Nejen absinthová nejen víla - 17. část

Sedmnáctá část.

Docela vás zanedbávám... ale to už tak bývá.

Začal nám zlobit Setsuna, ale kdo by se mu mohl divit! A v příštím díle bude skandální odhalení o Chikově minulosti! Na kterou jsme teda napsali fleshbackovou povídečku, kde se mimo jiné vysvětlí minulost Tadashiho, ale Seiriel řekla, že by vás - kdyby byla zařazena teď hned, jak jsem chtěla - zmátla, tak ji dáme až skončíme první díl této povídky. Pak celkově - pokud se toho dočkáme - budou různé speciály. 

Děkuji všem komentujícím - jmenovitě Katce, JaMi, Kroketě a Vlarise.

NEJEN ABSINTHOVÁ NEJEN VÍLA

Spolupráce se Seiriel

úvod |  předchozí část |další část

- 17. část -

Setsuna vešel do kavárny a už na jeho chůzi bylo poznat, že je s něčím nadmíru nespokojený - doslova to z něj vyzařovalo. Měl prudké pohyby a po Xanxusovi, který ho následoval vrhal nepříliš milé pohledy, i když se snažil tvářit, že ho vůbec nezajímá. Pozdravil se s Tadashim a bratry, než se posadil. Hodil si nohu přes nohu a příkře se podíval na svého muže, jakoby říkal: Vidíš, tentokrát sedím sám na své židli, ani mne nenapadne čekat na tvůj klín! To máš za to!

Majitel kavárny to trochu nechápal, ale už asi věděl, proč se tentokrát neopozdil Sora, ale byl to Xanxus se Setsunou. Mamoru přišel jako první s dědečkem a matkou trojčat.

Černovlasý mafián si svého milence prohlédl a povzdechl si. Opravdu by nečekal, že se na něj naštve Setsuna právě pro něco takového, jako že Date dostal od anděla obojek dřív, než Xanxus mohl něco takového pořídit jemu.

Pozdravil se se známými a vydal za Tadashiho dědečkem, aby se posadil u něj.

Papouch si svého bratra prohlédl, pak se přisunul k němu, “co se stalo?” zajímal se.

“To bys nepochopil,” utrousil Setsuna a pohodil hlavou. Vlasy měl stáhnuté do drdolu a celý vypadal více přísný a odtažitý, než jiné dny. Rozhlédl se a povzdechl si: “Je to hrozné být v dlouhodobém vztahu.”

“Pohádali jste se?” blonďák pohlédl i na Xanxuse, který tím nevypadal ani zdaleka vyvedený z míry tolik, jako jeho bratr.

“Mohli bychom se jít konečně pořádně pozdravit s mámou, když jsme tady všichni...” poznamenal Sora, který k nim došel, vracel se zrovna od pultu, kde si byl s Hibikim pro zmrzlinu.

“Ne, jezdili jsme na jednorožcích,” odpověděl nejprve Hakuovi, přičemž se zaškaredil na Xanxuse, poté se podíval na zrzka. “Můžeme,” vstal z křesílka.

Blonďák dostal z odpovědi svého bratra záchvat smíchu a chvíli mu trvalo, než také vstal, aby se s nimi vydal za jejich matkou. “Nedokážu si to moc představit...” prohodil, když se trochu uklidnil.

“O čem se proboha bavíte?” neodpustil si zrzek, chtěl vědět, co blonďáka tak pobavilo.

Papouch se na něj otočil, “Xanxus na jednorožcích...” zazubil se.

“Jo, pořídil si stádo jednorožců a jezdí na nich za duhy,” pokračoval stejně kysele Setsuna - tomu se i zrzavé z trojčat pobaveně zasmálo -, jeho výraz se trochu změnil, když došli za matkou. Usmál se na ni a objal ji jako první, i když se s ní vlastně už viděl předtím. Políbil ji na tvář a narovnal se.

Papouch se s ní objal jako druhý. Pevně ji chytil okolo pasu a chvíli si užíval její příjemně měkkou náruč. “Dlouho jsme se neviděli...” prohodil nespokojeně a také ji políbil.

Po něm ji objal nejmladší z bratrů. Musel pro to na chvíli pustit chlapce, který se ho stále pevně držel. Políbil ji jednou na každou tvář a spokojeně se na ni usmál.

“Už máš škvrně?” podívala se na dítě, poté na Soru. “Kde máš matku? Otce? Líheň?” nadhodila zvesela, i když si dobře všimla, s kým nejmladší z jejích synů přišel. “Je ti ták podobný,” natáhla k dítěti ruku.

Setsuna se zasmál. “Úplně naše malá veverka,” pocuchal vlasy Sorovi, protože věděl, jak moc to nemá rád.

