36: Do you give out second chances too easily?
Docela ano.
Když mne necháte, abych vám ji nedala, tak vám ji nedám. Ale když mne nenecháte vám ji nedat, tak vám dám tolik šancí, kolik budete chtít. Nechávám se přemluvit, asi jsem celkově ráda za zájem...
37: Is it easier to forgive or forget?
Když se nehlídám, odpustím všechno, i když možná ne do hloubky. A zapomenout se mi daří, pokud to není něco, čím se můžu trýznit ještě několik dalších let.
38: Is this year the best year of your life?
Nemyslím si. Tyhle prázdniny byly hodně těžké. Ale i jiné roky byly. Nevím, který bych označila za nejlepší. Ale v tomto roce hnije dál spoustu věcí, co dříve začaly hnít. Ovšem nejsem si jistá, za bych ho mohla označit za nejhorší. Jen je stále něco v řešení a já si většinu dní připadám hodně unavená.
(Asi takhle si připadám - tím nemyslím jako ruský model...)
(Asi takhle si připadám - tím nemyslím jako ruský model...)
39: How old were you when you had your first kiss?
Dvanáct nebo třináct let.
40: Have you ever walked outside completely naked?
Ne. Mám problém chodit nahá i doma. Ale občas mám svlékací náladu, když mám v sobě dost alkoholu (to asi každý). xD
A občas teda mám pocit, že nahá vypadám lépe než oblečená, což je možná dost zvláštní, i s ohledem na to, že ženskému tělu zrovna dvakrát neholduji.
Jen mi to tak připomnělo, že na jeden Silvestr jsem se proběhla po vesnici jen v teplácích a tričku a vyválela ve sněhu (naprosto střízlivá) - bylo to velmi osvěžující.
A občas teda mám pocit, že nahá vypadám lépe než oblečená, což je možná dost zvláštní, i s ohledem na to, že ženskému tělu zrovna dvakrát neholduji.
Jen mi to tak připomnělo, že na jeden Silvestr jsem se proběhla po vesnici jen v teplácích a tričku a vyválela ve sněhu (naprosto střízlivá) - bylo to velmi osvěžující.
51: Favourite food?
Mám ráda banány. A čokoládové sladkosti a pečivo - ale to nemůžu, protože mám velmi komplikovaný vztah s cukrem i čokoládou. Takže mi zbyly jen banány.
52: Do you believe everything happens for a reason?
Někdy ano.
Vlastně nevím, co by bylo lepší, jestli naprostá nicota života beze smyslu nebo předurčenost.
Občas si řeknu: "Když udělám tohle, stane se tohle." A pak to udělám nebo případně spíše neudělám jen ze strachu, že se "tohle" skutečně stane. Většinou jsou to absolutně nesouvisející věci.
Nicméně věřím, že všechno, co se nám děje, nás ovlivní.
Vlastně nevím, co by bylo lepší, jestli naprostá nicota života beze smyslu nebo předurčenost.
Občas si řeknu: "Když udělám tohle, stane se tohle." A pak to udělám nebo případně spíše neudělám jen ze strachu, že se "tohle" skutečně stane. Většinou jsou to absolutně nesouvisející věci.
Nicméně věřím, že všechno, co se nám děje, nás ovlivní.
53: What is the last thing you did before you went to bed last night?
Když jsem doma, je to mazlení s kočkami - drbám je na bříšku, líbám na čelo nebo na nožky, dokud neusnu. Občas mám trochu problém, když mám u sebe obě kočky (nebo ještě víc) a ony chtějí obě mazlit, tak usínám ve velmi nepohodlné poloze.
54: Is cheating ever okay?
Pokud bych někoho opravdu milovala, vadilo by mi to a žárlila bych, takže žádné podvádění. Ale na druhou stranu by mi nevadilo mít jako správný lev harém. Což je asi dost nepěkná kombinace a pokrytectví - skoro jsem řekla, že podvádění je povoleno, když ho provádím já. xD Naštěstí nejsem pravý lev, vlastně ani takový, abych byla ve vztahu.
Ale docela mne fascinuje, že jedna známá získala svého přítele tak, že s ní podvedl tehdejší jeho přítelkyni... a pak se divila, že to udělal znovu a rozešel se s ní kvůli jiné. Dalo se to čekat.
Ale docela mne fascinuje, že jedna známá získala svého přítele tak, že s ní podvedl tehdejší jeho přítelkyni... a pak se divila, že to udělal znovu a rozešel se s ní kvůli jiné. Dalo se to čekat.
55: Are you mean?
Nejspíše ano.
56: How many people have you fist fought?
Reálně nikoho.
57: Do you believe in true love?
Bylo by to hezké - tak si potkat někoho, kdo by byl úplně pro mne a já pro něj.
Jen se trochu bojím, že v mém případě by to byl vztah jak z nějakého drama - asi jako mé staré povídky, jeden z nás by určitě na konci zemřel... určitě by mne utrápil, protože by byl příliš do větru a málo mi oddaný, takže bych ho musela zastřelit. xD
Nevěřím.
