květen 2013
aneb Psychika se podepisuje na všem
Když jsem už tedy rozjela onen nový blog, tak budu pokračovat ve psaní reportů - tenhle tahám z paměti po delší době, tak nejspíše nebude úplně přesný a tolik emotivní (ovšem tomu je asi na vině něco jiného než nevzpomenutí si na pocity).
Do Prahy a celkově na koncert jsem jela s velkou nechutí a svým špatným psychickým stavem, který i na minulých reportech je znát.
Byly VIP-vstupenky, tedy se mi zdálo zbytečné chodit brzo. Do Prahy jsem dorazila v poledních hodinách a doslova se vyděsila na kolejích, když jsem zjistila, že se tam chystá prostor pro MEZI BLOKY. Byla jsem vyhnána, když to začalo, protože hudba byla příliš hlasitá a špatně nazvučená (trhalo mi to doslova uši a to ležívávám na koncertech na reprácích :)). Tak jsem oslovila jednu starou kamarádku a strávili jsme asi dvě hodiny u drahých (cenově) asiatů pod MATRIXEM, ale dala jsem si bábány v těstíčku - což jsem mívala u těch našich v Hranicích ráda -, tak nebyl problém.
Když jsme došli před před klub, zarazilo mne, jak málo lidí tam bylo, i když bylo téměř před pouštěním VIPů. A ještě více mne děsilo, kolik lidí z nich znám a jsem jim vzdálená. Nakonec s váháním jsem se připojila ke skupince Nex a Scope aspol., ale dělala jsem tam paté kolo od vozu - na náladě mi to vůbec nepřidávalo.
Nakonec jsem v davu pod pódiem - zde to byl jen hlouček - byla na místě, které by v jiných - skutečných - davech bylo skvělé, tady jsem byla v skoro poslední řadě.
Pustila jsem před sebe nějaké malé slečny, co vypadaly do skupiny zainteresovanějších, než jsem byla já a vysloužila si tím: "Jsi milá." Tak jsem jim vysvětlila, že většinou bývám vepředu a teď jsem chtěla být vzadu, vyzkoušet si to, takže jsem vlastně jen pozér. "Ne, jsi milá," potěšilo mne to, nebudu zapírat. Byl to jejich první koncert - asi jsem se s nimi chtěla bavit, ale hned na začátku mne zarazilo, že neznají Dir en grey, tak jsem raději od své snahy upustila. Po koncertu jsem je znovu potkala, když jsem se ptala, měly z něho dobré dojmy :).
U samotného koncertu já tolik nadšená nebyla.
Působilo na mne prostředí mezi cizími nebo nepříliš libými lidmi, trvalo mi dlouho, než jsem přestala být tvrdá jak týden stará veka a trochu se roztrsala. Skupina byla ok - takový průměr, nic jsem nečekala a ani jsem nebyla překvapená něčím skvělým, co by nám dali.
Uměli to, hráli dobře, jen já se cítila odcizeně.
Bubeníka Pinkyho bicí bavilo, byl živý, vystupoval jako diblík nebo opička. (A myslím, že ostatní členové ho tak i berou xD) Světlovlasý kytarista - bůh ví jeho jméno - byl mdlý a nedomrlý, připomínal špatnou kopii nenalíčeného YOHIA - proto tolik negativní hodnocení, navíc stál na druhé straně pódia než já -, ale když promluvil - dokonce měl nejdelší českou řeč, pokud nekecám -, trochu života do něj vjelo a hned byl sympatičtější. A basák Haruka se zpěvákem Halem mi přišli jako z dorama tumbling.
Zpěvák se na mne ani jednou nepodíval, což mne mrzelo, i když se nebylo čemu divit (možná se kolem mne šířil obláček temnoty :/). Basák taky ne, ale ten se díval celkově méně kolem sebe, ovšem o to víc působil mužně - držel pevně svůj nástroj a na svět kolem se neohlížel.
Když dávali encore, přišel zpěvák bez trička - mimochodem, japonsky mluvil docela dost a měl ten správný delikventský způsob - a na zádech měl "♥ PRAGUE", ovšem zajímavější bylo jeho fakt hezky vypracované tělo (neřekla bych to do něj, když byl prve v kostýmu). Škoda, že ho neukázal i basák.