Nejmladší z trojčat se na něj zašklebilo, pak pohladilo chlapce po vlasech. “Je to složitejší...” usmál se na matku a přitáhl si chlapce k sobě, protože vypal ze společnosti tolika cizích lidí docela nesvůj. “Hibiki...” představil ho. Naklonil se k chlapci, “to je moje máma...”

“No, mám pocit poslední dobou, že se okolo naší rodiny dějí samé nové divné věci...” prohodil Papouch.

Dítě se při slově máma tiše rozplakalo.

Setsuna si ho prohlédl a poodstoupil - pro děti, i když měl dva bratry, skutečně neměl cit. Chtěl něco poznamenat, ale zarazilo ho, když si všiml zvláštního muže, který vešel dveřmi do kavárny, i když bylo jasně venku značené, že dnes není otevřeno pro veřejnost.

“O-hou... když se tu tak rodině scházíte, chtěl jsem tu být také,” zazubil se Leviathan a mávl na Satana. Poté si prohlédl trojčata. “Děti moje!” roztáhl ruce a nabídl jim své náručí. “Och, to chci,” jeho pozornost upoutala slepecká hůl, co měl Karasu. “Tu chci...” přestal nabízet náručí a přiblížil se k holi. “Pozdraveni budiž správci pořádku,” řekl uctivě, i když z hole nespouštěl pohled.

Sora si přitáhl chlapce k sobě a vzal ho do náručí, něžně ho pohladil po zádech. Neuvědomil si, že by to mohlo vyvolat takovou reakci. “Jsem tu já...” pokusil se šeptem.

Karasu se zamračil a přitáhl si hůl k sobě. “Leviathan...” povzdechl si jen a zakroutil lehce hlavou. Jméno toho démona mluvilo za vše.

“No...” Haku se také malinko vzdálil od svého bratra, protože moc nevěděl co s plačícím dítětem. Sora nad reakcemi svých bratrů jen zakroutil hlavou. Sám si sice moc jistý nebyl, co s chlapcem dělat, ale aspoň se snažil. “O tom jsem přesně mluvil...” pokračoval Papouch a ukázal k příchozímu démonovi.

Setsuna si ho prohlížel. “Nevypadá špatně,” utrousil pak, “ale chová se... trochu zvláštně.”

Leviathan si prohlédl oba hlídače, než se toužebně rozloučil s holí a pokračoval dál. “Děti moje,” znovu roztáhl ruce a nabídl jim svou náruč. “Úplně jsem se divil, že jste nepřišli za mnou si pro značku... vždyť vidíte, jaká je hezká!” Přitáhl si k sobě Hakua, který byl nejblíž a pevně ho objal. “Chcete taky?” otočil se na dva zbylé.

Sora se k němu otočil, “raději ne...” zakroutil hlavou, a tentokrát to byl on, kdo poodstoupil o pár kroků dozadu. Podíval se tázavě na jejich matku.

Papouch se docela nespokojeně ošil v náruči démona, ovšem trochu se bál, co za reakci by to vyvolalo, kdyby se chtěl násilím vymanit, tak se to rozhodl překousnout.

Mezitím k nim došel rudovlasý muž a zamračil se. Vzal Setsunu okolo ramen a přitáhl si ho k sobě. “Co tu ohrožuješ moji rodinu?” podíval se na bělovlasého démona.

Leviathan pustil Papoucha a chvíli se díval na Satana, jak mu nejstarší z trojčat záviděl. Pohodil hlavou - to gesto po něm jeho potomci zdědili - a vydal se vzpurně za Xanxusem. Úplně stejně ho objal kolem ramen a vyplázl na rudovlasého jazyk.

Hiyoru si položil ruku na čelo. “Měl by na to začít brát nějaké prášky,” prohodil ke Karasu.

“Jo... nějaká silná sedativa...” pokývl hlavou jeho společník a napil se kávy.

Černovlasý mafián se nespokojeně zašklebil, když ho bezdůvodně objal cizí chlap a docela silně ho od sebe odstrčil. “Co zkoušíš?” zadíval se na něj.

“To je můj kluk!” Satan na svého syna ukázal vztyčený palec.

Tentokrát to byl Karasu, kdo si položil hlavu do dlaní. “Víc by jich je mohlo brát...” poznamenal.

Leviathan se zamračil a nechal pršet na Xanxusovu hlavu. Poté se vydal zpátky ke trojčatům. “Mimochodem - zdravím,” pokývl na ženu, která byla vodní kněžkou, ale již bohužel zestárla a nebyla pro něj atraktivní jako tehdy (když si měl potřebu dokázat, že taky jako Satan může mít potomky).

Žena jen lehce kývla. Vůbec se nezměnil.

Setsuna se pousmál. “To máš za to,” šeptl ke svému manželovi, který byl celý mokrý.

