Nejen absinthová nejen víla - 2. část

Druhá část a již se dostáváme k 18+ scénám. ;)Přeji příjemnou četbu. Děkuji komentujícím JaMi, Kroketě a Vlarise. 
Další část příští sobotu.

NEJEN ABSINTHOVÁ NEJEN VÍLA

Spolupráce se Seiriel

úvod |  předchozí část |další část

- 2. část -

Chousokabe vešel do kavárny, která byla docela plná a povzdechl si. Šel za Tadashim, ale s takovou na něj nebude mít čas. Přesto se vydal dál a posadil se k pultu, přičemž si u Kiyoshiho objednal vídeňskou kávu. Rozhlédl se, kde majitel je a zjistil, že se věnuje nějakým klukům, co se tvářili, že si všechnu jeho pozornost zaslouží.

Chlapec se zrzavými vlasy, jeden z dvojice, o kterou se černovlasý majitel kavárny tak snaživě staral, ležel natažený na stole a přivřenýma očima sledoval dění okolo sebe, přičemž líně pojídal zákusky, které byly na stole nachystané a které druhý z nich zase do sebe tlačil hlava nehlava, přestože se to na jeho vzhledu nijak neprojevovalo. Byli si v obličeji hodně podobní a hlavní rozdíl mezi nimi byla barva vlasů, které měl druhý černé.

“Asi Tadashi nemá čas, co?” zeptal se Chousokabe Kiyoshiho, který před něj položil jeho kávu a jen zakroutil hlavou. Povzdechl si a zadíval se na hladinu tmavého obsahu hrníčku. “Přesunu se ke stolu v kuřácké části, kdyby měl chvilku, ať za mnou přijde, dobře?” Vzal si hrníček a opatrně ho nesl k volnému stolu s popelníkem.

Hnědovlasý lišák se po něm ohlédl, když vycítil jeho přítomnost, i když si nevšiml jeho příchodu, a nepatrně se na něj na pozdrav pousmál - možná si to ani neuvědomoval.

Bělovlasého to překvapilo, přesto mu pozdrav oplatil kývnutím a posadil se ke stolu, který byl vedle jeho. Odložil si kávu a vytáhl krabičku cigaret - položil ji na stůl spolu se zapalovačem. “Kocourovi myš chutnala,” poznamenal.

Druhý pokývl, “to je dobře...” odpověděl spokojeně. “Vypadala, že bude dobrá...” ujelo mu, než se stihl zastavit, ovšem nepředpokládal, že to druhý pochopí tak, jak to bylo částečně myšleno.

Chousokabe si vytáhl jednu cigaretu. “A co morče, už se zabydlelo?” zeptal se pak, když si zapaloval.

“Jo... asi jo, nebylo pro mě...” zalhal druhý, “u mě se mu ani moc nelíbilo...” pokrčil rameny.

“Aha,” kývl starší a rozhlédl se po kavárně. Tadashi byl stále zaměstnaný s těmi dětmi a nevypadal, že by ho zajímal kdokoliv jiný, připadalo mu to zvláštní. Odklepl popel a upil z kávy. Poslední dobou si hlavně večer držel jistou hladinu alkoholu, aby se mu lépe existovalo - uvědomoval si, že to není správné, ale bylo mu tak líp, tak to neřešil.

“A co jinak kocour?” napadlo hnědovlasého. Nemohl popřít, že ho mladík u vedlejšího stolu přitahoval a stejně toho neměl moc na práci jiného, než sledovat dění okolo sebe, nebránil se rozhovoru.

“Ráno mi shodil knihu na hlavu, aby mne probudil a dal jsem mu nažrat,” utrousil Chousokabe a zakroutil hlavou. “Kočky vždy dostanou, co chtějí, protože nedat kočce, co chce, je životu nebezpečné,” zasmál se.

I druhý se tomu tiše zasmál, “musíte mít doma veselo, jestli rád provádí podobné věci...” poznamenal. “My jsme kočku nikdy neměli...” prohodil, ani si nebyl jistý, proč to říká. Putoval pohledem k bratrům, o které se staral Tadashi.

Chousokabe upil kávu a na chvíli mu hlavou proběhlo, že by spíše měl si dát rum s kávou, než kávu s likérem, ale byla dobrá. A poté si znovu popotáhl z cigarety. “My jsme měli doma jen myši, když byla moje sestra malá, dělali jsme z nich posádku do lodí, co jsem tenkrát stavěl...” poznamenal s úsměvem - byly to hezké vzpomínky. “Asi za to můžu já, že je kocour nevychovaný, protože jsem kočku předtím viděl jen na obrázku, než za mnou přišel.”

Mladší se pousmál, “s kočkami je to těžké, jsou to svéhlavé potvůrky...” napil se čaje. “Chodíváš sem často?” napadlo ho, protože podle rozhovorů, které ho zaslechl vést, si bělovlasý nebyl vědom, co za existence se často v kavárně vyskytovalo.

