Jak tak mám ve zvyku, alespoň - myslím, že v tomto případě - krátce se zmíním o "kulturní akci", na které jsem byla - tedy o brněnském koncertu Alexandrovců. Když se nad tím tak zamyslím, je docela zvláštní, že jako nehudebník tolik navštěvuji hudební akce, když bych spíše jako píšící měla chodit do divadel apod. Nu vot - už to tak je.
Popravdě vypravit se z domu do Brna mne stálo dosti přemáhání - chtělo se mi být konečně doma s mou smečkou (nestěžuji si na žití v Olomouci na bytě, ale potřebuji svou smečku), byly nějaké organizační problémy a řešení "nepříznivostí", k tomu ještě mé - tohle vůbec nevím, jak popsat - nu, řekla bych pocity, které když si přiznám, musím nesnášet vlastní charakter. Tohle všechno brzdilo mou cestu do Brna, a přestože celou dobu, co jsem věděla, že mám jít na Alexandrovce jsem si vždy vesele prozpěvovala jen při letmé vzpomínce, tak to všechno okolo... huh, náročné.
Nicméně jsem do Brna dorazila, sešla jsem se se Seiriel, došli jsme na místo, posadili jsme se na naše židle v aréně (je to aréna?) a čekali na koncert u vodky, grogu a margotky.
Chodil mezi námi prodavač CD a DVD, který nejspíše byl členem "orchestru" Alexandrovců - ten nejvíce hustý, protože hrál na basu a baskytaru jako např. Yukke z MUCC (připomenul mi ho). A po koncertě měl úplně vtipně otlačenou čepici na své holé hlavě (nepřipomínal mi Yukkeho vzhledem, jen instrumenty).
Trochu jsme se divili, že na pódiu je jen několik málo židlí, vůbec mi nedošlo, že zpívající budou stát - tak si říkám, kde se poděla má až věštecká schopnost dedukce. Nevadí, naštěstí Alexandrovců přišlo tolik, kolik mělo. Nejprve v zelených uniformách, posléze v bílých.
Byli jsme ve 20. řadě, viděli jsme docela dobře, jen tam bylo málo místa a přede mnou seděl chlap s velkou hlavou, takže jsem se musela - abych viděla úplně na pódium - trochu natahovat a naklánět. Ale nebylo to nic hrozného - skutečně jsme měli více méně dobrá místa.
Na začátku napochodovali - a to doslova, vojenských pochodem s propnutými špičkami (mám ráda vojenské přehlídky, jednu jsme jednou zastihli v Praze a to bylo opravdu působivé) - a donesli českou a ruskou vlajku. Poté měli nějakou úvodní řeč, i nějaký brněnský "něco" z ruského (asi) konzulátu mluvil - všichni rusové, co mluvili česky, měli svůj přízvuk, což bylo úžasné.
Nevím, co hráli jako první, ale jako druhou dali hned Смуглянка, na kterou jsem se opravdu těšila a ti dva hlavní, co ji zpívali, byli opravdu skvělí. Takže koncert začínal opravdu nejlépe, jak mohl.
Nepamatuji si přesné pořadí písní a ani všechny, které byly - některé jsem neznala, jiné neznám po názvu a také jsem měla dosti silný pocit déjà vu, jak jsem viděla už několik nahraných českých koncertů Alexandrovců: takže se přiznám, že to mám trochu pomíchané.
Nicméně někdy po Moldavance zpívali píseň, u níž pouštěli dobové záběry parního vlaku, který veze vojáky domů a to mne znovu neuvěřitelně potěšilo - mám ráda parní vlaky.
Samozřejmě nemohli vypustit Kalinku. A dokonce zpívali i Очи чёрные, k nimž mám dosti osobní vztah, protože znám takové jedny oči, o kterých jsem si to zpívala. A že nemám příliš "zamilovanosti" v osobním životě, tak vzpomínka na tyhle černé oči je stále cituplná.
