Léto, podzim, zima, jaro... léto - Léto

Spolupráce se Seiriel.

Před deseti lety

- Léto -


Černovlasý asi patnáctiletý mladík oblečený jen v modrém tílku a černých kraťasech hodil poslední koš a pousmál se. Jeho soupeř byl o nejméně rok starší chlapec s hnědými dredy. Každý den už asi týden, co se s ním poprvé na tomhle hřišti potkal, hrávali basket, a sice jej nedokázal ani jednou porazit, ale občas k tomu měl blízko a pouliční styl byl jiný - zajímavější než ten, co se mladší učil na tréninzích. Chytil míč, který se odrazil z pod koše, odkud předtím střílel, když se mu staršího podařilo obehrát.

“Nevěděl jsem, že se na nás dívá sluníčko,” utrousil ten a černovlasý se rozhlédl, protože nevěděl na koho naráží. Byl večer, slunce už téměř zapadalo, ale stále bylo dosti teplo. A oba mladíci byli značně zpocení po pořádné hře.  

Blonďák, který seděl na lavičce u hřiště, se pousmál a mávl na něj. “Domlouvali jsme se,” prohodil, pak vstal, aby se k němu mohl vydat, “nevšiml sis, že jsem přišel?” naklonil hlavu na stranu v otázce. Potom pohlédl na černovlasého a pokývl mu na pozdrav. Potkával se s ním ve škole už od základky, ale příliš se s ním nebavil a ani ho moc neznal.

“Byl jsem zabrán do hry, protože tadyhle - Aome si říkal? - no, tadyhle... valí,” odpověděl dredatý a ukazoval na chlapce, co měl míč mezi kotníky a utíral si pot z čela do přední části trička. Po svalnatém bříšku mu stékalo několik kapek potu a mizelo v lemu spodního prádla, který trčel kousek nad kraťasy.

“Všiml jsem si...” pokývl blonďák s klidem. Věděl, že spolu už hráli, protože je viděl v jedné, ze svých vizí, když byl s hnědovlasým mladíkem, i když spolu je ještě nepotkal. “Moc se ti nedaří, Kassime,” popíchl staršího.

Dredatý chlapec si setřel ze zad pot rukou a přidržel si světlovlasého, aby mu mohl otřít dlaň do obličeje za tu urážku. I když to byla pravda a on to myslel jen žertovně.

Aome se na ně podíval a trochu se pousmál. Vypadali jako přátelé, popravdě to bylo poprvé, co si všiml, že by se světlovlasý, Juumonji - o kterém se tvrdilo, že je divný po celé škole - s někým bavil. Sklonil se pro míč, aby si ho mohl zase vzít do rukou.  

Světlovlasý se za to na něj zašklebil a utřel se do vlastního trička, protože to Kassimovo bylo zpocené. I když bral jeho chování s klidem a jako nevinné škádlení. Byl na něj zvyklý a na fyzický kontakt s ním taky. “Příšero,” zatahal ho za jeden z dredů.

“Jestli mi ho urveš, tak si mě nepřej,” chytil se hnědovlasý za hlavu nad místem, kde měl dred, za který ho tahal. Poté světlovlasého obklopil, chytil mu ruce a začal jej dloubat do boku.

Aome pochopil, že už asi nebudou hrát. Tak z místa hodil koš a rozběhl se za míčem.  

“To už jsi v tak špatném stavu?” Juumonji se snažil dostat z jeho sevření a uhýbal ruce, která ho dloubala, “že tě člověk trochu zatahá za vlasy a hned opadáváš?” podařilo se mu přetočit se lépe zády k jeho hrudi a kousl ho trochu do ruky.

“Ty slunčisko!” dredatý ho jemně plácl po hlavě a chytl oběma rukama, aby se mu nemohl vykroutit. “Kam půjdem? Asi si nechceš zahrát?” Odmlčel se, jak ho něco napadlo. “Měl jsem vás představit?” Ohlédl se přitom na černovlasého mladíka, který sám trénoval pod košem.

Blonďák se o něj zády opřel, “no, tos mohl, nevychovanče...” prohodil provokativně, potom přivřel oči, “trochu se známe...” také se zadíval na Aomeho. “A vy už nebudete hrát?” nadhodil spíše ke Kassimovi, i když se stále díval na tmavovlasého, “možná bych se i přidal...” pokrčil rameny.

“No, nevypadá, že by mu stačilo mne jednou porazit,” řekl na to dredař a přesunul dlaně na jeho břicho, když už se nebránil. “Hej, Ao, chceš si zahrát s oběma?” křikl na něj, i když od nich nebyl tak daleko.

Ten si je prohlédl - slyšel o Juumonjim, že je na kluky, ale do Kassima by to nikdy netipl - a nakonec kývl.

Světlovlasý se trochu pousmál a sjel na okamžik na dlaně staršího vlastními, potom se vymanil z jeho sevření. Nestyděl se za svoji orientaci - nevadilo mu dělat takové věci na veřejnosti -, ovšem ani nechodil a nevyprávěl to o sobě na potkání. Nedivil se Aomemu, že se tváří docela překvapeně. Navíc pokud se tady světlovlasý obtoulával s Kassimem.

“Nemyslím si, že tě znova porazí,” prohodil potom.

“Dva na jednoho?” zeptal se Aome a bylo to vůbec poprvé, co za poslední hodinu promluvil. Mohla to být dobrá zkušenost. Zadribloval míčem na místě, a poté ho hodil mladíkovi s dredy. Kývl a znovu si je prohlédl, jak se snažil odhadnout, jak dobří jsou - ovšem tohle mu nikdy nešlo.

Kassim se do toho opřel a vyběhl na koš, ale v okamžiku mu Aome míč sebral. Byl docela rychlý a pohotový, a na rozdíl od mladíka s dredy na něm nebyla vidět únava.  

Než stihl vystřelit na koš, blonďák mu míč sebral - nebyl tak rychlý, jako on, ale věděl, kde má být a kdy. Nahrál hnědovlasému, který se mezitím přesunul na druhou stranu hřiště, ke koši, i když v hodech na takovou vzdálenost si moc jistý nebyl.

Mladík s dredy musel doběhnout, protože to nebylo úplně na něj, ale získali náskok a on mohl dát koš.

Aome si světlovlasého chvíli prohlížel - docela ho překvapilo, jak mu míč vzal a že nebyl schopný jeho výpadu uhnout -, poté ovšem se rozeběhl doprostřed hřiště, odkud se rozehrávalo. Světlovlasý měl asi štěstí, jinak si to nedokázal vysvětlit. Nemohl být tak dobrý - kdyby byl, byl by v týmu i přes všechny pomluvy a jeho orientaci.

Když dostal míč, znovu se rozeběhl. Tentokrát si dával na světlovlasého pozor. Několikrát se mu podařilo - čistě, protože byl rychlejší - uhnout, ale poté ho starší nakonec znovu připravil o míč a hodil ho svému spoluhráči, aby dal další koš.

Tohle už náhoda být nemohla. Docela jej to děsilo, protože vlastně ho vždy porazil v souboji jeden na jednoho, což se málokomu dařilo a nikomu ne takhle v řadě.

Mladší si po páté takové ztrátě utřel čelo a zadíval se na Juumonjiho. “Ty... hraješ často?” Tohle nemohlo být jinak možné.   

Blonďák k němu došel a lehce pokrčil rameny. “Jen s Kassimem, a když s námi hraje někdo další, tak s nimi...” odpověděl mu jednoduše. “Už končíme?” zeptal se s trochu pobaveným tónem a pohlédl na hnědovlasého, který se k nim vydal.