Tadashi to celé pozoroval s neurčitým výrazem. Bylo tam živo, bude muset uklízet, ale dokud nic nerozbili, tolik ho to nezajímalo.

Papouch si povzdechl a podíval se na matku, “tys vážně... s ním?” naklonil hlavu na stranu a povzdechl si. “I když neříkám, že ty vodní vychytávky nejsou sranda...” zazubil se pak.

Sora se mezitím raději od skupinky vzdálil zpět za svým milencem.

Mafián se zamračil a vstal ze své židle. Napadlo ho, že se protestně vrátí domů bez svého manžela, ovšem nevěděl, jestli mu hodlá udělat tu radost.

“Je sexy, není?” otočila se matka trojčat na své blonďaté dítě a zvláštně se pousmála.

Setsuna se opatrně vzdálil od Satana. “Budete vždy můj milovaný papá,” usmál se na něj, čímž i poděkoval za ochranu, poté se ovšem podíval na Leviathana. “Na Xana můžu být dnes protivný jen já,” řekl mu a zatvářil se zvláštně podmanivým způsobem.

“I ty mrško, jen jestli ty nemáš v sobě i Asmondeovo sémě,” zamračil se démon závisti, ale nevypadalo to, že to bere nějak moc vážně, “a vzpomeň si, že ti nepořídil tvůj manžel obojek. Ani ho to nenapadlo. A ta andělská lůza dala tomu obyčejnému člověku takový důkaz vlastnictví mnohem dřív...”

Bělovlasé trojče se pousmálo. “Ha! Konečně někdo, kdo to chápe.” Poté se ohlédl po Xanxusovi.

Černovlasý muž jen zvedl oči v sloup - jako by jeho přítel na sobě už tak neměl dost důkazů vlastnictví; dřív neopomínal si na ně při každé příležitosti stěžovat - a posadil se znovu. Začala z něj stoupat pára, jak si sušil oblečení - přece jen, měl v sobě Satanovu krev.

Papouch jen zakroutil hlavou nad vším děním a šel si sednout za Tadashim.

Setsuna chvíli zůstal pohledem na svém manželovi, než vzal Leviathana za ruku. “Půjdeme si promluvit o tom, jak je ta hůl pěkná a jak je dobré mít obojek,” řekl pak. Táhl si ho ke stolu daleko od Xanxuse. Bělovlasý démon se spokojeně usmíval.

Rudovlasý démon se nespokojeně zamračil, když je sledoval.

“To ani jednomu z nich nedochází, že si z nich Setsu dělá srandu, protože prostě chce štvát Xanxe?” Papouch si povzdechl a natáhl se pro skleničku, kterou měl položenou na stole.

“Trochu se bojím, že při jeho plození byly přítomny všechny síly zla,” utrousil Tadashi žertem a sledoval tu podívanou. S bělovlasým trojčetem byla vždy zábava a měl skvělý vkus na boty.

“No... chvílemi si taky říkám...” prostřední z bratrů pokývl a zahleděl se na Setsunu. “Bude tu ještě veselo...”

Setsuna nechal vysunout popelník z boční strany limuzíny a zapálil si cigaretu. Měl nohu přes nohu a zarytě mlčel. Nerozčilovalo ho tolik, že nemá obojek, jako to, že se cítil přehlížen a nemilován. Popravdě skutečně záviděl, ale spíše svým bratrům, kolik toho teď prožívají - Hakuovi nový vzhled jeho milence a Sorovi, že jeho láska teprve začala a hledala si svou cestu.

Černovlasý se na něj otočil a prohlédl si ho. Byl krásný, ve vysokých černých kozačkách, uplých kalhotách a svetru a i ten vzpurný výraz mu slušel. “Nevyřešíme nic, pokud mi neřekneš, co ti tak leží v žaludku...”

Mladší se na něj ani nepodíval. Místo toho dál kouřil. Už měl dost, jak na sebe pořád musí upozorňovat.

“Otoč se na mě,” zavrčel starší, když ho druhý ignoroval, a zamračil se. Měl pocit, že Setsuna zvlčel, možná byla pravda, že se mu poslední dobou dost nevěnoval - určitým způsobem.

Mladší se celý vytočil do strany, aby v žádném případě nepůsobil, že se na něj chce podívat.

Druhý ho chytil za vlasy a smýkl s ním k sobě, aby ho donutil mu pohlédnout do tváře. “O co ti jde?”

Setsuna sykl a zajiskřilo mu v očích. Poté típl cigaretu do ruky, která ho držela. Bylo to spíše jen gesto, protože Xanxusův otec byl Satan a tudíž neměl tolik problémy s ohněm, až na samotný Satanův, od kterého byl popálený.

