heidi. - 10.4.2013 Praha / 12.4.2013 Vídeň

... aneb Hmm, kámen. / Krucinál, kam zas jedeš, vůdce smečky.

Ani nevím, co to byl za popud koupit si VIPka na heidi. - nicméně to byl ztraceně dobrý popud! Po naprostém propadáku, jakým byly Adams se mi díky tomu dostalo zážitku, který patří k těm nejlepším z mých dosavadních.
Týden před koncertem jsem si tak říkala, že když už mám to VIPko, měla bych si je naposlouchat, vědět, jak se skupina jmenuje apod. - začala jsem s tím a propadla jsem jim. Hudebně mi naprosto sedli, zdají se mi jako něco mezi MUCC a Plastic Tree, což je opravdu skvělá kombinace. Vzhledově mi Nao připomíná Ryuutara (z Plastic Tree) a líčí se stylem, kterým i já se občas ráda nalíčím (aneb spousta černého v koutcích je cool xD). A prostě je na nich poznat, že je to skupina, co jede od roku 2006. Přečetla jsem si s nimi nějaké interview, kde chtěli už v roce 2009 do Evropy a říkala si, že jim tady tu Evropu musíme udělat nejlepší, jakou je v našich silách. Takže na koncert jsem šla i se znalostí některých textů (a právě v Praze začínali s mou nejoblíbenější písní, už více jsem blahem vrnět nemohla!).

I když se naskytla možnost, že ve čtvrtek nebudu mít ani haléř na cestu, naštěstí všechno šlo skvěle (celkově všechno šlo naprosto dokonale a vycházelo mi to!), v 9:47 jsem sedla do vlaku s papíry a zadáním úkolu z analýzy na pátek, co musíme odevzdávat (jedna z podmínek zápočtu) a začala počítat. Tu půl hodinku do Olomouce jsem zvládla napsat první cvičení, pak přisedla Nex a už se mi za boha nechtělo, takže jsem to odložila na později a nakonec to zvládla opsat - kaji se - v pátek ráno od spolužáka.
Jízda vlakem byla vtipná, protože tomu, kdo hlásil směr jízdy apod., se ani jednou nepodařilo to zahlásit dobře, a když už po Libni (námi řečenému Předpraží) hlásil naposledy, dokonce si to zapomenul vypnout a myslím, že dokonce do mikrofonu zaklel zrovna potom, co jsme si z něj dělali srandu, že to ani jednou neřekl za cestu správně. xD
Praha tolik nesmrděla jako obvykle - nic proti hlavnímu městu, ale kolem hlavního nádraží je to strašný pajzl - a my jsme se vydali zase pěšky k Matrixu (rozuměj Storm Club). Přišli jsme samozřejmě první, potkali jsme zrovna nějakého zdejšího - asi zvukaře, majitele, kdo ví co? - a ten se nám divil, že v tom ne příliš dobrém počasí tam chceme čekat (ke konci čekání jsem si musela poskakovat, abych se zahřála), jestli jsou ti Japonci opravdu tak dobří. A oni jsou, ale to jsme ještě tak úplně nevěděli.
Vtipná hláška z čekání asi bylo, když jsem se tak podívala na Nexiiny ruce a říkám: "Ty máš fakt staré ruce." Ona  mi divně, nechápavě pohled oplatila, pak shlédla ke svým rukám a řekla: "Tyjo, fakt mám." Poté následovala chvíle, kdy jsem si z ní dělala srandu, že má ruku jako starý upír a vzpomněla si na tu zpívanou parodii na Stmívání. Ale nejspíše to bylo z té zimy, pak se to spravilo.
Popravdě, počet lidí na koncertě byl tristní - po takové sračce (a znovu to tak nazvu a je mi jedno, co si o tom myslíte!) a rychlokvašce (tak tak!) jako Adams, na kterou přišlo nepřiměřeně hodně lidí, na něco tak delikátního, úchvatného přišlo nakonec kolik? Jestli padesát, tak to bych se divila. Bylo mi neuvěřitelně líto kapely, ale zařekli jsme se, že musíme každý pařit za deset! A kupodivu jsem v tu chvíli měla ráda i ty, které obvykle příliš nemusím - že tam byli a pařili!
Když přijeli, čekalo nás tak šest s tím, že jedna ani na koncert nehodlala jít, a pokud si přečte tenhle report (nebo někdo její známý), tak Asagi má skvělá stehna.
S Nex jsme udělali z našeho pozdravu - když zase kapela po krásném zamávání, kdy opravdu chtěli mávat, zašla - "odhazuji použítý kondom dál" pozdravovou kreaci složenou z předchozího, ze Shingeki no Kyojin a ze "suché-kyo"/Sukekiyo (aneb Kostlivá Madona). A zjistili jsme, že sice Sukekiyo (Aftermath) je hudebně skvělé, ale pro nás trochu frustrující, jak jsme zvyklí na Kyův projev z Dir en grey.