Mladší se odmlčel - nepoznal nikoho, kdo by měl ještě větší přirozený talent (a ani žádného hráče basketu, který by házel tak špatné a nepřesné nahrávky), poté zakroutil hlavou. “Při prohrávání se víc naučím,” byla to na něj docela dlouhá věta. “Pokud nevadí, ještě aspoň pět košů bych zahrál.” Otočil se i na mladíka s dredy, protože chtěl i jeho souhlas. Ten jen kývl, nevadilo mu to - pět košů dlouho trvat nebude tímhle tempem.

“Kolik chceš...” blonďák jen pokrčil rameny a pohlédl na Kassima. “My máme dost času, ne?” pousmál se.

“No, můžem...” kývl ten. “Stejně je sex lepší za tmy,” zazubil se a olízl si rty. Aome k tomu raději nic neřekl.

…

Blonďatý mladík vyšel na střechu budovy, kde byl byt Kassimovy rodiny, a vydal se k matraci, kterou zachránil, když ji jeho matka chtěla vyhodit, a dotáhl se svým milencem sem. Posadil se a otočil na staršího. “Vypadal chudák docela vyvedený z míry...” prohodil k výrazu, který měl Aome, když se s nimi loučil.

“Kdyby věděl, co se chystáme dělat,” prohodil druhý a lehl si vedle něj. Otočil se na záda a prohlížel si hvězdy. “Měl bys natrénovat hod do dálky na cíl,” utrousil, poté se na něj obrátil a nakonec ho celého obklopil. “Když už se snažíš vypadat jako dobrý hráč.”

Mladší trochu našpulil rty a dlaněmi se vydal pod jeho tričko po Kassimových bocích. Trošku se zachvěl, když mu v mysli proběhla vize - dnes teprve druhá -, ovšem snažil se to na sobě nedat znát. “Chudák by z toho nespal...” prohodil. “Nesnažím se vypadat jako dobrý hráč,” odporoval mu potom, “to jen ty mě dycky k nečemu přizveš...” pokrčil rameny.

“Tobě se jen líbí dělat se zajímavý svým věštěním, co?” nadhodil druhý provokativně a nenechal ho odpovědět, pouze se vpil do jeho rtů.

Juumonji se trošku zamračil, ovšem chvíli si užíval jeho rty. Nikdy nebyl s nikým, kdo by líbal - nebo dělal jiné věci jazykem - lépe, než hnědovlasý mladík. “Nesnažím se na sebe upozorňovat,” zabručel potom.

“Jasně,” utrousil Kassim, než mu začal vyhrnovat tričko. Nebyli se umýt, takže ho příliš oblizovat nechtěl. A vlastně na to ani neměl moc náladu - byl vyčerpaný z basketu a chtěl si prostě jen udělat dobře. Jakmile ho měl nad pasem, vrhl se na zapínání kalhot.

Blonďák si povzdechl. Nechal si svléknout kalhoty i se spodním prádlem, potom převalil druhého tak, aby on byl obkročmo nad ním, a sundal mu kousek kraťasy, “nezačínej s tím zase...” prohodil, když se dlaní vydal k jeho mužství.

“Obejdu se bez mluvení,” řekl mu na to jen mladík s dredy a olízl si prsty, aby se vydal jimi ke vstupu do jeho těla, zvedl se kvůli tomu. Na nic nečekal a začal do něj pronikat jedním prstem.

Blonďák přivřel oči a vybídl se mu. Chtěl mu na to ještě něco odpovědět, ale nakonec si to nechal pro sebe, nepotřeboval se s ním pohádat. Sklonil se nad ním, aby se vpil do jeho rtů, přičemž dlaní nepřestával probouzet jeho mužství.

Trvalo to jen chvíli, než si ho připravil na tři prsty. Poté je z něj vytáhl. “Máš nějaký?” zeptal se potom.

“Jo, ještě jo...” mladší kývl a natáhl se ke svým kalhotám, aby vytáhl peněženku. Z ní potom vyndal kondom a rozbalil ho, aby ho druhému nasadil.

Starší ho to nechal udělat, poté si přidržel své mužství, aby mu na něj světlovlasý mohl dosednout.

Juumonji jej nechal proniknout do vlastního těla a trošku zaklonil hlavu, když pohltil celou Kassimovu délku. Přivřel slastně oči a oběma jim dal okamžik, aby si na to zvykli. Poté se začal nadzvedávat.

Mladík s dredy přemístil dlaně na jeho boky a určoval mu docela rychlé tempo, přičemž se úplně posadil a vpil do jeho rtů. Prozkoumával je jazykem a plně si užíval slast, kterou mu nabízelo tělo druhého.

Světlovlasý ho jednou paží objal okolo krku a přitiskl se na něj, přičemž se dál vášnivě vpíjel do jeho rtů a topil v nich vlastní tiché steny. Nechával ho ovládat tempo, i když na něj ze začátku bylo trochu prudké.

Jakmile si mladší zvykl, Kassim jednu ruku z jeho boků sundal, aby se mohl začít věnovat jeho erekci. Vzrušoval ho přesně tak, jak věděl, že to má rád.

Juumonji se mu neskrytě vybízel a trochu se prohýbal v zádech. Nepotřeboval moc takové péče, než vyvrcholil do jeho dlaně.

Kassim si ho stáhl pod sebe a několika ještě prudšími přírazy se dovedl k vrcholu. Poté ho kousl do spodního rtu a vyšel z něj. Lehl si vedle a přivřenýma očima pozoroval hvězdné nebe.

Druhý chvíli vydýchával prožitou slast, pak se natáhl pro vlastní prádlo a kalhoty, aby se znova oblékl. Vytáhl z kapsy krabičku cigaret a sklonil se nad hnědovlasým pro další polibek, než si jednu zapálil a položil se také na záda.

Starší ho chvíli nechal, mezitím si sundal kondom a zapnul kalhoty, než mu ji vzal a také si popotáhl. Vydechl kouř a podal mu ji zpátky. “Teď jsme upocení a od syflu,” poznamenal s úsměvem - nevypadal, že mu to tolik vadí, aby s tím něco dělal.

“Můžeme se jít osprchovat k tobě...” prohodil, ovšem ani on nepůsobil, že by se měl dvakrát k pohybu.

“Pak...” mávl rukou a znovu si od něj vzal cigaretu.

Blonďák vyšel na střechu a obešel budku, kterou se vcházelo, aby se mohl posadit na zem a opřít o její stěnu. Nepřekvapovala ho přítomnost tmavovlasého mladíka - potkávali se tu docela často, i když spolu nemluvili. Vytáhl si krabičku cigaret a jednu si zapálil, o druhého se příliš nezajímal.

Mladší na něj tentokrát pokývl. Už ho přešlo původní zděšení, že to někomu prozradí - trenér by nerad slyšel, že nejnadanější z chlapců si ničí plíce kouřením -, takže mu jeho přítomnost nevadila. Několikrát popotáhl z cigarety, než se na něj trochu natočil. “Jsi fakt dobrý,” utrousil, stále mu to vrtalo hlavou. Chtěl si s ním ještě někdy zahrát.

“Moc mi to nejde na dálku...” odpověděl mu druhý a trochu se tomu pousmál.

“Proč?” Aome nebyl moc výřečný, ale tohle ho skutečně zajímalo.

“Co proč?” Starší si potáhl a věnoval mu tázavý pohled.

“Proč ne na dálku, když na blízko jo? Proč vůbec nehraješ v týmu?” Černovlasý už dokuřoval, ale plánoval tam zůstat sedět, dokud se všechno nedozví.

