Nejen absinthová nejen víla - 8. část

Osmá část.

Zase až dnes. Nu, není to ve vás, ale jsem celkově nespokojená... takové to období stále častější, kdy jsem nespokojená, tak se ani do téhle vlastně úplně zbytečné činnosti, kterou zastírám, že nepíšu a pověsila jsem své spisovatelství možná už definitivně (zase) na hřebík, neženu.

Přeji příjemnou četbu. Děkuji komentujícím. Jsem ráda, že se vám povídka líbí.

NEJEN ABSINTHOVÁ NEJEN VÍLA

Spolupráce se Seiriel

úvod |  předchozí část |další část

- 8. část -

“Kdyby nebyl Xanxus Satanův syn a o Satanovi se nevědělo, že má problémy s hněvem, měl bych pocit, že snad agresivitu v druhých vzbuzuji já,” zašeptal Setsuna a omluvně pohladil bělovlasého piráta po ruce. “Nečekal jsem až takovou reakci,” dodal.

Tadashi si vzal peníze, ale zapsal si, kolik mu dal mladík navíc, aby mu mohl to příště odečíst. “Běž za ním,” pobídl pak Chousokabeho, “ale pak se ještě stav, docela rád bych se taky zašel podívat do útulku.”

Bělovlasý pirát kývl a spěšně se vydal za Motonarim, i když si moc nebyl jistý, jak si ho chce usmířit. Dohnal ho až venku - mladík byl mrštný a vcelku rychlý. “Počkej,” chytl ho za ruku.

“Na co?” liščí démon se na něj otočil a ublíženě mu pohlédl do tváře, “není tady Xanxus, měl by ses vrátit a pořádně toho využít,” ušklíbl se, “já přece můžu počkat na příští rok, až budu víc podle tvého gusta...”

Chousokabe se na chvíli odmlčel. “Žárlíš na Setsunu?” zeptal se ho pak.

Druhý se zamračil, “ne... proč? Měl bych snad?” prohodil sarkasticky.

“Nebuď na mě takový,” utrousil Chousokabe a podíval se mu do tváře. “Nezasloužím si to. I když to mezi námi je všelijaké, tak jsem ti věrný a co mne překvapuje - přiznávám, překvapuje - ani nemám chuť nebýt. Takže... si tohle nezasloužím.” Pustil jeho ruku a smutně se na něj podíval.

Motonari se trochu stáhl a přivřel oči. “A proto mě ignoruješ a vyhýbáš se mi?” zeptal se, přičemž se stále tvářil ublíženě.

“Nevšiml jsem si tě v kavárně,” přiznal omluvně, “a jinak jsem měl docela práce teď.” Odmlčel se. “Nebolí tě ruka?” zeptal se pak, došel k tomu přes úvahy o tom, že druhý vypadá ublíženě a zdá se být více citlivý, než byl předtím, když se s ním pravidelně vídal.

Starší si promnul dlaň pravé ruky v levé, “trochu...” přiznal nakonec, možná to trochu přehnal, když jí bouchl do pultu. Okamžik si ho prohlížel, jako by posuzoval jestli mluvil pravdu, ovšem ani tak ho to příliš neuklidnilo a neubralo mu to na pocitu, že už je nechtěný.

Chousokabe se chvíli odmlčel. “Pokud...” začal pomalu a ne moc jistě, “pokud potřebuješ obejmout a pohladit, tak pojď za mnou,” řekl a pokračoval, “pokud chceš být sám, budu to respektovat; pokud tě mám doprovodit, doprovodím... ale na slova příliš nejsem, abych dokázal potěšit na tuhle vzdálenost.”

Druhý chvíli váhal, nakonec k němu přešel, aby se mohl stulit k jeho hrudi a nechat se obejmout. “Mám pocit... že už se mnou nechceš být,” šeptl po chvíli.

Bělovlasý ho chvíli jen objímal a jemně hladil po zádech. “Chci... a je mi ‘takhle’ dobře,” zašeptal druhý. “Ale... opravdu se potřebuji dotýkat.”

