Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




neděle 20. března 2016

Pekelné krocení - 12. část

Tak - poslední část!
Přeji naposledy u téhle povídky příjemnou četbu a omlouvám se za takové z autorské strany velmi neutěšené ukončení. Co se týká speciálu o Papouchovi a Tadashim, dáme si nějaký čas oddech, než se do toho pustíme.

PEKELNÉ ZKROCENÍ
spolupráce se Seiriel

12.část


Setsuna vyšel z domu na zahradu a s pokývnutím pozdravil černovlasého muže, který už tam byl. Na sobě měl tmavé džíny - snad trochu jako protest proti Xanxusově vkusu a výhradně světlému oblečení, které mu kupoval - a obyčejné chlapecké tričko, vlasy sepnuté v gumičce na temeni hlavy. Vlastně se vůbec neměl proč starat o svůj vzhled, když se svým přítelem se skoro neviděl, natožpak aby s ním déle mluvil. Nikdy si nemyslel, že mu to u kohokoliv bude vadit, ale docela jej vysilovaly jejich krátké okamžiky, které pro sebe měli a většinou je strávili sexem. Chtěl od Xanxuse víc, ale ten měl příliš práce a Setsuna se začal cítit sám, což ze všeho nejvíce nesnášel. Posadil se na houpačku do tureckého sedu a přivřenýma očima si prohlédl přítomného muže.
Druhý si ho prohlédl, “co takový zachmuřený výraz?” nadhodil po pozdravu a věnoval mu svůj typický přátelský úsměv. Zdálo se mu, že od jejich prvního setkání se mladší tváří stále více a více otráveně - podle toho, co vypozoroval na Xanxovi, předpokládal, že je to tím, jak málo se vídali, protože i Xanxus si na to sem tam stěžovával. A s tím, jak málo něco takového u něj jeho podřízený vídal, to muselo na oba opravdu dopadat.
Bělovlasému chvíli trvalo, než odpověděl, jak nevěděl, co by měl říct. “Cítím se sám,” přiznal nakonec a povzdechl si. Poté poklepal dlaní na místo vedle sebe. “Posaď se za mnou,” pobídl ho pak. “Když nic, budeš nohama, které mne budou houpat,” dodal a jemně se na něj usmál.
Starší na okamžik zaváhal, protože přece jen se s ním stýkal hlavně proto, aby ho učil, ovšem nakonec se znova usmál a posadil se za ním. Rozhoupal je a zadíval se na bělovlasého, “jde to docela dobře, to co teď Xanxus řeší…” prohodil, jak předpokládal, že by mu tím mohl zvednout náladu - dát naději na to, že bude jeho přítel brzo zase více doma.
“Hmm,” reagoval mladší jen a opřel se více dozadu, zaklonil hlavu a zavřel oči. “Asi mi do toho nic není,” utrousil po chvíli, kdy se nechal druhým houpat. “Tak či tak můžu jen čekat.”
Tmavovlasý ho opatrně pohladil po rameni, jako by se mu snažil dodat alespoň trpělivosti. “Neříká ti, co se děje?” napadlo ho, i když byla pravda, že na sebe nejspíš neměli tolik času, aby mohl Xanxus při nějakém vyprávění zabíhat do detailů a ještě se Setsunou dělat něco jiného.
“Skoro už nevím, jak zní jeho hlas,” povzdechl si s nadsázkou Setsuna a smutně se usmál, když znovu otevřel oči a přestal zaklánět hlavu. Xanxus se před ostatními příliš hovorný nezdál, ale přece jen si s ním bělovlasý byl zvyklý dlouze povídat a chybělo mu to. “Asi stejně nejsem příliš vhodný, abych do toho viděl,” dodal ještě. Nejprve se trochu přiblížil, než si nakonec opřel hlavu o jeho rameno. Zdálo se to na rozdíl od jiných jeho gest úplně nevinné. “I když budu střílet lépe než vy, ani tak mi nedovolí do toho vidět.”
“Chápu, že se o tebe bojí…” odpověděl na to jeho společník a letmo na něj pohlédl, přičemž se jemně pousmál. Bělovlasý byl jako kotě. “Opravdu mu na tobě záleží…”
Mladší mu na to nic neodpověděl, jen se zůstal o něj opírat a zavřel oči. Neměl potřebu se něčemu učit, když to byla činnost jen proto, aby se zabavil bez Xanxuse. Navíc mu střelba šla sama od sebe a základy zvládal bez problémů.
“Chtěl by ses více zapojovat do rodinných záležitostí?” napadlo tmavovlasého.
Setsuna se tomu hořce pousmál, ale to druhý nemohl vidět. “Chtěl bych rybařit,” utrousil, než se trochu natočil, aby jednou dlaní se mohl opřít o stehno staršího. Nepatrně ho zmáčkl, když se se svůdným pohledem natáhl pro polibek a ukořistil si jeho rty.
Starší na okamžik jen překvapeně ztuhl a nebyl si vůbec jistý, jak by měl zareagovat. Samozřejmě, že mu bylo jasné, jak by dopadl, kdyby se cokoliv stalo mezi ním a bělovlasým a Xanxus se o tom dověděl. Opatrně od sebe druhého odstrčil, “něco takového nemůžeme,” upozornil ho.
Setsuna si olízl rty a v jeho pohledu se jakoby odkrylo něco pevného a nekompromisního. “A co já vlastně můžu?” zeptal se, než se znovu natáhl pro polibek, tentokrát vášnivější.
Byl to jen okamžik, na který se druhý nechal strhnout, skoro vyskočil z houpačky a postoupil o pár kroků dozadu, “tohle…” těžko nacházel slova, “přece jsi s Xanxusem,” zdál se úplně vykolejený.
Mladší se také postavil a naklonil hlavu na stranu, jakoby nerozuměl tomu, co druhý říká. “Jsem?” šeptl jen a vykročil k němu.
“Neblázni,” černovlasý také mluvil docela tiše. O dalších pár kroků ustoupil - byl v situaci, ze které si nedokázal představit schůdné východisko. Se Setsunou nic mít jednoznačně nemohl, pokud mu bylo jeho zdraví drahé, ani se mu nijak bránit nebo udělat cokoliv, co by se mu nemuselo líbit.
Bělovlasému se zalesklo v očích, jak ho útěk druhého bavil. Ještě se k němu přiblížil, aby si užil to jeho couvání, poté ovšem zakroutil hlavou a bez jediného slova se vydal pryč.


