Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




sobota 25. dubna 2015

Nejen absinthová nejen víla - 5. část

Pátá část.
Dnes výhradně MotoMoto záležitost.
Přeji příjemnou četbu. Děkuji komentujícím Katce, Vlarise, Guizmo, JaMi a Kroketě. Další část příští sobotu.

NEJEN ABSINTHOVÁ NEJEN VÍLA
Spolupráce se Seiriel

- 5. část -


Hnědovlasý mladík si udělal pohodlí u stolu, u kterého sedával většinou, a natáhl se pro lístek, aby se zabavil, než přijde Tadashi, aby si objednal. Lehce se usmíval, stále měl docela dobrou náladu od noci strávené u Chousokabeho.
Černovlasý obsloužil jediného dalšího zákazníka, pak se vydal za Motonarim. Prohlédl si ho - vypadal nějak jinak. “Tak co to bude?” zeptal se nakonec, když si připadal, že se na něj dívá moc dlouho.
“Čaj s mlékem...” Motonari k němu vzhlédl a věnoval mu jemný úsměv. “A potom asi... kuře...” rozhodl nakonec a pohodlněji se opřel do křesla. Složil si dlaně do klína.
“Nevím, jaké máte chutě, ale i spousta jiných věcí je tu dobrých,” mrkl na něj Tadashi a zazubil se, než se vydal vše připravit. Chtěl mu tím jen říct, že se nemusí bát ochutnat i něco jiného. Třeba u různých šlehačkových nebo tvarohových věcí si myslel, že by mu mohli chutnat.
Cestou černovlasý počechral vlasy svého milence. “Nehltej tak, ještě je čas než začnou chodit,” pošeptal k němu.
“Zní to, jako bys plánoval nechat mě odnést klékánicemi...” odpověděl mu na to jeho milenec, ovšem v tempu, jakým jedl bagetu, moc nepolevil.
Motonari si tedy podal lístek, aby si prohlédl nabídku sladkého.
“Možná přijdou,” zavrněl Tadashi a dal se do chystání čaje. Brzy ho měl hotový, tak jej odnesl za hnědovlasým mladíkem. Zrovna v tu chvíli vcházel dovnitř Chousokabe. Pokývli si jako vždy a černovlasý čekal, zda si poručí něco už u dveří, ale neudělal to.
Liščí démon se na něj usmál a kývl mu na pozdrav, když se jejich pohledy setkali, i když nepředpokládal, že je tady bělovlasý kvůli němu, proto ho nechtěl obtěžovat tím, že by se k němu měl moc.
“Vidíš?” Papouch ke svému nejlepšímu příteli pokynul hlavou, “už jdou...”
“Chika je klekánice?” začal se smát Tadashi, když se vysoký bělovlasý mladík blížil. “Měl by si pořídit kapuci,” podotkl pak.
Chousokabe tázavě nazvedl jedno obočí, ale nijak jejich rozhovor nekomentoval, protože jej neslyšel celý. Oplatil úsměv hnědovlasému a přešel až k němu, aby jej mohl políbit, protože mu to přišlo přirozené, když měli vztah. Podíval se do jeho hrníčku.
Motonari ho pohladil po tváři, když se k němu sklonil, a spokojeně si ho v polibku podržel. “Ahoj...” usmál se na něj potom.
Kohaku chtěl odpovědět ještě něco ohledně klekánic, ovšem úplně zapomněl, co to bylo, pro výjev, který se mu naskytl. Nevybavoval si, že by o něčem podobném slyšel a popravdě si ani nebyl jistý, kdy to jeho kamarád stihl. S hlavou nakloněnou mírně na bok je mlčky pozoroval.
Tadashi se raději vydal zpátky za pult. Když k nim byl zády, udělal na Papoucha pohled, že nechápe, co se děje a mírně pokrčil rameny, jak to uznal za věc nad jeho chápání. I když toho o jejich “začínajícím vztahu” věděl více, než jeho přítel.
Chousokabe si sedl vedle hnědovlasého a vzal si lístek.
“Huh, mám pocit, že mi něco uniká...” prohodil šeptem blonďák, když k němu jeho přítel došel. “Ale ještě...” přivřel oči, jak se zamyslel, “předevčírem nejméně, mám pocit, se neměli rádi...” dokončil a také jen pokrčil rameny.
Motonari se trošku k bělovlasému přisunul, “nečekal jsem tě tu...” přiznal.
“Chtěl jsem původně řešit tu oslavu s Tadashim, ale nějak je tu Haku, tak se budu maskovat, že jsem šel za tebou,” mrkl na něj a natáhl se pro další polibek. “Ne, že by mi to vadilo,” podotkl, aby si druhý to nevyložil jinak, než to bylo myšleno.
“Ještě aby...” lišák se pobaveně usmál a natáhl se pro svůj čaj, aby usrkl, i když byl stále docela horký. Potom se vrátil k lístku, který zkoumal. “Poradíš mi něco dobrého?” nadhodil, protože stále moc nevěděl, co by si měl dát.
“A co nemůžeš nebo nemáš rád?” zeptal se, přičemž listoval jídelním lístkem. Vybíral zároveň i sobě, i když už téměř věděl, co si dá.
“No...” Motonari naklonil hlavu na stranu, “můžu mléčné věci a asi nemůžu čokoládu...” odpověděl mu. Popravdě to nikdy nezkoušel, ale nechtěl riskovat. “Moc nejím takové věci...” prohodil.
