Čas odejít od Landy zase není úplně ponurý začátek.
Vlastně už to není mlčenlivost, jako spíše nemluvnost nebo neschopnost mluvit. Mám, co bych chtěla říct... někomu... ale myšlenky, vzpomínky ani pocity se neformulují ve slova: nechci, aby to bylo vysloveno, ale zároveň toužím po pochopení, které všeobecná formulace přinést nemůže.
Z kterého konce začít? A co říct?
