Místo zákusků a cukrátek...

... aneb Co zbylo z Halloweenu // halloweenský sraz, fotky, trochu o psaní

Když je to místo zákusků a cukrátek, měla bych být sladká, co? Nu což - nejsem, ani když se mile zatvářím. Nicméně - všimli jste si toho, že i když se tvářím "nějak", vždy mám takový vyhořelý pohled? A když tak začínám o vzhledu - další osobní článek, v kterém budou mé fotky. Mí sliční, vydržte, však těch osobních článků už nepíšu tolik, jako jsem psávala.

Pokud mne někdo máte přidanou na FB - přímo mně, nikoliv fanstránku (zde chci poděkovat všem, že se mi zvedl počet fanoušků, i když jsme taková komorní malá skupinka) - tak jste si asi všimli, že na to, jak moc si o sobě myslím, že jsem ohavná zrůda a to víc, co sleduji American Horror story z panoptika a připadám si stejná jako oni, tak mám na FB hodně svých fotek.
Jsem v tomhle docela zvláštní tvor. A je asi trestuhodné, že vám ty fotky strkám i sem. Možná čekám, že se objeví nějaký úchyl na zrůdy a pomazlí trochu mé ego, abych se necítila tak bídně. To je samo o sobě dost bídné, není?
Nu což. *mávne nad sebou rukou*

A ačkoliv teda asi vcelku umím se namalovat, ale denně to nepraktikuju - to už jsem vám přece říkala, ne? Mou teorii o tom, že jak jsou chudáci muži zvyklí, že ženy chodí pod tunou make-upu apod., tak automaticky počítají s tím, že je to maska a snižují hodnotu krásy, snažíce si představit, jak vypadají ženy pod tím, nebo spíše se na to připravit. A když se některé ženy nemalují, tak stejně odčítají od jejich nenamalované přirozenosti, protože jsou zvyklí, namalovanost, takže pak je berou jako neobstojné od pohledu a doopravdy - po odečtu - úplně ohavné. Takže po odečtu jsem zrůda na druhou, protože bez make-upu jsem zrůda a chodím tak po světě. A s make-upem - jak se v něm necítím, pokud to není nějaký "kostýmový" (a to i tak velmi málo) - si připadám jako stará fuchtle. Nicméně - ačkoliv jsem na to líčení se vcelku šikovná, zvládám napodobovat tutoriály, tak jsem týden před halloweenským srazem neměla nachystaný kostým (důvod, proč není Grimmgeki).
Nicméně Nex narazila na kolouškovské líčení a tak jsem si ho hned musela vyzkoušet.

Nu, neřešit mé neumyté vlasy, velmi bídně vypadající pokoj... a celkově mě, že? Teď si říkáte - kdyby raději psala, než dělala tyhle věci... ale ono popravdě - obé je k naprostému ničemu.

Nicméně jsem tedy neměla žádný kostým na Halloween. Ušila jsem si průhledný kabátek za středeční večer a za páteční vyrobila rohy - vše to bylo narychlo, protože jinak jsem byla v Olomouci a neměla možnost na tom pracovat. Popravdě jsem zvažovala, že nakonec půjdu za úchyla - tedy v civilu.

Nakonec jsem šla za oficiálně "Asmondeova generála".
Drzé, že? Asmondeus je démonem smilstva a já se opovažuji říci, že jsem jeho generál... čímž naznačuji, že jsem byla tak neodolatelná, že by se mnou lidé páchali smilstvo. Byla to jen hra - stejně jako mykání, co jsem pro tu příležitost používala. Hrát si na velké ego mi jde! A výpovědí o tom budiž to, že jsem nevyhrála - ani se neumístila - v soutěži kostýmů.
Nicméně se na nádraží se mnou a se Sei fotily nejen děti. Asi si najdu brigádu jako čert na Mikuláše.

Se Sei a Nex: 

Děkuji drahému neznámému, co mi půjčil jeho meč.
Nicméně - hmm... vlastně co k tomu říct. Asmondeovsky na mne vypadá asi jen to, že mám příliš široká stehna a vypadám - teď si zacpěte uši, protože řeknu hodně ponižující věc! - plodně. Přesně tak vypadám! A pak normálně jako ohava.

Já vlastně nevím, sice jsem od minulých prázdnin zhubla - asi už to bude 15-20 kilo (ale po mém zhroucení se, jsem předtím byla přibraná hodně nad svou normální váhu, tak to je úplně jedno kolik), i když by to ještě jednou tolik potřebovalo -, ale i kdybych se dostala na váhu normální ženy mé výšky, asi bych stejně se svou ženskou postavou nebyla nikdy spokojená.
Raději bych byla vysoký, ramenatý, svalnatý muž se strništěm a linii chlupů až k pupíku od ohanbí, než mít - znovu to slovo, trápím se jím - plodné křivky.

