Ztuhlý sluncem

Tady máte nějakého Jaroslava xD
huh - měla bych přestat říkat haru Járo. T.T

Protože se tu stejně dneska poflakuju a vzpomněla jsem si, že jsem tohle už před nějakou dobou napsala. Přeji příjemnou četbu. 

Ztuhlý sluncem

Jakou barvu má strach? Hraje všemi, a proto tvoří světlo. Jen tma poskytuje naději, že se v ní cosi skrývá; světlo odhalilo vše a mnohem víc, než by kdo chtěl spatřit. Přesto se vyhříváš v paprscích slunce a usmíváš, protože se bojíš, že by tě potrestali, kdyby sis necenil každého nádechu.

To ta postava za oknem.

A plynoucí čas. Stojíš, nehýbeš se, nečekáš, ale čas si bere.

Hledáš bohy, ale nevěříš v ně, pokud by ti měli nabízet ochranu. Jen se jich bojíš, a uctivě se klaníš, abys neurazil. A nemodlíš se, protože bys urazil. Bezvěrec nemá právo na přání.

Všichni přestali sledovat pódium, protože ses nepohnul. A nevidí, co se děje. Jestli ještě zbyla nádoba se střepy. Nebo jen loutka bez duše a loutkaře.

V tom střepu z hrudi se odrážely múzy, líbilo se jim, jak se blýskal. A jejich vlastní čarovná krása! Vzpomínáš, jak těžce se s ním dýchalo? Jaké je to teď? Odpovíš ještě někdy?

Chybí ti. On. Ony. A pocity.

Jen se nechceš tolik rouhat, aby sis to připustil. Nepřicházíš pod deštivým nebem, mlčíš, protože se bojíš, že přeslechneš kapky. Ale skutečně si pod sluncem šťastnější? Opatrný a nepohyblivý.

Lži mi.

Nebyl to první démon, ale na jeho příchod za západu slunce si pamatuješ. Chránili tě před samotou a dotýkali se tě ve tmě. Tančili s múzami a cítili každý ze střepů v tvé hrudi, jako kdyby ho tam sami zabodli. Teď ti chybí. Lži mi, že je nehledáš ve světle.

A stovky životů si přehráváš, nehýbeš se a jen pozoruješ. Protože cokoliv ze světla nemůže být tvé. Stále nerozumíš, že světlo nedá víc; že to, co vidíš, je konečné. Nic se neskrývá v hloubce, protože světlo nemá temnotu; nic si za dne nevysníš.

Tak mi lži, že to neděláš jen ze strachu. Bojíš se, že postava za oknem ti vše vezme. Lži mi, že ti nechybí cítit, milovat múzy a nechat si ubližovat démony.

Lži mi, že nemáš novou smlouvu s časem, aby tě nechal rozplynout, když se nikdo nedívá. Vzdal ses, proto se usmíváš, už tě nečeká žádný boj – vyprahlý po obdivu a žíznivý po lásce, necháváš slunce, aby tě spalovalo.

Čas a světlo. Ano. Tam si pozbyl významu.

Budu ti lhát, že to tak má být a vše je v pořádku.