Vánočně

... aneb Nebyla bych "blogerka", abych o Vánocích nenapsala něco o Vánocích xD

Všechny ty pozitivní věci, co chci říct, patří na začátek
Takže... Jsem opravdu ráda za všech 24 členů mého fanclubu! Stejně tak za ty 4 followery na tumblr a 5 pravidelných čtenářů (beze mne) tady na bloggeru. Jsem ráda, že někoho ještě zajímají věci stejné jako mne, o mně a mnou sdílené, i když pravda poslední dobou jsem nebyla příliš aktivní.

Všem těm svým přeji krásné svátky a šťastný nový rok! Ale do Silvestru se tady snad ještě několikrát uvidíme.
A přeji to vlastně i všem náhodným kolemjdoucím, co se tu objeví, ale neoslovila jsem je natolik, aby ukázali podporu.

Dále už méně vánočně a přejícně.

Nex (spolubydlící) mi začala říkat [durčenzo] xD

Pokud se podíváte na "vystavil" tohoto článku, zjistíte, že jsem to psala někdy po čtvrté hodině ráno. Nespím - jak je očividné. Nespím už od nějaké druhé hodiny... A důvodem je, že asi mám - no "asi" spočívá jen v tom, že nevím, jak moc silný a zda to nepůjde přeléčit jinak, než antibiotiky - zase zánět močového měchýře. Tak piju čaj, zahřívám se - nechce se mi to skutečně na Štědrý den řešit bůhvíkde u bůhvíjakého doktora. Ale budu "asi" muset.
Celkově jsem nějak zhuntovaná. Už od čtvrtka mám problémy s uchem a ani česnek tomu nepomáhá tolik jako většinou.
Popravdě - huntuju se nejspíše dosti schválně. Ne přímo schválně, ale takovým tím způsobem "bolí mne noha - buď to rozchodím nebo ji uřežu", prostě tak.
A možná za to může i stres a hodně práce.
Už chvíli mi připadá, že jsem se nezastavila a neodpočinula si. Nejméně od začátku prosince: jsou tu nemocné kočky, zbytečné tahanice se vzdálenější rodinou kvůli otci (a také policejní tahanice kvůli němu), nějaká ta škola, neustále cestování dům-byt a teď Vánoce.
Takže místo toho, abych si minulou sobotu užila sraz v čajově, a pak jela domů, napekla nějaké cukroví a pobyla se smečkou, mne ten sraz zase tolik nenadchnul, pak mi volala mamka, že kocour je nemocný, muselo se to řešit... ze soboty nic nebylo, z neděle také ne. A pak jsem se od úterý učila algebru a kvůli nedostatku času, financím* a období nejela na koncert Eat you alive.
Připadám si neodpočinutá. V pátek jsem přijela unavená domů v pět, takže jsem už nic nedělala, kromě toho, že jsem si uklidila pokoj a snažila se nějak navrhnout vzhled blogu**... v sobotu ráno - poté co se stalo něco velmi vysilujícího, ale necítím se na to, to popisovat, tohle tajemství je tak pro kněze - jsme uklízeli u babiny, pak přijel bratr, šli jsme za "rodinou" řešit otce a teda večer jsem stihla upravit úvod Vepíšu v tvou krev***. Neděle znamenala oběd u babiny, který se vždy natáhne až do večera, kde jsem chystala na stůl, připravovala kávy a umývala nádobí já, protože babina je nějaká nemocná.
A včera se dopoledne řešil druhý kocour, nakupovalo se a připravovaly se pokrmy na dnešek - vykosťovala jsem kapra, nakládala ho a dělala salát. Tak ani teď jsem nestihla nic napéct a mrzí mne to, jenže skutečně nemám ani nějaký nápad, co levného a úžasného bych mohla stvořit. Víte, že ráda peču, tak mi to chybí.
Ale je na druhé straně pravda, že se nechci moc přejídat, protože když už jsem zase sama se živící zhubla, tak pokud mi to zase podrylo psychiku a tělo, nějaké cukroví a vánoční nezdravosti to nespraví.

Odpočinek
Vlastně jediný okamžik, kdy jsem si připadala naprosto šťastná a odpočinutá byl ve chvíli, kdy Maďarská Velvet Eden FB fanstránka přidala záznam z koncertu Dady teď z prosince. To jsem pololežela s notebookem na klíně a jen si užívala. Díky aspoň za to.

 * Finance
Mám tři věci, na které bych chtěla mít, snad alespoň na některé budu mít.
- Chtěla bych přispět GPK na jeho sbírku na sebe. Je mi jedno, jestli mu skutečně umřel dědeček a on je v krizi - jedno tím smyslem, že klidně to nemusí být pravda. Ale pokud potřebuje peníze, tak si říkám, že jeho koncert, a poté bytí s ním v klubu, jsem si skutečně užila a stálo to za víc, než těch 90 korun, co mne vstup do klubu stál. Takže bych mu chtěla přispět z vděčnosti. Navíc tam hraje roli i to, že je nějaká šance, nejspíše dost mizivá, ale chci tomu věřit, že by sem mohl přitáhnout Dadu - tak nám nesmí zbankrotovat dřív, než to stihne.
- Potkala jsem minulé pondělí stránku s příspěvky na kočky z útulků. Rozplakalo mne to. A řekla jsem si, že musím něco přispět také.
- Chtěla bych nové CDčko od Velvet Eden. K tomu asi nic psát nemusím... jen... prostě skutečně chtěla.