Jako VIP jsme byli pouštěni dřív, naštěstí alespoň dost velká část z toho mála, co tam nakonec byla, měla VIP - alespoň o něco více peněz skupině, i když tohle... chci vědět, kdo nám sem bude s takovou jezdit, když všichni hromadně na koncerty kašlou. Hmm, veřejně jsem znechucená těmi, co tam nebyli a tady touhle společností.
Jako VIP jsme se s nimi fotili - no, moje fotky raději nekomentovat a neukazovat. Ale bylo strašně vtipné, že jak jsem šla první - přesněji byla vystrčena, abych šla první -, postavila jsem se mezi ně, tak zpěvák Yoshihiko se mi úplně natiskl na záda a celkově byli přátelští. A Nao nejen hrál, ale i se fotil bosý. ;)

Pražský koncert

Koncert samotný by se dal popsat jako nejvíce pařících padesát lidí, co kdy existovalo - nebo alespoň mně z první řady to tak připadalo.
Naprosto jsme všichni vyškrtli první "rozjížděcí" fázi a prostě jeli od začátečního vyvolávání na sto procent, pak to skutečně jen stoupalo. Fakt se sobě divím, že člověk mé větší prostorové výplně dokáže ty dvě hodinky skákat v kuse. Pravda, že bohužel tam bylo tak málo lidí, že jsme všichni měli místa, až jsme mohli vymýšlet různé nové kreace, ale... i tak - myslím, že jsme to přece jen zachránili a nebyl to takový propadák pro kapelu, jak mohl být.
Myslím si, že byli mile překvapení z toho, jak málo lidí, dokáže udělat takovou pařbu.
A já jsem si v jednu chvíli říkala - a pak jsem to říkala i nějakým Slovenkám -, kdy nebudu už moc skákat, jak je to vždycky v Kuroko no Basket, že prostě v jedno chvíli už nejsi schopen vyskočit, když celý zápas skáčeš, abys dal koš. Úplně jsem se viděla, jak se budu chtít odrazit a nepůjde mi to, ale... uskákala jsem to. xD
Co říci ke kapelníkům samotným? Docela se mi teď plete to s Vídní, tak snad neuvedu nic špatně.
Stála jsem mezi Naem a Yoshihikem s pohledem dozadu k bicím na Kiriho, jen trochu Kohsuke byl občas pro mne neviditelný, ale já šla hlavně na Naa.
Když jsem se oblékala na koncert, tak se svou ofinkou a stylem jsem se musela - poprvé za svůj život - snažit, abych nevypadala jako nepovedený cosplay hudebníka, na kterého zrovna jdu. xD
Nao byl naprosto skvělý, opravdu mám ráda jeho make-up a sestřih (i když i v "civilu" s brýlemi má skvělý styl) - prostě, máme nejspíše dosti podobný vkus a to, že byl bosý... to bylo něco pro celou mou duši. Prostě sympatický muzikant, na kterém je poznat, že hrají již dlouho, protože byl postarší, ne starý, ale daly se přečíst roky hlavně když zpíval a z podhledu. Ale hraní ho bavilo - i před tím malým počtem lidí, ho prostě bavilo. Většinu koncertu jsem odskákala společně s tím, a protože bylo tolik prostoru, tak jsem mohla i skákat z boku na bok - takže částečně skutečně kopírovat jeho kytarové skákání.
Ale hlavní věc - nebo spíše postřeh všech postřehů, čeho si mimo živé vystoupení nevšimnete -, když jsem mu sáhla na lýtko, myslela jsem, že mám pod rukou kámen. On, jak je vcelku malý a chodí bosky, vypadá trošku baculatější, ale fakt je to jen klam, protože nikdy jsem u nikoho necítila tak kamenná lýtka, ba co víc stehna. Prostě kámen. Kdo ho vytesal, udělal fakt dobře! ;) Ale neměl rád, když mu někdo sáhl na holá chodidla. Ovšem s ostatním saháním, nemyslím si, že by měl problém.
Kdo zaručeně neměl problém, byl Yoshihiko. A kdo zaručeně měl a já se ani o to nepokoušela, byl Kiri, ten před rukama slečen vedle mne uhnul.
Ale Yoshihiko byl skutečně strašně až vtipný, protože když viděl, že pařím a zpívám a tak celkově, tak se několikrát za koncert na mne zazubil - ale že skutečně zazubil mezi jeho výrazy - a šel dopředu do výklenku, kde jsem si na něj mohla sáhnout. To bylo strašně milé, i když se pak špatně pařilo, když stál přímo u mně až nade mnou.
Ale bylo na něm vidět, že se dokáže rozdovádět pouze, když fanoušci dovádějí. Takže ho to bavilo asi v celku dost času, ale byly momenty - kdy třeba se mělo zpívat a nikdo neznal text (ani já zrovna té písně) - kdy on byl zklamaný. Ale tak - padesát lidí, co byste chtěli, že? Tam se takové věci fakt neztratí...
I tak nám předvedl úžasnou show. Má skvělé výrazy, při nichž ovšem stále vypadá tak mile a hravě. Je to skvělý zpěvák - už jsem se zmínila o tom, že se heidi. zařadili mezi mé oblíbené skupiny?
Kohsuke zase blondýny - co já jsem si všimla - poplácával po hlavě, když dobře pařily. Jeho výrazy byly skvělé - ale jak jsem řekla, tak bohužel byl mimo můj dohled většinu času.
A Kiri vzadu za bubny, ten bubnoval skvěle, protože heidi. mají skvělou hudbu na paření hlavně v jeho práci a dokonce mají v jedné písni - co jsem si všimla - popravčí rytmus. Hehe.
Byly naplánovány dvě encore, co jsme se dívali na setlist, ale nakonec nám dali jen jedno - i když mám pocit, že zazněly písničky z obou encore, tak asi nás neošidili. I když kdo by jim to mohl vyčítat s tím počtem, co? Skutečně mne to tak mrzí a nehorázně rozčiluje. :/
Chytla jsem od Naa flašku a Kiriho paličku (obé v první řadě, ale tak - moc více řad tam nebylo, neměl to kam házet).

