Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Protože mne blog.cz donutil k činu, tak teď probíhá velké rozmýšlení se, jestli se tady nakonec zveřejní povídky z archivního blogu. A tedy se původní oprašování rychlostí blížící se k nule buď zrychlí a nebo úplně zastaví.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.


Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)



-

sobota 30. listopadu 2013

Den S

Fandom: Kuroko no Basket
Postavy: Aomine Daiki, Kise Ryota
Omezení: 18+
Poznámka: Takže jako dárek za 20 fanoušků mé FB stránky, pozdě ale přece.



zdroj: http://www.zerochan.net/1229034

Den S



Kise si projel své světlé vlasy a zaklonil na několik okamžiků hlavu, poté zaklapl notebook. Bylo už to několik dní, co s ním jeho obdivovatel přestal komunikovat a jemu samotnému nezbývalo nic jiného, než kontrolovat mail a blog, zda se konečně neozval. Chyběl mu. Ale nechtěl si tím kazit náladu – i předtím se stávalo, že na několik týdnů se vytratil... ale vždy se nakonec vrátil. Na tu chvíli Kise nedočkavě čekal.
Jeho „internetový přítel“ byl chováním opravdu milý a snažil se mu – alespoň na dálku – vyplnit všechny jeho přání, ovšem světlovlasý si nedělal iluze. Nikdy neviděl jeho tvář, určitě byl neskutečně ošklivý a třeba toho bylo i víc, proč nechtěl být viděn.
Ten večer se blížil ke konci. Kise už byl vysprchovaný a v pyžamu, zbývalo jen, aby šel spát a tím završil docela příjemný den. Přešel ke světlu a zhasl.
Posadil se na okraj postele a stáhl si teplé ponožky, v kterých chodil po pokoji.
Mobil na nočním stolku krátce zavibroval, hned se pro něj natáhl a povytáhl jedno obočí, protože ho rozhodně zpráva zrovna od Aominechiho překvapila.
-Vylez, jsem před domem.-
Chvíli se mračil na displej, než si znovu natáhl ponožky a přešel k oknu. Odhrnul žaluzie, ale nic neviděl – pravda, že měl pokoj na druhou stranu, než byl vchod.
Tiše se vyplížil z pokoje, vzal si klíče a hodil přes ramena teplou mikinu. Nemyslel si, že zrovna s Aominem bude venku dlouho. Chvíli na chladném večerním vzduchu zvládne. Vůbec neměl představu o tom, co by po něm mohl chtít. Slyšel, že se mu nějaký zápas nevydařil, ale s tím rozhodně neměl nic společného.
Otevřel dveře a docela ho překvapilo, že se modrovlasý opíral o taxík a veřejně kouřil. Kožená bunda, co měl na sobě, mu opravdu slušela. Celkově – po tom, co ho druhý tak dlouho neviděl – mu připadal ještě více přitažlivý.
Ovšem Kise se už necítil tak ztracený, když s ním měl mluvit. Díky svému obdivovateli si uvědomil, že Aomine může být klidně abnormálně přitažlivý, ale stal se z něj příliš povahově nepříjemný člověk a Kise už nebyl odhodlaný se od něj nechat jakkoliv ponížit jen za možnost být chvíli s ním. Už mu nehodlal nic obětovat – ani když ho viděl takhle, kdy z něj přímo vyzařovalo, jak dobrý milenec musí být. Kise nebyl masochista, Aomine se prostě příliš změnil, než aby mu to za to stálo.
Pro ženy. S velkými ňadry. - připomenul si, když se mu myšlenky zadrhly u modrovlasého jako milence.
Druhý mladík přimhouřil oči a kývl na něj.
Kise si až teď uvědomil, že sám musí vypadat docela směšně. Bílo-béžové proužkované pyžamo, tenisky vycpané tlustými ponožkami a černá volná mikina – možná měl investovat chvíli času do převlékání. Hlavně protože by pak nevypadal, že tak nedočkavě vyběl ven.
Aomine odhodil nedopalek na zem a zašlápl ho, nedbal na jakýkoliv řád. Strčil ruce do kapes, aby nebylo vidět, jak se mu chvějí nervozitou. Nevěděl, jak začít.
"Co potřebuješ?"
"Máš doma rodiče?"
Kise trochu naklonil hlavu na stranu, jak nerozuměl, proč se druhý ptá právě na tohle, ale nakonec kývl. Kde jinde by byli takhle pozdě večer?
Aomine ho chytl pevně za ruku. "Pojď." Otevřel dveře od auta a společně se ze situace ohromeným Kisem nasedl. Nadiktoval taxikáři pro světlovlasého neznámou adresu. Taxík se rozjel.