Xanxus zavrčel a spíš automaticky ho pustil. “Hej!” pěstí bouchl do tmavého okýnka, které je dělilo od řidiče, po tom se rozběhly pavučinky praskliny. Řidič stáhl zrcátko. “Zastav!” přikázal mu mafián, pak si přitáhl bělovlasého za límec svetru k sobě. “Už se moc dlouho hřeješ doma, co...?” zavrčel. Natáhl se přes něj, aby mu otevřel dveře a doslova ho vyhodil ven. Nezavřel za ním hned, zadíval se na něj, jako by mu dával možnost se ospravedlnit.

Bělovlasý se v kleče narovnal a podíval se na své do krve rozedřené ruce, jak špatně dopadl na okraj silnice. Poté pohledem putoval ke Xanxusovi. Chvíli vypadal, že se za ním vrátí, ale když si uvědomil, že by se musel omlouvat, pohodil hlavou. “Tak si mě vyhoď, když mě považuješ za odpad,” zavrčel, i když to nebylo tak děsivé jako v případě černovlasého muže.

Xanxus přivřel oči. “Fajn!” zavrčel a zabouchl za ním dveře, pak se limuzína rozjela.

Modrovlasý muž stál před dveřmi svého milence a neodbytně zvonil, protože mu už chvíli očividně nikdo nechtěl přijít otevřít. “Hej!” po chvíli přešel do bouchání. Celý se na dveře položil a dál se dobýval dovnitř. “Mahiro!” Jeho hlas zněl odhodlaně. Mrzelo ho, že se musel dovědět o tom, co mu udělali hlídači, z klepů a anděl sám mu to neřekl.

Ještě chvíli to trvalo, než se dveře otevřely. Růžovovlasý mladík ustoupil stranou, nakonec ovšem se vydal zpátky do bytu, kde si v kuchyni připravoval jídlo.

“Hej,” Mamon si zul boty a hodil je k botníku, potom se neodbytně vydal za ním. “Proč jsi mi nic neřekl?”

“Co bych ti měl říkat?” zeptal se Mahiro a zasypal směs v pánvičce sýrem, poté vypnul sporák a nechal, aby se to samo dodělalo vlastní teplotou.

“Třeba že tě hlídači připravili o křídla?” zamračil se a rozčileně přešel za ním, aby si ho na sebe otočil.

Růžovovlasý se na něj podíval. “Nepřipravili... jen... bylo nutné je odstranit,” řekl mu a nepatrně pokrčil rameny. Nemohl vinit hlídače - byla to jeho hloupost, co to způsobila a jeho svobodné rozhodnutí si je nechat uřezat raději, než by se vrátil do nebe. “Tebe se to netýká,” dodal pak a vymanil se z jeho blízkosti.

Starší se zamračil, “jako bys z toho něco měl...” zabručel a opřel se o stůl za sebou.

“Kdybych ti řekl, že si hlídači mé peří z křídel koupili do polštářů a duchen, byl bys šťastnější?” nadhodil. Připomenulo mu to, co vlastně proti pohlednému démonovi měl a proč se s ním nechtěl vídat. “Mimochodem - naposledy, když jsme se viděli, jsem ti říkal, ať mě necháš být... tak proč si mi zase vyřvával před bytem?”

“Záleží mi na tobě,” odpověděl mu jednoduše druhý a povzdechl si. Neodpovídal mu chvíli na první otázku, protože ho ta myšlenka, že peří druhého hlídači koupili opravdu trochu uklidnila, i když tomu moc nevěřil. “Zaplatili?” neodpustil si potom.

“Jsi debil...” zakroutil nad ním hlavou Mahiro a vytáhl si talířek, aby si na něj mohl dát večeři. “Myslím, že ani Leviathan na tebe nemá.”  

“Nesrovnávej mě s tím idiotem...” modrovlasý přešel za něj, “nechci, aby se ti dělo něco takového, a ještě méně chci, aby se to dělo bezdůvodně...”

Mladší mu na to neodpověděl a pokračoval v chystání. Jakmile ho napadlo, že by mohl druhému také dát ze své večeře, hned to zamítl. Určitě by měl poznámky k tomu, kolik je tam nepotřebných přísad, které byly drahé a daly se nahradit něčím levnějším. Odnesl si talířek ke stolu a dal se do jídla.

“Nedáš mi?” modrovlasý se na něj otočil a věnoval mu tázavý pohled.

“Zaplatíš mi to?”

Mammon se zamračil, “tak si to nech...” pokrčil rameny. Pak přešel za ním a položil mu dlaně na jeho ramena. “Nemrzí tě to?”

“Mrzí, ale nešlo to jinak - tak jsem se s tím smířil,” řekl mu a dal se do jídla.