Papouch dvojici stále po očku pozoroval. “Nechápu...” zhodnotil to a zakousl se pořádně do bagety. “Mám pocit, že poslední dobou zas se toho nějak moc děje a nikdo mi neříká, co,” poznamenal jen tak mimochodem.
“Asi... bychom si měli promluvit, když jsi mi to tak připomenul,” vyslovil Tadashi a čekal, až se dvojice rozhodne, co si dá, aby je mohl obsloužit.
Chousokabe si chvíli prohlížel jídelní lístek, než se k němu naklonil, aby ukázal hezký obrázek. “Co tohle? Piškot a na tom tvarohovo-smetanová pěna,” zkusil.
Mladší našpulil rty, “to by mohlo jít...” pokýval potom, “dojíš to kdyžtak?” napadlo ho a vzhlédl k bělovlasému.
“Promluvit?” blonďák věnoval svému milenci trochu podezřívavý pohled, protože mluvil překvapivě vážným tónem.
“Promluvit,” kývl druhý, “chci se s tebou rozejít,” podíval se mu do očí, pak se začal smát, aby bylo poznat, že to nemyslel vážně a vydal se za dvojicí, protože vypadali, že už mají vybráno.
Chousokabe jen kývl. I když sladké jedl jen málokdy. Podíval se na Tadashiho a počkal, až dojde, aby si mohl objednat mléčný koktejl - byl u doktora kvůli nespavosti a neměl pít kávu, ani alkohol - a karamelový řez.
Hnědovlasý si objednal dezert, který mu Motochika doporučil. Uvelebil se tak, aby mohl mít jednu dlaň položenou na jeho stehně a natáhl se znovu pro čaj. “Jak bylo?” nadhodil.
“Byl jsem s kocourem na pravidelné prohlídce a doktor se na něj divně díval a ptal, jestli si jsem jistý tím, že je to kočka domácí... přičemž se na něj díval, jako kdyby to bylo něco mezi pumou a prasetem,” začal Chousokabe, “ale Kraken není tlustý, má jen silné kosti.”
Motonari se tomu zasmál, “je skoro tak velký, jak já...” prohodil, “nevím, jestli bych se ho nebál, když bych ho někde v parku potkal...” přiznal pobaveně. “Ale je to hezká kočka...” dodal upřímně.
“Protože se k tobě tak hezky choval, slíbil jsem mu myš,” podotkl starší, “musíme nějakou jít vybrat. Úplně jsem viděl krvežíznivost v jeho očích.” Oči mu ovšem potom padly na bělovlasé trojče jeho nejlepšího přítele, které přicházelo v doprovodu svého muže.
Mladší mu na to chtěl něco odpovědět, ovšem podíval se stejným směrem. Trochu se zarazil při pohledu na příchozího černovlasého muže s jizvami na tváři, pak se zadíval na Chousokabeho, jako by očekával jeho reakci na tu situaci. Popravdě doufal, že nehodlá znovu odejít, i když aby se pral si také nepřál.  
Tadashi se zatvářil jako mučedník a sklousl si ret. Skutečně nepotřeboval zase na několik týdnů zavřít, i když některý nábytek by vyměnil. “Jestli se poperou, oba tu budou mít zakázáno chodit,” šeptl k Papouchovi.
Setsuna se jemně na Chousokabeho usmál, aby ho pozdravil, ovšem sám se více natiskl na svého manžela. Nechtěl vyvolávat spory. Přišli si jen posedět - Xanxus byl domluvený s nějakými lidmi a Setsuna doufal, že tu bude mít bratra, aby se zabavil po tu dobu. Jeho manžel jej nechtěl nechávat s “papá” doma samotného.
Bělovlasý pirát přivřel oči a podíval se na hnědovlasého. “Chvilku,” řekl, když vstával. Poté se vydal k pojizvenému.
Černovlasý muž přivřel oči a věnoval mu nepříliš hezký pohled, ovšem nijak jinak nereagoval na to, že se k nim blížil. Očekával, co udělá, neměl v plánu ničit Tadashiho kavárnu bezdůvodně.
Chousokabe přišel až k němu a pohodil vzpurně hlavou, jak se mu vůbec nelíbilo, co hodlal udělat. “Pojď ven, chci s tebou mluvit... o samotě,” řekl mu o dost hrubším tónem, než mluvil normálně.
Xanxus si ho chvíli zkoumavě prohlížel, jako by se snažil přijít na to, co měl mladší v plánu. Zamračil se, ovšem nakonec se jen naklonil k bělovlasému, aby ho dlouze políbil a pohladil ho po boku, potom vstal.
Motonari si jen dvojici mlčky nedůvěřivě prohlížel.
Papouch se zatím vydal ke svému bratrovi, i když šel pomalu, protože nepotřeboval být vtažen do bitky, která by mohla z takové blízkosti Chousokabeho a Xanxe vzniknout. Ne, že by nebyl zvyklý se prát nebo si nevěřil, ovšem i tak měl raději jistotu, že neskončí s ničím zlomeným.
Chousokabe kývl. “Pojď,” řekl mu a vydal se ven, ukázal mu záda, cítil se nesvůj, ale doufal, že i druhý má úctu k tomuhle místu a nepřetáhne jej zezadu židlí.
