Kanashimi no Jojo / The Gallo

... tedy (řekněme něco jako) Jojo Smutku¹

Tak asi si nechávám znovu-narůstat koule na psaní j-rock fanfikcí. xD A nebo to můžete brát jako "střípek" (speciální literární útvar od Durcenwe, jehož podstatu pochopíte, když si jich pár přečtete). A protože mám potřebu hodně vysvětlovat, tak milion vysvětlivek na konci textu. xD Ale možná lepší je si to napoprvé přečíst bez nich, abyste měli možnost si udělat "vlastní názor". xD
Přeji příjemnou četbu.

Jojo - zpěvák skupiny The Gallo ve své "čarodějné belladonna" podobě

JOJO SMUTKU

Počítej se mnou.

Dva. Tři. Pět. Sedm. ... ²

Počítej! Dvě horká stehna, která touží po pohlazení.

Ve setmělém pokoji se vše točí kolem tvého unaveného těla. Co víc by tam mělo být? I kdybys stál nad propastí, tělo by bylo jediným tvým nástrojem.

Ke spáse? K zatracení.

Toužil jsi spočinout, ale příliš ochotně jsi mu upsal duši. Dal ti bezesné noci a vnitřní neukojitelný žár. Může na sebe brát všechny podoby – až na jednu! –, a ty ho přijmeš v každé. Každého v každé. Protože toužíš jako nikdo jiný.

Schoulený do klubíčka – vyčkávající šelma. Prsty přejíždíš po jemné kůži, tak... úplně stejně bys obdivoval kování pekelné brány. Ukázal ti ji někdy? A co nebeskou?

S rozespalým stenem kolena tiskneš k sobě a dlaň mezi nimi táhneš výš. Nakonec to tělo máš rád. Své tělo. Stehenní svaly, po nichž tvá ruka přejíždí. Jejich vzdor, když se blížíš k vlastnímu rozkroku.

Vysmíváš se svým vzpomínkám – tohle tě také naučil.

Jak jsi tak ležel odhozený a použitý, chvěl ses zimou a cítil bezmocný, - Vzdor je koření, - šeptal, - čím marnější, tím více ostré. - A tys ho slyšel v poryvech větru, a on s každou vločkou, co ti roztála na tváři, se do tebe vsakoval. - Hřeš tak, aby ses jim mohl vysmát, až tě budou upalovat. -

Stále jsi tomu úplně neporozuměl. Mluvil o čarodějnicích a cizí víře. Zatím tě pálí jen on. Horkost v tvém podbřišku, pot ve vlasech a vyprahlá ústa. Svíjíš se v pokrývkách, jako kdybys nikdy neměl dost.

Takový si nebýval. Ale teď jsi. A nestydíš se, nebojuješ o svou duši. Na co by ti byla – aby bolela?

Dokáže na sebe vzít každou podobu. Jen ne tu první.

Dva. Tři. Pět. Sedm. ...

Tak jste tři neopakovatelní. Ty. On. A zrádce. Pamatuješ? Nebo se jen směješ vzpomínkám, které dávno vybledly? Tedy připomenu. Zasmějeme se spolu!

Vzpomeň si, jaký jsi býval. Když je někdo beránek, říká si o obětování. Špatně ti radily první bizarní příběhy, špatně našeptával Jonathan ². Ten, co zradil, nebyl naivní hrdina, i když tě fascinovalo jeho tělo. Nezasloužil si důvěru. Nezasloužil si lásku.

A ty? Tenkrát tak obyčejný, neprobuzený... a stejně nešťastný. Hledající a neukojený. Toužící a neschopný si říct o to, po čem jsi tehdy toužil.

Tak dal právo tvé první noci jiným.

Dva. Tři. Pět. Sedm. …

Pět jeho přátel v dodávce. Pět mužů, kterým se snažil zavděčit. A jen jediný chlapeček – ty! – na tolik třešní³. První noc pro krále, má drahá belladonno!

A až otrhají kvítí, pak každá další noc pro zrádce. Z lásky.

Miloval bys zrádce, kdyby na tebe čekal? Kdyby tě objal, kdyby požádal o odpuštění. Miluješ zrádce jinak, když to neudělal? Nezajímal se, kde tě nechají ležet. Jen tě použil – získal si své místo na slunci; a tys byl na věčnost odsouzen ležet v stříbrnými paprsky měsíce vyzdobených odpadcích.

… kdyby se do tebe nevsákl a neudělal tě navždy špinavým.

Ten jediný tě dokázal utěšit a znovu naučit se smát. Všemu zlému. Všemu smutnému. Ale přesto se smát ze srdce. - Aby ses jim mohl vysmát, až tě budou upalovat. - Byly to pohledy, cos na sobě cítil, co tentokrát pálily.

Škola – spolužáci.

Ulice – lidé.

Tenkrát si stále ještě tolik netoužil. Jen si byl špinavý. Nejprve na dlani, jak se ti o ni otíral, vjížděl ti do ní a zvětšoval se. Pak po celém těle.

Nejšpinavější sám sobě.