“Nevadí mi... dotek...” nepatrně pokývl a více se na něj natiskl, možná jak mu chtěl dokázat pravdivost svých slov. “Jen... to ještě chvíli nebude nic moc intimního...”

“Myslím, že úplně nejsem schopen poznat, kde je hranice,” přiznal se Chousokabe. Znal buď ‘žádný’ nebo ‘všechen’ dotek.

Starší k němu vzhlédl. “nebudeme spolu spát...” upřesnil to.

“I u tohodle se dají různými způsoby posunout hranice,” utrousil Chousokabe a povzdechl si. “Ale pokusím se to odpozorovat...”

“Asi bychom tady neměli takhle stát...” hnědovlasý se od něj po chvíli odtáhl a vzhlédl k jeho tváři.

“Mám tě teda doprovodit?” zeptal se ho mladší.

“Můžeš...” Motonari k němu natáhl ruku a i se na něj jemně usmál.

Setsuna si užíval svůj mléčný koktejl a jen tak na půl úst si povzdychl. “Přišli jsme o Méďu...” Odmlčel se. “Kdy se vůbec začal tahat s tím malým bručounem a proč to působí tak vážně?” zeptal se. “Určitě teď někde dělají ‘neplechu’...”

Tadashi zakroutil hlavou. “Nemyslím, když uvážíme, jaké je teď období...”

“Období?” Papouch mu věnoval tázavý pohled. “I když vypadá to, že to mezi nimi trochu skřípe...”

Černovlasý se k němu naklonil. “Je přecitlivělý po hárání,” řekl mu pak. “A co jsem tak vypozoroval, tak se to skřípání týká ‘spojitosti hárání a výběru Chiky’ a nynějšího stavu, kdy na sebe nechce Motonari nechat sahat,” doplnil ještě. Byl skvělý pozorovatel, možná se měl stát hlídačem.

“Taky kdybych háral a neměl bych Xana, tak bych skočil po Chikovi,” utrousil Setsuna.

“Oh...” blonďák to ohodnotil jen pokývnutím. “No, pokud na sebe nenechá sahat, nedivím se, že jsou z toho problémy...” poznamenal.

Zrzek si je prohlédl a svraštil čelo, “je to lišák, nebo liška...?” lehce naklonil hlavu na stranu, jak přemýšlel.

“No, pokud se nepletu, tak pohlaví se mu nemění,” podíval se na Setsunu, který by mohl vědět víc. Ten kývl se slánkou v puse.

“Něco takového je velmi neobvyklé,” dodal, jakmile přestal pít. “Potkal jsem se vlastně s jen jedním takovým stvořením a to byl démon pod Asmodeem. Tedy se to vyskytuje, ale jinak u liščího démona určitě ne.” Zamyslel se. “Ale to neznamená, že ten hysterický démon nemůže mít nějakou zcestnou představu, že by s Chikou vyvedl zdravá liščata,” zazubil se pak.

“Zvláštní to je...” Sora jen pokrčil rameny a napil se kávy, které už znatelně ubývalo. “myslím, že mi bude ještě chvíli trvat to celé pobrat...” prohodil a podíval se z jednoho svého bratra na druhého.

“Neboj, mě taky...” blonďák nad tím jen mávl rukou.

“A tak mě napadlo,” zrzek mávl ve vzduchu vidličkou od svého zákusku, “všiml jsem si, že nějak málo lidí tu poslední dobou je...”

“Díky, to pomůže,” podíval se na něj Tadashi a šel si po svém.

Papouch plácl svého bratra po hlavě, pak se k němu naklonil, “chodí sem poslední dobou taková divná dvojice docela pravidelně a spousta existencí se jí tu bojí...” prohodil. “Potkal ses s nima už... nebo aspoň s jedním, srazil ses s ním ve dveřích...”

“Jo...” zrzek pokýval hlavou, “ tím se poslední dobou docela často potkávám...” prohodil. “Dělá něco... jakože démony chytá, zlé, nebo tak, ne?”