To je asi i důvod, proč se pořád fotím s tím svým tureckým knírem.

Ve středu mi bylo řečeno, že jsem hodně zhubla a dneska zase mi naznačila spolužačka, že ji děsí, jak mne nevidívá jíst ve škole, a že na mne musí dohlídnout, protože vypadám prý pohuble. Nechala jsem si pohled "s takovýma stehnama pohuble, vážně?" pro sebe.
Jako ano, sice teď - přiznám se - jím dosti pod hranici, co bych měla jíst (dle kalorických tabulek), ale s mým minimálním příjmem na týden... toho moc krom čočky, kuskusu, vloček a výrobků v akčních slevách nekoupíte. Ale nosím si i věci z domu - takže to rozhodně není tak hrozné.

A ještě mne tak napadá - sukni Sei jsem také šila já, stála mne celé dva dny práce a Sei spoustu peněz.

Chtěli byste tutoriál na výrobu rohů?

Nicméně asi stačilo všech mých fotek - snad jsem je měla dát spíše na konec. Nehledě na můj vzhled a bolavé nohy (nenosím normálně podpatky a na tento sraz jsem si je vzala), byl to příjemný sraz a já nakonec seděla v čajovně s travesty-tanečníkem a s brolitou - byla to příležitost, kdy jsem měla vrnět blahem, ale asi jsem ten den byla nějaké nekomunikativní.
Poprvé jsem zkusila vodní dýmku a kupodivu mi po ní asi nic nebylo. Z cigaret se mi třeba točí hlava.
A vyřkla jsem dva památné výroky: "No, kanibalismus mne moc neláká, protože já moc nemám ráda maso a lidé jsou z masa, mám ráda sladké, takže kdyby byli z dortíků..."
A pak ještě padla otázka, zda je někdo, kdo se tam sešel, vůbec heterosexuální. A já jsem vyrukovala s mou 200% heterosexualitou: "Jsem žena, co se cítí jako muž, a mám ráda muže, co se cítí jako ženy." Jasná 200% heterosexualita, ne?
Takže to bylo i tak vydařené, i když mne mrzí, že jsem si neudělala žádné nové známé - ale asi je to tím, jaká jsem zrůdička, nekomunikativní a už taky vcelku postarší oproti mladým otaku. Vlastně jsem tentokrát ani nebyla zábavný společník - hrozné se mnou!

I tak mi tento týden chybí - od srazu - něco více halloweenského. Chtěla bych více Halloweenu! Já prostě mám ráda tohle období, kdy všichni se uvolní, nosí úžasné kostými a všechno je takové půvabné. Opravdu!
Je to možná i důvod, proč mám ráda samotné visual-kei, že je to takové teatrální a zabarvené právě tímto strašidelným nádechem. O to víc jsou úžasné kostými j-rockerů na Halloween!

V Olomouci máme cirkus! Chci do cirkusu! (Ale peníze na něj si z prstu nevycucám, že?)

A strašně ráda bych něco upekla. Snila jsem o tom, že letos na Halloween udělám hruškový-čokoládový dort ve tvaru rakve, ale nakonec na něj nevyšly peníze (stejně jako na pečení toho narozeninového). A tak jsem nic nepekla a jen se rozplývám nad obrázky různých úžasností!

Ale možná je to dobře, že jsem nakonec nemohla nic upéct, protože bych neměla komu to dát a sama mám poslední dobou problémy se sladkým, že mi po něm je buď špatně od žaludku nebo chytím migrénu. Asi budu muset začít jíst ty lidi, když nemůžu dortíky.

A jak jsem slíbila, trochu se zmíním i o psaní.
Kromě toho, že si pořád ve volné chvíli pročítám úryvky Daéovy krve a říkám si, jaké je to dobré a stejně na tom nepracuji, což je škoda. Protože vím, že i kdyby to bylo sebeúžasnější, nikdo mi to nevydá,a kdyby to náhodou vyšlo, nebudu pak slavná - dohromady to nikdo nepřečte - ani bohatá. Tak dopisuji části do "Grimmgeki". Ale měla bych konečně dokončit i pokračování Knížectví v lesích.
Nicméně právě u toho jsem byla inspirována jedním postem na 9gagu o sovětské mecha-armádě... a asi tedy to celé překopu. Nebude to jen o stavbě železnice, ale udělám to více steampunkové a mecha-steampunkové. Snad se k tomu někdy dokopu.
Máme přece všichni - kdo si ho pamatujeme - rádi Šelesta!

Tak... děkuji za pozornost, mí sliční! Snad v neděli u dalšího dílu Grimmgeki se sejdeme!