(Mikaru) G.L.A.M.S - 3.7.2014 Vídeň

...aneb Po šesti letech konečně Mikaru!!!

Je to zvláštní, tentokrát to bylo jen na skok, slabých dvacet čtyři hodin i s cestováním a stejně si přijdu, že jsem doma tak nejméně po týdnu.



Vyjela jsem ve středu - v den koncertu - ve dvanáct hodin z Hranic do Břeclavi, kam jsem tedy mohla přijet rozhodně později, ale nechtělo se mi přesedat a jediný přímý jel zrovna před dvanáctou. Břeclav je - nic proti lidem, co tam bydlí - dosti pochybné místo a to nejen kolem nádraží. (Ovšem mně příjde pochybná celá tahle část Moravy, Brno je třeba strašně špinavé.) Podle mne se tam vyskytují jen bezdomovci, opilci a cikáni - tyto tři skupiny různě kombinované. Absolutně to zabil jeden chlápek, co ve dvě odpoledne šel, volal a říká: "No, já teprve jdu do hospody." Asi není zvykem, aby někdo ve dvě nebyl ještě opilý. xD
Nakonec se ke mně připojila Sei, tak jsme si trochu Břeclav prošli. Mají tam skvělý antikvariát, kde jsem našla spoustu knih, které jsem chtěla, ale zakázala jsem si je, protože bych je stejně neměla kam dát a zrovna na konci měsíce (a s tím, že pojedu na Lycaon a Sukekiyo v září do Mnichova a Berlína) nejsem při penězích.
Pojedli jsme buchty, které jsem napekla - toto se bude ještě několikrát opakovat. ;) Ale je to dost vtipné, jak v pátek lidi paří, D peče sušenky; před koncertem se lidi upravují a chystají, D peče buchty a pak na koncertu vypadá jako ohyzdný zlobr.
Se Scope jsme byli domluvení, že nás v Břeclavi vyzvedne ve čtyři, sice to bylo o několik málo minut později a ještě jsme si dělali přestávku na benzínce, ale neměli jsme větších problémů dojet na parkoviště ve Vídni na čas, tak není důvod to řešit. I když při cestě zazněla věta: "Tohle nepiš do reportu" - připadám si díky tomu trochu jako investigativní reportér, kterému vyhrožují ti, které vyšetřuje.
Metrem jsme jeli ke klubu, kam jsme dorazili asi o půl sedmé. VIP se pouštěli o půl osmé, tak jsme ještě chvíli museli posečkat. Sei se podařilo cestou na záchod potkat Mikaru, mně se s mým štěstím podařilo jen se vyděsit, protože na záchodech měli v kabinkách zrcadlo, takže se člověk viděl při vykonávání potřeby.
A to jsem si ještě říkala, že ten den vypadám celkem obstojně - no, opak je pravdou. Ale Nex mi pochválila vlasy a musím uznat, že i na fotkách mám zdravě vypadající vlasy (aspoň nějaké pozitivum).