“Mluvils s ním?” Kohaku naklonil hlavu na stranu.

“Párkrát...”

Setsuna si ho prohlédl. I Xanxus z něj měl strach a to nebyl ani čistý démon, ani nedělal nic proti vyšším zákonům.

Sora se zarazil nad jejich nechápavými pohledy. “Není tak hrozný, jak vypadá...” prohodil pak, “párkrát jsme se bavili, když mi říkal, kudy to nemám brát zkratkou, aby se mi nic nestalo, a pak jsme se ještě potkali několikrát, protože teď loví cosi okolo toho, kde bydlím...” vysvětlil. “Není to zlý kluk, uvařil mi...”

“Uvařil ti?” Haku se neubránil nechápavému výrazu.

“A vaří dobře...” nejmladší z bratrů spokojeně pokýval hlavou.

“Spíš s ‘hlídačem’?” Setsuna se málem zalkl mléčným koktejlem.

“Nespím s ním,” zakroutil znovu hlavou, “jen mi přišel uvařit a povídali jsme si...” zarazil se, protože když nad tím teď tak přemýšlel, trochu zvláštní to bylo, že bělovlasý neměl postranní úmysly tohoto typu - otázka byla, jaké potom měl. Jen nad tím nakonec mávl rukou, “bylo to fajn... najedl jsem se a přátelsky si popovídal, to se mi moc nestává, většinou to u povídání nekončí...”

Papouch se ke svému bratrovi naklonil, “a jsi celý, nic ti nechybí?” zadíval se mu do tváře, “prokletý nejsi? Duch nejsi?”

“Určitě Veverka kecá, aby se mohla cítit, že je někdo lepší,” mávl nad tím Setsuna. “A pokud nekecá, tak... Xanxus říkal, že všichni hlídači jsou vlastně pokřivenější než kdejaký démon. Dělají na nich od dětství pokusy a upravují je, až nakonec přestanou být lidmi... a jsou... ‘něčím’... a to ‘něco’ je prý většinou sadistické, vyžívá se v zabíjení, bolesti a trestech. Nemají slitování, a když si něco umanou, tak je nic nezastaví. Někdy chytají démony a teprve potom vymýšlí zákony, podle nichž by je mohli trestat...”

Zrzek nad tím jen mávl rukou. “Zatím nepociťuju nic takového...” prohodil. “Myslím, že kdyby mi chtěl něco udělat, příležitostí měl dost...”

“No, zrovna o Hiyoru se říká, že mu vždy něco cvakne v hlavě a prostě mu přeskočí, že většinu času je tichý, nemluví a málokoho si všímá, ale pak lup a začne toužit po krvi, stane se vraždící bestie bez slitování... prý s tím měl problémy a podle práva by měl být od ‘hlídačů’ vyloučen, ale není nikdo, kdo by dohlížel na to, aby ‘hlídači’ dodržovali právo.”

“Nevím... se mnou mluví a všímá si... a ještě mi krev netekla...” podíval se z jednoho bratra na druhého. “Možná je to nakonec vážně někdo jiný...”

“Doufejme...” Papouch pokýval hlavou. “Máme tě rádi, bráško...” naklonil se zrzkovi, aby ho i přes jeho obranu políbil na tvář.

“Neumírám...” Sora se zamračil a dotčeně našpulil rty, i když se necítil moc dobře po tom, co mu jeho bratři navykládali.

“I tak... dávej si pozor,” napomenul ho nejstarší. “Sice máme nějaký ‘krásko-netvorovský’ komplex v rodinně, ale... měl by mít své meze.”

“Já si nepřipadám, že by jsme měli s Tadashim nějakého netvora navíc...” vložil se do toho Papouch.

Zrzek jen kývl, “dávám na sebe pozor...” ujistil bělovlasého.

