[ff SnK] Roztrhal jsem verše, co nebyly o tobě

Fandom: Shingeki no kyojin

Postavy: Levi Ackerman a Erwin Smith

Asi jsem zrovna někde běhala po internetu, když mne tohle před třemi dny napadlo. A přestože to byl takový rychlý nápad, tak nakonec se to docela hezky rozvinulo... (a třeba by si to zasloužilo i pokračování?)

Než vám popřeji příjemnou četbu, tak jen vysvětlím, že protože je to povídka jakoby z reality světa SnK za několik stovek let, kdy tam vychází historický seriál o tom, co se dělo za dob, o kterých je SnK, tak jsem hercům, co hrají Leviho a Erwina, musela dát jiná jména. Pro Leviho jsem použila staré dobré Lars, pro Erwina nakonec Matthias (trochu jsem se inspirovala tady, herec z Rudého barona.)

A abych nezapomněla, má to v sobě nějaké spoilery (do 85. kapitoly; pak jsem to postupně přestala číst, protože mi to začalo připadat překombinované). Ale eruri tu bude stále! Protože eruri je skvělé! xD

Takže přeji příjemnou četbu. ;)   

Roztrhal jsem verše, co nebyly o tobě

Světlovlasý ignoroval výtah a vzal to po schodech k svému bytu, což byla poslední etapa jeho ranní běžecké rutiny, konečná výzva jeho léty vypracované běžecké kondičce a možná i smrtelná výprava pro jeho stárnoucí kolena a kyčle. Předtím, než si otevřel dveře do bytu, zklidnil dech, jak tam nechtěl vtrhnout tak vyřízený, protože alespoň nějaké dekorum si chtěl před svým hostem udržet. I když nejspíše stačilo, aby o všechen půvab přišel, že na sobě měl propocené tílko a plánoval se před sprchou ještě protáhnout na podložce.

Mladší muž již seděl v kuchyni a u cigarety popíjel kávu. Neobtěžoval se do ničeho obléct. Seděl si tam nahý a klín mu reálně zakrývaly jen včerejší noviny, co si líně prohlížel z nedostatku jiné zábavy. O ostýchavosti, která by mu zabránila se v bytě zabydlet, se nedalo v jeho případě mluvit, tak nejspíše skutečně nenašel nic, co by jej dokázalo zabavit lépe. „Tak nějak jsem doufal, že jsi šel pro pečivo...“ utrousil místo pozdravu a zvedl jedno obočí, když se na něj podíval. Cigaretu podržel mezi rty, aby si mohl prsty prohrábnout své tmavé vlasy, jak nejspíše nechtěl, aby mu padaly do očí a vadily pořádnému výhledu na druhého. „Pořád nerozumím tomu, kde bereš stavební materiál pro tohle tělo, když ani blbý rohlík nemáš.“ Řekl, jak vydechoval kouř – málo se zajímal o to, že Matthiasův byt byl nekuřácký; naštěstí ten v létě nechával téměř trvale otevřené balkónové dveře do příjemně chladného dvorku mezi stejně starými městskými domy.

„Pak ti udělám něco k snídani,“ odpověděl mu na to světlovlasý. Snad se i cítil provinile, že zklamal jeho představy. Mohl být pohostinnější – nejít běhat a počkat, až se Lars probudí, aby mu připravil snídani –, na druhou stranu měl pocit, že když se jednou zastaví, už nikdy se znovu nedokáže rozpohybovat. Že vynechat jednou znamená skončit. A co více potřeboval – být milý hostitel nebo vypadat tak, aby někdo u něj přespat chtěl?

Prošel do vedlejší místnosti, která sloužila jako obývací pokoj a byla s kuchyní propojena obloukem, aby se mohl začít protahovat, dokud ještě jeho tělo zůstávalo zahřáté.

Muž mu nic víc neřekl. Pouze si dál listoval v novinách a věnoval se své vlastní ranní rutině. Přestože ze svého úhlu od stolu měl dobrý výhled na druhého, zvedal pohled jen nenápadně, přičemž se mu v šedých očích objevila jiskra potěšenosti. Nakonec znovu promluvil: „Četl sis hodnocení posledního odvysílaného dílu?“

Starší dopočítal vydrž, než mu odpověděl. „Raději ne,“ přiznal. „Stačilo mi hodnocení toho prvního, v kterém jsem se objevil.“ Poté se přesunul do další polohy, přestože už léta aktivně netančil, stále se snažil zůstat pružný, protože když se pořádně neprocvičil, měl pocit, jako kdyby ho spoutalo vlastní tělo. A stačil celý svět a čas, aby ho omezoval, nemusel jít proti sobě samému ještě i on.