“Můj nejlepší kamarád chodí s Tadashim, tak jsem většinou zajdu, když potřebuju něco s ním nebo něco o něm... třeba teď chci naplánovat oslavu jeho narozenin, ale Tadashi nemá čas,” povzdechl si a popotáhl z cigarety, potom se zadíval na černovlasého, který se věnoval těm “spratkům”.  

“No, dnes asi už mít nebude...” odpověděl mu na to hnědovlasý, když se znovu zadíval stejným směrem jako světlovlasý.

“Zabité,” povzdechl si nespokojeně Chousokabe a vytáhl na stůl ještě mobil, protože velké hodiny měl za sloupem. Zatočil s ním, jako kdyby tak toužil i přetočit čas, poté si znovu potáhl z cigarety. Mohl přijít další den, ale nechtělo se mu odejít s nepořízenou, když už tu byl. Rozhlédl se, někteří lidé jako vždy působili docela úchylně.

Druhý dopil svůj čaj a odložil šálek na stůl. Protáhl se a na chvíli přivřel oči jako spokojené zvířecí mládě. Otočil se k pultu, aby zjistil, nakolik je Kiyoshi zaneprázdněný, protože si hodlal dát ještě jeden.

Do kavárny vešel v kůži oblečený muž s dlouhými bílými vlasy, nejstarší z Oumukurových trojčat. Za ním šel jeho manžel. Setsuna se rozhlédl a trochu překvapeně se podíval na Chousokabeho, nebylo dobré, když se tu ti dva sešli.

Xanxus si při pohledu na bělovlasého pohrdavě odfrkl. Vzal Setsunu okolo pasu, aby si ho k sobě přitáhl, a vydal se i s ním k jednomu z volných vzdálenějších stolů.

“Ještě tenhle tu,” zavrčel Chousokabe, dopil kávu a tipl cigaretu, pak si začal dávat všechny věci zpátky do kapes. Nechtěl tu zase porozbíjet stoly, tak se rozhodl raději jít. Stavil se u pokladny, aby zaplatil a vzkázal Tadashimu, aby mu zavolal.

Muž se světle modrými vlasy, které vzadu sahaly až pod jeho pas, se posadil k pultu a opřel se o něj pohodlně lokty. “Zboží...” zavrněl k majiteli kavárny, když k němu přešel.

Tadashi přivřel oči a prohlédl si ho. Na Mamonovi tohle místo spíše prodělávalo, než aby vydělalo - tolik džinů se neprodalo, kolik on dodával, a že tu celé hodiny seděl jen o vodě, kterou nakonec nezaplatil a řekl, že mu sleví ze “zboží”, to raději už ani nekomentoval. “Kolik tentokrát?” zeptal se nakonec.

“Sedm,” odpověděl druhý a podal si tašku, kterou měl přes rameno, aby mohl na pult vyskládat barevné lahvičky, ve kterých se skrývaly duše, pokoušející se o nápravu, “tihle dva jsou hodně silní,” posunul k němu zelené lahvičky a oči se mu zaleskly vidinou většího zisku.

“Sedm?” Tadashi přivřel oči, ještě čtrnáct měl ve skladu a už je skoro neměl kam dávat. “Vezmu jen ty dva,” zkusil to, “dám ti dvojnásobek za ně.”

Modrovlasý se zamračil a přivřel oči. “Máš špatnou reklamu,” vyčetl mu a rozhlédl se. Kavárna by vlastně působila úplně normálně, kdyby někteří z hostů nebyli tak zvláštní. “Dva a půl a dám ti k tomu tohohle mrzáka...” přidal ještě jednu lahvičku.

“Co takový mrzák dokáže splnit za přání?” pozvedl Tadashi jedno obočí. Váhal, slabí džinové se prodávali ještě hůř, než ti silní. Celkově o tohle zboží stál málokdo - Mamon to předražil.

Druhý pokrčil rameny a narovnal se, “to záleží...” odpověděl neurčitě, “když si budeš přát slávu a bohatství, i s mrzákem se někam dostaneš... i když ne zase tak daleko...”

“Dobře, beru...” souhlasil černovlasý a vytáhl z pokladny dostatečný počet bankovek.

Modrovlasý schoval zbytek lahviček zpět, odkud je vzal, a převzal si peníze. Přepočítal je a spokojeně si je uložil do peněženky. “Co jinak? Máš se?” zeptal se.

Druhý kývl. “Obchody se daří, chcete něco na účet podniku?” zeptal se pak, nějaká káva nebo tak jej nezabije, když mu ji dá - nebude to tolik prodělečné jako kupovat od něj džiny.

“Na účet podniku si dám...” Mamon se pousmál a natáhl se pro lístek, aby zjistil, jaká je nabídka. “Mahiro tady nebyl?”

“Neviděl jsem ho už vcelku dlouho,” zamyslel se černovlasý a čekal dál na jeho objednávku. Přítel Mamona byl na rozdíl od něj docela rozhazovačný, pamatoval by si ho, protože by měl zase největší objednávku ze všech za večer.

