... aneb Říká se "do třetice všeho dobrého", ale tohle měla být přinejmenším šestice a přinejlepším Aryu/moje ženušice navždy u mě, svého muže, doma.
[zde bude vtipné video z cest, až ho sestřihám]
Vlastně vůbec nevím, jak tenhle report pojmout, protože je to pět dní zážitků, které si asi už těžko všechny vybavím a některé z nich možná špatně časově zařadím (navíc jsem unavená a do psaní se mi nechce). Nicméně se pro své potěšení (až si ho budu číst a vzpomínat při něm) pokusím to vystihnout co nejpřesněji. :)
Kde to všechno začalo? Když Morrigan vyvstali z popela Xibalby a objevili se na internetu jako nová skupinka, která zněla, jak zněla, ale klip přímo udeřil na můj smysl pro krásu, když jsem uviděla Aryu? A já nevím, kde se stalo, že jsem mu začala ze žertu říkat "moje žena" ("Znáte moji ženu? Hezká, co?" [viz. RRRrrr!] Asi někde kolem přípravy přednášek na advík)... a že mne mrzelo, že se jmenuje Aryu a ne Setsuna (že se osud netrefil a je to jméno jejich bubeníka xD), protože je úplně jako Xanxův Setsu z
Víly... Ale nakonec se to všechno tak zažilo. (A víte, jak já moc potřebuji mít pocit, že ty literární věci, o nichž píšu, jsou skutečné... že realita není tak chudá, jak se většinu času zdá.)
Byla jsem ráda - vnitřně jsem to nějak předpokládala -, když Aryu vyhlásil (prostě se rozhodl, a pak se to muselo zařídit, protože ženuška se rozhodla a přes to nejede vlak! xD), že pojede do Evropy (celý jeho insta byl podřízen touhou jet do Evropy od samého začátku dle mého)... ale bylo to stále částečně jen kvůli tomu folklóru, že je má žena; toužila jsem ho vidět, ale rozhodně umírněněji, než se mohlo zdát, jako příležitost, ne jako nutnost šílené fangirly.... ale těchto pět dní úplně přetvořilo můj vztah k němu.
Nákup tří VIP lístků byl částečně vyhecovaný. Asi nebylo potřeba jet na tři koncerty, ale když už jsme předtím byli několikrát na dvou, a když se jednalo o koncert "mé ženy", tak prostě jsme si řekli, že dáme tři. "Nejsme přece máčky" a "to jsme ještě nedělali" byl náš (mě a Nexus) hecující se způsob, i když jsme dost sadisticky kvůli tomu museli vyždímat své peněženky.