Nejen absinthová nejen víla - 23. část

Dvacátá třetí část.

Tentokrát trochu na hranici morálky. xD (I když některým by celá povídka přišla taková.)

Děkuji všem komentujícím - Katce, Kroketě, JaMi, Sambě a Vlarise. Přeji příjemnou četbu.

NEJEN ABSINTHOVÁ NEJEN VÍLA

Spolupráce se Seiriel

úvod |  předchozí část |další část

- 23. část -

Kogetsu nechal hnědovlasého mladíka, aby slezl z jeho klína, když uslyšel zvonek, políbil ho dlouze do vlasů, a pomalu se vydal otevřít. Předpokládal, že Masamune zůstane tam, kde ho nechal.

Když se vrátil i s modrovlasým andělem za zády, věnoval Datemu delší pohled. V duchu si povzdechl - i když stále doufal, že Asheerah si ho s sebou do království zpět nevezme, a nevěřil, že ho mladík nenávidí až tolik, jako se tvářil, byla to jen chabá a ne moc silná naděje. Ustoupil stranou a podíval se z jednoho na druhého, než sklopil pohled.

“Date Masamune, nemýlím-li se, že?” zeptal se starší anděl a prohlédl si, pro koho by chtěl Fuyumine tolik obětovat. Chvíli ho mlčky zkoumal pohledem, poté mu naznačil, aby šel k němu. “Pojď, neublížím ti - vlastně jsem tě přišel zachránit, pokud je před čím.”

Hnědovlasý se k němu vydal. Na tom muži bylo něco divného, věřil jeho úsměvu a nebál se jej - to mu přišlo zvláštní po jeho zkušenostech s andělem.

Asheerah ho vzal za ramena a dlouho si ho prohlížel. “Je opravdu pěkný, Kogetsu, i když častokráte poslechl našeptávání Asmondea,” hodnotil. “Obětoval bys pro něj svá křídla?”

Stříbrnovlasý zaváhal jen na okamžik a nakonec velmi pomalu kývl. Hodně o tom přemýšlel v těch několika dnech, které mu modrovlasý dal, než přišel. Nechtěl se Dateho vzdát a byl připravený ho naučit milovat jeho řetězy, přestože pokud by ho Asheerah opravdu zbavil všeho andělského, už by neměl čím si ho fyzicky držet u sebe, pokud ne jen těmi řetězy.

“Vidíš, kolik si tě cení?” podíval se na Masamuneho. “Ukázal ti už někdy svá křídla? Bez nich by se již nikdy nemohl vrátit domů.” Mladík jen zakroutil hlavou - bral to tak, že je to jakoby se nějaký člověk pro něj vzdal například ruky. “Ale... nejsem tu, abych se s tebou bavil nebo kochal, chlapče. Pověz mi po pravdě, chceš s ním zůstat?”

Stříbrnovlasý se na Dateho zadíval. Uši i ocasy měl sklopené, jak očekával verdikt a vůbec nepůsobil tak jistě a povýšeně jako obyčejně.

Masamune si ho prohlédl a hrdě zvedl hlavu, jak mu dával najevo, že i přes všechno patří sám sobě. “Nechci,” řekl a triumfálně pousmál se.

Liščí anděl od něj odklonil pohled a jeho dlaně se na okamžik zachvěly.

Modrovlasý se usmál a pohladil ho po tváři. “Jsi hrdý a nezkrotný,” řekl mu a Date poznával, že jeho dotek je mnohokrát silnější, co se týkalo kouzla, než ten Fuyumineho. “Ale já se neptal tvé sebeúcty, ptal jsem se tvého srdce,” zašeptal a přestal se dotýkat jeho ramen. “Láska je stejně hrdá a nezkrotná jako ty, a k tomu tolik nevypočitatelná,” obrátil se na mladšího anděla. “Je tvůj.”

Kogetsu zvedl pohled od země a překvapeně se na modrovlasého zadíval. Nebyl si jistý, co by k tomu mohl říct. Popravdě po Dateho odpovědi přestal doufat v něco takového, znovu se podíval z jednoho na druhého, pak se jemně šťastně usmál. Jako jen málokdy předtím.

“C-co to... kurva?!”

“Sundej mu ten obojek,” řekl klidně Asheerah. “A ty, mladíku, v přítomnosti anděla se taková slova nepoužívají. Já jsem ti přišel pomoci, ale nemohu jít proti tobě. Ale... protože jsem anděl, tak chci, abys byl šťastný. Rozmysli si dvě věci, které ti na vašem dosavadním vztahu vadily a Kogetsu je rád přestane dělat, protože si nemyslím, že někdo tak mladý jako on, si dokáže lásku udržet.” Oba si prohlédl, zda pochopili, co řekl a vydal se pryč.

Kogetsu se za modrovlasým andělem díval, dokud nevyšel z obývacího pokoje, potom pohlédl na Dateho a pomalu se k němu vydal, aby ho zbavil obojku. Políbil ho do vlasů.

“Všichni andělové jsou stejné sadistické zrůdy,” zavrčel a pohodl vztekle hlavou. Nechal si sundat obojek a rozčíleně se vydal do ložnice, aby se posadil do svého pelechu. “Zkurvysyn!”

“Masamune...” druhý si povzdechl, když ho následoval. “Proč... se tomu pořád tolik bráníš?” zastavil se ve dveřích, jako by váhal, jestli se ho má jít dotýkat. Jakkoliv. I když po tom sám toužil.

“Ničemu se, kurva, nebráním!” vyhrkl a bouchl pěstí vedle sebe. “Nenávidím tě, ty zasranej bastarde, jedno co tamten imbecil říkal!”

Stříbrnovlasý ho ještě okamžik sledoval, potom se vydal k němu. Po cestě shodil šedý župan i bílé tílko, které měl pod ním, takže zůstal jen v šedých volných kalhotách. Pohladil ho po zádech a klekl si, aby ho mohl obejmout okolo pasu. Potom roztáhl křídla a obklopil jimi i Dateho. Ani by si neuvědomil, že je chlapec ještě neviděl, kdyby na to s Asheerou nepřišla řada.

“Myslíš si, že stojím o tvá křídla?” zavrčel. Přesto to bylo něco opravdu zajímavého a jejich pírka se zdála až neskutečně jemná, příjemná na dotek.

Starší mu vtiskl další jemný polibek do vlasů, potom si ho k sobě více přitáhl a opřel si bradu o jeho rameno. Trochu mu stáhl tričko na stranu, aby se dotýkal holé kůže. “Stojíš?” zeptal se a znělo to zvláštně jemně, v jeho hlase byl slyšet úsměv. Cítil se šťastný, když z něj spadly všechny pocity, které na něj naložil Asheerah.

“Je mi ukradený, že jsi nějaká zcestná zrůda... i kdybys byl třeba Bůh, tak jsi stejně jen sadistickej bastard!” Byl naštvaný, že byl takový kousek od svobody a nezískal ji.

Druhý prohrábl hnědé vlasy a políbil ho něžně na krk. “Ššš...” otřel se nosem o jeho ouško.

“Chcípni,” zavrčel, ale jinak se uklidnil.

Kogetsu se usmál do jeho kůže a na chvíli se odtáhl, aby mu svlékl tričko a přitiskl si ho znovu k sobě. Pohodlněji se usídlil a oběma pažemi ho objal okolo pasu. Trpělivě čekal, jestli se mladší v jeho náručí uvolní a nepřestával je oba obklopovat křídly. Ložnice byla dostatečně prostorná, aby se tam vešla i přes jejich velkolepost.

Date zavrčel, ale opřel se do jeho hrudi.

Anděl ho políbil pod ouško a chvíli jeho krk pokrýval něžnými letmými doteky. “Už jsi klidnější?”

“Jak bych kdy mohl být klidný, když o mě rozhoduje jedna zrůda vedle druhé?!”

“Není to zrůda...” Kogetsu si tiše povzdechl. “Asheerah je jedna z nejhodnějších a nejmilosrdnějších bytostí, které ještě existují...” zašeptal. I když se snažil tvářit, že se o něj nezajímá a nemá ho rád, modrovlasý anděl pořád byl jeho rodina a jako k takovému k němu Fuyumine choval hluboké city a obdivoval ho. “Musel jsi to vidět i ty...”

“Tak proč mi tohle udělal? Dal mi naději a vzal ji...” Zakroutil hlavou. “Máš pokroucené představy, pokud je tohle milosrdenství.”

“Není v tobě jen nenávist...” šeptl starší jistě a spokojeně se otíral rty o jeho kůži.

Mladší jen zavrčel. “I kdyby nebyla,” začal, ale nedořekl, protože si uvědomil, jak to zní. “Naser si!” řekl a pokusil se vymanit z jeho sevření.

“I kdyby nebyla...?” stříbrnovlasý přivřel oči. Nedržel ho tak silně, aby se z jeho obětí mladík nemohl dostat, kdyby chtěl.

“Chci domů a být svobodný,” řekl, vymanil se mu a vstal. Cítil, že na jeho krku mu chybí obojek. Konečně po tak dlouhé době se ho zbavil.

Starší stáhl křídla zpět a pohlédl na něj. “To jsou ty dvě věci, které si budeš přát?” zeptal se.

“Pochopil si ho špatně,” zamračil se Date. “Neříkal dvě přání, říkal dvě věci, co chci změnit na tom, co mi děláš... a ty si chci promyslet. Protože asi na můj povel nechcípneš.”

“Masamune...” stříbrnovlasý si ho prohlédl a přivřel oči, “opravdu bys chtěl, abych zemřel?” naklonil hlavu na stranu. To by mu nevyplnil. Jednak proto, že si sám uvědomoval, že až tak dalece přes všechna velká slova Dateho nenávist nesahá, jednak proto, že stejně si uvědomoval, jak moc ho alespoň fyzicky stále potřebuje.

Druhý mu na to hned neodpověděl. Fuyumine byl krásný muž, krásná liška a krásný anděl, a Date by si to uvědomoval mnohem jasněji, kdyby se mu nepříčilo, co za vztah s ním druhý chtěl mít. “Otroci vždy chtějí, aby ti, kdo vládnou bičem, zemřeli,” řekl nakonec.

“Nikdy jsi nebyl otrok...” zašeptal druhý a posadil se na postel. Natáhl k němu jednu ruku.

Mladší se málem nezastavil, když k němu automaticky chtěl jít. “Zvíře?” Pohodil vzpurně hlavou. “Nejsem ani jedno, ty jsi zvíře... liška... a nějaká kreatura k tomu.” Odmlčel se. “Jsem unavený z přicházení o naděje. A chtěl bych se okoupat.”

Světlovlasý se pousmál tomu cuknutí a přivřel oči. “Nebráním ti...” zašeptal a stáhl pomalu dlaň. Nijak nekomentoval ty poznámky předtím.

Date kývl a vydal se do koupelny, cestou si vzal svůj župan.

…

Anděl ležel v posteli a četl v knize, jak čekal, až se hnědovlasý mladík vrátí z koupelny. Přemýšlel o tom, co řekl Asheerah a chlapec sám a o tom, jestli by měl nebo neměl ho pustit zase na chvíli domů.

Masamune vyšel z koupelny a šel se do ložnice převléct do něčeho teplejšího. Fascinovalo ho, že někdo s takovým bytem nemusí vůbec pracovat a všechen jeho čas je volný. Zase si četl, ovšem nepřipadalo mu, že by se díky těm knížkám stával moudřejší.

Anděl k němu vzhlédl. “Pustím tě domů...” oznámil mu tiše a přivřel oči. Chtěl si ho u sebe ještě jednu noc držet, užívat si jeho vůni, jeho teplo, jeho přítomnost. Než mu Date zase uteče. “Než se sám vrátíš...”

Date si ho prohlédl. “Dobře,” kývl, “odejdu ráno.” Vyvstanula mu myšlenka, že kdyby mohl chodit pouze Fuyumineho navštěvovat, když by sám chtěl, možná by i sám sobě přiznal, že se mu jejich poměr líbí. Sex s ním byl nenahraditelný, nejen pro andělské doteky, ale i pro dobře umístěné piersingy a přitažlivost andělova těla.  

Druhý se jemně usmál a kývl. Znovu k němu natáhl ruku a doufal, že ji mladík příjme.

Mladší se za ním vydal a upustil od oblékání si čehokoliv více než županu, i ten nechal spadnout ze svých ramen, protože si byl vědom, co přijde.   