A že ti nevoněly upocené límečky mužů, co se na tebe tiskli v temných zákoutích klubů. A žes vyhledával ženy, které se ti hnusily, protože jedině ony neměly v očích soud a mohl si být s nimi jakýkoliv. Hlavně dokud jsi tu byl pro ně a nechal sis platit.

A on tě naučil, že – Dokud tě nechtějí poslat na dřevěném koni do nebe⁴, dotud se zpovídáš jen mně. - A on byl ten jediný nesoudící. S náručí plnou útěchy.

Vždy si z něj mohl čerpat sílu. Protože vždy znovu zažehl plamen v tvém nitru, nikdy tě nenechal vyhasnout. A stále tě učí, jak zapomenout, že ses zamiloval do zrádce. - První lásky nepřestanou bolet. -

Vezmi koště⁴, má drahá belladonno, namazej ho a vzlétni! Nechej mne pomoc ti vymést všechnu bolest ze srdce. Dokud jsi sama, dokud v místnosti není. Nechej mne položit ti koště mezi horká stehna, co sis svými doteky rozpálila, a ukázat ti svobodu!

Jsem tu stejně jako on... pro tebe.

Bral všechny podoby, abys pocítil tolik slastí, kolik jsi večer předtím vyplakal slz, tak dlouho, dokud jsi plakat navždy nepřestal. A pak ti začal dávat dvakrát tolik slasti, protože sis zasloužil být odměněn.

Dva. Tři. Pět. Sedm. …

Sedm smrtelných hříchů, kterým ses upsal. A černý kozel u tvé postele. Tak se zvedni!

- Poklekni, maličký. -

Zatočené rohy se mu lesknou a v očích má jiskry. Klečíš před ním a vzrušeně se chvěješ. Koště jen připravilo cestu pro každého z tvých démonů³. Na jazyku máš chuť hořké čokolády a jsi pokorně rozhodnutý s ním obcovat.

Protože si nikdo tvou lásku nezaslouží, má drahá belladonno.

Ani já ani on tě nenecháme pro žádného zrádce hořet. Ne, znovu již nebudu sledovat tragédii tvého národa, jak popel čarodějnice se navrací úrodné zemi!

Tak obcuj do rána. S každou jeho podobou. S každým.

A vysmívej se jim, protože tě nemohou upálit.

___

Vysvětlivky si reálně nemusíte číst, a já nikdy nevím, jestli je chci psát nebo budu raději, když si čtenář pochopí, co chce pochopit. Ale tak nakonec sem nějaké dám - protože nějaké informace prostě chci sdělit.

¹ Název pochází z názvu anime, o kterém jsem vám říkala, když jsem se vrátila z Poznaně,  Kanashimi no Belladonna (více tady); stručně je to příběh o mladé dívce, která je tak krásná, že král se domůže svého "práva první noci" a ji to dovede do náruče "ďáblovi" (reálně je to složitější a hlubší, ale to byste museli vidět, protože je to úžasně zpracované) ...  a hlavní hrdinka - do které jsem se na první pohled zamilovala - je neuvěřitelně podobná tomhle vzhledu Joja.

Takže velmi inspirována touhle podobností jsem použila takový název. A do češtiny přeložený se mi nejvíce líbil jako Jojo Smutku, protože Smutný Jojo nebo Tragédie Joja bylo úplně jinde, zatímco Jojo patřící Smutku říká přesně to, co chci. (A pokud to není správně japonsky - budu s tím žít. xD)

² reference na JJBA.
1. Dva. Tři. Pět. Sedm. - Je počítání původně z Jojova bizarního příběhu (JJBA), které samotný Jojo z The 9allo (dále 9-Jojo) používá ve svých textech.
2. Jonathan Joestar je první Jojo z JJBA a pro mne je to ten nejhorší Jojo, protože je naivní až hloupý a celkově úplně marný.

³ Třešně. Další věc, co 9-Jojo používá ve svých textech. A co by měl být i slangový japonský výraz pro "žalud".
Zajímavost: the 9allo mají CD věnované různým démonům. Úplně skvělé CD! ;)

⁴ pro vše čarodějnické
1. atropa bella-donna je rulík zlomocný (jinak bella donna by mělo být něco jako "krásná žena" )
2. tvrdí se, že "létání na koštěti" bylo z toho, že čarodějnice si natíraly násady od košťat bylinnými mastmi, a pak se o ně třely svými pohlavími... takže nejen, že si tím způsobovaly rozkoš, ale zároveň z toho měly halucinace, jak se přes prokrvené sliznice vstřebávaly rychle účinné látky z mastí
3. dřevěný kůň nebo také trestná koza je mučící nástroj (zde); pokud se nepletu, tak díky němu docházelo i ke zlomení pánve (proč to říkám? Pokud si vzpomínáte na povídku Rok Humra, tam to bylo použito v Kusakově knize.); a celkově je to velmi patřičný nástroj, když mluvíme o obcování s kozlem - no ne?

A nakonec nebudu rozebírat 9-Jojův příběh, který se děje v pozadí povídky, ten si představte sami. ;)