Pekelné zkrocení - 3. část

"Před-dějový" speciál k Nejen absintové nejen víle (cca před 10 lety) - první část.

Trochu se zpožděním, protože jsem nebyla včera stoprocentní a usnula jsem docela brzo. Přeji příjemnou četbu.

PEKELNÉ ZKROCENÍ

spolupráce se Seiriel

Nejen absinthová nejen víla | seznam | dotazník | předchozí díl | další

3.část

Xanxus otevřel dveře, aby pustil svého společníka do jednoho z obchodů, kam ho hodlal zavést. Plánoval ho večer vzít do divadla, kam Setsuna potřeboval vhodné šaty a tak celkově ho chtěl něčím obdarovat a do něčeho hezkého si ho obléknout. “Porozhlédneme se tu,” prohodil.

Setsuna se chvíli díval okolo jako dítě na neznámém místě, poté se trochu vyděšeně přitulil k Xanxusovi. “Je to tu všechno strašně drahé,” pošeptal mu. Moc si nedokázal představit, že bude schopný přes tu cenu si tu cokoliv vybrat.

Černovlasý ho pohladil po zádech a políbil ho na čelo, “vůbec se nedívej na to, kolik co stojí,” prohodil potom a zakroutil lehce hlavou, že to vůbec není podstatné. “Můžeš si odnést, cokoliv se ti bude líbit,” slíbil.

Mladík si ho prohlédl, poté se natáhl, aby ho mohl políbit. Hlavně, pokud mu to oblečení Xanxus nechá, nesmí ho ukázat mámě, té by se určitě nelíbilo, že se takhle prodává. Trochu si svého společníka stáhl, aby mu mohl pošeptat do ouška, i když stál na špičkách. “Stačilo by mi si odnést tebe,” zavrněl a laškovně ho kousl do lalůčku.

Druhý se tomu pousmál a odpověděl mu na to vášnivějším polibkem. Na okamžik si ho k sobě přitáhl, než se narovnal, “jsem jenom tvůj,” ujistil ho.

Mladší se spokojeně usmál. Poté se znovu rozhlédl okolo. “A co jsme vůbec přišli kupovat?” zajímal se pak, jak si moc nebyl jistý, proč sem vůbec šli. Byl to obchod po ženy.

“Šaty na večer a cokoliv dalšího, co se ti bude líbit,” odpověděl mu popravdě a sám se rozhlédl. Už předtím si vyhlédl několik kusů, které by se mu na jeho královně líbily, ovšem chtěl nechat vybírání hlavně na něm.

Bělovlasý kývl. Pokud ho druhý chtěl mít večer v šatech, nevadilo mu to. Vždycky se hlavně oblékal tak, aby se mu to samotnému líbilo - nehleděl, které pohlaví co nosí. I když byla pravda, že si ostřihal vlasy, aby byl více chlapecký. “Máš nějakou představu jaké?” zajímal se. Nicméně šaty by mu více slušely, kdyby si vlasy neostřihal.

Xanxus pokývl a vzal ho okolo pasu, aby se i s ním mohl vydat dál do obchodu, “několik ti jich ukážu,” řekl mu. Mezitím k nim už i přispěchala prodavačka, když vypadali, že přišli nakupovat. Ovšem zatím se nijak neprojevovala, nejspíš protože černovlasého už znala a věděla, že má vybráno.

Setsuna se nechal vést a po cestě se rozhlížel. Určitě bude svým bratrům o takovém obchodě vyprávět - všichni vypadali neuvěřitelně nafoukaně, pokud nakupovali, a podřízeně, pokud prodávali. Xanxus mu nikdy nepřišel, že by do takové společnosti patřil. Asi byl hodně bohatý, ale jako kdyby mu o to vůbec nešlo. Choval se přirozeně, nedbal na jakékoliv pravidla, která se mu nelíbila. Jeho si opečovával jako královnu i s gentlemanskými gesty, ale k ostatním býval až hrubý nebo zcela lhostejný.

