Rýsování / Nocturnal Bloodlust

O-ja-jaj! Je to pět(?) let, co jsem naposledy psala ff na j-rock! A už jsem úplně přišla o koule, co se tohodle týče. (aneb) Zasloužím si pěstí do nosu od Hiroslava o tom žádná...

- Hiro a Cazqui schvalují tu pěst a sebemrskačství -

RÝSOVÁNÍ

Anotace: Už mi to leží "na stole" přes dva týdny, tak aby to úplně nezapadlo... nechtěla jsem to vydávat, když měl Hiroslav narozeniny. A pak jsem si říkala, že vám to nemůžu nabídnout místo Těžkopádných, ale tam to jde pomalu... tak nakonec vydávám alespoň tohle.

Úplně jsem měla milion a jednu vtipnou poznámku, ale už si nepamatuju ani jednu. xD Takže jen technická: používám Kazuki místo Cazqui, protože Cazqui je tak ultimátní jméno, že je to snad první j-rocker, u kterého není potřeba vymýšlet žádnou vtipnou přezdívku (v dobrém jen o něm říkám, že vypadá jako pekelný lenochod). xD Jinak - Hiro je důvod, proč sobotní rána trávím na stránkách o kulturistice (a kdybyste mě měli na FB, tak víte, že poslední dobou na Hiroslavovi dosti ujíždím, protože je to skvělý bara-tydýt a asi vám všechny narážky na skutečné Hirovy twitterové posty nedojdou, ale já osobně jsem se velmi bavila při psaní). Pro mé stálé čtenáře (kteří zase neznají NB), Hiro mi připomíná ve své pekelné podobě Xanxuse a hned první fráze "Tak to teda ne!" je vykradený Satan z Víly. xD

Jinak, na koncertu NB jsem byla, dokonce i zmíněný Ryoji je ve skupině Gyze, na které jsem taky byla, a spíše mi to dalo větší touhu si je "personifikovat" pomocí fikcí, než bych získala k tomu averzi. Hanba mi! ... a nebo ani ne. xD

Na konec vám dávám geniální gifový příběh, abych všechno tohle "shipování" měla v jednom článku. Když už ránu do nosu, tak odůvodněně, no ne? xD

Přeji příjemnou četbu! Snad se vám bude ff líbit... :)

-*.*-

Tak to teda ne!

Hiro otevřel oči hned, jakmile se jeho podvědomí vzpamatovalo natolik, aby si uvědomilo, co se mu zdá, a začal se cítit nepříjemně, že se mu něco takového podvědomě líbí. Vzbudilo ho ze snu rozčílení na sebe samého, které naštěstí zahnalo předchozí vzrušení. Čelisti měl pevně semknuté k sobě, když se díval na bílý strop nad místností a snažil se poprat s takovým nepříjemným probuzením. To, že jeho tělo mělo pomalejší reakce než mysl, a díky tomu cítil, jak se teprve pomalu rozplývá a odchází pocit vzrušení a rozkoše, mu v žádném případě ke klidu nepomáhalo.

Zhluboka se nadechl nosem - znělo to jako když drak nasává vzduch do plic, aby vzápětí sežehl vesnici plamenem -, (ale kupodivu) pomohlo mu to. Už byl klidnější a také více probuzený.

Natočil hlavu na stranu, aby se ujistil, že nevzbudil svého nocležníka na vedlejší posteli. Ale ten si klidně spal. (Nosil špunty do uší, protože černovlasý prý chrápal. Za to by si taky zasloužil!) I když na spánek podle Hira neměl právo. Na něj se částečně také zlobil, přestože za své sny nemohl dávat vinu reálně ani sobě (nijak je nekontroloval), natož pak lidem zvenčí.

Sáhl pro mobil a vypnul budík, který by stejně brzy zvonil. Poté se posadil a protřel si tvář. Ovšem zavírat znovu oči se hned na to nezdálo jako dobrý nápad. Asi kvůli tomu, jak náhle se ze snu probudil, nebo jak moc (toužil, aby) to pro něj byl traumatizující zážitek, ten sen mu zůstal vrytý do mysli. Byl pevně přesvědčený, že opravdu ho nevzrušuje nic z toho, co se tam dělo!

