Založená...

... aneb Jsem v příjemném psacím rozpoložení

Popravdě doufám, že tento týden mám ještě volný. Sice jsem se na to ptala několika různých lidí a oni všichni mi řekli - nezávisle na sobě -, že až 17. začíná semestr, i tak... mám takový divný pocit.
Ne, že by mi ovšem volno vadilo. 4.2. jsem udělala poslední zkoušku, takže teď mám konečně klid (ne, že bych předtím nestíhala dělat, co chci, popravdě až teď - když už se neučím - mám teprve stoh dílů anime, na které jsem se nepodívala, čeká na mne manga Petshop of Horrors a jedna povídka, co jsem si chtěla přečíst, tak jsem ji vymámila z její autorky... zvláštní).



Ale ono to asi bude tím psacím rozpoložením... psala bych, vlastně i píšu. Je to příjemné. I když jsem trochu roztěkaná. Když jsem se obložila studijními materiály k Daéově krvi - doslova obložila, je to několik "metrů" knih s historií, válečnými taženími, mytologií a dokonce tu mám i encyklopedii šutrů -, najednou jsem zatoužila napsat si úplně něco jiného, všechny knihy jsem zase vzala, odložila z postele a chvíli se tam válela mezi Eruri, Vepíšu v tvou krev a příběhem Šelesta. Jen AoKise mi teď není po chuti.

To bude tím, že jsem si užila vlastní footfetišistickou romanci. A to hned, když jsem minulé úterý přijela ze zkoušky.

Josefy miluje moje nohy, občas je i vášnivější. xD

Ale ještě k tomu Kuroko no basket - v minulém díle, jak jim zbývalo 15 vteřin do konce zápasu a my jsme byli v půlce dílu, docela jsem se bála, že to ani tentokrát nedohrají... že tam hodí nějakou vzpomínku, nebo tak... xD Naštěstí to stihli!

Byla jsem zase nemocná předminulý a minulý týden.
Nicméně jsem složila více než deset metráků uhlí.

Původně jsem to fotila, abych udělala takové to - "co si myslíte, že D dělá" a "co ve skutečnosti D dělá"... ovšem nebylo by to pravda. Většinu času sedím u notebooku, občas vyjdu ven navozit dřevo, jedinečně házím uhlí.
Měli jsme tu přes ty největší mrazy zimu, protože nám netopily kamna, protože jsme měli ucpaný komín... a když ho kominík prometl, začalo jaro.

Ale stejně bych se ráda odstěhovala někam na samotu a tam žila v zemljance. Vždy jsem se cítila omezená tím, že žiji uprostřed vesnice. I když asi nemám nějaký silný vztah k přírodě - rozhodně nejsem hrdina románů z období romantismu.

Jsem zamilovaná.

(obě fotky z Dadového FB)

Dala jsem si Dadovu fotku na pozadí (předtím jsem tam měla "pozadí" Toshiyi xD) a vždycky se dlouze zůstanu na svou sexuální bohyni dívat, naprosto uchvácena tím, jak je krásný. Říkám, jsem zamilovaná. Řekla bych platonicky, ale jde Dadu milovat platonicky, když je to taková sukubí/inkubí mrška? Ale má láska je jen obdiv... nekonečný. A jeho hlas mne uklidňuje, to už jsem vám myslím říkala.

Zatímco u Gackta - kterého jsem dlouho neposlouchala, ale nedávno jsem si ho znovu pustila - se mi dobře píše. Ale opravdu hodně dobře - možná proto jsem v takovém psacím rozpoložení.

Zjistila jsem, že můj "černoočník" má na FB profilovku na záchodě. Ehm. A vypadá jako buzna. A já si tak říkám, že jeho homosexuálnost by byla krutostí vůči mně (spíše je - bydlí v Brně a všichni víme, jak se to říká "Brno, Brno, ..."). Ale dala jsem slib, že tentokrát na Valentýn si nikoho nepřivážu do sklepa a nebudu ho mučit. ;)

Ve skutečnosti půjdu na Valentýna - až teď jsem si uvědomila, že je to 14. - na pizzu. Naštěstí s Reiko. Těším se na pizzu a taky už chvíli si potřebuju s někým promluvit.

Měla bych vám něco hezkého napsat - kdy jindy než na tento svátek. Už jsem se ptala na FB, máte nějaké speciální přání? Kdybyste měli, tak mi ho napište - uvidím, co s tím uděláme.