Setsuna chtěl něco říct, ale nakonec raději mlčel. Pozoroval, jak odcházejí. Když byli pryč, podíval se na svého bratra. “Nechci to vidět, bože, nechci to vidět,” zašeptal a zakroutil hlavou.
Blonďák se lehce zamračil, “nechápu, proč to udělal...” prohodil a posadil se za druhým, protože bělovlasý nevypadal, že si teď něco bude dávat.
“No...” Setsuna se díval na dveře. “Jako... chápal bych to, před svatbou a tak, ale teď... huh...” zamračil se. “Asi má v sobě méďa spoustu nevybité energie, ale... že zrovna chce skončit se zlomeninami, ne, že by minule Xan vyvázl lépe.”
“A to ještě nedávno se tvářil na umření...” Papouch si povzdechl. “Zajímalo by mě, co mu vůbec chtěl... pokud se nechtěl jen porvat...” napadlo ho, že si to bělovlasý chtěl odbýt rovnou a venku, aby neobtěžoval Tadashiho, ovšem nepředpokládal, že by jeho kamarád dělal takové věci, navíc to vypadalo, že by se ignorovali, kdyby se k němu bělovlasý nevydal.
“Štěstí, že o něm neví papá, to by byla mela úplně jiného kalibru,” poznamenal bělovlasý a vzal si jídelní lístek, aby se mohl podívat, co si dnes objedná. I když stále těkal pohledem ke dveřím.
Hnědovlasý těkal ke dveřím stejně jako on a o to nervóznější byl, že ani neměl nikoho, s kým by se v průběhu mohl bavit. Popravdě z toho, co slyšel - a sám věděl o Satanovi a jeho potomkovi - nepředpokládal, že bělovlasý přijde v nějak dobrém stavu.
Bělovlasý se postavil na ulici, tak aby nezavazel chodcům, ale měli dost místa mezi sebou, protože věřil, že když si naruší osobní prostor, začnou se hned prát. “Organizuji party pro Haku, narozeninovou... a chtěl bych to pojmout celkově, oslavu pro všechny tři,” začal, co s ním chtěl vyřešit.
Černovlasý si ho dál nedůvěřivě prohlížel. “Samotného ho nepustím na tvoji oslavu,” odpověděl mu a z jeho hlasu bylo poznat, že dvakrát rád se bělovlasým nebaví.
Chousokabe protočil oči v sloup a zhluboka se nadechl. “Ne na mou oslavu, ale je-jich,” zkusil. Měl pocit, že je manžel Setsuny docela přihlouplý.
Starší vypadal, že na něj začne vrčet, “nepočítej s ním, jestli hodláš mít přiblblé poznámky...” odpověděl mu nepříjemně a o krok se k němu přiblížil, jak měl chuť se na něj jednoduše vrhnout a něco mu rozbít. Jen jeho přítomnost ho vytáčela.
“Měl bys pochopit, že to nedělám pro sebe,” zkusil Chousokabe. “Pokud je Setsu alespoň trochu jako Haku, tak mu určitě udělá největší radost, když bude na oslavě se všemi svými bratry,” vysvětloval. “Vím, že si ho rád držíš doma, ale aspoň na narozeniny bys mu mohl dovolit se bavit.”
Xanxus přivřel oči. Možná mu více vadilo, že s něčím takovým přišel - jako první - Chousokabe, než že by tam měl svého manžela pustit. “Popřemýšlím o tom...” odpověděl nakonec.
“Popřemýšlím o tom,” zopakoval po něm Chousokabe. “Myslím, že tolik času - abys myslel - nemáme.”
Muž s jizvami na tváři bez jakéhokoliv upozornění překonal vzdálenost mezi nimi, aby mu mohl vrazit dost silnou ránu pěstí.
Bělovlasý se ušklíbl. Prostě nesnesl přítomnost druhého a popouzela v něm všechnu chuť se prát. Nezůstal pozadu a ránu mu oplatil. Chvíli se prali, což vypadalo docela vážně, než nakonec se od sebe dostali zase na vzdálenost více jak dvou kroků. “Počkej, počkej... dořešíme to,” zvedl Chousokabe ruce, i když to nemyslel jako vzdávání se. Ze rtu mu tekla krev.
Xanxus mu věnoval opovržlivý pohled, “není co řešit,” zavrčel, “nechám ho jít - kvůli jeho bratrům. Nepočítej s tím, že přijde sám...” otočil se ke dveřím, aby se vrátil za svým manželem.
“Přes Tadashiho ti pošlu kdy to bude, nejspíše tady v kavárně,” řekl mu ještě a odplivl krev na zem. Potom si ještě zapálil. Oslava bude zajímavá, pokud tam budou oni dva společně. “A je to překvapení, pokud ti to nedošlo,” neodpustil si.
Muž se na něj otočil, původně mu na to chtěl jen odpovědět, ovšem pohled na ležérně pokuřujícího Chousokabeho ho znovu vytočil. Vrátil se k němu, aby ho chytil pod krkem a přitiskl ho prudce ke zdi - zakřupalo to. “Kdyby se za tebe Setsuna nepřimlouval, už bys tu nebyl...” upozornil ho a volnou pěstí mu uštědřil ránu do zubů.
Chousokabe se z jeho sevření dostal, přičemž ho z boku kopl do konce žeber a také mu uštědřil ránu. Jistým způsobem bylo potkat Xanxuse uspokojující, protože si užil pořádnou rvačku.