„Protože se jim nelíbilo, že velitele Erwina Smitha hraje prima balerína v důchodě?“ zeptal se Lars provokativně. „Že tvým obsazením se hanobí památka národního hrdiny?“ přisadil.

Světlovlasý na to nijak neodpověděl. Byl rád, že jeho protahování bylo u konce a mohl se odejít osprchovat. Všechno, co druhý říkal, opravdu do recenze napsali. A přestože tvůrci seriálu byli spokojení a sledovanost se zdála dobrá, i když se tam objevil on, tak se nepřestaly nikdy ozývat hlasy, které jeho výběr kritizovaly.

Býval své doby prvním tanečníkem národního baletu a každý opěvoval jeho talent, ale nakonec – jak se to musí stát – zestárl a odešel ze scény. Neplánoval se vrátit k veřejnému životu – zanechal za ta léta na vrcholu za sebou paseku, býval divoký a namyšlený, dokud se cítil výjimečný; ta doba mu strašně chyběla, teď měl někdy pocit, že se nesmí ani nadechnout –, nechtěl znovu stát (tak jaký teď byl) ve světle reflektorů... ale pak ho tvůrci seriálu oslovili; řekli mu, jak věrně k historickým pramenům vypadá, a on se po dlouhé době cítil, že jeho vzhled má v sobě něco dobrého. Že všechno, co se jeho osoby týká, není jen o zašlé kráse, využívaném talentu; ale že trocha umění v něm stále přežila. Být součástí velkolepých příběhů – na to přece býval zvyklý!

Tak roli přijal. A vůbec si nedokázal představit, kolik nenávisti a kritiky si tím získá na sociálních sítích a v médiích; jak moc mu ovlivní život, když se stane součástí tak slavného seriálu o jedné z nejdůležitější části dějin jejich národa. Byl příliš kontroverzní osobnost, než aby ho ti tradičně zaměření dokázali skousnout, i když teď – v důchodě, jak to označil Lars – žil nudný život ve stínu.

Vydal se do koupelny, ale než za sebou zavřel dveře, byl zastaven. „Počkej, Matthiasi, osprchuju se s tebou,“ ozval se druhý muž, a tentokrát už před ním stál úplně celý vystavený, jako kdyby neznal žádný stud. Světlovlasý nikdy nebyl přímo takový, ale rád své tělo vystavoval, když byl mladý, přestože v decentnějším a elegantnějším stylu.

Kolik jeho aktů se objevilo v módních časopisech? A kolik jich teď použili proti němu?

Světlovlasý jen kývl.

Poznal se s Larsem až na natáčení. Ne, že by ho neznal předtím z filmů, v kterých hrál. A dokonce i několik jeho písní slyšel. Ale před natáčením se nikdy naživo nepotkali.

Lars byl velká hvězda, přestože filmy, ve kterých hrával, byly výhradně válečné. A jeho hudební projev tvrdý. Zvláštní se na tom Matthiasovi hlavně zdálo, kolik měl obdivovatelek. Dokázal si je nejspíše získat svým chováním špatného a nebezpečného muže, měl rozhodně charisma a dalo se o něm říct, že je i hezký (až na jeho malý vzrůst), ale stejně to působilo jako až přehnané šílenství, co se kolem něj strhlo v posledních dvou letech.

Mladší – vlastně byl od Matthiase o dost mladší, téměř o patnáct let – vešel do sprchy první, protože se nemusel svlékat a pustil na sebe vodu. Nastavil dešti kapek tvář a promnul si obličej. „Podle mne nemohli vybrat nikoho lepšího na Erwina,“ vrátil se k předešlému tématu a otočil se přes rameno na muže. Ten se hned sám sebe zeptal, zda se s ním Lars sprchuje, protože plánuje něco intimního, nebo jen chtěl pokračovat v tom pro Matthiase nepříjemném škádlení. „A vůbec nevím, proč by velitel Smith neměl být schopen udělat provaz... určitě by se mu to někdy hodilo.“