“Mám pocit, že se mi vyhýbá...” druhý se zamračil, pak mu ukázal, pro kterou kávu se rozhodl. Byla s mlékem, medem a likérem, měl rád sladké.

Tadashi kývl a otočil se, aby ji mohl připravit. Popravdě neměl, co k tomu říct. Do vztahů svých hostů se nepletl, pokud se ho to netýkalo. Ale chápal, že s takovým skrblíkem jako byl Mamon někdo jako Mahiro vycházet nemohl dlouhodobě - hodně se hádali i tady v kavárně. “A dezert z nabídky nějaký nechcete?”

“Ani ne,” i když zaváhal, nepředpokládal, že by to nakonec vše bylo zadarmo. Navíc se původně vůbec neplánoval zdržet, protože měl ještě na pár míst namířeno a nakonec se chtěl stavit zjistit, co je s tím Mahirem.

Černovlasý se na něj pootočil a překvapeně si ho prohlédl. Mamon, který si nevzal toho co nejvíc, když to bylo zadarmo, je asi nemocný. Nijak to ovšem nekomentoval a nachystal mu kávu, pak ji před něj položil.

Modrovlasý zazvonil na dveře bytu, ve kterém by měl být jeho milenec, a opřel se zády o zeď vedle, jak čekal, jestli mu přijde otevřít.

Docela dlouho to trvalo, než se otevřely dveře, jak se mladík, který v něm bydlel, díval, kdo zvonil. Když si všiml modrovlasého, znovu zabouchl.

“Hej!” Mamon rozčileně zabušil na dveře, protože tomu nestihl zabránit. Zamračil se a chvíli do nich dál mlátil, přičemž volal jméno druhého, očividně se nestaral, co si pomyslí sousedi.

Chvíli to trvalo, než se znovu otevřely. “Tady máš a přestaň mne otravovat,” jeho přítel k němu natáhl ruku s bankovkou a otráveně zívl.

Druhý mu sebral peníze a postavil se do dveří, “přestaň tu mávat penězi,” zamračil se. “Proč se mi vyhýbáš?”

Mladší se na něj nevěřícně podíval, ale nakonec jen zakroutil hlavou a pustil ho do bytu, když se vydal hlouběji. Lehl si na pohovku a vrátil se ke svému PSP, na kterém předtím hrál. “Protože mě štveš.”

Modrovlasý uložil bankovku k ostatním, které nechával jeho přítel doma, a přešel za ním. Zůstal se opírat o rám dveří a prohlédl si ho, “co se ti tentokrát nelíbí?” pozvedl jedno obočí.

Druhý protočil oči v sloup a zakroutil hlavou. “To nebudu ani komentovat,” prskl a dal se do hraní.

“Pořád ti jde o ten zájezd?” Mamon se zamračil a povzdechl si. Nelíbilo se mu, jak moc jeho přítel rozhazoval, navíc měl často pocit, že to dělá jen naschvál.

“Jo,” zamručel druhý a přetočil se na břicho, aby se mu lépe hrálo a nemusel se na modrovlasého dívat.

“Mahiro...” starší si povzdechl a postoupil k němu blíž, “bylo to daleko, na dlouho a bylo to zbytečně drahé... můžeme jet někam blíž, na víkend...”

“Pojedu tam s přáteli,” pohodil Mahiro hlavou. “Tak už je to vyřešené, tak si běž...” utrousil pak.

Druhý se zhluboka nadechl, i když nakonec jen polkl několik poznámek o jeho zbytečném utrácení, které se mu draly na jazyk. “Fajn,” prohodil a ušklíbl se. “Co když nechci nikam jít?”

“Tak buď aspoň potichu,” zavrčel druhý a pokračoval ve hře.

Mamon k němu přešel a sklonil se, bříšky prstů se vydal po jeho krku pod ouško, protože věděl, že na ten dotek je druhý citlivý. “Proč trucuješ, když si stejně děláš, co chceš?” zeptal se šeptem.

Mladší se ošil. “Protože jsem chtěl jet s tebou,” zamumlal nespokojeně a uhnul jeho doteku.

Jeho milenec prohrábl rozčepýřené růžové vlasy a lehce se tomu usmál. “Pojedeme někam jinam...” prohodil a posadil se na okraj pohovky. “Myslím to s tebou dobře...” šeptl a znovu si tiše povzdechl.

“Nepojedeme, protože je to se vším stejné,” natočil na něj hlavu a podíval se do jeho očí, musel pro to stopnout hru. “Všechno, co chci, se dá shrnout pod jeden velký nápis -příliš drahé-.” Máchl rukou, že je mu to ve své podstatě jedno a vrátil se k hraní, kde ho zabili a on odhodil nespokojeně PSP do polštářů.

