavec u pražského koncertu věnuji tomu, že Aryu byl nadšený z vlajky, kterou jsme mu dali před encore dokonce tak, že před focením závěrečné fotky se pro ni ještě vrátil. (Závěrečnou fotku jsem taky vynechala u Mnichova, že? I když zrovna v Mnichově jsem Aryu byla nejblíže u toho focení, reálně mne trochu jeho velká střapatá hlava zakrývala.) V Praze jsem byla spíše u Kuloeho.

Tenhle koncert jsem si ze všech tří opravdu nejvíce užila. Po něm se vyhlašoval "speciální dárek od kapely", který jsem nezískala. A pak nás dost nasralo, že se rozšířila zpráva, že někdo jim ukradl dva medvídky, které Aryu hodil někdy na začátku encore. Úplně jsme z toho byli ve stresu, protože jsme se báli jaké světlo to na ČR uvrhne, co se týká dalších koncertů (zpátky k tomu, jak moc jsme chtěli dobře zapůsobit na organizátory). Naštěstí - když Nexie už psala nasraný post na událost, že ať jsou medvědi vráceni - jsme se dozvěděli, že se vrátili i bez toho. Naštěstí! :)
Koupila jsem spoustu merche a trochu jsem zabila svůj původní plán udělat tržby Česku, protože jsem je kupovala v tom množství eur, co mi zbylo. Ale tak hlavně, že jsem si ho koupila. Neptejte se mne, kde jsem na to všechno vzala peníze... huuuh.
(Úplně bych si nadávala do zbohatlíků s tím, kolik jsem reálně dala za koncerty, cestovné a merche; hlavně v období, kdy jsme normálně neměli na jídlo posledních 14 dní v měsíci a jezdit na koncerty bylo na úkor výdajů na všechno jiné. Proto ať mne nikdo nesere s průpovídkami, že na koncert nemá - člověk na něj má nebo na něj nechce mít, věřte mi.)

Po koncertě jsme zůstávali venku v dost příjemné společnosti, dokonce tam s námi byla i ta Ukrajinka. Bavili jsme se různě o tomhle koncertu a jiných koncertech, vybírala jsem příspěvek na vlajku (i tomu málo děkuji, že přispěli)... a čekali jsme, než tourbus odjede.
Chlapci zase chodili kolem nás, ale jediný Aryu se ještě na nás otočil, zamával nám a popřál dobrou noc. Je to takový miláček, to je tak hrozné! ;)

Trochu lepší než ta níže, ale člověk,co to retušoval by měl dostat po držce.

Tohle je tak zmršené, i Aryu vypadá hrozně, nejen 200 kilová D a Setsu s divně křivou tváří.



Den volna a cestování do Varšavy

Přespávali jsme u Ruukiho, kam jsme došli někdy po jedné hodině a někdy po osmé jsme odcházeli na vlak, abychom si dali mezizastávku v Olomouci. Potřebovali jsme se umýt, převléct a nějaké svršky si i vyprat. Vlak do Varšavy nám vyjížděl po půlnoci.

Snídaně ve vlaku xD
Na to, že jsme ani tentokrát nespali, jsme měli celkem podmětný den. Šli jsme k indům na jídlo, cestou zpátky jsme si dali nějaký svařák a vyprávěli si takové věci ohledně Aryu, že si lidé museli myslet, že jsme úplně ožralí.