Vstal a protáhl se. Trochu se protřepal - sny nechal v posteli - a směřujíc ke své cestovní tašce si zabubnoval dlaněmi o své vypracované břicho. Pomalu se dostával do dobré nálady. Čekal ho proteinový nápoj a ranní trénink. Sice v podmínkách hotelového pokoje, ale měl s sebou ty nejnutnější pomůcky.

Nejprve se trochu protáhl, než začal skákat přes švihadlo, aby se zahřál. Šel do toho s o to větší vervou, že při pohybu se mu krásně vyčistila hlava. Jako kdyby nikdy neslyšel o svazování - tak jak by se mu o něm mohlo zdát, že?

Jak přešel k posilování pomocí vlastní váhy a cestovních činek, už byl ve svém živlu a to jediné příjemné, co potřeboval, byl právě ten opojný pocit z tréninku. Jeho zpocené namáhané tělo, rýsující se svaly… cítil se silně, jako kdyby měl moc uchopit do svých rukou celý svět a začít mu vládnout!

Když končil trénink na zemi při posilování břišních svalů, zrovna vstával i Kazuki. Hiro neslyšel jeho pozdrav přes sluchátka s hudbou v uších, ale viděl ten pohled, který mu věnoval. Světlovlasý se nikdy neprojevil, že by proti němu cokoliv osobního měl, ale jeho výraz tváře s tím čímsi v očích Hirovi dokázal srazit hřebínek. Jako by jím jeho spoluhráč trochu pohrdal, přišlo mu, že si ho prohlíží déle, než by měl, od hlavy až k patě a jednoduše ho soudí.

Ovšem pokud měl být někdo souzen, tak právě Kazuki. Už jen to, že spal v pyžamu, které mělo bílo-stříbrnou barvu a sestávalo z košile a kalhot ke kolenům, bylo odsouzení hodné. Praví muži přece na sobě měli na noc jen trenky. A první, co po probuzení dělali - když noc předtím nepili až do rána -, bylo cvičení; ne nakráčení si svou chůzí jako modelka (přestože mám typicky chlapecké nohy i chodidla) do koupelny a dlouhá sprcha.

Nicméně jim to nakonec vycházelo dobře, Hiro už byl protažený a pil svůj po tréninkový protein, když Kazuki vyšel z koupelny. Zase jen v po kolena dlouhém županu si to ťapkal k oknu (Tak mu ještě ke všemu smrdím!), aby ho otevřel, přičemž si sušil mokré vlasy ručníkem. “Máš nějaké plány na dopoledne?” zeptal se ho pak.

Hiro zakroutil hlavou. Viděl to na sprchu, nějakou nepodstatnou činnost před opravdovou snídaní, a dál nic neplánoval. Měli den pauzu mezi koncerty, ten program se vždy sám nějak rozhodl, pokud ho přímo nevyužíval k relaxaci a regeneraci. “Zatím ne.”

“Chtěl jsem se jít projít po okolí, něco si třeba koupit, můžeš se přidat,” nabídl mu pak druhý. “Jak znám ostatní, tak ti ani snídat nepůjdou.”

“Daichi je vzhůru, viděl jsem ho online,” pokývl ke svému mobilu, “určitě zase něco hraje,” dodal, i když si to oba dokázali domyslet.

Poté se s čistými trenkami v ruce vydal do koupelny, aby se také osprchoval. Cítil se dobře; nabuzený a rozprouděný, ale zároveň i příjemně unavený po tréninku. A vlastně ani nevěděl, proč s Kazukim má problém - nakonec byl úplně normální.

Jen se občas něco přihodilo, proč Hiro zrovna tehdy měl potřebu se od něj držet dál a představovat si ho ve špatném světle. Černovlasý prostě byl částečně popouzený jeho stylem. Sám se snažil držet stále na té straně spektra, kde pořád zpíval, dělal a vypadal, jak chtěl. Zahraniční hudební vliv a jen tolik visual-kei, aby se dobře udrželi na japonské scéně. Měl rád pekelný teátr (a rád přeháněl kostýmy na halloween), ale všeho s mírou…

Naopak Kazuki prostě patřil k té sortě jeho známých, kterým vyhovovalo, když mohli být visuální. I v civilu byl… no, taková primadona! U jiných to samozřejmě bylo nápadnější a Hira, který na to nebyl zvyklý, to přirozeně mátlo, ale zároveň k tomu byl i více lhostejný, protože ti muži nebyli z jeho vlastní skupiny (a nebyli vyšší než on, takže si mohl vnitřně říkat, že jsou to přece ženy); ale Kazukiho prostě musel vnímat víc.