Světlovlasý se nadechl, že se zeptá, kam jedou, ale byl zastaven, když mu druhý položil prst na rty a brzy ho vyměnil za svá ústa, vpil se do těch jeho.Polibek chutnal hořce po cigaretách. Snad i proto, že si blonďák uvědomil, co bude následovat – chtěl se s ním vyspat, Aomine překonal hradbu v sobě, co je rozdělila po jejich prvním polibku. Bohužel až teď.
S rozdílem vůči minulosti, že Kise se nyní necítil bláznivě zamilován. Ovšem Aomine nebude první s kým spal, jen kvůli samotnému aktu.
Modrovlasý se pousmál a zůstal ho držet za ruku, i když se vrátil k pozorování cesty za oknem. Vypadal sám se sebou a svým plánem spokojený. Lépe to vymyslet nemohl a těšil se na všechno – a že toho nebylo málo a ani v krátkém časovém údobí -, co bude následovat.
Když auto zastavilo, zaplatil řidiči a vedl beze slov Kiseho do domu. Jeho rodiče na rozdíl od těch druhého mladíka doma nebyli. Nechal ho se vyzout a chvíli si prohlížel jeho teplé ponožky – jistým způsobem byla ta situace roztomilá, i když sám by ho obul do něčeho rajcovnějšího -, poté ho zavedl do patra do svého pokoje. Až tam si Kiseho znovu přitáhl k sobě, aby jej nenasytně začal líbat.
Světlovlasý zavřel oči a nechal se svléci z mikiny. Možná se i cítil uražený a ublížený za to vše, co se mezi nimi stalo a nakonec zcela nelogicky mělo vyústit v sex, proto se neměl k tomu, aby začal spolupracovat.
Ale Aomine si ničeho nevšiml, oslepen vlastními pocity – sám se vnitřně celý chvěl, jak konečně se mu do náručí dostalo dlouho odpíraného potěšení. Přejel prsty po jeho tváři a na chvíli se odtáhl, aby si ji mohl prohlédnout. Jsi nádherný, nevěděl, proč není schopný to vyslovit nahlas. Nejvíce ze všeho se mu na tváři druhého líbily trochu kočičí oči ohraničené dlouhými řasami. A rty... ty jeho rty.
Shodil ze sebe bundu a začal vést Kiseho k posteli. Rozepnul mu košili od pyžama a polibky se přesunul na jeho krk. Nestaral se o to, zda na něm zanechá nějakou stopu, nebo možná přímo chtěl. Užíval si chuť kůže druhého a nemohl se jí nabažit; cítil, že brzy mu budou kalhoty těsné a doufal, že dříve, než se tak stane, už dávno budou pohozené u noh postele.
Stáhl Kisemu košili z ramen, aby se mohl přemístit rty a zuby na ně. „Počkej, půjde to vidět na fotkách,“ zastavil ho světlovlasý a vytáhl si ho zpátky ke rtům. Dlaně si položil na jeho tváře, jak se konečně začal zapojovat do polibků. Stáhl si Aomineho na sebe na postel a začal se stehny třít o jeho boky. Úplně vypustil z hlavy, v čem je nebo lépe není oblečen.
Ještě několik okamžiků to trvalo, než se přesunul dlaněmi na spodní lem svetru modrovlasého a stáhl mu ho, poté i tílko, aby se dostal k jeho tmavé vypracované hrudi. Obkresloval mu prsty svaly a znovu se vrátil svými k jeho rtům, poté co rozpojili polibek kvůli svlékání.
Musel Aomineho krotit, aby ho tolik nekousal.
Modrovlasý se zdál jako tajfun, smršť, kterou nebylo možné zadržet. Nehledě na jakékoliv překážky a zábrany, hnal se dopředu, jako vždy, když chtěl dát koš. Konečně byl svobodný a nemusel se ostýchat. Dostával, co chtěl a nehodlal si to nechat vzít. Nebo Kisemu nechat cokoliv „do příště“. Chtěl vše hned a pevně si za svým záměrem stál.
Už mu nikdy nikdo Kiseho nemůže upřít! Teď už ne!
Přejel mu dlaní po bříšku a trochu se odtáhl. Zadíval se do jeho přivřených očí. Nepatrně se zarazil – nebyl si jistý, zda znejistěl, protože v Kiseho medových očích nenašel lesk, jaký tam hledal, nebo jen až teď byl skutečně konfrontován s pohlavím druhého, když prsty vklouzl do jeho pyžamových kalhot. Sklonil se a nasál vůni světlovlasého – to stačilo jako povzbuzení. Bylo to jiné – dotýkat se těchto partií u jiného chlapce, ale on opravdu po Kisem, se vším jeho, toužil. Měl dost času, aby si to ujasnil. Navíc – co začal, vždy dokončil!
Světlovlasý zavřel oči a nechával se unášet jeho doteky, přičemž sám vyhledal zapínání Aomineho kalhot a dostával se postupně do nich. Našel, co hledal a takové jako hledal.