Papouch pohlédl na hodiny a zamračil se, “někdo by měl jít zkontrolovat, jestli vůbec jsou ještě schopní se hýbat...” prohodil nejistě.
Tadashi už dávno ke stolu hnědovlasého přinesl objednávku, ovšem pak si šel sednou za bratry, protože nepředpokládal, že někdo půjde dovnitř, když venku zuří litý boj. “Půjdu tam,” řekl, “za chvíli... ještě chvilku jim dám, zatím jsem neslyšel ani záchranku, ani policii.”
Okamžik potom, co to dořekl, vešel do kavárny černovlasý muž. Z koutku úst mu tekla krev a na pár viditelných místech na jeho těle se formovaly modřiny - zbytek na tom asi nebyl jinak. Vydal se klidnějším krokem k místu, kde seděl jeho milenec.
Setsuna se zvedl, aby se k němu vydal. Měl chuť se zeptat na Chousokabeho, ale trochu se bál, že by tím způsobil, že pokud mladík ještě není mrtev, šel by ho zabít.
Tadashi se postavil. “Mám volat záchranku?” zeptal se opatrně příchozího muže.
Xanxus mu věnoval pohled, který stále nepůsobil nijak přívětivě, “proč?” odfrkl si, “je mi dobře...” posadil se v klidu ke stolu, kde původně seděli. Papouch už stihl vyklidit pole. Vzhledem k tomu, že stále měl s Chousokabem docela dobrý vztah, s Xanxem na tom moc dobře nebyl. Snášeli se, ale z bratrů se s ním mohl druhý asi nejméně.
Hnědovlasý mladík vstal, aby se mohl vydat ke dveřím, když bělovlasý nešel.
Bělovlasý pirát se ovšem ještě dřív, než tam došel, také objevil ve dveřích. Vypadal podobně jako Xanxus. Pohlédl dosti opovržlivě na černovlasého, ale nic neřekl. Poté pohledem zabloudil k Motonarimu, pousmál se, když si všiml, že se o něj bál. Bylo to hezké. Vydal se k jejich stolu.
Mladší ho následoval. “Nemáš nic zlomeného?” zeptal se starostlivě a prohlédl si ho. Moc dobře nevypadal.
“Jsem v pořádku,” odbyl ho bělovlasý, protože jej trochu urazilo, že ho považoval za slabšího. “Taky jsem mu nic nezlomil,” řekl a posadil se. Vypadalo docela komicky, když si podal svůj mléčný koktejl. Poté se ovšem na hnědovlasého usmál. “Ale je hezké, že máš starost,” řekl, aby se s ním usmířil, protože si uvědomil, že byl nepříjemný.
Tadashi nachystal dvě misky s vlažnou vodou, jednu postavil i s kapesníkem před bělovlasé trojče, s druhou šel za Chousokabem. “Jsi jelito,” označil ho, když k němu došel a chytl ho za bradu, aby mu držel, až ho bude umývat. “Ale aspoň jste tu nic nezničili.”
Motonari se posadil vedle nich, protože Tadashi vypadal, že se hodlá Chousokabeho ujmout, tak jen přihlížel.
Xanxus se nechal svým manželem ošetřit, i když to trochu nevrle komentoval tím, že mu nic není a je to zbytečné.
Papouch se přesunul ke svému kamarádovi. “Cos prováděl?” zeptal se a prohlédl si ho.
“Šli jsme si vyměnit životní postřehy jako alkoholik,” řekl to dost nahlas, aby to i pojizvený slyšel, “s alkoholikem.” Trochu se cukal, když ho Tadashi ošetřoval, protože rozhodně nebyl šetrný. “Jenže s ním se mluvit nedá,” zavrčel a ohlédl se.
Za to si vysloužil od majitele restaurace nesilnou facku. “Jsi jak agresivní psisko!”
Xanxus bělovlasého okázale ignoroval a soustředil se pouze na přítomnost Setsuny. Kdyby tomu bylo jinak, nejspíš by to vedlo jen k dalšímu boji.
Papouch si povzdechl, “trochu to přeháníš...” pokývl, aby dal za pravdu svému milenci. Chápal by to, kdyby se něco stalo, ovšem vyvolávat bezdůvodné rvačky mu přišlo zbytečné.
Chousokabe byl smířený s tím, že bude za neřáda, ale nebyl rozumný důvod, proč by si skutečně se Xanxusem chtěl promluvit. Doufal, že aspoň lišákovi to bude moci vysvětlit.
Motonari se zastavil před dveřmi do svého bytu. “Půjdeš dál?” zeptal se bělovlasého, který ho doprovázel z kavárny.
“Mám?” naklonil hlavu na stranu Chousokabe, ale nakonec si sám kývl. “Měl bych ti asi vysvětlit to představení dnes,” utrousil. Uvědomoval si, že v příliš dobrém světle nezasvítil tou rvačkou.
“No...” Motonari odemkl a pustil ho do své “nory”. “Je to docela zajímavé...” prohodil, když ho následoval a vydal se po schodech dolů.
Chousokabe se vyzul, kde předtím a promluvil, až byli v pokoji. “Sice to tak nevypadalo, ale domlouval jsem s ním, aby dovolil Setsunovi jít na tajnou oslavu jejich narozenin,” vysvětlil. “Jenže s tím... s ním se to prostě nedá v klidu. Nemáme se rádi, vůbec.” Posadil se do pelechu a opřel se zády o zeď. “Doufám, že nevadí, s jakou samozřejmost jsem si sedl,” podotkl pak.