Ještě k hudebním projevům se mi líbila Granada, kdy dotyčný zpíval španělsky a já před začátkem pronesla to své "une momento, pervertido."
A na konci ti samí, co zpívali Moldavanku, zazpívali rusko-přízvučný Karneval od Karla Gotta.
Pokud se vám z popisu písní, které jsem uvedla, zdá, že toho bylo málo, vůbec to není pravda - koncert byl hodinu, dvacet minut přestávka a další hodinu, takže je to jen o mé paměti, že neuvedu všechny písně.
Prvním hostem byla Eva Urbanová, jejíž projev se mi líbil a hodila se k Alexandrovcům. Ovšem, když přišel druhý host a to Petr Kolář, měla jsem chuť ho vypískat, zvolil písně nehodící se a nepříliš spolupracující se sborem, na který jsme šli.
Kromě tedy Alexandrovců, tam zazpívala i tak cca desetiletá malá Ruska - nepamatuji si její jméno, ale mám pocit, že jsem ji viděla na YT v nějaké ruské obdobě superstar. Ale to si vůbec nejsem jistá. Ta dívka zpívala také dobře a měla velice výrazný projev, takže potěšila jako zpestření.
Alexandrovci ovšem nebyli jen o zpěvu. Bylo tam vcelku dost i tanečních vystoupení.
Určitě musím zmínit zápas dvou "babek", který byl ztvárněn jedním tanečníkem, který chodil po nohou a rukou a měl na sobě navlečený takový kostým, že jeho ruce i nohy vypadaly jako nohy dvou zápasících babek a na tedy zádech měl dvě hlavy těch babek. Asi jsem to nepopsala nejlépe, ale opravdu to bylo hodně vtipné.
Hodně kozáčka tam bylo v různých podobách a jiných dosti akrobatických kousků (asi tak nějak jsem si vždy představovala, jak chodili kozáci do boje a ti nejživější "tančili").
Bohužel tam netančili pouze muži, ale i ženy - i když alespoň jsme měli ucelenou představu o "národopisných" tancích.
Předvedli nám šavlový tanec, kdy jim od šavlí dokonce létaly jiskry, což bylo opravdu působivé.
A nakonec si nechávám dvě představení:
První je jen část, kdy se jeden tanečník točil na noze, ale vypadalo to, jako kdyby se točil na svém ztopořeném údu - nemyslím to urážlivě, jen prostě to tak vypadalo xD; druhé vystoupení bylo námořní, byla tam banda bíle oděných námořníků a pak dva - menší a větší - námořníci v modře pruhovaných tričkách, které obtahovaly jejich svaly. No... jak to říct? Vypadali jak vystřiženi z gay časopisu a k tomu se tam tak směšně naháněli, že jednou, když oba byli sklonění, měla jsem pocit, že se dívám na gay porno.
No, mám nemocnou mysl. xD
Ale připomenulo mi to, že při Karnevalu tančili latinu - latina je dost teplá sama o sobě, ale v jejich podání, to bylo opravdu... něco.
Ovšem chápejte, i s tímhle vším - nebo právě pro tohle všechno - to bylo úžasné a úplně jsem si Alexandrovce užila. Doporučuji, pokud někdo budete mít čas a finance, tak na ně určitě jděte. (Popravdě ani nejsou tolik drazí, když si vezmete, kolik jich je a kolik stojí koncerty třeba na pěti-členou japonskou skupinu.)
Spala jsem u Sei, kde jsem si také vzala knížku Upír Lestat a ve vlaku jsem se začetla, že jsem nejen četla hodinu a půl cesty, ale úplně jsem byla překvapená, že už jsme v Hranicích, jak mi to rychle plynulo.
Úplně jsem zapomněla na toho jednoho, co tančil ty dvě babky, a úplně mě to rozesmálo, jak jsi mi to teď připomněla... :)
OdpovědětVymazat