srpen 2011
aneb Gacktovi nebo mně něco chybí *Mana: "Jak by řekl tvůj otec: přeberte si to, jak chcete."*
Nechci působit jako nevděčný rozmazlenec, ale... Gackt byl zklamáním, ne samotný Gackt, ale to okolo něj. Aby se vám více líbila ubytovna, než samotný koncert - hmm, to už skutečně vypovídá o něčem ohledně vás nebo dotyčných koncertujících.
Takže začněme.
Malý Bangkok
Cesta do Brna, káva, cesta do Budapeště a zážitek ze záchodu student agency, kde jsem si chvíli hrála na slepého (pozn. nemám ráda veřejné záchodky, vždy se mi tam stane něco strašně vtipného) a nakonec Népliget - tohle zde (až na záchod) bylo již párkrát. Ale důležitá je ubytovna - tentokrát obstarával ubytování bratr mého společníka a vybral úžasnou ubytovnu. Bojový název pro ni byl Malý Bangkok, protože když jsme tam přijeli, připadali jsme si jako v Bangkoku.
Prošli jsme průchodem na dvorek, kde to prostě vypadalo jak v asijských mafiánských filmech (trochu Moon Child, ale to bylo ovlivnění Gacktem) a přivítal nás asiat, který neuměl příliš anglicky a vypadal, že je vcelku rád, že jsme turisté a ne policie. Stará okna, které se nedají pořádně dovřít a staré zdi... ovšem nejúžasnější bylo, že každé dveře byly nejméně jednou vykopnuté a měly zpravený zámek - tedy bylo jisté, že policejní razie tam skutečně někdy byla.
A dokonce jsme měli pocit, že skutečně jsme ji zažili, když jsme se vrátili z Gackta v cca tři ráno a u vchodu do naší části, kde jsme měli pokoj, byly odstavené dveře, v nichž byla vysekaná díra sekerou.
První noc, co jsme tam spali se budovou proháněli asiaté. Tedy hostel asi byl jen zástěrkou pro ubytování nelegálních uprchlíků a ti žili jen nočním životem. Taky nejspíše se pěstovala marihuana na balkónu u podkroví, který jsme viděli jen letmo.
Bylo to skutečně skvělé, líbilo se mi tam - postele měli dobře tvrdé a až na to, že koupelna byla na zástrčku, tak tam bylo i vcelku čisto. A hlavně to bylo vzrušující a jak z filmu - do Bangkoku bych si neskutečně ráda zajela (a to nejen z důvodu sexuálního turismu).
Čekání
Přijeli jsme den předem, tak jsme se šli podívat, kde Gackto bude koncertovat. Syma Csarnok byla 30 minut chůze rovně, takže jsme tam došli brzo a nemuseli jsme používat maďarské metro.
Nejprve jsme ovšem dorazili k jakémusi divadlu či tak něco, před kterým měli "vyhřívaný" beton (co byste chtěli při 34°C) a strašně velký prostor, jako kdyby tam měli se promenádovat pionýři.
Nakonec se nám ovšem podařilo najít i Symu a zjistili jsme, že již den před koncertem tam některé Maďarky čekají už den. Spaly před Symou pod mostem. "Spřátelili" jsme se s Niyou, která se snažila spravedlivě rozdělit řady podle čísel. Osobně si nemyslím, že je to tak špatný systém, že když někdo tam 2 dny spí předem ve stejně ne-li horších podmínkách jako třeba i cizinec má právo jít do haly první a Niya ty čísla skutečně dávala podle toho, jak kdo dorazil, nikoliv třeba přátele nebo ti, co předpokládaně přijdou.
Mno, nakonec jsme tam nenocovali a vrátili se na hotel, z kterého jsme vyrazili kolem čtvrté raní dalšího dne (tedy v den koncertu), abychom dostali naše čísla 38 a 39. Hezká čísla s tím, kolik tam bylo lidí (škoda, že nakonec k ničemu nebyla). Niya nám půjčila deku a spokojeně jsme mohli dalších několik hodin čekat.
Museli jsme se různě přemisťovat, ovšem nakonec začali pršet, tak jsme - doslova - skončili pod mostem. Skutečně úžasný zážitek *bez ironie*: sedět od cca sedmi ráno do nějakých dvou odpoledne pod mostem na dece, koukat se jak venku prší a tisknout se tam s další stovkou vytrvalců. Několikrát jsme navázali kontakt s Maďary, kteří na mne vždy začali Maďarsky a když zjistili, že by měli anglicky, tak to vždy bylo vtipné. xD
A také jsme dopilovali naši představu o maďarském sportovním divadlu, kde se hrají hry jako: "Dát góla do své, či do cizí branky, toť otázka, kolik mi zaplatili." nebo oblíbenější: "Ronaldo, Ronaldo, svůj klub zapři, nebo pokud budeš chtít, já zapřu svůj a přestanu být ruským hráčem. Co je to jméno? Ni ruka, ni paže, ni jiná část - snad jen noha - lidského těla." A tak. :)
V asi 12 hodin přijeli tři červené tourbusy a popravdě to byl asi jediný moment, kdy jsem se trochu zachvěla nervozitou, ale to jsem spíše načerpala zvenčí.