“Zase tolik mi to nejde...” druhý jen pokrčil rameny. Moc se mu nechtělo mluvit o vizích - i když u basketu to přímo vize nebyly, spíš jen pocity -, ovšem nevěděl, jak jinak to vysvětlit. “Jen zvládnu vytušit, kdy bych měl kde být...” věnoval mu krátký pohled. “Nemám tu moc dobré vztahy, myslím, že i kdybych já chtěl do týmu - jakože po tom moc netoužím - nikdo mě tam chtít nebude...”

“V basketu nejde o to, co si o tobě myslí ostatní,” utrousil druhý, “důležité je, co máš v sobě.” Odmlčel se. “A... zatím si první od základky, co mě jeden na jednoho dokázal takhle obehrát,” dodal, aby upřesnil, o co mu vlastně jde a proč je tolik z toho vyveden z míry.

“Nebylo to jeden na jednoho...” opravil ho blonďák. Kdyby hráli bez Kassima na dva koše, nejspíš by ho tak lehce neobehrál, tmavovlasý byl rychlejší, než on.

Aome típl cigaretu a trochu se na něj zamračil. Neměl rád, když někdo měl takový bezdůvodně nepřátelský postoj - jeho všechny ty pomluvy a ani jeho orientace nezajímaly, když šlo o basket. Postavil se a zvedl svou školní tašku, poté se vydal pryč. Nemuselo ho to zajímat, když se druhý o tom nechtěl bavit.

“Můžem si někdy zahrát jeden na jednoho na dva koše, uvidíš, že tě neporazím...” prohodil k němu blonďák ještě.

Jeden na jednoho na dva koše je zbytečná běhačka - poznamenal si mladší v duchu, když se na něj pootočil, ale nic víc na to neřekl. Odešel, jak měl v plánu. Moc s lidma nemluvil, o to víc nesnášel, když si druzí necenili jeho snahy vést s nimi přátelský rozhovor. Ještě k tomu takoví, s nimiž se vůbec nikdo na škole nebavil.

Blonďák se za ním chvíli jen díval. Docela ho překvapovalo, že se s ním tmavovlasý mladík pokoušel bavit, nevypadal jako ten typ. I tak, bylo mu jasné, že pokud by začal něco o vizích a podobných věcech nebo celkově by se s ním začal více bavit, byl by na něj jen stejně kousavý, jako všichni ostatní a zavrhl by ho tak jako tak. Nemělo cenu pokoušet se vůbec něco začínat.

Černovlasý mladík vyskočil, hodil koš a zavěsil se. Zahoupal se, než seskočil a doběhl míč. Byl na hřišti sám a vlastně mu to ani tolik nevadilo. Své přátele z basketu takhle večer na další trénink nevytáhl - měli toho dost z odpoledne - a on sám neměl lepší zábavu na večer.

Málem měl domluvené rande, ale popravdě docela nerad začínal nový vztah nebo se jen seznamoval s novou holkou, protože to vyžadovalo spoustu komunikace. Musel projevit zájem a vyptávat se na všerůzné věci, než ho byla ochotna pustit do kalhotek. A právě takový upovídaný a toužící po dlouhodobém vztahu měl ten kontakt. Raději měl rád druhý typ holek, které na nějaké tajnější pařbě s ním šly samy a s minimem slov.

Opravdu nerad mluvil. Možná i proto byl jeho mladší bratr tolik upovídaný.

Znovu se rozběhl ke koši a dal ho. Kousek oddribloval a znovu se strefil. Dal si za odměnu dribling přes celé hřiště, kde hodil koš a vrátil se. Měl rád basket, mohl při něm úplně vypnout a jen nechat pracovat tělo. Nikdo nechtěl, aby mluvil o svých pocitech, přáních a budoucnosti - to všechno si mohl nechat jen pro sebe.

“Hej!” blonďatý mladík, který se objevil na druhé straně hřiště, na něj mávl, když upoutal jeho pozornost. Šel okolo a vydal se za ním, když si všiml, že je to Aome, kdo hraje na hřišti basket. Neměl co dělat, protože Kassim byl někde pryč, a s nikým jiným z těch pár známých, které měl, se dvakrát vidět nechtěl. Tak se jen flákal. “Hraješ sám?”

Druhý pouze kývl a dal koš z místa. Nechtěl se předvádět prostě jen měl chuť to udělat. Vydal se za míčem. Pokud druhý něco chtěl, tak ať si řekne - on mu znova téměř přátelství nabízet nebude.

“Zahrajem si?” nadhodil starší a přešel o pár kroků k němu. Nechtěl se k němu chovat nijak cíleně nepřátelsky, jen nepředpokládal, že by z jejich přátelství mohlo něco vzejít, pokud by se více bavili. Ani Kassim - a to s ním zdaleka nejbližší vztah - se s ním nechtěl bavit o spoustě věcí a považoval světlovlasého více za kamaráda na sex, než opravdového přítele.

Druhý si ho letmo prohlédl, než znovu kývl. “Můžeme, na jeden koš,” řekl a ničím se nezdržoval, když mu házel míč. Neměl problémy hrát s kýmkoliv. Už od dětství byl rád za každého, kdo s ním hrál a mohl se od něj učit - možná i proto byl teď tak dobrý.

Juumonji míč chytl a vyběhl na koš. Tmavovlasý byl dobrý hráč a dával mu docela zabrat, i když nakonec se mu podařilo střelit na koš. Nebylo to tak přesné a míč se chvíli tvářil, že vyskočí zase ven, než bodoval.

Aome tomu nerozuměl a nedokázal to pochopit. Když tentokrát byla řada na něm, tak sice byl rychlejší, dokázal se mu několikrát vyhnout, ale nakonec mu stejně míč vzal a dal koš. Jakoby ho měl tak dobře odpozorovaného, že dokázal odhadnout každý jeho pohyb.

Ovšem po chvíli si všiml, že se světlovlasý docela rychle začal unavovat. Skutečně nebyl dobrý v běhu a ani nedokázal střelit z větší vzdálenosti. Bylo to opravdu divné.

Starší ještě chvíli pokračoval, než hodil poslední koš a vydal se k lavičce, kam se posadil. “Nejsem moc dobrý sportovec,” promluvil k tmavovlasému, který na něj stále vrhal nechápavé pohledy. “Jen mám odhad na lidi... “

Ten k němu driblujíc došel. Sám se příliš neunavil, i když byla pravda, že mu svým předvídáním dával zabrat. “Takže... prostě jen... odhadneš, co budu dělat?” zeptal se a trochu se na něj mračil.

“Ne tak úplně...” blonďák k němu vzhlédl a lehce pokrčil rameny. “Je to... jen takový pocit...”

Aome se na něj zůstal chvíli dívat, než položil míč a utřel si tvář do trička. “Stejně to nechápu,” řekl potom a posadil se vedle něj. “Hraju více jak deset let a... nemám pocity o tom, že někdo udělá něco - reaguji až na to, co skutečně udělá.”

“No... nikdy jsem po ničem takovém netoužil nebo to netrénoval...” druhý si vytáhl krabičku, aby si zapálil, i když byl docela udýchaný. “Prostě někdy vím...”

“Tohle bych nedělal,” kývl mladší k cigaretě. Chtěl si s ním dát druhé kolo, ale pokud se ještě “dorasuje” kouřením, nemyslel si, že to zvládne. “Bude ti hůř,” utrousil, “skočím ti do obchodu pro pití.” Zvedl se a položil vedle něj míč. “Pohlídej mi ho.”

Druhý si ho chvíli prohlížel, nakonec schoval cigaretu zpět do krabičky a jemně se na něj usmál. “Díky,” prohodil.