A hůř - proč ho takové sny jako ten dnešní rozčilovali ještě víc?! - párkrát se s ním zapletl. Oba byli opilí a nebylo to nic, co by se nedalo zařadit pod blbnutí, ale přece… v Americe by si nikdy nic takového nedovolil. Sám před sebou by si nikdy nic takového neschválil, protože měl ujasněné, kde je jeho strana spektra i v tomhle.

Ale stejně, čím déle spolu hráli a že společně trávili docela dost času, Hiro si nějaký vztah k druhému tvořil. Například ten jeho vzhled už byl prostě známý a tím podvědomě pro Hira hezký a sympatický. A pak tu bylo společné procházení se po městě - jako je nakonec potkalo i ten den -, dokonce i nakupování oblečení v ne vždy přímo obchodech pro muže, a když Hiro zrovna neměl důvod to řešit a být na ně oba naštvaný, že se chovají jako bůh ví co, tak si s Kazukim byli blízko, vyhovovali si.

Potkali výtečný ramen na oběd, kterému Hiro hned musel udělat reklamu na twitteru. Poté se vrátili za zbytkem kapely, řešili plány na další den a všechno bylo naprosto normální, v pořádku, a jako kdyby se Hirovi nikdy nezdáli nevhodné sny. Až sám na ně úplně zapomněl.

Večer se sešli u skleničky. A Hiro poznal, že je čas jít spát v moment, kdy mu přišla strašně zábavná historka, kterou vyprávěl Natsu a doprovázel to fotkami, že ho kočka od jeho rodičů nemá ráda a zle na něj hledí. Tak společnost Natsu a Masy opustil, protože přece jen chtěl ráno alespoň trochu protáhnout tělo, než se vrhne do předkoncertového shonu.

Kazuki seděl na posteli v tom pyžamku a něco dělal na mobilu, přičemž si ledabyle kýval chodidly do rytmu hudby, co měl pravděpodobně v sluchátkách. Nepatrně se usmíval, Hiro si díky tomu uvědomil, jak málo se světlovlasý směje bez toho, aby si skrýval ústa za dlaní… celkově měl nepochopitelný až mindrák ze svého obličeje od nosu dolů. Když právě Hiro spíše neměl rád ty jeho soudící často protivně působící pohledy a určitě by byl raději, kdyby si je Kazuki odpustil. Usmíval se pravda trochu jako lenochod (hlavně, když měl podmalované oči), ale to bylo docela roztomilé.

Hiro se vyvalil na postel. Až do teď si neuvědomoval, jak moc se potřeboval natáhnout a narovnat si záda. Příjemně cítil svaly, které ráno posiloval, i když se po tréninku správně protáhl. Do téhle míry to měl rád, ale jakákoliv větší bolest by byla jeho vlastní chyba a zanedbání…

Bolest, svazování… ta zatracená postel! - připomnělo se mu to znovu. Nespokojeně nakrčil čelo a přemýšlel, jestli by mohl jít spát někam jinam.

“Přehnals to ráno?” zeptal se ho Kazuki a sundal si jedno sluchátko, aby slyšel, co mu odpodví.

Hiro díky tomu měl dilema, zda je lepší se znemožnit, že neumí cvičit, a nebo si narychlo vymýšlet jiné zdůvodnění. “Spíše jsem to přehnal s nákupy,” vrátil mu nakonec solidně a protočil oči v sloup, “pátý kabátek, opravdu?”

“To, abych ti mohl půjčit, až pochopíš, že už není čas tílek.”

Černovlasý nad tím mávl rukou. Nemělo cenu to komentovat. “A co ty vlastně děláš?” zeptal se místo odpovědi na jeho provokaci.

Kazuki vstal a přesedl si za ním na postel. “Ryoji mi poslal jejich novou nahrávku,” odpověděl a podával Hirovi sluchátko. “A tady… zase byl na rybách, takového macka chytil.” Hiro si o tom všem myslel své, ale nakonec se posadil, aby viděl přes Kazukiho rameno na displej. Tenhle Kazukiho kamarád mu přišel celý dost marný, od jeho rybaření - Kazuki s ním občas taky jel na výlet - přes vzhled - rozhodně neměl hrudník, aby chodil bez trička - po hudbu, jakou s kapelou hráli, - chyběl jí pořádný zpěv. Ale světlovlasý o něm často mluvil a to docela nadšeně - jinak by ho taky Hiro neznal, že?