To ovšem se Aomine již vydal kousavými polibky na jeho hruď – kde si chvíli pro vlastní potěšení hrál s jeho bradavkami – a nakonec i na bříško. Ovšem ochutnat ještě víc se zatím necítil – už předtím, když tohle plánoval, si byl jistý, že to nezvládne. Odtáhl se, aby mu mohl stáhnout kalhoty od pyžama na gumu a znovu zastavil pohledem u jeho ponožek.
Kise pod ním celý ztuhl. Dál nebudeme pokračovat, protože jsem si nevzal noblesnější ponožky nebo co? - projelo mu hlavou a pozoroval Aomineho, který měl ve tváři výraz, co světlovlasý nedokázal rozluštit.
„Nesluší ti,“ šeptl modrovlasý důležitě a skutečně to tak vážně, jak to pronesl, myslel.
Žertuješ o ponožkách? Teď?
Aomine je stáhl a odhodil. Byly pro něj roztomilé pro tu situaci, v jaké se ocitli a kontrast s jakýmikoliv představami o sexu s Kisem, ale pravdou bylo, že skutečně jeho nožky něco takového nosit neměly, úplně je to deformovalo a zbavovalo přitažlivých křivek.
Pohladil ho palcem po nártu a pousmál se, když si jeho nožku zvedl tak, aby ji mohl od kolena dolů pokrývat polibky, a pak se na dlouho zastavit jazykem mezi jeho prstíky.
Kise mezitím druhým chodidlem začal přejíždět po Aomineho rozkroku a masírovat ho. Připadal si hodně zvláštně, protože by si nikdy nemyslel, že modrovlasý si bude užívat něco takového. Nemohl vědět, že tahle touha se usadila jako semínko do těla v okamžiku, kdy nadšený mladý basketbalista našel cizí mobil, a vyrostla od té doby do gigantických rozměrů. Nevěděl o Aominem toho spoustu, i když do něj býval zamilovaný.
Modrovlasý se společně s tím, jak si jeho tělo vyžadovalo více pozornosti, přesunul polibky nad kolena druhého a chvíli jej kousal do stehen, než se narovnal. Prohlédl si Kiseho a krátce jej políbil, než mu naznačil a pomohl se obrátit na břicho.
Dlaněmi přejel přes jeho pozadí a vytočil je pak tak, aby prsty pokračoval po vnitřní straně jeho stehen. Tyhle partie měl světlovlasý také naprosto dokonalé. Políbil ho na kříž, než se natáhl a vytáhl z poličky na tuhle chvíli speciálně koupený lubrikant.
Kiseho jeho přítomnost dosti překvapila – celkově, jak se druhý choval, jakoby věděl a nedělal něco takového poprvé. Ovšem nebránil se tomu, představa, že by Aomine vůbec netušil do čeho jde, byla nejen psychicky ale i fyzicky nepříjemná.
Nepatrně se mu nastavil a co mu jeho poloha dovolovala, pozoroval ho.
Aomine příliš neotálel a začal si ho připravovat. Kdyby něco, doufám, že mi řekneš... Nebyl typ, kdo by svou nervozitu a neum přiznával. I když Kise musel cítit, jak se mu třesou ruce. A snad to i poznat na jeho tváři, že teď není jistý střelec.
Světlovlasý se mu nepatrně vybízel, jak neměl jiný způsob, jakým by se zapojoval. Nechal hlavu volně spadnout mezi své ruce a zavřel oči, přičemž si trochu skousával ret, jak si zvykal. Opravdu to byla zvláštní chvíle a on podvědomě tomu stále nemohl příliš uvěřit – domníval se, že se brzy probudí a bude to jen jeden z jeho mokrých snů o Aominem.
Modrovlasý ovšem byl skutečný. A jakmile si myslel, že už je druhý dostatečně připravený, zbavil se těsných kalhot a spodního prádla, aby Kiseho přesvědčil, jak je hmatatelný. I když sám jen těžce lapal po dechu, když do něj začal pronikat.
Bylo to mnohem lepší, než předpokládal, že bude. Vlastně ani nedokázal v tomhle případě předpokládat. Snad byla pravda to, co mu říkala Momoi, že pokud jeden je s někým, s kým skutečně chce být a nemá ho jen jako „holku na jednu noc“, pak to přináší naprosto jiné pocity, o tolik hezčí a intenzivnější.
Kise se zapřel pevněji o ruce, když modrovlasý začal s přírazy a spokojeně se pod ním prohýbal. Aomine byl už od začátku dobrý milenec – měl v sobě spoustu energie a možná i dávku přirozeného talentu. Užíval si každý jeho pohyb ve svém těle a nechal odplout všechny ostatní pocity, než ty slastné.
Jeden ani druhý si neuvědomili, jak vlastně rychle bylo po všem.