“To nikdo neříká...” starší ho pohladil po zádech, “existuje spousta méně náročných míst, kam bychom se spolu mohli vydat...” pokrčil rameny, “tolik ti jde o to, kde zrovna budeme?”

“Tady jde o princip!” zavrčel a vyvalil se na záda. “Ty existuješ jen, abys mi něco zakazoval... a to jsi démon, Mamone, měl bys mne svádět k nekalostem... a ty chceš, abych byl šetrný. Co to je?” zoufaleji se na něj podíval.

“Nemám nic proti nekalostem...” pousmál se modrovlasý a využil toho, ze se Mahiro přesunul na záda, přesunul se nad něj a obklíčil ho stehny. Byl zvyklý na to, že mu bylo vyčítáno, že se málo chová jako démon, nepociťoval to. “Jenom moc rozdáváš...” našpulil rty.

“Mám začít i sebe, ať máš konečně důvod, aby tě to rozčilovalo?” nadhodil mladší. “Asmondeus mi to radil, prý chce vidět, jestli se v tobě skrývá i něco ze Satanova hněvu.”

“Asmondeus je idiot...” zamračil se modrovlasý nespokojeně. “Nehodlám se o tebe dělit, ani nemysli na takové věci...” přivřel oči a sklonil se nad ním.

“Bereš mne jako jeden ze svých zlaťáků? Nikdy mne nikomu nedáš, nebudeš se o mne dělit a nejraději bys mne nechal v trezoru, aby ses tam na mne mohl chodit dívat?” pozvedl jedno obočí. “Máš to marné, duši jsem ti neupsal, takže nade mnou nemáš žádnou moc a nedonutíš mne šetřit.” Vyplázl na něj jazyk.

Starší se naježil jako rozčilená kočka. “Myslíš, že žádnou nemám?” pozvedl jedno obočí a přitiskl ho dlaněmi ke gauči.

“Nemáš,” zazubil se druhý, tahle hra se mu líbila. Jednou alespoň nebyl rozčílený jen on, ale i jeho milenec. Zasloužil si to.

Mamon pohodil nespokojeně hlavou, “uvidíš tu moc, až se o něco pokusíš...” oznámil mu vážně. Neměl rád, když se něco dělo s jeho věcmi a mezi ně zahrnoval i svého přítele. “Můžu ti dát ochutnat...” šeptl a zaryl do ramen růžovovlasého drápy, které vyrostly místo jeho nehtů.

Ten se zamračil, ale jinak bolest nedal najevo. “Víš, že mne takovou hrubostí jen donutíš, abych ti příště neotevřel?” zeptal se a shodil ho ze sebe, aby se mohl postavit. “Jdu ti uvařit čaj na uklidnění.”

“Už tentokrát jsem si myslel, že se budu muset dobývat násilím...” zabručel otráveně starší, když se zvedal ze země. Posadil se na gauč a sám se nespokojeně zamračil.

Druhý se tomu pousmál. “Zadarmo čaj, no neber!” utrousil ještě, než zmizel v kuchyni.

Hnědovlasý mladík odložil mobil na desku stolu, u kterého seděl. Zamračil se a v jeho tváři se daly najít smutné a zklamané rysy. Původně čekal na svého přítele, se kterým už chvíli byl a potkal se s ním tady, v kavárně, ovšem po telefonátu, který právě ukončil, už neměl na koho čekat.

Tadashi k němu přišel, protože šel zrovna okolo a vzal prázdný talířek. “Ještě něco?” zeptal se, i když jemu samotnému to připadalo docela dotěrné - hlavně proto, jak druhý vypadal.

“Mléko...” odpověděl mu druhý a schoval se hlouběji do křesla.

Starší kývl a vydal se to přichystat, ale zarazilo ho, když se mu do kavárny trochu vpotácel Chousokabe - nepotácel se přímo, ale měl o dost jiný krok, když byl opilý, než za střízliva -, protože byl Haku v práci, tak se za ním vydal on sám. “Je teprve pět a ty už máš v sobě ani nechci vědět kolik, udělám ti kávu... ale měl bys to jít vyspat.” Raději ho vzal, aby jej odvedl na místo, kde nebude pobuřovat příchozivší.

Bělovlasý se tomu nebránil. “Jen do jedné a druhé nohy... abych byl použitelný,” ušklíbl se. Tadashi to raději nekomentoval a posadil ho, než se vydal připravit kávu a mléko.

Chousokabe si vytáhl krabičku cigaret a zapálil si, přičemž se zadíval nahoru na žebrování stropu.

Hnědovlasý si ho všiml hned, když přišel - nebylo jednoduché ho ve vchodu přehlédnout. Vzpomněl si na slova svého - již bývalého - přítele, že “liška v říji přece nepotřebuje a nehledá vážný vztah”. Otráveně vstal a nejspíš jen na truc k němu přešel, aby si přisedl. “Zdravím,” usmál se na něj.

