Postřehy o lidech z posledních měsíců

.. aneb D sociologem xD

Už dlouho chci napsat několik svých postřehů, možná už jsem jich sesbírala více na celý článek.



Je zajímavé, jak různé kruhy lidí používají stejná slova s jiným významem. A co je ještě zajímavější, že mezi sebou v kruhu je berou jinak, než když jim je řekne někdo z jiného kruhu.

Třeba u nás doma, protože mám otce opilce, se vždy používaly dost vulgární slova a nadávky. Je tu jakýsi otcův slang: svrbí ji, mohla by chcát na brus, házet rodidla pod nohy, apod. (Nechme teď stranou můj osobní pocit, že jsou horší ty výrazy, které jsou o ženách, než podobné o mužích jako: leštit potrubí, škrtit užovku - i když ty nemám od otce, ten jen používá "ocas".) A pak čistočisté nadávky, které každý zná.
A tak prostě se u nás používají hodně silná slova i pro maličkosti, jednoduše proto, že to člověk slýchává a "zvykne si na to". Není to dobré, ale je to tak. (Kupodivu k tomu, veřejně před cizími mluvím slušně a vycpávky jako "vole" mne opravdu štvou.)
Ovšem zarazilo mne, když babina (babička z matčiny strany) byla celá zhroucená, když jí v jejím paneláku sousedé, co bydlí pod ní, řekli (při příležitosti sousedského sporu), že je "zlomyslná sviňa". Úplně se z toho zhroutila - nikdy dříve jsem ji tolik hysterickou a toužící umřít neviděla -, přičemž u nás doma "svině" je ještě něco dosti slabého.
A tak mne to vedlo k zamyšlení, jestli je možné, že i když jsme s ní v každodenním kontaktu, prostě se jí - za celý život - skutečně tyhle nadávky vyhýbaly (otec o ní mimochodem říká, že je "vojenská šlapka")... ale myslím, že to hraje roli jen z části - ta hlavní je, že to bylo od cizích lidí.
Také mne mnohem více rozčílilo, když mi před několika lety na ulici nějaká žena řekla krávo (kvůli tomu, že když jsem zasouvala košík, spadlo ji kolo, které měla opřené na boku o "parkoviště" košíků - což byla její chyba, ještě když u něj stála, ne moje, protože já dělala to, k čemu to místo je vyhrazené na rozdíl od ní), rozčílilo mne to mnohem víc, než když mi nadává otec. A pamatuji si to dodnes.

...

Připadám si strašně zestárlá a nepatřičně, a to hlavně proto, jak se kolem mne řeší děti a svatby. Je to hrozné. T.T Úplně mne to deprimuje, je mi ještě více odpornější, že jsem pohlaví ženského.

Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom, když se člověk chová jako dítě (na FB přiznáních j-rockerů jsem na něco podobného narazila a docela mne to znechutilo, protože jsem si představila, jak autora je ten typ fanynky, který nemůžu vystát).
Popravdě mne docela rozčilují přemoudřelí lidé, co se tváří dospěle. Nebo také mne rozčilují dívky a ženy, které chtějí vztah a děti. Přijde mi to ponižující.
A skutečně nevím, jestli i dříve se všichni v mém okolí o tom bavili, nebo to teď nějak vypuklo. Pravda. Dříve jsem se stýkala s j-rock fanynkami, které psali ff, takže se neprojevovali, jak by chtěly ony sami s j-rockery spát (a nebyly tak unesené z j-rockerů, kteří mají děti - popravdě, tohle mi "nevoní" a nijak to ve mne nevzbuzuje větší "lásku"). Nevdávala se mi sestřenka. Neměli všichni přítele, přítelkyni. Oba bratři Seiriel nebyli oženění a neměli potomky. A dokonce mi příjde, že ani babina netoužila po vnoučatech.

Huh. Prostě. Jediná "mláďata", které jsem ochotna řešit, jsou koťata a to jen v mezích. I o hárání koček většinou nerada mluvím, protože to v přeneseném je stejně ponižující, jako "nahánění" kluků holkami a touha po dítěti.