Krvavý svařák, který by se líbil Kuloemu určitě

Žranice u indů

Praní věcí...
Sušení věcí 

Vlastně ve čtvrtek jsem byla absolutně šťastná. Teď možná budu vulgární, i když se snažím celou dobu nebýt a některé termíny a průpovídky, co obvykle používáme, nezahrnovat. Pronesla jsem něco ve smyslu: "Teď je má deprese tak v piči, že s ní vůbec nejsem ve spojení a jsem jen šťastná." (Připomínalo mi to ten pocit, kdy jsem se jednou dívala na Bangkok love story po půl lahvi vodky... a úplně jsem věděla, že by mi mělo být do pláče z toho, jak je to tragický příběh, protože opravdu je, ale nebyla jsem vůbec ve spojení se svým srdcem. Takže rozum si uvědomoval tu tragičnost, ale duše necítila nic. A stejně tak teď prostě jsem zvyklá na svou depresi a různé úzkosti, ale najednou tam nic nebylo a všechno bylo jasné, příjemné a zářící!) A Nexie poznamenala, že je určitě v zadečku Aryu. xD Takže dokud jsem na jeho zadek nesáhla, deprese se mi přece nemohla vrátit, no ne?
I když ona krizovka vcelku přišla už večer, protože nás dohnala únava. Někde mezi díváním se na DVD Morrigan, co jsme si koupili, pečením pravých Honzových buchet na cestu a připravováním se na spaní ve vlaku...



Nexie kolem půlnoci si ještě na chvilku zdřímla, předtím byla velmi protivná, ale já už jsem zvyklá. Jak to bylo? Anime o životě Durcenwe z roku 2017 s názvem: "Moje žena je děvka, má holka kokturna. A já ani s jednou nechodím." xD
Na nádraží se mne asi dvakrát pokusili okrást cikáni - jednou se ptali, kolik je hodin, pak chtěli dvacet korun -, ale asi jsem z té vší únavy měla taky vytaženou svou kokturnu (= něco jako "být protivný"/"být čurák"), protože jsem je odpálkovala velmi nekompromisním způsobem. xD
Podařilo se nám dostat se do vlaku, trochu jsem byla ještě kokturna na Asiatku, co spala na našich místech... ale nakonec jsme se nějak uložili a cestu do Varšavy asi úspěšně prospali.
Byla jsem celý výlet strašně ráda, že jsem si ke svému starému kabátu přišila kapuci, protože se z něj stala úžasná peřina a polštář zároveň. Kdybych si ho takhle neupravila, asi bych tolik čekání venku a spaní ve všech možných prostředcích nezvládla ve zdraví.

Ve Varšavě u klubu samozřejmě už čekali Němci (od večera od nějakých sedmi?) a o něco později (od devíti) tam čekali i nějací Poláci. Takže jsme zase měli místo zajištěné až v druhé řadě před Aryu, i když jsme u klubu byli od asi osmi od rána.
Nicméně Poláci, co tam s námi čekali, byli docela milí. Já jsem byla v tak unaveném módu, že jsem se s nimi družně bavila, což vážně normálně nedělám, ještě anglicky... případně polsko-česky.
Přivezli jsme si s sebou Joja, protože jsme si pohrávali trochu s myšlenkou, že budeme fotit jojo-fotku s Morrigan, ale nakonec z ní sešlo. Alespoň jsme měli o zábavu postaráno, protože naše Jojátko je zábavné v každé situaci.

Rodinné foto... xD





Jak v Mnichově nebyl žádný záchod, ve Varšavě byla přes cestu benzínka (a ještě na nádraží nás polská hajzlbába poslala na záchodky pro postižené, asi si myslela, že Češi jsou retardi! xD) a dokonce nám dovolili chodit do budovy, v které byl klub.
Když pak přijela kapela a rozhodla se, že protože je má nejblíže, bude ty ženské záchodky používat (takže jsem použila stejný záchod jako členové Morrigan xDDD), tak nám Magdaléna (polská organizátorka, co známe od Mikaru v Poznani, myslím) zařídila, že můžeme chodit na záchod přímo do klubu.
No nejsou ti Poláci milejší než Němci?
A aby toho nebylo málo! Nejprve nám Poláci, s kterými jsme tam čekali, koupili čaje. Já jsem jim pořád vykládala, jak jsou Poláci milí a oni mi to jen potvrdili! Pak k úplnému konci čekání dokonce paní z bufetu nad klubem předtím, než šla domů, donesla čaje a lívance, protože viděla, jak tam celý den mrzneme. Samozřejmě za to nic nechtěla a bylo to od ní neuvěřitelně milé!
Ne, vážně... já nechápu, proč si tolik lidí na to Polsko stěžuje. Já odtamtud mám samé příjemné zážitky.