Aomine si vzpomněl, že si nechal ponožky, když si lehal vedle svého milence. Stáhl je, protože – znovu to byla Momoi, kdo mu to říkal – prý to „dívkám“ bývá nepříjemné, když je kluk má při sexu. Nestihl je sundat předtím, snad stačilo, že to udělal teď. Gesto jeho opravdové snahy – věděl o sobě, že ve vztazích nemá dokonalé chování.
Takhle spokojený se dříve cítil po basketu, plný radosti, že hrál a vyhrál. Hrál a vyhrál – správný popis toho, co se před chvílí stalo. Hrou i výhrou je jeho Kise.
Ležel vedle něj a čekal, kdy se k němu přitulí. Typoval by světlovlasého, že to udělá hned. Avšak nedočkal se. Otočil se na něj, pohladil ho po tváři, když mu z ní zčesával vlasy – chtěl ho tím povzbudit, že se může přitulit. Že ho nepokouše jako nabručený pes.
Ale až teď si konečně všiml, že Kise není ani z poloviny tak vřelý, jakého si ho vysnil. Byl mnohem krásnější s jemně zpocenými vlasy a vonící po něm, ale... ne tak citlivý, ne tolik jako Ryota Kise, kterého znal.
„Máš někoho?“ došlo mu, přesto to s poslední nadějí alespoň trochu zformuloval jako otázku.
Kise odklonil pohled a zaváhal. Bylo těžké si vybírat mezi člověkem, který ho zbožňoval nade vše, ale nemusel se mu už nikdy ozvat a vztah s ním byl jen virtuální; a klukem, s nímž se před chvílí vyspal, ale ten ho nikdy nebude třeba jen mít rád.
Až teď si Aomine uvědomil, jak pochybil ve svých předpokladech. Zabolelo to. Doopravdy fyzicky zabolelo u srdce. Bylo to více, než-li prohra.
Převalil se na druhý bok a posadil, poté bouchl do matrace vedle sebe. „Měl si říct,“ promluvil ledově klidně. Natáhl si trenky, poté vylovil peněženku. Na taxi, šeptl sám pro sebe, když pokládal za sebe bankovku. Nedokázal to vyslovit na hlas, ani se na Kiseho podívat, protože cítil, že by se přestal při byť jen jediném slovu ovládat.
„Platíš mi za to?“ světlovlasý konečně našel ten zádrhel, co v tom celém hledal – chvíli, kdy ho Aomine zesměšní a poníží.
Ten jen zakroutil hlavou a vstal, nedokázal na to nic říct. Nechal ho v pokoji samotného. Musel si peníze vzít, jinak by se domů nedostal a nikdo nepředpokládal, že půjde v pyžamu pěšky. A Aomine už ho nikdy nechtěl vidět.
Tolik se znemožnil...


