I jeden sluneční paprsek může (bohužel) prostoupit mnoho tmy.

aneb Sedím tu a čekám, až se setmí...

Léto je zatraceně neproduktivní... nebo alespoň pro mne. Celé dny jen pročekám, až už se setmí a bude se dát něco dělat... a když se setmí, tak už jsem tak uondaná, že usnu už někdy kolem jedné v noci povětšinou, takže stejně nic neudělám. :/ Nerozumím tomu, proč jsem se hrnula na svět právě v srpnu.


Nu... opustila mne Seiriel, jela z Brna domů, takže s ní nemusím si videochatovat a mám naprostý klid. Ale... hrozné tohle počasí - mám trvalou chuť na mléko s medem... a píše se mi lépe po kořeněném čaji nebo aspoň černém s mlékem. Ovšem pijte teď čaj! V mém pokoji na západ... v mém pekle.

A tak raději tedy jsem se rozhodla napsat článek, protože to není tolik náročné a čaj na to nepotřebuju. Zatím se mi vychladí, i když ze studeného černého čaje s mlékem mne bolívá v krku a chraptím. Bůh ví jak, ale jsem mírně nachlazená už několik dní.

Kolibřík a rybíz
Chci sem dát jeden obrázek a jednu animaci. Protože jsme tak - úspěšně se nedá říct, úspěch a slávu to nesklidilo - dokončili vydávání Kolibříka a rybízu i Léto, podzim, zima, jaro... a zase léto, čekají nás možná ještě nějaké dodatkové scény - když si na nějaké postavy zvykneme, tak se jich moc rády nevzdáváme - a já jsem našla obrázek chlapce, který mi připomenul  (zdůrazňuji jen lehce připomenul) Ryuunosukeho Kouriho v europoidní verzi. Tak proto se tu o tom zmiňuji.

A taky sem dám herce, který si zahrál postavu, podle jejíhož manga vzhledu byl Hiso Suguri. Stáhla jsem si první díly toho Dorama, tak až se na něj podívám, zjistím, podle koho jsme ho vlastně udělaly. xD

Psaní
Zjistily jsme se Seiriel, že kdybychom si za stránku účtovaly jednu korunu a četlo by nás 5 lidí, tak bychom si denně s naší schopností plodit kvanta a kvanta stránek - nebudu komentovat kvalitu obsahu - přišly na 50-100 Kč. Přivýdělek by to byl slušný. xD
A taky je na tom vidět, jak málo zveřejňujeme na rozdíl od toho, co máme napsané. Ale věřím, že málokomu se naše spolupráce líbí (ovšem raději si nebudu připouštět, že mnohým se líbí více než to, co případně píšu sama...)
Nu co... s psaním je to bídné.

Ono celkově se nejspíše nedá dojít ke spokojenosti čtenářů.
Když se nad tím tak zamyslím, co můžu nabídnout a co oni chtějí, tak se to nikdy neshoduje. Zanedbejme jejich touhu komentovat a počty na tomhle blogu, a jen čistě uvažme:

1. Zasazení:
Když napíšu fanfiction, tak se nečte, protože ty postavy neznají. Když napíšu něco orginálního, tak to nečtou, protože ty postavy také neznají a mohlo by se stát, že se jim nezalíbí (a to pak bude ztracený čas).
2. Délka:
Když napíšu něco krátkého, tak se to přečte a vyšumí. Když napíšu něco dlouhého, tak se to nečte, protože je to dlouhé a nikdo na to nemá čas.
3. Vydávání:
Když vydávám po nějaké časové době, tak se to nečte, protože se na to musí čekat. Když vydám něco delšího celé najednou, tak se to nečte, protože je toho "najednou moc".
4. Obsah:
Když si člověk chce vyhrávat s dějem a dát tomu nějaký námět, myšlenku, tak stejně se čeká jen na sex (u delších povídek), ale když je to povídka s dějem v pozadí a se sexem na každé x-té stránce, tak to omrzí a zase se to nečte.
5. Styl:
Když lyricky popisuje a vyhrává si s větami, aby skutečně čtenáři dal všechno, tak je to "příliš dlouhé a utahané", když se rozhodne pro hutný styl s tím, že nechává čtenáře, aby si domyslel, tak je to "bez pocitů".

Popravdě pak nemám touhu zveřejňovat nic jiného, než kvanta stránek psaných se Seiriel pro zábavu, protože to je tak, že jsme se už pobavily a čtenáři, ať si dělají, co chtějí. I když mne docela někdy hodně rozmrzí, že to není nic více než červená knihovna. Připadá mi to jako plýtvání času, když je to jen zábava.
Ono to není tak, že by jsme se nebavily u toho, když píšeme něco složitějšího, ale psát takové povídky jde rozhodně pomaleji a už to není tolik čistě odpočinková činnost. Takže většinou jen odpočíváme a žvatláme, protože bavit se psaním něčeho pořádnějšího... to už by pak asi zase vedlo k tomu rozčilování se, jak to čtenáři nečtou a nekomentují.

Je to nevděčné.