** Vzhled blogu
Nedaří se mi s ním.
Potřebovala bych umět kreslit, abych tu skutečně dostala, co by můj blog nějak charakterizovalo. Původně jsem měla vybraný tenhle obrázek malého zženštilého koketního chlapce, který je"čarodějnice", a tady démona. Docela jsem viděla, jak to bude vypadat. Ale nejsem schopna - aniž bych vytáhla tablet (který nevytahuji, protože nechci zjistit, že mi chybí tužka nebo je celý nefunkční) - dokreslit, co je potřeba, aby to nebylo takové useklé.

Poté jsem si říkala, že teda nejdu něco jiného. Docela snadno by se dal udělat nějaký výrazný vzhled za pomoci Dir en grey, především nynějšího Kya, který by nebyl tolik od věci s mou osobností, ale s tím, co si sem dávám, by byl. Opusťme všechny yaoi úvahy, co vlastně má Diru společného s tím, co nyní píšu a o čem "bloguji"? Vůbec nic.
Takže bych potřebovala nějakého hezkého zženštilého chlapce, který by nafotil vyzývavé a zároveň hezké fotky... - to těžko najdu. Protože Andrej Pejic není černovlasý a můj typ, a Stav Strashko vypadá příliš lacině.
Navíc se mi skutečně nechce "vykrádat" kohokoliv. Zbývá jen umět kreslit - to neumím. Tak chci vědět, co vlastně sem nakonec dám.

*** Vepíšu v tvou krev
Protože i včera jsem byla kolem čtvrté ráno vzhůru, tak jsem si tuhle a včerejší noc četla V skrytu duše - nenávidím a miluji, abych neudělala nějakou fatální chybu, protože se přiznávám, že si všechny detaily nepamatuji. Naštěstí je to tak, že mám v sobě uložené charaktery, takže bych měla být "in character", i když třeba opomenu, že jsem se tehdy zmínila o "něčem" a použiji něco jiného. Ovšem stává se to i "normálním" oficiálním spisovatelům, když píší pokračování.
Nicméně, jak jsem tak si to četla na starém blogu, všimla jsem si komentářů, které u toho byly. Popravdě se mi zdá, že mne čtenáři přestali komentovat ve chvíli, kdy jsem jim začala na komentáře odpovídat. A také mi přijde - ale asi z mé pozice už nečteného autora, který má nejlepší léta (slávy) za sebou -, že dříve byly komentáře plnější citu, mnohdy až přehnané... ale alespoň bylo poznat, že tím čtenáři žijí.
Nu... teď tím žiju jen já. Třeba AoKise je jasným příkladem.
Ale neberte to tak, že bych vás chtěla kárat - jsem ráda za ty, co komentují, a u těch, co to nedělají, se ničeho prosit nebudu.
Ale je pravda, že jak si tady jen občas v osobních článcích povzdychnu ohledně komentářů, a snažím se - doufám, že zdárně - to necpat ke každé povídce a nevyzývám k nim, je tohle Doroldojské město tiché. Ale jsem tak nějak smířená s tím, že cestovatelé, kteří se tu zastaví, prostě jen nemají důvod žasnout a obdivovat se tím, co zde naleznou...
Má hvězda, bohužel, dávno spadla, i když nikdy na skutečném nebi nebyla.

Plány
Dnes a zítra budu bez internetu. Nemyslím si, že při tom všem, co se bude ještě ty dva dny dělat, si najdu na ještě něco jiného čas. Upřímně se divím, proč já vlastně mám Vánoce ráda. Když jak to ve skutečnosti vypadá? ****
Určitě se do Silvestra pokusím dodat AoKise, udělat nový vzhled blogu a nějakou orientační mapu těchto stránek. Také asi přibude nějaký novoroční projev - zhodnocení roku a vize toho budoucího.
Měla bych se učit, hned po novém roce mám zkoušky, a psát si - protože já se ráda čtu a těším se na celek - Daéovu krev. Do psaní Vepíšu v tvou krev se nebudu nějak hnát, má to čas a nikdo na mne neklade požadavky, abych vydávala třeba jednou týdně, předpokládám, že to bude tak měsíčně.

**** Skutečná podoba Vánoc
Mám ráda zimu, sníh a vcelku i Štědrovečerní večeři s rozbalováním dárků pod stromečkem. Dokonce mne vždy potěší, když v listopadu už začne zima být cítit v podvečer, apod. A tak mám ráda Vánoce.
I když je to naprostá hloupost, když se nad tím zamyslím.
Sníh nejméně druhé Vánoce není. Ovšem to neznamená, že se nemusí vozit dříví a topit. Zase se nestihlo napéct cukrové. Rodina, když je spolu - i když vyřadíme otce - se jen hádá, protože jsou všichni frustrovaní a ve stresu (vlastně hádáme se vždy, jen o svátcích je k tomu mamka nervózní a zklamaná z "předpokladů", které se nesplnily a z toho, co všechno nám nemůže dopřát, i když by chtěla, tak se to umocňuje). Zbytečně moc se uklízí. Zbytečně moc času se věnuje přípravě večeře, která - když se povede - mi sice chutná, ale to jsem asi jediná. A dárky... někdy potěší, jen zbytečně zruinují peněženku.
A že by můj dobrý vztah z Vánoc vyplýval ze vzpomínek? Ne. Pamatuji si Vánoce dříve spíše ještě horší, protože hádalo se stejně, avšak navíc byli rodiče ožralí. Možná tak vzpomínky na bobování, teplý čaj a vůni stromečku to zlepšují.
Tak se nakonec podezřívám z toho, že si to těšení se na Vánoce jen uměle nabuzuji, abych si mohla říct "všechno je bída, ale přece je dobře, protože jsou Vánoce".