...

Poté, co se druhý napil, mu černovlasý nechal ještě chvíli, aby to jeho tělo dobře zpracovalo, poté ho vytáhl znovu na hřiště. Opakovalo se úplně to samé, nedokázal ho slušně obehrát. A když se do toho více opřel, tak se stal až moc agresivním a sice se kolem něj prosmýkl, ale stejně koš nedal, protože Juumonjiho omylem shodil.

Vrátil se k němu a natáhl ruku. “Promiň,” šeptl. Byla to jeho chyba, i když možná částečně za to mohla i únava světlovlasého.

“V pohodě...” druhý přijal jeho ruku, i když se kvůli tomu nepříjemně rozechvěl a zatmělo se mu před očima. Neuvědomil si, že nikdy předtím na něj druhý nesáhl kůži na kůži - zjevila se před ním vize a pro první kontakt byla docela silná. Okamžik mu trvalo, než se vzpamatoval dost na to, aby byl schopný se s jeho pomocí zvednout.

Aome nakrčil čelo, až se mu udělala vráska mezi obočím. “Fakt jsi v pořádku?” zeptal se a prohlížel si ho. Nemyslel si, že se praštil do hlavy, možná to celkově bylo na něj moc. Pomohl mu vrátit se k lavičce a posadil ho na ni. Poté si před něj dřepl, aby se mu mohl zadívat do tváře - jak zjišťoval, co mu vlastně je.

Blonďák byl jeho starostlivostí a tím, jak hodný na něj byl přesto, že ještě když přišel, vypadal uražený, docela fascinovaný. “Jo, jsem v pohodě... mám jen... mám trochu problém s kontaktem...” omluvně se na něj pousmál.

“Opravdu jsi divný,” utrousil mladší a posadil se znovu vedle něj. Sám se napil z pití, co přinesl. Nemyslel tu poznámku zle, ale skutečně světlovlasého nedokázal pochopit. Měl nějaký šestý smysl na basket, přitom nehrál v týmu; a problémy s Aomeho dotekem, přitom se ho černovlasý dotkl jen jednou a to mnohem méně než Kassim.

“Jo... říkají mi to často...” druhý lehce pokývl, pak se opřel do lavičky a zadíval se na tmavnoucí nebe.

Černovlasý se na něj otočil a chvíli si ho prohlížel, zvažoval, jestli se omluvit, ale nakonec nic neřekl. “Takže si v pohodě, můžu jít?” zeptal se ho raději ještě jednou. Nemyslel si, že druhý by byl ten typ, co se přizná k tomu, jak špatně mu je - když mu ani na obyčejné otázky nedokázal dát jasnou odpověď.

“Jo...” Juumonji pokýval hlavou a znova se na něj usmál, “díky...” šeptl pak. Docela dlouho se už nikoho nedotkl s tak silnou odezvou, to bylo vše. “Měj se, jestli už teda jdeš...” prohodil, když se druhý dal do vstávání, “pozdravuj bratra...” neodpustil si, protože ho viděl - při vizi, když se ho mladší dotkl - blbnout s tmavovlasým mladíkem, který byl v obličeji Aomemu dost podobný. “Měli byste dávat pozor na to francouzské okno...”

Mladší se na něj dosti zvláštně podíval, ale neřekl na to nic. Pouze si vzal míč a šel. Pití mu tam nechal, potřeboval ho více než on. Domů si to dal poklusem.

Blonďák si podal Kassimovu ruku a povzdechl si při pohledu na to, jak byla obvázaná. “Neměl bys dělat takové věci...” šeptl. Hnědovlasý se pořezal při jedné z krádeží - i když u takových věcí Juumonji nebýval, věděl, co hnědovlasý dělával, když s ním nebyl, a nelíbilo se mu to. “Vymstí se ti to...” dodal a políbil ho do dlaně. Opravdu nechtěl, aby se Kassimovi něco stalo. Měl ho rád, přestože ze strany jeho milence to asi bylo více o pudech.

“Copak - měl si o mě nějakou halucinaci?” nadhodil starší skeptickým tónem. Bylo to někdy okolo čtrnácti, co začal světlovlasý napřímo tvrdit, že vidí budoucnosti a několikrát se strefil i do toho, co se skutečně pak stalo. Kassim ho znal od dětství, někdy mluvil divně, bylo lepší ho ignorovat, i doma s matkou kvůli tomu měl problémy (nebo možná měl pocit jasnovidectví právě proto, že doma měl problémy). Narozdíl od mladíka s dredy byl z bohaté rodiny, a kdyby si přehnaně nevymýšlel, tak by nemusel se potloukat po ulicích - jeho matka ho za to nesnášela a byla radši, když nebyl doma.

“Ne...” druhý si znova povzdechl a více se na něj natočil. Natáhl se pro polibek, pak s ním propletl prsty, “jen se o tebe trochu bojím... když se budeš tahat s takovými existencemi, jako se taháš...” odmlčel se, nebyl si jistý, jak pokračovat, aby to zase nevyvolalo nějaký spor o jeho vizích. “Jen nechci, aby se ti něco stalo...” šeptl nakonec a přivřel oči.

Kassim ho ledabyle pohladil po vlasech. “Zbytečně se bojíš,” utrousil pak a také se na něj otočil, aby se mu mohl podívat do krásných medově zbarvených očí - ty jediné na něm byly opravdu zvláštní. “Nemám moc jiných možností, jak vyžít jako syn rybáře se třemi sourozenci a na podprůměrné škole,” řekl popravdě a natáhl se pro další polibek. “Tak se na mně nemrač, sluníčko... dáme druhé kolo?”

Hnědovlasý ho něžně pohladil po tváři, “nezamlouvej to,” našpulil potom rty, ovšem sám se natáhl, aby se vpil hluboce do jeho úst. “Mohl by ses aspoň pokusit najít si něco slušnějšího...” zašeptal do nich a více si ho k sobě přitáhl. Dlaní se vydal pod jeho tričko.

“Je to zbytečné,” zašeptal do jeho rtů a převalil ho na záda, i když si to hned rozmyslel, protože se o pořezanou ruku nemohl opřít. Sám se položil na záda a stáhl si ho na sebe. “V téhle poloze to děláme poslední dobou dost často,” zdělil svůj poznatek s úsměvem.

“Mohl bys mě pustit nahoru, jestli se ti to nelíbí...” zavrněl laškovně mladší a otřel se rozkrokem o ten jeho. Uvědomoval si, že nemá moc cenu se s ním dál bavit o jeho budoucnosti - Kassim očividně nechtěl a nehodlal si nechat poradit.

Starší si ho chvíli prohlížel. “Tak to bys chtěl?” zeptal se provokativně. “A připravíš si mně jazykem jako já před chvílí tebe, hmmm?”

Blonďák se pousmál, “a okoupal ses pro mně, abych mohl?” pozvedl jedno obočí.

Kassim mu neodpověděl, jen na něj vyplázl jazyk a natáhl se, aby mu jím mohl přejet po rtech. “Příště,” nakonec utrousil, předtím než začal drancovat jeho ústa.

Juumonji seděl na střeše a přivřenýma očima sledoval nebe. Ani nekouřil, seděl už tu nějakou chvíli a dokouřil před chvílí druhou cigaretu. Otočil se automaticky za zvukem, když se ozvaly otevírané dveře.

Černovlasý obešel budku, kde končilo schodiště a posadil se vedle světlovlasého. “Jak si věděl to o tom oknu?” vybalil na něj hned, měl před zápasem, dával si přestávku od kouření.