“Ne...” hnědovlasý to odbyl jen mávnutím ruky, “no, popravdě věřím, že jen málo lidí s ním dokáže vyjít v klidu. Asi nevíš, kdo je doopravdy jeho otec...?” i když to položil jako otázku, odvodil si z jeho reakcí, že až u něj se poprvé setkal s faktem, že démoni a podobné bytosti existují. “Je to Satan...” dopověděl potom, “proto je to docela - nechci se tě tím nijak dotknout,” jemně se na něj usmál, protože si všiml, jak na něj byl druhý nepříjemný, když se o něj moc bál, “překvapivé, že s ním tak dokážeš držet krok...” natočil se zpět ke kuchyni, kterou už prošli, “dáš si něco?” zeptal se, než si sedne, “i když ti můžu nabídnout asi jen vodu.”
“Nic nechci,” odpověděl druhý a natáhl k němu ruku, aby šel za ním. “Satan?” zeptal se. “Moc mi to toho neříká, abych se přiznal.” Setkal se s tím jménem a věděl, že je to “ďábel”, ale netušil, proč by to mělo znamenat, že nebude vycházet s jeho synem. Nebyl svatoušek, aby nemohl vycházet s ďáblem.
Hnědovlasý si sedl k němu a přitulil se. “Je to docela složitý systém,” povzdechl si, “ale jejich, řekněme... no, místo, kde trvale žijí - nerad slyším, když se o tom mluví, jako o pekle, je to tam docela fajn, když víš, kam jít,” pousmál se, “a mají tam své démony pod ně spadající a tak, má sedm hlavních vládců, z nichž jeden je Satan, představující hněv...” pokusil se o vysvětlení. “Je docela mocný. Co jsem slyšel, jestli si pamatuješ ten nedávný pád hotelu z neznámých důvodů, to se Xanxus s otcem hádali... ” pokusil se mu to přiblížit. “Ale tady se Satan držívá zpátky...” dodal k tomu. “Nevím, nakolik po něm zdědil i moc nad ohněm a sílu celkově, ale ve výbušnosti jsou si očividně podobní...” neodpustil si. Slýchával toho docela dost, když sedával u Tadashiho v kavárně.
“Och, to docela lahodí mému mužskému egu,” zasmál se Chousokabe, ale potom zvážněl. “Nedivím se, že to míval Setsuna tolik těžké s tím neřádem,” poznamenal. Popravdě nikdy se nedobral, proč s ním vlastně bělovlasý je.
“Asi je to náročné...” potvrdil mladší a spokojeně se na něj natiskl. “Ale jejich rodina potřebuje někoho, kdo bude schopný krotit a mírnit to, co představuje Satan nebo jeho potomci...” na okamžik se odmlčel. “Měls něco s tím bělovlasým trojčetem?” napadlo ho.
Chousokabe kývl. “Párkrát... i přes to, že od šestnácti je ‘vlastnictvím’ Xanhnuse - důvod, proč se moc nesneseme,” odpověděl mu popravdě. Všechny důvody, proč je dobré mít něco se Setsunou i přes to nebezpečí, jakým je jeho - nyní i démonský - mafiánský manžel, si nechal pro sebe. Pochopil, že to mladší nepotřeboval slyšet, protože s bělovlasým byli rozdílní.
Motonarimu docházelo, že i bělovlasému z bratrů muselo na Chousokabem dost záležet, pokud to přežil a bez trvalých následků, ale nechal si to pro sebe, stejně jako další otázky. Odtáhl se, aby se protáhl, pak si na jeho rtech ukradl polibek. Vyvalil se do pelechu a spokojeně se natáhl na záda.
Bělovlasý se natáhl, aby ho podrbal na bříšku, podobným způsobem, jako se mazlil se svým kocourem. Motonari si o to přímo říkal, jak byl takový drobný. Nechtěl s ním přímo spát - ne, že by se tomu bránil, ale nešel dovnitř kvůli tomu -, ale pomazlil by se s ním rád.
Druhý k němu pobaveně vzhlédl, “považuješ mě za štěnátko?” nadhodil, ovšem bylo poznat, že to zle nemyslí, nevypadal, že by mu drbání vadilo. Natáhl k němu jednu ruku, aby si ho mohl stáhnout k sobě.
Chousokabe si lehl vedle něj a dlaní zajel pod látku jeho oblečení na bříško, aby ho po něm mohl pohladit. “Neučím tě aportovat, zatím,” mrkl na něj a políbil ho na jedno z oušek. “Ale asi se trochu chovám jako zoofil,” zamyslel se, “když na tebe používám fígly, co na Krakena.”
“Mám se ti poliškovat?” nadhodil žertovně druhý a natáhl se, aby ho líbl na rty.
“Stačí takhle,” zašeptal druhý do jeho rtů a dál mu přejížděl jednou rukou po bříšku. Užíval si jeho přítomnost, bylo mu s ním dobře. Nakonec z bříška sjel dlaní na jeho stehno, aby několikrát mohl přejet po jeho vnitřní straně. “Ale jsi hezká liška, to se musí uznat,” dodal.
Mladší přivřel oči a převalil ho na záda, aby se sám dostal obkročmo nad něj. Sklonil se pro něžný polibek. “Děkuju...” zavrněl a otřel se nosem o ten jeho.