Černovlasý mu ukázal, které by se mu na bělovlasém líbily, a nechal prodavačku, aby donesla správnou velikost asi od pěti různých šatů, které si měl Setsuna vyzkoušet. Potom ji řekl, aby se prozatím zase vzdálila.

Bělovlasý se pro své dobro raději nedíval na cenu. Jen si prohlížel šaty a musel uznat, že přinejmenším byly z opravdu dobrého materiálu. To mu nevadilo - měl docela citlivou kůži a to nejen na sluneční paprsky. “Mám si je vyzkoušet všechny?”

“Pokud se ti některé nelíbí, tak si je zkoušet nemusíš,” odpověděl mu starší a posadil se zatím na větší taburetku, která byla před kabinkami. “Můžeš si místo toho říct o nějaké, kterés viděl po cestě, pokud se ti líbily,” dodal ještě.

“Jsou všechny hezké,” usmál se mladší a ještě se vrátil za Xanxusem, aby ho políbil. Poté se vydal do kabinky si je začít zkoušet. Trochu jej překvapovalo, jak byly všechny světlé. A doufal, že Xanxus někde nepochytil, že je panna a nebude v noci zklamaný.

“Tak se mi musíš v každých ukázat,” prohodil mafián, než za sebou jeho společník zatáhl závěs.

…

“Asi k těm šatům nemám vhodné boty,” poznamenal Setsuna. Nakonec koupili dosti dívčí světlounce růžové šaty, které byly jako jediné jen po kolena. Líbilo se mu, jak byly celé krajkové, i když si nemyslel, že má povahu, aby se mu k ní hodily. Ale Xanxusovi se v nich líbil a to bylo to hlavní - chtěl se mu líbit. “Ale...” vzpomněl si najednou a zalesklo se mu v očích, “neměl bych si koupit - pokud se ti takové věci líbí - něco… na noc?” naklonil hlavu na stranu a jemně se usmál.

“K šatům koupíme boty i nějaké šperky,” odpověděl mu nejprve, jaký byl ještě jeho plán. “Chtěl bys něco na noc?” pousmál se potom. Představa Setsuny v krajkové noční košilce jednoznačně nebyla vůbec špatná, “to můžeme koupit taky,” pokýval hlavou.

“Chci se ti líbit,” odpověděl mu na to jednoduše mladší a natáhl se k němu, aby ho mohl políbit. I jemu samotnému to přinášelo požitek, když dělal svého společníka šťastným.

Druhý pokývl, “tak můžeme něco pěkného rovnou vybrat,” prohodil a změnil směr místo k východu do sekce se spodním prádlem.

Setsuna se jím znovu nechal vést. “Jen musíme myslet na to, že jsem dívka vyvinutá na jiných partiích, než ostatní dívky,” prohodil nadneseně a tiše se zasmál.

“Koupíme košilku,” černovlasý se na něj usmál a přitáhl si ho k polibku, než ho nechal se odtáhnout, “vyber si,” pobídl ho a sám se rozhlédl - a hned si několik vyhlédl. Líbily se mu na mladším světlé kousky a ta zdánlivá nevinnost, která pro něj v takových věcech byla snad přirozená, ho jen přitahovala, možná o to více, že si uvědomoval, jak je lživá. Působil na něj jako siréna.

Bělovlasý se chvíli rozhlížel a neostýchal se ani dotykem poznávat materiály, protože opravdu nechtěl skončit v něčem nepříjemném, co by jim spíše jejich společnou chvíli zkazilo, než jí dopomohlo být ještě lepší. Sice by si sám od sebe vybral spíše černé prádlo, ale díval se po světlém - on sám se na sebe nebude dívat tolik jako druhý, takže se chtěl líbit jemu a to znamenalo odpustit si všechno tmavé. Nakonec mu ukázal, co si vybral. Připadal si díky tomu jako hodně drahá a luxusní prostitutka. Ale opravdu neměl, co on sám by mu mohl dát - peníze neměl, nějaký laciný výrobek by asi mafiána neuspokojil a ani ráno snídani mu nedokázal připravit…

Druhý si prohlédl světle modrou krajkovou košilku bez ramínek a usmál se - už si dokázal představit, jak půvabný v ní druhý bude. “Tak ji vezmem,” pokývl a sklonil se pro polibek, než se znovu vydal k pokladně. “A teď boty a doplňky,” prohodil. “Chodíš na lodičkách?” napadlo ho.