Na podpisovce byli neuvěřitelně milí. Nejen, že mi Kiri, podepsal paličku, ale všichni uvolili k tomu se obejmout. A že to bylo skutečně objetí, takové to, kdy si vás přidrží a ještě objímajíc se poděkují, usmějí se, k tomu vám potřesou rukou... a celkově jsou vřelí ke svým fanouškům.
A osudové se mi stalo (tedy i Nex), když nám Yoshihiko řekl, že se "uvidíme příště", protože už při tom, jak jsme slyšeli zvukovku, jsme si říkali, že sjedeme ještě do Vídně, což původně nebylo v plánu. xD
Zamávali jsme jim, když odjížděli a byli schopni odjet z Prahy vlakem, co vyjíždí půlnoc čtyři myslím. A musím sem dopsat (po čtyřech hodinách po napsání reportu), že jsme viděli na hlavním nádraží, jak bezdomovec vykradl ty šperky, co tam jsou v té prosklené vitrině - docela drsné to bylo, prostě vyndal sklo, strčil si hodinky pod tričko a šel. A nikde policisté. A všichni se tvářili - i my -, že jsme nic neviděli, i když všichni to viděli. Huuh.

Cestou zpátky jsem dostala nevím proč strašnou chuť na škvarky, a v Olomouci se, když jsme dojeli, začali péct koblihy a byly cítit.
Úplně nás po cestě kousek od Šantovky vyděsil svítíci poutač a kolotoče v noci. Ale úplně moc! A chtěli jsme se vyfotit u hlavy tyranosaura před Šantovkou, ale byla už moc velká tma. :/
Na to, že jsme došli ve tři na byt, zapadli jsme spát úplně "vypaření", jsem se hecla, vstala jsem v osm, utíkala se vysprchovat, poté do školy opsat si úkol a byla na všech pátečních hodinách až do pěti. Všem klukům - dobře, jen klukům s nimiž se bavím, jsem ukázala fotku svých modřinatých stehen od hoblování pódia (až později mi došlo, že se to asi nedělá, ale já ji přiložím i vám sem) - a díky tomu si vysloužila, že mi pořád Marek nabízel, že mi vezme tašku nebo mi pomůže stát. xD Ale... víte, jak já, nejsem moc ráda, když za mne někdo dělá slečnu a chová se ke mně jako gentleman. Ovšem i tak to bylo milé...
V pátek jsme se tedy rozhodli s Nex, že pojedeme do Vídně na koncert i bez VIPek, ale prostě si to užít.
Štěstí u mne stálo, když jsem napsala Scope, jestli náhodou nejede autem, protože jela a mohla mne vzít. Takže místo čekání do sedmi do rána někde ve Vídni, jsem měla zařízený "dovoz/odvoz/přespání" a dosti jsem na tom ušetřila. Prostě tohle byl osud, že to všechno tak hezky vyšlo a jsem opravdu vděčná, že mi tato možnost byla dána! Děkuji Scope! A děkuji Radkovi a Kaarle (snad se to takhle píše), protože byli úžasnou společností a koncerty jsou lepší, o co užásnější lidi máte sebou! ;)

V sobotu ráno jsem si koupila kalhoty - úplně nečekaně - a svetr, takže jsem nakonec nejela jako nepovedený cosplay. O půl dvanácté nasedla na vlak do Břeclavi, kde mne vyzvedlo auto a jelo se do Vídně. Úžasný postřeh z Rakouska - svítí (a kouří venku) jen Češi a Slováci! xD Cesta byla příjemná, hlavně přehledná a můj doprovod věděl, kam jede - takže jsme nebloudili a na parkoviště ve Vídni dojeli myslím, že ještě dříve, než bylo v plánu. Všechna čest řidiči a navigátorovi! ;)
Poté jsme nasedli na metro a dopravili se k Aeře, kde jsme se připojili k Nex a zároveň jsme i mohli zůstat čekat v kavárně nad klubem a sdílet tam milou konverzaci. Opravdu jedna z věcí, co mám rada na koncertech je předkoncertní (a pokoncertní) povídání si. Jak už jsem řekla, když jsme se skvělými lidmi, je to skvěle strávený čas.