Na roli kapitána Leviho se hodil hlavně povahou, nebo spíše byla ta role napsána tak, aby využila jeho plného potenciálu, jeho přitažlivě hrubý a sympaticky sprostý projev. Přestože pocházel z bohaté rodiny, měl v sobě něco z drzosti těžko zkoušeného dítěte ulice. Možná nebylo tak lehké vyrůstat jako potomek cílevědomého a úspěšného podnikatele, který dvakrát nesouhlasil s uměleckou dráhou svého syna. Co se vzhledu týkalo, u kapitána Leviho se nedochovaly žádné portréty, proto se pracovalo se slovními popisy a kvůli nim si musel mladší nechat ztmavit vlasy a zvýraznit kostymérkami vrásky, aby působil starší a životem unavenější.

Matthias si za ním vlezl do sprchového koutu a vzal ho opatrně za boky, aby jej posunul kousek na stranu a mohl ze sebe spláchnout pot. „Četl jsem ještě nějaké jiné recenze,“ přiznal, když se o tom mladší tolik chtěl bavit. „Třeba tu polemiku, jestli existuje reálná možnost, že Levi s Erwinem spolu měli vztah, nebo jen tvůrci seriálu zamýšleli dishonorovat národní hrdiny.“

Černovlasý se na něj otočil a vzhlédl k němu. „Když jsem si scénář poprvé četl, tak jsem neměl představu, že Levi bude mít takové pohnutky, ale... nakonec si myslím, že každý Levi by s tebou jako Erwinem měl takové pohnutky jako jsem měl já.“

„Takže svádíš to zneuctění na mě?“

„Jen říkám, že kdyby tam nebyl ten prostor, tak by si nikdo nemohl všimnout, že tě chci ojet. Jsem přece dobrý herec. A nehledě na to, co se říká, byl jsem to hlavně já, kdo tam pobíhal jako malý sexuálně frustrovaný škrček z podzemí.“ Široce se usmál a přitáhl si Matthiase k sobě blíž, aby se mohl natáhnout pro polibek. „A rozhodně bylo více v Leviho charakteru chtít Erwina, než ten blábol od fanoušků, že snad bylo něco mezi ním a Erenem, Mikasou... bla bla bla, dosaď si koho chceš, s kým by Levi nikdy nic nechtěl mít.“

Světlovlasý zakroutil hlavou nad tou myšlenkou a natáhl se pro mýdlo. Vlastně o tom nikdy při natáčení nepřemýšlel – byla pravda, že seriál působil úplně jinak pro herce, když viděli jen nechronologicky uspořádané scény rovnou při natáčení, než jaký pak byl pro diváky. Měl velice málo scén, kde by se mohl blíže seznámit s kýmkoliv kromě Larse, takže si možná s ostatními herci vyměnil pozdravy a několik zdvořilých frází, ale o nikom z nich a skoro ani o jejich rolích toho příliš říct nemohl. „Možná tomu Levimu s Erenem pomohlo, že jste přátelé...?“

„Přátelé? Nevšiml jsem si,“ odpověděl mu druhý a začal na něj více naléhat v dalších slovech, protože se mu nelíbilo, jak moc byl Matthias odtažitý a i k intimitě společného sprchování stále tak nějak neurážlivě civilní, „byl jsem zaměstnaný sledováním tvého zadku. Celou dobu jsem si nevšímal ničeho jiného. To ti přísahám.“

Starší se tomu jen zasmál a stoupl si pod vodu, aby si mohl ze sebe smýt mýdlo.

„Myslel jsem si, že je to bulvární pomluva, nebo přinejmenším jsem to nebral tak doslovně... ale očividně – vztahy na jednu noc u tebe znamenají jedna noc a nic víc... žádné ráno?“ zeptal se ho Lars rozladěně. Místo toho, aby druhý reagoval na jeho slova přístupností, tak se zdál ještě odtažitější. „Nebo jsem nebyl dobrý?“

Matthias se na něj překvapeně podíval. Asi téma jejich rozhovoru příliš zaměstnalo jeho mysl, než aby byl schopen postřehnou, o co se druhý snaží. Tak kritické přijetí v uměleckém světě po té době, co mimo něj byl, ho jednoduše zranilo a ta rána hnisala s každou další špatnou reakcí. „Chtěl jsem se umýt,“ odpověděl mu na to popravdě. Nepřipadal si zpocený přitažlivý, a tak celkově sám nepočítal s nějakým ránem.