Druhý se na něj zadíval a chvíli mlčel. “Věděl...” pokrčil pak jen rameny, “je to něco podobného jako s tím basketem...” pokračoval klidně, “někdy vidím věci... když se někoho dotknu...” odmlčel se, “nebo mě vzrušují basketballisti a nemůžu si pomoct, musím je stalkovat...” neodpustil si.

Aome povytáhl jedno obočí. Nechápal. Chvíli si ho prohlížel. I kdyby ho desetkrát stalkoval, tak by nemohl vědět o tom, co se stane - možná tu byla možnost, že někdy to okno vysklí, ale že se to stalo hned den potom, co mu o tom starší řekl, byla příliš velká náhoda. “Nechápu, proč jednou nemůžeš odpovědět přímo na mou otázku,” zamračil se a zadíval se před sebe.

Blonďák mu věnoval delší pohled, než si povzdechl. “Řekl jsem ti to...” odpověděl vážnějším tónem. Trošku hořkým a zklamaným. “Vidím věci. Když se někoho dotknu, vidím někdy, co se mu stane... nikdo mi to nevěří, nikdo nebere vážně má varování...” odmlčel se. “Nerad o tom mluvím...” šeptl potom. Právě proto, že ho nikdo nebral vážně.

Mladší přivřel oči a zamračil se o něco víc. Jak to mohl on brát vážně?! Chvíli ho pozoroval. Stejně jako nedokázal odhadnout, co druhý udělá v basketu, moc nedokázal rozeznat, když mu někdo lže nebo naopak říká naprostou pravdu. “Jakože jsi věštec?”

“Nejsem věštec...” Juumonji lehce zakroutil hlavou. “Nemůžu to ovlivnit, a kdybych mohl, rozhodně bych se toho rád zbavil...” i on se trochu zamračil.

Černovlasý si ho znovu prohlédl a zůstal potichu. “To ti... prostě nemůžu věřit,” řekl rozčíleně, ale co z jeho tónu nebylo poznat, že spíše na sebe, protože tomu nějaká část jeho bytosti věřit začínala. Nadával si v mysli, že je naivní děcko.

Druhý se tomu hořce pousmál, “nevyčítám ti to...” prohodil. Pak k němu natáhl ruku.

Mladší zaváhal, ale nakonec mu dal tu svou. Nemohl nic ztratit. Bylo by příliš zvláštní, kdyby po všech těch dnech, co se tu potkávají, tu někdo přišel zrovna, když se drží za ruce, aby o nich mohl roznést pomluvu, že to spolu táhnou.

Blonďák ho po krátké chvíli pustil - jako by ho od sebe chtěl skoro odstrčit - a na okamžik zavřel oči, jak se mu zamotala hlava a udělalo chvilkové nevolno. “Máš pěkný pokoj...” pousmál se na něj, “úplně se na tebe hodí... a pěknou zrzku...”

“Jaký pokoj?” zeptal se Aome. O zrzce sice nemohl vědět, protože teprve zvažoval, zda si s ní začne, ale mohl se s ní znát, tak to jako důkaz nebral. Ovšem v jeho pokoji určitě nikdy nebyl a bydlel v patře, aby ani z venčí do něj nemohl nahlédnout.

“Modré povlečení a kárované závěsy, police s cenami, které se ti už podařilo získat, u skříně pověšený dres... takový celkově sportovní, to není zase tak překvapivé...” trochu pokrčil rameny. “Velký plyšový slon - taky modrý - na posteli... stůl ne moc používaný...”

Všechno, co říkal byla pravda. Mladší si chvíli nechal, než vydechl a zakroutil hlavou. “To je drsné,” zašeptal, jakoby se bál to říct více nahlas. Doufal, že na něj někdo neušil nějakou boudu.

Blonďák se jemněji usmál, černovlasý mladík vypadal, že mu to věří a nehodlá se v tom dál moc rýpat - byl snad první, koho takového potkal. “Obešel bych se bez toho...” šeptl pak a odklonil pohled. Vytáhl krabičku, aby si zapálil cigaretu.

“To věřím,” nepatrně kývl Aome a znovu si ho prohlížel. Vypadal by úplně normálně, kdyby neměl tolik výrazné medové oči a v nich ukryté nejedno tajemství. Ještě okamžik si ho prohlížel, než si také vytáhl cigaretu. Tohle zakouřit potřeboval, i když měl před zápasem. Opravdu to muselo být hrozné - všímal si, že starší kvůli tomu dost trpěl už jen při samotných vidinách; nedokázal si představit jak musel, když to nemohl ovládat.

“Bereš to... docela s klidem...” neodpustil si starší a pohlédl na něj. Málokdy na to někdo reagoval tak, jako Aome - nevěřili mu, hádali se s ním, jeho matka třeba vždy byla hysterická a agresivní.

Černovlasý pokrčil rameny. “Mně to nebolí,” odpověděl mu. “A raději vím, na čem jsem,” dodal ještě. Teď mu do sebe více Juumonjiho jednotlivé střípky chování zapadaly a dokázal je pochopit. Cítil se líp.

Blonďák sklonil pohled. Mrzelo ho, že ani Kassim mu nevěřil, i když se znali odjakživa, a Aome to vzal napoprvé jako danou věc. “Bylo by to fajn, kdyby bylo víc... flegmatiků jako jsi ty...” pousmál se tomu.

Mladší se pousmál - necítil se jako flegmatik, jen neměl ve zvyku vyčítat druhým, za co nemohli. “Takže s tou zrzkou nakonec budu?” nadhodil, přičemž vydechl kouř. “A přitom si chce tolik povídat,” povzdechl si a bylo na něm vidět, že na takové věci není. Poté vytáhl mobil - už několik dní jí neodepsal.

Druhý se zasmál. Všiml si už, že černovlasý v určitých ohledech nebyl moc na mluvení. “Třeba každý myslíme jinou zrzku...” pokrčil rameny. “Já jen vím, že budeš mít zrzku v pokoji... a asi v posteli...”

Aome kývl, že jeho varování bere, i přesto jí začal psát SMS, že by se mohli sejít, pokud ještě má zájem. Měli to v rodině, i jeho bratr, i když mu teprve bude třináct, měl hodně holčičích kamarádek a pomalu se to vyvíjelo v něco víc. Aome byl atraktivnější o to, že vypadal starší a měl za sebou tolik vyhraných zápasů v basketu. Dívkám se líbili sportovci.

Druhý se tomu jen pousmál a odklonil od něj pohled zase k nebi. Pohodlněji se opřel o zeď za sebou a dál v tichosti kouřil. Už měl dávno po škole a nechodil do žádného kroužku, ani nedělal žádný sport. Jen se mu nechtělo domů a Kassim zase byl někde pryč. Začínal o něj mít opravdu starost - poslední dobou to vypadalo, že se věnuje krádežím a tahá se špatnými lidmi víc než předtím.

Mladší dopsal SMS a dokouřil, poté vstal. “Uvidíme se,” utrousil k světlovlasému a trochu se pousmál, poté se vydal pryč ze střechy.

Juumonji stál nad sedícím hnědovlasým mladíkem, a nespokojeně se mračil, i když ho hladil něžně po tváři. Kolena měl mezi jeho stehny a trochu se nad ním skláněl. “Jen nechci... aby se ti něco stalo...” povzdechl si za posledních pár dní už po několikáté.

“Akceptuji to,” prohodil druhý, “ale rozhodně nebudu kvůli nějakým tvým pocitům nechávat tak dobrý kšeft,” řekl mu naštvaně a úkosem se podíval na pomalu se blížícího černovlasého mladíka, který ani nešel za nimi - jen na hřiště si zahrát. “Prostě ty peníze potřebuju a na tyhle hovadiny už nemám čas,” odstrčil ho od sebe a vstal. Jeho otci se pokazila rybářská loď a bez ní neměla jejich rodina jediný zdroj příjmů.

