únor 2013
aneb Podpírač nebo sebevrah?
Tak jsem se dnes v 6.30 vrátila z koncertu - a jak je zvykem -, dávám sem report (u něhož se pokusím nezačít s osobním článkem).
Vše začalo tím, že jsem vynechala v pondělí seminář z fyziky, takže jsem na kolej přišla někdy kolem jedné/druhé hodiny a velice líně jsem se začala chystat. Udělala jsem si oběd, bagety na cestu, našla si něco na sebe, abych nešla v tričku jiné skupiny (protože v Praze skoro jiné věci nemám) a asi hodinku spala (měla jsem ten den za sebou slabé tři hodiny spánku), pak kolem osmé večer šla po Veru, která si nechávala věci u mne na koleji. Protože přišla spolubydlící, vyrazili jsme už někdy kolem deváté na Florenc, kde již čekala Nex. Nakonec se k nám připojila Scope a mohli jsme v po jedenácté vyjet směr Mnichov.
O koncertu jsem se dozvěděla někdy v lednu (na začátku února jsem zjistila, že se všechny koncerty po Mnichovu ruší, protože nebyla účast) a dotyčnou skupinu znala jen podle Zera a Tsukasy (dříve v DespairsRay), cesta do Mnichova i přesto byla trochu více finančně náročná, ale v rámci podpory j-rocku (jsem "profesionální fanynka", řekla bych, a investuji do toho nemalé částky, přestože reálně se živím na kolejích jen polévkou z rýže, mrkve a cibule, protože mám dosti úzké finanční zdroje) jsem jela bez hlubšího rozmýšlení. Navíc jsem koncert potřebovala, a když mi škola na účet připsala přízpěvek na kolejné, tak jsem ho celý dala na lístek a cestu.
Do Mnichova jsem dojela po čtvrté, jako největší bezdomovci jsme zakempili na ženskách záchodcích, protože byly neplacené a měly uvnitř topení (a smrad). Tam jsme byli tak do šesti, než jsme vyrazili do klubu. Mrzlo a Mnichov byl pokrytý sněhem, zatímco Praha jen břečkou - jeli jsme z tepla do zimy a tak se nepodařilo vychytat pořádně oblečení.
Zapíchli jsme pomyslnou vlajku u klubu, Veru vyfotila naštěstí náš ještě noční příchod (o tom později) a vyjeli jsme k Neo Tokyu, kde jsme poblíž chtěli najít jakoukoliv kavárnu, než obchod otevře.
Nakonec se nám podařilo najít opravdu dobrou kavárnu - byla jsem potěšená, že jsme neskončili v žádném předraženém komerčním místě jako Starbucks, kam se původně mířilo, nebo dokonce v MCDonaldu a jiných takových místech, kam mám problém jít, i když je to jediná možnost nezmrznout -, vyvalili jsme se do pohovek a křesel, co tam byli a pojedli menu: docela velkou čokoládu (spíše kakao) a velkou vafli se šlehačkou a zmrzlinou. Byli jsme tam až do jedenácti. Nex si pospala, protože to moc v autobuse nedávala. A chudák Veru nepospala ani tam, i když v autobuse také nemohla usnout. :/
Poté jsme zamířili do Neo Tokya. Zklamalo nás, kolik tam měli k-popu. Už jsem si myslela, že zklamaně budu odcházet i bez Rinkaku od Dir en grey, pro které jsem tam šla, protože se mi nechtělo kupovat. Ale zcela náhodou mi padl zrak na CD Witch on flames od Velvet Eden (které jsem se dívala na internetu, zda ho tam mají a nenašla jsem). Zastavilo se mi srdce a musela jsem chvíli rozdýchávat. Tak nakonec jsem si šťastně nesla obojí a nemohla být šťastnější.
Venku sněžilo už někdy od rána, takže se oteplilo, ale bylo vlhko. Když jsme došli ke klubu, začala jsem stavět sněhuláka a zatímco já jsem plácala spodní kouli, tak holky se dohadovaly s nějakými Němkami - co tam byly v autě před klubem -, že jsme tam byli první a nakonec to Němky uznaly, takže naše první místa byla naše!
Pak se ve sněžení, které jen na chvíli přestalo, čekalo. Dlouho tam nikdo kromě nás nebyl, několik přišlo, když měla skupina přijet, ale stále nás bylo málo (nikomu se nechtělo v tom počasí čekat).
Skupina přijela před druhou, myslím - ani jsem se nedívala na hodiny, abych nevěděla, jak ještě dlouho (ne z důvodu, že by mne to vyděsilo, ale nechtělo se mi vracet do Prahy). Bylo to vtipné, jak jim a jejich nástrojům, aby se lépe z auta vynášely, museli odhrabat cestu.
