duben 2012
aneb V ohrožení života basskytarou
Ve čtvrtek jsem vyjela z domu do Přerova za Veru, abychom ve tři hodiny mohli již vyrazit do vídně. U klubu jsme byli kolem sedmé jako první, o něco později přišly pražačky. A asi ve dvanáct se k nám přidala Nex se Scope. ;) Pořád jsme měli dobrá místa a těšili se na první řadu, i když později, když se pouštělo, se trochu pořadí přeházelo, naštěstí ano, já i Veru jsme měli vytouženou první řadu před Asagim.
Asi vám to neřeknu příliš časově, protože si to nevybavuji. Ale poté, co jsme koupili růže, nás pustili do klubu, typuji, že byly tak tři hodiny, abychom si tam sedli, protože nahoře byl bar a dolů jsme nemohli chodit.
Já se Scope a Nex jsme seděli hned u schodiště dolů. A bylo to neuvěřitelně zvláštní, když nakonec šla kapela a procházela kolem nás, aby se dostala dolů... První šel Tsunehito, kterému jsem hned dala růži a on byl takový překvapený. Nex měla růži pro Asagiho, který byl úžasný ve svém kabátě a cylindru. A Scope pro Hirokiho. Hide-zou a Ruiza při příchodu tedy růži nedostali.
Protože jsme seděli přímo u schodiště, viděli jsme, co se dělo v takové předmístnosti koncertové "haly". A hlavně Tsunehito tam schválně postával a "natřásal se", aby se nám ukázal - později jsme zjistili, že čekal, až se nanosí věci a oni jim přinesou jídlo: jakmile se objevilo, tak na nějaký čas zašel. Je to úsměvné, protože se zdál takový odtažitý - asi byl protivný z hladu XD.
Společně s ním se tam občas objevil Ruiza a nebo Hiroki. A nebylo to rozhodně málokrát. Prostě se museli ukázat... Občas zamávali. Občas se poodhalili, že ano, Hiroki? Prý má hezké bříško, ovšem já jsem se zrovna tehdy nedívala.
Nevím, kdy přesně - Nex zrovna kreslila své nádherné fanarty - tak všichni sedí a já se kouknu dolů a zjistím, že znovu přišel Asagi. Heh. Nebyl namalovaný - měl takovou světlou pleť a malá očka ;) - , na hlavě cylindr, kabát a ofinu neměl přes jedno oko. Vypadal úplně jako samuraj, hodně charismatický, urozený Japonec - myslím, že jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by to tak prostě měl v sobě. (Trochu mi připomínal Byakuyu Kuchikiho z Bleache). Tak tedy tam tak sedím, koukám se na něj, on si nasadí brýle, pak se kouká mým směrem... a já se divím, jak je možné, že nikdo to nekomentuje. Otočím se na Veru a pronesla jsem něco ve smyslu: "Tebe nezajímá Asagi?" Tak nakonec si ho tedy i zbytek všiml.
Ale to koukání Asagiho na mne a mě na Asagiho bylo vtipné, že jsem se tomu úplně zaculila. Nakonec v doprovodu kolem nás zase prošel ven. A zde si dovolím popsat to, co se stalo Nex, která si byla zjistit nějaké detaily pro kresbu u plakátu na dveřích, kreslí... a najednou Asagi vedle ní vychází. Šel si fotit okolí. Nevím přesně, co se dělo venku, protože jsem ho nepronásledovala a poklidně seděl.
A vyplatilo se to, protože když kolem nás procházel zpět, tak my jsme jen trochu uctivě v sedě šli dozadu a uklonili se. On se na nás podíval, kývl a bylo z toho cítit: "Dobře děláte..." Myslím, že zrovna neměl moc náladu být pronásledovaný, a ten způsob fascinace a úcty mu vyhovoval víc, než když jej na procházce všichni pozorovali.
Po téhle příjemné chvilce nastala dříve zmíněná, že se proházelo pořadí, protože čekající znervózněli a začala se tvořit fronta. Pak se to zkomplikovalo o nakupování věcí, kdy jsme měli chodit dolů po pěti, což byl dobrý nápad, který ovšem po chvilce padl, když se znovu znervóznilo...