Černovlasý vrazil do ložnice a už na způsobu, jakým se zatřásly dveře, když je otevřel, bylo znát, v jak špatné je náladě. “Setsu!” oslovil bělovlasého a oči mu žhnuly rozčilením.
Mladší se posadil a prohlédl si ho. Nejspíše to byl okamžik, kdy by se měl bát, ale pokud něco takového cítil, nedal to nijak najevo. Nasadil nejvíce hrdý výraz, jaký dokázal a oplatil Xanxusovi tvrdý pohled.
“Je to pravda, žes vyjel po Takeshim?” přesto, že mu jeho podřízený sám přiznal, co se stalo mezi ním a bělovlasým mladíkem, Xanxus tomu nechtěl věřit. Vůbec o něčem takovém nechtěl slyšet, natož si to představovat.
Setsuna zaváhal, zda by neměl vstát, ale nakonec se rozhodl, že zůstane sedět. Složil si ruce v klíně a ušklíbl se. “Co myslíš?” prohodil a bylo z toho jasné víc, než jen odpověď. Zdálo se, že bělovlasý s vidinou toho, že bude potrestán, měl nutkání dokázat, jak nezlomný je a svůj trest si ještě znásobit.
Černovlasý přivřel oči a přesunul se za bělovlasým a bez jediného zaváhání mu vrazil facku. “Co si kurva myslíš, že děláš,” opravdu mu dělalo problém ovládat se alespoň tak, aby nic nezapálil. Zhluboka se nadechl, “proč?!” pokusil se o něco klidněji, ale příliš se mu to nepovedlo. Chytil mladšího pod krkem a přitiskl ho k posteli, přičemž se naklonil nad něj, aby byl tváří blízko jeho. “Proč mi tohle děláš?” jako by i tak nevěděl, co dřív. Přitom jediné, na co myslel a po čem toužil, bylo moci si znova užívat jeho královny.
Bělovlasý ho chytil za zápěstí čistě v obraném reflexu, i když proti němu vůbec nic nezmohl, přece jen se bránil. Ale i když to byla ta nejsilnější facka jakou kdy dostal a srdce mu vyděšeně tlouklo tím, že by ho druhý mohl uškrtit, nedal si říct a dál provokoval jeho hněv: “Proč bych neměl?”
“Protože jsi můj!” zasyčel černovlasý a na okamžik více stiskl jeho krk. Hned vzápětí ho pustil a pouze ho silněji přitiskl na postel, jak si sám uvědomil, k čemu by to mohlo vést. “Tohle už tu jednou bylo,” nespokojeně si povzdechl, “čeho tím chceš docílit?”
Mladší si skousl ret a na okamžik odklonil pohled. “Ničeho,” odpověděl nakonec pevně. “Jen si chci užít.” Byl si jistý, že stále umí dobře lhát. Jen nevěděl, kam až tohle povede.
Druhý ho chytil za vlasy a zaklonil mu tak hlavu, “v mém domě si nebudeš užívat s někým jiným,” zavrčel. “Měl sis dřív rozmyslet, pokud se mnou nechceš být,” zatvářil se klidněji, ale o to možná více nebezpečně.
Setsunovi vyhrkly slzy, protože ho něco takového skutečně zabolelo. Trochu sebou zazmítal, jak se snažil dostat z nejvíce nepříjemné polohy, ale vůbec si tím nepomohl. “Tak to bych asi měl jít mimo dům,” vyprskl pak.
Černovlasý se na něj zadíval. Chytil ho jednou rukou, aby si druhou mohl sundat kravatu a poté mu s ní obě ruce přivázal k čelu postele. Na okamžik zmizel v koupelně, aby odtamtud donesl břitvu. Vrátil se za světlovlasým na postel a už, když se přesunul nad něj, zbavoval ho oblečení, které z něj doslova strhával. “Pokud se mimo dům ještě kdy dostaneš,” zavrčel a sklonil se znovu nad ním. “Miluju tě, Setsu…” zašeptal to, “někdy mi přijde, že příliš na to, abych toleroval jiné jen se na tebe dívat…” vpil se hrubě do jeho rtů.
“Ale já se díval na něj,” přilil oleje do ohně mladší, i když si uvědomoval, že nejspíše by dokázal hněv svého přítele uklidnit, kdyby se začal chovat jinak - více pravdivě a zamilovaně; ale on nechtěl, protože jistým způsobem se toužil Xanxovi pomstít za samotu a ublížit mu.
“Už nebudeš,” černovlasý se natáhl pro odloženou břitvu, potom se ovšem od druhého odtáhl a na okamžik se zarazil - jako by úplně ztuhl. “Nedělej takové věci…” zavrčel. Zvedl se a donutil ho, aby se otočil na břicho, čímž mu i nejspíš dost nepříjemně překřížil svázané ruce, pak se přesunul nad něj a sundal si pásek. “Nedělej věci, kterých budeme později oba litovat,” zavrčel a švihl ho přes záda.
