Pořezaní noční oblouhou

Stál tam - slunce mu zapadalo přes záda - a svíjel se jako had.

Byl pořezaný noční oblohou a jako sůl do ran mu vsypali hvězdný prach.

Nerozuměli jsme mu...

...tak vypsal se do své kůže. Pak mlčel.

To málo slov, co mne napadlo včera, když jsem zavřela oči, snad bylo jakousi předzvěstí, že dnes se mi připomene Kyo. Ve svém psychickým úpadku a následovným uzavřením se mimo svět, jsem spoustu informací zameškala a prošly daleko ode mne. Tak jsem třeba nevěděla o Kyově oficiálním FB a stránkách, a mnoho dalšího nejen o Dir en grey. Vlastně stále nevím, co se dělo posledního půlroku - tak napříč vším.

Ale když se tak na to dívám:

zdroj: Oficiální Youtube

zdroj: http://www.kyo-official.jp/

Připadá mi znovu, že s Kyem máme jisté rysy společné. Nevím, zda jsem se vychovala do takového podoby, nebo je to přirozený vývoj kreatury, kterou jsem, že začne mít tyto rysy. A vlastně - kdybych si to jen vymyslela - bylo by mi to k něčemu? Dělám s tím na někoho dojem? *už se v sobě vůbec nevyzná* Nevím, kde se ten pocit bere a jaké logické předpoklady k tomu vedou... jen ho mám.

Vlastně jsem Kya na začátku, když jsem Dir en grey poslouchala jen chvíli, neměla příliš v lásce. A stále není příliš oblíbeným - ve smyslu toho slova. Je to... jiný pocit a vytvořil se dle mého až, když jsem jej viděla naživo. Na prvním live mnou prostoupil, ale až naposledy v Budapešti, kde šel drobný, a přece měl všechnu - nejen mou - úctu, jsem si ho začala plně uvědomovat.

Je to - nebo alespoň to tak cítím - jako když máte něco schovaného ve dlani, stydíte a bojíte se to komukoliv ukázat, a pak zahlédnete, že někdo jiný ve svých dlaní skrývá to samé. Ty dlaně můžou být rozdílné a lidé, co se chtějí do nich podívat také, ale jisté rysy reakce vlastní a společnosti tu jsou podobné... stejně jako ta věc uvnitř je totožného druhu, i když samotná nemusí být celá beze zbytku vítána jejím vlastníkem.

Já... chtěla bych se s ním sejít osamotě. Nebo mít alespoň příležitost se mu podívat z blízky do očí, abych se pokusila v nich přečíst, zda to, co cítím, je takové. Chtěla bych poznat, v čem je stejný a jestli vůbec. Možná doufám, že kdyby byl, tak... by mne tím přesvědčil, nebo mi dal důvod, že má existence něco nese. Není jen špatná, ztracená a zbytečná.

Ta jeho, i když sám se vidí, jak se vidí, toho nese spoustu. Sama o sobě nebo bez sebe s někým, to nevím.

Chtěla bych se vidět v odrazu jeho očí, stejně jako o sobě čtu v sebevražedném Dazaiovi.