Ovšem i tak jsem si nakoupila předem: mikinu, fotky, vlaječky a po koncertě k tomu ještě tílko (podpora kapely musí být, takže jsem se rozšoupla, když mne tolik potěšili). *vzpomněla si, že má v kapse Tsunehitovo trsátko, tak jej z ní vytahuje a kochá se* A díky jedné Nex známé se dokonce dostala tak, že jsem šla nakonec mezi prvními a mohla jít na místo, které mi Veru držela v první řad mezi Tsunehitem a Asagim.
Pódium bylo malinkaté - opravdu! Když tam byly bubny, tak kromě prostoru na stranách, ve předu mohlo být něco málo přes metr. Hrazení bylo udělané jen z pasky, asi půl metru, aby se tam vlezly reproduktory postavené na bednách od piv. Dali jsme si do toho půlmetru věci... a celou dobu pak první řada byla živé hrazení, protože - nevymýšlím si - že kdybych se nezapírala seč můžu, tak bych skončila buď v Tsunehitově baskytaře a nebo v Asagiho rozkroku.
Na pódium stálo pět židlí! Půl hodinu po otvíračce bylo interview, kdy jsme se jich mohli ptát. Hehe! Na ty židle jsem bez problému dosáhla. Ale při interview by to nebylo slušné, on se vlastně vůbec nikdo ani příliš netlačil.
Neřeknu vám všechny otázky, protože si je nepamatuji. Snad jen ty nejdůležitější momenty. Slyšeli jsme jejich známé "nya~", své dokonce Ruiza zopakoval dvakrát, všichni byli úžasní. Pak jsme se ptali, proč nepřijedou do Česka a ukázali jsme, kolik nás tam je (byli tam Češi, Slováci, Maďaři, opravdu minimum Rakušanů), měli jste vidět ten překvapený Tsunehitův pohled, když slyšel o Česku. XD Velice diplomaticky odpověděli na to, jaký typ žen se jim líbí, že všechny, co jsou tady... a odpověděli tak všichni. ;) A také otázka na první zkušenosti s pitím, kdy se Asagi hned od začátku pochechtával a já si říkala - bože, to muselo být něco (úplně ho vidím mladého, v kimonu, se saké, jak ho zaučuje posléz starší samuraj xD).
Při rozhovoru jsme jim dali dárky, bohužel já pro ně nic kromě růže neměla, ale některé z dárků byly opravdu krásné.
Co jsem zapomněla je, že jak bylo pódium tak malé, když přišli D, tak jsem nevěděla, zda mám ustoupit, aby se oni nebáli být tak blízko nás nebo my ze strachu z nich, jak byli velcí. Nakonec jsem si zvykla, ale pro ten čas otázek jsem kdykoliv se na mne Asagi podíval, uhnula pohledem, protože nejsem zvyklá se lidem dívat do očí a ještě někomu takovému.
Ale úžasně se smáli... i když Tsunehito stále vypadal odměřeně, asi se rozhodl, že bude napodobovat Hide-zoua, protože ten... se snaží vypadat arogantně a nad věcí.
Odešli, odklidili se židle a o několik minut později začal koncert.
Když ho mám hodnotit v celku, tak byl velice hlasitý z naší strany - vynecháme-li to, co je jasné, a to jak skvěle D hráli -, protože jsme byli stále vybízeni, ať "povzbuzujeme" - myslím, že i minulém koncertu mne překvapilo, jak mužně a drsně po nás chce Asagi, abychom ho podporovali. ;)
Ale protože takové hodnocení není dostačující. Jak jsem říkala, byli jsme jim velice blízko. A oni byli velcí... Z toho plynulo, že abych skutečně nekončila hlavou tam, kde bych nechtěla, musela jsem celou dobu držet pozici, z čehož mne bolí nohy, protože ani o pódium se nedalo zapřít, bylo příliš nízké. A také jsem hodně často uhýbala hlavou, abych do ní nedostala Tsunehitovou baskytarou ;).