Druhý se sklonil a políbil ho něžně do vlasů. Sklonil se, aby ho mohl obejmout okolo pasu, i když to bylo jen přeš židli, a políbil ho na krk. “Vím, jak ti budou chybět...” přivřel oči.

Andělovi vhrkly slzy do očí, ale dál se nedostaly. Nemluvil pravdu, když říkal, že se smířil - bude to trvat ještě několik let, než tohle přestane být tak citlivé téma. Nezáleželo na tom, zda neměl jinou možnost a pragmaticky to bylo nejschůdnější řešení, prostě ho to psychiky bolelo (tělesně už tolik ne). “Nechci se o tom bavit,” utrousil a pokračoval v jídle.

“Mahiro...” démon ho něžně pohladil po tváři, než se vrátil paží okolo jeho pasu. Zůstával ho držet, i když to byla docela krkolomná pozice, a polibky se vydal po jeho krku, jak se ho pokoušel utěšit.

Mladší si utřel oči. “Tak si vem zbytek, co je na pánvi,” zašeptal. Stejně studené nebo zhřívané už to nebude tak dobré.

“Děkuju...” modrovlasý ho naposledy políbil a zvedl se, aby si také nandal jídla. Posadil se vedle něj. “Je to dobré...” usmál se a natáhl, aby ho políbil na tvář. “Mohli bychom si spolu někam zajít...” navrhl.

“Ale platit nebudu,” parodoval ho Mahiro, ale kupodivu se potom docela mile usmál. “Můžeme,” kývl. “U Tadashiho jsem dlouho nebyl...”

Tmavovlasý mladík vešel do restaurace svého bratra a vydal se k baru - tentokrát tu byl sám, protože i jeho Xanxus tak částečně vyhodil z domu. Na tváři měl docela velkou podlitinu, chvíli se i bál o svou čelist, ale popálený muž ho asi šetřil.

Tadashi si ho všiml hned, ale musel odnést dvě kávy, než se mu mohl věnovat. Mezitím chlapec došel k baru. Černovlasý ho počechral ve vlasech jako malé dítě. “Cos dělal?” zeptal se ho.

“Doručoval zprávu...” odpověděl mladší trošku kysele a posadil se. “Dám si chilly čokoládu...” věnoval Tadashimu jemný úsměv, než pokračoval ve vysvětlení toho, co se stalo. “Xanx a Setsu jsou teď spolu rozhádání... takže ho Xanx vyhodil z domu... když mě pro něj poslal, Setsu mi řekl, ať mu vyřídím, že si má pro něj dojít sám, když ho tak vyhodil...” zvedl oči v sloup. Stejně se hádali jen proto, aby se nenudili, taky ho do toho nemuseli tahat. “Když jsem to vyřídil, dostal jsem taky pěstí a jsem skoro vyhozený z domu... přehánějí to zase... už máme doma toho chlapa, co u něj spal Setsu první noc, a čeká se jen na Setsu, pak má být popravený...” vypověděl vše.

“Setsu je hrozná mrcha,” poznamenal starší, přičemž začal připravovat čokoládu. “A ví se, kde teď je?” zajímal se potom.

“No... on je...” Mamoru si povzdechl. “Ví se...” prohodil pak, “Xanxus vždycky ví, kde je...”

“Má ho napíchnutého?” napadlo Tadashiho podle toho, co jeho bratr říkal. “Takže není bezpečné ho ubytovávat, co? A tebe?” Postavil před něj čokoládu.

“Nevím...” mladší si přitáhl čokoládu, “nedivil bych se, kdyby ho uspal a někam mu zabudoval GPSku...” pokrčil rameny. “U mě to podle mě bude v pohodě... pořád popravdě čekám, že mi zavolá a bude po mě něco chtít... někdy si připadám jako taková sluštička...”

“Měl jsi raději s námi založit kavárnu,” mrkl na něj a opřel se dlaněmi o desku baru. “A jak se na to tváří děda? Nebo už odjel?”

“Chvilku už byl i on skoro vyhozený, kdyby z něj neměl Xanx takový respekt... měl nějaké návrhy o nechání Setsu a tak...” mladší pokrčil znova rameny. “nedá se s ním teď vůbec vyjít...”

“Musí ho tak strašně milovat - to je hezké,” pronesl nadneseně Tadashi. “Ale Setsu předevčírem perlil,” pousmál se, “taky byl dost v ráži. Ono to bylo jasné, že se něco stane. Ale myslel jsem, že třeba si odnese nějaké podlitiny, možná i něco řezného... ale že ho vyhodil? To už tu opravdu dlouho nebylo.”

“No... stejně to oba dělají jen, aby se něco dělo...” zvedl oči v sloup mladší.

Práskly dveře, jak do kavárny vešel rudovlasý démon a vydal se rázným krokem k baru.

