Sběr č. 6

aneb Jediné obrázky zde, jsou mé fotky // osobní článek, raději nevstupovat a neprohlížet foto dokumentaci xD

Už hodně dlouho tady nebyl osobní článek.
Mám vám znovu ukázat, jak jsem ztracená? Asi se potřebuji vypsat, ale napřed... jsem sexy...

Nicméně, jak jsme dlouho o mně nemluvili, tak asi bych někde vyhrabala několik novinek. Kromě koncertů, na níž jsem byla, asi nějaká zvláštní událost se neudála (otec byl skoro celé prázdniny v léčebně, tak byl pokoj) - měla jsem narozeniny, neupekla jsem si dort, ale upeču si rakev s hruškami na Halloween. Popravdě se opravdu na Halloween těším... Sice vím, je to americké, ale i tak - mám ten svátek a jeho vzhled ráda. Je takový vizuální ;)

Chtěla bych ho nějak prožít. A nevím, zda sraz, co se plánuje v Olomouci, úplně ukojí mé chutě. Ale co by ukojilo? Děsivá místnost, černý čaj s mlékem servírovaný v baculatém porcelánu, nějaké to děsivé cukroví a nějaká perverzní zábava ve dvou, aby to bylo intimní a přece s někým sdílené.

Trochu začínám mít pocit, že mi vadí, že nemám osobu, s níž bych prožívala něco absolutního. Vyzkoušet si, zda to jde a jak bych se chovala. Nebo mi jen hrabe z toho, jak stále si připadám jako Katsuie, ale bez vlkodlaka u nohy.

Vlasy
Pořád se snažím, aby mi narostly.
Koupila jsem si a dostala kartáč z kančích chlupů, je to skvělá věc, ale mám pocit, že se mi po tom více mastí vlasy - ale i tak ho mám ráda. Pro čerstvě umyté vlasy, které se tím učešou, je to úplně příjemné na dotek a i to dobře vypadá. (Pak se mi zpramenatí ofina a vypadám zase jako holohlavý zlobr, ale na to jsem zvyklá.)
Dále jsem dostala od khadi hennový šampón na vlasy, který má trochu afrodiziakální účinky, ale je i docela drahý a asi mi tak úplně nesedí, jak myje... ale zase na druhou stranu, občas si přemyji vlasy vajíčkem s citrónem a medem a to je pak dobré.
Vlastně jsem se přesunula z umělých šampónů na přírodní, abych si mohla vlasy barvit hennou. Jenže já bych chtěla ty své fialové vlasy... a to, i když jsem zkoušela borůvky nasbírané v lese, hennou nejde. Tak asi zase budu se snažit o černou... no, oranžová mi chytla do odlesků dost.

ve stínu nejde vůbec poznat.

Na slunci to byla oranžová.

Nicméně alespoň, že tedy vlasy mi dosáhly délky pod ramena/k lopatkám... ale vypadá to, že tam chtějí skončit T.T a ještě se začaly třepit. Je to smutné s mými vlasy - tolik péče jim dávám a k ničemu to není, už je to jako mé mužství.

Kalorické tabulky
Založila jsem si na nich účet, ne, že bych chtěla zhubnout (i když za cca rok mám bez záměrného hubnutí 12 kilo dole a pořád by to tak dvacet chtělo T.T), ale abych věděla, kolik piju. Protože vypít mého 0,5 litru za den - to je opravdu tristní. A tak se hlídám. A čistě z toho, že když člověk něco dělá, tak se do toho zažere, furt řeším, co co obsahuje. xD

Nicméně k tomu si musím postěžovat, že všichni mají něco proti mým kšandám, které nosím z čistě praktického důvodu, protože (viz. fotka níže) mám skoro stejně široký pas jako stehna, což znamená, že mám fakt tlusté stehna, které nenavleču do kalhot, které by mi přes pas byly dobré. Takže všechny kalhoty mi jdou hned ke kolenům.
Jinak k fotce - pas tam nejde vidět, protože mám korzet, který není můj a mám v něm více v obvodu, takže místo toho, aby mne stáhl, tak mi sice málo, ale něco přičetl. A k těm oteplovačkám, co mám na sobě - neděste se, že v nich chodím, měla jsem je pod kalhoty na koncert. Ale takhle fotka mi z hlediska, jak jsem neoblečená (a za mnou v ložnici je bordel), přišla zajímavá.
Huh, z tohodle by se chlapské tělo dělalo těžko. :/ Museli by mi osekat i pánev, nebo bych musela se stát velký tlušťoch.
Komu přivodila fotka nějaké psychické problémy, tomu se omlouvám.

Je to se mnou všelijaké
Z neděli na pondělí jsem usínala v slzách. Je to spíše pocit úzkosti, než-li by to byl přímo strach - možná jen si raději vybírám úzkost, než-li bych přemýšlela, čeho vlastně se bojím a z čeho jsem nespokojená. Protože je to hlavně o tom, že člověk nemá prostředky bojovat, nemá možnost vyřešit problémy a stále je spíše vláčen, než aby sám šel.
Víte, i když si občas postesknu - jako když třeba máme Technické kreslení a já si vzpomenu na Strojárnu... jaké to tak bylo, že jsem neměla odcházet (i když jsem to potřebovala) a co ze mně mohlo být - tak jsem se školou smířená. Možná na stejné úrovni jako s pohlavím. Takže většinu času vypadám, že ano, i když v nitru jsem nespokojená. Ale... musím teď bývat celý týden v Olomouci, protože mám od rána do večera výuku a nemůžu být se svou smečkou, hůře nemůže se postarat o svou smečku, i když bych chtěla.

Byl to krásný pocit teď v sobotu, být se smečkou, poslouchat j-rock a pít černý čaj s mlékem. Byl to můj ráj. Po vší lidské společnosti, skutečně krásná chvíle.

Ale hlavní je, že teď mám smečku v docela špatném stavu. Na začátku prázdnin jsme přišli o jednu kočku - nejspíše otrava -, pak přišla Arke o oko, a všem se protočila nějaká bakterie nebo vir... takže postupně onemocněly skoro všechny kočky.
Nu, Dima je už čtvrtý týden nemocná. Bojím se o ni. Ale i když se snažím, nestíhám cestovat stále mezi domovem a Olomoucí s tím, jaký mám rozvrh. A na bytě ji nemůžu mít, protože vidím všechny problémy, co by to způsobilo.
Navíc bych potřebovala mít u sebe i Jozu.

Potřebovala bych peníze, abych mohla bydlet jinak. Nebo bych aspoň potřebovala se přesvědčit k tomu, abych utratila peníze za krabičku cigaret a lépe se mi usínalo, protože to jsem vám říkala, ne? Cigarety mne přivádějí do omdlévajícího naprosto odevzdaného stavu. Není to řešení problémů... ale je to usínání lepší než v slzách.

Cítím, že jsem tak celkově nespokojená.
Když nic jiného, alespoň jsem měla o prázdninách se věnovat Daéově krvi, abych měla pocit, že je něco za mnou vidět, že se snažím... ale jsem jen ztracená. Co tu ještě dělám? Co tu tak dlouho dělám? Závidím lidem, kteří někam směřují, třebaže je to za svými bezvýznamnými přáními... je to víc, protože já opravdu nejdu nikam. Vlastně - žití po škole mne děsí.
A tenhle přístup už mne několikrát přivedl na dno. Hlavně nesmím přestat spát a jíst, jinak znovu spadnu.