Když se Hide-zou, Tsunehito, Asagi a Ruiza postavili vedle sebe, tak to málem byl celý prostor pódia. A já jsem byla na straně, kdy byl Hide-zou, Tsunehito a Asagi, takže si představte, že to bylo neustále vyhýbání se něčí kytaře, a hlavně strašně zvláštní skandování, abych je omylem nebouchla. XD
Bohužel jsem byla z Asagiho "slepého" směru, na kterém má ofinu... takže se více zabýval druhou stranou, ale když se podíval na mne - která jsem odzpívala téměř všechny písně s ním -, tak měl takový výraz: "Děláš to dobře."
Z minulého koncertu vím, že Asagi je korba. Teď bych to upřesnila na to, že Asagi je spíše robustní - skutečně by se na samuraje podle mne hodil, protože musí mít stabilní těžiště. Nikterak si z něj proto nedělám srandu, spíše mi to přijde milé... a i když nemá typickou postavu pro někoho, kdo nosí korzet a jsou mu vidět stehna, tak podle mne ho to dělá specifickým a jsem moc ráda, že je právě takovýto.
Nicméně Asagi kromě širokých ramen, má taková "stehniska", fakt kus chlapa ;). A taky trošku slušivého oplácání v obličeji.
Podle mne D nejsou krásní způsobem, na jaký jsme zvyklí, mají spíše spoustu kouzla a umění v sobě.
Své zážitky s Asagim začnu od toho, jak jsem měla ruku položenou na repráku - jediném místě, kdy bylo místo - a on mi na ni trochu dupl. Ovšem nebolelo to, pouze jsem cítila, jak ji přišlápl platformou. A vlastně tímhle, že jsem si položila ruku na jeho botu, mne pobídl, abych se odhodlala sáhnout mu na stehno. Dlouho jsem totiž s tím otálela a jen je pozorovala.
Skutečně jsem nechtěla, pokud by nechtěl. Tak jsem to jen zkusila... a on i příště, jak se tak přiblížil, nastavil stejně nohu. Nevadilo mu to.
Kromě tady těch pohledů, tak se mi jednou zdálo - halucina - že se Asagiho červená čočka změnila v čočku s kočičí zorničkou. To tedy jen pro úplnost, že asi nejsem moc duševně v pořádku - asi nějaká optická iluze.
Když vytáhl svůj bič, kterým neměl kde mrskat. A nejprve jím přejel Veru po tváři, potom šel ke mně... a já jsem nahodila úplně překvapený pohled, jakože "ó, bič!" a tak koukala s očekáváním, tak jen naznačil, že po tváři pohladil tím bičem mne a já se nechtěla podbízet, takže z toho asi vypochopil, že přímo se mé tváře dotykat nemá. A vlastně, i když to samé dělal rukou, byla jsem asi ráda, protože proč by se měl dotýkat zrovna mně, že?
Ovšem díval se na mne pohledem, že se mu líbí, jak se chovám. A tím bičem mne pravda několikrát ještě "obtoulal".
No, mám pocit, že jsem měla ještě jeden poznatek, ale když si nevzpomínám, tak ten poslední. Při vlajkovém tanci se mi Asagi smál! Nejprve byl rád, že vcelku dost lidí má vlaječky, a když měl čas se podívat detailněji na přední řadu, tak se mi smál.
Asi mi oplácel to, že kdykoliv se na mne ze začátku koncertu podíval, já jsem přestala zpívat a zakřenila jsem se na něj, jak měsíček na hnoji. XD
Asagi byl opravdu úžasný!
Hodně se potil ve svém kostýmu. Dlaně měl suché, ale když jsem mu přejela po pažích nebo po stehnu, pak mu přešela na dlaň, tak si musel říkat - "Ježiš, ta je zpocená"... ale opravdu to byl hlavně jeho pot. ;)
Někdy na začátku mu spadl příčesek. Taky mám pocit, že chvilku nefungoval mikrofon. Ale i tak není nic, co bych si přála více, než že mi několikrát podal ruku, naznačil pohlazení po tváři a jeho pohledy, že "to dělám dobře".