Jen se trochu bojím, že v mém případě by to byl vztah jak z nějakého drama - asi jako mé staré povídky, jeden z nás by určitě na konci zemřel... určitě by mne utrápil, protože by byl příliš do větru a málo mi oddaný, takže bych ho musela zastřelit. xD
Nevěřím.
58: Favourite weather?
Mám ráda zimu. Vlastně i když to znamená vozit dřevo, sklízet uhlí a házet sníh. Ráda chodím v závějích. A mám ráda ten vzduch. Sice u nás vždy byly Vánoce divoké a vlastně nic pěkného, ale mám je ráda. Vyprané povlečení z prádelny, sáňkování, cukroví a malebnost krajiny. Zima je krásná. Chtěla bych umřít v zimě.
59: Do you like the snow?
Na to jsem již odpověděla.
60: Do you wanna get married?
Dokud jsem žena, ne.
61: Is it cute when a boy/girl calls you baby?
Líbilo se mi, když Spike říkal Buffy "lásko", taky bylo vcelku roztomilé slyšet, že jsem "kotě". Ale zrovna "baby" si nedokážu představit, jak by česky znělo a anglicky se mi to nelíbí. (Cokoliv anglicky se mi nelíbí.)
62: What makes you happy?
Na to je těžká odpověď.
Ale asi je přirozené, že cokoliv mne dělá šťastnou, zároveň s sebou nese spoustu starostí a problémů.
Jsem ráda, když můžu být s mamkou a kočkami. Třeba když můžu zabořit obličej do Josifových chlupů na bříšku nebo se dívat na Mitěnku, jak je krásná. Nebo samotné psaní - ty momenty kdy píšu a jsem ponořená v příběhu - se cítím dobře, jako by jistým způsobem odpočatě a klidně. Cvičení jógy je takovým "budičem" štěstí a tanec také. A také potřebuji obdiv a chválu, pocit, že zářím... Poslech hudby mi občas dává pocit, že jsem "doma", což je vlastně také pocit štěstí. A koncerty jsou hodně nabuzující, jen už mi nadšení z nich nevydrží několik dní jako dříve.
Ale asi je přirozené, že cokoliv mne dělá šťastnou, zároveň s sebou nese spoustu starostí a problémů.
Jsem ráda, když můžu být s mamkou a kočkami. Třeba když můžu zabořit obličej do Josifových chlupů na bříšku nebo se dívat na Mitěnku, jak je krásná. Nebo samotné psaní - ty momenty kdy píšu a jsem ponořená v příběhu - se cítím dobře, jako by jistým způsobem odpočatě a klidně. Cvičení jógy je takovým "budičem" štěstí a tanec také. A také potřebuji obdiv a chválu, pocit, že zářím... Poslech hudby mi občas dává pocit, že jsem "doma", což je vlastně také pocit štěstí. A koncerty jsou hodně nabuzující, jen už mi nadšení z nich nevydrží několik dní jako dříve.
63: Would you change your name?
Určitě. Jméno protože je příliš obyčejné - mám pocit, že za ním vůbec nejsem já - a příjmení, protože se mi nelíbí, že je po otci. Změnila bych si ho na jméno mamky za svobodna.
Ale bylo vtipné, že díky mému příjmení, když jsme ještě na strojárně psali nějaký zápočet rozděleni podle abecedy, jsem se v plné třídě kluků zeptala: "Můžu tady být, když jsem na H [nahá]?" xD
Ale bylo vtipné, že díky mému příjmení, když jsme ještě na strojárně psali nějaký zápočet rozděleni podle abecedy, jsem se v plné třídě kluků zeptala: "Můžu tady být, když jsem na H [nahá]?" xD
64: Would it be hard to kiss the last person you kissed?
Nejsem si jistá, koho jsem naposledy líbala. Ale většinou nemám potřebu se s nikým líbat, ovšem ani problém s tím.
65: Your best friend of the opposite sex likes you, what do you do?
Záleží na tom, jaké pohlaví jsem.
Když beru to, že jsem muž, tak pravda v tomhle problému jsem a myslím, že jsme se s tím naučili žít - nemám zálibu v ženách... A pokud bych byla brána jako žena a on by byl muž, asi by to dopadlo stejně, pokud by mne nepřitahoval.
66: Do you have a friend of the opposite sex who you can act your complete self around?
Nelíbí se mi tyhle otázky s "the opposite sex". :/
Většinou se tak chovám před každým, co je mi společensky dovoleno. Jakože tady na blogu je něco jiného, ve škole se chovám jinak, mezi známými, na srazech... nepřetvařuji se, jen neprojevuji jisté části mého bytí - většinou, protože si nemyslím, že to druhé bude zajímat.