Světlovlasý klopýtl a rozedřel si dlaně do krve, jak padal na zem. “Proč?” vzhlédl k němu, a pomalu začal vstávat, i když ho bolela naražená kostrč, “na co? Tak najednou a tolik?” svraštil čelo a ve tváři měl docela zoufalý výraz, “chceš se kvůli tomu nechat zavřít?!” zdál se opravdu rozčilený Kassimovou ignorancí.

“Do toho ti nic není,” zavrčel na něj a vydal se pryč. “Už o tom nechci mluvit,” křikl na něj ještě a zrychlil do kroku. Možná mu bylo líto, že jej tak nechává, ale bylo to podle něj lepší. Chtěl udělat, co musí, a to sám. Bez lidí, na kterých mu záleželo.

Juumonji se pomalu zvedl a otřel si dlaně od kamínků a krve do kalhot, přičemž se díval na Kassimova vzdalující se záda. Do očí se mu nahrnuly slzy, víc protože si byl jistý, že se brzo něco hnědovlasému stane, než kvůli tomu, co mezi nimi právě proběhlo. Opravdu mu na něm záleželo a možná trochu sobecky o něj nechtěl přijít.

Aome zaváhal, ale nakonec se k němu vydal. Prohlédl si ho, než vyndal papírový kapesník a podal mu ho. “Jsi v pohodě?” zeptal se všeobecně a uvědomoval si, jak trapně to zní. Proto tak nerad mluvil a hlavně ve vypjatých situacích.

Blonďák k němu vzhlédl a pousmál se. “Díky...” šeptl a zamrkal, jak zaháněl slzy, potom si do kapesníku utřel krev. V odpověď na jeho otázku pouze zakýval hlavou.

Mladší vůbec nevěděl, co s ním. Posadil se vedle něj a po zaváhání mu položil ruku na rameno.

Druhý se zhluboka nadechl a stejně tak zoufale vydechl. “Nikdy... nikdy mě nikdo neposlouchá...” šeptl.

Černovlasý si ho přitáhl blíž a objal ho tou paží, co měl předtím na jeho rameni, ovšem dával si pozor, aby se ho nedotkl holou kůží. Nevěděl vůbec, co by na to měl říct - neslyšel celý rozhovor, tak nevěděl, o čem se hádají.

Blonďák přivřel oči. “Něco se mu stane...” zašeptal starší možná jen proto, že to potřeboval někomu říct, a Aome se zdál zatím jediný, kdo mu věřil, když mluvil o svých vizích. “A i on to ví, že když bude pokračovat v takových...” odmlčel se, protože si nebyl jistý, jestli tohle by měl černovlasému říkat, “když bude pokračovat v tom, co dělá, jednou se něco stane... ani mi nemusí věřit...” zavřel oči a více se skrčil.

Mladší mu projel vlasy, stejně jako to dělal mladšímu bratrovi, když na něj spadl splín. Chvíli počkal, než řekl: “Vzmuž se a pojď hrát, udělá ti to dobře.” Znovu mu projel vlasy, když to skutečně žádnou vidinu nevyvolalo. “Jsou prostě věci, které... neovlivníš, dokud nejsi bůh a možná ani pak ne. S lidmi je těžké jednat.”

Juumonji k němu vzhlédl a trochu nuceně se pousmál. Bylo to hezké, jak se ho černovlasý mladík snažil povzbudit. “Asi máš pravdu...” lehce kývl a odtáhl se od něj.

Aome vstal a zadribloval míčem. Poté se na druhého usmál a nabídl mu ruku, ovšem hned ji stáhl, protože mu došlol, že by mohl mít vidiny. Uvědomoval si, jak to musí být pro staršího těžké - když nijak nemohl využít svých vizí, bylo to stejné, jako kdyby Aome nemohl hrát basket.

Blonďatý mladík zazvonil na dveře bytu svého milence a přešlápl na místě, jak byl trochu nervózní z jejich poslední hádky. Doufal, že bude doma.

Chvíli to trvalo, než mu přišla otevřít Kassimova starší sestra. Měla v náručí asi čtyřletého chlapce. Prohlédla si Juumonjiho, než ho pustila dovnitř. “Je v kuchyni,” řekla, co bylo jasné, protože byt měl jen kuchyň, místnost na vše ostatní a malou koupelnu se záchodem. Žilo jich tam teď pět: Kassim, jeho otec a tři sourozenci. Takže pokud nebyl mladík s dredy v místnosti, musel být v kuchyni.

Vypadalo to tam bídněji, než jiné dny.

Blonďák jí poděkoval a vydal se do místnosti, kde očekával svého milence. Ten pomáhal poslednímu ze sourozenců - prostřednímu bratrovi - s úkoly do školy. Seděli u malého stolku, který se i tak sotva do místnosti vešel.

Kassim k němu zvedl pohled, netvářil se příliš vlídně. “Co tu děláš?” zeptal se. Popravdě nechtěl, aby jeho milenec viděl, jak teď na tom jsou, když žijí ze zbytku peněz, co jejich otec na lodi vydělal. Ten teď někde se snažil sehnat jinou práci nebo půjčku, ale bylo to ještě více beznadějné v jeho věku, než u sestry a Kassima samotného.

Juumonji si ho prohlédl, “přišel jsem se za tebou podívat...” šeptl. Posadil se k poslednímu volnému místu a zadíval se na něj, “mrzí mě, co se stalo...”

Starší jen kývl. A zadíval se do sešitu jeho bratra, hned tam našel několik chyb, na které ho upozornil. Poté se zadíval na světlovlasého. “Dokud tohle nedoděláme, ven nejdu,” utrousil pak. Co se týkalo výchovy jeho bratrů, snažil se být svědomitý.

“Vím...” druhý lehce kývl a zadíval se na něj.

…

“Co se stalo?” mladší se otočil na Kassima, když vyšli na střechu, všiml si, že to u nich vpadalo o něco hůř, než obyčejně.

Starší se posadil na matraci a zamračil se. “Nic,” řekl pak. Nehodlal se s ním o tom bavit - byla to věc jeho rodiny, kterou musel vyřešit on nebo otec. A mluvit o ní ničemu nepomáhalo.

Druhý si povzdechl a přesunul se za ním. obkročmo se usídlil nad jeho klínem a natáhl se pro polibek. “Víš, že bych ti chtěl jen pomoc...” šeptl odevzdaně, protože si uvědomoval, že nemá cenu to z něj tahat a nechtěl se s ním znovu hádat. Pohladil ho po tváři a znova políbil.

Kassim to nijak nekomentoval, pouze ho zatahal za tričko a stáhl mu ho. Líbal ho a nenechával mu dost času mezi polibky, aby znovu začal mluvit. Nechtěl se bavit o ničem, kvůli tomu sem nešli.

Mladší přivřel oči a nechal ho. Někdy mu Kassimův přístup docela vadil - nechtěl, aby jejich vztah byl opravdu jen o sexu, ale hnědovlasý mladík na to měl očividně jiný názor. “Kassime...” pokusil se tiše do jeho rtů, ovšem nakonec se sám vydal dlaněmi po jeho těle.

Mladík s dredy ještě několik okamžiků přejížděl po jeho těle, než sjel na jeho hýždě a začal je prsty masírovat. Nespěchal příliš, protože dokud dělali tohle, nehrozily další pokusy o rozhovor.

Druhý se mu automaticky lehce vybídl, pak i jeho donutil svléknout tričko. Zavřel oči a na okamžik se k němu přitiskl, jak potřeboval cítit jeho blízkost.

Starší jej pohladil po vlasech, a poté si ho stáhl pod sebe, aby mu mohl svléknout kalhoty i se spodním prádlem. Boty nemuseli řešit, protože oba měli žabky. Narozdíl od jiných dnů, kdy mívali tenisky.

Rty se vydal po jeho hrudi a nezapomínal používat jazyk. Obkroužil jeho bradavky, než je skousl a vydal se níž. Líbilo se mu, jak byl Juumonji hubený a že ani neměl tolik vypracované tělo jako on. Chvíli si hrál jazykem kolem jeho pupíku, než se vydal ještě níž.

Světlovlasý se podepřel na jednom lokti, aby ho mohl sledovat v jeho počínání, druhou ho pohladil po tváři. Užíval si jeho počínání a vycházel vstříc jeho dotekům.

Kassim doputoval až k rostoucímu vzrušení druhého. Vzal ho do ruky a obtáhl jazykem, chvíli na něm jen letmo pracoval, než se začal věnovat jeho špičce.

Mladší přivíral spokojeně oči a musel se trochu držet, aby nepřirážel do jeho horkých úst. Rozechvívalo ho, co dělal hnědovlasý se svým jazykem na jeho těle - znal přesně každé místo, které by měl poškádlit, aby ho tím postupně přiváděl k šílenství.

Druhý zanechal jeho erekci dožadovat se pozornosti a sjel jazykem ještě níž. Chtěl si ho upravit do lepší polohy, ale nakonec jej pobídl, aby se postavil na všechny čtyři. Až potom se mu začal věnovat jazykem na tom správném místě.

Juumonji semkl víčka spokojeně k sobě a neskrytě se vybízel jeho dotekům. Tiše sténal do kůže vlastní ruky, jak toužil dostat víc.

Starší si ho chvíli připravoval, použil na to i prsty, než si sám stáhl kalhoty se spodním prádlem ke kolenům. Pořádně naslinil jeho vstup, poté se do něj začal tlačit svým vzrušením. Šlo to hůř než s kondomem, přesto si to užíval.

Blonďák se prohnul v zádech a rozechvěle zasténal, než si stihl skousnout ret. Byl rád, že do něj tmavovlasý proniká pomalu, protože ani pro něj v tom nebyly jen ty příjemné pocity. Překvapeně zalapal po dechu, když do něj druhý pronikl celou svou délkou a docela rychle začal s přírazy.

Kassim se natáhl, aby ho mohl držet jednou rukou za ramena, tou druhou se probíral jeho vlasy. Dával si záležet, aby pronikal hluboko - jako kdyby z něj chtěl tak dostat všechna zlá témata rozhovoru. Plně si užíval jeho úzké tělo.

Mladší rozechvěle sténal pod každým jeho dotekem, i když i jemu se určitým způsobem tohle dravé a divoké tempo líbilo. Jednou dlaní se vydal k vlastnímu mužství, už se necítil daleko vrcholu. Rád se byl alespoň jeho, když už ne milován.

Mladík s dredy mu v tom zabránil a stočil mu tu ruku za zády, po chvíli z něj vyšel, otočil si ho na záda a vzal oba jejich penisy do zdravé dlaně, přivedl je téměř současně k vrcholu. Nechtěl se udělat v něm, když neměli kondom.  

Druhý ho objal jednou dlaní okolo ramen a pevně se na něj natiskl hrudí, jak se prohýbal, když se udělal ve stejnou chvíli jako on, a vpil se hluboce do jeho rtů, aby v nich utopil sten.

Starší se po chvíli položil vedle něj a zadíval se na hvězdné nebe. Užíval si poslední zbytky toho úžasného pocitu.

Juumonji na něj pohlédl a zaváhal než se přesunul tak, aby se zády dotýkal jeho boku, s hlavou na jeho rameni. Podal si Kassimovu zraněnou ruku a okamžik si prohlížel obvaz, než s ní jen opatrně propletl prsty.

Tmavovlasý zavřel oči. Měl nejraději - po sexu samozřejmě -, když spolu jen tiše leželi a tulili se k sobě. Byli příliš rozdílné povahy a z jiné společenské vrstvy, než aby si rozuměli. Nejsnadnější jejich vztah byl, když byli děti - to nemuseli řešit nic, co bylo okolo a jen si spolu hráli. Od té doby se to jen kazilo.

Aome se vydal těžkým krokem na střechu. Dali si několik piv v šatně po zápase. Nebyl opilý, jen připitý, ale i přesto v tomhle stavu nechtěl dojít domů - otec by ho nepřivítal nadšeně, měli teď těžké období, protože si před pár dny obarvil vlasy na modro. Měl tu barvu rád a jejich dresy byly také tmavě modré.  

Byl rád za čerstvý vzduch na střeše, přestože ještě jedno pivo dopíjel, tak mu pomůže dříve vystřízlivět. Opřel se o zábradlí a naklonil se, aby viděl pod sebe. Byla to úctyhodná výška.

Blonďatý mladík, který seděl u zdi jako obvykle, se na něj zadíval a trochu se pousmál. Viděl v jedné z vizí, které mu proběhly hlavou, jak se tu potká s opilým Aomem, který bude mít vlasy obarvené na modro, ale nevěděl předem, kdy to bude. “Zdravím,” prohodil.

Mladší se po něm otočil a úsměv mu oplatil. Ještě chvíli se větral, než si šel sednout za ním. Opřel se o zeď a zaklonil hlavu. “Vyhráli jsme,” řekl uvolněně a napil se piva. Ještě něco v plechovce zbývalo. “Chceš?” nabídl mu.

Druhý se na plechovku podíval, pak jen pokývl a natáhl se pro ni. “Díky,” trochu pokývl, než se napil. Nebyl moc zvyklý pít alkohol - ani s Kassimem nepil.

Aome si ji od něj zase vzal a sám se napil, potom ji položil mezi ně, ještě v ní bylo, ale nemuseli to vypít hned. Zadíval se na nebe a vydechl. Zápas to byl zajímavý, jejich tým - nebýt Aomeho - by nebyl vůbec silný, ale s ním nakonec zvítězili. A všichni to věděli a všichni ho za to obdivovali. Široce se usmál. “Proč tu jsi takhle večer?” zeptal se po chvíli. Nikdo jiný už ve škole nebyl než oni dva.

“Nechce se mi domů...” světlovlasý jen lehce pokrčil rameny, “a Kassim... nevídám se s ním poslední dobou tolik...” šeptl pak.

Druhý jen kývl a dál pozoroval nebe. Nakonec si vytáhl cigaretu a zapálil si. “Já tu... střízlivím,” řekl mu po chvíli a začal si nadzvedávat tričko, jak se snažil ochladit. Vždycky, když se napil, hodně hřál.

Juumonji se tomu tiše zasmál, “oslavovali jste?” nadhodil, aby nemusel myslet na to, co ho bude čekat doma, až se vrátí.

“Trochu,” odpověděl mu druhý. “Ostatní už šli,” sdělil mu a - “Podrž mi ji, prosím,” - sundal si tričko, protože mu skutečně bylo teplo. Zase si od něj svou cigaretu vzal, pak si popotáhl. “Ale já bych jako modrohlavý opilec neměl domů chodit,” dodal ještě a zasmál se.

“Pořád jsi modrovlasý opilec, co jim vyhrál zápas, ne?” starší už něco zaslechl. Prohlédl si ho, pak pohlédl na plechovku piva. Nevypadal, že se snaží dvakrát vystřízlivět.