Podvědomě jsem si uvědomovala, že mi zpěvák někoho připomíná, krom tedy Wataru z tumblingu, a posléze při čtení rozhovoru s ním jsem zjistila, že jeho vzorem je Gackt - docela milé, když si tak člověk čte, že se mladý Japonec rozhodl založit si skupinu kvůli svým vzorům, mezi které patří i Malice Mizer (jeden je zvyklý na samé X Japan, ale Malice Mizer je pro mne mnohem příjemnější a hned jsem ho začala mít raději). Ovšem zpěvák pojal trochu Gacktových móresů a ta jeho odhalená hruď, černé kalhoty a bílé kožené rukavice mi teď přijde kapánek Gacktovské... i s tím přejetím si prsty po vypracovaném bříšku. Nehledě na to - klobouk dolů (mimochodem, prý minule, když byl v Praze mu klobouk rozpůlili xD) chlapec se umí prodat.
Zpěvák s basákem nám spustili Pinkyho do davu - drželi ho za tričko a za pásek na kalhotách, je to jejich opička -, tak jsem někoho "zase" držela: na svou výšku byl kupodivu docela těžký. A pak si ho ještě při druhém encore - byli milí, to zase jo a asi i přes ten klobouk minule se jim v Praze líbí - stáhla do náručí Scope a Nex. Ale vše bylo v pořádku - i když se to řeší mezi jistými kruhy, co jsem si všimla -, žádné problémy neměly se stafáky a řekněte mi, co by se mohlo tak stát?
Chápu, kdyby ho někdo stáhl tak, že by si mohl ublížit - nesouhlasila bych s tím. Ale tohle bylo stažení do náručí a pak navrácení na pódium. A Pinky není někdo jako Kyo, aby u něj hrozilo, že bude publikem cupován. Sama sice jsem spíše ten, kdo zabraňuje j-rockerům padat do davu, ale těm dvěma jejich způsoby brát nebudu.
Chybou koncertu, co já v něm vidím, bylo to, že po VIP-podpisovce byla skupina málo kontaktní. Nedali se i nám obyčejnému plebsu. A nebo jsem skutečně neměla stát "vzadu" a měla jsem více pařit, aby si mne všimli a rafla jsem je za ruky. xD
Když jsem u slova plebs, možná mi to přišlo i takové suché, že jsem dodívala v posledních dnech před koncertem seriál Spartakus a chyběla mi tam ta krev a živočišnost. Dokonce jen měla chvílemi chuť jim říct něco hodně vulgárního, co jsem se naučila ze Spartaka, abych se rozproudila - ovšem nenapadlo mne, jak upravit "pokud bude chtít, vysaješ mu ptáka do sucha" na vhodnou hlášku k volání na koncertě ;).
Naše podpisovka - investovala jsem nepochopitelný obolus do merše kapely, jen z principu podpory - také přišla.
Huh. Celou řadu jsem stála mimo a pozorovala basáka. Tak jsem šla až mezi posledními. Nebyl hezký, co do tváře (zpěvák byl asi celkově větší kus, ale takových je), ovšem vypadal jako správný japonský delikvent!
A když jsem si s ním potřásala rukou, měl silný stisk, mám pocit, že to byla reakce na mě - když ne z koncertu, tak z jeho stalkování celou podpisovku. Snad věděl, že mi připadá fakt cool a tak nějak dospěleji než těm mladším přitažlivý (už z toho, že jsem si uvědomila mé zalíbení jím i po tělesné stránce, vyplývá, že Plunklock moc jako kapelu neberu, spíše jako pornoherce).
Před klubem tam stáli chvíli ještě u vozu, když vše nanosili, pokuřovali - basák potvrdil svůj delikventský vzhled v černých uplých kalhotách, mikině a béžové kožené bundě - a dělali si srandu z Pinkyho. Komunikovali s námi a bylo to snad i příjemnější, co do lidského, než koncert.
I tak to byl koncert, který neutralizoval můj špatný stav - nenabudil mne, ale nemám z něj úplně špatný nebo zklamaný pocit. Mám ráda delikventy a vždy jsem jedním chtěla být - tak třeba jen pro Haruku, "byli jste dobří, Plunklock!"
A to, že mne lidé neberou a nesdílím názory některých, to Plunklock odstranit nemohli.
Co mne ovšem mrzí je, že byla tak malá účast. I když jsem ztratila spoustu rysů mé existence, stejně mi touha "podpořit" zůstala (i když vím, že málokdo podpoří na oplátku něco mého). Ale co - asi je to také má špatná vlastnost.
Mohlo nás přijít víc - třeba by se i Haruka svlékl do trička ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat