Zvířetem z klece - epilog, závěrem

Tak... loučíme se s ff na SnK, crossover Grimma.
Přeji příjemnou četbu!

Epilog a slova závěrem.

Děkuji všem komentujícím a doufám, že všichni, kdo dočetli až sem, si povídku užili.

ZVÍŘETEM Z KLECE

úvod | předchozí 

Epilog

Levi se trochu odtáhl od Erwina, aby se mohl natáhnout a líně se rty otřít o jeho. Prsty prohrábl jeho světlé vlasy a spokojeně se usmál. Poté se opatrně vykulil z postele a natáhl se pro tričko, aby po bytě nechodil nahý. Tiše se vydal do kuchyně připravit snídani. Nevadilo mu vstávat tak brzy kvůli staršímu, aby se nasnídal, než půjde do práce.

Nejprve nakrmil královnu Annu, pak začal chystat jídlo pro sebe a Erwina. U ledničky se rozespale zastavil a protřel si oči, když se díval na fotku, kterou tam měli. Ze Zachariášovy svatby. Erwin se domluvil s Nanabou, že mu hodí kytici, a pak Leviho donutil, aby se společně i s ní vyfotili. I když si to mladší těžko přiznával, ta fotka se mu také líbila, proto ji na lednici nechával, ačkoliv před Erwinem ji kritizoval jako hloupou a neodpustil si poznámky o senilitě staršího.

Patřili k sobě – důkazy toho faktu se chtěl Levi obklopovat, ač pro něj bylo zatěžko přiznávat, jaký romantik díky tomu je.

Dal vařit vodu do konvice, připravil kávu do hrníčků a mezitím, co se mu vařily vajíčka, si sedl k novinám. Psali v nich o případu, který se jim podařilo společně s Erwinem vyřešit. Sice se vyšetřování protáhlo, ale nakonec odhalili identitu domnělých upírů. Celou dobu byl případ pro novináře zajímavý, nyní dokonce dostal titulek na hlavní stránce. Erwin se nejen díky tomu vracel zpátky do služby.

„Jsi natěšený do práce nebo hladový?“ prohodil mladší, když se ve dveřích objevil světlovlasý muž v rouše Adamově. Nedělalo mu problémy se po bytě promenádovat nahý. Snad si to dokonce i užíval.

„Natěšený na Leviho,“ zavrněl Smith a přešel ke svému příteli, aby ho mohl políbit do vlasů. „Spíše nepotěšený, žes mi v posteli chyběl,“ prohodil a objal ho, opřel si bradu o jeho rameno a prohlédl si, co čte. „Můžeme to vystřihnout a založit si album s vyřešenými případy,“ prohodil, poté ovšem zívl a zavřel oči. „Budou se jenom kupit. Dva Grimmové…“

Černovlasému to nepřipadalo jako zase tak špatný nápad, přesto návrh nijak neokomentoval a odložil noviny. „Nepůjdeš se obléct?“

„Nepůjdeš si ještě na chvilku za mnou lehnout?“ oplatil mu blondýn a rty přejel po jeho šíji. „Víš přece, že mužům prospívá ranní sex,“ zavrněl. Dlaněmi sjel na jeho stehna a začal mu vyhrnovat lem dlouhého trička, které měl mladší na sobě.

„Dobře, mužům… ale opicím?“ utrousil Levi, nicméně se nijak nebránil blondýnovým dotekům.

Smith si ho i s židlí odsunul od stolu a klekl si k jeho nohám. „Pro opice alespoň orální,“ mrkl na něj a roztáhl mu kolena od sebe. Černovlasý se sklonil pro polibek. Když se znovu narovnal, zůstal prsty jedné ruky ve světlých vlasech a něžně se jimi začal probírat.

Nebránil Erwinovi v tom, aby se úplně vloupal pod jeho tričko a začal se mu věnovat rty. Nejprve vnitřní straně stehen, poté rozkroku. Spokojeně zavřel oči a neměl jediný důvod mu zakazovat, aby snídal po svém.

Byli spolu, milovali se, vše bylo takové, jaké mělo. Konečně.

Závěrem

Většinou bývám při dopsání povídky na pokračování nespokojená, frustrovaná, ale nejspíše, protože jsem si to vybrala za dva poslední týdny (kdy tedy čtyři celkově jsem se odmlčela před poslední kapitolou) a teď jsem spíše v stádiu, kdy získávám novou energii, nemůžu říct, že bych nyní cítila cokoliv opravdu negativního. Jsem vesměs spokojená.

Původně jsem nečekala, že Zvířetem z klece bude až takto dlouhé. Samozřejmě, že není dokonalé. Ale já jsem si psaní užívala, protože Eruri mám opravdu ráda a tímto způsobem jsem si ho ještě více přiblížila. Vlastně nemyslím, že je lepší způsob, jak z „něčeho“ udělat svou součást, než si celý příběh propsat a tím provázat se sebou samým a svou duší. Mám svého Erwina a Leviho (třeba těmi vtipy s opicí :)).

A protože to celé bylo Eruri, tak ani necítím, že by příběh byl useknutý, i když vám se to asi tak zdá. Ale vesměs se vše s Erwinem a Levim vyřešilo – jejich vztah nemohl dopadnout lépe (a to u mne není zvykem, že?) a všechny případy, co jsem nakousla, jsem nakonec i vyřešila.

No, nepíšu detektivky. A pravda, byla tam ta jedna krpa v příběhu, kdy jsem zapomněla, že jsem něco zmínila, a pak to zmínila podruhé jako novinku (měla bych si také psát nějaké poznámky, podklady a tabulky, abych nemusela vše vždy hledat v napsaném textu nebo spoléhat na to, že si to pamatuju na věčnost). Ale… budiž mi odpuštěno, vlastně ani nečtu detektivky, abych věděla, jak se píší.

Nejspíše je tohle – a já myslím, že většina mých je na stejném principu – povídka, která nechce ohromit koncem, ale (snad) přináší člověku potěšení při čtení, sledování životní cesty a vývoje postav. Proto konec Zvířetem z klece nepřinesl nějakou „explozi“, ale jednoduše byl a všichni víme, že život dvou Grimmů pokračuje dál, loví společně Weseny a žijí s královnou Annou v bytě jako manželé, občas přijde na návštěvu neoholený Nile nebo přiletí hyperaktivní Eren…

Jak jsem v odstavcích výše říkala, není lepší způsob, jak si něco ještě přiblížit, než o tom psát. V kontrastu s Erwinem a Levim se tu objevuje ale Bertolt. Mrzelo by mne, že jsem ho správně nepodchytila, ale vymyslela jsem si díky tomu svého milovaného Kosťu a tak mne nemrzí vůbec nic. (Dobře, mrzí mne přecejen, že jsem nepotěšila čtenáře, kteří chtěli Reinbert!) Ovšem – budu-li chtít číst Reinbert, půjdu někam jinam než k sobě – alespoň do té chvíle, než si napíšu něco, kde si „získám“ Bertolta a on si „získá“ mne.

Tak se omlouvám těm, kterým jsem nesplnila Reinbert chutě.

Reiner mi pravda také trochu zavařil, nikoliv tím, že bych ho v mých očích nezvládla. Ale… chtěla bych být jako Reiner! Takovým nejprve „zárodkem“ muže, a pak vyrůst v takového muže – vojáka…

Snad se tedy brzy potkáme u další povídky, mí drazí čtenáři. A snad alespoň částečně sdílíte mou spokojenost se Zvířetem z klece.