Bylo na tom něco uspokojujícího - ne tolik na trestu, ale že i přes jeho snahu, Xanxus se stále ovládal natolik, aby neujel a neudělal mu něco ještě horšího, skutečně takového, že by toho pak litoval. Ale ani teď ho nešetřil, Setsuna si byl jistý, že bude mít nejméně několik dní problémy se hýbat. Stále si ovšem úplně nebyl jistý, že tím dosáhl toho, co chtěl nejvíc. Ale už nebyl schopný dál mluvit a provokovat, jen se svíjel a sténal, jak ho to bolelo.
Černovlasý si opravdu dával očividně záležet na každé ráně a nezdál se s tím, co dělal, spokojený, dokud jeho milenec neměl krvavě rudá celá záda i hýždě. Sklonil se nad ním a na okamžik nasál jeho vůni, jak ho potřeboval mít u sebe a uvědomovat si jeho přítomnost. Jako by mu měl Setsuna opravdu utéct s každým okamžikem, kdy by ho třeba rozvázal.
Mladší ke konci už jen tiše fňukal, jak už neměl sílu na hlasitější projevy a zdál se být úplně odevzdaný. Tvář měl zabořenou do pokrývek, co mu to spoutané ruce dovolovaly.
Xanxus se od něj odtáhl a zvedl se. Rozvázal ho a chvíli si jej prohlížel, než se s povzdechem posadil znovu na postel. Jako by už tak neměl plné ruce záležitostí v rodině, které jen stěží držel pod kontrolou.
Setsuna se po něm ohlédl a skousl si ret, jak pro něj bylo namáhavé, až téměř nemožné se hýbat. Přelezl si za ním - bylo mu jedno, že cestou zašpinil svou krví povlečení - a opatrně ho vzal za ruku, než se hlavou vnutil do jeho klína. Celá ta cesta se neobešla bez tichých bolestivých stenů.
Starší na okamžik semkl víčka k sobě, jak pro něj bylo tohle celé náročné - opravdu svému milenci nechtěl ubližovat. Sklonil se, aby ho políbil do vlasů, potom si ho vytáhl více do náruče - jen trochu se staral o jeho zranění - a přitulil si ho k sobě.
Mladší ho objal a opřel si hlavu o jeho rameno. Chvíli se jen tiše nechal objímat, i když to bylo nepohodlné kvůli bolesti, než ho mazlivě políbil pod ouško. “Neopouštěj mě,” šeptl, že to málem nebylo slyšet.
“Neopouštím tě…” reagoval na to černovlasý a otřel se nosem o jeho tvář, potom ho políbil na čelo. “Nikdy bych tě neopustil, vždyť stále myslím jen na tebe…” povzdechl si znovu. Už to chtěl mít vše za sebou.
Bělovlasý se nadechl, jak chtěl něco říct, ale nakonec zůstal mlčet. Chvíli se na něj jen tiskl, než se odtáhl. “Nebudu tě zdržovat od myšlení na mne tím, že bych skutečně byl s tebou,” utrousil a pokusil se zvednout z jeho klínu. “Měl bych se umýt.”
Druhý ho nenechal se zvednou a nepouštěl ho ze svého objetí, “mám povinnosti,” odpověděl mu na to pouze, “za pár dní už budu doma více…”
“Jen samé čekání,” utrousil Setsuna a zakroutil hlavou. “Rok, pár dní,” špitl. Nepokoušel se bránit, protože na to skutečně neměl dost energie. Měl pocit, že ho zranění začínají bolet čím dál tím víc.
Starší jen s povzdechem zakroutil hlavou, protože byla debata, která v tu chvíli neměla cenu. Stále se točili okolo toho samého. “Vezmu tě do sprchy…” šeptl a i s bělovlasým se zvedl z postele.
Bělovlasý kývl, ale nijak to neokomentoval. Všechno, co chtěl, bylo, aby jeho přítel s ním trávil čas. Ale neměl vůbec žádnou páku na to, aby to zařídil, ale smířit se s tím, jak to bylo teď, nedokázal.
Xanxus se sklonil, aby políbil Setsunu do vlasů, když se umýval. “Brzo by to mělo všechno být v pořádku…” začal, “pojedeme potom do Japonska,” dodal, co mu chtěl říct už předtím, kdyby to vše nevypadalo, jak vypadalo. “Vezmu tě na nějaký čas zase domů.”
Mladší si ho prohlédl. “Budu se moct podívat za bratry?” zdálo se, že mu to zvedlo náladu. “Určitě budou nadšení… ani jim to nebudu říkat a překvapím je, Haku určitě bude plakat,” prohodil, možná spíše k sobě a pousmál se.
Druhý ho znovu pohladil po vlasech, “zůstaneme tam nejméně měsíc, takže s nimi nebudeš jen chvíli…” dodal, i když možná měsíc ani nestačil, aby si bratři užili, že se Setsuna vrátil, než zase odjedou.
Setsuna pokýval a vzal staršího za ruku, aby ji mohl políbit. “Děkuju.”