“Jako malí jsme si zkoušeli máminy...” zazubil se bělovlasý. “Myslím, že to zvládnu i teď… i když už nějakou dobu jsem na nich nestál,” odpověděl mu pak. “Nejvíce to vždy šlo Haku,” dodal ještě, jak se mu to vybavilo.

Zrovna do blonďatého z trojčat by to Xanxus sice neřekl, ovšem znal jiné, do kterých by to řekl ještě mnohem méně, proto to komentoval pouze slovy: “ale nenosí k nim moc oblečení…” nebyla v tom žádná špatná myšlenka, pouze konstatoval, že Setsuna se oblékal mnohem více jako dívka, zatímco jeho bratr chodil většinou v pestrobarevném a spíše chlapeckém oblečení.

“Každý máme svůj styl,” mrkl na něj Setsuna, poté se natáhl pro polibek. “A můj teď působí velmi draze,” dodal ještě. Poté se na černovlasého vážně podíval. “Víš, že mi nejde o cenu toho oblečení… ani o ostatní věci, co bych si sám nemohl dovolit… že nejsem zlatokopka…?” ujistil se předtím, než mu začne kupovat šperky.

Xanxus pokývl. Popravdě - ještě s tím, na jakém vyrůstal místě - se v cenách vůbec neorientoval a nedokázal ani odhadnout, o kolik se to, co mu právě kupoval, lišilo od věcí, které byly pro chlapce normální. “Vůbec nejde o to, kolik to stojí,” zopakoval, “chci jen, aby se moje královna cítila, jako se královna cítit má,” sklonil se, aby ho políbil. “Nádherná a opečovávaná,” dodal.

Setsuna se tomu spokojeně usmál. Vlastně už trochu po městě zaslechl pomluvy, že začal dělat děvku bohatým pánům, místo toho, aby byly drbny rády, že v tom případě mají své milé v bezpečí od jeho svodů. “Líbil by ses mi, i kdybys byl třeba rybář, co má jen jednu loďku a síť...”  

“Budu na to myslet,” odpověděl druhý a znova ho ještě políbil, než došli k pokladně, aby mohli zaplatit košilku.

Bělovlasý mladík vyšel z koupelny už oblečený do nočník košilky a spodního prádla, které koupili. Zvědavě se podíval na Xanxuse, aby zjistil, jestli se mu v tom vůbec líbí, přičemž se k němu vydal. Trochu ho bolely nohy, jak nebyl zvyklý chodit na podpatcích, ale nebylo to nic, co by nedokázal ignorovat a chovat se, jako kdyby to vůbec nebylo.

Černovlasý k němu natáhl ruce a stáhl si ho do klína, když byl Setsuna už u něj. “Jsi nádherný,” zašeptal a vpil se do jeho rtů, jako by jim nedokázal vůbec odolat. Mladík byl neskutečně svůdný už večer v šatech a černovlasý se nemohl dočkat, až se ho bude moci plně dotýkat.

Setsuna se uhnízdil na jeho klíně, přičemž se stejně vášnivě zapojoval do polibku. Prsty jedné dlaně vjel do Xanxových vlasů, tou druhou mapoval jeho hrudník a bok, jako kdyby ho stále do sytosti - i přes jejich časté mazlení - neprozkoumal.

Starší dlaněmi sjel na jeho hýždě a pevně je stiskl, přičemž si chlapce k sobě více přitáhl. Chvíli si ho užíval přes látku krajkového spodního prádla, než se jednou dlaní vkradl pod ni. Tou druhou se vydal po jeho stehnu.

Bělovlasý se vybízel jeho dotekům. Sám se začal trochu pohupovat v bocích, jak toužil dostat víc. Přestože se jeho rozechvělost a touha trochu zklidnila, když byl s Xanxem skoro každý den a mohl se s ním mazlit; byl nedočkavý jejich vztah ještě prohloubit. I když se trochu bál, jaké to mezi nimi bude, až Xanxus dostane úplně všechno a Setsuna už nebude mít nic, co by mu mohl odpírat a tím ho částečně ovládat.