Lišák odložil knihu a stáhl si ho k sobě. Dlaněmi sjel po jeho bocích a natáhl se pro polibek. Vpil se hluboce do jeho rtů a spokojeně si k sobě mladíka přitiskl.

Druhý se oddal jeho dotekům.

Růžovolasý mladík se zvedl z postele, když se ozval zvonek u jeho bytu, a trochu se zamračil, protože dokázal poznat, kdo ho přišel navštívit. A zrovna ve chvíli, kdy spal téměř do oběda - jasná známka lenosti - po sexu - smilstvo - s démonem - to mluvilo samo o sobě -, si nepřipadal vhodný, aby mu vůbec šel otevřít, natož s ním pak mluvil. Také se styděl za svůj docela nuzný příbytek. Oblékl si tepláky a tričko, podíval se do zrcadla a jen nad sebou zakroutil hlavou. “Obleč se,” utrousil k modrovlasému.

Poté šel otevřít. U dveří stál Asheerah a jemně se na něj usmál, když ho spatřil. Pohladil ho po tváři a vešel dovnitř bez pozvání. “Přišel jsem tě navštívit z přátelství, nemusíš se bát, království už...” odmlčel se, protože hledal ta správná slova, “asi pro tebe by bylo nejlepší, kdybych to nazval, že jsi již svobodný od království.”

Mezitím se až do předsíně dostal i Mammon. Hlasitě zívl a prohlédl si příchozího. “Nečekal bych tě tady...” poznamenal k Asheerovi a posadil se na botník. Dlouhé, světle modré vlasy, měl ještě rozcuchané a celkově působil o dost méně upravený než jeho milenec.

“Na zemi nebo právě tady?” zeptal se ho mile Asheerah a prohlížel si ho. “Rád tě vidím, Mammone, ale... omlouvám se, nepřišel jsem za tebou.” Poté se znovu podíval na růžovovlasého, bylo mu ho tolik líto. “Přišel jsem se podívat, zda něco nepotřebuješ,” zašeptal. Bylo skutečně tristní, že andělé raději přicházeli o křídla, než aby se vraceli do království.

Mahiro zakroutil hlavou, ani Asheera mu nemohl vrátit křídla. “Chcete jít dál? Plánoval jsem udělat palačinky, mám tam už připravené těsto... jen je osmažím,” nabídl mu.

“Naučil ses vařit, to je úchvatné,” široce se usmál starší anděl a kývl. “Rád chvíli zůstanu. Pokud to ovšem Mammonovi nebude vadit, že mi dáváš něco, co je vaše.”

“Jeho se to netýká, jste můj host,” Mahiro ho pobídl, aby šel s ním do obývacího pokoje spojeného s kuchyní. “Omlouvám se, mám tu nepořádek,” řekl trochu nervózně, protože z modrovlasého anděla úplně zářila jeho čistota. Nevěděl ani, kam by ho měl posadit.

Démon je mlčky následoval a sám se usadil v jednom z křesel. “I kdyby mi to vadilo, nepřišels přece za mnou...” poušklíbl se a pohlédl na Asheeru. Potom na svého přítele. “Proč mám tak trochu pocit, že tady najednou vůbec nejsem vítaný...?” mávl ve vzduchu rukou a prohrábl si vlasy.

“Určitě jsi tu vítaný,” Asheera se také posadil, i když cítil, že na tom nábytku se toho dělo už spoustu. “Omlouvám se, pokud to vyznělo tak, že se s tebou nebudu bavit rád. Bývali jsme přátelé a teď bez války, můžeme být znovu, nebo ne?” Odmlčel se. “Nebo je to zakázané? Sám nevím.”

Mahiro si ho chvíli prohlížel. “Neurazím vás mléčným koktejlem, než udělám palačinky?” Věděl, že andělé mají rádi sladké a že Asheerah je jeden z těch, který se to tolik nesnaží zakrývat.

Modrovlasý anděl se na něj podíval a široce se usmál. “Úplnou hostinu pro mne chystáš, jsi tak milý.” Bylo ho škoda, takových andělů království potřebovalo.

Mammon pohlédl na staršího z andělů a chvíli si ho prohlížel. “Aby si jim nahoře nakonec taky nepřestal vonět, když se s námi budeš příliš tahat...” prohodil. Ani to nevyznělo tak zle, jako možná mělo. Asheeru nešlo doopravdy nemít rád, vyzařovalo z něj něco, co v tom všem zabraňovalo, i když se chtěl tvářit nabručený a nepřátelský. Ani nekomentoval to, že jemu koktejl nabídnut nebyl.

Asheerah si povzdechl. “Je mi smutno z toho, že tisícileté přátelství se vytratilo jen pro několik staletí válek,” zašeptal a dlouze mrkl, jakoby zaháněl slzy, poté se podíval na Mahira, který mezitím již pracoval v kuchyni na přípravě pohoštění.

Démon si ho prohlédl a povzdechl si. To byla část anděla, kterou neměl rád - nebo o tom alespoň byl přesvědčený. Nejenže sám litoval všechny, ale nutil k tomu samému i okolí a jeho samotného opravdu nebylo možné nenávidět. “Nemyslel jsem to tak...” prohodil nakonec. “I tak... už se kvůli nám o tobě povídají špatné věci a nejen v království... není to tak?”

“Nedělám nic, za co bych se sám styděl a netajím se tím, že v království se děje mnoho věcí, za které se naopak musím stydět,” odpověděl mu na to, “nejsem oblíbený, spíše tolerovaný, ovšem... nepřestanu pro pozlátko asketismu a nenávisti k hříšníkům dělat věci, které jsou mi přirozené. Vyrůstal jsem s vámi, tohle nic nepřepíše a nikdy to nebudu považovat za hanbu.”

Pro Mahira bylo zajímavé je poslouchat. Donesl oběma mléčné koktejly a zase se vydal zpět, aby připravil palačinky.

Démon se jemně usmál. “Nemuseli bychom možná odcházet, kdyby byli všichni tak dobří jako ty...” neodpustil si a protáhl se. “Díky...” usmál se na svého milence a natáhl se pro koktejl.

“No, ty se šetrností jsi zůstat mohl,” podotkl modrovlasý.

“Na takovém místě?” Mammon se zašklebil, “s těmi andělskými asketickými manýry, bych tam nikdy nic nenahrabal a neměl na co být šetrný...” pokrčil rameny. “Potřebuju lidi...”

