Nakonec dnes znovu bez vhodného obrázku, protože trošku nestíhám. Byla jsem večer na procházce a běhat - je to dosti zábavné, dobře to čistí hlavu a přináší nějakou tu inspiraci, hlavně když za tmy zabloudím xD - a tak zveřejňuji až teď, příště se to pokusím sem dát předem, ať někdo má šanci to skutečně číst už ve čtvrtek.
Jsme trochu těžkopádní, tahle kapitola, jak je psaná po odmlce a nepravidelném vydávání, je taková nabíhací, znovu se dostávající do tématu a nálady... příští už bude lepší. (A já třeba zase začnu mít aspoň trochu ráda Jurije, nějak se nám s Jefimem přestal líbit. xD)
Přeji příjemnou četbu. A jsem ráda, že nejméně dva čtenáře stále příběh zajímá. ;)
TĚŽKOPÁDNÍ PRO LIDSKÉ
úvod | 10. kapitola | 2. bonusová | 12. kapitola
"Na člověku je nejsmutnější, že má krásné myšlenky, ale není schopen se jich držet. Pak jsou všechny ideologie dobré, ale zůstávají pouhou utopií, protože to charakter člověka je špatný, lidstvo samo o sobě je špatné."
[11. kapitola]