Lars přivřel své ocelově šedé oči a upřeně si ho prohlédl, jako kdyby v jeho obličeji něco hledal, pak si jen odfrkl a protáhl se kolem něj ven ze sprchového koutu. „Měl jsi mi nechat vzkaz, že mám odejít, než se vrátíš,“ řekl mu, když si bral jeden z čistých ručníků. Pak se vydal pryč z koupelny. „Nasnídám se cestou domů, tak si s tím nemusíš dělat starost,“ dodal ještě ve dveřích.

Světlovlasý mu na to nic neřekl. Protože nevěděl, jak by ho měl zastavit. Zůstal stát pod proudem vody a nenacházel žádnou motivaci, aby se jako v nějakém romantickém filmu ho vydal zastavit. Nakonec by vše skončilo stejně.

Lars by odešel a už by nikdy nezavolal.

Den předtím.

Černovlasý se v polospánku natáhl pro hrnek se zbytkem čaje, který na stole nejspíše ležel od předchozího dne, a podařilo se mu ho převrátit a vylít. S hlasitou nadávkou otevřel oči a posadil se na gauči, kde usnul, když se k ránu vracel domů. Samozřejmě se mu podařilo polít všechno, co na stole měl. Zvedl papíry plné špatných a zaškrtaných ještě horších veršů, aby z nich oklepal tmavou tekutinu, nakonec je ovšem skrčil rozhodnut, že si nezaslouží záchranu. Hodil je k jedné noze stolu a svlékl si tričko, aby ho rozprostřel do kaluže na stole, čímž zastavil kapání čaje na koberec.

Prohrábl si vlasy a vydal se do koupelny, přičemž v kalhotách vylovil krabičku cigaret i se zapalovačem. Při vykonávání potřeby už kouřil. Kalhoty nechal v prádelním koši a pokračoval do kuchyně, aby si postavil vodu na kávu.

Bylo něco málo po poledni. S ohledem na to, kdy se po včerejším koncertu dostal domů, toho příliš nenaspal, přesto neuvažoval, že by se mu po tak špatném probuzení podařilo znovu usnout. Vůbec ne na nepohodlném gauči, kde to zalomil. Asi si pro alkohol myslel, že má najednou nějaké osvícení a bude schopný dopsat text, na kterém pracoval.

Jenže samotná hlavní myšlenka písničky byla tak hloupá, že to žádná dobře volená slova nemohla spravit.

S kávou se vrátil na gauč a zapnul si televizi. Cigaretu už dávno típl v kuchyni v popelníku. Promasíroval si rukou šíji a podal mobil. Čekalo ho hned několik různých oznámení od stránek a lidí, které sledoval. Začal si je zběžně prohlížet, jak čekal, až se mu pustí včera nahraný díl seriálu.

Úvodním titulkům a opakování dříve viděného věnoval tak málo pozornosti, že ani se nenamáhal prvních několik minut přetočit. Místo toho si na mobilu prohlížel reakce, které ten díl v divácích vyvolal.

Jen jednou zvedl pohled a to úplně automaticky, když se v titulcích objevil Matthias. Byl tak majestátní a oslnivý v těch několika vteřinách, které mu tam věnovali, až to na tváři tmavovlasého způsobilo nepatrný úsměv, i když to byl už více než desátý díl v řadě.

Přihlásil se na fórum, kam tajně chodil a projel si několik posledních příspěvků o Erwinovi Smithovi. Někdo vytáhl nějaké staré video z Matthiasovy baletní kariéry, Lars si ho hned musel pustit. Ukázalo se, že to není žádné vystoupení, ale část z dokumentu o národním baletu, v kterém jsou záběry ze zákulisí. Larse tyhle stále se opakující pohyby a dril od vysloužilé baleríny příliš nebavily, přesto video dodíval až do konce.

Upil kávy a na okamžik se zadíval na obrazovku. Ne, že by nebyl překvapený, jak vysoko-rozpočtově a opravdově vypadají speciální efekty boření domů, ale stejně se nakonec vrátil pohledem k mobilu a raději si našel nějaké skutečné vystoupení od Matthiase.

