17. listopad

Víte, že se nepovažuji za správného člověka, aby mluvil o politice, protože nejsem politik - ale s tím, že nepolitici jsou ve vládě, si také dovolím říct několik slov.

Nemám ráda 28. září, protože z nějakého důvodu svatý Václav mi nepřirostl k srdci.
Mám ráda 28. říjen, protože tak nějak dětsky vzhlížím k První republice - nejspíše nebyla dokonalá, ale myslím si, že alespoň měla hnací motor vlastenectví. Jak T. Okamura říká, tak T.G.M. byl osobností... a nově vzniklý - nejen nově vzniklý - stát je třeba vést k sebelásce, sebeuvědomění a touze společně budovat a tvořit.
Ovšem chci se vyjádřit k 17. listopadu, nebo celkově termínu "Sametová revoluce".

Četla jsem před několika dny článek, který se mnou dost pohnul. Jsem zvyklá na to, jak se médiím daří ovlivňovat veřejné mínění - jak říkám, přece jen je dost vystudovaných psychologů, sociologů a kdo ví koho čeho, aby nedělalo problém skutečnost "upravit" v myslích většiny. Ale ten článek, pokud na něm je třeba jen půl pravdivé, měl obsah, který zabolel tím pocitem zoufalé bezmoci.
Pojednávalo se tam o tom, že všechno byla fraška - celý rozpad východního bloku, jen nahrané pro lidi. A ona "Sametová revoluce" sice měla přinést samostatnost, ale takovou, která naprosto zruinuje naši zemi. Západní státy se prý dohodli s lidmi jako byl V. Havel, že jim dají vysoké pozice za naprosté zruinování naší ekonomiky, abychom se nestali konkurence schopní... abychom museli kupovat od nich.
Osobu V. Havla také nemám ráda, a když se utvořil veřejný kult jeho oplakávačů, stála jsem mimo. Ale ono vlastně, pokud to je pravda, je jedno, kdo za tím stál... i když oslavovat muže za boj za demokracii, a pak zjistit, že pro vlastní "zlepšení pozice" obětoval svůj národ, je hořké. Vlastně slovo hořké nestačí. Takový muž - nebo žena, chcete-li - si zaslouží jen pohrdání.
No, o pravdivosti toho článku - četla jsem i jiné - se dá pochybovat, někdy v něm různé informace byly příliš přitažené za vlasy a tendenční, ale...
Ale jak po těch dvaceti letech vypadá naše republika? Byli jsme více méně zemědělsky samostatní, teď dovážíme - na polích se postavily sluneční elektrárny z dotací EU, vybily jsme prasata, zrušily kravíny... Zbyl nám nějaký průmysl - díky za něj. A veřejné finance - ty se kradou; kradou se před očima a právo má dvojí metr (mám pocit, že zásadně ty s nejvíce do očí bijícím proviněním osvobodí na základě "imunity" nebo "nedostatku důkazů" a jiným nepomůže nic, přestože to jsou případy plné nejasností).
A náš vztah k našemu státu? Předtím, než jsem se o to začala zajímat, jsem měla pocit, že Česká republika je státek malý, uprostřed Evropy a nic neznamená/nikdy neznamenal - dala mi ten pocit škola nebo jiné vjemy, to nemůžu říct.
Ale tohle není správný názor.
Měli jsme mnoho schopných lidí ve všech oborech - od vědy přes umění po manuální práce. "Zlaté české ručičky." "Co Čech, to muzikant." A v Rakousku-Uhersku i Sovětském svazu jsme byli ta vyspělá tažná země. Ve vzdělanosti jsme bývali na horních příčkách. A před válkou jsme se mohli rovnat "západu".
Tak není se čemu divit, že nám tehdy nepomohli... a není se čemu divit, že jim "ruinování" našeho státu přišlo vhod.
Možná bychom jako národ měli být více temperamentní a výbojní, protože ta česká povaha "když je srdci smutno, tak to zažeň humorem" nás většinou smířeně nechala pod "cizími pány".

A občas přemýšlím - zcela na okraj k tématu -, že možná ve Slovanech je něco ryzího, povahově dobrého, čistého a citlivého. My Slované, když je nám smutno, dokážeme stvořit tak melancholická a tesklivá umělecká díla, až se každému srdce pohne. A když je nám naopak veselo, radujeme se jako děti. Mnoho sneseme... málo se bráníme.

Láska a ochota pracovat pro vlast je základem úspěšného státu a v úspěšném státu se dobře žije. Ono v jistém smyslu je to znakem sobeckosti, dělat dobré věci pro všechny, abych se nakonec měl lépe. Jenže to chce širší uvědomění celkově, než jen u jednotlivce. Mnoho lidí si snad ani neuvědomuje, jak by se mělo chovat... a nějaké hodnoty a principy je třeba lidem vštípit.
Protože pokud člověk je sobecký a neuvědomělý (vlastně já vůbec nechápu, jak mnozí lidé si před vlastním svědomím obhájí, co dělají), dopadá to - a nemusím chodit ani zpátky do listopadu 1989 - jako v nynější politice. Všichni kradou pro sebe... a až naše republika to již nezvládne, tak se svými švýcarskými konty budou žít v zemi, kde lidé v ni věřili a vybudovali ji stabilní.
Ne, není čas sjednocovat celý svět, vývoj jednotlivých států se může urychlit, popohnat, ale jednotlivé státy stále za sebe musí dospět do správných bodů... a to je stále ještě daleko.

Možná mé názory zavánějí něčím historickým.
V komunismu byla ideová výchova a dopadla tak, že myšlenky komunismu byly ignorovány. Vlastenectví také dostalo v jistých etapách hanlivé odstíny.
Ale... já si nemyslím, že právo může ošetřit vše.
Někteří z nás sní o vyšší společnosti, která nastane a k níž prý spějeme, ale ne... tady nestačí vyvíjet techniku do vyšších výšin, je potřeba vybudovat morálku pod dohledem rozumu, která s vývojem bude držet krok a taktéž udrží lidské city "čisté" a schopné vývoj doplňovat... a tehdy se začneme blížit vyšší společnosti.

Zatím ovšem mohu mluvit jen o zradě... zrada všech, co se provinili proti naší republice, vůči nám, jejím občanům a zoufalství z beznaděje, že kdy tato zrada bude potrestána. A nesmí nám to být přece jedno... nebo ano? Smí?
Však Slovan je od slova otrok, tak se sklánějme...