Třeba si vzpomínám, jak jsem jednomu gayi z clubbers, když se ptal, co píšu, odpověděla, jako kdyby mi psaní bylo ukradené, že "yaoi" a cítila se úplně k ničemu a trapně; ale na druhou stranu to bylo pro mě přípustnější, než se před někým, kdo mne nezná a nikdy o mne neslyšel, snažit najít důkaz, že jednu dobu jsem byla na internetu populární díky psaní, až mne lidé poznávali na ulici, a díky tomu jsem uvěřila, že vydám knihu, a pracuji na ní, pomalu, neúspěšně a úplně k ničemu, ale furt se toho držím a označuji se za "spisovatele", protože co bych byla, kdybych nebyla spisovatel? Po tolika letech. A mrhám čas na internetu, protože potřebuji alespoň trochu toho pocitu, že jsem čtená, reálná potvrzení toho, že jsem spisovatel. Kdo by to chtěl poslouchat? A proč bych se měla ponižovat o tom mluvit?
A pak mi nakonec ztroskotala úplně konverzace s někým jiným - neměli jsme si co říct. Protože mezi všemi jeho aktivitami, co já dělám?! Řeším rodinné problémy a chodím do neuspokojivé naprosto zadrbané školy. Nic, o čem by stálo za to mluvit. Nic zářivého nebo aspoň takového, aby o tom mohlo být promluveno.
Nakonec i staří známí zkonstatují, že asi "nemám náladu mluvit" nebo, že si všimli, že poslední dobu mlčím a nezapojuji se do konverzací.
Většinou se tak chovám před každým, co je mi společensky dovoleno. Jakože tady na blogu je něco jiného, ve škole se chovám jinak, mezi známými, na srazech... nepřetvařuji se, jen neprojevuji jisté části mého bytí - většinou, protože si nemyslím, že to druhé bude zajímat.
Třeba si vzpomínám, jak jsem jednomu gayi z clubbers, když se ptal, co píšu, odpověděla, jako kdyby mi psaní bylo ukradené, že "yaoi" a cítila se úplně k ničemu a trapně; ale na druhou stranu to bylo pro mě přípustnější, než se před někým, kdo mne nezná a nikdy o mne neslyšel, snažit najít důkaz, že jednu dobu jsem byla na internetu populární díky psaní, až mne lidé poznávali na ulici, a díky tomu jsem uvěřila, že vydám knihu, a pracuji na ní, pomalu, neúspěšně a úplně k ničemu, ale furt se toho držím a označuji se za "spisovatele", protože co bych byla, kdybych nebyla spisovatel? Po tolika letech. A mrhám čas na internetu, protože potřebuji alespoň trochu toho pocitu, že jsem čtená, reálná potvrzení toho, že jsem spisovatel. Kdo by to chtěl poslouchat? A proč bych se měla ponižovat o tom mluvit?
A pak mi nakonec ztroskotala úplně konverzace s někým jiným - neměli jsme si co říct. Protože mezi všemi jeho aktivitami, co já dělám?! Řeším rodinné problémy a chodím do neuspokojivé naprosto zadrbané školy. Nic, o čem by stálo za to mluvit. Nic zářivého nebo aspoň takového, aby o tom mohlo být promluveno.
Nakonec i staří známí zkonstatují, že asi "nemám náladu mluvit" nebo, že si všimli, že poslední dobu mlčím a nezapojuji se do konverzací.
67: Who was the last person of the opposite sex you talked to?
Neurčím "the opposite sex", takže neodpovím. xD
68: Who's the last person you had a deep conversation with?
Poslední dobou je dost těžké se mnou vyjít. A nejvíce to odnáší Seiriel... Nevím, zda se to dá považovat za "deep conversation", spíše je to, jako kdyby mi z úst tekla hustá černá kapalina. Vím, že bych ji toho měla ušetřit. Každého bych měla. Člověk má vždy možnost se rozmyslet, zda bude milý nebo ne... a já už vůbec nemám snahu dávat si pozor na city druhých, protože se sama topím.
69: Do you believe in soulmates?
Stejné jako u pravé lásky.
70: Is there anyone you would die for?
Svůj život bych položila za mamku a své kočky, všechnu jejich bolest bych vzala na sebe. Protože oni jsou důvodem, proč stále žiju.
Někdy je těžké odpovídat a nebrat si nejrůznější věci k srdci, ale v některých věcech podle mě člověk nemusí mlčet jen proto, že by to někoho nezajímalo... (Ty některé věci se netýkají moc osobních a podobně... to je o tom, jak to každý cítí...)
OdpovědětVymazatJakože já třeba taky spoustu lidí zahrnuju věcmi, které je absolutně nezajímají... (na druhou stranu toho taky spoustu neříkám... ale to ne pro to, že bych se bála nezájmu ... ono je taky těžké najít někoho, kdo by měl zájem xDD)
Já mám pocit že odpovídat na otázky tohoto typu je velmi těžké protože zamýšlet se nad tím jak žijeme a co cítíme je mnohem těžší než poslouchat to co cítí jiní , já jen doufám že psát ty skvělé povídky ti přináší aspoň trochu radosti protože mě coby čtenáři přinášejí radost velkou
OdpovědětVymazatJsem ráda, že přinášejí. :)
Vymazat