Bělovlasý se na něj trochu překvapeně podíval - vždy ho zájem z jeho strany překvapil, protože po celou dobu, co se tu potkávali se na něj neusmál, jen v posledních dnech jej přestal ignorovat. Oplatil mu pozdrav. “Ten strop je fakt hezký,” znovu vzhlédl, “gotika je působivá, i když více ve velkých prostorech - snažili se dosáhnout ke křesťanskému bohu, je to úplně jiná kultura.”  

“Zajímáš se o takové věci?” i druhý se zadíval nahoru, i když strop, stejně jako zbytek kavárny, měl docela odpozorovaný. Trochu ho zaskočilo, jaké téma hovoru si bělovlasý vybral tak z ničeho nic, možná to bylo stavem, v jakém se nacházel.

Chousokabe kývl. “Tak různě... se zajímám,” souhlasil. “S historickými válečnými stroji pochytíš historii, a pak to nějak přijde... že tak všeobecně znáš a zajímáš se tak různě,” pokrčil rameny, že to byl přirozený vývoj. “Ale... nemám nic z toho vystudované, takže je to úplně laický pohled.” Vydatně popotáhl z cigarety a podíval se, kde je Tadashi s kávou - dal by si ještě jednoho panáka.

Druhý mu věnoval zkoumavý pohled, “moc se neorientuju v evropské historii...” přiznal. Základy - jako kdy bylo zhruba jaké období - věděl, ovšem nic moc víc ne. “Ale je to zajímavé...” dodal potom, “dlouho děláš takové věci?” pohybem hlavou k vystavené dřevěné lodi naznačil, co myslí.

Bělovlasý znovu kývl. “Od dětství mne baví modelářství a práce s dřevem se k tomu jen okrajově přidala,” okomentoval to i slovy.

Mezitím přišel Tadashi a položil před něj kávu, trochu se divil, že se zrovna oni dva spolu baví. Mléko pro hnědovlasého donesl také k tomuto stolu, aby ho před něj mohl postavit ve vysoké sklenici. “Ne, už nic dalšího ti nedonesu,” podíval se přísně na Chousokabeho, který se nadechoval, že si objedná panáka.

“A co když jsem chtěl poručit tady příteli?” nakrčil čelo mladší. “To ti neřeknu, jak hezký tu máte strop,” našpulil rty.

Tadashi zakroutil hlavou a trochu se pousmál, ovšem nezůstával tam a šel zpátky k pultu.

Hnědovlasý se natáhl pro sklenici a napil se. Spokojeně si olízl rty a pohodlněji se opřel. “Hodně piješ...” prohodil ke druhému a zadíval se na něj, bylo to spíš konstatovaní, i když nevypadal, že by se mu to na bělovlasém dvakrát líbilo.

“Říká se, že umělci pijí, aby je nezabíjela realita,” mrkl na něj Chousokabe a podíval se nespokojeně na kávu. “Otázka je, kdo je umělcem? A jestli umělce nezabíjí realita právě, protože pijí...” Popotáhl z cigarety a pousmál se. “Taky hodně kouřím - k tomu ovšem žádnou výmluvu nemám. Asi jsem jen pěknej ztroskotanec a neřád.”

“To nemůžu popřít, z toho, co jsem zatím viděl, až na to kupování myši pro kocoura...” mladší si neodpustil lehce pobavený úsměv.

“Kupoval jsem ji jako omluvu, že se hodlám zpít jak hovado,” vzal své dobrosrdečnosti všechno pozlátko raději hned. “Ovšem líbí se mi, že mi na ztroskotance a neřáda hned tak kývneš a nesnažíš se nějak odporovat, že to určitě tak není - takových přímých lidí by mělo být víc,” usmál se na něj a přece jen upil kávy.

Hnědovlasý se tomu zasmál, “no, neměl jsem zatím příležitost se přesvědči, že by to tak nemuselo být... jsi spokojený se ztroskotancem a neřádem?” naklonil hlavu na chvíli na stranu v otázce, potom se znovu natáhl pro sklenici mléka.

“Myslím, že jsem ztroskotanec a neřád, protože nejsem vůbec spokojený... s ničím,” pokrčil rameny a popotáhl si z cigarety. “Ale to se nehodí si přiznat, no ne?” Hořce se pousmál. “Jsem spokojený, dokud vydělávám dost, abych takhle mohl žít.”

“Umělci bývají nespokojení...” prohodil mladší. “Motonari, mimochodem,” představil se mu potom, když si uvědomil, že přestože se s ním už párkrát bavil, stále neví, jak se jmenuje.

“Motochika,” řekl mu své jméno a tipl nedopalek, aby si mohl zapálit druhou cigaretu, když už neměl přístup k alkoholu. Popravdě s kávou to byla docela nechutná kombinace - přesně to plnilo jeho tužbu po hořkosti.

...