Na minulém koncertě jsem si všimla, jak je Tsunehito nevybouřený a aktivní. A nezklamal ani v tom malém prostoru. Překvapila mne velikost jeho baskytary, pravda, když vás pořád ohrožuje na životě, zdá se gigantická xD.
Co mne uchvátilo bylo, že v některých okamžicích mi připomínal Toshiyu z Dir en grey. To něco "toshiyovského" z něj vyzařovalo! Byl to možná způsob, jakým hrál. Nebo taková svůdnost. Měnil výrazy a opravdu si to užíval.
U něj jsem také přemýšlela, zda se dotknout jeho stehna. Když jsem to jen letmo zkusila, tak mi podstrčil víc nohy, tak jsem šla dál a on se ještě víc na mne posunul. Chtěl to. Opravdu.
Ještě než se zpotil, tak jeho stehno bylo opravdu hebunké a štíhlunké. Měl na něm saténové stužky a dokonce jsem z té blízky viděla jemné chmýří chloupků. Jakmile se zpotil, stále to bylo takové hebunké, ale k tomu ještě klouzavé vodou. Hehe. Sahat mu na stehna bylo příjemné. Mohla bych i dál, ale taktně jsem se zdržela.
S Iri jsme mu ukázali společné srdíčko a on se usmál.
Možná byla trochu škoda, že se spíše díval dozadu, než na první řadu, ale i tak... měla jsem možnost si ho detailně prohlédnout.
Třeba jeho kolínko s takovou prohlubeninou bylo úžasné. A celkově měl hubené nohy, v porovnání se stehniskem Asagiho. ;)
Hide-zou byl takový typický Hide-zou. Usmíval se a arogantně tvářil, že je nejlepší .Ale skutečně se dalo dívat, jak přivřenýma očima ty fanoušky sleduje a těší jej, že si to užívají. ;) A já si mohla říkat: "Mám tvé trsátko doma, už jsi můj, tak se tu netvař!" xD Byl celý zahalený, takže se dalo mu sahat jen na ruce nebo kostým, ovšem moc jsem toho nevyužívala, když se mi sám nenabídl.
Musím se přiznat, že Hirokiho jsem příliš nesledovala, kromě tedy jeho bubnového sóla, které bylo dokonalé. A také nádherně voněl, když si šel po encore podat ruce.
No a Ruiza byl většinu času na druhé straně a já neměla volnou chvíli, abych ho pozorovala. Ovšem když přišel k nám, tak nám nastavil hlavu, abychom si prohrábli jeho vlasy, pak celý se přes mne natáhl, takže jsem ho téměř mohla líbat. A byl vysmátý. Skoro horší lečo než já xD!
Ještě k těm vlasům jsem zapomenula, že Tsunehita strana napravo ode mne podrbala ve vlasech, tak on přišel k nám, nastavil nám vlasy - když jsme nereagovali, podíval se, co se děje; pak znovu nastavil své vlasy... ;) Hezké!
Koncert byl úžasný a já mám pocit, že jsem zapomněla něco více, než jen zmínit se na potové spršky, které nás kropili, když Tsunehito nebo Ruiza máchali hlavou - Asagi měl strašně pěknou kapku potu pod bradou ;) -, bohužel si nemůžu vybavit, co jsem vynechala.
Po koncertě jsme čekali stále v klubu, než odejdou. Bylo řečeno, že nebude autogramiáda, ale oni - opravdu skvělí - nám cestou z klubu podepsali, co jsme jim dali. Takže mám všechny fotky podepsané. Mohli jsme si je prohlédnout již osprchované a bylo to strašně milé s nimi takhle být.
Když odjížděli, mám dojem, že zamával i Hide-zou, který je na mávání sporý. Snad si to D užili, když to byl první koncert v tour... a doufám, že ten přechod časových pásem a ten úžasný večer je příliš neunavili. Protože byli opravdu skvělí, milí... a slovo děkuji nestačí - dávají nám toho tolik. Mnohem více, než by museli.
Žádné komentáře:
Okomentovat