15 komentářů:

  1. I jaj, to je složité s nimi... :/ Ale musím říct, že mi Aominecchi v téhle sérii často přijde trochu jako tydýt... :)
    Měli by si to vyříkat konečně... popravdě jsem chvíli čekala, že Aominecchi pořídil Kisemu boty, škoda, že to neudělal...
    No... doufejme, že to není jejich poslední interakce. Je to hezké, jen, aby jim to dobře skončilo... xD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám pocit, že dost často ti poslední dobou přijdou mé postavy jako tydýti.
      Myslím, že ten taxík ho stál, co nové boty - tam, zpátky, tam, to je dost.

      Vymazat
    2. A šak to je milé... :) A Kise třeba nebyl tydýtovatý... No... příště se musejí sejít už u Aominecchiho a musejí tam Kiseho čekat boty... to jim to všem vše dojde a všechno dobře dopadne... :)

      Vymazat
    3. Myslíš, že je možné si spojit milučkého obdivovatele s bručounským Aominem? Nevím, zda si kdy Kise představil takového Ao-méďu.

      Vymazat
    4. Ani, kdyby mu koupil boty na jehlách?

      Vymazat
    5. Nevím, zda by to nevzal jako další pokus o zesměšnění.

      Vymazat
    6. Oh... tak to je škoda... tak to by si to měli vyříkat... třeba měl Kise poznat židli u jeho stolu... xDD

      Vymazat
  2. Ale neee :D ja se tesila na hepijend... dobre ori oslave 25 budu hlasovat pro pokracovani :P :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, přece si nemůžu napsat happyend hned na začátku, to bych je odflákla za jednu povídku, a pak by už nebylo, co psát. xD Navíc Aomine je komplikovaný chlapák.

      Vymazat
  3. Je to vážně tak komplikované... a přitom by stačilo jen tak málo... a byli by spolu :)
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
  4. A tak jsem se přes to dostala! :D - to by mohl být dost dobře nápis na pomníku XD Ale je to tak.. přes ten první díl (1/2) k druhému až sem... A musím se přiznat, že jsem neviděla KnB (stejně jako Basaru a Bleach a mnoho toho tvého) a ty umíš člověka tak hezky s těmi postavami seznámit, že se v tom hned orientuje. Narovinu, nemám ráda Aomineho. Je to takový ten týpek, nad kterým bych asi veřejně ohrnula nos, jakej je to frajer libovej, ale v duchu si řekla: "ten kluk má tajemství, který musím znát!" Nemám ho ráda kvůli jeho povýšenectví, nebo mi jen tak přijde. Za každou cenu hrdý! Za každou cenu frajer a hlavně - nikdy neztratit svojí tvář a důstojnost. Je mi strašně chladný a odtažitý. Brrr, nemám moc ráda nekomunikativní lidi.
    Kise je fajn, ten mi zase přijde jako něco mezi arogantním hošánkem a zpovykanou slečinkou. Mrzí mě na něm jen, že se dává docela lacino. Asi je takový, ale... ztrácí na hodnotě. Nevím proč, ale strašně ráda bych mu pořád cuchala vlasy :D naschvál...
    Jejich vztah... nekomunikace. Jeden si vesele masturbuje před břišňáky toho druhého a ten se na oplátku, že byl hodný kluk, rozhodne, že mu příští den nezavolá a ten další den taky a pak taky ne. Jako proč ne, že jo, pohoda -.- AOMINE! o.O a přesně proto ho nemám ráda. -.-
    A když už KONEČNĚ přijde na věc, řekne mu, že mu nesluší jeho teplé ponožky. No promiň, Dé, ale to bylo vyloženě kruté. Soucítila jsem s Kisem a bylo mi ho líto, že je mu i tak trapně kvůli těm ponožkám. Na just se měl sebral a odejít... a Ao si je nesundal! Nesundal si je a ještě měl pindy... -.- říkám ti, ten by letěl i s jeho břišňáky a funkčním mikrákem. Ubožátko malý Kise :3 nunů.... toho mám ráda :)
    Každopádko jsem zvědavá, pokud napíšeš - a já doufám že jo - další díl, jestli Kise dostane rozum a pustí toho frajera z hlavy. Nemůžu říct, že bych jim nějak zvlášť fandila, ale za to může Ao s jeho hrdostí. *hodí po něm svoje teplé ponožky, ať se jimi třeba zalkne!*...
    Děkuji ti za čtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako vždy bezkonkurenční komentář ;), až k němu vůbec nemám, co říct, jen se tu uchechtávám.
      Nicméně - ještě nezatracuj Aomineho, on se jistým způsobem trochu polepší... snad (alespoň já to mám v plánu, nevím, co on na to řekne XD).

      Vymazat
  5. Trošku jsem se zdráhala pouštět do čtení tohohle, protože mám docela velkou averzi vůči basketu, ale píšeš zkrátka dobře i o basketbalistech, mám dojem, že bys napsala dobrý příběh o čemkoliv. Doufám, že bude další díl, ve kterém se to mezi nimi vyřeší.

    Manami

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :), že mi tolik věříš. Jsem ráda, že se ti to líbí.
      Na dalším dílu se už pracuje, jen teď zvažuji více možností, tak to chvíli potrvá, než si nějakou vyberu a dopíšu.

      Vymazat