Motonari odemkl dveře do svého bytu a vpustil dovnitř i svého bělovlasého společníka. Upozornil ho na schody, aby se nerozbil ještě, než se vůbec dostane dovnitř, než sám sešel dolů a rozsvítil. Nebylo to tam moc velké a byt neměl okna, protože se nacházel v suterénu, to byly dva hlavní důvody, proč také byl dost levný.

“Zajímavé,” utrousil Chousokabe a pousmál se. Popravdě sem šel dělat něco jiného, než obdivovat byt, i přesto se po zvyku rozhlédl.

Hned pod schody byla malá kuchyňka, před kterou se hnědovlasý zul a k tomu samému pobídl i svého společníka. Z ní se šlo do pokoje, kde hnědovlasý žil. Ten nebyl tak malý, ovšem i tak polovinu jeho prostoru zabíral pelech rozprostřený na zemi, plný polštářů a dek. U něj byl stolek s počítačem. Za pelechem byly dveře do koupelny.

Mladší prošel kuchyní až do pokoje, přičemž druhého vedl s sebou. Zavřel za sebou dveře, když byli oba uvnitř, a opřel se o ně zády, než si ho stáhl k polibku.

Bělovlasý se vpil do jeho rtů a dlaněmi zabloudil na boky, pak hýždě, aby si ho mohl zvednout do náruče. Jeho milenec pro tuhle noc byl rozkošně drobný, až se trochu Chousokabe bál, že mu ublíží, a přestože býval v posteli docela divoký, tak se s ním pro jeho velikost měl chuť spíše pomazlit, aby mu něco neudělal.

Motonari ho objal pažemi okolo krku, aby se pevněji chytil, přičemž nepřerušoval vášnivý polibek. Lehce se mu vybízel rozkrokem, jak toužil po jeho těle, a celý se tak o něj otíral. Musel se opravdu hlídat, aby se neprojevovaly znaky jeho liščího původu - bylo to těžké ve stavu, v jakém byl.

Starší si užíval jeho rty a bříšky prstů mu masíroval hýždě. Chvíli jej líbal, než si jej přenesl do jeho pelíšku, aby se mu lépe svlékal. Pohladil ho po tváři, než mu sundal svetr a hned na to tričko.

Hnědovlasý si ho přitáhl blíž a sám se dal do svlékání jeho košile, přičemž si znovu přitáhl jeho rty ke svým a divoce se do nich vpil. Prsty přejížděl po kůži, kterou postupně odhaloval a užíval si dotek horkého vypracovaného těla druhého.

Chousokabe ho něžně hladil, jak studoval jeho tělo a příliš nespěchal s tím, aby mu stáhl kalhoty. Samotnému mu chyběl kontakt, chtěl využít toho, že má více času než v klubu na záchodcích. A dokonce ho i to drobné tělo skutečně hodně přitahovalo.

Mladší si spokojeně užíval každý jeho dotek, přivíral oči a neskrytě mu vycházel vstříc. Vklouzl dlaněmi pod látku jeho košile, když se mu ji podařilo rozepnout, a sám se dal do mapování vypracované hrudi bělovlasého.

Bělovlasý se přesunul polibky na jeho dolní čelist, bradu a krk, aby si užil chuť jeho kůže. Jednou dlaní sjel po jeho bříšku k zapínání kalhot a sice ho rozepnul, ale zatím se jeho rozkroku ještě nevěnoval a místo toho mu začal dráždit bradavky.

Druhý tiše zasténal a skousl si ret - musel uznat, že starší je opravdu docela zručný v tom, co mu prováděl. Chtěl víc, ovšem líbilo se mu to počáteční oťukávání a mazlení, i když by zrovna od něj něco takového nečekal. Přitáhl si ho k sobě a odkláněl hlavu, aby mu tak udělal místo.

Starší si ho položil, aby mohl se věnovat níž jeho klíčním kostem a i rty zabloudil k druhé bradavce, než opečovával prsty. Po chvíli dlaní sjel do jeho rozkroku a tentokrát se mu začal přes látku spodního prádla věnovat. Když se ovšem znovu vrátil k jeho rtům vlastními, přestal ho opečovávat a místo toho mu začal stahovat kalhoty.

Hnědovlasý slastně zavíral oči a vybízel se mu. Nespokojeně zasténal a hraničilo to téměř se zakňučením, když se jeho milenec přestal věnovat jeho rozkroku. Projednou byl rád za to, že Chousokabe má v sobě tolik alkoholu, na který mohl svést uši a ocásek - nějak se nedostal k tomu, aby mu napřímo řekl, že není úplně člověk, přestože mu to naznačoval - nebyl si jistý, nakolik bude pod jeho doteky schopný se ovládat. Sám se vydal prsty k zapínání jeho kalhot. Jedním stehem se nedočkavě otíral o jeho bok a s živočišnou vášnivostí se kousavými polibky vpíjel do jeho rtů.