“Ty jsi netvor, Tadashi je kráska,” pronesl tak, aby to slyšel právě procházející majitel kavárny. Jen se na něj podíval a nijak to nekomentoval. “A propos, Tadashi,” pokračoval Setsuna, “kdy máš čas? Napadlo mne, že bychom mohli jít na nákupy, potřebuji odborného poradce, chci si koupit jedny boty, ale mají docela vysoký podpatek, tak to chci zkonzultovat.” Doufal, že druhému nákupy zvednou náladu - hlavně bot.

“Někdy kolem poledne mívám,” odpověděl mu na to černovlasý.

Chousokabe se vyvalil ze zvyku v pelechu a podložil si jednou rukou hlavu, druhou dal na své ploché břicho. “Co vůbec děláš za práci?” zeptal se, protože ho žádné jiné téma nenapadlo. Díval se do stropu a prohlížel si ho.

Hnědovlasý k němu postavil skleničku s vodou a sám se posadil u stolku s notebookem. “Programuju... více méně...” lehce pokrčil rameny. “V podstatě nemám úplně stálé zaměstnání, pracuju zrovna na tom, co mi je nabídnuto...”

“Je těžké se přispůsobovat světu?” položil další otázku, co jej napadla. Protože neznal příliš šedesátiletých, co by dobře zacházeli s počítačem - dokonce aktivně programovali. On sám sice měl notebook, ale moc na něm nebýval - většinou neměl čas a jak byl zvyklý z doby, kdy býval pirátem, raději běhal po klubech nebo byl s Haku přímo, než aby vyhledával elektronický kontakt. Občas se podíval na film, občas nastudoval nějakou novou loď a historii, ale byl jen “uživatel” a moc svůj notebook nepoužíval.

“Ani ne...” druhý se opřel zády o okraj stolku a zadíval se na něj. “Pravda je, že jsem do takovéhohle většího města přišel až docela pozdě a chvíli mi trvalo si zvyknout, ale ani mi to nepřijde...”

“Po přestěhování vždy chvíli trvá si zvyknout,” poznamenal Chousokabe. “S rodinou jsme se celé mé dětství stěhovali z jednoho místa na druhé,” utrousil k tomu a na chvíli se odmlčel. “Ale asi je velký rozdíl mezi tímhle a vaším světem.”

“No... rozdíl tam je, ale hlavně v obyvatelích...” hnědovlasý se pousmál. “Navíc, já jsem skoro celý život žil tady, i když ne ve městě...” jemně se na něj usmál.

“Proč tady? Nechybí ti... že kolem sebe nemáš takové, jako jsi ty?”

“Vracím se každý rok domů aspoň na měsíc...” odpvoěděl mu druhý. “A není to tu tak zlé... divil by ses, kolik je tu takových, jako jsem já...” pousmál se tomu. Natáhl jednu nohu a nártem se lehce otřel o jeho lýtko.

Chousokabe kývl. “Taky bych se měl stavit za mámou, chodím tam docela málo na to, že i sestra už je z domu,” poznamenal spíše pro sebe. Ovšem vadil mu tam otec, který už byl v důchodě a tedy stále doma.

“Nevídáš se s rodiči?” zajímal se Motonari a věnoval mu zkoumavý pohled.

Zamyslel se, co mu vlastně chce říct. “Za matkou se občas stavím,” odpověděl pak jen. Nechtěl mluvit o svém otci.

Druhý se na okamžik odmlčel, protože moc neměl, co by mu na to odpověděl. Bělovlasý to očividně rozebírat nechtěl. Zívl a přesunul se také do pelechu, aby se k němu stulil. “Ještě bych spal...” prohodil a zavřel oči.

“Mám jít?” zeptal se Chousokabe. “Ať si můžeš v klidu pospat?”

“Nemusíš...” druhý k němu pomalu vzhlédl. “I když... říkal jsi mi, že máš teď hodně práce...”

Druhý se přesunul částečně nad něj, aby ho mohl políbit a pohladit po tváři. “Teď zrovna ne,” řekl mu na to jen a otřel se nosem o ten jeho.

Motonari se jemně usmál a pohladil ho po tváři.