“Máš nejspíše pravdu, mnoho lidí trpí kvůli tvým bankeřům,” poznamenal a raději upil mléčného koktejlu. Ohlédl se po andělovi a chvíli mlčel. “Postaráš se o Mahira?” zeptal se, protože když byl vyloučený z nebe, nemohl nad ním mít úplný dohled, i když právě teď růžovovlasý potřeboval největší podporu.

I démon pohlédl na svého milence a na chvíli se odmlčel. “Vím, jaké to je... přijít o křídla...” všichni z pěti padlých to věděli, a i po všech těch letech to byla jistým způsobem bolestivá vzpomínka. “Samozřejmě, že se o něj postarám...” zašeptal a podivně a smutně se pousmál. I jemu bylo růžovovlasého neskonale líto, i když to na něm možná tolik vidět nebylo. Navíc nechtěl, aby se vedle něj růžovovlasý cítil ještě hůř a bylo mu to připomínáno.

Anděl jen kývl.

Chvíli to trvalo, než se Mahiro znovu k nim vydal a pro každého měl dvě palačinky plněné ovocem a polité jogurtem. Asheerah mu poděkoval a chvíli si to prohlížel. “Je to opravdu vynikající,” zašeptal spokojeně, když ochutnal.

Satan položil poslední tác s jídlem, které připravoval na snídani, na velikou postel vedle modrovlasého anděla a vlezl si pod pokrývku za ním. Natáhl se pro jemný polibek, “čím začneme?” zeptal se potom.

“Čímkoliv začneme, bude to obžerství,” poznamenal, ale usmál se tomu jako dítě a ukázal na fialové hrozny.

Druhý se natáhl pro ovoce a vzal jednu kuličku, aby mu ji vložil do úst. Spokojeně se usmál roztomilému výrazu, který mu za to Asheerah věnoval, a další si vložil do úst, aby mu ji mohl předat v polibku. “Nemusíš to sníst všechno...” prohodil.

Asheerah se tomu zasmál. “Toho jídla by byla taková škoda, kdyby se nesnědlo,” řekl, ale přece se sám natáhl ke šlehačce a nabral ji na prsty. Líbily se mu bílé pokrmy, ještě více, pokud byly sladké. Ochutnal, pak ji znovu nabral na prst a nabídl Satanovi.

Ten vzal na chvíli jeho prst mezi rty a podržel si ho v ústech déle, než bylo třeba jen na to, aby slízl šlehačku. “Trápíš mě trošku...” šeptl, když ho propustil.

“Trápím?” podíval se na něj nevinně modrovlasý a stáhl své prsty.

Druhý sklopil na chvíli pohled, pak se usmál a natáhl pro něžný polibek. Věděl, že si to modrovlasý neuvědomuje, když dělá takové svůdné věci, a nedělá to naschvál. “Chtěl bych tě...” šeptl popravdě a raději se natáhl pro trojúhelníček mandarinky, aby mu ho vložil do úst.

Modrovlasý chvíli žvýkal, a i pak se odmlčel. Snad poprvé ve svém životě si bezradně skousl ret, styděl se za to, co chtěl říct. “A... mohl bych... nějak... pomoct?” zeptal se s pohledem na stranu. Věděl, že Satanem často zmítá sexuální chtíč, i někdo tak čistý jako on si toho všímal.

Démon se mu zadíval do tváře, pak se natáhl, aby ho pohladil něžně po vlasech a políbil ho na čelo. “Nechci abys dělal věci, které... ti nejsou přirozené... aby ses potom kvůli mně cítil... špinavý...” sklopil pohled.

“Je smutné, že bych se tak cítil pro doteky s milovaným,” šeptl a zvedl mu bradu, aby se rty otřel o jeho. Poté se znovu zadíval na jídlo a vzal mandli v bílé čokoládě. “Je to těžké, trápit tebe, sebe a teď i Asmondea,” zašeptal, když mu ji nabízel.

Rudovlasý si ji vzal a přitáhl si ho k sobě. Nepatrně pokývl hlavou. “Je to těžké...” souhlasil i slovy, “všechno...” to, co se stalo s Asmondeem, ho začínalo trochu mrzet, i když si stále hodlal stát za svým. Nenechal by se vyprovokovat, kdyby fialovovlasý démon nemluvil o Asheerovi tak, jak mluvil. Ta nevinnost a čistota byly jeho přirozeností a součástí, Satan se s nimi smířil a byly svým způsobem krásné. “Miluju tě...” zašeptal, protože měl v tu chvíli potřebu mu to říct.

Asheerah ho pohladil po tváři. “Já tebe také,” odpověděl mu a na chvíli se stulil u něho na hrudi. Měl ho rád více než sebe, přece se nedokázal vzdát svých zásad. “Možná bys... mě měl zneužít, třeba bych padl a vyřešilo by to všechny problémy,” zašeptal zoufale - už byl dlouho ve světě lidí a neustálé nářky, co odevšud slyšel, jej oslabovaly na těle i na duši. Byl téměř plačtivý.

Rudovlasý démon si ho k sobě pevně přitiskl a políbil ho do vlasů. “Neříkej takové věci...” zašeptal a zavřel na okamžik oči. “Mohl bych si to vzít příliš k srdci... a nemusel bych se udržet...” I tak se nechtěl vzdávat jeho přítomnosti, objetí toho dokonalého těla.

Druhý se mu podíval do očí a několik okamžiků byl ticho. “Omlouvám se,” zašeptal nakonec a opřel si čelo o to jeho, “za svou slabost.” Políbil ho na rty a stáhl se od něj. “Měl by sis promluvit s Asmondeem,” šeptl pak.

“Proč?” Satan si ho prohlédl a natáhl se, aby ho pohladil po tváři. “Nejsi slabý...” šeptl. Nechtěl se vzdávat jeho blízkosti.

“Protože já odejdu, ale on ti zůstane a přece jen... je ti nejblíže ze sedmice,” zašeptal druhý.

Satan si ho chvíli prohlížel, nakonec si ho přitáhl zpět k sobě a polibil ho něžně na krk. “Zajdu za ním...” kývl nakonec.