Bělovlasého spíše překvapovalo, jak se druhý chová nedočkavě a divoce, než-li aby si všímal, že je s ním něco “v nepořádku”. Dokončil svlékání jeho kalhot a vrátil se dlaní na jeho rozkrok, který znovu začal vzrušovat přes látku spodního prádla. Ale jakoby s tímto, co mu dával, se rozhodl jej připravit o polibky a znovu se jal koštovat jeho kůži.

Mladší si skousával spodní ret a chtivě se oddával jeho dlani. Vlastní rukou zabloudil pod jeho spodní prádlo, když se mu podařilo poprat se s kalhotami, aby věnoval druhému stejnou péči, jakou dostával sám. Matně si uvědomoval, že liščí uši i tři ocasy, na kterých si nepohodlně ležel, už nejsou skryté, ovšem na něco takového se nedokázal soustředit.

Chousokabe ho zbavil spodního prádla a rty se mezitím dostal až k jeho bříšku. Měl ho hezky ploché. Jazykem zabloudil do jeho pupíku, než jej zuby zatahal za kůži podbřišku. Znovu vystoupal k jeho rtům.

Hnědovlasý ho objal stehny okolo pasu a volnou dlaní zatlačil na jeho rameno, jak mu chtěl naznačit, že by se rád dostal nad něj.

Starší ho poslechl, i když by si ho raději připravoval v téhle poloze a přetočil se na záda, přičemž si ho tak vytáhl na sebe. Aspoň měl obě ruce volné, aby mu mohl přejíždět po bocích.

Motonari se otřel vlastním rozkrokem o ten jeho a ještě si kousavě užíval jeho rtů, než se vlastními polibky vydal zkoumat jeho kůži. Na okamžik se od něj odtáhl a sundal mu kalhoty i se spodním prádlem, aby mohl zopakovat předešlý pohyb, aniž by mu zavazela látka mezi nimi.

Chousokabe si ho k sobě více přitáhl, jak chtěl z toho malého těla co nejvíce cítit na sobě a znovu se dlaněmi vydal po jeho těle. “Gel?” zašeptal.

Mladší se natáhl ke stolku, na kterém byl počítač, aby z jednoho z šuplíků vytáhl tubu s lubrikantem. Podal ji druhému a znovu se vpil do jeho rtů.

Bělovlasý si nanesl na prsty gel, pak si jej začal připravovat. Dával si záležet, aby ho to nebolelo a bylo mu to co nejméně nepříjemné, protože mu připadal křehký. Navíc si byl vědom, že na svou velikost ho musí dostatečně připravit. Zvedl se do sedu, aby měl lepší přístup a mohl ho více přitom opečovávat. Raději zavřel oči, když se mu zdálo, že má druhý zase ouška. Skutečně by tolik neměl pít.

Hnědovlasému stačil okamžik jeho péče, aby si přestal dávat pozor a odkláněl huňaté rezavobéžové ocasy na stranu. Jedním z nich se mazlivě otřel o jeho ruku, přičemž se více přitiskl na jeho tělo a slastné steny tlumil v Chousokabeho kůži.

Starší se trochu zarazil, když ucítil huňatý liščí ohon, jak se o něj otřel. Ale nevěřil tomu, že by tam bylo nějaké zvíře, spíše se o něj otřela nějaká látka nebo tak - natolik byl ještě při smyslech, aby si to vysvětlil rozumě a nepolekal se. Svedl to nakonec na alkohol v krvi.

Dokončil jeho přípravu a políbil druhého na jeden ze spánků, i když při tom zavadil nosem o jeho ouško a odtáhl se, aby ze svých kalhot vytáhl kondom. Raději ignoroval své halucinace, i když byly opravdu zajímavé.

Mladší mu kondom vzal a přesunul se níž do kleku mezi jeho stehny, aby se chvíli mohl věnovat jeho mužství jazykem, než mu ho nasadí. Jednou dlaní si pomáhal, popravdě i on si nebyl tak úplně jistý, že i přes přípravu to s jeho velikostí bude bezbolestné.

Bělovlasý byl znovu překvapený, co druhý udělal, ale byl by proti sobě, kdyby protestoval. Prsty mu projel vlasy a - i když si připadal jako v opileckém snu - pohladil ho po ouškách.

Hnědovlasý se zachvěl, když se druhý dotkl špiček jeho liščích uší. Přivřel oči a tichý sten mohl druhý vnímat jen jako zavybrování na jeho vlastním mužství. Bral ho hlouběji do úst, i když ani zdaleka nepojal celou jeho délku.

Chousokabe se mazlil s jeho oušky prsty, přestože mu to připadalo zvláštní, všiml si, jak na to druhý reaguje.

Mladší se lehce chvěl a máchal spokojeně ocasy. Ještě okamžik se mu věnoval, než otevřel kondom, aby mu ho mohl rty nasadit.

Bělovlasý už se smířil s tím, že by měl jít na protialkoholní léčení, ale tyhle halucinace byly opravdu hezké. Přivřel oči a nechal si nasadit kondom, poté si ho vytáhl k sobě, aby se znovu mohl vpít do jeho rtů. Přejel dlaněmi po jeho bocích, než sjel na jeden z jeho ohonů a přejel po něm dlaní.