Xanxus se vpíjel do jeho rtů a ještě několik okamžiků si je vášnivě užíval, než se přesunul na jeho ramena, aby je krášlil kousavými polibky. Zanechával po sobě stopy, jako by měl potřebu označit si bělovlasého a všem dát najevo, že už ho nikdo jiný mít nebude.

Mladšímu to místy přišlo až bolestné, ale nebránil se tomu. Někde mezi úplně jemnými a bolestivými byly takové kousavé polibky, které vysílaly vlny vzrušení do celého jeho těla a on se chvílemi neubránil tiše zasténat. Ukláněl hlavu na stranu, aby mu tak udělal prostor. Věděl, že na jeho bílé kůži půjdou všechny tyhle polibky ještě dlouho vidět, ale nevadilo mu to. Nikdo neměl právo mu cokoliv vyčítat.

Druhý ho ještě chvíli chutnal a užíval si ho, než si ho pevněji chytil a obrátil jejich pozice, takže byl nyní on nad chlapcem. Jedním stehnem se otřel o jeho rozkrok, přičemž se vrátil k plenění jeho rtů.

Bělovlasý ho objal stehny kolem boků a přitáhl si ho k sobě i dlaněmi, kterými studoval jeho záda. Po chvíli jimi sjel až k lemu Xanxova spodního prádla a zajel pod něj na jeho hýždě, aby si ho za ně mohl přitáhnout ještě blíž.

Xanxus si ho ještě několik dalších okamžiků užíval, než se od něj odtáhl a zbavil ho kalhotek. Chvíli si ho prohlížel a kochal se tou nádherou, která se mu tak krásně nabízela, než si podal jeho nožku, aby i ji zmapoval polibky.

Setsuna ho při tom pozoroval - byl to opravdu vzrušující pohled. Sám se o jeho bok otíral druhou nožkou, jak chtěl i zbytek jeho těla Xanxovu péči a pozornost. Úplně zapomněl na to, že ho ještě před chvílí chodidla bolela.

Druhý ho kousl, jak i nad jeho kotníkem chtěl nechat znatelný otiskl, potom se od něj odtáhl, aby si podal lubrikační gel. Nanesl si na prsty a nejprve se sklonil aby věnoval chlapci polibek na vnitřní stranu stehna, než do něj začal pronikat prostředníčkem a prsteníčkem.

Mladší si skousl ret, jak to možná bylo trochu unáhlenější, než čekal. Ovšem nijak neprotestoval. Hlavně se snažil zůstat uvolněný, aby si to sám neznepříjemnil. Vlastně mu na tom spíše vadilo, jak daleko byl Xanxus a že ho při tom nemohl líbat. Natáhl ruce za sebe na polštář, jak s nimi neměl, co dělat, a plně se druhému oddal.

Černovlasý ho ještě několikrát políbil na jemnou kůži stehen, než se natáhl, aby se vpil do jeho rtů, jako by mu četl myšlenky. I on si chtěl jeho rty užívat, co nejvíce mohl. Roztahoval si ho přitom dvěma prsty a užíval si každičkou reakci jeho těla.

Setsuna se vybízel jeho polibkům i prstům. Byl dost roztoužený na to, aby mu trvalo jen chvíli si i na o něco hrubší zacházení zvyknout.

Starší se vpíjel do jeho rtů i do kůže jeho krku, přičemž se jeho přípravě ještě několik okamžiků věnoval - přidal i třetí prst - než se znovu odtáhl a musel se usmát při pohledu na Setsunu. “Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy spatřil…” zašeptal.

Mladší se tomu spokojeně pousmál. Znovu ho objal pažemi kolem krku a podíval se do jeho očí. “Nevzdaluj se,” zavrněl, “potřebuji tě...”

Xanxus se pousmál a ještě jednou se k němu sklonil, aby ho políbil, než do jeho rtů zašeptal: “otoč se.”