Vídeňský koncert

Koncert musel být posunut, protože kapela nestíhala. VIPka šli o půl hodinu před námi a já s Nex jsme měli společný lístek, který mi v pátek večer přivezla kamarádka s přítelem vytisknutý, protože jsme to řešili na poslední chvíli a já nemám tiskárnu. Prostě jsem měla štěstí, fakt že jo, že to takhle všechno hezky vyšlo.
Nex i přestože neměla VIP šla do první řady, ale pod Kohsukeho, což já jsem nechtěla. Tak jsem se spokojila asi se čtvrtou napravo a v průběhu koncertu se dostala někam přímo pod Yoshihika do třetí řady. Scope se prý dostala do první pod Naa, i když přišli o dost později, protože tam prostě v průběhu koncertu se udělalo místo - ale co, já jsem si to užila na svém místě. ;)
Ve Vídni mi ze začátku trvalo, než jsem se do toho dostala - možná proto, že prostě nebylo potřeba pařit od první chvíle, nebo jsem byla unavená, nebo tím, že nezačali  mou nejoblíbenější jako v Praze, nebo Vídeňačky byly takové více chladnější a člověk si připadal zvláštně, když si to tam pořádně pohybově užíval a slečny kolem něj byly tuhé jak polena. Nu nic. Nakonec se to tam rozjelo a já jsem si zaskákala.
Ale jak tam bylo více lidí nebo možná je tam trochu jiná klimatizace, ale zdálo se mi tam větší horka a i kapela byla upocenější. Yoshihiko si zpotil sako a myslím, že v jednu chvíli říkal, že je tam teplo, ale - já jsem měla myslím slyšiny. Zapomněla jsem říct, že v Praze říkal Děkuji a Dobrý den. A já mám pocit, že hodil Děkuji i ve Vídni, ale to byla halucinace hluchého. xD
A tak ještě jsem si vzpomněla (ráno v pondělí to dopisuji), že jsem na ně v jednu chvíli, když tedy určitě nemluvili česky, ve Vídni zařvala "Snaž se ty máslo!" a zrovna se udělalo ticho. Ale nevadí - sranda musí být, Nex mne prý slyšela, ale mí spolujezdci ne, tak nevím, jak moc to bylo slyšet.
Nu nic. Zpátky od mých slyšin k realitě. Ač nerada - ale nedivím se tomu - uznávám, že Vídeň kapelu více bavila. Protože přece jen více lidí a asi i s více naposlouchanými songy, prostě dokázalo při zpěvu potěšit, i když tam nedávali do paření 150%. (Prostě 300 hrdinů proti tisícům Peršanů neuspěje.)
Ale zase, že Rakušáci nesahají, tak Yoshihiko k nim nechodil jako k nám, a když zrovna nepobízel strany ke skandování, tak střed neopouštěl a na nikoho se podle mne tak nezubil.
Nicméně zpátky k tomu skandování - když se dělalo "hej", oba koncerty to daly, Rakušáci lépe zazpívali tu pasáž se slovy, ale při - teď si nevzpomenu, co to bylo - místo něčeho přešli v "hej" a bylo úsměvné, jak se tomu Yoshihiko začal smát.
