Nakročeno do nového roku...

... aneb Zase povídací nálada / o smečce, o psaní, o EruRi a jiných párech z SnK, řezník

Koupila jsem na Vánoce kočkám myši na hraní. Jsou jimi nadšené, hodně času strávím na zemi, jak si s nimi hraju a běhám po čtyřech. Dmitrij - velký aristokrat - je nadšená, hraje si jako malé kotě, ovšem - protože jsem ji vychovávala jako bojovníka* - je hodně rázná a i já jsem celá dodrápaná -sadista je to po paničce!-, málokdo by věřil, že taková docela malá kočka může být tolik silná a zabijácká. Josif - kolos - ten je lenoch, musí se myš hodit na něj, ale když se do toho dá, vypadá to, jako kdyby se za myší valila parní lokomotiva a taky to tak duní pokojem. Arkebuza mi aportuje a vyskládává myši do řady před postelí nebo na posteli, občas v noci položím ruku a nahmátnu myš. Také je rádi ukrývají mezi deky. xD

*Když jsem se tak zamyslela, já vlastně Dimě nemůžu vyčítat, že je taková jako je. Já z ní vychovala postavu svých románů. Je to city jen málokdy projevující tvrdý bojovník, co má rád sex. Akorát je kočka a mívá koťata (o nichž se mi snaží namluvit, že jsou má a chce, aby je vychovávala).



Psaní

Vlastně jsem si nedala žádná předsevzetí do nového roku, nikdy si nedávám, ale tak nějak podvědomě jsem si řekla, že se začnu lépe chovat k lidem a už jsem tou cestou vykročila (ale je to těžké). Tudíž vám nebudu nadávat za váš nevděk! Žertuji... budu! xD Vůbec mne neberte vážně - jen jsem netrpělivá na nějaké reakce, ale s jejich nedostatkem nic neudělám, i kdybych se postavila na hlavu (to už jsem dlouho nedělala *). :/

*(Pokud si zlomím vaz, bude to na vás, když to jdu kvůli vám zkoušet!!!)

Nevím, co mne to vlastně popadlo, že jsem v poslední době tak aktivní. Asi je to tím, že dost dlouho jsem neměla čas - s dojížděním jsem musela vstávat moc brzo, takže skutečné večery na psaní se neodehrávaly, a pak jsem musela dělat tohle, pak tamto -, teď se sice přes den snažím učit, ale jak to tak bývá, má mysl je v době učení plná inspirace a touhy psát... takže večery a noci věnuji příběhům. A jde to vidět, protože jiným než Daéově krvi.
Možná hvězda téhle budoucí "knížky" už spadla... měli jsme si něco přát, když padala. Třeba aby ještě chvíli letěla...
Ale ne, já jsem sem nepřišla smutnit. *odmlčí se a smutně podívá na bok s povzdechem: "Není pro mne cesta."*
Poslední dvě noci jsem opravdu byla nadšená z Vepíšu v tvou krev, i když se sama sobě musím smát. Povídka je sestavena z dvou částí, první bude čistě o Andrejovi, v druhé se ukáže Kiril. A nevím, zda je to tak důležitý spoiler, ale u Andreje začínám jako u dítěte (což už můžete číst, protože první kapitola jsem tu dala a to dosti dřív, než jsem si myslela, že dám) a u Kirila také... takže vlastně píšu do obou částí scény s dětmi. Zrovna já :/ Ale zase mi to přijde o třídu výš, než kdybych tam psala jen o shonen-ai/yaoi. Prostě má to podle mne víc profesionální podobu, když to obsahuje toho víc, ne jen ukojuje potřeby yaoistek.
Vlastně jsem úplně nadšená, jak využívám svých historických znalostí (hlavně v II. části, kde jsem v poválečném Japonsku) a celkově... přijdu si správně využitá.
A možná je i pravda, že já jakožto starý milovník upírů jsem se potřebovala k tomu tématu vrátit a dělá mne samo o sobě hodně šťastnou.
Huh. Teď si tu píšu vlastní reakci, když se mi cizí nedostává. Vlastně jsem dost tragický spisovatel. A už ne tím, co píšu (protože s rukou na srdci, pořádnou ágnesku jsem nenapsala velmi dlouho, píšu teď velice zamilované a šťastné věci); ale tím, jak vehementně se snažím na sebe upoutávat a stejně mne všichni ignorují. Tragéd jsem.
Proč jen psaní mám ráda? A nepřestanu s tím...?

(Víte, že mám tu jednu blogovou spisovatelku, s kterou se chodím srovnávat a občas o ní něco pronesu, jak např. máme podobné zájmy, ale naprosto jiný pohled na svět. Začala vydávat novou povídku a všichni na to čekali a jsou nadšeni. Tohle mé osobní motivaci vůbec nepřidává. Tady jsem nadšená jen já. A čekám také jen já!)