Jak tak pololežel-poloseděl za Kazukim a hudba ve sluchátkách ho upřímně nudila, protože svou čistou kytarovostí byla otupující, tak se nepatrně k druhému naklonil a úplně bezmyšlenkovitě si k němu přivoněl.

Byl to jeho šampón nebo kolínská, co tak úžasně vonělo?

“... že by bylo dobré zase na jaře… Hiro?” Kazuki se na něj natočil. “Kolik jste toho vypili?” přiřkl jeho nevnímání alkoholu, který z něj nepatrně cítil. Píseň stejně skončila, tak si vzal od něj sluchátka, a položil mobil vedle sebe. Poté mu věnoval přísný pohled a zamračil se. “Manažer-”

Hiro zakroutil hlavou. Takhle se na mne nedívej! A už vůbec se mnou tímhle tónem nemluv! Naklonil se k němu, jak ho - z nějakého popudu mysli - chtěl ztrestat polibkem, ale druhý se duchapřítomně odtáhl a vstal. “Pokud něco ode mne chceš, chci tě to slyšet vyslovit, ať máme oba jasno,” promluvil pak Kazuki a na okamžik na něm setrval pohledem, jak tentokrát čekal na odpověď.

“Ne, to je dobrý,” zakroutil černovlasý hlavou.

Kazuki trochu pohodil hlavou a odfrknul si, když se vracel na svou postel. Ta mrcha v tom umí chodit! Je si jistý na podpatcích - jak se říkalo.

Hiro se zvedl a zamířil do koupelny. Přesvědčoval se, že není nic jiného, co by mu mohl říct; natož něco, co by od něj chtěl. Zavřel a zamknul za sebou dveře. Pak si v umyvadle opláchl obličej a podíval se na sebe do zrcadla. Zase tolik toho nevypil… tak za to jednoduše mohl ten hloupý sen z rána!

Neměl čas na vztah, už dlouho nebyl s žádnou ženou, potřeboval jen upustit páru. Nemělo to nic společného s Kazukim.

Nasrat! Ukázal vztyčený prostředníček na dveře a šel využít dobu, co potřeboval, aby trochu vychladl, na čištění zubů. Jak by se mohl podívat kdy do očí svým starým známým z Ameriky, kdyby šel zpátky do pokoje a jak největší buzna požádal o blbou pusu?! Tak to teda ne! Ať jde do háje! Byl to Kazukiho problém, že zkazil tak ojedinělý moment a přišel o takový zážitek jako bylo líbat se s Hirem! Jen jeho ztráta!

… nebo ne?

-*.*-

Slíbený gifo-příběh!
(Berte všechno s rezervou.
Zjistila jsem, že nemám ráda lidi, co se berou moc vážně. Samozřejmě Mikaru a Hiro jsou například úžasní pekelní pánové, ale Mikaru je zároveň milučký a skvělý a Hiroslav je zase vtipný bara-tydýt... a to je správný přístup. Nebrat se bručounsky příliš vážně, i když jsem sexy pekelný pán apod.
Navíc to je věc z mého mládí, prostě jsem byla "vychována" k shipování j-rockerů a psaní fanfikcí. Když jsem s j-rockem začínala, tohle byl způsob, jak jsem mu propadla, tak prostě pro mne osobně je to jeho součástí... a dělám to z čisté lásky k němu, je to můj způsob, jak mu být blízko - propsat si charaktery j-rockerů; nijak tím nechci nikoho urážet apod.)
Pozn. na úvod: Daichimu říkám emo-prdelka, odtud označení dále.

Hiro: "Miláčku, já jsem s prdelkou nic neměl, tak na mne nebuď zlý~"
Cazqui: "Táhni!"

Cazqui: "Daichi mi říkal, jak to bylo! Táhni!"

- Daichi předtím -
"Takhle jsem si lehl~ "

"A Hiro~"

- -

Hiro: "Promiň, miláčku, já jsem se opil, já za to nemůžu."

Hiro: "Nemůžu za to, že mám tolik lásky na rozdávání~ mucq~ "

Tak. Bylo vykonáno. xD