Můj gay satanáš do fanbooku pro kapelu xD

Neuvěřitelně dobrý lívanec a čaj! 
Dokonce i se nechali postavit námi cizinci do dvojřadu na vipka a dodržovali to. Fakt byli nejvíce spořádání... a to by si jeden mohl říct, že když v Polsku nějací Češi budou organizovat, jak mají Poláci stát frontu, tak se jim na to můžou vysrat. Ale vážně... nebyl žádný problém. (Pokud někde bude nějaký problém v nějakém polském reportu, tak "sorry jako". xD)


Varšavský koncert

Protože se systém s čísly osvědčil, tak jsme dostali znovu náramky rovnou očíslované a podle toho se pak řadilo na VIP fotku.
Tentokrát Nexie mluvila s Morrigan japonsky, už se konečně vzpamatovala, a dávala jim ještě dvě kresby... a požádala Aryu o objetí. A ten ji objímal tak dlouho, že organizátoři už k tomu měli připomínky.
To já jsem někde v Praze nechala své koule a že jsem pořád ještě měla v hlavě žádost, že se jich moc nemáme dotýkat, a taky vím, že Aryu anglicky umí nic a to je více než umí ten zbytek... tak jsem si sama o objetí nepožádala. A jen jsem si užila to, jak si o mou hlavu Aryu opíral hlavinku.
Asi jsem ho měla obejmout. Ale nebudu smutnit, že jsem to neudělala, ta jeho hlavinka na mé je víc, než si můžu přát. (S ohledem na to, že všechny tři VIP fota budou absolutně nepoužitelné pro můj orčí ksich a splihlé uruk-hai vlasy.)

Co se týká čekání na samotný koncert, už to nebylo takové pohodové, protože přece jen se ozvala jakási divokost Poláků a tlačili se a ne moc respektovali, jak jsme byli rozmístění. Hlavně ti Poláci, co jsme neznali a nebavili se s nimi předem.
Navíc tam byla novinářka úplně uprostřed, která fotila. A sice to bylo na prvních několik písní, ale i když odešla, tak to udělalo bordel... a já jsem prostě neměla dobré místo. Nebyl to problém polského koncertu, ale to místo mi fakt nesedlo. :/ Možná už jsem byla i hodně smutná, že Aryu už příště neuvidím.
(Škoda, že nemám peníze na let do Paříže jen tak z hecu... :/)
Koupila jsem si ještě nějaké cheki a na jednom mám i Aryu jako gejšu z halloweenu. ;)

Koncert Bataar jsme tentokrát přečkali v dělání si srandu z našeho pařepěnkování. Jakože jsme místy předváděli leštění oken a podobně... až jsem se bála, že mi zpěvák dá do držky, když to postřehne. Alespoň jsem tentokrát nebyla na straně Patrika, tak se mi nikdo nenabízel a já raději nehleděla, než na tu oranžovou vychrtlinu před sebou. Ale bubeník je z nich jediný vcelku sympatický.
Ovšem polští fanoušci rozjeli vcelku pařbu. Dobře pro Bataar.

Když nastupovali Morrigan, tak jsem - jak už jsem psala výše - pozdravila Setsunu: "Ahoj, Setsu", jako svého kamaráda, a vůbec mi to nepřišlo divné, že všichni kolem mne hystericky ječí, že ho konečně vidí. A to asi úplně vystihuje, jak se mi za ty tři koncerty prostě úplně změnil pohled na celé Morrigan. Těžko se to vystihuje slovy, hlavně u Aryu.
Ale první koncert byl jako "wow, Morrigan, ti jsou cool, chci víc!", druhý spíše "Aryu je tak sexy, jak je to možné?! a ostatní asi nejsou tak nepřístupní" a třetí pak něco ve stylu "miluju tuhle bandu tydýtů, žeru jejich styl a chci být jejich kamarád".
U Aryu je to o něco složitější, což už jsem popisovala výše, jak se můj vztah k němu změnil. Asi za poslední měsíc, kdy jsem si začala všímat, že je ze skupiny nejmužnější, že reálně je i docela vysoký a že má velkou hlavu. xD Ta velká hlava je fakt důležitá. xD A pak na Mnichovském koncertě ukázal, že je vcelku mužný a má vypracované ruce; na pražském to doplnil o to, že má bara prsiska (na které jsem zapomněla pět ódu, tak to napravuju, protože silueta Aryu a způsob, jakým se mu od ramenisek k prsiskám rozkládá ta kraječka a korzet je fenomenální! ;) ) a kromě své mužnosti je to takový náš miloučký hlupáček, co se snaží být pekelně cool.
Prostě od Varšavy už ho beru úplně jinak. Ne, že bych ho milovala méně, pořád je to má pekelná královna, ale už není tak "nadpřirozená", ale z masa a kostí a své unikátní povahy, že je velmi reálná a mé city k ní jsou také reálné. (Ne, na úrovni fangirly, která si myslí, že by s ním mohla chodit, apod. Ale na úrovni, že je úplně jako Xanxův Setsuna a všechno z mého spisovatele vnitřně po něm touží, protože je zhmotněním nějaké "představy" a "fantasie", které dává mé duši víru, že realita nemusí být tak šedá. Věčně se cítím jako Chousokabe, kdyby nikdy nezjistil, že existuje nadpřirozeno, ale tenhle jeden Aryu je všechno, aby mé "nadpřirozeno" existovalo. A ani vlastně netrpím tím, že jsem poznala, co nemůžu mít - trpím, co kecám, ale nejen to - ale jsem šťastná, že to můžu prožívat, i když jen zřídka kdy na koncertech.)
No, zpátky (po výlevu) ke koncertu. Polské publikum bylo divočejší než to české, ale podle mne to bylo tím, že v tom českém bylo výrazné procento cizinců, zatímco Poláci přišli v hojném počtu (ale taky neměli tolik vipek, asi na ně byly drahé). A kapela si to velmi užívala.
Na každém koncertě bylo jinak vysoké pódium. Mnichově tak normálně, v Praze bylo vysoké (proto si na něj Aryu klekal a lehal) a ve Varšavě zase nižší. Takže kapela nebyla tolik nad námi a sice jsem neměla tolik příležitostí to vidět, ale mám za to, že Kuloe se dost nechal obdivovat všemi na jeho straně... a pravděpodobně i ošahávat. Ale proč to zmiňuji je, že tam byl i nízký strop (Bataar měli trochu problém tam vlézt), zatímco Aryu se mohl o strop místy opírat a připomínal mi tím Hira.
Zase měl (jak v Mnichově) rty od umělé krve, ale tentokrát si ji tolik neutíral společně se slinami (a teď mne praštilo do paměti, že v Praze nějaké slečně vzal ruku do pusy! o.O ) o vlasy diváků. xD Trochu požitek zastíralo, že první písně pózoval pro fotografku a tolik se nevěnoval paření a dávání se publiku. Taky mi přišlo, že méně sahal a chytal za ruce. Ale to možná nebylo méně, jako spíše, že jsem si zvykla.
Jak jsem měla takovou špatnou polohu, tak se opřel zády do publika na místě, kde jsem nebyla. A to jsem byla tak potěšená, že když jsem nebyla ve středu v Praze, tak ani do publika neskočil, když nemohl do mé náručí. A v Polsku mu absence mé náručí nevadila, i když to bylo podstatně méně - jen opření se.
Líbilo se mi, jak si odsunul reprák, aby se mu lépe chodilo po celém prostředku pódia k publiku. Takový přístup, že fakt na hudbě nezáleží, hlavně že nás může všechny pochmatat a udělat si z nás opěrky. xD
Ale protože často chodil na Kuloe stranu, tak jsem na své zůstávala s Pittym. A pán mne teda dost překvapil, že on vlastně dělá taky vcelku prasárny. Sice se vůbec nechce dotýkat (a já se ho nechci dotýkat naoplátku), ale olizoval si kytaru! Oni asi všichni čtyři nakonec budou podobného rázu. xD
Setsuna zase byl nadšený, když jsme mu věnovali pozornost. A já jsem chvílemi měla dost času ho pozorovat, i když tady jsem si nevšimla žádného pochvalného kývání mým směrem. (Asi jsem žárlivostí neviděla, přiznávám se bez mučení. xD)
A s Aryu jsme se tedy jen několikrát dotkli rukama. (A já si říkala, ať se na mne raději nedívá, protože tam bylo neuvěřitelné horko a já měla zpocené vlasy a vypadala jako Uruk-hai přímo vylezený z kokonu, z kterého se líhl.)
Až tedy přišla ta píseň s medvídky. A ta musela být tak dvakrát tak dlouhá, než bývá normálně. Protože tentokrát v mých vzpomínkách má tak půlku koncertu. Nejen, že teda jsem několikrát ležela na Julii a připadala si, že jí ten kulatý zadek ojíždím... xD ale vystřídali se u nás všichni tři. Aryu, Kuloe i Pitty. A všem jsem ležela u nohou nejméně dvakrát. Takže to muselo být delší.
Začnu u Pittyho, protože na toho jsem se snažila nesáhnout a myslím, že mi to podařilo. Kuloe tentokrát popadl tu svou rakev a mával s ním nad položeným publikem, což bylo strašně super.
A Aryu... ehm. Víte, jak jsem se vážně snažila mu nesáhnout na zadek? A jak i když jsem měla možnost, jsem držela ruku pod jeho zadkem? Tak na zadek jsem mu nakonec sáhla, ale to až poté, co jsem měla asi půl minuty přitisknutou tvář na jeho hýždi a vážně nemohla se tomu vyhnout.
Pokud chcete něco intimního, i když to bylo už po půlce koncertu, kalhoty mu stále voněly aviváží - svěže a jako domov. Říká se hýždi občas líčko, že? Tak jsem měla jeho zadečkové líčko na svém líčku... a můj obličej už má pravděpodobně více zážitků než obličej průměrné manželky. xD
Myslím, že Kuloemu jsem osahala stehna... taky ne, že bych mohla jinak. A zarazilo mne, jak velké má boty. xD Zatímco Pitty má lolití botičky.
No a nakonec ještě tedy k Aryu. Zase prskal vodu. A vážně ji prskal... do chvíle, než se ocitl nade mnou, shlédl na mne, nabral si vodu do pusy a celý obsah své hubiny mi pustil "čůrkem" do obličeje. Jako kdybych byla pod vodovodem. Úplně ho to nadchlo (a mě taky xD).
Takže asi se nemůžu tvářit, že by mne žena zanedbávala tak, jak jsem se cítila. Protože jsem měla přitisknutý jeho zadek na obličeji, který mi následně umyl pod vodovodem. xD