“Vidíš, tebe bych chtěl mít doma, ty bys to úplně chápal,” pronesl a protřel si oči. Poté se zarazil, protože si uvědomil, jak to znělo. Když moc mluvil, říkal hlouposti. Raději se rozhodl to neopravovat.

“To jsi asi jeden z mála...” prohodil druhý. Nechápal v tom žádný podtext, protože nepředpokládal, že modrovlasý by se o něco takového snažil. Přece jen byl na holky. A opilý. Také si zapálil a moc se nedival na jeho svlečenou hruď.

Aome se spokojeně usídlil. “Sereš lidi, protože si myslíš, že jsi na ně moc divnej... a jsi...” uchechtl se, jak to znělo, “ale jinak si nemyslím, že jsi špatný.” Alkohol mu - zdálo se - docela rozvázal jazyk. “A chápu, že to máš těžký.”

“Seru?” druhý pozvedl jedno obočí, i když se stále nedíval na něj. “Snažím se jen si držet odstup...” pokrčil rameny. “To ale třeba doma moc nejde...”

“No, mě jsi hodněkrát tím svým ‘držím si odstup’ dost naštval,” přiznal mladší, skutečně by neměl pít. I když možná to byl důvod, proč mu dělalo menší problémy si najít holku na párty, kde v sobě nějaký alkohol už měl - asi si s nimi přece jen i povídal, přestože nevyžadovaly tolik slov. “Když si držíš odstup, tak se nediv, že nikdo tu není, aby tě podržel.”

“Nepředpokládám, že mě někdo bude chtít podpořít...” znova jen pokrčil rameny. “Popravdě, z těch, ke kterým si odstup nedržím, nevím o tom, že by někdo chtěl... i Kass...” zarazil se a povzdechl si. Nechtěl se o hnědovlasém mladíkovi bavit, jen by se u toho zase rozčílil.

Aome pokrčil rameny. Také se moc nechtěl zaplétat do rozhovorů o jeho orientaci. “Můžeme... být přátelé,” řekl nakonec. Popravdě by mu rád pomohl, protože si dokázal představit, jak tím svým darem musí trpět.

Blonďák se na něj usmál, “děkuju...” prohodil a na okamžik sjel pohledem na jeho vypracované tělo. Bylo to od modrovlasého pěkné, že se snažil pomoct, i když k Juumonjimu neměl žádný vztah, a nepřestávalo ho to fascinovat. “Co zrzka?” napadlo ho.

“Je... hloupoučká a nevinná... nejhorší kombinace,” zamručel Aome. “Ale plyšák ji pobavil... a teď mi vykládá, jak jsem v jádru duše takový roztomilý mazel.” Povzdechl si a popotáhl z cigarety.

Druhý si ho prohlédl. Možná by s dívkou i částečně souhlasil, podle toho, co se zatím o Aomem doveděl... taky byl jistým způsobem nevinný a hlavně nezkažený. Bylo to docela roztomilé, kdyby měl použít dívčina slova. “Takže už žádná zrzka?”

“Brzy už žádná zrzka,” usmál se. Popravdě už do toho dal příliš mnoho snahy, než aby toho teď nechal, když se mu ji podařilo tak zpracovat. Navíc se jeho matce moc nelíbilo, jak rychle dívky střídal.

Světlovlasý se tomu jen pousmál. On sice měl docela trvalý vztah s Kassimem, ovšem bylo to spíše přátelství s výhodami, pokud vůbec něco. Byl to dost otevřený vztah. Mladík s dredy měl i jiné a Juumonji, když se podařilo, také. Típl cigaretu a hodil nedopalek na střechu budky, kterou se vcházelo.

Natáhl se pro plechovku piva a potkal se na ní s rukou modrovlasého, který nejspíše měl stejnou myšlenku. Blonďák se trochu zachvěl pod vlivem vize a odtáhl se.

Mladší si ho prohlédl. “Vize?” zeptal se a projel mu prsty ve vlasech, jakoby se mu tím chtěl omluvit a zároveň mu ten nepříjemný pocit ulehčit. Na okamžik se mu zadíval do očí - najednou mu připadalo, jako kdyby stačilo se k světlovlasému jen příblížit a jedno jejich tajemství by dokázal rozluštit. Trochu se k němu naklonil a nakonec spojil jejich rty.

Pro jeho opilost a vztah se zrzkou, který se naplnil zatím jen jednou a to nebylo ani pro jednoho zrovna nejpříjemnější, se cítil nadržený a stačil onen polibek, aby se mu po těle rozletělo několik motýlů do všech směrů.

Druhého to docela překvapilo, nečekal by od něj něco takového, proto to chvíli trvalo, ovšem nakonec začal na polibek docela vášnivě odpovídat. Moc nepřemýšlel o tom, co vše by se mohlo stát. Modrovlasý byl sexy a Juumonji docela potřeboval přijít na jiné myšlenky, alespoň na chvíli.

Mladší se chvíli natahoval pro polibek, než z jejich dosahu odsunul plechovku s pivem - aby ji nevylili - a stáhl si ho na klín. Skutečně cítil, jak v jeho těle vybuchl chtíč a nedokázal se zastavit.

Starší se vydal dlaněmi po jeho vypracované hrudi a ještě chvíli se nechal strhávat druhým, než se od něj trochu odtáhl, “počkej...” šeptl a zadíval se mu do tváře.

Aome se také zarazil. Už mu začínalo docházet, do čeho se žene. Chvíli si ho jen prohlížel a snažil se uklidnit svoje splašené tělo, přitom marně hledal slova, kterými se za to omluvit. “Myslím... že jsme tohle nechtěli,” šeptl, i když mu znovu sjel pohledem na rty. Nelíbal vůbec špatně.

Blonďák přivřel oči, přičemž bříšky prstů se vrátil na vypracované bříško modrovlasého a ani on se očividně dvakrát neměl k tomu se z něj zvednout. Nemohl říct, že by to nechtěl, jen si nemyslel, že by Aome chtěl pokračovat, až by se dověděl, co sex mezi dvěma chlapci opravdu obnáší. Možná byl drobnější než on, ale pořád neměl dívčí tělo. “Ne...” šeptl nakonec a trochu zakroutil hlavou, “asi nechtěli...”

Mladší se znovu vpil do jeho rtů, tentokrát se ovšem sám donutil toho nechal a naznačil světlovlasému, že by měl z něj slézt. “Skutečně potřebuju vystřízlivět,” podotkl a dal si tvář do dlaní, jak cítil, že rudne. Potom se natáhl pro tričko a oblékl se.

Blonďák se neposadil, když se od něj odtáhl, ovšem natočil se k němu bokem a vytáhl si další cigaretu. “Omlouvám se...” šeptl, protože byl z domu zvyklý, když se něco stalo, hledat chybu na své straně.

Aome si ho prohlédl. Cítil, že ho tím hodně zranil. “Já začal... ty se omlouvat nemusíš,” řekl mu, i když se rozhodl vstát. Byl si jistý, že kdyby u něj zůstal nadále tak blízko, určitě by se znovu na něj vrhl. “A moje omluva... asi nepomůže,” utrousil.

Druhý si ho prohlédl a trošku se pousmál, “v pořádku...” šeptl jen a raději pohlédl na opačnou stranu.

Mladší mu ještě několik pohledů věnoval, než si povzdychl. “Půjdu,” řekl. Trochu ho děsilo, kolik ho Juumonji přitahoval. Nikdy dřív touhu po žádném chlapci necítil. A teď se jí nemohl najednou zbavit.

Starší v odpověď na to jen kývl.