Scope a Nex dávali dárek Tsukasovi - flašku, druhou střídmě popíjeli před klubem - za to, že Scope dá paličku a na koncertě jí skutečně pěkně omlácenou dal ;). Mezitím si nás natáčel Zero. Zero už od prvního okamžiku byl strašně mile působící. Jako postižená - nevím, zda to můžu svádět na nevyspání - jsem mu mávala a on mával zpět s tím svým klaunským úsměvem (má speciální zpásob, jak se usmívá, pro něj typický). :) Shun se chtěl koulovat - ne s námi, i když jsme si předtím dělali srandu, že se s nimi budeme koulovat. xD Nakonec zašli do klubu a zase se čekalo.
Otevírali v sedm - do té doby nám nějaké hodné Němky z jiného auta půjčili deku a Nex všem prezentovala naši Československou výpravu jako největší bezdomovce a chudáčky. Nu což... já se do anglických rozhovorů nikdy nepletu - ale Němci byli milí. A poupravili mého sněhuláka, aby vypadal více reprezentativně s nápisem skupiny na hrudi (po koncertu byl stejně rozkopaný :/).
Čekaly tam s námi i nějaké Japonky a jak se Nex s nimi snažila bavit anglicky, musela jsem se držet, protože spojení angličtiny, kterou nenávidím (jim stejně nešla) a falešně roztomilých Japonek, co jsou naučeny kvičet jako selátka, i když je nikdo neznásilňuje, byla smrtelná pro mne.
Mé místo bylo v první řadě - uprostřed byla Scope, já byla u její levé ruky, takže jsem celý koncert měla úžasný výhled na zpěváka Rickyho, vzadu na Tsukasu u bubnů, Zera na levo od zpěváka, vlastně i Shuna, a kdyby býval Kazuya více zajímavý, tak i na něj. Myslím, že jsem měla skvělé místo. ;)
Byli jsme rádi, že koncert začal a mohli jsme se konečně zahřát. Když jsme čekali před koncertem vevnitř, celá jsem se třásla ještě doznívající zimou a měla po celém těle husí kůži. A bavila se tím, jak si Japonky upravovaly vlasy, aby jim byla vidět ouška a ony byly ještě roztomilejší. (Jsem nesnášenlivá, jsem...)
Ze začátku koncertu mi trochu dělalo problémy se do toho dostat, tak jsem dostala od Scope do žeber, abych pařila. Ale pak jsem se do toho správného módu dostala a myslím, že kdyby byl koncert dvojnásobný, byla bych na konci úplně hyperaktivní až radioaktivní, jak jsem se do toho dostávala s každou písní víc a víc.
Každá skupina naživo - kromě zmrveného Gactka - je úžasná, alespoň u j-rocku to platí. A tito také byli.
Sice jsem větši času byla zaujatá Zerem, klouzala pohledem na Rickyho - protože měl úžasně živý projev (i když se už u první písně zpotil) - a Tsukasu, ale zvládla jsem si u toho příjemně zapařit, až teď mám problémy hýbat hlavou (a protože jsem byla úplně u podía, jak jsem skákala a zezadu se na mne tlačili - divné, protože jsme byli ve slušném Německu - ohoblovaná stehna o pódium.)
Byl plán, že místo "encore" budeme zpívat refrém jedné jejich písně a to se téměř úplně podařilo (občas encore zaznělo). Celkově si myslím, že se nám - celému publiku - podařilo udělat skvělou tečku za jejich tour. ;) Aspoň v to doufám - dala jsem ze sebe vše, abych je potěšila a určitě jsem nebyla sama.
Ricky měl nejdříve brýle, a pak mu celou dobu do obličeje spadaly vlasy, přestože jsem si ošmatala jeho tělo a to i v tu chvíli, co se přeze mne nakláněl, tak do očí jsem mu - myslím - nikdy neviděla, což mne mrzelo (mám ráda oční kontakt - se Zerem jsem ho měla dost). Nejsem si jistá, zda se vůbec na mne kdy podíval. I když asi ano. Takové to "dobře děláš", když jsem dělala "hej" a nebo handbangovala. Fotil nás, bojím se toho, že se svým "postiženým" výrazem, splihlými vlasy a celkově s mou ošklivostí budu na fotce - nejsem reprezentativní do první řady, nejsem...
Byl trochu přitloustlý... asi z toho jídla, co mají na tour. Ale vůbec to nebylo nějak "znechucující" nebo tak. Jen byl prostorově obsáhlejší ;).