Bylo trochu jiné pořadí písniček. Ale celý koncert trval strašně málo na to, že byl náš poslední. V Mnichově si jeden říkal "mám ještě dva", v Praze "ještě jeden" a ve Varšavě se prostě s tím koncem koncertu nedalo srovnat. Hlavně, protože jsem někde v hloubi srdíčka chtěla, aby mne Aryu objal. (Jako třeba Mikátko na Dio. :))
Vyfotili jsme se s polskou vlajkou. (Myslím tou, co ta jedna Polka vyšívala!)
A pak byl konec, vyhlašovala se výhra speciálního dárku. A já asi tak úpěnlivě myslela, že chci ještě něco od své ženy, že jsem nakonec ten podepsaný setlist od něj vyhrála! Takže mám úplně potrhaný a podupaný setlist s nějakou zprávičkou od Aryu! xD

Po koncertě jsme byli neuvěřitelně mokří (já blbec měla legíny pod koženými kalhotami) a museli jsme se úplně durch převléct. Doplnili jsme tekutiny. Trochu nás vykrýpovala nějaká roleplayerka Joja z tubmleru, co poznala Nexus... A pak jsme čekali před klubem, než Morrigan odjedou.
Tentokrát, asi jak byla tma a pršelo, nám Aryu nezamával. I když mám pocit, že se po nás díval, a kdybychom začali my mávat, tak by nadšeně zamával zpátky. Protože je to naše zlatíčko! :)

Vcelku slušná fotka, jen vypadám, že jdu na popravu; Aryu vypadá, že mně nechce pustit
 a Kuloe mi jako pekelnému generálovi salutuje.



Konec dobrý? Konec nikdy není dobrý, kdyby tak byly peníze na Paříž!


Po koncertová fotka

Jíme hotdog u stěny benziny

Úplně mrtví na centrálním vlakovém

Úplně zoufalí na centrálním vlakovém

A Nexus spící ve vlaku na cestě domů

To, jak jsme šli na nádraží v dešti úplně vystihovalo mizérii, v jaké jsme se ocitli. Sice ten hotdog na benzínce byl super! Ale pak ta cesta... při které mi Nexus nechala i deštník, protože jsem byla tolik zničená z toho, že zase milion let neuvidím svou ženu.
Člověk šel jen, protože mu nohy šly, protože tělo a duše si chtělo lehnout na chodník a umřít. Vážně.
Trochu pomáhalo, když jsem vykládala různé části z života Xanxe a Setsuny z Vily a pasovala jsem to na Aryu, protože Aryu by se tohle nebo tamto určitě taky líbilo.
A já osobně jako Xanxus mám přesně ten problém, že se mi nepostaví s nikým jiným než s Aryu. (Ale vážně, jsem tak 99% času absolutně asexuální, protože se mi hold nikdo nelíbí a nepřitahuje mne.)

Na nádraží bylo spousta lidí (nějaký fotbal nebo hokej se hrál v Polsku), že nám nějakou dobu trvalo, než jsme si zabrali v čekárně místo, kde jsme mohli spát v sedě vedle sebe. Nex zase byla trochu protivná...
Ten spánek sice nějakou hodinku nebo dvě trval... ale byl hodně přetrhaný. Ovšem dobře, že jsme se prospali, protože ve vlaku si za nás sedli nějací fotbaloví/hokejoví fanoušci, kteří prozpěvovali.
Takže jsem měla chuť jim dát pěstí, protože jsem potřebovala z té pětihodinové cesty vlakem (který odjížděl až v pět ráno) alespoň tři hodiny naspat, protože mne po obědě čekala směna v práci a musela jsem být schopná stát na nohou a péct pizzu.
Nakonec jsem něco naspala, žádnému Poláku jsem pěstí nedala a v práci jsem to nějak zvládla, i když se spolupracovnice o mne velmi staraly, vařily mi kávu a pomáhaly. xD


Koncertní tour Morrigan byl úžasný zážitek. Já vážně nikdy nepochopím ty, kteří se vzdali něčeho takového pro normální život (a hnusného přítele :/)... asi ano, asi nepoznat takové bytosti jako Aryu a být šťastný v realitě všedního života je v průměru příjemnější, ale tohle já nemám v povaze. (To bych nikdy nesměla začít psát.) Psaní mne naučilo, že všechno umělecké je vykoupeno bolestí, a já raději pět dní budu zažívat opravdové a silné pocity (jako z románů), než být několik měsíců obyčejně spokojená, že mám v životě zaškrtlé všechny věci, po kterých touží normální lidé.
Přeji si ještě alespoň několik let takového života! Snad stihnou Morrigan ještě přijet, než všechno se mnou bude ve srabu, kam to trvale směřuje. xD

Příště určitě pojďte taky na koncert. Stojí to za to! ;)

2 komentáře:

  1. Já se jenom musím nutně hájit ohledně VIP - vzhledem k ceně jsem si ho chtěla pořídit (nebo alespoň early entrance), ale reálně to pro mne nemělo cenu, protože bych se tam nedostala včas. A o volno se ve zkušebce špatně říká. Takže tak.
    -Erizu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, to vím, že jsi psala, že přijdeš až později kvůli práci. Tak hlavně, že ses v takovém případě alespoň celkově na koncert dostala. :) Někteří nemohli vůbec a o hodně přišli. :/

      Vymazat