Asheerah se na něj mile usmál a spojil jejich rty, než si začal prohlížet, co dalšího mu Satan nachystal. Vyhlédl si obložené vafle a podal si je i s talířkem. “Teď tohle,” dětsky se usmál a trochu pootevřel rty, aby mu naznačil, že chce být krmen.

Chousokabe pomohl vyložit všechno potřebné z auta a protáhl se. Líbilo se mu místo, kde byli. Jin měl docela velkou chatu v divočejší přírodě, vzduch byl čerstvý a Motochiku ani nemrzelo, že se týden neukáže v práci, všechny směny si přesunul - stejně nebylo zrovna období, kdy by se dováželo hodně zboží.

Vyšší tmavovlasý muž mu položil ruku na rameno. “To je krása, co?” Sám se rozhlédl po okolí a široce se usmál.

Motonari se držel blízko u něj a trošku nedůvěřivě se rozhlížel po neznámém místě. Chvíli mu to bude trvat, než si zvykne na neznámé prostředí, v odpověď jen kývl.

Blonďatý lišák už se i s Jinovými syny vydal k chatě.

Chousokabe vzal Moriho kolem ramen a políbil ho do vlasů, protože si všiml, že je nesvůj. Jin je s úsměvem pozoroval. “Lišky jsou přece jen lepší než vlci,” poznamenal pak a vydal se ještě pro něco do auta.

Hnědovlasý lišák k Chousokabemu vzhlédl a usmál se na něj. “Jsem v pohodě...” ujistil ho, protože bělovlasý vypadal, že si o něj dělá starost. “Pojď dovnitř, ať se zabydlíme a můžem vyrazit brzo ven...” usmál se na něj. Popravdě ani na život “v lese” už nebyl tak zvyklý. Dlouhou dobu už trávil ve městě a do vesnice, kde se narodil, jezdil jen jednou za rok. A ani tam to nebyla taková čistá a nezkrocená příroda.

Chousokabe se usmál a vydal se i s ním do chaty. Byla prostorná, ale zároveň útulná. Celá obkládané dřevem s dřevěným nábytkem, jen k dokonalé idylce před krbem chyběla medvědí kůže, ovšem bylo to pochopitelné. Hned zamířil do jejich pokoje, který už jim předtím Jin ukázal. Měli společnou postel i skříň, ovšem Chousokabe si nehodlal nic moc vybalovat.

Starší se na chvíli posadil na postel a zadíval se na něj. “Líbí se ti tu?” zeptal se a usmál se na něj.

“Vcelku dost,” oplatil mu Chousokabe úsměv a povalil ho na záda, aby ho mohl obklopit a dlouze políbit. “A tobě?” zeptal se pak, ovšem nechtělo se mu ještě vzdalovat od jeho lišky, tak ho jen pusinkoval na tvář.

Druhý ho objal pažemi a stáhl si ho trochu na sebe. “Je to tu pěkné...” usmál se na něj, “jen potřebuju chvilku, abych si zvykl na nové prostředí...”

Mladší kývl a otřel se svým nosem o ten jeho, poté ho znovu políbil. “Naučíme se lovit ryby po medvědím způsobu, bude sranda,” zazubil se.

Hnědovlasý se tomu pousmál, “chceš je umět jako medvěd vyrážet z vody na břeh tlapami?” nadhodil pobaveně a vpil se na chvíli do jeho rtů.

“Hej, Šamanko!” do pokoje jim vtrhl blonďatý lišák. “Chceš se mnou jít ulovit večeři?”

Chousokabe se z Moriho zvedl a posadil se, aby nebyli dál v takové inkriminující pozici. Čekal, co odpoví. I když se trochu bál je nechávat samotné. Ta jejich starost o území byla přehnaná.

Hnědovlasý se na blonďáka zadíval. Nešlo ani tolik o to, jestli chtěl nebo ne, ale nehodlal se nechat Daichim shodit, a kdyby nešel, blonďák by mu to určitě předhazoval ještě dlouho. Natáhl se k Chousokabemu pro polibek, pak vstal, “po čem jdeme?”

…

Motonari seděl u ohně vedle svého milence a opíral se o něj bokem, přičemž trhal kusy syrového masa z jednoho ze zajíců, které s Daichim donesli. “Netěšil ses nejvíc na lovení a opíkání...” prohodil a pousmál se.

Mladší kývl. “Však na ryby,” odpověděl mu a dál pokračoval v jedení svého salátu - dovezl si sebou hodně zeleniny a ovoce, i když to nebylo moc jídlo pro chlapy.

“Takový kus mužského a najez se neumí,” prohodil Jin a utrhl si velký kus masa ze zajíce. “Aspoň jednoho sis mohl opéct!” Poté se sklonil a poslal mu po zemi druhou plechovku piva, když si všiml, že tu první už dopil.

Blonďák pokývl a mávl ve vzduchu zaječím stehnem. Pak kus ukousl a s plnou pusou pokračoval, “nevěděl jsem, že odteď bereme na lov králíky...” prohodil. “Aby mu to nebylo líto...” znovu zamával kostí.

Chousokabe po něm hodil rajčetem. “A taky neznačkuju území,” nadhodil, bral to zvesela, i když možná nebylo dobré provokovat polodivokou lišku. “Ani bobek jsem tu okolo nenechal.” Jin se hlasitě rozesmál, měl bělovlasého piráta rád.

Dvojčata se k tomu nevyjadřovala.

Tomu se zasmál i Motonari, “jen jestli to jen neříkáš...” prohodil. Natáhl by se pro polibek, ale nemyslel si, že by ho chtěl Chousokabe líbat, když měl pusu od zaječí krve.

Daichi se trochu zašklebil. “Třeba z tebe ještě něco bude až se budou lovit ryby...” prohodil. Do Moriho se přestal tolik navážet, když mu hnědovlasý dokázal, že o sebe dokáže v lese postarat, i když se chvílemi stále cítil trošku nesvůj z neznámého prostředí. Byl většinu času, co nelovil, s Chousokabem, proto si okolí nemohl moc projít.

Bělovlasý se na něj usmál, ale než stihl něco říct, zahřměl medvěd: “Jasně. Vysvleče se a půjde tam se mnou! Jachá, tlapu má velkou dost. Budete na břehu a my je budeme společně s Chikou vyrážet.”

Chousokabe raději nekomentoval vysvlékání. Nevěděl, zda se mu chce běhat po lese nahý, když měl jen jeden ocas.