Setsuna si skousl ret, jak mu to přišlo vzrušující. Vzdálil se od druhého jen tolik, aby si mohl kleknout na všechny čtyři. Poté klesl ještě níž na lokty, připadal si tak stabilnější a jeho tělo bylo přístupnější.

Starší si stáhl spodní prádlo, pak se nad ním sklonil a dlaněmi přejel po jeho zádech na boky. Světlá látka košilky, které se mu nyní shrnovala, jen umocňovala jak křehce působil. Pevně ho chytil a prudce pronikl do jeho těla, přičemž si ho vytáhl do kleku a přitiskl si ho k sobě.

Bělovlasý hlasitě zasténal, jak to bylo mnohem méně ohleduplné, než čekal. Zrychlil se mu dech a v první chvíli trochu i zpanikařil, nicméně se byl schopen uklidnit. Možná hlavně kvůli tomu, že věděl, že kdyby se začal vzpírat, druhému by se nedokázal ubránit.

Xanxus si všiml té reakce, ovšem nedokázal se ubránit tomu, jak moc si ho chtěl přivlastnit a přesně takto se ho zmocnit. Stále si ovšem dával pozor na to, aby chlapci nijak doopravdy neublížil. Jednou rukou ho pevně chytil, aby mohl řídit přírazy, druhou vklouzl do krátkých vlasů, za které mu uklonil hlavu, aby měl polibky přístup k jeho krku.

Setsuna nemohl říct, že by mu to bylo jen nepříjemné, ale rozhodně to bylo něco, co nečekal a neměl s tím vůbec žádné zkušenosti. Nejvíce jej na tom ovšem děsilo, že kdyby chtěl druhého zastavit, nejspíše by to nedokázal. Byl mu vydán na milost a nemilost a Xanxus si s ním mohl dělat všechno, co chtěl. Tohle bylo to, před čím ho Kohaku varoval.

Černovlasý se přesunul dlaní z jeho vlasů do chlapcova rozkroku, aby se mu mohl věnovat, i když si ani tak nepřestával brát jeho tělo v prudkých přírazech. Byl nepopsatelně nádherný a Xanxus chtěl ochutnat každičkou jeho část a zároveň se jí zmocnit a nikdy se nemuset vzdát.

Mladší se znovu nechával strhnout jeho doteky, protože ačkoliv byly hrubé, jeho milenec věděl, kde se ho má dotýkat. Pomalu mu roztával pod rukama a nakonec se i začal zapojovat a vycházet mu vstříc.  

Xanxus se usmál do jeho kůže a věnoval poslední kousavý polibek kůži pod jeho ouškem, než ho donutil si znovu kleknout a sklonil se nad ním. Dával si záležet na tom, aby se věnoval i jemu, protože sám si uvědomoval, jak málo potřebuje, když má u sebe někoho tak úžasného.

Bělovlasý se pevně zapřel o lokty, jak si potřeboval zajistit stabilitu, aby se necítil tolik jako hadrová panenka pro potěšení druhého. Sklonil hlavu, zavřel oči a skousl si ret. Nechával se vést k vrcholu, už si zvykl dost, aby to pro něj bylo jen příjemné, přesto ho trochu brzdil pocit, že tomu něco chybí.

Za několik dalších prudkých přírazů vyvrcholil.

“Jsi ta nejdokonalejší bytost v mém životě…” zašeptal černovlasý u jeho ouška a sám potřeboval už jen okamžik, než vyvrcholil do jeho těla. Opravdu ho předtím nikdy nikdo tak neuchvátil - možná i proto tolik toužil po tom si ho divoce přivlastnit, i když si sám uvědomoval, že na to chlapec nejspíš nebude reagovat nejlépe. “Moje královna…”

Setsuna na to nic neodpověděl, pouze počkal, až z něj jeho milenec vystoupí a položil se na postel. Cítil se rozpolceně. Úplně jinak, než si myslel, že se bude cítit, až dostane, o čem poslední týden skoro každou noc snil.

Starší si ho prohlédl a natáhl se, aby ho něžně pohladil po vlasech, “Setsu,” zašeptal a sám se položil vedle něj, “pojď za mnou,” možná, jako by i zkoušel reakci druhého.