Tsukasa mi celou dobu někoho připomínal. A nakonec na to přišla Veru, když řekla, že je podobný Shoovi (z Coatu). Je to takový ten typ zdravého japonského chlapce. Byl úžasný a zazpíval nám enku! K tomu ještě dodám, že celkově se s námi hodně bavili (třeba když nás "učili" vyslovovat jejich jména) a intereagovali. I když jsem většinou, když přešli do japonštiny, to chápala jen okrajově (a to mám pocit, že se mi Ricky trochu smál - často mám pocit, že se mi někdo směje).
Kazuyu jsem vlastně pořádně vnímala jen ve chvíli, kdy mluvil, tak o něm toho příliš říct nemůžu.
Byli hodně kontaktní a já si to v první řádě mohla plně užít, i když - asi jsem se jim nelíbila - přímo ke mně moc nechodili - nebo to mohlo být tím, že buď já nebo Scope nebo Němka vedle jsme měli na repráku ruce, tak se tam asi nedalo tak dobře opírat. Nevím, kdybych se nelíbila, nedivím se.
Ale když přišel několikrát Shun, tak musel se chudák cítit zanedbávaný, protože na něj málokdo šahal - alespoň v prostředku. Vždy jsem začala po jeho noze - nevadilo mu to -, ale byla jsem sama, tak jsem se cítila divně, tak to bylo jen takové, že jsem na něm měla ruku, ale "nesápala" jsem se. Ovšem byl zábavný a i nebezpečný, když mával copánky/dredy/touvěcí, co měl na hlavě.
Nakonec jsem si nechala Zera, protože to byla celý koncert má modla. Vypadal nádherně, jak si to celé užíval a usmíval se a byl aktivní a tak celkově všechno srdci milé dělal. Je pravda, že za Nex se chodil "pošahat" a ona za to dostala trsátko přímo do ruky :) (já jsem svou příležitost mít trsátko od Zera si odřekla už na koncertu Despa, kde jsem ho dala Miyoko a nelituji toho, tak nemůžu být smutná, že ho z tohoto koncertu nemám ;)). Přímo za mnou nechodil, ale i kdybych si na něj nesáhla - což není pravda, sáhla jsem si vydatně na nohy, zadek, ruce i vlasy a celkově jsem si šáhla skoro všude -, tak by to stálo za to, jen pro ten jeho výraz.
Jednou mě málem kopl do ruky, jak vykopával nad publikum. A co je hlavní - používal mne jako držák. xD Jakože - když plival vodu a chtěl ji plivnou do zadu - tak přišel k repráku, a dozadu zády šel na publikum, takže mi prakticky lehl na ruce a "drž mě". Tak jsem ho držela! (Silná jsem a vypadám, tak když již ne zajímavá pro to nechat se ošahat, tak sloužím jako držák).
A nakonec dokonce, když chtěl se natahovat dozadu za fanoušky a nemohl se udržet oběma nohama na repráku, se prostě chytl mé ruky a vytáhl se za ni. Prostě jsem byla jeho držák. Který ho i zachránil, že když se tak natahoval dozadu - přeze mne - a oni ho začali stahovat do publika, jsem ho podepřela, aby se jim to nepovedlo a on nespadl (i když by mi padal přímo do náručí).
Jsem "Zerův držák". ;)
Koncert byl celkově skvělý. U podpisovky - koupila jsem si plakát a tričko - jsem si objala Zera (mohla jsem i ostatní, ale nakonec jsem jen jim potřásla rukou a uklonila se s poděkováním). Mám pocit, že když mi Zero podepisoval plakát, tak jsme se na sebe usmívali úplně stejným způsobem - asi si vybavoval, že jsem jeho "držák". A přestože Veru říkala, že Zero objímal slabě, tak na mé způsoby to by dost silně. Byl to hezký pocit.
Celkově jsem si zase něco užila (stejně jako lolita sraz před dvěma týdny).
O to horší bylo, když jsme odcházeli z koncertu a čekala mne realita. Omlouvám se svým společnicím, že jsem "sebevrah" a psychopat. A děkuji jim za koncert. Asi to jediné můžu říct nakonec. Nebyla jsem moc schopná potom "z psychických důvodů" mluvit, o to víc, že jsou názory, v kterých se se Scope a Nex rozcházíme.
V jednu jsme nasedli do autobusu a vydali se směr Praha.
Chtěla jsem jít do školy, ale nakonec nešla - alespoň nemusel Veru čekat tři hodiny na hlaváku a mohla být se mnou na koleji. Hezky jsme si popovídali ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat