Múzy, démoni, andělé... jakkoliv své inspirace chceme nazývat, mají různé podoby a povahy.
A naše souznění s nimi není snadné, mnohdy nás stojí víc, než bychom obětovali jiným posedlostem.
Když mne poprvé navštívila osudová múza, bylo to v letním západu slunce, přicházela z pole, na němž se zlátlo obilí a měla podobu černovlasého chlapce, co se bál. Vzpomínka na něj nikdy nezešedla a trávila jsem s touto múzou dlouhé hodiny, ale dnes... každý z polibků této múzy je pryč. A jako vzpomínky ztrácí obrysy, tak i cítím, že pouta blízkých vztahů, které jsem ke svým inspiracím měla, zrezivěla nebo se přímo rozpadla na prach.
Tak zde budiž jmenovány a vzpomínány, nikoliv znovu prožity a nabízeny k obdivu, některé z nich:
rok 2007
ARCHANDĚL MICHAEL
Vstupní brána nikoliv do psaní, ale do vlastního světa lásky mezi muži, její čas ovšem dávno pominul.
rok 2008
SKLENICE ČERVENÉHO VÍNA
Tak, jako byla příliš brzo a neuměle psaná, tak i je brzy zavržena, protože nevyužila svého potenciálu.
S VŮNÍ LESA
ŠEDIVÉ SNY
SNAD SLADKÉ PROBUZENÍ
Přestože skrývá první rysy něčeho mnohem rozsáhlejšího, není milována.
ILURI
S touto múzou se stýkám, ale sama by byla raději, kdyby mohla čerpat více z mého umu a byla o to krásnější. Zažila prvotní nádechy, byla znovuzrozena jednou, a teď doufá, že bude i podruhé - ve své finální verzi. Možná jí to budoucnost daruje.
¨(Vše dostupné na http://zavreneoci.blog.cz/)