Bělovlasý cítil, jak se mu nahrnuly slzy do očí a věděl, že kdyby musel promluvit, rozplakal by se. Uvědomoval si, v jak mizerné situaci byl, když se do Xanxe zakoukal a nedokázal mu odolat, přesto měl pocit, že byl jen využit a zlomen. Necítil se vůbec jako královna, i když si na ten pocit zvykl a chtěl být Xanxovou královnou. Chtěl být celý jen jeho… a pak zjistil, že to vypadá takhle necitelně, jakoby obchodně a hlavně bez lásky.

Zamrkal, aby zahnal slzy, poté se otočil a přitulil se k druhému, i když si dával pozor, aby se mu nepodíval do tváře. “Chci spát,” šeptl jen tiše nakonec a stočil se do klubíčka, co mu jejich společná blízkost dovolovala.

“Setsu,” druhý ho pohladil po vlasech a políbil ho do nich, než se dlaní přesunul na jeho tvář a malinko ji zvedl. “Nezapomínej, že jsi to nejdůležitější…” pevně si ho k sobě přitáhl, jako by mu tím chtěl zabránit, aby se cítil sám a ublížený.

Mladší jen zakýval hlavou, ale nic mu na to neřekl.

Bělovlasý si otevřel klíčem vchodové dveře do jejich domu a zul se v předsíni. Byl unavený, i když se vyspal dostatečně, a stále ho ještě bolelo tělo pro jejich sex. Některé kousance se vybarvili v opravdu nepříjemně vypadající modřiny. Moc toho ráno u Xanxuse nepojedl, protože chtěl co nejdříve domů, ale hlad neměl. Tak se jen vyzul a i s taškou svých nových věcí se vydal do pokoje, který sdílel s bratry.

“Setsu!” Papouch se na něj usmál - byl rád, že ho má doma, i když se neviděli jen chvíli - a narovnal se v sedě na posteli, zarazil se ovšem a hned vstal, když si všiml jeho výrazu a po chvíli i modřin vyčuhujících zpod oblečení, “stalo se něco?” zeptal se polekaně, když se k němu vydal.

I Sora zbystřil, když viděl, jak Setsuna dojel, “co ti udělal?”

Nejstarší si je prohlédl. “Jsem v pořádku,” řekl jen. Odložil tašku na stůl a posadil se na židli vedle něj. “Jen...” špitl po chvíli. “Jen jsem hloupý.”

“Nejsi hloupý,” Haku si k němu klekl a prohlédl si ho. Měl chuť ho začít svlékat, aby viděl, kolik je na něm škody, když to vypadalo, že na něj černovlasý opravdu byl hrubý, “jsi naše zlátě, jestli ti opravdu ublížil, nedarujeme mu to,” natáhl se, aby ho pohladil po vlasech.

Sora si k němu klekl z druhé strany a vzal ho za ruku. S tím, jak se Setsuna tvářil, by ho nejraději objal, ovšem bál se, že by ho to mohlo bolet.

Bělovlasý zakroutil hlavou. “Neublížil mi, neudělal nic, co bych nechtěl,” řekl a povzdechl si. “Netvařte se tak,” pobídl je pak a zamračil se. “Jen prostě… jsem si to představoval asi jinak… není to poprvé, co jsem si něco představoval jinak… prostě - nejsem výjimečný.”

“Jsi nejvýjimečnější,” blonďák se natáhl, aby ho obdaroval polibkem na čelo, potom si sám tiše povzdechl. “Jestli on to neviděl, tak ti nestojí za to se jím trápit,” znovu ho pohladil po vlasech.

“Hmm,” zabručel druhý. “Myslel jsem si, že to vidí… říkal mi, že jsem jeho královna a byl celou dobu naprosto dokonalý… a pak...” povzdechl si a zakroutil hlavou. Natáhl se do tašky. “Tyhle by se ti mohly líbit,” ukázal mu boty, co dostal.