Chousokabe mu přejel dlaněmi po bocích. Při některých pohybech ho trochu tahala zranění, které získal při rozhovoru se Xanxusem, ale nijak to na sobě nedával znát. “A i v lidské formě ti to sluší,” doplnil ještě, aby si hnědovlasý nemyslel, že se mu nelíbí jako “člověk”. “Kolik ti vlastně je?”
Druhý se trošku zarazil nad tou otázkou. “Kolik bys mi hádal?” zeptal se potom a jednou dlaní se vydal pod jeho košili. Bylo to trochu ošemetné téma, vzhledem k tomu, že se bavil s člověkem.
“Vypadáš, že ti ještě dvacet nebylo,” zamyslel se druhý a prohlížel si ho. “Trochu počítám s tím, že asi klameš vzhledem,” podotkl, i když si nemyslel, že by mu mohlo být více, než dvacet pět.
“No...” druhý lehce naklonil hlavu na stranu, “můžeš si dál myslet, že mi ještě dvacet nebylo...” pousmál se, “v podstatě jsem tak na té úrovni, když to srovnáš s člověkem. Pokud se necítíš na zjištění, o kolik jsem od tebe asi starší...” neodpustil si jemný úsměv.
Chousokabe se zamyslel. “Zvládnu to. O kolik?” zeptal se, zajímalo jej to víc, když to druhý takhle podal.
“Kolik je tobě?” oplatil mu druhý otázkou. “Typl bych to tak na čtyřicet roků...”
“Tři a dvacet,” odpověděl mu, potom si v mysli chvíli počítal. “Měl bych tě pouštět si sednout v metru?” zeptal se pak a zazubil se. “Hehe,” přišlo mu to úsměvné, i když až se nad tím pořádně zamyslí, asi nebude vědět, jak se k druhému chovat. “A vykat ti... a tak... ježiš, já jsem taková malá ještěrka oproti tobě.”
Druhý se jeho reakci zasmál a plácl ho lehce dlaní do čela, “nevyvozuj z toho žádné hlouposti,” prohodil. “Démoni stárnou jinak, můžeš si klidně dál myslet, že jsem mladší než ty.” Sklonil se pro polibek.
Chousokabe se zasmál. Skutečně mu bylo dobře, i když se divil, jak se vůbec k druhému dostal. “A kolika se dožíváte?” zeptal se pak, protože chtěl vědět ten věkový poměr.
“Sto padesát až dvě sta...” odpověděl mu hnědovlasý a položil se na jeho hruď, přičemž rty se otřel o linii jeho spodní čelisti.
Mladší kývl. “To je docela dlouho,” poznamenal. Pohladil ho po zádech a sjel až na hýždě. Jemu stačilo těch ani ne sto, co se dožíval. “Stejně si starší, i když se to přepočte,” poznamenal. “Ale... nebudu z toho nic vyvozovat,” pousmál se.
Motonari přivřel oči a spokojeně se opřel do toho doteku, “no, mezi démony tak normálně...” odpověděl mu potom a vydal se polibky na jeho krk. Měl docela problém mu být tak blízko dlouho, aniž by chtěl něco víc.
Chousokabe mu udělal místo, aby jej mohl líbat, přičemž ho hladil po zádech a hýždích. Rád se jej dotýkal. Občas zabloudil i na jeho ocas nebo vyjel do vlasů, pomazlit se s oušky. Připadal si jistým způsobem zvláštně, ale nebylo mu to nepříjemné.
Liščí démon se lehce usmíval do jeho kůže a prsty jedné ruky přejížděl po jeho boku, ovšem po chvíli se odtáhl a zadíval se mu do tváře, jako by si něco uvědomil, “není ti to teď nepříjemné?” zeptal se se starostí v hlase a naklonil hlavu na stranu, “když ses popral a jsi... pomlácený a tak...”
“Trochu to cítím, ale ani tak to není nepříjemné,” usmál se na něj druhý.
Jeho milenec mu úsměv oplatil a rozkrokem se otřel lehce o ten jeho. “Fajn,” zavrněl spokojeně a sklonil se pro polibek.
Chousokabe přesunul jednu ruku na jeho tvář, aby si jej mohl podržet ve vášnivém polibku, i když původně neplánoval, že spolu budou spát, hnědovlasý mu nahrával a on se nehodlal tomu bránit. Bříšky prstů obkreslil jeho tvář. Opravdu byl hodně hezký. Druhou rukou si ho pevněji přitáhl k sobě.  
Hnědovlasý se o něj spokojeně otřel a zavřel oči, aby si mohl plně vychutnávat jeho polibky a doteky. Jednou rukou se podpíral, aby odlehčil jeho zraněním, drukou bloudil po jeho boku, i když teď jen přes látku košile jeho milence.
Druhý by si nikdy nemyslel, že by Motonari mohl být tolik chtivý a zaměřený na sex. “Na šedesátníka máš docela apetit,” utrousil škádlivě, když se na okamžik jejich rty od sebe vzdálili. Ale hned jej smířlivě pohladil po ouškách - byly porostlé opravdu jemnou srstí.