Bělovlasý ho znovu políbil něžně na rty, než sjel dlaní na jeho bok a pousmál se. Přivřel oči a podíval se do těch jeho, jestli už nezachází moc daleko.

Druhý si ho jen stáhl k delšímu polibku. Byla mu příjemná jeho blízkost a potřeboval ho cítit u sebe, i když stále byly doteky, které v něm vyvolávaly v tuhle chvíli docela nepříjemné pocity.

Mladší se opatrně vetřel dlaní pod jeho rolák, aby se mohl dotýkat jeho holé kůže. Užíval si polibek a opravdu nechápal, proč je druhý k němu tolik odmítavý, když jim je spolu dobře.

Hnědovlasý se otřel mazlivě nosem o ten jeho a lehce se usmál do rtů druhého. Oplácel mu jemné polibky, přičemž jednou dlaní se usídlil na jeho rameni, nehty druhé ruky přejížděl něžně po jeho paži. Takhle byl spokojený a naprosto mu mazlení stačilo.

Chousokabe ho začal hladit po bříšku a užíval si hebkost jeho kůže. Opravdu se mu mladík hodně líbil, i když vlastně vůbec nebyl jeho typ.

Papouch se zazubil a spokojeně objal svého milence okolo pasu, než se natáhl pro polibek. “Ale hezké to od vás je...” zavrněl a rozhlédl se po kavárně. Uvnitř bylo jen několik lidí, protože dnes bylo zavřeno, aby se zde mohla pořádat narozeninová oslava pro trojčata.

“Vymyslel to Chika, běž ho obejmout,” pousmál se Tadashi.

“Šel bych, ale zdá se, že má na to jiné...” blonďák pohlédl ke svému kamarádovi. Vypadalo to, že se jeho vztah s liščím démonem zlepšil.

Tadashi se taky podíval jejich směrem. “Myslím, že jsem se již přestal orientovat v jejich vztahu,” poznamenal, ale dál se nechal objímat.

Světlovlasý nad dvojicí jen mávl rukou. “Vydrželo ti to déle, než mě...” prohodil. “Ale je dobře, že tu Chika není sám, alespoň je Xanxus klidnější...”

“Potom, co budete ze vděku dělat všichni tři striptýz, myslím, že přestane být,” poznamenal a podíval se znovu na bělovlasého piráta. “Že ano, Chiko?” řekl tolik nahlas, aby to slyšel.

“Cokoliv řekneš, Tadashi,” mrkl na něj ten.

“A budeme?” blonďák se zasmál, “to jste mi měli říct... vzal bych si nějaké dobré spodní prádlo...” zamyslel se, “a Setsu by si ho vzal... že?” mrkl na kousek od něj sedícího bělovlasého. Vstal, aby přešel ke stolu s občerstvením a něco si donesl, po cestě se stavil u místa, kde seděl Badou.

“Bavíš se?” naklonil se k němu.

Zrzek se natáhl pro skleničku alkoholu, kterou měl před sebou, “je to fajn... Chika je hodný... ještě mu musím pořádně poděkovat...”

Setsuna se narovnal na Xanxusově klíně - za ta léta mu připadalo divné, když měl sedět jinde - a podíval se na bratry. “Co s mým spodním prádlem?”

“Chybí nám...” blonďák se na něj zazubil.

Starší přivřel oči. “Myslíš, že chodím všude naostro?” zeptal se ho pak a našpulil rty.

Xanxus si Papoucha prohlédl, jako by o jeho myšlenkových pochodech trochu pochyboval, a usídlil se dlaněmi na Setsunových bocích. Více si ho k sobě přitáhl a spokojeně nasál jeho příjemnou vůni, do rozhovoru se nezapojoval.

“No... horkotěžko se mi vymýšlí situace, kam ne...” odpověděl hravě Haku a narovnal se.