“Jsou krásné…” reagoval na to nejprve blonďák, než zatřepal hlavou, “ale o to teď vůbec nejde… co se stalo, že se to tak pokazilo…? Když sám říkáš, že neudělal nic, cos nechtěl,” nesouhlasil s tím, aby se jeho bratr stýkal s někým takovým, ještě méně se mu ovšem líbilo, když kvůli němu byl takto smutný.

“Nepochopili jste třeba jen něco každý jinak?” Sora si svého bratra znovu prohlédl. “Možná… mu některé věci přijdou normální…” narážel na modřiny.

Setsuna si je oba prohlédl, jak zvažoval, zda jim říct víc o tom, co se stalo. Ale přece jen to byli jeho bratři a mohl jim říct úplně všechno, nemusel se před nimi přetvařovat, že je silný a necitelný a nic mu neublíží. Zhluboka se nadechl. “Je to složité,” začal pak. “On je úplně jiný od kohokoliv, koho jsem kdy potkal a s kým jsem něco měl. Říká mi hezké věci, že by pro mě všechno udělal… stará se o mě, mazlí mne, a kdykoliv jsem trochu zařádil, třeba když jsem skočil do vody, klidně šel za mnou, pak mne zabalil do deky, nechal mě se u něj okoupat, uvařil mi čaj a večeři… a ani se mnou nechtěl spát, i když jsem s ním strávil noc v posteli nahý a mazlili jsme se...” zhluboka se nadechl, jak ani nevěděl, co vlastně chce říct. “Líbilo se mi, jak odehnal toho kluka z hřiště… a opravdu jsem se na včerejšek těšil, protože jsem mu předem řekl, že už spolu budeme spát. A on stále dělal spoustu toho okolo, vzal mne do neuvěřitelně drahého obchodu, abych si nakoupil, do divadla, na večeři, vůbec nikam nespěchal… a já… já ho vážně chtěl...” Oba si je znovu prohlédl. “Nevím, zda se vám to někdy stalo, ale já jsem se vážně nikdy předtím netřásl touhou po někom, nezatajoval jsem dech a všechno tohle...”

Oba z jeho bratrů jen zakroutili hlavou, že takové zkušenosti za sebou vůbec nemají. “Ale potom ti ublížil…” dokončil to Papoch podle toho, co pochopil z jeho slov a z pohledu na něj. Znova si klekl, “i kdyby se sebevíce tvářil jako princ, nechci, aby ti kdokoliv ubližoval…” šeptl. Zároveň ho Setsunova slova i určitým způsobem zabolela - cítil se, jako by mu jeho bratr byl kraden někým cizím a hrozným, kdo si ho vůbec nezaslouží.

“A už to nedělá? Už tě neopečovává?” Sora mu pohlédl do tváře. Znělo to, jako by černovlasý nakonec chtěl po Setsunovi jen sex - využít ho, dokonce - aby ho mohl odkopnout, jako se už předtím báli.

“Já nevím,” šeptl ztraceně Setsuna, “nebyl to špatný sex, byl hrubší a já jsem si uvědomil, že kdybych se bránil, k ničemu by to nebylo… ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych si ho neužil. Vlastně se mi i líbilo se mu takhle… úplně odevzdat.” Zakroutil hlavou a dal si ji do dlaní. “Jen… měl jsem přesně takový pocit, že pro něj nic neznamenám… že jsem jen pro potěšení. A to by mi nemělo vadit, ne?” znovu se podíval na bratry, ale nečekal na jejich odpověď. “On si odjede do své Itálie… a oba si chceme jen užít… tak proč mi to vadí?! Proč mi vadí, že - i když mi to stále opakuje - nejsem jeho královna, nejsem to nejkrásnější, co kdy spatřil, nejsem pro něj to nejdůležitější na světě… jsem jen… dobře placený milenec, s kterým si může dělat, co se mu zachce.”

Blonďák se nakonec narovnal a opatrně ho objal, přičemž ho políbil na spánek, jak se ho snažil utěšit, “máš nás,” zašeptal a otřel se nosem mazlivě o jeho tvář, “my tu budeme s tebou a pro tebe pořád,” ujistil ho, přičemž i nejmladší z bratrů se přidal do objetí.