Kolem čtvrté hodiny se začala stát řada. Ať se Niya snažila, jak chtěla, tak čísla byla k ničemu. Jako prvních 44 čísel vypadalo, že půjde sestavit, ale ten zbytek trochu pokulhával (trochu i kvůli neočíslovaným Češkám, ale chápu, kdybych neměla číslo 38 bylo by mi číslování ukradené) a nakonec se i dopředu dostal kluk, co přišel až na poslední chvíli (a vypadal "lízlej asiatem"). Přede mnou v řadě stál nějaký asiat, co vypadal jako postarší japonský herec, byl tam se svou maďarskou blonďatou přítelkyní a my jsme si dělali srandu, jak si bude na koncertu číst a hrát hry na mobilu, nezaujat Gacktem. xD
Nakonec číslování bylo úplně k ničemu, protože k Symě a vstupu do ní se muselo běžet, takže se to skutečně pomíchalo. Ale co... nakonec jsem se stejně dostala do 2,5 řady před Gacta, což je při počtu lidí dobré s tím, že někde v polovině koncertu jsem již byl v 2. řadě.
Při čekání mne trochu naštvali Maďaři, protože přede mnou holka kolabovala již před koncertem a já jsem se jí tudíž snažila držet místo, aby mohla dýchat na plné plíce a oni měli něco proti mé ruce, co pravda sahala do přednější řady, než v které jsem byla. Když se jim - samozřejmě - nepodařilo stlačit mou ruku *kulturista D xD* a nepodařilo se jim ani mi urvat kůži tak, abych řekla alespoň "au" (i když se snažili), ten "lízlej asiatem" si se mnou promluvil znakovou řečí (anglicky samozřejmě neuměl) a já ji tedy sundala, vědouc, že stejně se na místo, kde předtím moje ruka byla dostanu, až začne koncert a samozřejmě jsem se dostala.
Hala se plnila dlouho.
Koncert YFC
A teď přijde cosi negativního a naštvaného.
Nesnáším, když mi někdo říká motherfucker a nevzrušuje mně slyšet slovo fuck, Gackto by měl počítat s tím, že v publiku jsou i ti, co mají své ego a prostě nebudou snášet oslovování vulgarismy. Také mne opravdu vůbec nevzrušuje, když mi někdo říká anglicky oplzlosti a už vůbec ne ten jeho europoidní buzík.
Ano, křičela jsem, křičela jsem hodně a chtěla jsem Gackta vidět, snažíc se ignorovat to negativní. Můj problém asi byl ten, že ke Gackt jobu nemám žádný vztah: poznám Shinyu a Chachamaru a tím končím; a že nechodím na evropské koncerty evropanů a kdybych na nějaký šla, byli by to Rammstein, což opravdu je něco o hodně jiného než ten buzík.
Nastoupila celá osádka podia a my jsme je přivítali neskutečným řevem, který neutichl po celý koncert - ale chápu, že Gackt sám ten řev stále provokoval a chtěl ho, tedy na tuhle stránku si stěžovat nebudu, i když slyšitelnost i po koncertě je hodně malá ;).
Gackt sám o sobě byl prostě Gackt. Měl nádherné tělo, když se ošahával dával mi přesně to, co jsem chtěla, protože Gackt by byl úžasným striptérem. Odpustím si hanobení kuřecího účesu, i ten se dá snést. Líbil se mi jeho make-up. A ty pohledy... ano, hlavně ze začátku se naše pohledy hodněkrát střetly - naše dva páry šílených očí si rozuměly ;).
Sice do Gackta jsem se zamilovala jako do ne-muže-ne-ženy topícího se v melancholických pocitech (protože je příliš krásný, než aby mohl být milován a šťastný) a oblečeném v latexu a teď je Gackt někým zcela jiným, ale s tím jsem počítala. Gackt byl opravdu úžasný. S tím vším jeho - ano, ano, ano, to jsem chtěla vidět! A když se na mne díval, zda křičím, tak jsem skutečně křičela tak, že mám bolavé hlasivky, protože jsem ho chtěla potěšit.
Ovšem... ten jeho buzík. Když jsem hned na začátku pochopila, že mi občas bude zaclánět Gackta, tak se odepsal. Vždy, když se mi tak stalo, že se dostal přede mne a já neviděla na Gackta, tak jsem na něj křičela něco ve smyslu: "Ty zasraný buzerante vypadni z toho pódia." Jenže... jemu se to líbilo a byl upřímně potěšen mou ohnivou láskou (nenávistí samozřejmě!!!). A tak jsem dostala přímí zásah jeho stříkání (vody) nejednou.
Když jsme u stříkání. Hned od začátku mi přišlo, že se dívám na porno. Mám ráda fanservis a porno, ale... stáhla jsem si někdy porno s asiatem a europoidním buzíkem? Myslím, že takové snímky mne moc nezajímají, tedy... ten buzík mi tam vadil a stokrát raději bych na jeho místě viděla kohokoli - nejlépe Chachu - z Gackt jobu.