Měl jedno oblíbené. Patřilo do nějakého avantgardního projektu, který Lars nemohl nikdy vidět, protože v té době byl dítě. Ale vystoupení to bylo i tak úžasné. Matthias v té době měl do půli zad dlouhé vlasy a mohl být i mladší než Lars, takže působil jistým způsobem méně mužně, trochu jako víla, mlžinka. Ale kouzlo celého toho záznamu nebylo tolik v tom, jak Matthias vypadal – protože Larsovi se více líbil teď –, ale v příležitosti jakou dostal, když mohl tančit jako žena. Většina z videí, které viděl z baletu, bylo o tom, že muži sloužili jako držák na baletky. A v něčem takovém se plně nemohl projevit Matthiasův talent. V tomhle záznamu měl naopak on svůj držák a mohl se plně rozvinout, ukázat veškerou uměleckost svých pohybů.

Právě při něm dostal ten nápad napsat píseň, ke které by Matthias mohl zatančit. Asi ani nechtěl něco tolik baletně náročného, stejně příliš neobdivoval ty nejsložitější prvky. Ovšem líbila se mu představa té ladnosti a Matthiasovy krásy.

Kdyby byl schopen napsat vhodnou píseň, měl by přinejmenším důvod se světlovlasým zase nějakou dobu spolupracovat. Kdyby se mu do ní podařilo vložit alespoň polovinu svých pocitů, tak by třeba světlovlasého získal pro sebe...

Asi to dvakrát nebyl dospělý přístup – přece začínající hudebníci v pubertě psali písničky pro své lásky, ale... vyznat se z pocitů vždy bylo lehčí pomocí textů. Kdyby napsal píseň o lásce, tak pokud by jeho lásku Matthias nepřijal, vždy by se mohl tvářit, že to byla jen píseň. Chránil by se tím; nemusel by nikdy přímo přijít za mužem, kterého obdivoval už řadu let, a vyznat se mu, že v pubertě nad jeho fotkami onanoval.

Jenže on takovou píseň neuměl napsat. Měl rád tvrdou hudbu, ale tohle si vyžadovalo něco mnohem jemnějšího a citlivějšího. Asi vážně měl v dospívání méně onanovat a rozhlédnout se po někom, na kom by si zamilované písničky nacvičil.

Pod svým tajným účtem přidal na fórum své oblíbené video a napsal k němu: Pokud chcete Matta skutečně vidět tančit. S tím byl spokojený a mobil odložil, aby se mohl při dopíjení kávy věnoval seriálu.

Úplně ho zamrazilo, když se objevila scéna, jak Erwin mluví o plánu na poslední útok. Nemuseli tam dávat žádné efekty a prosvítání všech spolubojovníků, jejichž životy byly ztraceny v souboji s titány, aby ta scéna byla opravdu silná. Pamatoval si, jaké měl problémy potlačit slzy, když Matthias poprvé začal citovat svou repliku. Tu scénu museli točit na několikrát, protože Lars jeho výkonu tolik věřil, že se až příliš v té chvíli cítil jako kapitán Levi. Ale s tím rozdílem, že on věděl, co bude následovat – měl napsané ve scénáři, že není žádná naděje, protože Erwin zemře.

„...vzdám se toho snu, povedu nováčky do toho zatraceného pekla a sejmu bestii,“ odříkal sám s sebou a skousl si ret, když viděl ten záběr na Matthiasův úsměv. Ve scénáři to nebylo – byla to zcela spontánní reakce, vžití se do role.

A Lars v té chvíli, jak mu klečel u nohou, ho chtěl požádat, aby si ho vzal. Jako kdyby tak mohl obě jejich postavy ušetřit bolestivého konce, protože sám pro sebe by nic takového nechtěl. Nakonec na to téma zažertoval po natáčení a světlovlasý mu odpověděl: „V tom případě je pak štěstí, že Erwinovi ukousli pravačku, jinak nevím, kam bys mu ten prsten chtěl nasadit.“

„Že by pet ring?“ navázal na to Lars a podle toho, jak se Matthiasovi vehnala do tváře krev, tak Ai no Kusabi znal. Lars samotný v té chvíli úplně přestal myslet na speciální prsten na penis, protože měl před sebou něco mnohem zajímavějšího. Na Matthiasovi v té chvíli, kdy se téměř červenal, bylo i přes všechen makeup z natáčení najednou poznat, jak musel vypadat jako chlapec. Jeho pleť přímo křičela, že dříve míval pihy. A i když na tváři měl vrásky a nedaly se popřít jeho léta, tak přesto působil sympaticky právě tím, že se z jeho tváře dalo přečíst, jaký veselý chlapec a uličník býval.