Ono se to těžce soudí, o kolik víc si ten koncert kapela užila, protože já se fakt stydím za to, jak málo nás bylo v Praze a tak pořád se bojím, že kapela nakonec byla zklamaná (a bude zklamaná ještě více, když dojede celou tour). Takže raději tohle téma opustím, protože jako člověk, co má rád Českou republiku a chtěl by, aby byla celkově lepší, prostě chci být na sebe a mé spoluobčaný hrdá a bolí mne, že ne vždy můžu (i když koncert v celostátním měřítku je nic, pro mne ten koncert důležitý byl a týká se to dostupnosti i jiných zážitků a umění).
Už u Prahy jsem popsala, jací byli úžasní. Ve Vídni to samé.
Mám pocit, ale nikdo mi to neověří, že jsem se s Naem i Yoshihikem na sebe podívali. Ale tak - když skáčete nad dav a docela vytrvale, je vás vidět.
Yoshihiko dokonce - několika jen tak po ruce plácl - ale mne ji chytl a propletl s ní prsty. Tohle bylo milé, opravdu moc. A možná si mne pamatoval, možná ne, možná jsem pařila tak, že ho to potěšilo nebo to byla náhoda - ale bylo to milé.
Koncert uběhl strašně rychle. A také jsme dostali jen jedno encore.
Chytila jsem znovu flašku od Naa. Já si osobně myslím, že prostě jak mne viděl, tak mi ji hodil stylem: "Potřebuješ ji." xD A pak ještě trsátko od Kohsukeho.
Tak si říkám s mými schopnostmi skákat a chytat - možná bych měla začít hrát basket. xD
Takže nakonec mám podepsanou paličku od Kiriho, nepodepsanou a podepsanou flašku od Naa a trsátko od Kohsukeho - dobrý lov, ne? xD

Po koncertě byla podpisovka. Zase jsem si je všechny poobjímala a byli úplně stejně vřelí, přičemž si myslím, že mne poznali, že už jsme se viděli. Mám dva podepsané fotosety. A skutečně bylo větší horko v Aeře, protože skupina měla zpocená záda, když jsme se objímali, což myslím v Praze neměli.
Vtipný byl Nao, protože rakouská organizátorka nechtěla dovolit Nex, aby si podruhé (poprvé to bylo v Praze, ale s tím ani Paula - jmenuje se tak? - neměla problémy) nechala podepsat výstřih (v Praze jí Japonky, co s nimi jednou celé Evropské tour řekli, že skupina je vcelku na prsa xD), ale Nao, jak byl už nachystaný, tak úplně zaprotestoval, že rád podepíše. xD To bylo úsměvné, hodně moc.
Chtěli jsme počkat, než odjedou, ale nakonec se kapela šla najíst do kavárny nad clubem - přičemž před jídlem všichni vytáhli foťáky a jídlo si fotili, prostě Japonci -, tak jsme se nakonec metrem vrátili k autu, přičemž jsme s Radkem rozebírali Bleach a jeli "domů".

Přespala jsem u Scope, pozdravila se s kocourem, co ode mne má, a vydala se úplně domů, kam jsem dorazila po obědě. Huh. Kdyby byl j-rock dostupnější a mohla bych na něj chodit častěji, myslím, že bych nakonec brzy byla hubený sportovec. xD
Úžasně strávené dny! Doufám, že to alespoň pořádně z tohoto reportu čiší. ;)
Jediná jejich chyba je ta, že jsem přes čtvrtek a víkend nebyla se svou smečkou a chybí mi to. :/

Dárek pro heidi.

Moje dorasovaná tlustá stehna

úlovek