“Náhodou nosím hezké spodní prádlo, mám tu svědka,” hájil se bělovlasý. Popravdě spíše mohl říct ‘svědky’, ale raději nechtěl svého muže provokovat. Byl rád, že je klid. Také si uvědomoval, že ten hnědovlasý přítel od Chousokabeho by mohl chytit zase hysterický záchvat - nechtěl tu kazit atmosféru.

Tadashi si dal nohu přes nohu. “Taky mne překvapilo, když jsem s ním byl na nákupech, že si kupoval spodní prádlo... ale nemůžu dosvědčit, že ho skutečně nosí,” nadhodil. “Takže striptýz nejen z vděku, ale také jako důkaz?” zkusil, kolik má šancí u Xanxuse. Věděl, že on ho nerozčílí tolik, jako kdokoliv jiný - dali by se nezvat přáteli.

Černovlasý muž s jizvami na tváři majetnicky objal svého milence okolo pasu. “Myslím, že nakonec budete muset zůstat u své představivosti...” odpověděl mu, i když se u toho lehce pousmál. Políbil Setsunu něžně pod ouško a hravě ho kousl.

“Tak Veverka by nám mohla striptýz udělat, dycky se mě někdo ptá, kam až vedou ty pihy...” prohodil Papouch.

“No, kam?” ozval se Date a zadíval se na zrzka. Měl zrzaté rád, líbilo se mu, jak jsou většinou energičtí. “A myslím, že Haku by taky mohl...”

“Jistě,” potvrdil Chousokabe - k rozhovoru o Setsunovi se předtím nechtěl plést -, “myslím, že Tadashi ho klidně nechá, protože si je vědom, že by Haku nikdo jiný nechtěl.” Date s Chousokabem si plácli, jak to dobře vymysleli.

“A Setsu ukáže aspoň kousek... všechny naše perverzní choutky budou ukojeny,” zasmál se černovlasý a natáhl se tak, aby si s dvojicí mohl taky plácnout.

“Tak prrr~ všechny ne,” zamračil se Setsuna. “Něco za něco - já chci vidět pověstný zadek Tadashiho!” Poté se otočil na Xanxuse. “Čistě z důvodu, abych věděl, jestli mám závidět,” šeptl k němu.

“A stehna...” dodal Chousokabe.

“Stehna by měl ukázat i Date,” vrátil jim to Tadashi.

“Let’s naked-party~” reagoval ten.

Papouch se tomu pobaveně rozesmál. “No, bude to ještě sranda...” prohodil, než poplácal po rameni svého bratra, pak i oba jeho kamarády, kteří seděli každý z jedné strany.

“No...” Mamoru se zamyšleně natáhl pro svoji skleničku, “je pár věcí, na které bych se podíval...” prohodil s úsměvem a prohlédl si nejdřív Xanxuse, potom jeho milence.

Muž mu věnoval pohlavek a přivřel oči, “já se svlékat nebudu...” upozornil ho, ovšem už vynechal, že ani jeho přítel.

“Zkazili jste mi bratra, Setsu a Xanxi,” zamračil se Tadashi. “A vůbec - kde vzal ten alkohol?” Černovlasý zakroutil hlaovu. “Hrozné s vámi! Býval to takový nevinný chlapec,” povzdechl si. “Mimochodem, Setsu doma nechodí střídmě oblečen?”

“Prezentujete mne jako pornoherečku, kruci!” zamračil se Setsuna.

Xanxus přivřel oči, “to už Mamoru dávno spí...” ujistil Tadashiho a poplácal jeho mladšího bratra po rameni, pak s k sobě bělovlasého přitáhl a spokojeně se rty otřel o kůži jeho krku, aby si z toho tolik nedělal. Sám se snažil si udržovat dobrou náladu a nebrat si věci z oslavy příliš osobně a vážně.

"Alkohol jsem dostal od Papoucha, když tu obcházel a všem nalíval...” prohodil mladík se zazubením.

“Práskači!” blonďák se otočil od stolu a s kusem šunky v puse na něj ukázal prstem.