*nádech, výdech. "Nech si své démony pro sebe."* раз два три...

Tak... teď už zase v dobré náladě! *spíše rozkaz*

EruRi a SnK (pozor, možnost spoilerů!)

Potkala jsem tohle...

První, co mne u toho napadlo, že kdybych uměla kreslit, budu to parodovat s Dadou, protože úplně to mám před očima. Místo Leviho/Rivaille (všichni víme) dát Dadu a trochu to pozměnit na: "Nejedu do Ruska koncertovat. Jen jsem sem přijel, abych se dostal blíž těmhle blondies (narážka na Blondie z Ai no Kusabi)." xD

Jinak jsem se přistihla při několika věcech:
1. Kdyby někdo stál před mým pokojem, pozná jasně, kdy si čtu/píšu/dívám se na nějakou uchylárnu, protože se u toho pochechtávám... velice specificky - jako starý prasák, takovým hlubším chechotem, co trochu připomíná chrochtání divočáka xD Naopak u scén romantických se hihňám jako Kaya.
2. Začala jsem podvědomě používat jen jednu ruku.
3. Mám zvrácený smysl pro humor - neuvěřitelně mne rozesmívají obrázky s tím, kde je Marca jen polovina. xD

Ovšem má obliba EruRi stoupá. Tak si říkám, že bych mohla začít číst SnK mangu, abych nebyla jen ten uslintaný úchyl, co vůbec nic neví a jen hledá nahá mužská těla. xD Ale to počká! (Popravdě, jsem uslintaný úchyl, co hledá nahá mužská těla.)
Je to zatraceně dobrý pár!
Četla jsem hned několik dobrých a nebo alespoň zajímavých.
Mám ráda jejich reinkarnace do "normálního" světa - jak se jejich duše hledají a nachází. A narazila jsem i na takovou zvláštní, kde z Rivaiile byla žena, ale ne takovým tím normálním způsobem, byla z něj žena, co chtěla být mužem (vypadal úplně stejně jako vypadá normálně, ale asi mu něco chybělo). A všechno to bylo kvůli Erwinovi, který si mnohokrát za minulého života přál, aby byl Rivaille žena a on s ním mohl být. To bylo... no, vím jak se Levi cítil. Že by také nějaký z mých dávných samurajských nemilenců chtěl, abych byl žena a teď jen se musíme potkat, abych mu mohla dát přes držku.
Dále se mi líbí takové ty doujinshi, kdy dělají věci jako pár. Třeba raní vypravování Erwina do práce apod.
A zbožňuji ty tragické. Četla jsem zase jiné z normálního světa, kde... Levi vyklízel skříň svého manžela a vzpomínal, jak se s ním loučil, než se vydal na pracovní cestu... a pak jak mu volali, že letadlo spadlo a Erwin zahynul. To bylo neskutečně hezké. A k tragickým beru i ty, kde se řeší Erwinova ruka.

Ale zabilo mne teď jedno! Naprosto rozesmálo. A nemůžu ho najít. Takže nic nebude. Ono jich je ale vtipných docela dost. Hlavně na téma "Levi je malušký" a "Erwinův nosebleed z pružného, maluškého Leviho".

Řezník
Myslím, že víte kdo, byla to taková kauza s ním a já jsem sem možná o něm už i psala. Nicméně jsem se konečně dostala ke klipu, o který jim šlo.

Myslím, že j-rock celkově skýtá podobného spoustu - co do obsahu videoklipu.
A že se někomu nelíbí jeho rap? Je to češtinou. Věřím, že kdyby to zpíval anglicky, nikomu by to nepřišlo. Je to stejné jako u yaoi psaného česky a anglicky, prostě v "angličtině" to tak nevyzní. Ale obsah je stejný. (Proto já nedokážu pochopit, že někdo odsuzuje česky psané yaoi jen proto, že je česky.)

Jinak... má to být navádějící k násilí?
Ok. Mé drahé milované černé oči, těšte se! Já vás chtěl do toho sklepa zavřít už předtím, ale teď si na vás někde počkám a udělám to... a pak vina bude na téhle písni. Chlapec v mém sklepě. *.*

Asi je to ale opravdu snadnější - někoho unést, než se před něj postavit a říct mu, že se vám líbí. Když ho unesete, neponíží vás to... no ne? Tohle jsem měla řešit na střední, teď už jsou oči bůhví kde...

Ale zpět k řezníkovi. Popravdě - není to o tom, že by se mi to jako hudba líbilo, ale třeba Zasrané Vánoce jsou trefné... to se některým jeho písním (i těm deSadovým) musí uznat - vynechejme zpracování a pochopení u publika nebo samotné osobnosti těch dvou... jsou prostě trefné.