“Bude tu ještě sranda, jak se tu budou setkávat všichni, koho Xan-Setsu spor naštval,” poznamenal Tadashi a bez jakéhokoliv pobídnutí vytáhl láhev alkoholu, který pil Satan, z pod pultu.

“Za všechno může ten hnusák Leviathan...” zamračil se démon, když k nim došel a posadil se. Rozčileně se natáhl pro lahev, aby se přímo z ní napil. “Setsu by byl v klidu doma, kdyby nepřišel dělat rozbroje...”

Tadashi potlačil pousmátí. Byla pravda, že tomu Leviathan přidal, ale to spíše protože se dal dobře využít. Setsuna si už dlouho stěžoval, že se kolem něj nic neděje. Vlastně by za to mohli s takovou vinit i Dateho, že si nechal dát obojek. “A proč si pro něj nedojdete, když víte, kde je?” zeptal se nakonec.

“Já bych si pro něj klidně došel...” Satan se zamračil a pěstí bouchl do desky baru, až čokoláda Mamoru trochu nadskočila. Ten si ji pro jistotu vzal do rukou a rovnou se napil. “Jenomže Xanhnus s tím má nějaký hrozný problém...” zvedl oči v sloup, “nemůžu tam s tím idiotským blbem být, nebo ho asi zabiju...” zavrčel.

“Takže je Xanxus teď sám doma? To to dopracoval.” Tadashimu to na jednu stranu přišlo humorné, když vytlačil z mysli, kolik problémů to nese.

Kogetsu se natáhl ke stolu, aby na něj položil prázdný talíř od večeře, potom se narovnal v křesle a pohlédl na hnědovlasého mladíka. Byl o dost poslušnější a povolnější, než když si ho vzal prvně do bytu, i když pořád se trochu vzpíral.

Mladší potichu jedl a na jeho pohled nijak nereagoval. Doufal, že bude nemocný a anděl ho vrátí domů, ale nestalo se tak.

Anděl si zkřížil ruce na prsou a chvíli si chlapce jen prohlížel. “Pojď sem...” pobídl ho po chvíli, i když Date ještě neměl snědeno, a jednou dlaní ho pobídl k tomu, aby se přiblížil.

Hnědovlasý si dal ještě jedno sousto do úst, než vstal. Vydal se k druhému. Bylo lepší ho poslouchat, když s ním měl být nadosmrti. Stýskalo se mu po zrzavém kotěti a Chousokabem, i toho netykavku Moriho by rád viděl. Chtěl být doma, opravdu moc.

Stříbrnovlasý si ho stáhl na klín, když se mladík dostatečně přiblížil, “mohl sis to vzít s sebou...” prohodil. Nechtěl, aby mu vyhladověl. Pohladil ho po tváři.

Date mu na to nic neřekl a nehýbal se, poslušně držel pod jeho doteky.

Starší mu zčesal vlasy z tváře a pak putoval na rty. Obtáhl je dvěma prsty, pak proklouzl mezi ně a přejel po piercingu v jeho jazyku. Volnou dlaní se usídlil na jeho boku u lemu kalhot. “Chtěl bys domů, Masamune?” zeptal se, i když mladík příliš nemohl mluvit, a přivřel oči.

Hnědovlasý zaváhal, nakonec lehce pokývl. Nechtěl nic jiného, než se zavřít ve svém pokoji a být sám se svým kotětem. Daleko od tohodle bastarda.

Anděl se vrátil prsty na jeho tvář. “A vrátíš se sem sám, když tě pustím ven...?” naklonil hlavu na stranu.

“Na jak... dlouho?”

“Hmm...” stříbrnovlasý se zamyslel. Přitáhl si ho blíž k sobě a podíval se do jeho obličeje. Bylo docela působivé, jak ožila tou dětskou nadějí. “Podle toho, jak se budeš chovat...” odpověděl neurčitě.

Mladší si skousl ret a polknul několik nadávek, které ho v tu chvíli napadly. Jinak na to skutečně neměl co říct. Chtěl domů, ale aby hned vzápětí musel zpět sem a druhý po něm chtěl za propuštění nekonečný vděk, ne - to mu bylo proti srsti.

Fuyumine se tomu pousmál. “Začali bychom na pěti dnech... začneme...” pokračoval. Nepřestával se dlaněmi věnovat jeho kůži, Dateho tělo se tomu příjemnému doteku už samo trochu vybízelo.

Date se přerývaně nadechl, jak potlačoval beznaděj, kterou z toho cítil. Bude volný, pak zase uvězněný, a protože o jeho volnosti rozhoduje jeho věznitel, tak vlastně nikdy svobodný není. A nebude - to bylo na tom nejvíce hořké.