Chousokabe se zasmál, když se Tadashi postavil. “Ho-hou... teď si obuje vysoké kožené kozačky, vezme do ruky bičík a budeme mít sado-maso představení,” zaradoval se. “Umí tady někdo shibari?”

Hnědovlasý mladík vedle něj si ho rozhlédl. “Nějak se ti zalíbilo...” prohodil pobaveně.

Papouch našpulil rty, “zlí jste na mě... už ani pod zákonem není... skoro...” pokrčil rameny. “A to jsem ti chtěl něco dobrého donést...” pohlédl na svého milence.

“Však já ti nejdu nic udělat,” odpověděl Tadashi a přešel k mladšímu bratrovi, aby mu mohl vzít sklenici. Přičuchl si k ní. “Dobře,” utrousil potom a vrátil mu ji. Bude ho poočku hlídat, když už věděl, co pije. ”Mimochodem... trochu mne překvapilo, že Xanxus neumí shibari,” utrousil, než sám si šel pro něco dobrého. Ulomil si kuřecí nohu a vydal se zpátky si sednout.

“I kdyby ho uměl, nebude vám ho tu ukazovat...” muž s jizvami na tváři se na něj pousmál a natáhl se pro sklenici, která před ním stála.

Papouch si nandal ještě několik věcí do pusy i na talířek, než se vrátil na místo vedle svého milence. Pečivo si nesl na talířku zvlášť, protože na jeden by se mu to celé nevešlo.

Bělovlasé trojče se naklonilo k ostatním a zašeptalo: ”Neumí...” Potom se začalo jemně smát a na usmířenou políbilo svého manžela na tvář. “Ale umí spoustu jiných věcí,” mrkl pak na Tadashiho.

“Nech toho, stejně mě do trojky nechcete, protože jsem moc starý,” zažertoval a pokračoval v ohlodávání kosti od masa.

Chousokabe si ho prohlížel. I když se o to asi Tadashi nesnažil, vypadal při tom skutečně sexy. Raději odklonil pohled k Datemu, který již chvíli nespouštěl oči ze Sory. “Tak kam až vedou ty pihy?” zeptal se hnědovlasý.

Xanxus pohladil Setsunu po zádech. “Tak já začnu trénovat...” prohodil.

Papoucha vytrhla z pozorování jeho milence Dateho otázka. “Všude jsou...” zazubil se a dostal za to od svého mladšího bratra do hlavy kuličkou z papírového ubrousku. “Úplně všude...” mrkl na něj.

“Ukaž,” nadhodil Date na Soru a opřel se pohodlně do křesílka.

Zrzek se na něj otočil, “co za to?” nadhodil hravě.

“Co bys chtěl?” odpověděl mu otázkou Date a byl bouchnut Chousokabem do ramene.

“Utři si slinu, co ti teče,” napomenul ho. “Je jak malé dítě, uvidí zrzku a hned začne slintat...” vytáhl z kapsy kapesníky a podal mu je. “Trochu mne vyděsilo, když si vybral ryšavé  kotě, že to bude naše Oliheň,” podotkl pak.

Papouch se tomu zasmál, “no, pořád je to kotě, žádné divné věci mu snad provádět nebude, ne?” zadíval se na Dateho.

Sora hodil zmuchlaný ubrousek tentokrát po Chousokabem, “a zrovna to začínalo být zajímavé... umí aspoň trochu vařit?” ukázal na Dateho.

Jeho kamarád se nad tou otázkou rozesmál.

“Neumí vůbec vařit,” prozradil bělovlasý pirát.

Fialovovlasý mladík s bílými proužky ve vlasech, který seděl vedle Sory a byl jeden z jeho kamarádů se pousmál. “Tak to u něj nemá žádnou šanci,” poznamenal a opřel se lokty o opěradla. “Podle mne to vychází z toho, že maminka trojčat umí skvěle vařit a trojčata vůbec, tak si hledají někoho, kdo bude jako jejich matka, alespoň v tomhle.”

“Chytrý kluk,” pousmál se Setsuna. “Tadashi má kavárnu, takže jasný důkaz o jeho schopnosti připravovat jídlo... a u mého Xana se pochlubím, že nikdo nedělá lepší maso než on.”