7 komentářů:

  1. To bylo... kruté... Nevím jak to popsat, i když jsem věděl, na čem je jejich vztah založený, docela mě vykolejilo jak moc dokázal Xanxus Setsunovi ublížit. Nejsem zvyklý na takové násilí.
    Ale jinak děkuji za speciály povídky, bylo to zase zajímavé nahlédnutí do minulosti :)
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že i přes tresty si Setsuna více užíval dobu, kdy měl nějakou "páku" na Xanxe a způsob, jak se pomstít, než dobu, kdy už nemohl dělat nic, protože "Xanx si pro něj nepřišel". Ale neříkám, že to nebylo kruté...

      Vymazat
  2. jejda takové skvělé překvapení , a ještě se dostaneme domů , Setsu trpí když je sám takže je jak dítě které zlobí jen proto aby sám nebyl , moc se těším na naší druhou dvojici děkuji moc

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem tě potěšila. :) Pokud si udržím dobrou náladu, tak začnu vydávat brzy. Je to hezký příběh...

      Vymazat
    2. Budu doufat že brzy bude fakt brzy protože na ty dva se neskutečně moc těším už od začátku , takže děkuji za tak dobré zprávy

      Vymazat
  3. Tak to byl neprijemny dil, zvlaste pro Setsu.. ale vic to poukazalo na to jak komplikovany maji vztah. Aspon, že v budoucnu ho maj "lepsi" x)

    Vlarisa

    OdpovědětVymazat