“A pokud se vrátíš sám, příště ti dám víc času...” jednou dlaní sjel na jeho poklopec. “Třeba se dopracuješ do chvíle, kdy se budeš moci vrátit, když budeš sám chtít...”

Mladší jen kývl. I kdyby chtěl odporovat, k ničemu by to nebylo. Uvidí pátý den, zda se donutí sám vrátit nebo najde sílu odporovat.

Kogetsu si ho stáhl k polibku. “Dojez to,” pobídl ho potom a pustil ho, bradou ukázal ke zbytku jídla mladšího.

Hnědovlasý vstal a přešel zpátky ke svému jídlu. Posadil se na židli a pokračoval ve stejném tempu, v jakém byl vyrušen. Jedl pomalu, aby tím strávil co nejvíce času.

…

Kogetsu vyšel z koupelny a vydal se do ložnice, kde očekával, že bude hnědovlasý mladík. Na sobě měl jen volné šedé kalhoty a rozhalený župan stejné barvy, oboje z jemné ale matné látky.

Date ležel pod přikrývkou ve své posteli, kterou tituloval na “pelíšek”, protože nic jiného než zvířátko na hraní pro anděla nebyl. Měl přivřené oči a ze všech sil se snažil nepřemýšlet o tom, v jak hrozné je situaci a ani o návratu domů. Mladší se bál toho, že když se moc k té myšlence upne tak mu nakonec Fuyumine nedovolí se od něj vzdálit.

Anděl vešel a prohlédl si ho. Opravdu mu připomínal štěně, když se tam tak krčil. Posadil se na okraj své postele a sklonil se k němu, aby ho pohladil po vlasech. “Pojď za mnou...” pobídl ho.

Hnědovlasý se na něj ani nepodíval, jen se zvedl a posadil se vedle něho na postel. Za jiné situace by se na jeho doteky těšil, ale jako vězeň nemohl. Byla to jen rutina. A jistým způsobem znásilnění.

Starší ho pohladil po tváři a vytáhl si ho na klín, potom se dlaněmi vydal po jeho holých stehnech. Zastavil se až na mladíkových hýždích a přitáhl si ho k sobě. “Vyplázni jazyk...” pobídl ho.

Masamune zaváhal, ale nakonec to udělat. Nemyslel si, že by mu druhý chtěl dávat ještě jeden piercing do jazyku, takže se nemusel bát.

Druhý přejel po jeho jazyku prsty a pousmál se. Líbily se mu rty a ústa mladšího. Sklonil se víc k němu, aby ho políbil, prsty přitom sklouzl na jeho krk. Užíval si to tělo, mnohem povolnější, než bylo dříve.

Mladšího to zašimralo, když se dotkl jeho jazyka. Neodpovídal mu na polibek, ale v rámci něho se nechal položit na záda. Chtěl to mít brzy za sebou. Možná i z části proto, že mu byly doteky andělských rukou příjemné.

Starší mu jedním kolenem roztáhl více nohy a vtěsnal se mezi ně boky. Stehnem se otřel o jeho rozkrok a spokojeně se pousmál tichému stenu, který hnědovlasý neudržel v sobě.

Date se zhluboka nadechl, když se druhý trochu vzdálil a skousl si rty. Odklonil pohled a zavřel oči. Ruce dal nad sebe, aby ukázal, že se nehodlá zapojovat.

Světlovlasý se tomu jen pousmál, a jednou dlaní sklouzl do jeho rozkroku, aby po něm jen provokativně přejel, pak vystoupal výš a vydal se pod tričko na kůži jeho boku. Líbilo se mu, jak se pod ním mladík chvěl slastí, i když se tomu tolik bránil. Sklonil se nad ním a znovu se vpil do jeho rtů, pak se polibky vydal k jeho oušku.

Mladší k sobě ještě více semkl víčka. Popravdě měl části těla, které mu druhý označil piersingy, teď docela přecitlivělé na jakýkoliv letmý nebo i blížící se dotyk.

Kogetsu přejel jazykem po náušnici, pak pokračoval dál a pronikl jím na okamžik až do jeho ouška. “Když se ti to tolik příčí... možná bys to měl za sebou dřív,” nadhodil šeptem, “kdyby ses tomu tak nebránil...” jemně ho kousl a vsál náušnici mezi rty.

Druhý mu na to nic neodpověděl, ale nakonec přece jen si položil dlaně na jeho lopatky. Dopomáhat k vlastnímu znásilnění - kam až klesl?!

Starší se široce usmál a vrátil se dlaní na okamžik do jeho rozkroku. Několikrát po něm naléhavěji přejel, jako by ho odměňoval, potom se prsty vrátil k bradavce. Rty se přesunul k těm jeho a hluboce se do nich vpil.