Motonari se tomu hlasitě zasmál. “Bude to ještě sranda...” prohodil pobaveně.

“No, podívám se na to...” Daichi se zasmál, pak odhodil poslední kost do ohně a protáhl. Měl už snědeného svého druhého králíka. Změnil se znova v celou lišku - měl světlejší a více oranžovou barvu kožichu, než Motonari a o ocas víc. Složil se svému milenci na klíně. I když byl větší, než hnědovlasý lišák, pořád se tam vešel docela bez problému.

Jin ho začal hladit po kožichu jednou rukou a občas sjel z jeho bříška níž. Chousokabemu to připadalo divné, ale snažil se dělat, že si toho ani nevšiml. “Ale je to fajn, mít lišku, co piráte?” prohodil medvěd.

Mladík pohladil Motonariho po ouškách. “Skvělé.”

“A byli jste spolu už v únoru... únor je docela zajímavý, Daichi byl nezkrotný ještě víc než teď,” znovu se rozesmál. Nejspíše se rád bavil o takových přisprostlých tématech.

Lišák na jeho klíně trochu zavrčel, jako by se mu nelíbilo, že o něm Jin vypráví takové věci druhé dvojici, ale dál se spokojeně nechával hladit a mával ocasy.

“Seznámili jsme se v únoru,” pousmál se Motonari a pokývl, pak se více na svého milence přitiskl. Pohlédl ke dvěma šedovlasým mladíkům - jeden byl vlk po matce a oba na sobě měli dost rysů, které nevypadaly Jinovy - přišlo mu zvláštní, jak zamlklí a ukáznění jsou, když z toho, co slyšel, si je představil jako dost divoké fracky.

Jin se tomu ještě více rozesmál. “No sakra, pro člověka to musela být síla, hned tak zvostra!”

“V únoru to bylo dobré, ale po období, docela krkolomné... několikrát jsme se rozešli,” svěřil se, i když tím nechtěl rozčílit Motonariho.

“Ježiš! Ty jseš můj kluk! Takovýho správňáka málokdy potkám! Takže se ti ho podařilo si udržet? To mně celý únor zdrhal a dívej, jak mne dohryzal.” Vyhrnul si rukáv, kůži pod ním měl dojizvenou.

Daichi se na chvíli proměnil zpět. Nevypadalo to, že by mu vadilo, že jeho oblečení leželo na zemi. “Mám potřeby...” prohodil a zazubil se na Motonariho, “jen si říkám, jestli s takovou Šamankou, nepotřeboval chvílemi pryč spíš pirát...” neodpustil si, pak se zase stočil v klíně svého milence.

Hnědovlasý lišák nespokojeně našpulil rty, ovšem nijak to nekomentoval.

Bělovlasý pochopil, že se stalo nějaké nedorozumění, ale nechtěl to před nimi řešit. Ovšem Jin to na něm poznal. “Počkej! Tak ten tvůj se chová jako liška a ne lišák? Hehe,” ani nepotřeboval odpověď. “Vypadá, že pěkně kňučí. Daichi je spíše vrčivý typ.”

Jeden ze synů se postavil. “Jdu se ještě proběhnout,” řekl, a když otec kývl, vyběhl jako vlk ze svých šatů. Asi neměl náladu poslouchat detaily o sexuálním životě svého otce.

“Nekňučím!” Motonari se zašklebil.

I druhý ze synů dojedl a následoval svého bratra. Ani se neptal na povolení, protože předpokládal, že když ho dostal jeho bratr, on může jít taky.

Chousokabe přemýšlel, jak se bránit. “Ne... to.. v liščí podobě,” dostal ze sebe.

Jin se rozchechtal. “Měli byste to zkusit, je to bájový!” doporučil, když se trochu uklidnil.

Mori se podíval na bělovlasého piráta a rozesmál se jeho výrazu.

...

Motonari se stulil ke svému milenci a natáhl se pro jemný polibek. Jednou dlaní se vydal pod jeho tričko na holou hruď. “Chtěl bys to zkusit s liškou v liščí podobě...?” nadhodil žertovně, aby ho provokoval, i když na něm nebylo poznat, nakolik to myslí vážně.

“Byla by to zoofilie?” zamyslel se Chousokabe vážně.

“Nevím... my moc neřešíme, co je a co není zoofilie...” prohodil pobaveně.

“A vy se normálně páříte s liškami?” napadlo Chousokabeho. Nepřipadalo mu divné, že měli vztahy s lidmi, ale se zvířaty by mu to divné přišlo, i když to asi vyšlo na stejno.

“Moc ne...” druhý zakroutil hlavou, “málokdo to dělá... když tak žijem ve městě...” pokrčil rameny, “ale zvířecí podoba nám nevadí...”

“Huh,” okomentoval to Chousokabe. Raději si nepředstavoval, že by měl on být s liškou, ke všemu lišákem ve zvířecí podobě. “A když si takhle na lišáky a jsi lišák, tak... ve zvířecí podobě?” zeptal se trochu nevěřícně.

“Nikdy jsem to nedělal s lišákem lišákem...” hnědovlasý trochu našpulil rty, “a myslím, že s dlakem... si musíš umět vybrat. Třeba já bych se Jina trochu bál...” přiznal. “Jsem ještě menší liška, než jsem člověk, on je větší medvěd, než je člověk...”

Chousokabe se odmlčel a sjel po jeho zádech, aby ho pohladil po jednom z liščích ohonů. “Nebavili jsme se o tom, že máš velké medvědy rád?” prohodil.

Hnědovlasý se zamyslel. “Neříkal jsem nic o tom, že mám velké medvědy rád... jen že ty mi připomínáš medvěda...” natáhl se pro polibek. “A v lidské podobě... Jin je sexy, i když docela hrubián...” mrkl hravě na svého milence.

Mladší se usmál. “Dal by sis říct, kdybys neměl mě?” nadhodil.

“No...” lišák našpulil rty, jak přemýšlel, “myslím, že asi ne... určitě by měl zcestné oplzlé poznámky... možná v únoru...”

Bělovlasý pirát ho převalil na záda a obklíčil pažemi. Vyhrnul mu tričko a začal ho hladit po bříšku. “A ty bys chtěl... jako liška... se mnou?” napadlo ho pak.