Motonari ho na oplátku kousl do brady. “Nemám pocit, že by se ti to nelíbilo...” prohodil. Chtěl utrousit něco o tom, že už to nepotrvá tak dlouho, ovšem nakonec si to nechal pro sebe, i když si byl skoro jistý, že tak za týden až dva už asi tak chtivý nebude. A přestože si to uvědomoval, příliš to ovlivnit nedokázal. Vydal se polibky po jeho kůži, přičemž se nadzvedl, aby mu mohl začít rozepínat košili.
“Jsem mladý jinoch, jak by mi to mohlo vadit?” zasmál se Chousokabe a sám mu vyhrnul svetr, který měl, a nakonec mu ho svlékl i s rolákem, co měl pod ním. Dlaněmi se vydal po jeho holé kůži a prsty kreslil ornamenty.
Liščí démon se tomu jen pousmál a vydal se rty po kůži hrudi, kterou postupně odhaloval, jazykem na ní zanechával vlhkou stopu svého bádání a nebál se použít ani zuby. Jednou nohou se přesunul mezi ty jeho, aby se stehnem mohl lehce třít o jeho rozkrok.
Bělovlasý si jej k sobě více přitahoval jednou rukou za hýždě, přičemž si užíval jeho péči, i když byla kousavá.
Motonari opatrně políbil jednu z větších pohmožděnin na jeho hrudi a mírně se při pohledu na ni zamračil.
Chousokabe si toho všiml a přitáhl si ho znovu k polibku. “Nic to není,” nejprve ho políbil na čelo, aby se nemračil, než se vpil do jeho rtů. Popravdě se pral dosti často - nebyl ani tolik agresivní a konfliktní, jen se mu mnohdy nelíbilo, jak se druzí chovají a na místech, kde býval, se to nedalo řešit příliš jinak.
Posadil se, aby si mohl svléct košili a sám sjel po těle hnědovlasého k zapínání jeho kalhot. I když zaváhal, protože si nebyl jistý, zda druhý chce přímo sex.
Motonari se mu vybídl a znovu se vpil do jeho rtů. Prsty jedné ruky si užíval dotek jeho horké kůže, zatímco tou druhou se sám vydal k jeho rozkroku.
Bělovlasý neměl pocit, že by potřeboval více vzrušovat, než byl z toho drobného těla nad ním. Odpovídal mu na polibek stejně vášnivě, přičemž mu rozepnul pásek a zapínání kalhot. Sjel mu dlaněmi na boky a tím mu kalhoty trochu shrnul níž. Poté dlaněmi zabloudil na jeho nahé hýždě.
Druhý několikrát dlaní přejel po jeho mužství přes látku kalhot, přičemž se lehce pohupoval v bocích, aby se tak vybízel jeho dlaním. Užíval si to úžasné tělo, ke kterému se tiskl a přivíral slastně oči.
Chousokabe si ho stáhl pod sebe, aby mu mohl sundat kalhoty, přičemž si dával pozor, ať mu nic neudělá s ocasy. “V pořádku?” zeptal se raději, protože mu skutečně netoužil ublížit. Sice byli hezké, ale pro spoustu poloh naprosto nepraktické.
Hnědovlasý se zavrtěl, “dobré,” kývl potom, když si našel pohodlnou polohu. Otřel se stehnem o jeho bok a stáhl si ho k sobě k polibku.
Druhý dokončil jeho svlékání tím, že mu sundal spodní prádlo a sám se vydal polibky po jeho těle. Nejprve klesl na krk a ke klíčním kostem, poté se chvíli věnoval oběma jeho bradavkám, než se usídlil na bříšku. Rukou mezitím sjel do jeho rozkroku.
Motonari se prsty jedné ruky usídlil v bílých vlasech, aby se jimi mohl něžně probírat, a na loktu druhé se nadzvedl, jak na něj chtěl v jeho počínání vidět. Bylo to příjemné, moci se někým nechat tak mazlivě opečovávat.
Chousokabe kousavými polibky obtáhl jeho nepatrně vystouplejší pánevní kosti, než po podbřišku už jemnějšími polibky doputoval až k ohanbí hnědovlasého. Skousl si ret a podíval se na něj, než jej vzal mezi rty.
Druhý tiše zasténal, když jeho mužství zmizelo v horkých ústech druhého, ovšem udržel se, aby proti nim automaticky nepřirazil. Přesunul se více do sedu a prsty se dál probíral bílými vlasy, přičemž slastně přivíral oči a skousával si ret.
Motochika ho chvili zpracovával a užíval si jeho reakce, než jej nechal vyklouznout ze svých úst. Podíval se k nočnímu stolku. “Tam?” zeptal se, protože si pamatoval, že minule gel vytáhl odtamtud.
Motonari kývl a sám se k místu natáhl, aby gel vytáhl a i mu ukázal, kde přesně byl. Podal ho svému milenci a znovu si ho stáhl k polibku, přičemž se sám jal mu rozepínat kalhot, které měl světlovlasý stále na sobě.
Bělovlasý pirát mu pomohl se svlékáním svých kalhot a spodního prádla, i když se kvůli tomu nakonec od něj musel trochu odtáhnout. Hned se znovu nevrátil k jeho rozkroku. Chvíli si užíval jeho rty a znovu dlaněmi mapoval jeho tělo, než si vzal lubrikant, aby si ho nanesl na prsty.
Druhý se o něj lehce otíral celým tělem a vlastním mužstvím vycházel vstříc tomu jeho. Užíval si divoké polibky, přičemž sám bloudil prst po jeho těle a obtahoval linie rýsujících se svalů.