Date se všemožně bránil tomu, aby si přiznával, že se mu to líbí, ale dlouhodobě to nešlo. Už jen proto, jak v něm sílilo vzrušení pro každý jeho další dotek.

Fuyumine na okamžik vsál jeho spodní ret mezi své, potom se vydal polibky na jeho klíční kosti. Mezitím mu vyhrnul triko a na chvíli se odtáhl, aby mu ho mohl i stáhnout, takže chlapec už na sobě měl jen spodní prádlo. Vrátilo se ke krášlení jeho kůže polibky.

Mladší se zachvěl a doufal, že to bude působit, jako kdyby mu bez trička byla zima. Měl husí kůži, avšak to spíše z toho, jak se druhý věnoval jeho citlivým místům. Vlastně si připadal, že celé jeho tělo je jedno velmi citlivé místo, reagující naprosto nezvladatelně na doteky anděla.

Druhý se vydal polibky níž. Jazykem obtáhl bradavku, ve které byl piercing a vsál ji mezi rty. Užíval si každý potlačovaný sten a záchvěv, které jeho počínání v mladším vyvolávalo. Jednou dlaní se opíral o postel, tou druhou se přesunul na vnitřní stranu jednoho z jeho stehen.

Date si silněji skousl ret, i přesto si nezabránil, aby se druhému vybídl a prsty jedné dlaně začal probírat jeho jemné stříbrné vlasy. Bylo to silnější než jeho vůle.

Kogetsu se jazykem vydal níž. Přejel po ztrácející se jizvičce, kterou měl mladší na podbřišku od jeho vlastního drápu a na okamžik se od něj odtáhl. Sundal mu spodní prádlo a více mu dlaněmi od sebe roztáhl nohy a chvíli se kochal pohledem na to roztoužené tělo, pak si naslinil prsty a vydal se s nimi ke vstupu do jeho těla. Rty se sklonil k mužství hnědovlasého.

Mladšímu unikl docela slyšitelný sten a on si dal raději jednu ruku na ústa, aby se do jejího hřbetu mohl kousnout, aby se to znovu neopakovalo. Snažil se nedávat najevo své vzrušení tím víc, co se mu to nedařilo.

Anděl pronikl do jeho těla prostředníčkem a našel jeho prostatu, aby se o ni mohl otřít. Rty mezitím jen obtáhl jeho délku tak, že se mladíkova vzrušení téměř nedotýkal.

Date se mu vybídl a celý se kvůli tomu prohnul. Úplně se mu zatmělo před očima a byl nucen zalapat po dechu, aby se uklidnil.

Starší se tomu široce usmál. Přivřel oči a nadzvedl se, aby se zadíval do jeho tváře, pak se přesunul tak, aby se polibky chvíli věnoval jeho stehnům. Používal i zuby a zanechával po sobě drobné stopy na bledé kůži. Mezitím přidal do jeho těla další prst a v pomalých pohybech ho začal roztahovat.

Hnědovlasý mladík se celý svíjel a občas sebou skoro až trhnul, jak se snažil zabránit svému tělu, aby se podbízelo.

Fuyumine se rty vrátil k jeho vzrušení. Nechal ho pomalu zmizet na chvíli téměř celé ve svých ústech, když se nadzvedával, podržel mezi rty piercing v jeho špičce a trochu za něj zatahal. “Líbí se ti to?” zeptal se šeptem provokativně.

Bylo to vzrušující, ale i částečně bolestné. Anděl mohl cítil, jak mladíkův úd sebou trochu škubl. Date si byl jistý, že jestli ještě jednou něco takového zopakuje, vyvrcholí.

Starší přivřel oči a znovu si ho spokojeně prohlédl. Prsty jedné ruky dál pronikal do jeho těla, tou druhou mapoval horkou kůži toužící po každém, jedno jak letmém doteku. Vrátil se rty k předešlé činnosti, aby ho nechal vyvrcholit do vlastních úst.

Hnědovlasého nikdo nemusel příliš pobízet, aby se tak stalo. Popravdě mu stačil jen opravdu krátký okamžik takové péče a celé jeho tělo zaplavil orgasmus, v němž se nekontrolovatelně zachvěl.

Anděl se v kleče narovnal, když spolykal vše, sklonil se nad ním. Jednou dlaní ho pohladil po tváři a zčesal mu několik tmavých pramenů na stranu, pak se vpil do jeho rtů.

Mladší neměl rád svou chuť, už vůbec ne z úst někoho takového. Stále se ještě dochvíval.

Kogetsu se položil vedle něj a bříšky prstů se vydal po jeho hrudi. Byl nádherný v tom stavu, v jakém právě byl. Přitáhl si ho k sobě a políbil ho na čelo.

Date se necítil na to, aby mu jakkoliv odporoval. Byl rád, že to má za sebou.