“Hlavně... ne... netahej...” zašeptla rozechvěle mladší do kůže jeho krku a natiskl se na něj, přičemž se roztouženě otřel celým tělem o to jeho.

Bělovlasý nebyl ve stavu, aby o tom mohl přemýšlet. Znovu přejel po jeho bocích a spíše se soustředil na to, jaká poloha by byla ta nejlepší pro jejich poprvé. Nakonec mu naznačil, aby šel na všechny čtyři, protože to tak bylo nejpřirozenější.

Mladší se vpil na okamžik do jeho rtů v horkém a divokém polibku, než se z něj zvedl, aby mohl udělat, co se po něm chtělo. Prohnul se v zádech, čím se mu ještě více vystavil a pohlédl mu přes rameno do tváře.

Chousokabe jej pohladil po hýždích a odevzdaně svému alkoholismu si prohlédl tři ocasy, bylo to zvláštní ale hezké. Roztáhl mu půlky od sebe, aby do něj mohl začít pomalu pronikat. Byl úzký a horký, až si bělovlasý musel skousnout ret, jak to byl úžasný pocit.

Hnědovlasý automaticky přirazil proti jeho mužství. Skousl si hřbet vlastní ruky, aby tlumil steny, které v něm ten úžasný pocit vyvolával - přestože lehce hraničil až s bolestí. Zatmívalo se mu před očima slastní.

Starší jim dal okamžik, aby si na sebe zvykli, než jej pohladil po bocích, a poté je pevně chytil, když začal pomalu přirážet, jak chtěl druhému dát ještě čas. I když nepůsobil, že by se mu něco nelíbilo.

Motonari zavřel oči a nepravidelně sténal do vlastní kůže, lokty se opíral o jeden z futonů, na kterých pelech byl, a užíval si každý pohyb druhého. Lehce se chvěl pod jeho přírazy a huňatými ohony se otíral o jeho paže.

Starší si ho užíval. Musel uznat, že sex s liškou byl úplně jiný a o mnoho lepší, než jiné opilecké soulože. Sklonil se trochu přes něj - dával pozor na ocasy -, aby jej mohl pohladit jednou dlaní po ouškách, když se mu to tolik líbilo.

Jeho milenec se rozechvěle zvedl na rukou, aby se mohl zády přitisknout k jeho hrudi. Otočil na něj tvář a přitáhl si ho k vlhkému polibku, ve kterém tlumil steny.

Druhý sjel po jeho boku, pohladil ho po plochém bříšku a podbřišku, než se dostal k jeho vzrušení. Začal ho dlaní zpracovávat.

Mladšímu unikl hlasitější sten, když se ho dotkl, a zaryl prsty s nehty, které začínaly připomínat téměř drápky, do jeho ramene pro ten dokonalý pocit. Vycházel vstříc jeho přírazům i dlani, která se mu věnovala.

Chousokabe ho za to kousl do spodního rtu, jak si je vášnivě užíval. Další okamžik ještě hladil jeho ouška, než se dlaní přesunul zpátky na jeho bok, aby si ho mohl pevně přidržet, když do něj začal pronikat divočeji.

Druhý se k němu pevně tiskl a rozechvěle přerývaně sténal. Uvědomoval si, jak málo mu stačí, byl to jen okamžik těch dokonalých pocitů a vášnivé péče světlovlasého, než vyvrcholil do jeho dlaně.

Starší se přesunul i druhou rukou na jeho bok, aby si ho skutečně mohl podržet, když do něj prudce ještě několikrát přirazil, aby ukojil i své libido. Chvíli se nehýbal, jak si užíval doznívající orgasmus, pak z něj vyšel a stáhl si kondom.

Motonari se položil spokojeně do pokrývek a zhluboka dýchal. Líně přivíral oči a jemně se usmíval. Pohybem dlaně mu ukázal ke koši u stolku, aby tam mohl kondom vyhodit, když to světlovlasý udělal, stáhl si ho k sobě a něžněji se vpil do jeho rtů. “Budeš tu spát?” zeptal se tiše.

“Mám?” zeptal se bělovlasý a jemně jej pohladil po boku. Líbilo se mu, jak měl tvarované tělo.

“Můžeš...” mazlivě se otřel nosem o jeho tvář a zastříhal ušima. Poté pohlédl na hodiny, “i když já asi ještě spát nepůjdu...” stulil se více k němu a dlaněmi se vydal po jeho těle.

___
Nové postavy:

Mamon (původně Seragaki Aoba, DRAMAtical Murder)
zdroj: http://www.zerochan.net/1114719

Asmondeus (původně The Mole, Happy Tree Friends)
zdroj: http://www.zerochan.net/749339

Homma Mahiro (původně VY2, Vocaloid)
zdroj: http://www.zerochan.net/1482908#full