Chousokabe si ho začal připravovat. Vzrušovalo ho, jak byl uvnitř horký a stahoval se kolem jeho prstů. Vždycky tyhle momenty předtím, než si jej připravil, aby do něj pronikl, byly nejnapínavější a musel si nejvíce odříkat. Neodbyl to a přece se příliš nezdržoval, než prsty z jeho těla znovu vyndal.
Starší se pod ním lehce chvěl pro touhu dostat víc. Přitahoval si ho k sobě a stehny se otíral o jeho boky.
Bělovlasý do něj opatrně pronikl a několikrát přirazil v téhle poloze, než se i s druhým přetočil na záda, aby mu tak dodal volnosti. Chytil ho za boky a začal tam určovat tempo, v jakém se má druhý nadzvedávat. Pozoroval jeho jemné, vznešené rysy a těšil se z toho, jak slastně přivírá oči.
Hnědovlasý se opíral dlaněmi o jeho hruď a nechával ho, aby ovládal rychlost, v jaké mizel v Motonariho těle. Dosedal tak, aby nechával vlastní tělo pohlcovat jeho mužství až po kořen, přičemž si plně užíval každý pohyb. Skousával si ret, i přesto tiše sténal a zakláněl hlavu.
Líščí démon působil spíše jako malá bohyně, jak se jemně chvěl a nechával vyznít všechnu svou přirozenou krásu při tomhle aktu. Chousokabe si nebyl jistý, jestli ho sex s jednou osobou po čase neomrzí, ale všímal si, že s Motonarim to bylo pokaždé ještě úžasnější než předtím.
Starší lehce zatínal drápky do jeho kůže ve stejně nepravidelném tempu, jako dýchal. Ještě chvíli se nadzvedával podle jeho dlaní, než sám pohyby zrychlil. Semkl víčka k sobě a lehce se prohnul v zádech.
Bělovlasý jednou dlaní sjel k jeho rozkroku, aby se mu mohl začít věnovat, i když si byl jistý, že je to ta poslední kapka, kterou druhý potřebuje.
Byla, protože hnědovlasému stačilo jen pár doteků, než do jeho ruky s hlasitějším zasténáním vyvrcholil. Ještě krásněji se přitom prohnul a automaticky semkl svaly okolo jeho mužství.
To i v druhém vyvolalo vlnu orgasmu, takže vyvrcholili téměř současně.
Motonari ho nechal vystoupit z vlastního těla a položil se částečně na něj, částečně do pelíšku. Spokojeně se k němu tiskl a plně si vychutnával doznívající dobré pocity.
Chousokabe ho hladil po zádech a občas i po ouškách a ocasu. “Škoda, že nejsi kočkodlak, teď bys mi v náručí vrněl,” zašeptal s úsměvem. Nemohl být sám více spokojený.
Druhý ho kousl do ramene, i když to nijak silné nebylo, a našpulil rty, “byl bys raději, kdybych byl kočkodlak?” lehce se nadzvedl, aby se na něj zadíval, když se ptal.
Bělovlasý zakroutil hlavou. “Kraken by žárlil,” vysvětlil nakonec a začal se smát. “Jsi opravdu moc hezký,” řekl mu zcela vážně po chvíli a palcem obkreslil jeho rty.
Motonari se pousmál, “jen jestli...” prohodil a znovu se na něj natiskl celým tělem. Opřel si hlavu o jeho hruď a zavřel oči.

10 komentářů:

  1. zajimave dorozumivani a tajne oslave :D ale ted chapu proc, protoze to je SYN SATANA :D (myslela jsem ze trojcata jsou) jsem zvedava co vsechno a vsechny tu bude :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trojčata sama ani nevědí, co jsou... ale my víme, ale vy nevíte xD

      Vymazat
  2. Ach, Satan, další náboženské téma, ty se do toho opravdu dostáváš :D Baví mě Xanxus s tím svým trojčetem, uvidíme jestli o nich ještě něco nebude :D no a samozřejmě MotoMoto opět slaďoučtí :D
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hej! Vždyť já jsem vychovávána jako křesťan, ale tyhle démonské věci - jakože rozdělení démonů podle sedmi smrtelných hříchů - ani zarytí křesťané neznají, co jsem tak zjistila.
      Jop, Setsu a Xan jsou skvělí - občas se jim dostane dostatek pozornosti. Právě nedávno jsme o nich psali celý jeden "speciál"... ale k tomu se asi nedočtete - je to za hodně stránek. xD

      Vymazat
  3. Skoro diplomatický rozhovor ti dva vedli narozeniny budou asi velice riziková záležitost , Kraken že je podobný prasátku mor na zvěrolékaře snad by to koťátko netrápil dietou děkuji skvělý díl přímo jsem si ho vychutnala

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chika a Xan vždy jen diplomaticky xD No, Kraken je kočka, jak má být! Jsem ráda, že se líbilo.

      Vymazat
  4. Nemůžu se rozhodnout, jestli je podle mého gusta spíš lišák, nebo líný kočičák. Asi bych je chtěla domů oba ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych chtěla Chiku, vůbec neuznáváte jeho kvality. xD

      Vymazat
  5. Hmm, poznám takých ľudí čo iritujú už len svojou prítomnosťou :) a čo bude potom keď líštičke skončí to muci muci obdobie? :P JaMi

    OdpovědětVymazat