“Nevím...” hnědovlasý jen nepatrně pokrčil rameny, “jsi taky dost velký...” prohodil a mrkl na něj. “Navíc to záleží na tobě,” jednou dlaní sjel po jeho boku, “mě se to takhle líbí dost...” zavrněl a natáhl se pro polibek.

Chousokabe jen kývl. Do ničeho takového se pouštět nechtěl, navíc nevěděl, jak by na to šel s liškou. Sklonil se a políbil ho na krk. “Neumím ty vaše zvířecí způsoby,” poznamenal jemně a kousl ho, než dlaní stáhl trochu níž lem kalhot Moriho pyžama. “Takže ty háráš jako liška?” zeptal se hravě.

Druhý dotčeně našpulil rty, “vadí ti to snad...?”

“Jsem rád, že jsi mne zatím ještě nepokousal,” mrkl na něj Motochika a sjel rukou do jeho rozkroku, ale zarazil se, protože uslyšel fakt divný zvuk. Nastražil uši a chvíli poslouchal. “Nevím, jestli jsem tohle potřeboval slyšet,” šeptl a vytáhl ruku z jeho kalhot.

Starší se rozesmál, “znechutilo tě to?” pozvedl jedno obočí. Jinovo bručení a Daichiho vrčení se neozývalo moc dlouho, už končili, dalo se to poznat podle tónů jejich hlasů. Pohladil svého milence po tváři a natáhl se pro něžný polibek.

“Trochu jako v zoo,” utrousil Chousokabe a položil si hlavu na Motonariho hruď, zavřel oči a snažil si to nezačít představovat. “Huh, ještě je spousta věcí, na které si musím zvykat.”

Hnědovlasý se znova tiše zasmál a pohladil ho po vlasech. “Tys chtěl jet rybařit... s medvědy, vlky a liškami,” prohodil.

Chousokabe zvedl hlavu. “Och dobře, když to bereš takhle,” řekl rozverně a přetočil ho na břicho. “Chceš trochu lesního sexu?” zavrněl do jeho ucha, ale bylo na něm vidět, že to více méně myslí jako žert. Kousl ho za krk, aby tomu dodal na výrazu.

Motonari se po něm otočil a rafl. “Musel bys mě znásilnit na mechu, aby to bylo pořádně lesní...” prohodil.

Mladší ho plácl po zadku, “zlobidlo,” zavrněl a přece jen mu stáhl pyžamové kalhoty ke kolenům.

Druhý se na něj otočil a přitáhl si ho k sobě, aby se mohl vpít do jeho rtů, “na mechu se ti to taky nelíbí?” zeptal se provokativně a trochu se mu vybídl, jednou dlaní se vydal pod jeho kalhoty do rozkroku.

“Ty nemáš rád liščí polohu?” zeptal se Chousokabe místo odpovědi a otřel se nosem o ten jeho.

“Spousta věcí se v ní dělat nedá...” starší našpulil rty, pak ho donutil, aby převrátili jejich pozice a on byl nad ním. Zbavil se úplně kalhot a stáhl je i druhému.

“Kdyby Jin věděl, jak si dominantní,” povzdechl si hraně Chousokabe a přejel po jeho bocích, usídlil se na jeho stehnech. V téhle poloze toho zase on nemohl moc dělat.

Druhý se otřel vlastním rozkrokem o ten jeho a vpil se do jeho rtů. “Každá liška si umí říct, co chce...” prohodil potom a pousmál se. Dlaněmi se vydal po vypracované hrudi. Líbilo se mu dotýkat se svalů druhého.

“Ty jsi trochu umanutý, nemyslíš?” podíval se mu do očí a posadil se. Zbavil ho trička, aby se mohl svou liškou pokochat. Znovu se položil na záda a přejížděl mu po těle dlaněmi, přičemž si ho pečlivě prohlížel. “Sexy umanutý lišák.”

Motonari našpulil rty a dál mapoval jeho tělo. Jemně se zhoupl v jeho klíně. “Pojímám podezření, že tě to trochu vzrušuje...” prohodil a natáhl se pro polibek.

“Nebudu tvé podezření popírat, ale...” sjel jednou dlaní do jeho rozkroku, “i tak se mi ta poloha předtím líbila.”

“Budeš mě k ní nutit?” znovu se zhoupl a otřel vlastním rozkrokem o ten jeho, “zmocníš se mě násilím, pak mě vezmeš ven na mech a tam mě znásilníš jako divoké zvíře?” pozvedl jedno obočí.

“To je lákavá představa, ale... že nejsem takový hrozivý masožravec jako vy, já se uchýlím k prosebnému pohledu,” zašeptal a trochu se zvedl, aby ho mohl pohladit po ouškách. “Nari~” zavrněl.

Mori se vpil hluboce do jeho rtů, pak donutil i jeho zbavit se trička od pyžama. “Mám se ti poslušně napolohovat?” naklonil hlavu na stranu.

“Jako staří manželé,” mrkl na něj Chousokabe a stáhl si ho na sebe, aby si byli blíž. Dlaní přejel od jedné jeho lopatky přes celou délku zad až k hýždím, mezi něž se vkradl prsty.

Druhý přivřel oči a spokojeně se mu vybídl. Otřel se o něj a přivřel oči. “Tak už nevím, jak bys to chtěl provést...” mrkl pak na něj.

Mladší přejel dlaněmi zpátky na jeho boky a stáhl si ho znovu pod sebe. “Mám plán,” zavrněl a vydal se polibky po jeho těle. Byl si vědom toho, že je Motonari nerad dole, ale Chousokabemu to chvílemi chybělo. Setsuna byl v polohách zezadu naprosto bezkonkurenční, a když se k tomu sám připravil, pirát byl v ráji. Nechtěl od Motonariho přímo něco takového, rád ho dobýval sám  - což bylo nutné vždy, pokud zrovna neháral -, ale někdy chtěl mít i on trochu dominantnější postavení.   

Hnědovlasý stehny přejel po jeho bocích a podepřel se na jednom lokti, aby si ho přitáhl druhou rukou k polibku. “Pochlub se...” zavrněl potom do jeho rtů a lehce se mu vybídl.

“Já si tě teď hezky zpracuju,” významně si olízl rty, tohle málokdy svým milencům nabízel, “a pak bude po mojem.” Hravě ho kousl do nosu.

