Deník lovce - III

Lovu zdar! Zdravím z nemocnice... :/

Už jsem dlouho vám nic nepsal, pravda je, že jsem zase na tolik úkolů nechodil (a teď si vlastně ani moc nepamatuju, co jsem dělal). A ten poslední, na kterém jsem byl, jsem málem nepřežil. Docela jsem ze sebe zklamaný. Určitě by se za mne celá Doroldoj styděla.
Nicméně začneme zvesela.



Přemýšlel jsem o svém vzhledu... chtěl bych vypadat takhle:

Jsem sice bojovník a používám velkou sekyru, ale líbí se mi tenhle styl, co má Murasakibara. To tetování je skvělé, oblečení... jen k tomu mou oblíbenou sekyru, kterou jsem si už nechal několikrát upravit, aby byla lepší. Šetřím si na ještě lepší, ale zatím jsem nepotkal místo, kde bych si mohl nasbírat, co je na její výrobu potřeba.
Vlastně... jsem docela špatný sběrač.

Byl jsem v jeskyni, ani vlastně nevím, jaké zvíře jsem zabíjel, ale tak najednou jsem se dostal pod vodopád... a já si říkám: "Nao, sedni si tu, nech si kapat vodu na hlavu... a až budeš šílenec, bude ti hej!" Třeba bych pak chytal bojový běs a šlo by mi to zabíjení příšer lépe. (Skutečně jsem celý smutný a demotivovaný z té příšery, co mne přizabila, je to poprvé, co se tohle stalo... všechny ostatní úkoly jsem splnil.)

O pár dnů později jsem si tak šel okolo vesnice a najednou slyším ze křoviska: "Zatracený prasata!" Byla tam nějaká lovkyně a zrovna zabíjela zvíře, které ani neznám. Měl jsem práci, tak jsem se tam nezdržoval. Ale také si to tak myslím! Prasata jsou hrozná - ne tolik nebezpečná, ale nadmíru protivná svou agresivitou.

Když už jsem téměř udělal všechny úkoly druhé úrovně, objevil se v okolí vesnice obří pták! Jmenuje se Qurupeco a napodobuje zvuky, které vydávají jiná zvířata, čím je k sobě láká a tím je ho těžší zabít. Útočí buď klováním nebo podpaluje...

Zavolal si k sobě Velkou [džagidžagi]. Tu jsem neměl problém zabít, ale ten pták mi dal zabrat!

Bylo lepší s ním zápasit ve vodních prostorách, protože se mi nejen podpalovaly lejtka, ale i celé tělo... tak takhle mne nikdy žádný pták nedostal.

Jenže... ve vodě jsem místo zbraně najednou vytáhl prut na ryby a začal je lovit. Asi jsem pod tou vodou stát neměl! Podepsalo se to na mně...

Qurupeco

Bral jsem docela jednoduché úkoly potom. Zabít deset malých bullbullů (divokých prasat), zabít deset furogi (ve škraních mají jed, který plyvají), nějaké ludrothy, arzurose atd. Zabíjel jsem přitom i jiná zvířata a sbíral květiny. Vše šlo dobře, říkal jsem si, jak se mi daří... ale pak přišel ten poslední úkol.

furogi

Anteka 

Popo

Popo je mi docela líto zabíjet, to bude tím mládětem, co má vždy při sobě... a že se mi nijak nebrání. Ale na druhou stranu, poslední dobou jsem zabíjel skutečně vše, co mi přišlo pod sekeru.

S možností dělat úkoly třetího stupně mám dovoleno chodit do nových území. Více na sever, kde je věčně sníh a musím se vždy posilnit pálenkou, abych se zahřál. A na takový opravdu malebný ostrov.

Potkal jsem zimní [džagi] a jmenují se Baggi - hned jsou mi sympatické! A pak ještě hnusné pijavice.

Giggi

Baggi

A také jsem si koupil novou felynu/kočku, jmenuje se Ratar - až budu mít k dispozici její obrázek, tak vám ji ukážu.
A nechal si narůst knírek, abych vypadal více drsný! (K čemu mi to je? Příšery se nepoděsí, asi si ho znovu oholím.)

Nikolu a Izaje jsem poslal na samostatné kočičí úkoly. A začal jsem chodit s Galubou a Ratarem, koupil jsem jim nějaké vybavení, ale zatím jsou nezkušení. Možná i proto byl můj souboj s Barrothem takový propadák.

Tedy zvíře, které mne málem zabilo! A bylo by zabilo, kdyby mne felyni neodvezly zpátky do vesnice.

Barroth

Co teď budu dělat, když jsem se tak znemožnil?

Zatím zahradničím a starám se o dům. Nikam se mi nechce chodit. Docela se bojím... byl jsem tak blízko smrti. A pochybuji o svých schopnostech.

Možná bych měl více studovat. A třeba již konečně pochopit, na co jsou všechny ty lahvičky s lektvary a jak se používá která zbroj.

Nu... snad se mi do příště zlepší nálada.