Šli jsme s Nex dovnitř jako první, zabrali jsme si nejlepší místa, v klubu je to malinké a má to nízký strop a nízké pódium, takže bylo jasné, že pokud Mikaru bude chtít být kontaktní, bude moci být bez problémů (a vtipné bylo, že to má na stropě takové ostny, kterých se Mikaru chytal, když se nakláněl k publiku a stál na bednách). Úplně uprostřed ovšem byly bedny, tudíž jsme nemohli zaujmout místo přímo před Mikaru, ale kousek z boku a narozdíl od většiny koncertů jsem tím pádem byla nalevo (opravdu nezvyklé pro mně).
Při čekání předtím, než přišel Mikaru, jsme si koupili se Sei fotosety a CD, abychom si to potom "nějak" rozdělili.
Mikaru po chvíli přišel a byl úžasný. Nejprve ho fotili na pódiu samotného a on se šklebil a byl strašně vtipný, prostě přesně takový, jaký vypadá že bude. Strašně sympatický a krásný. U toho mne tak napadá: "Mikaru!!!"
Pak se tedy měli fotit fotky VIP s ním. Šla jsem první, protože nikdo nechtěl jít první, tím pádem je vyslána D. Bylo to vtipné, jak jsme oba byli zmatení, pak jsme zapózovali na focení, když jsme pochopili, že to máme udělat a nakonec proběhlo vtipné loučení stylem, D se ruce nepodávají, D se objímá - a zavedlo se to jako trend. Krásně voněl. Další vlnu udala Nex, která šla se fotit po mně, a to držení při focení za pas. Sei vypadá trošku, že by ho chtěla sníst, ale to je jejím širokým šťastným úsměvem (taky bych se chtěla usmívat tak, že vypadám jako šťastný, je jako pohrdající).  (Neměla bych vůbec mluvit, já na těch fotkách vypadám jako zlobr T.T, ale to je tím, že JSEM ohavný zlobr.)
Vtipné bylo, že nějaká slečna se s ním fotila s maskou koně na hlavě, což bylo fenomenální. xD
Odešel, aby mohli dojít všichni ostatní - bylo nás tam po skromnu, ale nedalo se čekat nic jiného, protože G.L.A.M.S jsou noví a asi stvoření jen proto, že si chtěl Mikaru zajet do Evropy si zařádit. On celkově prostě sem jezdí rád.
Potkala jsem se se Zlyhadem, s Rin a ještě s jednou českou, kterou jsem předtím neznala.

O půl deváté, když měl začít koncert, jsme začali - samozřejmě zase my s Nex (jsme takoví buřiči) - vyvolávat Mikaru. Na to, že ještě před týdnem jsem byla na umření, jak jsem byla nemocná a více jsem to přešla, než-li bych to vyléčila a pořád ještě pokašlávám (slyšíte, slyšíte? musela jsem vám to předvést), k tomu ještě minulý týden a začátek tohoto byli velmi citově vyčerpávající (museli jsme nechat v pátek utratit jednu naši kočku), jsem docela hlas měla, ale na mém paření to bylo poznat. :/
Nejprve myslím přišel Tetsu"něco" (ko? to? - nebo něco jiného a já fakt špatně slyším T.T) v naprosto normálním oblečení, v nějaké červené mikině a béžových třičtvrťácích. Poté Syu (kterého znám z Dio jako Denku, takže dále Denka) a nakonec Mikaru.

setlist

Teď jsi nejsem jistá, zda něco důležitého řekl na začátku, nebo hned začali hrát. Nicméně bylo to skvělé tak či tak. Přicházeli v takové strašně známé dramatické písni a to bylo epické. Pak začali s dvěma písněmi od G.L.A.M.S, které jsme si předtím mohli poslechnout, a pak dal God Forsaken od Dio. Takže tyhle tři první písně jsem zaručeně uměla a pořádně jsem se předvedla, že je umím.
První píseň byla chvíle, kdy si člověk uvědomil, že je na Mikaru a jak úžasný Mikaru je na živo, protože jeho hlas mám opravdu moc ráda a celkově - byl to myslím rok 2008, co jsem viděla Mikaru poprvé a zatraceně moc jsem zatoužila jet na jeho koncert, protože Mikaru byl úplně dokonalý. A můžu vám říct jedno - on je zatraceně dokonalý i teď! (I když mu chybí ta vtipná ďábelská křídla, co měl v Dio.)
Druhá píseň s tím refrémem "Call my name ..." naprosto dokonalá na zpívání s ním. A společně s naprostou srdcovkou pro mně God forsaken si zaručeně musel všimnout, že zpívám s ním jak ďas. Ale bylo to vtipné, protože se na mne od té doby celý koncert občas pokukoval, zda fakt znám texty. Má uchvacující raptoří pohled jeho očí, nosu a výrazem tváře.
No, smutnější bylo, že pak jsem se už chytala méně, ale na začátku jsem vypadala asi jako zarytý fanoušek, protože když se zbavil kytary (část koncertu na ni hrál, část ji měl odloženou a jen zpíval, záleželo na tom, jestli byla píseň z Dio, Black Line nebo G.L.A.M.S), tak první jeho kroky blíž k publiku vedli k nám. A já na něj - protože jsem nechtěla jen ho z ničeho nic začít ošmatlávat, to mi přijde takové drzé a příliš násilné - udělala takové gesto jakože "prosím, pojď do objetí" a on šel ke mně a dal se mi na pošáhávání. Takže za to jsem šťastná, že jsem ho nejspíše asi první tři písničky potěšila, protože pak jsem se moc nepředvedla, protože po nemoci a s tím nízkým pódiem, jsem málo skákala.
Nicméně zpátky k šahání. Ono jeden z důvodů, proč jsem chtěla jet už od 2008 na Mikaru byl ten, že na jeho koncertních fotkách z té doby, jsem poprvé viděla, že někdo sahá na zpěváka a zpěvák se tomu vystavuje dobrovolně. Takže bych byla velice zklamaná, kdyby nechtěl, abychom na něj sáhli. Naštěstí chtěl. A jeho svalnaté, naprosto úchvatné tělo, si zaslouží hodně obdivu. Mikaru je opravdu neskutečně krásný se svým pterodaktylým zátylkem z šátku, raptoří hubinou a božským tělem. Málokdy se mi někdo - vypadající jako muž (z mého pohledu) - fakt až takhle líbí.
A k tomu, jak je krásný, ještě tančil a pařepěnkoval. Chvíli jsem měla pocit, že začne s břišními tanci, chvíli působil jako Miyavi zamlada. Prostě si to užíval a my s ním. Hlavně když byl nahoře bez a viděli jsme jeho vypracované bříško a krásné, žilnaté ruce. Oh, bože, Mikaru, jak je možné, že na světě se rodí takové krásky jako ty a zároveň i zlobři jako já?!
Dál v koncertu - jak neznám příliš ty ostatní písně - si nejsem moc jistá, jak věci po sobě následovali, chci jen uvést několik dalších momentů, ovšem možná nebudou tak, jak šly po sobě.
Někdy na začátku se mi podařilo usmát na Tetsu"něco" a on se na mne usmál zpátky, což vyústilo v to, že jsme se na sebe začali tlemit, Mikaru byl zrovna někde jinde, nebo tak ze zvyku jsem si chtěla prohlédnou všechny, no, to je jedno - ale z nějakého popudu jsme se na sebe začali chechtat, jakože jsme vždycky odklonili pohled, pak se na sebe podívali, rozesmáli se a znovu odklonili pohled. Zabité to bylo - nevím proč, ale i teď se začnu tlemit, jen co na to pomyslím. XD
Když své dva spoluhráče Mikaru představoval, řekl o Tetsu"něco", že je to jeho kamarád ze střední, že ho naučil hrát a že spolu hrávali písně od Lenona. Úplně si je dokážu představit, jak v malém pokojíku hrávají na kytary a představují si, jak budou hvězdy. A jsem prostě moc ráda, že spolu jeli do Evropy, protože - nic proti Tetsu, byl strašně sympatický - nemyslím si, že by se Tetsu s tím, že není typicky japonsky hubený (ale zase je i nejaponsky vysoký), mohl v Japonsku v hudebním průmyslu prosadit. Prostě jsem ráda a když o něm tak hezky Mikaru mluvil, začala jsem ho mít ráda a chtěla jsem ho taky potěšit mým fanynkovstvím.
Představování Denky bylo také vtipné, jako celá Mikaruova řeč. Stali se přáteli až s Dio a jsou stejného věku. A narozdíl od toho, že o Tetsu vtipkoval, že je jeho matka (pokud jste viděli to video na G.L.A.M.S obrázky v Paříži, tak víte) a podobně, tak i Denky to bylo takové trochu zvláštní (yaoi-fangirly si hned mohli něco domýšlet );-P ), nakonec ho označil za bratra.
V klubu bylo horko. K tomu se toho váže hned několik.
Začali se bavit o tom, že je horko - Mikaru celkově strašně moc si povídal s námi anglicky při koncertu a většinou tak úžasně přehrával a vtipkoval, že to bylo naprosto dokonalé - a tak Nex na něj, ať si sundá košili. A on to, že napřed ona. Tak Nex vypadala, že začne, Mikaru se zarazil a já se jala ji v tom bránit. Straně vtipná scéna.
Pak jsme se znovu vrátili k tématu, že skutečně je horko. Já na to, že je to tím, že je "hot" on, ale nevím, zda to slyšel (i když později na to měl narážku). A on začal s tím, že je horko v klubu a že ještě větší je horko nad námi, venku, protože je léto, ale že prostě v klubu bude ještě větší horko, že si máme představit, že jsme... na Haiti. Zabil, ale totálně!
V reakci na to jsme v další písni dělali s Nex tahiťanky rukama, což nevím, zda ho zrovna potěšilo, ale mně to přišlo fakt vtipné (aneb Jak se chodí D sobecky pobavit na koncerty).
Další úžasný moment byl, když jsme mu dali českou plachtu, co dělala Nex. Úplně byl z toho nadšený a my - nerakušáci - jsme museli hned, že je to česká plachta (vlajka na ní byla). Sice chvilku byl problém s tím, že nerozuměl česká, ale pak po tom, co někteří japonsky mluvící nejprve Sei a poté myslím slečna, co jela na všechny koncerty téhle tour, mu to osvětlili v japonštině. Tak byl ještě nadšenější a říkal, že se stavovali v Česku na jídle, když jeli z Polska. A pak vyzvídal, jaké národnosti tam tedy jsou. (Což už se nám v tom samém klubu stalo na D.)
S tím, co ještě nám tak povídal, tak úžasné bylo, když říkal, jak většinou jeho písně jsou z "dark side" (tohle spojení podle mne pochytil v reklamě na Hvězdné války) a že je skládá, když je osamělý. A tak to chvíli rozebíral. A pak řekl něco ve stylu, že "teď příjde píseň hodně... optimistická", čímž zase naprosto zabil. Mikaru se svou mikaruovskou angličtinou je zabíječ absolutního kalibru!
Ve spíše druhé polovině přišla zábavná věc s Tetsu. Nex na něj ukázala, aby šel za námi. Tak on šel s kytarou, úplně překvapený, že o něj někdo má zájem. Ale prostě mně to přišlo přirozené, jak už jsem říkala, mu ukazovat sympatie, když byl na pódiu (vždyť i těm hloupým ADAMS z davu ukazovala nějaký obdiv). Tak přišel, já na něj to své gesto "prosím, pojď do objetí" a on se mi tam předhodil. Tak jsme ho pro naše štěstí a jeho štěstí trošku pošahali.
A on si nás oblíbil. Takže když pak přišel Denka a docela dost dlouho tam s námi byl jen on, aby nakonec Mikaru a Tetsu přišli skrz publikum. Tak Mikaru sice šel přes prostředek, tudíž trochu smutné, ale Tetsu lezl mezi mnou a Nex. Při konečném loučení se s kapelou mně úplně obklopil, aniž bych to chtěla. A při focení s publikem si znovu vlezl za mne. Vtipné.
Co k samotnému koncertu ještě říct? Možná později něco připíšu (nebo mí společníci něco připomenou v komentářích), ale teď už fakt nevím.
Byl to skvělý zážitek, naprosto dokonalý, i když na fotce s Mikaru vypadám jako zlobr (a to jsem si ji chtěla dát jako profilovku na FB T.T fňuk) a nezískala jsem tolik jeho sympatií jako jsem fanynkovsky chtěla, protože jsem vedle sebe měl Sei a Nex, takže má ohyzdná nepříjemná tvář a horší paření po nemoci si nezískaly Mikaruovu přízeň kromě toho začátku.
Mikaru je prostě naprosto dokonalý a jeho koncert by snad nic nemohlo zkazit, ledaže by mne nechal vykázat. xD

Po koncertě byla podpisovka. Získala jsem podpisy a objetí od každého. Přede mnou šla Sei, kterou nechtěl Tetsu pustit z objetí, což bylo vtipné. A musím uznat, že na to, jak se většinou člověk s j-rockery obejme jen tak krátce (kromě některých jako Yukke z MUCC, kteří si mně přidrželi), tahle objetí byla docela dlouhé i se mnou (tak se nebudu tvářit ublíženě, že jsem ztratila nakonec i sympatie Tetsu xD).
Odběhla jsem z podpisovky s něčím jako: "On je tak hebký." Což byla reakce na objetí s Mikaru a dotek na jeho už nezpocených zádech. K tomu dokonalému tělu, má opravdu božsky hebkou kůži.
Byla možnost si udělat fotku s kapelou na místě, jenže ti hovádi Rakušani neřekli anglicky jak, tudíž jsme tam pak buřili a focení s kapelou na místě jsme si trošku vynutili.
Před námi šla skupinka Rakušáků, kteří dělali asi pět fotek a na každé měli jiné - ale všechny stejně divoké a vtipné - pózy. Zasmáli jsme se. Všichni tři - Mikaru, Denka a Tetsu - jsou komedianti.
Nakonec máme se Sei společnou fotku s kapelou (každá jednu), podepsanou. A je to skvělé. ;) A ještě jednou jsem si je všechny mohla objemout. Tetsu s jeho zpocenou červenou mikinou, Mikaru s jeho nahou hrudí a Denku s tím, jaký byl maličky, ale strašně vtipný.
Vůbec se mi nechtělo odcházet, ale šli jsme jako poslední ven z klubu a už nás celkem vyháněli. Tak jsme dlouze mávali a já si při odchodu ještě hodila to své poslední "Mikaru!!!", na něž mi bylo odpověděno, pak už jsme vyšli ven.