Celkově Lars si užíval každou jejich společnou chvíli. Z počátku to pro něj bylo obtížné, protože se setkal se svou modlou a nemohl to na sobě nechat znát; ale postupně se dokázal přenést přes vlastní strach a ostražitost, aby se nijak příliš neprojevil, a plně si užívat Matthiasovu přítomnost. Ačkoliv byla téměř sto procent času jen profesionální. Nicméně za ten rok natáčení se spolu scházeli občas i u něj doma, aby si společně prošli scénář.

Díky tomu o něm zjistil, jak moc na sebe je tvrdý. Stále hodně sportoval, držel přísnou dietu a v koupelně měl možná až příliš kosmetiky. Nicméně Lars cítil nějaké okouzlení i z jeho bytu; byl opravdu hezky umístěný ve staré výstavbě, s výhledem na jiné historické domy a hlavně měl vlastní prostory bytu velmi útulné, světlé a uspořádané. To tmavovlasému chybělo, aby si mohl užívat vlastní doupě, protože tam často vládl chaos – ne nepořádek nebo špína, ale chaos.

Po scéně, kdy byl Erwin zraněn, Lars vstal od televize a šel si pro něco k jídlu. Potřeboval se odreagovat. Věděl, že to není skutečné, protože přece jenom si zahrál hlavního hrdinu, přesto ho to vzalo.

A to nejhorší teprve mělo přijít.

Nakonec si uvařil špagety a až s nimi se vrátil ke zbytku dílu. Naštěstí se mu je podařilo dojíst ještě před tou úplně nejtěžší scénou z celého natáčení, kdy Levi nedal sérum Erwinovi, ale Arminovi.

Cítil slzy v očích. Bylo to velmi dobře natočené a doprovázené správnou hudbou. Ale hlavně si to zpětně bral, protože k Matthiasovi toho opravdu hodně cítil. A po skončení natáčení, když nebyli vůbec v kontaktu, si připadal, jako kdyby ho ztratil.

Navždy.

Matthias neumřel, ale přece Lars nemohl najít žádnou záminku, aby s ním mohl zase trávit čas.

Do konečných titulků toho příliš nezbývalo. Díl končil před otevřením sklepa, aby se zvýšilo napětí diváků.

Lars vypnul televizi a vrátil se ke svému mobilu. Hned jedna z prvních reakcí, které se na fórum objevily, byla negativní. Tmavovlasý to vůbec nechápal a většinou ho to rozpálilo doběla. Jak někdo takhle o Matthiasovi mohl mluvit? Jak se opovažovali? Ten muž byl ztělesnění umění a krásy, celé jeho vystupování absolutně popíralo cokoliv nečistého, co by kdo o něm mohl říct, protože i kdyby dělal ty nejhorší perverznosti, pořád by to jeho aura zcela očistila.

Tmavovlasý o Matthiasovi určitě toho věděl víc než nějací kritici, znal všechny skandály, kterými ho média obdarovala, a přece si o něm nepomyslel nikdy, že by se třeba jen na okamžik nehodil pro roli velitele Erwina Smitha. Dal by ruku do ohně za to, že nikdo by ho nedokázal zahrát lépe.

Zhluboka se nadechl, než byl schopen si přečíst zbytek reakcí. Nakonec to byla jediná špatná, ale stejně na ni měl potřebu odpovědět. Dost vulgárně poslal toho kreténa, kam patří, a vzápětí mu na to přišla odpověď, že si dotyčný myslel, že se ozve, protože si všiml, jak moc Matthiase stále před všemi brání, že je určitě stejná buzna a chtěl by mu jedině ošoustat prdel.

Lars se s podobnou reakcí nesetkal poprvé. Proto si ho nemohl dovolit příliš obhajovat svým jménem, protože by tím vyvolal jen více problémů. Tak ho hájil v anonymitě nebo jen s všeobecností se stavil na stranu kolegy.

Nicméně mu celá ta situace – díl, v kterém Erwin umře, a takový ohavný komentář – nějak pomohla, aby se konečně rozhodl. Nakonec opustil fórum a vytočil Matthiasovo číslo.

Trvalo to nějakou dobu, než muž na druhém konci hovor přijal. „Co potřebuješ, Larsi?“

„Napadlo mě, že bychom se mohli večer sejít.“