“Je smutné, že když už někdo projeví zájem, nakonec neumí vařit...” Sora si hraně povzdechl a také vstal, aby se přesunul ke stolu s jídlem, “doufám, že co zbude, si budu moc odnést,” zazubil se na Tadashiho.

“Mám skvělého kuchaře anikiho - připravuje úžasné snídaně... a ochotně je donese i do postele, když se na něj udělá pohled ztraceného dráčete, co si včera přineslo domů draka a tak ho bolí celé tělo,” snažil se zachránit situaci Date žertem. “A čaj dělá skvělý... a celkově... bože, proč jen není aniki zrzavý!”

Tadashi se jen tomu zasmál. “Kosti jsem chtěl vzít kočkám...”

“Kraken by určitě taky rád nějakou kost,” navázal na to Chousokabe. “Musíme mu ulovit myš,” mrkl na svého hnědovlasého přítele. “A pro Oliheň nějakou malou... aby se jí nebála.”

Motonari se na něj usmál, “mohli bychom...” zazubil se.

Zrzek našpulil rty, “kosti jsem jíst nehodlal...” prohodil a nandal si na talíř maso, na druhý zeleninu, než se vydal zpět.

Jeden z jeho kamarádů se zkoumavě zadíval na to, co vše si nesl. “Aby ses odsud odnesl...” prohodil.

“To jsou zásoby na horší časy...” Sora na něj mrkl. “Jaká tragédie, že se nemůžeme všichni nechat živit Chikou...” prohodil.

Motonari se k pirátovi přitulil a otočil se na zrzka, “už má dost domácích zvířátek...” prohodil hravě.

“Ale to je docela i pravda,” podotkl Tadashi. “Kocoura, kočku, lišku a draka. Zažil si hodně dobrodružství, piráte!”

“Zapomínáš na to, že ještě se znám s čarodějnicí a její milenkou mořskou pannou,” doplnil ho Chousokabe a podíval se na Xanxuse, ale pak si rozmyslel cokoliv o něm říct. “Jsem pirát sběratel...”

“Já mám také sbírku mrtvých milenců,” zazubil se Tadashi a zvedl namyšleně nos. “Tak si zase tolik o sobě nemysli,” napomenul ho.

“Soro, buď rád, že nejsi zvířátkem,” připojil se do rozhovoru Setsuna.

“No...” pokývlo nejmladší dvojče s plnou pusou a polklo. “Docela se děsím, když vás tak poslouchám, do jaké společnosti se to dostávám...” dal si do pusy cherry rajče. “Docela nedobře spím od toho, co jste napovídali o Hiyoru samé hrozné věci...” našpulil dotčeně rty, ovšem potom se zasmál, “a ten zrovna vaří tak dobře...”

Xanxus si zrzka zkoumavě prohlédl, ovšem nijak to nekomentoval.

“To je ten, co flamboval?” zeptal se fialovovlasý.

“Jop, přesně on...” Sora pokýval hlavou.

“Flamboval u tebe doma a nezapálil to tam?” Papouch si svého bratra zkoumavě prohlédl. “Bojím se o tebe, co ti chce provést...” zatvářil se vážně.

“Že já jsem o tom vůbec začínal...” zrzek si povzdechl a jen nad tím mávl rukou.

“Nějaký problém?” mladík s krátkými černými vlasy a brýlemi, sedící vedle Sory z druhé strany, než fialovovlasý, mu věnoval tázavý pohled.

“Umřu...” odpověděl mu ten s úšklebkem.

Date povytáhl obočí. “A nechceš si naposledy užít bez vaření?” nadhodil.

Chousokabe se rozesmál. “Zabils, Draku,” plácl ho po stehně a zakroutil hlavou.

“Ještě o tom popřemýšlím v průběhu večera, ale už teď se mi to jako až tak špatná nabídla nezdá...” zrzek na něj hravě mrkl.