Znovu se vracím ke Gacktovu osahávání se a celkově oni měli opravdu hezkou choreografii. Užila jsem si ji a musím ji pochválit, i když tam byl buzík.
Ze svého místa jsem viděla dobře na celé podium, takže když Gackto zrovna byl v úhlu, kde mi někdo zacláněl, dívala jsem se na Chachu. Měl skvělý účes a celkově působil mile. Co se týče druhého poznaného - tedy Shinyi - tak ten nevypadal tak hrozně, jako si ho pamatuji a asi zhubl :), prostě mu to také vcelku slušelo. Heh - právě si uvědomuji, že Youa jsem vůbec nezaznamenala, kruci.
Dalším velkým zklamáním bylo, že se zpívali známé písně, u kterých každých musí znát text i pozpátku, částečně anglicky. To jsem měla chuť pozabíjet všechny, protože to byla poslední kapka, aby se mi koncert naprosto znechutil. Nesnáším angličtinu a Gacktovo kouzlo je právě to, jak nádhernou japonštinu má, jak mu jde rozumět a skutečně si s ní hraje... a on ji vymění za pojebanou angličtinu! *dodatek: "Omlouvám se za vulgarismy, ale skutečně mne to hodně zklamalo."*
Nějaké dívky kolem mne plakali dojetím, připadala jsem si nevhodně, že mne ani nerozechvívalo vzrušení.
Přemýšlím, co dál říct. Kdybych nebyla tak zklamaná, napsala bych report již včera, ale nechtělo se mi do toho právě pro tenhle moment, kdy nebudu mít, co psát, protože Gackt pro mne nebyl plný zážitků. Mohla bych se znovu zmínit o jeho oplzlé angličtině, o jeho buzíkovi, ale snažím se najít něco pozitivního, ovšem to se skutečně dá shrnout do jednoho odstavce opěvujícího samotného Gackta a do dvou vět o Shinyovi a Chachamaru.
Když si čtu, co píše Dada, připadá mi, že svět je takový, jaký má být; když jsem byla na koncertu Gackta, přišlo mi, že svět je v prdeli a nemá žádný smysl pro mě na něm existovat.
Po koncertu jsem našla trsátko od jakéhosi Takumiho - to jméno je hezké, raději ovšem nechci vědět, který z nich to je. Do středu nám moc věcí nedolítlo, ale kraje si skutečně užili, co jsem si všimla - přeji jim to ;). Štěstí, že mi buzík nehodil košili, to bych bývala mu ji hodila zpět xD.
Když to mám nějak shrnout, tak skutečně vzpomínám na Gacktovy pohledy a výrazy a říkám si: "Ano, to je náš šílený Gackt." Zapomenuli na to, co říkal a koho měl vedle sebe, byl to Gackt. Krásný Gackt. Gackt egoista. Gackt, který býval v Malici Mizer a občas do něj prosáknout staré kořeny, když si dá na hlavu paruku a obleče se do krajek. Jenže pro mne už ne Gackt bůh - mí bohové mají krajky a jsou oblečeni v černé, upírští aristokraté, nikoliv návštěvníci KFC, co tam nabalují buzíky.
Po koncertě jsme cca 3 hodiny čekali, než Gackt odjede. Přitom jsme potkali jednoho staffáka, který vypadal jako Dadův otec, když byla Dada ještě dítě. :) Já a můj doprovod jsme se odjezdu Gackta nedočkali, jen jsme ho viděli zezadu nasedat, když jsme šli na benzínku si koupit pití. A to jsme si řekli, že to bude stačit, protože se nám nechtělo vracet. YFC prostě neuchvátila (alespoň tedy mně)
Jak již jsem výše zmiňovala, tak po návratu do Malého Bangkoku jsme našli ty dveře rozsekané sekerou, což bylo více vzrušující, než koncert, protože jsem si představila, že se tam stalo něco drsného.
Poslední poznámka ke YFC je úsměv nad tím, když má někdo na tričku na zadku napsané "Show your soul" - nebo tak něco, mám tričko pouze s kuřetem a ne nápisem.
Zapomněla jsem, že tedy jsem si odnesla potítko a tričko, zarážející, že velký egoista Gackt na to nedal nikde své jméno, což by mně potěšilo víc, než YFC. Co jsem neřekla je, že já McDonald a KFC nadmíru nesnáším a nechutná mi tam - tedy sice je to hezký vtip to YFC, ale... nápis Gackt by potěšil víc a mohla bych ho rozhodně nosit hrději než kuře.
A tím končím svůj report, který není vůbec tak nadšený, jako ty minulé... a děsím se, že skutečně se něco ve mně změnilo a já si neužiji ani Dir en grey. Bůh mne toho chraň.
pozn. Gacktův buzík se jmenuje Jon.
Žádné komentáře:
Okomentovat