“Co mi provedeš?” starší pozvedl jedno obočí a uvolněně se mu poddal.

“Uvidíš,” zavrněl a políbil ho, než se znovu rty vydal po jeho těle. Docela rád si ho celého opusinkovával a věnoval mu mazlivou péči. Chvíli pobyl u každé z bradavek, poté se dostal k pupíku, do kterého vjel jazykem, a když se přesouval jinam, kůži těsně pod ním skousl zuby. Mezitím dlaněmi roztáhl jeho nohy od sebe a přejížděl po vnitřní straně stehen.

Lišák se vybízel jeho dotekům a spokojeně vrněl příjemnými pocity. Prsty si hrál s jeho bílými vlasy a vycházel vstříc horkým dotekům. Užíval si každý jemný dotek, který mu druhý věnoval, líbilo se mu, jak si ho opečovával.

Chousokabe klesl úplně k jeho rozkroku a na chvíli postup zastavil. Prsty přejížděl po jeho stehnech a brzy stejné ornamenty začal vytvářet i jazykem. Několikrát ledabyle zavadil dlaní o jeho rozkrok, ale rty putoval ještě níž.

Přejel mu jazykem přes vstup do jeho těla a pokračoval na hráz. Dlaní začal zpracovávat jeho mužství.

Motonari se lehce zachvěl a neskrytě se mu vybídl, když jazyk světlovlasého zajel až tak nízko. Přivřel oči a trošku se prohnul, jak se snažil dostat víc.

Mladší se tomu pousmál a zopakoval to. Pak se narovnal a přetočil si ho na břicho, poté vytáhl do kleku. A znovu se sklonil ke vstupu do jeho těla.

Hnědovlasý lišák se znova zachvěl a nepřestával se mu vybízet. Nečekal by od Chousokabeho, že se bude pouštět do něčeho takového, celkově měl pocit, že mladší nedělá rád věci “pusou”. Zavřel oči a užíval si.

Druhý se mu ještě několik okamžiků věnoval jen jazykem, než do něj začal tlačit první prst.

Motonari se opřel lokty volněji o postel a celý se mu podvolil, rty se opřel o vlastní ruce, aby mohl ve své kůži tlumit steny.

Bělovlasý brzy přidal dva zbylé prsty a ukončil jeho přípravu. Vyndal je a celý se přes něj přehnul, aby mohl mohl ze začátku jen poškádlit. Otřel se o jeho vstup špičkou svého údu, ale nezačal do něj pronikat. Chtěl, aby mu Motonari ukázal, že ho potřebuje.

Starší se na něj otočil a rafl po něm provokativně zuby, přičemž se mu prudce vybídl. “Neprotahuj to...” šeptl a spokojeně si skousl ret, když do něj druhý konečně pronikl. Zaklonil trochu hlavu a přirazil proti němu, jak toužil v sobě cítit co nejdřív celou jeho délku.

Chousokabe se nenechal dlouho pobízet a dokončil pronikání o něco násilněji než obvykle. “V pořádku?” zeptal se raději, protože tahle poloha sama sváděla k větší hrubosti - dostal se snáze hlouběji.

Druhý se mu v odpověď jen znova podbídl a zády se natiskl na jeho hruď. Trochu se prohnul a spokojeně zasténal, natočil se na něj, jak toužil po polibku.

Mladší mu ho daroval, než se rty přesunul na jeho ramena, neodpustil si jemně kousat. Chvíli si ho za bok přidržoval, než dlaněmi sjel po jeho těle přes paže až tak, že mohl proplést jejich prsty a celého ho obklopil. Jeho přírazy v téhle poloze byly prudké a hluboké.

Motonari se mu vybízel a ani se příliš nesnažil tlumit vlastní steny. Zakláněl trochu hlavu a slastně přivíral oči, celé jeho tělo se vzrušení jemně chvělo.

Bělovlasý na chvíli skoro přestal, když měnil pozice jejich nohou tak, aby je Motonari měl u sebe a musel se více prohýbat. Třel se celým tělem o to jeho a užíval si, jak byl druhý ztracený v rozkoši a naprosto v jeho moci. Rty hravě chňapl po jeho oušku.

Staršímu už stačila jen chvíle takové intenzivní péče, více se zachvěl a pevně semkl víčka k sobě, když vyvrcholil, aniž by se Chousokabe dotkl jeho rozkroku. Skousl si ret a vysíleně se opřel o lokty.

Pirát ještě chvíli pokračoval, jako kdyby se jeho těla nemohl nasytit, než i jeho zachvátila slastná vlna. Vyšel z něj a položil se vedle. Pohladil ho spokojeně po zádech. “Myslím, že ani ty jsi nic neměl proti téhle poloze,” zavrněl.

Druhý částečně souhlasně zamručel a převalil se na něj, aby se k němu spokojeně přitulil. Natáhl se pro líný polibek a otřel se obličejem o jeho rameno.

“Byl bych dobrý lišák?” zeptal se hravě Chousokabe a píchl prstem do jeho boku.

Druhý se nespokojeně zavrtěl, jak ho to zalechtalo, a odstrčil s úšklebkem jeho ruku. “Kdybys mě pokaždé tak pošťuchoval, tak ne...” našpulil dotčeně rty.

Mladší ho na usmířenou pohladil po ouškách a vlasech. “Huh, dávají si další kolo,” poznamenal, když už oni byli ticho, tak šlo slyšet, co se děje v pokoji Jina s Daichim.

“Třeba se jim líbilo, jak jsi byl dnes divoký a dominantní...” zavrněl Motonari provokativně, potom se natáhl pro polibek a znova se k němu přitulil. Objal ho jednou paží a prsty se vydal po jeho hrudi.

Chousokabe ho za trest znovu dloubl, ale pak se s ním stulil. “Podáš přikrývku? Každý není chlupatý jako ty,” škádlivě.

Hnědovlasý ho kousl do brady, pak se ovšem natáhl pro deku. “Abych ti neukázal, jak umím být chlupatý...” prohodil.

“Umíš celý porůst chlupama?”

“Umím se proměnit v lišku...” odpověděl mu a našpulil rty starší. “A můžu mít tlapy...” pohrozil hraně.

“Mám od tebe jizvy, vím to,” zavrněl na něj a schumlal se s ním pod pokrývkou.