Daeova krev
Já bych ji začala vydávat, protože popravdě vůbec nevěřím tomu, že až ji dopíšu, bude někdy chvíle, kdy se skutečně pokusím ji poslat do nějakého vydavatelství. (A i kdyby mi ji vydali, tak myslím, že po ní pes neštěkne a bude také dosti nevděčné.) Ale znechutila bych se tím.
Pomyslíme-li na to, že tenhle blog je úplně zapadlý a nikdo sem nechodí, tak je možnost to dát na nějaký literární server. Ovšem ty jsou v dosti tristním stavu.
Místo toho, aby tam lidé chodili číst, tak se tam jen přihlašují spisovatelské duše toužící po internetové slávě, které buďto ostatní nečtou vůbec - a já bych byla stejná -, nebo se chovají stylem "dáš mi dobré hodnocení, já ti dám také na oplátku, nedáš, tak já také nedám."
A tak si píšu do šuplíku po asi osmi  letech mého internetového bytí. Zapadlá v beznaději, že mne - jako lva - bude taková šedivá činnost v pozadí bude naplňovat.

Steampunk
Protože Daeova krev se odehrává sice ve fantasy světě - raději bych z ní měla magický realismus než městskou fantasy, ale co už -, ovšem na začátku průmyslové revoluce, tak tíhne k steampunku. A jak si tak hledám a oprašuju své vědomosti z Vývoje techniky, tak i zvědavě popukuji, co vlastně steampunková kultura může nabídnout.

Narazila jsem na sborník českých povídek, který se jmenuje Mrtvý v parovodu - úplně úžasný název. Ale nechce se mi tu knížku kupovat, když nevím, zda se mi bude líbit. Steampunk je spojený s Anglií... a to mne odrazuje. A tak bych se chtěla zeptat, zda někdo neví, jaké to je?
Popravdě, zeptala bych se na FB, ale tam mám možná tak 10 česky mluvících lidí, u kterých nepředpokládám, že by věděli. Tu možná chodí více... tak zkouším štěstí tady.

Dále se dívám - po částech, protože ten film má dvě hodiny - na Steamboye, je to anime film, ale úplně rozkošný. Docela mne děsí, jak kladný vztah mám k tomu všemu, co jsem se dozvěděla za ten první semestr na strojárně. Až je to taková melancholická rozkošnost, co v tom vidím, protože ty věci znám a rozumím jim, ale zároveň vím, že už neporozumím těm ostatním, protože jsem padla a zamávala svým dobrým výsledkům a možnosti stát se někým technicky vzdělaným.
Hloupý život, ztracená budoucnost, teď jsem z toho smutná.

Youtube mi nabídlo skupinu Steam Powered Giraffe.
Ta je také rozkošná.

And what is this leaking affecting my eye?
Does the oil that is dripping mean this is a cry?
Will I ever be something with feelings to hide?
Or am I just a boiler with nothing inside?

A protože ten The Spine - myslím, že je to on - přezpíval Diamons od Rihanny, tak jsem zjistila, že ona Rihanna nemá zase tak špatné některé texty svých písní - člověk si většinou musí odmyslet klipy... a pravda hudbu... a nakonec u některých jiných písní i texty. Ale překvapilo mne, že se dají najít takové, které mají něco do sebe, že to není jen ten jeden Love The Way You Lie (a že to není způsobeno spoluprací s Eminem).

Čajové dýchánky a společnost
Jak čtu Bratry Karamazovy - čtu to dlouho, přiznávám se, ale má to celkově nějakých osm/devět set stránek všechny čtyři díly a já mám teď ty letní problémy s rozložením času -, tak mne fascinuje to, o čem se tam ve společnosti baví. Možná je to tím, že Dostojevskij tam to obyčejné tlachání nedává, ale... docela mi chybí taková společnost, kde se mluví o "něčem víc".
Ráda bych si plnila s někým tu představu, kdy se posadíme k čaji, kávě a začneme diskutovat o filosofických otázkách, o umění (možná i politice) a je to vzletné a takové, že se třeba člověk rozčílí, ale je to libé duši, protože to má něco do sebe. Jen kde sehnat takovou společnost?
Možná bych se i připojila do nějaké "společnosti" umělců, ovšem obávám se, že tam by to mé představy také nenaplnilo. A ještě bych se tam s ostatními asi nesnesla.
A tak jsem ubíjena stýkáním se s lidmi jiného typu. Není to tak, že bych nechtěla vědět, co je s nimi nového. Ale... Ach, jak mne každodenní život nepřináší jakýkoliv požitek, všichni máme své každodenní životy, tak proč o tom ještě dále mluvit?

Trochu jsme s mamkou nakously téma, že možná v mužských společnostech jsou témata vzletnější než vztahy, děti a problémy každodenního života. Nakonec to zase vede k omezení pohlavím? Neskutečné. Být ženou je nečisté a nízké.

Trochu mne mrzí, že jsem nejela ani na Festival Fantasie, ani na Advík... nějak naivně věřím, že bych se tam seznámila s někým, kdo by přinesl nový dech do starého kotle... (i když vím, že je problém v tom starém kotli a jak na sebe pohlíží, ne v těch, co do něj dýchají.)

Plány
Nicméně, zítra asi přijede Seiriel k nám, nakoupila asi pět čajů podobných Dátá Masale, protože tu jednu neměli, tak žijeme teď vcelku vtipnou představou, jak budeme koštovat všech pět a sjedeme se tak, že budeme létat. xD

A také se rozhodla, že něco budeme  péct - tedy lépe řečeno, že jí já musím něco upéct. Takže pro ty, kteří vždy umírají hlady a chutí u článků, kde píšu o pečení, až uvidíte článek, který bude mít název s něčím, co by mohlo naznačovat jídlo, nekoukejte dovnitř. ;)