Bohužel jsme museli jít na metro dříve, než Mikaru odjel, protože Scope byla unavená a řidič, tudíž zavelela a šli jsme. Cesta zpátky autem probíhala - alespoň vzadu, kde jsme seděli se Sei - v fangirlování.
Moc děkuji Scope za odvoz - ještě jsem to tu nepsala, tak teď je ta chvíle. Opravdu moc!
Do Břeclavi jsme dojeli zpátky kolem druhé ráno, vlak nám jel až o půl čtvrté. Mohla jsem spát u Scope, ale řekla jsem si, že aby Sei nečekala sama, sjedu s ní do Brna. Udělali jsme si po koncertový žíznivý pochod na nonstop benzínku děsivou, lidupráznou Břeclaví. Potkali jsme nějaké pařiče vracející se domů a policisty. Napojili svá vyprahlá těla. A znovu šli na nádraží.
Chvilku jsem si pospala před nádražím, kde jsme snědli část buchet. Pak nás pustili dovnitř, tak jsme si šli sednou do maličkého osobáku.
Zbytek cesty vypadal asi tak. Sedíme v malém osobáku, stěží držím oči otevřené, pospávám, přesedáme do jiného osobáku, oči otevřené se mi moc nedaří držet, pospávám víc, vysedáme v Brně, chodím spíše náměsíčně, nasedáme do autobusu, pospávám, jdeme na byt, sprchuji se naprosto v zombie-módu a pak se dostanu do postele a spím!
Dokud nezavolal v deset Sei táta, což mne probudilo. Z Brna jsem vyjížděla ve dvě, doma byla ve čtyři.
Fakt to byla jen otočka a snad i proto - nemusela jsem čekat nikde den předem a cestovat několik dlouhých hodin - mi i koncert Mikaru přišel strašně kraťoulinký, přestože teda mám zároveň pocit, že jsem se vrátila po týdnu.
Zase jsem se zapomněla rozcvičit po koncertu, tudíž mám ztuhlý krk a nějak hloupě - a to jsem fakt příliš neskákala a většinu času jen pseudo-skákala na pérujících nohách - natažený sval na levém lýtku.

Ovšem i přesto a že mám trošku špatnou náladu z toho, jaký jsem zlobr j-rockerům protivný, to byl naprosto úžasný zážitek. A říkám vám - měli jste jet s námi!